V důsledku přejímaní sovětského systému byly oba typy lidových ústavů (spořitelny a úvěrová družstva) postupně centralizovány. Totální centralizace vyvrcholila v roce 1967, kdy vznikla jedna spořitelna jako státní hospodářská organizace s celostátní působnosti. V roce 1969 byl u spořitelny uplatněn princip federalizace a došlo k jejímu rozdělení na Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu. V ČR dnes na tuto spořitelnu navazuje Česká spořitelna s celostátní působností. Ještě na počátku 90. let bylo její postavení ve vztahu
k obyvatelstvu monopolizované (úspory, spotřební půjčky). Dnes je podle licence pojatá spořitelna jako univerzální banka. Na podporu bytové výstavby jsou zakládány stavební spořitelny. Koncem roku 1994 začalo působit 6 stavebních spořitelen.
Úvěrová družstva nesla u nás název záložny ( občanské, živnostenské, městské apod.). Programem těchto úvěrových společenstev bylo vymanit zemědělce z vlivu lichvářů a využít uložené peníze do rolnických záložen k financování zemědělských průmyslových podniků, které by usnadňovaly odbyt zemědělských výrobků, např. pivovarů, cukrovarů, lihovarů. Tento úmysl se rozšířil a byl v praxi postupně uskutečňován. Úvěrová družstva na venkově se v Evropě nazývala běžně ,,reiffeisenky,, podle německého zakladatele. České uvědomění odmítalo tento název, takže se rozšířilo označení ,,spořitelní a záložní spolek,, , ,,rolnická záložna,, ,, kampelička,, v upomínku na MuDr. Cyrila Kampelíka jako propagátora reiffeisenek.
Žádné komentáře:
Okomentovat