Psychologie problematiky nevyléčitelně nemocných a umírajících
- každý život jednou skončí
- strach ze smrti je normální, vytěsňujeme jej a nemyslíme na něj
- vědomí smrtelnosti přichází na mysl v období puberty a ve středním věku (obd. krize
středního věku)
- strach ze smrti se násobí při nemoci, čím těžší nemoc, tím více si smrt uvědomujeme
1) podle toho, zda je akutně ohrožen život a jedinec se může uzdravit, naděje na vrácení
do normálního života
- posilovat naději na život - vnitřní pohoda přispívá k uzdravení (víra tví tě uzdraví)
- neinformovat o špatných zprávách v akutním ohrožení
2) akutní ohrožení lze zachránit ale budou následky - smyslové, tělesné postižení, infarkty
- posilovat naději (ano vyskytuje se, ale nemusí se u vás objevit) posilovat víru v pozitivní budoucnost
- nepodávat žádné nové informace, pouze to, co řekl lékař
3) léčení oddálí konec života a naděje je nepatrná
- nelze udržovat neději, že se uzdraví
- léčí se jen bolest a příznaky
- důležitá je citová komunikace a dobrá ošetřovatelská práce - stále jde o lidskou bytost, udržovat v naději
4) nemocný umírá
- zmírnit tělesné a duševní utrpení, nepřipustit pocit opuštěnosti, stále lidská bytost
- lékař vždy podává informace o zdravotním stavu
milosrdná lež - lékař neúplně informuje pacienta nebo klienta
- závažná sdělení mohou vést klienta k depresím, ale pokud lékař použije mil. lež, může ho to
více uspokojit, usnadní se vše
- základem je komunikace - nutno sdělit své problémy, slyšet ujištění. že nebude sám, vědomí sounáležitosti
Žádné komentáře:
Okomentovat