Kartografická zobrazení jsou početní a konstrukční metody, jejichž pomocí lze sestrojit zeměpisnou síť v rovině mapy.
Při zobrazování je třeba brát v úvahu zakřivení zemského povrchu, protože kulovou nebo zakřivenou plochu nelze zobrazit bez zkreslení, a tak musíme počítat s deformací délek, ploch a úhlů. Zobrazení referenční koule nebo elipsoidu do roviny řeší matematická kartografie.
Podstatou je zobrazit kulovou plochu v co nejmenším zkreslení.
Kartografická zobrazení se rozdělují podle následujících kritérií :
1) Podle vlastností kartograf. zkreslení na :
- plochojevná zobrazení, která zachovávají nezkreslené plochy, ale zkreslují úhly a délky. Toto zobrazení je vhodné pro srovnání velikostí různých území.
- úhlojevná zobrazení, která zachovávají úhel, ale zkreslují délky a plochy. Toto zobrazení se využívá v geodezii a v námořní plavbě.
- délkojevné zobrazení, které nezkresluje délky ne na celé mapě, ale v určitých směrech (podél poledníků nebo rovnoběžek).
- vyrovnávací zobrazení, které tlumí zkreslení ploch i úhlů a vše je vypočteno tak, aby zkreslení bylo pokud možno v rovnováze.
2) Podle konstrukční osy :
- Zobrazení v poloze normální – konstrukční osa roviny, válce nebo kužele je shodná s osou glóbu.
- zobrazení v poloze příčné – konstrukční osa leží v rovině rovníku
- zobrazení v poloze obecné – konstrukční osa prochází středem glóbu v libovolném směru
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Kartografie
2. Kartografie
2.1. Kartografická zobrazení geografických map
2.2. Podle polohy zobrazovací plochy :
2.3. Vznik mapy
2.4. Měřítka plánů a map
2.5. Kartografické vyjadřovací prostředky
2.6. Druhy map
Články na hledaný výraz "Znázornění Země na mapách" naleznete na bezuceni.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat