Míra otevřenosti domácích bankovních systémů vůči zahraničním bankám je daleko vyšší v zemích EU nežli v zemích USA nebo Japonsku, které zde vytvářejí regulační bariery. Proniknutí na bankovní trhy USA či Japonska je regulováno tvrdými podmínkami, oproti domácím subjektům, kde jsou zahraniční subjekty i po tomto proniknutí na bankovní trh nadále omezování dalšími omezeními. Úplně naopak je tomu na bankovních trzích EU, kde jsou téměř rovnocenné podmínky pro domácí i zahraniční banky. Extrémem je pak Lucembursko, které má zahraniční podíl zahraničních bank na bankovních aktivech téměř 100%. V ČR je podíl zahraničních bank na českém bankovním trhu ve srovnání s EU nízký, ale pravidla a podmínky existence a provozu mají zahraniční a domácí banky v podstatě stejné.
Existence pobočkového, unitárního nebo propojeného bankovního systému je určen především zákonodárstvím a tradicí. V Evropě a v Japonsku převládá pobočkové bankovnictví, kde se v některých těchto zemích, jako je například Švýcarsko, zvyšuje vzájemné vlastnické propojení mezi bankami, což také platí i pro náš bankovní systém. Unitární bankovní systém se pak nachází například v USA, kde na veliký počet obchodních bank připadá málo poboček. To je dáno zákonnými úpravami z minulosti, které výrazně omezovaly v otevírání poboček v jiném americkém státě.
Žádné komentáře:
Okomentovat