Historické kořeny sledovaných společenských jevů

Historické kořeny sledovaných společenských jevů
1. Zemědělská (neolitická) revoluce
Na samém počátku geneze společenského rozvoje stojí, jak známo, prvotní dělba práce a pěstování prvních kulturních rostlin a chovu hospodářských zvířat, tedy vznik zemědělství – primárního ekonomického sektoru a agrární společnosti jako takové. Stalo se tak v neolitu, v období cca 10 – 12 tis. let př.n.l., kdy končí poslední würmský glaciál (Würm II). 5) (v celém tomto období, resp. již od mladšího paleolitu (70 – 12 tis. let př. n.l.) až do mladšího neolitu (5 - 2,2 tis. let př.n.l.) bylo obyvatelstvo vázáno povětšinou na sprašové půdy, poskytující nejen výhodné půdní podmínky pro tehdejší zemědělství, ale i velmi vhodný materiál k primitivní vyrobě keramických nádob (jak je zřejmé již z názvů prvních kultur označovaných podle keramik sloužících jako urny i zásobníky obilí)) Pro svůj mimořádný význam tuto vývojovou změnu nazýváme neolitickou revolucí, která otevřela dlouhé období paleoekonomiky neboli prehistorickou fázi hospodářského vývoje.
Neolitická revoluce otevřela proces, v němž přirozený evoluční vývoj rostlinné a živočišné diverzity byl postupně vystřídán „revolučním“ druhovým vývojem, na kterém se stále více a více svou zemědělskou (hospodářskou) činností spolupodílel člověk. Více či méně nevědomým výběrem nejpříhodnějších jedinců přírodních druhů totiž došlo k vyšlechtění kulturních plodin a domestifikovaných hospodářských zvířat. Zatímco v prvním případě se tak dělo dlouhodobě náhodným, i když ve svém výsledku také účinným, procesem genetického výběru druhů nejvíce adaptabilních na měnící se přírodní podmínky, tedy ve smyslu kvalitativních změn druhové skladby, ve druhém případě šlo o relativně dynamický proces zvyšování produkční efektivity vybraných druhů s cílem změny jejich kvantity.
Civilizační vývoj lidstva od lovců a sběračů k zemědělské společnosti byl sice po dlouhou dobu velmi pomalý a málo dynamický (agrotechnické přístupy a organizace práce se prakticky po dlouhá tisíciletí neměnila), přesto k této základní změně druhové skladby plodin došlo relativně rychle a dávno. Tak například už před 9 tis. lety (tj. v 7. tisíciletí př. n.l.) se ve starověké Mezopotámii pěstovaly dnešní druhy obilí a již tehdy z něj tehdejší národy (Sumerové, Babyloňané a Asyřané) připravovali jakýsi druh nefiltrovaného piva. Uvedený produkt nebyl ovšem jen kvašeným nápojem, ale sloužil i k přípravě polévek, omáček a kaší. a Pravděpodobným místem geneze kukuřice je zase zřejmě údolí mexické řeky Balsas v Mexiku, kde tato byla domestikována zhruba před 6,3 tis. lety z teosinty (tj. dikové trávy). Již v období 1 tis. let před naším letopočtem pak lidé vyráběli cukr z cukrové třtiny (řepný cukr byl však poprvé připraven až v roce 1747).