Kolektivní vyjednávání je narozdíl od tripartity vždy dvoustranné a má oporu v zákoně (zá-kon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání). Předmětem kolektivního vyjednávání je ko-lektivní smlouva, která může být podniková a vyššího stupně. Subjekty tak jsou buď příslušný odborový orgán a zaměstnavatel nebo odborový svaz a svaz zaměstnavatelů. Jménem smluvní strany může jednat: zástupce příslušného odborového orgánu s příslušným oprávněním vyplývajícím ze stanov, vedoucí nebo jiný oprávněný zástupce zaměstnavatele a zástupce příslušné organizace zaměstnavatelů, jehož oprávnění vyplývá ze stanov této organizace.
Mezi zásady kolektivního vyjednávání patří, že lze vyjednávat o všech otázkách práce až na ty, co jsou kogentně upraveny v zákoníku práce, vyjednávat lze vždy a za všech okolností, jednání je neformální a strany jsou si při jednání rovny.
27. Pracovní poměr a jeho charakteristické rysy
Pracovní poměr patří mezi základní pracovněprávní vztahy, jeho prostřednictvím se realizuje účast fyzické osoby v pracovním procesu a jeho prostřednictvím si zajišťuje zaměstnavatel pracovní sílu potřebnou k plnění svých aktivit.
Mezi základní charakteristické rysy patří především to, že se jedná o vztah závazkový. Ob-sahem je pracovní závazek na straně zaměstnance, směřující k výkonu práce, pro kterou byl pracovní poměr založen. Na straně zaměstnavatele koresponduje pracovnímu závazku tzv. dispoziční pravomoc zaměstnavatele, která znamená možnost zaměstnavatele využívat pra-covní sílu zaměstnance v mezích a hranicích daných formulovaným pracovním závazkem.
Žádné komentáře:
Okomentovat