Kritika čistého rozumu

Kritika čistého rozumu
- syntéza;
- poznání = rozum + smysly;
- hledá hranice poznání;
- otázka proč je metafyzika prohlašována za stejně přesnou jako matematika ( v té době), když je založena pouze na základě domněnek;
- úvod kde vše shrnuje:
o aposteriorní poznání = vnímání smysly poznání ze smyslové zkušenosti
o apriorní poznání = před zkušeností
 "koule je kulatá" koule - subjekt, kulatá - predikát  analytické soudy (soud, kde zjistíme, že v objektu již je obsažen predikát
 existují i  syntetické soudy (musíme poznat smysly predikát!)
- centrální otázkou kritiky čistého rozumu je  existují syntetické soudy apriory???
- rozebírá a kriticky prozkoumává poznání jako takové
- při srovnání světa smysly jsou na stejné váze jako rozum
- smyslový materiál  nižší rozum = pojem, soud  vyšší rozum = úsudek

Transcendentální estetika:
- ústřední otázka existují syntetické soudy a priori v matematice?
- řešení:
- naše smysly nám poskytují názory (zobrazené ve vědomí); jsou před nimi ve vědomí jiné názory ( apriorní ) ?
- odmyslíme-li si vlastnosti subjektu, musí nutně zbýt apriorní forma názorů
- existují 2 apriorní formy názoru: PROSTOR a ČAS ( Kant ho nechápe jako dohodu lidí, ale jako apriorní formu, se kterou se rodíme )
- do apriorních forem si doplňujem vlastnosti
- odpověď: syntetické a priorní soudy v geometrii existují (ukládáme je do prostoru) v aritmetice také ( jednotky se za sebou skládají v čase )
- prvotně ( apriorně ) existuje prostor a čas  díky nim se vytvoří NÁZOR  KATEGORIE = POJEM = SOUD
- prostor – vlastnosti poznávám v prostoru
- čas – vlastnosti poznávám v čase, řazené za sebou

geometrie – odpověď na otázku, zda existuje čistá matematika = př. nejkratší vzdálenost od bodu k přímce je kolmice ( dá se pomocí měření ověřit, ale není třeba brát na pomoc názor, stačí prostorové úvahy seřadit v čase ) = ANO, existuje čistá matematika