Schopnosti lze dělit na smyslové, v nichž se projevuje výkonnost smyslového vnímání, např. rozeznávání barev, tónů a tvarů, dále kognitivní, rozumové, založené na vyšších funkcích jako je paměť, pozornost, představivost, a senzomotorické, v nichž se projevují spojení smyslů a motoriky, jako je např. manipulace s předměty, motorika řeči aj..Jejich předpokladem jsou vlohy, které ovšem mají široký rozsah, takže ze stejného základu se mohou vyvinout různé schopnosti. Lze mluvit ještě o nadání, jako souboru vloh pro hudbu, řeči či matematiku, a konečně o talentu, v němž se kromě vysokého rozvoje schopností odrážejí i další vlastnosti osobnosti, jako je vytrvalost, zaujatost, přiměřená aspirace.
Někteří autoři oddělují u vlastností to, co je zvenku pozorovatelné, vnímatelné, co se projevuje jako způsob chování jedince, co je označováno jako osobnostní rys (např. agresivita, otevřenost) a vnitřní, nepozorovatelné latentní sklony, které jsou základem onoho rysu. Stručně řečeno, rys je pozorovatelná vlastnost. Z tohoto hlediska R.B. Cattell (1957) dospěl faktorovou analýzou ke čtyřem polárním vlastnostem osobnosti: extroverse – introverse, integrace – úzkost, rozumovost – citovost, vzdornost – lhostejnost a mimo stojící míra inteligence.
Na vlastnosti osobnosti mají vliv především malé společenské skupiny, jako je rodina, škola, školní třída, pracovní skupina, sportovní tým apod. a dále profesní činnosti. Jsou známy rozdíly mezi sportující a nesportující mládeží, kdy sportovci bývají družnější, ochotnější pomáhat, otevřenější, sebevědomější, nezávislejší, sebekritičtější a méně neurotičtí, zřejmě jde o výsledek každodenních výkonů a zpětné vazby o nich. Rozdíly mezi těmi, kteří léta museli obtížně cestovat do školy a těmi, kteří měli školu za rohem apod. většinou si však člověk vybírá zájmy a povolání podle zaměření vzniklého v mládí a zvolená profese či zájmová činnost zpětně posiluje původní rysy např. sklon k vysvětlování – vést druhé – stálé poučování druhých – nepříjemný pocit z jiné než vedoucí role.
Další možností, jak přistupovat ke zkoumání osobnosti je její typologie – viz dále
Analýza faktorová
= statistická metoda zkoumající vztahy mezi mnoha proměnnými předpokládá, že řadu vzájemně korelujících znaků lze převést na společný faktor, postupně zjišťuje
a) počet společných faktorů
b) jejich specifika
c) stupeň závislosti jednotlivých znaků na různých faktorech
Z korelací každých dvou proměnných vzniká korelační matice, v psychologii původně používaná pro inteligenční testy E. E. Spearmanem, se dnes pro modely faktorové analýzy využívají počítače
Žádné komentáře:
Okomentovat