Typy rozhovoru:
1. individuální nebo skupinový
2. diagnostický nebo terapeutický
3. standardizovaný, kdy tazatel postupuje podle připravených otázek, přesně formulovaných a nebo nestandardizovaný, kdy rozhovor si zachovává ve všech případech shodný cíl, ale pořadí otázek i jejich formulace může být podle potřeby přizpůsobována. Volný rozhovor sleduje konkrétnější cíl, avšak prostředky k jeho dosažení nejsou předem stanoveny. Tazatel nechává zkoumanou osobu hovořit a do rozhovoru zasahuje jen nenásilně.
4. forma rozhovoru bude různá i v závislosti na tom, s kým hovoříme.
Fáze rozhovoru:
Ujasnění cíle rozhovoru
Forma rozhovoru
Vnější podmínky
Vlastní rozhovor můžeme rozdělit do čtyř fází:
1. Úvod –formality představení a několik všeobecných vět,…
2. Vzestup a pokračování – od detailu k obecnějšímu, ale lze to i naopak
3. Vrchol a rozuzlení – rozhovor vrcholí v momentě, kdy odkrýváme jádro problému
4. Závěr – rozhovor musíme zakončit tak, abychom v něm mohli kdykoliv pokračovat, protože ne vždy se nám podaří třeba napoprvé dobrat se jádra věci
Chyby v realizaci rozhovoru - netrpělivost tazatele, autoritativní a oficiální tón ze strany tazatele, nejasná formulace otázek, stálé opravování a usměrňování dotazovaného poznámkami typu “to sem nepatří…”, “k věci,,,” atd.
Žádné komentáře:
Okomentovat