Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

* Průlom do této zásady ohledně výběru smluvní strany existuje ve dvou případech:

§ SMLUVNÍ PŘÍMUS = KONTRAKTAČNÍ POVINNOST – povinnost uzavřít sml. (zvláštní veřej. zájem – dodávka energie, plynu atd.; povinné pojištění advokátů; povinné ručení atd.),
§ formulářové (= ADHESNÍ, přístupové) sml. – u nich je vyloučena NEGOCIACE (= jednání o obsahu sml.), lze je jen buď přijmout / odmítnout, sml. je předem připravena (často na formulářích – odtud název) a doplňují se (do ní) pouze údaje jedné ze stran; typ „ber nebo nech ležet!“ (např. sml. o dodávkách elektřiny, plynu, tepla, vody apod., letáky v časopisech atd.),
v ZÁSADA „PACTA SUNT SERVANDA“ (= smlouvy se mají jako závazně učiněné projevy vůle dodržovat). Sml. se mají dodržovat tak, jak byly uzavřeny, lze je měnit pouze se souhlasem smluvních stran,
v ZÁSADA DOBRÉ VÍRY (BONA FIDE) – objektivně se předpokládá, že subjekt, který jedná, jedná na zákl. dobré víry v přesvědčení, že právo, které vykonává mu patří. Pokud někdo tvrdí opak, musí to dokázat.
v ZÁSADA „NIKDO SE NEMŮŽE S ÚSPĚCHEM DOVOLÁVAT SVÉ VLASTNÍ NEPOCTIVOSTI“ = „NEMO TURPITUDINEM SUAM ALLEGARE POTEST“ – výslovně v ObčZák. sice není (ani obecně), avšak specificky je v §§ 40a, 49a (nikdo se nemůže dovolávat neplatnosti práv. úkonu, kterou sám způsobil). Nikdo nemůže mít prospěch ze svého protipráv. jednání / jednání, které je v rozporu s dobrými mravy (CONTRA BONOS MORES).

Žádné komentáře:

Okomentovat