Bankovní soustavu České republiky tvoří všechny druhy bank na území českého státu a jejich vzájemné vztahy. Až do 2. 1. 1990 v České republice fungoval jednoúrovňový bankovní systém s výrazným monopolem Státní banky československé (SBČS). Nevýhodou tohoto systému je obecně obtížná regulace inflace, pokud monobanka potřebuje prostředky, hradí je z emise peněz. Nyní je bankovní soustava v ČR dvouúrovňová:
1. Centrální banka – je ústřední bankou státu. Její funkci zastává Česká národní banka (ČNB), veřejnoprávní subjekt se sídlem v Praze 1 (ulice Na Příkopě a Senovážné náměstí).
2. Obchodní, investiční a hypotéční banky a spořitelny – např. KB, IPB, Obchodní banka, Agrobanka, ČS, a.s. aj. Tyto banky tvoří výkonnou složku s podnikatelským záměrem, se kterou přichází do styku klienti (tj. fyzické a právnické osoby).
Činnost bank a spořitelen je většinou univerzální, neboť poskytují veškeré bankovní služby pro své klienty. Klienti si mohou libovolně zvolit kteroukoliv obchodní banku nebo spořitelnu. Banky i spořitelny jsou přitom povinny dodržovat bankovní tajemství o poskytnutých bankovních službách a obchodních operací.
Banky se od sebe mohou lišit některými podmínkami (např. při poskytování úvěrů), musí se ale řídit všeobecně platnými pravidly, které vyhlašuje ČNB. Činnost bank a spořitelen se řídí Zákonem o bankách a spořitelnách.
Žádné komentáře:
Okomentovat