Realisté, nominalisté

Realisté:

Jan Scotus Eriugena
- 1. scholastik, z Irska
- víra musí předcházet rozumu - "Věřím, abych pochopil"
- 1. rozumový důkaz Boha ( Alík  jezevčík  pes  živočich  Bůh ); čím je pojem obecnější, tím je reálnější

Anselm z Canterbury
- vztah rozumu a víry řeší jako Eriugena
- ke konci života arcibiskupem v Canterbury
- myšlení je podřízeno víře, ale je pro ni také velmi důležitý; teprve věřící člověk hledá její rozumové zdůvodnění;
- ontologický důkaz Boha ( ontologický = z pojmu nějaké věci je odvozena její reálná existence ): „Bůh je něco, nad co nelze myslet nic většího.Kdyby Bůh byl jen v intelektu, bylo by možno myslit ještě něco většího, než to,nad co nelze myslet nic vyššího.;
- tzn.: rozum si dokáže myslet to, nad co není nic většího  ale v tom případě to nemusí být jen v rozumu, ale i ve skutečnosti  Bůh existuje ( na co lze pomyslet má vždy nějaký reálný základ; i pojem kulatý čtverec předpokládá znalost kruhu a čtverce

Vilém z Champeaux
- extrémní realista
- tvrdí, že konkrétniny vůbec nejsou a existují jen obecné pojmy na které nabaluje a tak vnímáme konkrétninu;


Nominalisté:

Jan Roscellinus
- vychází z konkrétnin, je empirik
- vyvrátil dogma o trojjedinosti Boha: není jedna božská substance ve třech osobách, substance je pouze shrnutím v lidské mysli  existují 3 bohové  triteismus
- prohlášen kacířem, musel odvolat

Petr Abelard
- syntéza realismu a nominalismu
- „universalia in res“ – univerzálie jsou přímo ve věcech;
- ve skutečnosti, jež nás obklopuje jsou univerzálie „ve“ věcech,
- v Boží mysli „před“ věcmi
- pro člověka „po“ věcech jako obecné pojmy, které získal ze shodnosti věcí