Jako časnou dospělost označujeme přechodnou životní etapu zhruba mezi 20. a 25. rokem života, kdy mladý člověk ještě řeší některé vývojové úkoly předchozího období a současně už musí čelit nově vznikajícím úkolům života v dospělosti. Vysokoškolák ještě končí svá studia a brzy začíná pracovat. Většina lidí v té době hledá svého stálého partnera, navazuje stálou známost a uzavírá sňatek. Jako střední dospělost je označován věk do ukončení reprodukčního období u ženy (klimakterium vyúsťující do menopausy). U mužů dochází k obdobným změnám , obvykle méně nápadně a spíše později, reprodukční schopnost může být zachována do pozdního věku.
Věk dospělosti dělíme zhruba do čtyř etap:
- Časná dospělost- (zhruba od 20 do 25 let) je přechodným obdobím mezi adolescencí a plnou dospělostí. Dospělost tu vymezujeme s přihlédnutím ke třem kritériím: k věku, k převzetí určitých vývojových úkolů a k dosažení určitého stupně osobní zralosti.
- Střední dospělost- (asi do 45 let) je obdobím plné výkonnosti a relativní stability.
- Pozdní dospělost- do začátku stáří (asi 60-50 let).
Hlavní charakteristiky těchto etap bývají uváděny obvykle takto:
- Časná dospělost- Upevnění identity dospělého, identifikace s rolí dospělého, produktivní orientace, upřesnění osobních cílů. Nezávislost na rodičích, hledání partnera, zakládání vlastní rodiny. Předběžná volba povolání a postupné získávání odpovědnosti v profesi. V emočním prožívání je tato doba charakterizována jako nový nástup realismu a extroverze po předchozí adolescentní introverzí. Méně už sní a ve svém jednání bývají spíše střízliví a pragmatičtí.
- Střední dospělost (I) – Další upevnění identity, vrchol produktivity a aktivního vyhledávání životních cílů, posílení odpovědnosti v rolích dospělého Plná odpovědnost v rodině a při výchově dětí. Posílení odpovědnosti a jasné sledování cílů v povolání, osamostatnění od dřívějších „rádců“. Střední dospělost je zpravidla obvykle obdobím vrcholu životních sil, maximální produktivity v práci, rození a výchovy dětí i obdobím dosažené osobní zralosti.
- Krize středního věku- zproblematizování vlastní identity, otázky po vlastní smrtelnosti, někdy nespokojenost se vztahem v manželství, myšlenky na blížící se odchod dětí z domu. Nespokojenost s výsledky dosaženými v zaměstnání.
-Střední dospělost (II) – Nová integrace osobnosti. Příprava na odchod dětí z domova. Nové potvrzení manželského vztahu. Vypětí v povolání před blížícím se odchodem na odpočinek a postupná redukce profesionální činnosti.
ZRALOST
Osobní zralost není snadné definovat. Často bývají uváděny tyto znaky „zralého„člověka:
- Má být schopen vykonat přiměřené množství práce každý den a má mít pocit, že jeho práce je užitečná (aniž by byl nadměrně unaven).
- Má být schopen udržovat dlouho trvající přátelství k několika nejbližším lidem.
- Má mít dostatečnou sebedůvěru (nemá trpět stálými pocity viny a vlastní neschopnosti, ani se nenafukovat nadměrným sebevědomím).
-Má být schopen jednat s každým člověkem s náležitými ohledy a bez předsudků.
-Má být schopen uspokojivého heterosexuálního styku se stálým partnerem(manželem-manželkou) a má být při tom schopen dávat a přijímat lásku a něhu.
-Má zvyšovat svůj zájem o blaho lidí ve stále širším okruhu – tedy o blaho vlastní , blaho rodiny, přátel, spolupracovníků, obce, národa, lidstva.
- Má být schopen rozšiřovat své zájmy a umět zaměnit svou práci za hru, odpočinek, četbu, radost z přírody, z poezie, hudby, umění, divadla( nemá být jen výlučně vázán jen na své zaměstnání s klapkami na očích).
- Má být spolehlivý a odpovědný – na jeho slovo lze spolehnout.
- Má být stále ochoten na sobě pracovat – tj. zlepšovat sebe sama a usilovat o dosažení moudrosti.
- Má se umět uvolnit z napětí, které přinášejí životní zátěže.
- Má mít zájem o předávání svých získaných vědomostí a zkušeností mladším.
- Má cítit odpovědnost vůči starším a pomáhat svým stárnoucím rodičům jako samozřejmou splátku za to, co od nich přijal. Má umět chápat i jejich slabosti a problémy stáří, které na sobě jednou sám pocítí., a má jim pomáhat v nemoci a umírání.
V podstatě by měl být zralý člověk vždy „autentický“ tj. pravdivý k sobě i k ostatním a měl by být oproštěn od dětinské závislosti na svých rodičích.
MANŽELSTVÍ
Manželství a rodičovství tvoří kromě práce nejdůležitější obsah životního naplnění většiny lidí a je nejcitlivějším testem osobní zralosti.
V podstatě uzavírají muži a ženy manželství proto, aby uspokojili své dvě hluboce zakořeněné potřeby:
- Potřebu intimního emočního soužití (počítaje v to i uspokojení sexuálních tendencí)
- Potřebu mít děti a v nich vidět pokračování svého života – prožívat s nimi radost z jejich vývoje.
Šťastné manželství a uspokojivý rodinný život přispívá rozhodující měrou k osobnímu štěstí a k pocitu smysluplné minulosti, spokojené přítomnosti i budoucích perspektiv v časné dospělosti, stejně jako později ve stáří, neboť představuje v dětech vývojovou linii přesahující individuální životní příběh. Uspokojivé manželství musí dávat oběma partnerům možnost osobní regrese na úroveň vzájemné dětinské závislosti a někdy i na infantilní chování v erotické hře či ve chvílích citového hladu.
RODIČOVSTVÍ
Narozením prvního dítěte se z manželství stává rodina a manželé vedle své dosavadní role musejí přijímat nové úkoly spojené s rolí otce a matky. V době přechodu k rodičovství je zřejmě významná míra emoční podpory, kterou si manželé navzájem poskytují, protože narození dítěte patří mezi nejnáročnější a nejzávažnější životní události. Dítě budí v rodičích dosud nepoznaný ochranitelský postoj, který dává nový smysl jejich životu. Vyžaduje úplnou změnu denního rozvrhu rodičů, znamená pro ně řadu závažných povinností, nedovoluje už tak volné sledování vlastních zájmů a vyvolává i mnoho starostí, obav a konfliktů. Také k rodičovství musí člověk dozrát, nezřídka příliš mladí rodiče a do sebe zamilovaní manželé vidí v dítěti spíše obtíže a překážky než přínos pro realizaci společného života.
Žádné komentáře:
Okomentovat