Zásady smluvního závazkového práva nejsou sice vyjádřeny v zákoně doslovně, avšak poznáváme je prostřednictvím interpretace a soudní JUDIKATURY.
v ZÁSADA ROVNOSTI STRAN = v občanskopráv. vztazích mají účastníci rovné postavení (§ 2 odst. 2), nejdůl. zásada smluvního závazkového práva,
v ZÁSADA SMLUVNÍ SVOBODY STRAN jako projevu autonomie jejich vůle = zásada smluvní volnosti (čl. 1 „Listiny“ – lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech, zákl. práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné):
je na vůli stran, zda sml. uzavřou / nikoli (lze ji omezit jen zákonem / dohodou stran),
výběr smluvní strany* (výjimka: stanovená zákonem u speciálních druhů zboží –drogy, zbraně atd.),
výběr obsahu sml. (strany mají možnost jednáním o obsahu sml. samy stanovit obsah vzájemných práv a povinností // nesmí být CONTRA IUS COGENS = omezení zásady smluvní svobody stran) – potom platí jako „LEX CONTRACTUS“ (smluvní zákon, § 2 odst. 3: účastníci občanskopráv. vztahů si mohou svá vzájemná práva upravit dohodou odlišně od zákona tehdy, když to zákon výslovně nezakazuje a z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něho nelze odchýlit),
forma sml. – zásada bezformálnosti práv. úkonů (§ 35 odst. 1) = práv. úkon lze zásadně učinit jakýmkoliv zp. nevzbuzujícím pochybnosti o projevené vůli účastníka (i uzavření sml.),
Žádné komentáře:
Okomentovat