Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Pozdní dospělost, (Období bilancování)

Je to období od 40-45 let do zhruba 65 let. Velmi často bývá označováno  jako období nejzákladnějších  krizí, jako ta část života , která je problémovější nejen ve srovnání s mladším věkem , ale i s pozdějším_ už vyrovnanějším stářím. Je to období, odchodu dětí z domova, kdy si rodiče dopřávají opět více volného času a kdy mají méně starostí. Skutečná pravda je však někde uprostřed: jsou jedinci , kteří mají v této době vážné problémy, ale většina se dovede uspokojivě vypořádat s vývojovými úkoly věku., jakými jsou pokles fyzických schopností a fyziologických funkcí (včetně menopauzy), odchod dětí z domova, příprava na důchod  a opuštění pravidelného  pracovního poměru.

Člověk začíná hodnotit, správná řešení i omyly,, ve výběru povolání, ve výběru partnera, ve výchově. Životní cíle si každý klade již od dětství, nejdříve jsou jenom dílčí a krátkodobé, a teprve dospívající si klade životní cíle vědomě. V časné podobě dostávají životní cíle  konkrétní podobu a jsou skutečně realizovány. V pozdní dospělosti  kriticky zkoumá , zda celý vývoj životních cílů byl správný. Začínají více přemýšlet nad smrtí a jen málo kteří dospějí ke smíření se skutečností. Někteří strkají hlavu do písku - popírají, že by nějaké podobné problémy existovaly (uchylují se  do ustavičně vášnivé činnosti, která jim přináší chvilkové zapomnění). Jiní se snaží ohlašující se slabost překompenzovat např:(v sexuálních dobrodružstvích , v mimomanželských vztazích třeba s o mnoho mladšími partnery). Další zase reagují opačně např: (depresemi , úzkostí  nebo hněvem).


Stejně jako v předchozím období je i nyní  člověk stavěn  před problémy v oblasti práce , v manželství, v rodičovství a často prarodičovství, Přitom však vznikají některé obtíže , které jsou podmíněny těmito okolnostmi:
a) -namísto vzestupu fyzických sil a zdokonalování různých dovedností se objevují první známky poklesu výkonnosti a začínají  se hromadit  příznaky některých chronických nemocí. Tyto první příznaky i když někdy méně významné jako padání zubů,vlasů, jsou často subjektivně těžce vnímány. Daleko hůře než  závažnější potíže, na které už jsme jakoby připraveni.
b) -dostavuje se ukončení reprodukčního  období ženy- menopauza, doporovázená často nepříjemnými  vegetativními příznaky. Ačkoliv reprodukční schopnost muže je zpravidla zachována do pozdějšího věku, přece jen i u něho se dostavují podobné subjektivní  a objektivní potíže. Např: ( obtížnější vyvolání  a udržení erekce) , označováno jako climacterium.  Jak u mužů tak i u žen bývá s klimakterickými příznaky  spojován pocit beznaděje, ztráty osobní hodnoty , prožitků viny či sebenenávisti.


c) -rodičům odcházejí děti z domova. Pocit prázdného hnízda ,hlavně u matek pocit, že „už mě nikdo nepotřebuje“
d) -většina žen i mužů odchází koncem tohoto období do důchodu. Je to velice výrazná a náhlá změna, sociálního zařazení. Náhle se ze dne na den změní náplň denního rozvrhu, ale i okruh sociálních kontaktů, někdy i úroveň  dosavadního životního standardu.

V práci:    Většina lidí se snaží vydržet v práci co nejdéle, i navzdory názoru , že výkon starších pracovníků je horší, že mají častou pracovní neschopnost pro nemoc, mají více úrazů , a nejsou tak iniciovaní.
Starší pracovník dosahuje lepších výsledků, když může pracovat svým tempem. Pracuje se mu lépe tam, kde může využívat svých zkušeností, než tam kde se musí učit  stále novým dovednostem. Pokud je nový výcvik nezbytný, je třeba aby byl dobře organizován.



Osobní štěstí: vedle spokojenosti v práci je rozhodující spokojenost v manželství a to zejména , když děti opustí své rodné hnízdo.
Skupiny manželství:  1) po dlouhé době se stává pouze navyklým, neutrálním způsobem , soužití dvou lidí, kteří spolu zůstávají z pohodlnosti. Poskytují si sice pomoc v nemoci i jindy , ale jejich zájmy jsou rozdílné.Manželství se stává „němé i hluché“ zároveň.
2) manželství poznamenáno konfliktem vzniklým z onoho vzdoru proti známkám stárnutí (touha po mladší ženě)- lék na vlastní slabost.
3) jen část manželství  přečká hrozbu denní všednosti a vzájemné omrzelosti , ale i pokušení najít  uspokojení v mimomanželských vztazích. Ani tato manželství nejsou často bez problémů, ale potíže jsou nakonec uspokojivě vyřešeny a manželství z nich  vychází spíše posíleno.

Významnou novou rolí většiny lidí v pozdní věku je role prarodiče. Babička a dědeček mohou při výchově vnoučat významně pomáhat, ale neměli by však přijímat roli rodičů,pokud to není nutné.
- styk dětí  s prarodiči je zpravidla jedním z prvních významných rozšíření okruhu jejich společenského stereotypu, vztahy dítěte s etak brzy vymaňují z kruhu malé rodiny.
- V prarodičích poznává dítě model starších lidí a to mu dovoluje , aby se vyprostilo z omezujícího  stereotypu. Učí se s nimi  poznávat potřeby starších lidí.
- Prarodiče mohou vhodně doplňovat citové a intelektuální podněty, pro zdravý a plný vývoj dítěte Mohou často dítěti poskytovat  více  příležitosti k pomazlení  beze spěchu na rozdíl od rodičů
- Mohou pomáhat díky svému blízkému  bydlišti při přípravě dětí na školu, bývají trpělivější než rodiče. A v další spoustě výchovných oblastí .

1 komentář:

  1. Zdravím, to je tedy krásně popsané. Já dělala maturitu až ve svých 45 letech (v té době jsem asi uvědomila, co je důležité a začala se realizovat). Šla jsem na to klasickou metodou, studiem učebnic pro střední školy. http://www.ucebnicemapy.cz/ucebnice-pro-stredni-skoly-gymnazia-a-sou Trvalo to 4 roky, stejně jako střední a dokázala jsem si to zorganizovat tak, abych z toho vytěžila co nejvíc. Teď rozjíždím svou firmu a daří se mi jako nikdy. Přeji hodně štěstí všem

    OdpovědětVymazat