Kvantitativní výzkum
- zpravidla se s ním spojuje obecná představa sociologického a sociálně psychologického výzkumu.
- lze realizovat tehdy, jde–li o jevy relativně jednoduché (nejsou skryty smyslovému poznávání, mají jednoznačný výraz, je možné se jich zmocnit prostřednictvím používaných nástrojů zjištění hromadných dat) a o určité míry poznané.
- je tedy možné odhadnout,jak je definovaný jev stabilní a jakou platnost mají výroky o něm vyslovené.
- nesleduje se, zda jev existuje, co obsahuje, jaká je jeho struktura, jaké má vlastnosti a jaké jsou faktory, které s ním souvisejí
je zaměřen na :
a) rozsah výskytu, zastoupení – rozumí se tím četnost nebo okruh sociálních subjektů, u kterých se vyskytuje, nebo oblast, ve které se vyskytuje
b) frekvence – projev složek jevu v čase, např. opakování jeho výskytu, opakovaný výkon činnosti
c) intenzita – jako mohutnost nebo síla jednotlivých složek sociálního nebo sociálně psychologického jevu
Tyto charakteristiky se převádějí do souboru stabilních ukazatelů, které jsou zjišťovány na velkých souborech jednotek (lidských jedinců).
Techniky sběru dat (doplněný Zich)
- dotazovací techniky
a) dotazník (kladení otázek atd.)
2 základní části dotazníku:
věcná část
identifikační část (zařadí člověka do určité skupiny)
- existují pravidla otázek v dotazníku (halo efekt – každá otázka evokuje nějaké pocity)
- je určen k předání pro vyplnění konkrétním osobám, od kterých se dotazníky vybírají, a to rovněž organizovaně.
Zpracování dat z dotazníku:
- statistické metody
- většinou uzavřené otázky (ano, ne, určitě ne), otevřené otázky (za jakých okolností?, vypište...) o opakující se odpovědi = kategorie, které přiřadím jednotku, tu hledám v ostatních dotaznících o kódování otevřených otázek (kódový klíč), výhoda – ukazuje více odpovědí
- zároveň kontrolujeme, zda je dotazník celý vyplněný a zda nejde o nesmysl/žert
- z kódování na PC uděláme tzv. matici s číslem respondenta = přehled kódů (odpovědí)
- poté následuje třídění: 1. stupně – podle 1 otázky
2. stupně – podle 2 znaků
- testuje se nulová hypotéza(že není vazba mezi lidmi atd.)
- tento typ výzkumu neumožňuje proniknout do nitra psychiky člověka, jak je ovlivněn okolím atd.
b) anketa
- obracíme se na anonymní masu (samovýběr)
- výběr není v moci výzkumníka
- počítá se s předáním co největšího počtu anketních lístků
- větší problém je reprezentativnost souboru respondentů
Podle distribuce rozlišujeme ankety:
- poštovní (náklady na jejich uskutečnění jsou vysoké, ale při správné motivaci je možné očekávat vyšší návratnost)
- předávané (osobně se předávají určitému souboru, např. divákům v divadle, návratnost je malá, takto je možné uskutečňovat pouze sondy o existenci určitých jevů)
- novinové (bývá otištěna v tisku, určena pro čtenáře, návratnost bývá na úrovni několika %)
Dotazník i anketa mají pevně fixované pořadí, obsah a formu otázek, zpravidla s jednoznačně formulovanými variantami odpovědí. Jsou určeny k vyplnění samotnými respondenty, liší se však předávání respondentům a zpětným získáváním.
Prakticky vylučují zásah druhé osoby do vyplňování, zaručují intimitu pro vyjádření a anonymitu
c) pohovor, rozhovor
- kladení otázek pozvolna směřujících cíli
Rozhovor je možné rozdělit pode míry formalizace jeho scénáře na:
- nestandardizovaný rozhovor - nemá stanovenou přesnou formulaci otázek ani jejich závazné pořadí. Je požíván častěji v počátečních fázích výzkumu
- standardizovaný rozhovor – rozvíjí se na základě pevně stanovených otázek, u kterých jsou zpravidla uvedené i varianty odpovědí a otázky mají stanovené pořadí. Formální podobou se blíží dotazníku.
- polostandardizovaný rozhovor – postrádá zpravidla některou z charakteristik standardizovaného rozhovoru. Mezi nevýhody patří jeho velká náročnost na tazatele, obtížná statistická zpracovatelnost výsledků,případně to, že téma rozhovoru je předem známo.
Nejvyužívanějšími technikami jsou dotazník a standardizovaný rozhovor.
- pozorovací techniky
d) pozorování
- sociální realita je zachycována očitým svědkem
Podle postavení pozorovatele se rozlišuje pozorování na:
a) zúčastněné – pozorovatel se stává nebo již je součástí výzkumu
b) nezúčastněné - pozorovatel není součástí výzkumu
Podle vztahu pozorovatele k pozorovaným objektům se rozděluje:
a) skryté – pozorovaný objekt neví o tom, že je pozorován
b) zjevné – účastníci vědí, že jsou pozorováni
Pozorovat je možné jen vnější projevy lidí, jejich chování a prostředí, ve kterém se pohybují a žijí (sociální, kulturní a přírodní). Pozorování bývá proto doplňováno dalšími technikami, zejména technikami dotazování.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Vznik a vývoj sociologie a předmět jejího zájmu
1.Vznik sociologie
VZNIK A VÝVOJ SOCIOLOGIE
6b Využití základních metod psychologického a sociologického výzkumu v praxi
9. Hlavní etapy sociologického výzkumu
Články na hledaný výraz "Sociologie" naleznete na bezuceni.cz
9. Hlavní etapy sociologického výzkumu
Realizaci empirického sociologického výzkumu je možné rozdělit do tří etap:
1. přípravná etapa
2. realizační etapa
3. etapa zpracování výsledků a jejich interpretace
Přípravná etapa:
- nejnáročnější a současně nejdůležitější etapa
- představuje sled základních kroků, jež v rozhodující míře ovlivní množství a konečnou kvalitu získaných sociální informací
- je završena zpracováním dokumentů nazývaného „Projekt výzkumu“ jehož součástí je:
a) formulace cíle (cílů) výzkumu, charakteristika problémové situace – musí vycházet z potřeb řešení zcela konkrétního problému, zadání je nutné formulovat zcela jasně, jednoznačně a přiměřeně ve vztahu k rozsahu řešeného problému.Cíl musí být splnitelný (reálně i sociologicky)
b) stanovení pracovních hypotéz – hypotézy jsou domněnky, jednoduchá tvrzení, ve kterých používáme jednoznačně definovaných pojmů a v nichž formulujeme očekávaná zjištění výzkumu. Plní následující funkce:
- shrnuje dosavadní úroveň poznání
- je návodem na realizaci výzkumu
- je nástrojem spojení teoretické a empirické složky poznání
- umožňuje rozpracování obecných pojmů a jejich převedení do roviny sledovatelných znaků
c) vymezení objektu a předmětu výzkumu – objektem výzkumu může být určitá oblast sociální skutečnosti nebo určité společenské vztahy obsahující sociální rozpor (zpravidla určitá sociální skupina). Za předmět zkoumání se považují prakticky nebo teoreticky významné vlastnosti, stránky a zvláštnosti objektu, které se přímo zkoumají
d) stanovení zkoumaného vzorku – je nutné vycházet v prvé řadě z velikosti základního souboru objektu výzkumu (je obvyklé, že jde o velkou skupinu lidí). Veškerá zjištění získaná v daném vzorku lze vztáhnout s určitou stanovenou mou pravděpodobnosti na celý soubor. Statistickým postupem zajišťujícím vytvoření reprezentativního vzorku viz otázka č. 13.
e) určení místa a času realizace výzkumu – je nezbytné vhodně zvolit místo a čas výzkumu. Pokud cílem výzkumu není analýza v mimořádných situací (Vánoce, zemědělci - žně), je nutné zvolit období pro respondenty nejvíce vhodné.
f) časový harmonogram, rozpočet nákladů – etapy, posloupnost je zachycena v harmonogramu. Výzkum je finančně náročný – je vyžadován předběžný rozpočet nákladů.
g) nástroje k získávání empirického materiálu (dat) – velice důležitá je volba výzkumné techniky, která je závislá na cíli a charakteru výzkumu. Nejčastěji se však jedná o studium objektivních dokumentů, pozorování, dotazníkové šetření a interview.
Realizační etapa
- Postup prací v této etapě je orientován především na přípravu výzkumného terénu a vlastní získávání sociálních informací.
- Nezbytnou podmínkou je přiměřená motivace respondentů
- Je nutné dostatečně respondentům vysvětlit cíl, záměry i předpokládané využití výsledků výzkumu a maximálně je zainteresovat
- Pokud sběr informací neprovádějí profesionální sociologové, je nutné zajistit jednotný postup sběru
- Poté následuje vlastní získávání informací v podobě předložení a vyplnění dotazníků, anketních listů, uskutečnění rozhovorů atd.
Etapa zpracování výsledků a jejich interpretace
- nejpoužívanější sociologické techniky ( dotazník a standardizovaný rozhovor) poskytují údaje o hromadných jevech a jako takové jsou statisticky zpracovatelné, podléhají statistickým zákonitostem. Zde se zaměřujeme především na to, jaké požadavky má výzkumník na statistické zpracování, které provádí specialista – statik.
- Zpracování informací z ostatních technik není možné standardizovat, je vždy jedinečné.
Provádí se metody:
- kontrola reprezentativnosti výběrového souboru (vzorku)
- jištění základního rozložení podle jednoho znaku (postupy na vyhledávání středových charakteristik)
- křížové třídění (spojování faktů do systému vzájemných souvislostí)
- vícerozměrné metody (poskytují vyšší informace)
Statistické zpracování empirických dat připravuje materiál pro interpretaci, tj. převedení charakteristik, zjištění k věcným informacím, jinak řečeno přeložení zjištění z jazyka statistiky do jazyka sociologie.
Prvním krokem v interpretaci je prostý popis (deskripce) existence jevů, jejich rozšíření, vlastností atd.
V dalších krocích jde o posouzení toho, zda statisticky významné souvislosti potvrzují možnost faktické, věcné souvislosti, zda směr závislosti odpovídá vztahu příčiny a následku a zda je možné odvodit z výsledku zákonitosti ve zkoumané sociální realitě.
V závěrečné zprávě o výzkumu je zdokumentován průběh výzkumu, jeho obsahové, organizační a metodické náležitosti. Tato část tvoří stejně významnou část závěrečné zprávy jako samotné výsledky výzkumu.
Závěrečná zpráva se člení na:
1. úvod, obsahující vysvětlení smyslu a cílů výzkumu
2. popis použití metody, popis zkoumaného souboru podle objektivních znaků
3. vlastní poznatky výzkumu, členění v souladu s hypotézami do relativně samostatných celků včetně dílčích závěrů
4. závěrečné shrnutí a doporučení pro praxi, hlavní poznatky a nastínění poznatků pro další řešení
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Vznik a vývoj sociologie a předmět jejího zájmu
1.Vznik sociologie
VZNIK A VÝVOJ SOCIOLOGIE
6b Využití základních metod psychologického a sociologického výzkumu v praxi
10. Kvantitativní sociologický výzkum
Články na hledaný výraz "Sociologie" naleznete na bezuceni.cz
1. přípravná etapa
2. realizační etapa
3. etapa zpracování výsledků a jejich interpretace
Přípravná etapa:
- nejnáročnější a současně nejdůležitější etapa
- představuje sled základních kroků, jež v rozhodující míře ovlivní množství a konečnou kvalitu získaných sociální informací
- je završena zpracováním dokumentů nazývaného „Projekt výzkumu“ jehož součástí je:
a) formulace cíle (cílů) výzkumu, charakteristika problémové situace – musí vycházet z potřeb řešení zcela konkrétního problému, zadání je nutné formulovat zcela jasně, jednoznačně a přiměřeně ve vztahu k rozsahu řešeného problému.Cíl musí být splnitelný (reálně i sociologicky)
b) stanovení pracovních hypotéz – hypotézy jsou domněnky, jednoduchá tvrzení, ve kterých používáme jednoznačně definovaných pojmů a v nichž formulujeme očekávaná zjištění výzkumu. Plní následující funkce:
- shrnuje dosavadní úroveň poznání
- je návodem na realizaci výzkumu
- je nástrojem spojení teoretické a empirické složky poznání
- umožňuje rozpracování obecných pojmů a jejich převedení do roviny sledovatelných znaků
c) vymezení objektu a předmětu výzkumu – objektem výzkumu může být určitá oblast sociální skutečnosti nebo určité společenské vztahy obsahující sociální rozpor (zpravidla určitá sociální skupina). Za předmět zkoumání se považují prakticky nebo teoreticky významné vlastnosti, stránky a zvláštnosti objektu, které se přímo zkoumají
d) stanovení zkoumaného vzorku – je nutné vycházet v prvé řadě z velikosti základního souboru objektu výzkumu (je obvyklé, že jde o velkou skupinu lidí). Veškerá zjištění získaná v daném vzorku lze vztáhnout s určitou stanovenou mou pravděpodobnosti na celý soubor. Statistickým postupem zajišťujícím vytvoření reprezentativního vzorku viz otázka č. 13.
e) určení místa a času realizace výzkumu – je nezbytné vhodně zvolit místo a čas výzkumu. Pokud cílem výzkumu není analýza v mimořádných situací (Vánoce, zemědělci - žně), je nutné zvolit období pro respondenty nejvíce vhodné.
f) časový harmonogram, rozpočet nákladů – etapy, posloupnost je zachycena v harmonogramu. Výzkum je finančně náročný – je vyžadován předběžný rozpočet nákladů.
g) nástroje k získávání empirického materiálu (dat) – velice důležitá je volba výzkumné techniky, která je závislá na cíli a charakteru výzkumu. Nejčastěji se však jedná o studium objektivních dokumentů, pozorování, dotazníkové šetření a interview.
Realizační etapa
- Postup prací v této etapě je orientován především na přípravu výzkumného terénu a vlastní získávání sociálních informací.
- Nezbytnou podmínkou je přiměřená motivace respondentů
- Je nutné dostatečně respondentům vysvětlit cíl, záměry i předpokládané využití výsledků výzkumu a maximálně je zainteresovat
- Pokud sběr informací neprovádějí profesionální sociologové, je nutné zajistit jednotný postup sběru
- Poté následuje vlastní získávání informací v podobě předložení a vyplnění dotazníků, anketních listů, uskutečnění rozhovorů atd.
Etapa zpracování výsledků a jejich interpretace
- nejpoužívanější sociologické techniky ( dotazník a standardizovaný rozhovor) poskytují údaje o hromadných jevech a jako takové jsou statisticky zpracovatelné, podléhají statistickým zákonitostem. Zde se zaměřujeme především na to, jaké požadavky má výzkumník na statistické zpracování, které provádí specialista – statik.
- Zpracování informací z ostatních technik není možné standardizovat, je vždy jedinečné.
Provádí se metody:
- kontrola reprezentativnosti výběrového souboru (vzorku)
- jištění základního rozložení podle jednoho znaku (postupy na vyhledávání středových charakteristik)
- křížové třídění (spojování faktů do systému vzájemných souvislostí)
- vícerozměrné metody (poskytují vyšší informace)
Statistické zpracování empirických dat připravuje materiál pro interpretaci, tj. převedení charakteristik, zjištění k věcným informacím, jinak řečeno přeložení zjištění z jazyka statistiky do jazyka sociologie.
Prvním krokem v interpretaci je prostý popis (deskripce) existence jevů, jejich rozšíření, vlastností atd.
V dalších krocích jde o posouzení toho, zda statisticky významné souvislosti potvrzují možnost faktické, věcné souvislosti, zda směr závislosti odpovídá vztahu příčiny a následku a zda je možné odvodit z výsledku zákonitosti ve zkoumané sociální realitě.
V závěrečné zprávě o výzkumu je zdokumentován průběh výzkumu, jeho obsahové, organizační a metodické náležitosti. Tato část tvoří stejně významnou část závěrečné zprávy jako samotné výsledky výzkumu.
Závěrečná zpráva se člení na:
1. úvod, obsahující vysvětlení smyslu a cílů výzkumu
2. popis použití metody, popis zkoumaného souboru podle objektivních znaků
3. vlastní poznatky výzkumu, členění v souladu s hypotézami do relativně samostatných celků včetně dílčích závěrů
4. závěrečné shrnutí a doporučení pro praxi, hlavní poznatky a nastínění poznatků pro další řešení
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Vznik a vývoj sociologie a předmět jejího zájmu
1.Vznik sociologie
VZNIK A VÝVOJ SOCIOLOGIE
6b Využití základních metod psychologického a sociologického výzkumu v praxi
10. Kvantitativní sociologický výzkum
Články na hledaný výraz "Sociologie" naleznete na bezuceni.cz
8. Sociální mobilita
8. Sociální mobilita
Mobilita – obecně pohyb, příp. schopnost pohybu. Podle obsahu, druhu, příp. směru pohybu lze v sociologii rozlišit jednotlivé druhy a typy mobilit.
Sociální mobilita – pohyb osob z jedné sociální pozice do jiné uvnitř sociální struktury určitého sociálního celku.
První ze základních prací o mobilitě, jež utříďuje a teoreticky zpracovává dosavadní materiál, je práce P. A. Sorokina (1927, 1959), z níž se dosud vychází.
Sorokin provedl dělení mobility na kulturní a sociální, tuto dále na vertikální a horizontální.
Někteří autoři však chápou sociální mobilitu zúženě jako vertikální mobilitu, příp. horizontální mobilitu chápou jako regionální (fyzickou, geografickou).
Vedle uvedených druhů mobility rozlišuje ještě např. Geiger (1955):
- převrstvení (např. změny v členění povolání)
- fluktuaci (jednotlivý pohyb mezi pozicemi, odkud – kam)
Dále např. podle Kahla (1957), podle faktorů, na jejichž základě dochází k mobilitě na:
- technologickou
- reprodukční
- individuální
V poslední době se věnuje mnoho pozornosti mobilitě povolání.
Sociální mobilita je důležitým faktorem procesů v sociální struktuře, je úzce spojena s kanály a sociálními síty, tj. institucemi, jimiž a v nichž se rozhoduje o vzestupu nebo sestupu. Patří mezi ně především rodina a původ, škola a vzdělání, povolání, profesní zkoušky a celospolečensky diferencovaná prospěšnost povolání, měnící se potřeby určité kvalifikace, zvláštní okolnosti, napomáhající nebo brzdící vzestupu, majetek a sňatek.
Mobilita sociální affluentní – typ sociální mobility, charakteristický přílivem jedinců do určité sociální pozice
Mobilita sociální částečná – změny sociálních pozic, odehrávající se pouze v části sociálního úvaru (mobilita povolání atp.)
Mobilita sociální defluentní – typ sociální mobility, charakteristický odlivem jedinců z určité sociální pozice
Mobilita sociální dílčí – viz. částečná
Mobilita sociální horizontální – pohyb osob z jedné sociální pozice do druhé, jejichž sociální hodnota je stejná, odehrává se uvnitř jedné sociální vrstvy
Mobilita sociální individuální – pro individuální změny sociálních pozic, např. přechod zemědělců, holičů o průmyslu
Mobilita sociální intergenerační – změny sociálních pozic, k nimž dochází mezi příslušníky dvou nebo více generací
Mobilita sociální intragenerační – změny sociálních pozic, k nimž dochází v životě jedné generace, resp. v životě jedince
Mobilita sociální kolektivní – vzestup sociální hodnoty určité sociální pozice, čímž dochází k zesílení přílivu do této sociální pozice
Mobilita sociální parciální – viz. částečná
Mobilita sociální totální – úhrn změn sociálních pozic, odehrávajících se v celém sociálním útvaru, četnost všech změn sociálních pozic obyvatelstva za určité časové období
Mobilita sociální vertikální – pohyb osob z jedné sociální pozice do druhé, jejichž sociální hodnota je rozdílná, takže pohyb se jeví jako sociální vzestup nebo sestup. Podle směru můžeme pak rozlišit vertikální mobilitu ascendentní a descendentní (vzestupnou a sestupnou). Obvykle znamená přechod z jedné sociální vrstvy do druhé.
Mobilita – obecně pohyb, příp. schopnost pohybu. Podle obsahu, druhu, příp. směru pohybu lze v sociologii rozlišit jednotlivé druhy a typy mobilit.
Sociální mobilita – pohyb osob z jedné sociální pozice do jiné uvnitř sociální struktury určitého sociálního celku.
První ze základních prací o mobilitě, jež utříďuje a teoreticky zpracovává dosavadní materiál, je práce P. A. Sorokina (1927, 1959), z níž se dosud vychází.
Sorokin provedl dělení mobility na kulturní a sociální, tuto dále na vertikální a horizontální.
Někteří autoři však chápou sociální mobilitu zúženě jako vertikální mobilitu, příp. horizontální mobilitu chápou jako regionální (fyzickou, geografickou).
Vedle uvedených druhů mobility rozlišuje ještě např. Geiger (1955):
- převrstvení (např. změny v členění povolání)
- fluktuaci (jednotlivý pohyb mezi pozicemi, odkud – kam)
Dále např. podle Kahla (1957), podle faktorů, na jejichž základě dochází k mobilitě na:
- technologickou
- reprodukční
- individuální
V poslední době se věnuje mnoho pozornosti mobilitě povolání.
Sociální mobilita je důležitým faktorem procesů v sociální struktuře, je úzce spojena s kanály a sociálními síty, tj. institucemi, jimiž a v nichž se rozhoduje o vzestupu nebo sestupu. Patří mezi ně především rodina a původ, škola a vzdělání, povolání, profesní zkoušky a celospolečensky diferencovaná prospěšnost povolání, měnící se potřeby určité kvalifikace, zvláštní okolnosti, napomáhající nebo brzdící vzestupu, majetek a sňatek.
Mobilita sociální affluentní – typ sociální mobility, charakteristický přílivem jedinců do určité sociální pozice
Mobilita sociální částečná – změny sociálních pozic, odehrávající se pouze v části sociálního úvaru (mobilita povolání atp.)
Mobilita sociální defluentní – typ sociální mobility, charakteristický odlivem jedinců z určité sociální pozice
Mobilita sociální dílčí – viz. částečná
Mobilita sociální horizontální – pohyb osob z jedné sociální pozice do druhé, jejichž sociální hodnota je stejná, odehrává se uvnitř jedné sociální vrstvy
Mobilita sociální individuální – pro individuální změny sociálních pozic, např. přechod zemědělců, holičů o průmyslu
Mobilita sociální intergenerační – změny sociálních pozic, k nimž dochází mezi příslušníky dvou nebo více generací
Mobilita sociální intragenerační – změny sociálních pozic, k nimž dochází v životě jedné generace, resp. v životě jedince
Mobilita sociální kolektivní – vzestup sociální hodnoty určité sociální pozice, čímž dochází k zesílení přílivu do této sociální pozice
Mobilita sociální parciální – viz. částečná
Mobilita sociální totální – úhrn změn sociálních pozic, odehrávajících se v celém sociálním útvaru, četnost všech změn sociálních pozic obyvatelstva za určité časové období
Mobilita sociální vertikální – pohyb osob z jedné sociální pozice do druhé, jejichž sociální hodnota je rozdílná, takže pohyb se jeví jako sociální vzestup nebo sestup. Podle směru můžeme pak rozlišit vertikální mobilitu ascendentní a descendentní (vzestupnou a sestupnou). Obvykle znamená přechod z jedné sociální vrstvy do druhé.
7.Přibližný podíl příslušníků hlavních vrstev v ČR současné době
7. Přibližný podíl příslušníků hlavních vrstev v ČR současné době
Horní vrstva 12 %
Střední vrstva 44,6 %
Dolní vrstva 43,4 %
Zich: nebude to v testu!
Horní vrstva 12 %
Střední vrstva 44,6 %
Dolní vrstva 43,4 %
Zich: nebude to v testu!
6. Syntetický sociální status
6. Syntetický sociální status
Diferenciaci sociální struktury lze sledovat zejména po linii vertikální, která spočívá ve sledování podílu na moci a ekonomické postavení jednotlivce, sociální skupiny = stratifikační teorie!
Zjišťuje se pomocí syntetického sociálního statusu, kdy zjišťujeme parametry člověka v sociálním systému.
Za hlavní vertikálně orientované čili statusotvorné sociální charakteristiky jednotlivců lze považovat především:
1. nejvyšší dosažené vzdělání
2. zaměstnanecký status (složitost vykonávané práce)
3. mocenské postavení (podíl na moci, na řízení)
4. pracovní nebo souhrnný příjem (ekonomická situace)
5. kulturnost životního stylu v mimopracovní době
6. prestiž povolání,intenzita vzájemně prospěšných kontaktů (Zich – prý málo používané)
Vzdělání
- v postoji českých občanů poněkud jiné dimenze než v jiných zemích
- převládá názor, že vysoký stupeň vzdělání a kvalifikace není hlavním předpokladem pro vysokou společenskou prestiž a hlavně není zárukou vysoké životní úrovně
- obecně lze tento jev označit jako nedůvěru k ekonomické užitečnosti vzdělání
- projevuje se limitující faktor = vstup peněz do vzdělávajícího procesu (platba školného a jiných poplatků)
- je otázka, nakolik tato skutečnost ovlivní dosavadní směr vzdělanostní mobility u nás a formování postojů ke vzdělání vůbec
Zaměstnanecký status
- transformace sociálně ekonomického systému ČR je provázena výraznými změnami v oblasti profesní struktury
- dynamika rozvoje soukromého sektoru, odlišné požadavky na jednotlivá odvětví naší ekonomiky, formování nových profesních norem i celospolečenských postojů se zřetelně dotýkají právě oblasti spojené s pracovním životem populace
Pro měření statusu určité pracovní činnosti lze jako příklad uvést škálu složitosti práce podle Machonina (zmínil ho Zich, poprvé roztřídil lidi, naposledy v roce 1998)
1. práce nekvalifikované a pomocné (pouliční prodavači, uklízečky…)
2. práce jednoduché a dílčí (písařky, malíři pokojů, telefonistky, pošťáci..)
3. práce polokvalifikované, rutinní a dílčí (prodavači, pokladní, číšníci…)
4. práce kvalifikované, specializované a rutinní (sekretářky, bank úředníci…)
5. práce střední složitosti a kvalifikovanosti (drobní podnikatelé…)
6. práce vyšší střední složitosti a kvalifikovanosti s omezenou samostatností (ředitelé malých podniků, zdravotní sestry, laboranti…)
7. práce vysoce složité a kvalifikované s omezenou samostatností (vedoucí pracovníci v obchodě, programátoři, makléři, zootechnici)
8. práce vysoce složité a kvalifikované, mnohostranné a samostatné (starostové, zubní lékaři, vysokoškolští a středoškolští učitelé, piloti..)
9. práce vysoce složité a kvalifikované, mnohostranné a tvůrčí ( vyšší státní úředníci, architekti, advokáti, ředitelé velkých podniků …)
Prestiž profese
Také podle Machonina z počátku 90tých let v rozmezí 1-6
Nejvyšší 6 lékaři, profesoři, vědci, zdravotní sestry, spisovatelé …
Vyšší 5 majitelé realitních kanceláří, bankovní úředníci, horníci
Střední vyšší 4 vychovatelky celníci, automechanik, účetní
Střední nižší 3 zedník, referent na OÚ, voják z povolání
Nižší 2 prodavačky,krejčí, číšníci, zemědělci, soustružníci
Nejnižší 1 malíř pokojů, uklízečka, vrátný, pouliční dělník
Moc
- v rámci sociální struktury je chápána jako možnost ovlivňovat a kontrolovat jednání druhých
Pro empirické sledování moci na základě pracovní pozice v podniku/instituci se rozlišují dva komponenty:
1. pravomoc – je vyjádřena formou pracovně profesního zařazení, kdy se za měřitelný ukazatel považuje postavení jedince ve struktuře řízení, tj. jaký počet podřízených má pod sebou
2. vliv – výraz participace v asociacích a volených samosprávních orgánech
Příjem, velikost majetku
- určuje pozici individua v sociální struktuře sociálního systému
- v sociálním systému našeho státu probíhá výrazná majetková diferenciace (vliv uvolnění soukromého podnikání, působení zahraničních firem, úroveň legislativních opatření a jejich respektování apod.)
- za jeden z podstatných stabilizačních faktorů v souvislosti s rozvrstvením společnosti bývá považována velikost střední vrstvy
- chudobou bývají označovány domácnosti, kterým se přispívá dávkami sociální pomoci => v některých případech může dojít k stratifikačnímu propadu
Jsou snahy udržet stávající životní úroveň či využít současného ekonomického prostoru ke zlepšení svého sociálního statusu.
Životní styl
- viditelná vizitka sociálního statusu
- dříve bývala sféra životního stylu zkoumána především z hlediska spotřeby a volného času (Linhart 1967)
- Nyní je zájem soustředěn především na jeho aktivní roli, tj. na činnosti individua v oblasti volného času, kde se nalézá velký prostor pro výběr aktivit a tudíž i pro účast na společenském životě
- Jiným ukazatelem může být např: vzdělání rodičů,vybavenost domácností atd.
Zich: Každou charakteristiku jsme vynášeli na přímku (1min. až 6max.). Poté se zjistil arit. průměr a ten se zanesl do „vajička“ (grafu kde je sever – max 30 bodů a jih – min 5 bodů) z něj potom vidí své postavení( - koukněte do sešitu!!!)
Diferenciaci sociální struktury lze sledovat zejména po linii vertikální, která spočívá ve sledování podílu na moci a ekonomické postavení jednotlivce, sociální skupiny = stratifikační teorie!
Zjišťuje se pomocí syntetického sociálního statusu, kdy zjišťujeme parametry člověka v sociálním systému.
Za hlavní vertikálně orientované čili statusotvorné sociální charakteristiky jednotlivců lze považovat především:
1. nejvyšší dosažené vzdělání
2. zaměstnanecký status (složitost vykonávané práce)
3. mocenské postavení (podíl na moci, na řízení)
4. pracovní nebo souhrnný příjem (ekonomická situace)
5. kulturnost životního stylu v mimopracovní době
6. prestiž povolání,intenzita vzájemně prospěšných kontaktů (Zich – prý málo používané)
Vzdělání
- v postoji českých občanů poněkud jiné dimenze než v jiných zemích
- převládá názor, že vysoký stupeň vzdělání a kvalifikace není hlavním předpokladem pro vysokou společenskou prestiž a hlavně není zárukou vysoké životní úrovně
- obecně lze tento jev označit jako nedůvěru k ekonomické užitečnosti vzdělání
- projevuje se limitující faktor = vstup peněz do vzdělávajícího procesu (platba školného a jiných poplatků)
- je otázka, nakolik tato skutečnost ovlivní dosavadní směr vzdělanostní mobility u nás a formování postojů ke vzdělání vůbec
Zaměstnanecký status
- transformace sociálně ekonomického systému ČR je provázena výraznými změnami v oblasti profesní struktury
- dynamika rozvoje soukromého sektoru, odlišné požadavky na jednotlivá odvětví naší ekonomiky, formování nových profesních norem i celospolečenských postojů se zřetelně dotýkají právě oblasti spojené s pracovním životem populace
Pro měření statusu určité pracovní činnosti lze jako příklad uvést škálu složitosti práce podle Machonina (zmínil ho Zich, poprvé roztřídil lidi, naposledy v roce 1998)
1. práce nekvalifikované a pomocné (pouliční prodavači, uklízečky…)
2. práce jednoduché a dílčí (písařky, malíři pokojů, telefonistky, pošťáci..)
3. práce polokvalifikované, rutinní a dílčí (prodavači, pokladní, číšníci…)
4. práce kvalifikované, specializované a rutinní (sekretářky, bank úředníci…)
5. práce střední složitosti a kvalifikovanosti (drobní podnikatelé…)
6. práce vyšší střední složitosti a kvalifikovanosti s omezenou samostatností (ředitelé malých podniků, zdravotní sestry, laboranti…)
7. práce vysoce složité a kvalifikované s omezenou samostatností (vedoucí pracovníci v obchodě, programátoři, makléři, zootechnici)
8. práce vysoce složité a kvalifikované, mnohostranné a samostatné (starostové, zubní lékaři, vysokoškolští a středoškolští učitelé, piloti..)
9. práce vysoce složité a kvalifikované, mnohostranné a tvůrčí ( vyšší státní úředníci, architekti, advokáti, ředitelé velkých podniků …)
Prestiž profese
Také podle Machonina z počátku 90tých let v rozmezí 1-6
Nejvyšší 6 lékaři, profesoři, vědci, zdravotní sestry, spisovatelé …
Vyšší 5 majitelé realitních kanceláří, bankovní úředníci, horníci
Střední vyšší 4 vychovatelky celníci, automechanik, účetní
Střední nižší 3 zedník, referent na OÚ, voják z povolání
Nižší 2 prodavačky,krejčí, číšníci, zemědělci, soustružníci
Nejnižší 1 malíř pokojů, uklízečka, vrátný, pouliční dělník
Moc
- v rámci sociální struktury je chápána jako možnost ovlivňovat a kontrolovat jednání druhých
Pro empirické sledování moci na základě pracovní pozice v podniku/instituci se rozlišují dva komponenty:
1. pravomoc – je vyjádřena formou pracovně profesního zařazení, kdy se za měřitelný ukazatel považuje postavení jedince ve struktuře řízení, tj. jaký počet podřízených má pod sebou
2. vliv – výraz participace v asociacích a volených samosprávních orgánech
Příjem, velikost majetku
- určuje pozici individua v sociální struktuře sociálního systému
- v sociálním systému našeho státu probíhá výrazná majetková diferenciace (vliv uvolnění soukromého podnikání, působení zahraničních firem, úroveň legislativních opatření a jejich respektování apod.)
- za jeden z podstatných stabilizačních faktorů v souvislosti s rozvrstvením společnosti bývá považována velikost střední vrstvy
- chudobou bývají označovány domácnosti, kterým se přispívá dávkami sociální pomoci => v některých případech může dojít k stratifikačnímu propadu
Jsou snahy udržet stávající životní úroveň či využít současného ekonomického prostoru ke zlepšení svého sociálního statusu.
Životní styl
- viditelná vizitka sociálního statusu
- dříve bývala sféra životního stylu zkoumána především z hlediska spotřeby a volného času (Linhart 1967)
- Nyní je zájem soustředěn především na jeho aktivní roli, tj. na činnosti individua v oblasti volného času, kde se nalézá velký prostor pro výběr aktivit a tudíž i pro účast na společenském životě
- Jiným ukazatelem může být např: vzdělání rodičů,vybavenost domácností atd.
Zich: Každou charakteristiku jsme vynášeli na přímku (1min. až 6max.). Poté se zjistil arit. průměr a ten se zanesl do „vajička“ (grafu kde je sever – max 30 bodů a jih – min 5 bodů) z něj potom vidí své postavení( - koukněte do sešitu!!!)
5. Sociální struktura společnosti
Sociální struktura je podstatnou stránkou každého fungujícího sociálního systému.
Názory na možnosti popisu sociální struktury společnosti se vyvíjely podobně jako celý systém sociologického myšlení.
Obecně uznávanými kritérii dnešní sociologie se (v kontextu původní Weberovy teorie) stala hlediska moci, privilegií a sociální prestiže.
Lze říci, že sociální procesy probíhající v rámci sociálního systému společnosti působí na formování její sociální struktury (každá společnost má svůj systém rozvrstvení)
Souhrn sociálních vrstev tvoří tzv. stratifikační systém každé jednotlivé společnosti.
Nejdůležitějšími typy členění soudobých ekonomicky vyspělých zemí je:
- systém vrstev (strat) – diferenciace většího počtu jednotlivých, relativně otevřených stupňů sociální hierarchie s mnoha vzájemnými přechody, mj. mobilitními
- systém třídní – hierarchie s příkřejším, méně prostupným, stabilnějším uspořádáním do menšího počtu předem teoreticky definovaných skupin
Rovněž názory na nalezení rozdílů mezi těmito přístupy jsou však často velmi nejednotné.
V našem případě je pro vrstvu jako formu stratifikačního členění důležité zejména hledisko ekonomické, kdy společenské postavení, kterého jednotlivec v rámci sociálního systému dosáhl, je zpravidla důležitější než to, do kterého se narodil (je však vidět určitá míra závislosti na výchozí situaci, kdy start může výrazně ovlivnit průběh i završení statusotvorné dráhy)
Rozvrstvená či stratifikovaná společnost je typem sociálního systému, pro který je charakteristická vysoká sociální mobilita. Prakticky se tato skutečnost projevuje ve faktu, že společenské ohodnocení jednotlivce není něčím neměnným, a priory daným.
Jeho postavení se může měnit buď v důsledku sociálně ekonomického vývoje společnosti nebo v důsledku vlastních aktivit v průběhu individuálního života jednotlivce.
Příslušnost k určité sociální vrstvě je možné často identifikovat již jen podle znaků, které jsou označením či výrazem. V této souvislosti lze hovořit o symbolizaci sociálního statusu.
Sledování sociální struktury má řadu významných konsekvencí. Jednou z nich je pro ekonomickou sféru mimořádně závažná oblast trhu.
Znalost sociální struktury umožňuje:
- vhodně nasměrovat nabídku k jednotlivým sociálním skupinám či konkrétním jedincům
- lépe identifikovat konkrétní cílové skupiny pro nabízené výrobky a služby
- je využitelné zejména při tvorbě marketingových strategií (dostatečně vypracovaná koncepce nového typu výrobku nutně vyžaduje i relativně jasnou představu o jeho prodejních možnostech – identifikace trhu a přibližný počet zákazníků)
- při vytváření nového trhu (nutná znalost životních stylů jednotlivých sociálních vrstev a skupin)
Jinou důležitou oblastí v mapování trhu je sledování nákupních zvyklostí a dále hledání kritérií, která jsou pro nákup určující (např. koupě zboží určité značky může být vizitkou sociálního statusu jednotlivce)
Sociální stratifikace ČR
Se změnami v sociálně ekonomickém systému ČR na počátku 90tých let došlo i k zásadním změnám v členění sociální struktury a neustále lze sledovat probíhající diferenciaci sociálního systému, při niž dochází k zviditelňování odlišností mezi jednotlivými sociálními úrovněmi.
Diferenciaci lze sledovat zejména po linii vertikální, která spočívá ve sledování podílu na moci a ekonomické postavení jednotlivce , sociální skupiny (sociální status – viz otázka 6)
Vzhledem k formujícímu se systému norem a hodnot lze tento proces označit jako formování nové sociální struktury (je značně obtížné, pro odlišná kritéria při studiu struktury v minulosti, srovnávat vývoj sociální struktury)
Zich:
Sociální skupiny:
- malé (rodina, kamarádi)
- velké (města, zemědělci atd)
3 hlediska vztahů jedinců v soc. skupině:
1. souhrnný kapitál – relativně nová koncepce
- vychází z toho, že každý člověk má nějaký kapitál:
– ekonomický (příjmy)
– sociální (sociální sítě, do kterých můžu vstoupit, např. rodina, přátelé, známí => můžu je využívat)
– kulturní (to, co umíme a čím vynikáme, např. divadlo, čtení atd.)
– politický (mění se)
(Boháči – vyšší ekonomický a kulturní kapitál)
Bowedieu – francouz, zavedl sociální kapitál
2. třídní diferenciace (přístup) – Marx
- nepolarizuje se společnost, je střední třída
- dnes velice silná nová střední vrstva (byrokracie přibývá, ubývá manuální práce)
- socialismus – vyvlastnění kapitalistů, dnes restituce
3. stratifikační teorie
- vychází z toho, že společnost je vertikálně členěna a že jsou vrstvy (straty)
- zjišťuje se pomocí syntetického sociálního statusu (otázka 6)
Názory na možnosti popisu sociální struktury společnosti se vyvíjely podobně jako celý systém sociologického myšlení.
Obecně uznávanými kritérii dnešní sociologie se (v kontextu původní Weberovy teorie) stala hlediska moci, privilegií a sociální prestiže.
Lze říci, že sociální procesy probíhající v rámci sociálního systému společnosti působí na formování její sociální struktury (každá společnost má svůj systém rozvrstvení)
Souhrn sociálních vrstev tvoří tzv. stratifikační systém každé jednotlivé společnosti.
Nejdůležitějšími typy členění soudobých ekonomicky vyspělých zemí je:
- systém vrstev (strat) – diferenciace většího počtu jednotlivých, relativně otevřených stupňů sociální hierarchie s mnoha vzájemnými přechody, mj. mobilitními
- systém třídní – hierarchie s příkřejším, méně prostupným, stabilnějším uspořádáním do menšího počtu předem teoreticky definovaných skupin
Rovněž názory na nalezení rozdílů mezi těmito přístupy jsou však často velmi nejednotné.
V našem případě je pro vrstvu jako formu stratifikačního členění důležité zejména hledisko ekonomické, kdy společenské postavení, kterého jednotlivec v rámci sociálního systému dosáhl, je zpravidla důležitější než to, do kterého se narodil (je však vidět určitá míra závislosti na výchozí situaci, kdy start může výrazně ovlivnit průběh i završení statusotvorné dráhy)
Rozvrstvená či stratifikovaná společnost je typem sociálního systému, pro který je charakteristická vysoká sociální mobilita. Prakticky se tato skutečnost projevuje ve faktu, že společenské ohodnocení jednotlivce není něčím neměnným, a priory daným.
Jeho postavení se může měnit buď v důsledku sociálně ekonomického vývoje společnosti nebo v důsledku vlastních aktivit v průběhu individuálního života jednotlivce.
Příslušnost k určité sociální vrstvě je možné často identifikovat již jen podle znaků, které jsou označením či výrazem. V této souvislosti lze hovořit o symbolizaci sociálního statusu.
Sledování sociální struktury má řadu významných konsekvencí. Jednou z nich je pro ekonomickou sféru mimořádně závažná oblast trhu.
Znalost sociální struktury umožňuje:
- vhodně nasměrovat nabídku k jednotlivým sociálním skupinám či konkrétním jedincům
- lépe identifikovat konkrétní cílové skupiny pro nabízené výrobky a služby
- je využitelné zejména při tvorbě marketingových strategií (dostatečně vypracovaná koncepce nového typu výrobku nutně vyžaduje i relativně jasnou představu o jeho prodejních možnostech – identifikace trhu a přibližný počet zákazníků)
- při vytváření nového trhu (nutná znalost životních stylů jednotlivých sociálních vrstev a skupin)
Jinou důležitou oblastí v mapování trhu je sledování nákupních zvyklostí a dále hledání kritérií, která jsou pro nákup určující (např. koupě zboží určité značky může být vizitkou sociálního statusu jednotlivce)
Sociální stratifikace ČR
Se změnami v sociálně ekonomickém systému ČR na počátku 90tých let došlo i k zásadním změnám v členění sociální struktury a neustále lze sledovat probíhající diferenciaci sociálního systému, při niž dochází k zviditelňování odlišností mezi jednotlivými sociálními úrovněmi.
Diferenciaci lze sledovat zejména po linii vertikální, která spočívá ve sledování podílu na moci a ekonomické postavení jednotlivce , sociální skupiny (sociální status – viz otázka 6)
Vzhledem k formujícímu se systému norem a hodnot lze tento proces označit jako formování nové sociální struktury (je značně obtížné, pro odlišná kritéria při studiu struktury v minulosti, srovnávat vývoj sociální struktury)
Zich:
Sociální skupiny:
- malé (rodina, kamarádi)
- velké (města, zemědělci atd)
3 hlediska vztahů jedinců v soc. skupině:
1. souhrnný kapitál – relativně nová koncepce
- vychází z toho, že každý člověk má nějaký kapitál:
– ekonomický (příjmy)
– sociální (sociální sítě, do kterých můžu vstoupit, např. rodina, přátelé, známí => můžu je využívat)
– kulturní (to, co umíme a čím vynikáme, např. divadlo, čtení atd.)
– politický (mění se)
(Boháči – vyšší ekonomický a kulturní kapitál)
Bowedieu – francouz, zavedl sociální kapitál
2. třídní diferenciace (přístup) – Marx
- nepolarizuje se společnost, je střední třída
- dnes velice silná nová střední vrstva (byrokracie přibývá, ubývá manuální práce)
- socialismus – vyvlastnění kapitalistů, dnes restituce
3. stratifikační teorie
- vychází z toho, že společnost je vertikálně členěna a že jsou vrstvy (straty)
- zjišťuje se pomocí syntetického sociálního statusu (otázka 6)
4. Společenské funkce sociologie
4. Společenské funkce sociologie
Funkce:
- poznávací
- sociotechnická
- humanistická
Poznávací funkce
- spočívá ve snaze o odhalení podstaty podmíněnosti a příčinných vazeb a souvislosti jednotlivých sociálních jevů a procesů s cílem stanovení vývojových tendencí a jejich zákonitostí (tato funkce se projevuje tím, že se podílí na zpracování prognóz společensko ekonomického vývoje a variant řešení problémů vzhledem ke stanoveným cílům)
Poznávací funkce do jisté míry prolíná do sociotechnické funkce.
Sociotechnická funkce
- znamená realizaci poznaného v praxi. Zejména výsledky empirických výzkumů vyúsťují do návrhů opatření na řešení problémů a nedostatků. Sociotechnická funkce je dána snahou člověka orientovat se ve svém osudu o přizpůsobování se prostředí.
- Zde je zkušenost jednoho člověka nebo prostá vlastní zkušenost nedostatečná => je nutné organizovat empirii, zajišťovat soustavné shromažďování informací ve výzkumu a jejich zpracování v teorii.
Sociotechnická funkce má 2 složky:
1. analytickou – zkoumá strukturu lidského jednání a strukturu faktorů, které je určují
2. normativní – určující způsoby organizování lidské činnosti podle vytřených cílů
Z hlediska uplatnění sociotechniky řešíme především 2 druhy problémů:
1. Gnoseologický problém poznání, neboť lidské i vědecké poznání je omezeno. Poznání nevylučuje omyl, vždy pracujeme jen s jistou mírou pravděpodobnosti
2. Problém nové skutečnosti – tlakem při snaze o dosažení modelového stavu se vytváří nová skutečnost, který zakládá novou lidskou skutečnost, jež je nový faktorem dalšího vývoje =>není návratu k původní,mu stavu. Nový stav bude vždy vycházet z předchozího, byť by byl sebevíce narušen.
Nástroje sociotechniky:
- výchova (vytyčení vzorů chování, přisvojování si rolí)
- informace (ovlivnění racionálního chování)
- stanovení norem (právo, morálka)
Humanizační funkce
- týká se úsilí o zmírnění tlaku vnějších, věcných i sociálních podmínek život na člověka tak, aby neomezovaly prostor pro jeho sebeuplatňování a seberealizaci.
- Cílem je překonání případného rozporu mezi jeho předpoklady a názory a požadavky, které na něho společnost klade.
Funkce:
- poznávací
- sociotechnická
- humanistická
Poznávací funkce
- spočívá ve snaze o odhalení podstaty podmíněnosti a příčinných vazeb a souvislosti jednotlivých sociálních jevů a procesů s cílem stanovení vývojových tendencí a jejich zákonitostí (tato funkce se projevuje tím, že se podílí na zpracování prognóz společensko ekonomického vývoje a variant řešení problémů vzhledem ke stanoveným cílům)
Poznávací funkce do jisté míry prolíná do sociotechnické funkce.
Sociotechnická funkce
- znamená realizaci poznaného v praxi. Zejména výsledky empirických výzkumů vyúsťují do návrhů opatření na řešení problémů a nedostatků. Sociotechnická funkce je dána snahou člověka orientovat se ve svém osudu o přizpůsobování se prostředí.
- Zde je zkušenost jednoho člověka nebo prostá vlastní zkušenost nedostatečná => je nutné organizovat empirii, zajišťovat soustavné shromažďování informací ve výzkumu a jejich zpracování v teorii.
Sociotechnická funkce má 2 složky:
1. analytickou – zkoumá strukturu lidského jednání a strukturu faktorů, které je určují
2. normativní – určující způsoby organizování lidské činnosti podle vytřených cílů
Z hlediska uplatnění sociotechniky řešíme především 2 druhy problémů:
1. Gnoseologický problém poznání, neboť lidské i vědecké poznání je omezeno. Poznání nevylučuje omyl, vždy pracujeme jen s jistou mírou pravděpodobnosti
2. Problém nové skutečnosti – tlakem při snaze o dosažení modelového stavu se vytváří nová skutečnost, který zakládá novou lidskou skutečnost, jež je nový faktorem dalšího vývoje =>není návratu k původní,mu stavu. Nový stav bude vždy vycházet z předchozího, byť by byl sebevíce narušen.
Nástroje sociotechniky:
- výchova (vytyčení vzorů chování, přisvojování si rolí)
- informace (ovlivnění racionálního chování)
- stanovení norem (právo, morálka)
Humanizační funkce
- týká se úsilí o zmírnění tlaku vnějších, věcných i sociálních podmínek život na člověka tak, aby neomezovaly prostor pro jeho sebeuplatňování a seberealizaci.
- Cílem je překonání případného rozporu mezi jeho předpoklady a názory a požadavky, které na něho společnost klade.
3. Předmět sociologie
3. Předmět sociologie
Sociologie jako věda s vlastním předmětem zkoumání se objevuje až v
1. polovině 19. století.
Pojem sociologie poprvé použil francouz AUGUSTE COMTE (1798-1857) v 6dílném spise „KURZ POZITIVNÍ FILOZOFIE“, který postupně vycházel v letech 1830-1842.
- jeho cílem bylo položit základy přesné a exaktní vědě – Sociologii.
Sociologie jako věda o společnosti zachycuje v Comtově podání veškeré společenskovědní disciplíny, jako historii, právo, ekonomii, etiku, estetiku a další a je jim nadřazena, neboť jim poskytuje obecná teoretická východiska a především metodologii – tzv. soc. imperialismus (v dnešní době nemá žádný teoretický přínos)
Jiné pojetí předmětu sociologie přináší významný francouzský sociolog Emile DURKHEIM (1858-1917). Předmět zkoumání zužuje na jevy sociální a na ty, které nelze spojovat s činností jedince, ale přísluší nadindividuálním celkům. (např. jazyk kterým se lidé mezi sebou domlouvají není individuálním produktem, když ho každý individuálně používá)
Sociální jevy lze identifikovat jako skutečnosti, které vykonávají na člověka nátlak, a on se jim přizpůsobuje.
Odlišný úhel pohledu má německý sociolog Georg SIMMEL (1858-1918). Podle Simmela jsou předmětem sociologie formy společenských sdružení. Tyto formy zespolečenšťování jsou jím chápány jako stabilní, neměnné, vytvářející vždy pevný rámec vztahů a nezávislé na obsahu. Obsahem těchto čistých forem přitom měly být vzájemné vztahy mezi lidmi vycházející z jejich součinnosti a mající psychologickou povahu.
Na základě Simmelova a Durkeimova vymezení lze definovat předmět sociologie:
- sociologii definujeme jako vědu o mezilidských vztazích, které existují dlouhodobě a dosahují relativně stabilních forem svého vnějšího utváření. Sociologie je v tomto smyslu věda o principech sdružování a zespolečenšťování lidí.
- Alternativní vymezení: Sociologie je věda o sociální skupinách a organizacích, které mají v moderní společnosti z hlediska praktických potřeb zásadní význam. Sociologie se zabývá principy utváření a fungování těchto útvarů.
Další vymezení přinesl německý historik, právník, ekonom a sociolog Max WEBER (1864-1920). Definuje sociologii jako vědu o sociálním jednání individuí. Z různých kombinací tohoto jednání vysvětluje komplexní sociální skutečnosti, jako je forma ekonomiky, typ náboženství či povaha státu. Společnost není než suma jednání individuálních aktérů. Kromě účelově racionálního jednání připisuje velký význam jednání orientovanému na posvátné hodnoty, dále jednání řízenému tradicí a jednání afektuálnímu.
Po metodické stránce je Weberův přínos spatřován v rozpracování metody ideálních typů a ve stanovení principu nehodnotící sociologie. Ideální typ je čistě myšlenková konstrukce, jejíž porovnání s realitou má badateli umožnit vysvětlení příčin odlišnosti reálného průběhu události od hypotetického čistě racionálního modelu.
Dále mezi nejvýznamnější sociology patří anglický filozof Herbert SPENCER (1820-1903). Byl jedním z prvních stoupenců evoluční teorie. Vývoj společnosti chápe jako vyšší stádium vývoje přírody řídící se podobnými zákonitostmi růstu komplexnosti systému a diferenciace jeho funkcí. Klade proti sobě moderní průmyslovou společnost a tradiční společnosti vojenské. Domnívá se, že společnost ponechána sama sobě je schopna harmonického vývoje směřujícího samovolně k dosažení optimálního stavu.
Vilfredo PARETO (1848-1923), italský inženýr a politický ekonom, definuje sociologii jako vědu o lidském jednání, a to logickém i nelogickém, které považoval za převládající.
Sociologie jako věda s vlastním předmětem zkoumání se objevuje až v
1. polovině 19. století.
Pojem sociologie poprvé použil francouz AUGUSTE COMTE (1798-1857) v 6dílném spise „KURZ POZITIVNÍ FILOZOFIE“, který postupně vycházel v letech 1830-1842.
- jeho cílem bylo položit základy přesné a exaktní vědě – Sociologii.
Sociologie jako věda o společnosti zachycuje v Comtově podání veškeré společenskovědní disciplíny, jako historii, právo, ekonomii, etiku, estetiku a další a je jim nadřazena, neboť jim poskytuje obecná teoretická východiska a především metodologii – tzv. soc. imperialismus (v dnešní době nemá žádný teoretický přínos)
Jiné pojetí předmětu sociologie přináší významný francouzský sociolog Emile DURKHEIM (1858-1917). Předmět zkoumání zužuje na jevy sociální a na ty, které nelze spojovat s činností jedince, ale přísluší nadindividuálním celkům. (např. jazyk kterým se lidé mezi sebou domlouvají není individuálním produktem, když ho každý individuálně používá)
Sociální jevy lze identifikovat jako skutečnosti, které vykonávají na člověka nátlak, a on se jim přizpůsobuje.
Odlišný úhel pohledu má německý sociolog Georg SIMMEL (1858-1918). Podle Simmela jsou předmětem sociologie formy společenských sdružení. Tyto formy zespolečenšťování jsou jím chápány jako stabilní, neměnné, vytvářející vždy pevný rámec vztahů a nezávislé na obsahu. Obsahem těchto čistých forem přitom měly být vzájemné vztahy mezi lidmi vycházející z jejich součinnosti a mající psychologickou povahu.
Na základě Simmelova a Durkeimova vymezení lze definovat předmět sociologie:
- sociologii definujeme jako vědu o mezilidských vztazích, které existují dlouhodobě a dosahují relativně stabilních forem svého vnějšího utváření. Sociologie je v tomto smyslu věda o principech sdružování a zespolečenšťování lidí.
- Alternativní vymezení: Sociologie je věda o sociální skupinách a organizacích, které mají v moderní společnosti z hlediska praktických potřeb zásadní význam. Sociologie se zabývá principy utváření a fungování těchto útvarů.
Další vymezení přinesl německý historik, právník, ekonom a sociolog Max WEBER (1864-1920). Definuje sociologii jako vědu o sociálním jednání individuí. Z různých kombinací tohoto jednání vysvětluje komplexní sociální skutečnosti, jako je forma ekonomiky, typ náboženství či povaha státu. Společnost není než suma jednání individuálních aktérů. Kromě účelově racionálního jednání připisuje velký význam jednání orientovanému na posvátné hodnoty, dále jednání řízenému tradicí a jednání afektuálnímu.
Po metodické stránce je Weberův přínos spatřován v rozpracování metody ideálních typů a ve stanovení principu nehodnotící sociologie. Ideální typ je čistě myšlenková konstrukce, jejíž porovnání s realitou má badateli umožnit vysvětlení příčin odlišnosti reálného průběhu události od hypotetického čistě racionálního modelu.
Dále mezi nejvýznamnější sociology patří anglický filozof Herbert SPENCER (1820-1903). Byl jedním z prvních stoupenců evoluční teorie. Vývoj společnosti chápe jako vyšší stádium vývoje přírody řídící se podobnými zákonitostmi růstu komplexnosti systému a diferenciace jeho funkcí. Klade proti sobě moderní průmyslovou společnost a tradiční společnosti vojenské. Domnívá se, že společnost ponechána sama sobě je schopna harmonického vývoje směřujícího samovolně k dosažení optimálního stavu.
Vilfredo PARETO (1848-1923), italský inženýr a politický ekonom, definuje sociologii jako vědu o lidském jednání, a to logickém i nelogickém, které považoval za převládající.
2. Základní etapy vývoje sociologie a paradigma v sociologii
2. Základní etapy vývoje sociologie a paradigma v sociologii
Etapy vývoje sociologie
1) 1840 až 1918-20 spekulativní sociologie
- mladá disciplína Comte, Spencer, Weber a jejich teorie
2) 1980-20 až 1945 období empirismu
- především v USA, začali shromažďovat poznatky, které využili
- Elton Mayo – výzkum v továrně na telefony (zjišťoval působení prostředí a člověka)
3) 1945 až dosud návrat k velkým teoriím
Paradigma v sociologii
V zásadě jsou možné 3 základní přístupy k výkladu obecné sociologické teorie, pojetí sociálních jevů a sociologické metodologie přístupů:
1. V rámci prvního jsou obvykle vykládány sociologické koncepce hlavních představitelů či „hlavních teoretiků“, a to zpravidla v historické posloupnosti svého vzniku.
2. V druhém případě do popředí vystupují jednotlivé „hlavní teorie“. Nejčastěji pak strukturální funkcionalismus, sociální evolucionalismus, teorie směny, etnometodologie atd.
3. Třetí, nejmodernější přístup je přístup paradigmatický.
Paradigmata jsou chápána jako velmi složité teoretické útvary, které v sobě zahrnují nejen prvky kognitivní, ale i hodnotové, světonázorové, operační a další charakteristiky.
Vyjadřují nejen způsob jejího chápání, označení základních prvků její struktury a rozhodujících zdrojů dynamiky společnosti, ale i stanovení základních přístupů k její analýze.
Právě různorodostí tohoto úhlu pohledu způsobuje značné odlišení jednotlivých paradigmat.
Paradigmata, která mohou mít uplatnění v aplikované sociologii:
a) Teorie konsenzuální (Spolupráce x soupeření)
Významná skutečnost, která rozhoduje o podobě sociálních vztahů, je charakter vztahů, které se utvářejí. Vytvořily se dvě vyhraněné koncepce.
- první má za to, že vztahy vytvářející reálná sociální uskupení jsou vztahy spolupráce
- druhá, že dominují vztahy soupeření a střety
Nejvyšší hodnotou, ke které směřují veškerá úsilí, je harmonický celek. Všechny společenské subjekty se musí podřídit společným zájmům a cílům
Konflikty jsou chápány jako poruchy systému bránící jeho správnému fungování, a je nutné je co nejdříve odstranit.
b) Teorie konfliktu
Vychází se z toho, že pokud existují nějaké sociální útvary, pak vděčí za svou existenci neustálému střetávání sociálních subjektů v rámci těchto útvarů.
Klasickou je práce amerického sociologa Lewise Alfreda Cosera. Konflikt považuje za boj o hodnoty a vyšší status, moc a její zdroje, v němž cílem oponentů je neutralizovat, postihovat nebo likvidovat soupeře.
Vnější nepřítel, který může být řešením vnitřního konfliktu v sociálních útvarech, znamená ohrožení zájmů všech zúčastněných stran v konfliktu a vytváří nátlak na zmírnění vnitřního konfliktu.Tento vnější nepřítel může být dvojí:
- reálný – pak se jedná o jeho identifikaci a zvýraznění. V tomto případě je nutné poskytovat maximum info o jeho hrozbě a rozlišovat možnosti jeho poznávání.
- imaginární, smyšlený – posilování této představy v konečném důsledku znamená uzavření sociálního celku. V případě zániku představy o hrozbě se původní vnitřní konflikt posiluje, protože se na něj přenáší energie vložená do vnějšího konfliktu.
Při řešení konfliktů uvnitř sociálního celku se v praxi prosadily a v literatuře byly popsány tři způsoby využívající sociálních procesů: (Simmel)
a) předložení tzv, obětního beránka, který musí být slabou skupinou nebo slabým jedincem.(zpravidla to bývá etnická nebo sociální menšina)
b) vytvoření prostoru a podmínek pro průběh konfliktu a ponechání prostoru pro jeho odeznění. Toto řešení připadá v úvahu, když konflikt není vyhrocen, když postoje stran nejsou nesmiřitelné a když lze předpokládat racionální průběh konfliktu
c) institucionalizace konfliktu – znamená vytvoření určitého rámce, v němž konflikt probíhá. Znamená to stanovení norem konfliktu a vytvoření orgánu, který má konflikt řešit (musí ho udržet v přijatelných mezích a mít nad ním kontrolu).
Dále pak jsou uváděny konkrétní přístupy v pojetí paradigmat (pouze výběr z nich)
- faktografický přístup (zaměření na sledované jevy zachycení toho, co je přístupné lidským smyslům)
- organistický přístup (vychází z myšlenky, že společnost je možné přirovnat k živému organismu, je možné hledat paralely mezi jednotlivými částmi organismu = pochopení společnosti)
- strukturně funkcionální přístup (základem je spojení struktury s obsahem činností a charakterem společnosti)
- historický institucionální přístup (vnáší do zkoumání sociální jevů princip vývoje, tedy dynamiky vývoje celku, sleduje sociální jevy ve zrodu, trvání a zániku)
- psychologizující přístup (vychází z předpokladu, že zdrojem sociálních jevů je jedinec a na něho je i jakýkoli sociální jev rozložitelný)
Etapy vývoje sociologie
1) 1840 až 1918-20 spekulativní sociologie
- mladá disciplína Comte, Spencer, Weber a jejich teorie
2) 1980-20 až 1945 období empirismu
- především v USA, začali shromažďovat poznatky, které využili
- Elton Mayo – výzkum v továrně na telefony (zjišťoval působení prostředí a člověka)
3) 1945 až dosud návrat k velkým teoriím
Paradigma v sociologii
V zásadě jsou možné 3 základní přístupy k výkladu obecné sociologické teorie, pojetí sociálních jevů a sociologické metodologie přístupů:
1. V rámci prvního jsou obvykle vykládány sociologické koncepce hlavních představitelů či „hlavních teoretiků“, a to zpravidla v historické posloupnosti svého vzniku.
2. V druhém případě do popředí vystupují jednotlivé „hlavní teorie“. Nejčastěji pak strukturální funkcionalismus, sociální evolucionalismus, teorie směny, etnometodologie atd.
3. Třetí, nejmodernější přístup je přístup paradigmatický.
Paradigmata jsou chápána jako velmi složité teoretické útvary, které v sobě zahrnují nejen prvky kognitivní, ale i hodnotové, světonázorové, operační a další charakteristiky.
Vyjadřují nejen způsob jejího chápání, označení základních prvků její struktury a rozhodujících zdrojů dynamiky společnosti, ale i stanovení základních přístupů k její analýze.
Právě různorodostí tohoto úhlu pohledu způsobuje značné odlišení jednotlivých paradigmat.
Paradigmata, která mohou mít uplatnění v aplikované sociologii:
a) Teorie konsenzuální (Spolupráce x soupeření)
Významná skutečnost, která rozhoduje o podobě sociálních vztahů, je charakter vztahů, které se utvářejí. Vytvořily se dvě vyhraněné koncepce.
- první má za to, že vztahy vytvářející reálná sociální uskupení jsou vztahy spolupráce
- druhá, že dominují vztahy soupeření a střety
Nejvyšší hodnotou, ke které směřují veškerá úsilí, je harmonický celek. Všechny společenské subjekty se musí podřídit společným zájmům a cílům
Konflikty jsou chápány jako poruchy systému bránící jeho správnému fungování, a je nutné je co nejdříve odstranit.
b) Teorie konfliktu
Vychází se z toho, že pokud existují nějaké sociální útvary, pak vděčí za svou existenci neustálému střetávání sociálních subjektů v rámci těchto útvarů.
Klasickou je práce amerického sociologa Lewise Alfreda Cosera. Konflikt považuje za boj o hodnoty a vyšší status, moc a její zdroje, v němž cílem oponentů je neutralizovat, postihovat nebo likvidovat soupeře.
Vnější nepřítel, který může být řešením vnitřního konfliktu v sociálních útvarech, znamená ohrožení zájmů všech zúčastněných stran v konfliktu a vytváří nátlak na zmírnění vnitřního konfliktu.Tento vnější nepřítel může být dvojí:
- reálný – pak se jedná o jeho identifikaci a zvýraznění. V tomto případě je nutné poskytovat maximum info o jeho hrozbě a rozlišovat možnosti jeho poznávání.
- imaginární, smyšlený – posilování této představy v konečném důsledku znamená uzavření sociálního celku. V případě zániku představy o hrozbě se původní vnitřní konflikt posiluje, protože se na něj přenáší energie vložená do vnějšího konfliktu.
Při řešení konfliktů uvnitř sociálního celku se v praxi prosadily a v literatuře byly popsány tři způsoby využívající sociálních procesů: (Simmel)
a) předložení tzv, obětního beránka, který musí být slabou skupinou nebo slabým jedincem.(zpravidla to bývá etnická nebo sociální menšina)
b) vytvoření prostoru a podmínek pro průběh konfliktu a ponechání prostoru pro jeho odeznění. Toto řešení připadá v úvahu, když konflikt není vyhrocen, když postoje stran nejsou nesmiřitelné a když lze předpokládat racionální průběh konfliktu
c) institucionalizace konfliktu – znamená vytvoření určitého rámce, v němž konflikt probíhá. Znamená to stanovení norem konfliktu a vytvoření orgánu, který má konflikt řešit (musí ho udržet v přijatelných mezích a mít nad ním kontrolu).
Dále pak jsou uváděny konkrétní přístupy v pojetí paradigmat (pouze výběr z nich)
- faktografický přístup (zaměření na sledované jevy zachycení toho, co je přístupné lidským smyslům)
- organistický přístup (vychází z myšlenky, že společnost je možné přirovnat k živému organismu, je možné hledat paralely mezi jednotlivými částmi organismu = pochopení společnosti)
- strukturně funkcionální přístup (základem je spojení struktury s obsahem činností a charakterem společnosti)
- historický institucionální přístup (vnáší do zkoumání sociální jevů princip vývoje, tedy dynamiky vývoje celku, sleduje sociální jevy ve zrodu, trvání a zániku)
- psychologizující přístup (vychází z předpokladu, že zdrojem sociálních jevů je jedinec a na něho je i jakýkoli sociální jev rozložitelný)
1.Vznik sociologie
Myslitelé všech dob hledali odpovědi na otázky typu: vznik společnosti, její struktura, fungování a vývoj, úloha jedince ve společnosti a smysl jeho existence.
Jejich úvahy se staly součástí velkých filozofických systémů. Tzv. sociální filozofie je součástí učení jak řeckých (Platón, Aristoteles) tak i křesťanských (sv. Augustin) filozofů.
Mezníkem ve vývoji společenských věd je 17. a 18. století. V tomto období dochází především v Anglii, Francii a Itálii k dynamickému rozvoji techniky a přírodních věd. S tím se mění i základní společenské vztahy, které jsou středem zájmu myslitelů (Bacon, Voltaire, Diderot). Ti věřili v novou rozumnou společnost v níž se bude moci člověk neomezeně rozvíjet. Osvícenství spatřovalo příčiny zla (především v podobě válek a bídy) v neochotě a neschopnosti k rozumnému přístupu lidí k sobě navzájem a nevyužívání poznatků vědy.
Velká francouzská revoluce a další historický vývoj tyto představy vyvrátily.
Sociologie jako věda s vlastním předmětem zkoumání se objevuje až v 1. polovině 19 století.
Pojem sociologie poprvé použil francouz AUGUSTE COMTE (1798-1857) v 6dílném spise „KURZ POZITIVNÍ FILOZOFIE“, který postupně vycházel v letech 1830-1842.
- jeho cílem bylo položit základy přesné a exaktní vědě – Sociologii.
Ve svém díle rozdělil vývoj lidského myšlení na 3 etapy:
1. teologická – společnost držela pohromadě, hledaly se pravdy mimo člověka – božské principy
2. metafyzická – bůh je zde nahrazen přírodou
3. pozitivní – do popředí zájmu se dostává věda – snahy vysvětlit zákonitosti života na základě vědeckých poznatků
- věřil, že na základě poznatků problému je možné je řídit – zakladatel koncenzus vnímání. (Koncenzus – rozpory řešitelné vyjednáváním)
Sociologie jako věda o společnosti zachycuje v Comtově podání veškeré společenskovědní disciplíny, jako historii, právo, ekonomii, etiku, estetiku a další a je jim nadřazena, neboť jim poskytuje obecná teoretická východiska a především metodologii – tzv. soc. imperialismus (v dnešní době nemá žádný teoretický přínos)
Už v základu sociologie jsou popsány a obsaženy 2 základní požadavky:
1. snaha sociologie o zakotvení jejího poznání v realitě, důsledná vazba soc. teorie s empirií a důraz na metodologii
2. zaměřenost soc. poznání na možnost prakticky uplatnit výsledky vědeckého zkoumání (doporučení k dosažení žádoucích změn v reálném světě)
Comte – žák filozofa Saint – Simona
- pochází od něj též tradiční dělení sociologie na: - sociální statiku
- sociální dynamiku
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Vznik a vývoj sociologie a předmět jejího zájmu
VZNIK A VÝVOJ SOCIOLOGIE
6b Využití základních metod psychologického a sociologického výzkumu v praxi
9. Hlavní etapy sociologického výzkumu
10. Kvantitativní sociologický výzkum
Články na hledaný výraz "Sociologie" naleznete na bezuceni.cz
Jejich úvahy se staly součástí velkých filozofických systémů. Tzv. sociální filozofie je součástí učení jak řeckých (Platón, Aristoteles) tak i křesťanských (sv. Augustin) filozofů.
Mezníkem ve vývoji společenských věd je 17. a 18. století. V tomto období dochází především v Anglii, Francii a Itálii k dynamickému rozvoji techniky a přírodních věd. S tím se mění i základní společenské vztahy, které jsou středem zájmu myslitelů (Bacon, Voltaire, Diderot). Ti věřili v novou rozumnou společnost v níž se bude moci člověk neomezeně rozvíjet. Osvícenství spatřovalo příčiny zla (především v podobě válek a bídy) v neochotě a neschopnosti k rozumnému přístupu lidí k sobě navzájem a nevyužívání poznatků vědy.
Velká francouzská revoluce a další historický vývoj tyto představy vyvrátily.
Sociologie jako věda s vlastním předmětem zkoumání se objevuje až v 1. polovině 19 století.
Pojem sociologie poprvé použil francouz AUGUSTE COMTE (1798-1857) v 6dílném spise „KURZ POZITIVNÍ FILOZOFIE“, který postupně vycházel v letech 1830-1842.
- jeho cílem bylo položit základy přesné a exaktní vědě – Sociologii.
Ve svém díle rozdělil vývoj lidského myšlení na 3 etapy:
1. teologická – společnost držela pohromadě, hledaly se pravdy mimo člověka – božské principy
2. metafyzická – bůh je zde nahrazen přírodou
3. pozitivní – do popředí zájmu se dostává věda – snahy vysvětlit zákonitosti života na základě vědeckých poznatků
- věřil, že na základě poznatků problému je možné je řídit – zakladatel koncenzus vnímání. (Koncenzus – rozpory řešitelné vyjednáváním)
Sociologie jako věda o společnosti zachycuje v Comtově podání veškeré společenskovědní disciplíny, jako historii, právo, ekonomii, etiku, estetiku a další a je jim nadřazena, neboť jim poskytuje obecná teoretická východiska a především metodologii – tzv. soc. imperialismus (v dnešní době nemá žádný teoretický přínos)
Už v základu sociologie jsou popsány a obsaženy 2 základní požadavky:
1. snaha sociologie o zakotvení jejího poznání v realitě, důsledná vazba soc. teorie s empirií a důraz na metodologii
2. zaměřenost soc. poznání na možnost prakticky uplatnit výsledky vědeckého zkoumání (doporučení k dosažení žádoucích změn v reálném světě)
Comte – žák filozofa Saint – Simona
- pochází od něj též tradiční dělení sociologie na: - sociální statiku
- sociální dynamiku
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
7. Vznik a vývoj sociologie a předmět jejího zájmu
VZNIK A VÝVOJ SOCIOLOGIE
6b Využití základních metod psychologického a sociologického výzkumu v praxi
9. Hlavní etapy sociologického výzkumu
10. Kvantitativní sociologický výzkum
Články na hledaný výraz "Sociologie" naleznete na bezuceni.cz
OKRUHY - ÚVOD DO SOCIOLOGIE
OKRUHY - ÚVOD DO SOCIOLOGIE
1) Vznik sociologie - období, příčiny vzniku, očekávání, zakladatel a jeho dílo.
2) Základní etapy vývoje sociologie a jejich charakteristika, paradigma v sociologii.
3) Předmět sociologie, čím se zabývá.
4) Společenské funkce sociologie.
5) Jak sociologie vysvětluje sociální strukturu společnosti, uveďte základní přístupy.
6) Jak se zjišťuje syntetický sociální status (pomocí jakých ukazatelů).
7) Uveďte přibližný podíl příslušníků hlavních vrstev v ČR v současné době.
8) Vysvětlete pojem "sociální mobilita" (druhy mobility). Které faktory nejvíce
ovlivňují sociální mobilitu v současné době u nás.
9) Charakterizujte hlavní etapy sociologického výzkumu.
10) Uveďte příklady použití kvantitativního sociologického výzkumu ve společnosti.
11) Vysvětlete vztah mezi základním a výběrovým souborem v sociologickém výzkumu.
12) Uveďte dvě hlavní podmínky representativnosti výběrových šetření.
13) Uveďte hlavní způsoby provádění výběru prvků ze základního souboru.
14) Vyjmenujte metody kvalitativního výzkumu a charakterizujte možnosti jejich využití.
15) Jak se provádí "skupinový rozhovor" (focus group) a jaké je jeho využití.
16) Charakterizujte základní rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem v sociologii.
17) Uveďte hlavní rysy sociálního systému.
18) Charakterizujte hlavní zásady a cíle organizace (uspořádání vztahů) v institucích.
19) Vysvětlete rozdíl mezi "formální" a "neformální" strukturou (organizací) institucí.
20) Uveďte základní charakteristiky pracovní skupiny jako sociálního systému.
21) Na čem je založena sociometrie a jaké jsou možnosti jejího využití.
22) Na čem záleží chování pozice a chování pracovníků ve skupině z pohledu sociologie.
23) Co rozumíme pod pojmem "podniková kultura". Uveďte hlavní oblasti jejího projevu.
24) Ovlivňuje "podniková kultura" výkon a úspěšnost hospodářské instituce, jak a proč.
1) Vznik sociologie - období, příčiny vzniku, očekávání, zakladatel a jeho dílo.
2) Základní etapy vývoje sociologie a jejich charakteristika, paradigma v sociologii.
3) Předmět sociologie, čím se zabývá.
4) Společenské funkce sociologie.
5) Jak sociologie vysvětluje sociální strukturu společnosti, uveďte základní přístupy.
6) Jak se zjišťuje syntetický sociální status (pomocí jakých ukazatelů).
7) Uveďte přibližný podíl příslušníků hlavních vrstev v ČR v současné době.
8) Vysvětlete pojem "sociální mobilita" (druhy mobility). Které faktory nejvíce
ovlivňují sociální mobilitu v současné době u nás.
9) Charakterizujte hlavní etapy sociologického výzkumu.
10) Uveďte příklady použití kvantitativního sociologického výzkumu ve společnosti.
11) Vysvětlete vztah mezi základním a výběrovým souborem v sociologickém výzkumu.
12) Uveďte dvě hlavní podmínky representativnosti výběrových šetření.
13) Uveďte hlavní způsoby provádění výběru prvků ze základního souboru.
14) Vyjmenujte metody kvalitativního výzkumu a charakterizujte možnosti jejich využití.
15) Jak se provádí "skupinový rozhovor" (focus group) a jaké je jeho využití.
16) Charakterizujte základní rozdíl mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem v sociologii.
17) Uveďte hlavní rysy sociálního systému.
18) Charakterizujte hlavní zásady a cíle organizace (uspořádání vztahů) v institucích.
19) Vysvětlete rozdíl mezi "formální" a "neformální" strukturou (organizací) institucí.
20) Uveďte základní charakteristiky pracovní skupiny jako sociálního systému.
21) Na čem je založena sociometrie a jaké jsou možnosti jejího využití.
22) Na čem záleží chování pozice a chování pracovníků ve skupině z pohledu sociologie.
23) Co rozumíme pod pojmem "podniková kultura". Uveďte hlavní oblasti jejího projevu.
24) Ovlivňuje "podniková kultura" výkon a úspěšnost hospodářské instituce, jak a proč.
20, William Shakespeare
20, William Shakespeare
William is consideret to be the greatest dramatist all over the world.
He was born in Stratford upon Avon in 1564 as a son of a glove-maker.
He attended local grammar school.
At the age of 18 he married Ann Hathaway who was 8 years older (they have 2 daughters and one son who died when he was 11).
Later he went to London and joined a group of actors.
First he wrote and adapted older plays, after he started to write his own plays and he was very succesful.
Finally he bought the Globe Theatre in London.
After his son´s death he came back to Stratford.
He died on the same day (23 rd of April) as he was born in 1616.
WORK: 37 plays and number of sonnets
commedies: „As You Like Itt, „Much Ado About Nothing“,“ The Merry Wives of Windsor“, „The Merchant of Venice“, „The Two Gentlemen of Verona“,“ The Winter's Tale“, „The Taming of the Shrew“
tragedies: „Romeo and Juliet“, „Macbeth“, „Hamlet“, „King Lear“, „Othello“
history plays: „Henry V“, „Richard III“, „Julius Caesar“
Modal verbs with Past infinitive
☺ vyjadřují pravděpodobnost, jistotu, výčitek, pochybnost
He can´t have done it. – To nemohl udělat. (pochybnost)
Who could have done it. – Kdo to mohl udělat. (pochybnost menší)
He may have done it. – Asi to udělal. (možná)
He might have done it. – Mohl to udělat (ale neudělal – výčitka)
He must have done it. Určitě to udělal. (jistota)
He needn´t have done it. – Nemusel to udělat (ale udělal – zbytečnost)
(He didn´t have done it. – Nemusel to udělat – tudíž to neudělal)
William is consideret to be the greatest dramatist all over the world.
He was born in Stratford upon Avon in 1564 as a son of a glove-maker.
He attended local grammar school.
At the age of 18 he married Ann Hathaway who was 8 years older (they have 2 daughters and one son who died when he was 11).
Later he went to London and joined a group of actors.
First he wrote and adapted older plays, after he started to write his own plays and he was very succesful.
Finally he bought the Globe Theatre in London.
After his son´s death he came back to Stratford.
He died on the same day (23 rd of April) as he was born in 1616.
WORK: 37 plays and number of sonnets
commedies: „As You Like Itt, „Much Ado About Nothing“,“ The Merry Wives of Windsor“, „The Merchant of Venice“, „The Two Gentlemen of Verona“,“ The Winter's Tale“, „The Taming of the Shrew“
tragedies: „Romeo and Juliet“, „Macbeth“, „Hamlet“, „King Lear“, „Othello“
history plays: „Henry V“, „Richard III“, „Julius Caesar“
Modal verbs with Past infinitive
☺ vyjadřují pravděpodobnost, jistotu, výčitek, pochybnost
He can´t have done it. – To nemohl udělat. (pochybnost)
Who could have done it. – Kdo to mohl udělat. (pochybnost menší)
He may have done it. – Asi to udělal. (možná)
He might have done it. – Mohl to udělat (ale neudělal – výčitka)
He must have done it. Určitě to udělal. (jistota)
He needn´t have done it. – Nemusel to udělat (ale udělal – zbytečnost)
(He didn´t have done it. – Nemusel to udělat – tudíž to neudělal)
19, Holiday in the U.S.A.
19, Holiday in the U.S.A.
New Year´s celebration – big celebration, drink alcohol, meet with friends and relatives
the 3 rd Monday in January - Martin Luther King´s Day – he was a black clergyman
(duchovní) who fought for cival rigihts of black people. He was
killed in 1968.
the 3 rd Monday in February – Presidents´ Day – all former American presidents are
remember
Easter – Christians celebrate Christ´s death and his return to life (resurrection – zmrtvýchvstání)
2 nd Sunday in May – Mother´s Day – children give their mother small gifts or card
the 4 th Monday in May – Memorial Day – all people killed in all wars are remebered
the 4 th July – Independence Day – birthday of the USA (1776)
the 12 th October – Columbus Day – his arrival in Maerika (1492) is remembered
the 31 th October – Halloween – watching horror movies; people hanging sceleton, cadavers a
ghosts into the window and they expose pumpkin with candle
the 4 th Thursday in November – Thanksgiving Day – the first settler (Pilgrim Fathers – otcové
poutníci) are remembered (1620). A family holiday with roat
turkey and aplle or pumpkin pie
the 25 th December - Christmas – they decorated tree, baked sweet, gave gifts, hanging stocking
and lights (punčochy). Santa Claus is a popular mythological figure often
associated with bringing gifts at Christmas for children.
New Year´s Eve
Časové věty (Temporal Clauses)
☺ vedlejší věty uvozené časovými spojkami: when, after, before, as soon as
☺ budoucnost se po nich vyjadřuje přítomným časem: As soon as he comes I will call you (v hlavní větě budoucí čas zůstává)
☺ till, until – dokud ne (záporná spojka) – následující sloveso bude kladné
☺ např.: I will stay here till he comes. – Zůstanu tady dokud nepřijde.
New Year´s celebration – big celebration, drink alcohol, meet with friends and relatives
the 3 rd Monday in January - Martin Luther King´s Day – he was a black clergyman
(duchovní) who fought for cival rigihts of black people. He was
killed in 1968.
the 3 rd Monday in February – Presidents´ Day – all former American presidents are
remember
Easter – Christians celebrate Christ´s death and his return to life (resurrection – zmrtvýchvstání)
2 nd Sunday in May – Mother´s Day – children give their mother small gifts or card
the 4 th Monday in May – Memorial Day – all people killed in all wars are remebered
the 4 th July – Independence Day – birthday of the USA (1776)
the 12 th October – Columbus Day – his arrival in Maerika (1492) is remembered
the 31 th October – Halloween – watching horror movies; people hanging sceleton, cadavers a
ghosts into the window and they expose pumpkin with candle
the 4 th Thursday in November – Thanksgiving Day – the first settler (Pilgrim Fathers – otcové
poutníci) are remembered (1620). A family holiday with roat
turkey and aplle or pumpkin pie
the 25 th December - Christmas – they decorated tree, baked sweet, gave gifts, hanging stocking
and lights (punčochy). Santa Claus is a popular mythological figure often
associated with bringing gifts at Christmas for children.
New Year´s Eve
Časové věty (Temporal Clauses)
☺ vedlejší věty uvozené časovými spojkami: when, after, before, as soon as
☺ budoucnost se po nich vyjadřuje přítomným časem: As soon as he comes I will call you (v hlavní větě budoucí čas zůstává)
☺ till, until – dokud ne (záporná spojka) – následující sloveso bude kladné
☺ např.: I will stay here till he comes. – Zůstanu tady dokud nepřijde.
18, The U.S.A. – History
18, The U.S.A. – History
About 1000 - first settlers were Vikings.
Till 1400 – the only inhabitants (jediní obyvatelé) native Indians (domorodí Indiáni).
12. October 1492 – Christopher Columbus arrived in America.
1607 – the first British colony – Jamestown (now Virginia).
1620 – first oversea settler – „Pilgrim Fathers“ came on the ship Mayflower.
During the 17 th century – a lof of colonies originated – Dutch, French, British....
4 th July 1776 – Declaration of Independence (most important day – birthday of the U.S.A.) – written mainly by Thomas Jefferson.
Civil War between the North and the South followed – it lasts about 60 years (boj o otroky).
1863 – Abraham Lincoln declared „Emancipation Resolution“ = slavery was abolished (otroctví bylo zrušeno).
After the Civil war – a great technological progress – the U.S.A. became the most powerfull state in the world. (They changed Great Britain).
24. October 1929 – stock market crash; „Great Depression“ followed
After the WW II. a long period of „Cold War“ with the Soviet Union started.
2 nd half of the 20 th century – marked with war conflicts – Corea, Vietnam, Irague etc.
Presidents: for example
1, George Washington – the first president of the U.S.A.; he was the president two times
3, Thomas Jefferson – he was the main author of Declaration of Independence
16, Abraham Lincoln – he was the president two times, he was killed in the theatre
26, Theodore Roosevelt – he is still the youngest president of the U.S.A.
35, John Fitzgerald Kennedy - very popular president, he was shot in 1963
40, Ronald Regan
43, George Walker Bush -
44, Barack Obama - he is the first African American to hold the office, before he was Senator
from Illinois
Věty podmínkové – If clauses
☺ vedlejší věty uvozené podmínkovými spojkami: if, providing a supposing (za předpokladu) in case that (v případě že), on condition that (za podmínky že)
3 typy podmínkového souvětí:
a) if = jestliže
☺ po if – budoucnost vyjádřená přítomným časem, v hlavní větě budoucí čas
☺ If I have time I will call you. – Jestliže budu mít čas, zavolám ti.
b) if = kdyby
☺ po if – minulý čas, v hlavní větě přítomný kondicionál
☺ If I had time I would call you. – Kdybych měl čas, zavolal bych ti.
c) neskutečná podmínka
☺ po if – předminulý čas, v hlavní větě minulý kondicionál
☺ If I had had time I would have called you. – Kdybych býval měl čas, býval bych ti zavolal.
About 1000 - first settlers were Vikings.
Till 1400 – the only inhabitants (jediní obyvatelé) native Indians (domorodí Indiáni).
12. October 1492 – Christopher Columbus arrived in America.
1607 – the first British colony – Jamestown (now Virginia).
1620 – first oversea settler – „Pilgrim Fathers“ came on the ship Mayflower.
During the 17 th century – a lof of colonies originated – Dutch, French, British....
4 th July 1776 – Declaration of Independence (most important day – birthday of the U.S.A.) – written mainly by Thomas Jefferson.
Civil War between the North and the South followed – it lasts about 60 years (boj o otroky).
1863 – Abraham Lincoln declared „Emancipation Resolution“ = slavery was abolished (otroctví bylo zrušeno).
After the Civil war – a great technological progress – the U.S.A. became the most powerfull state in the world. (They changed Great Britain).
24. October 1929 – stock market crash; „Great Depression“ followed
After the WW II. a long period of „Cold War“ with the Soviet Union started.
2 nd half of the 20 th century – marked with war conflicts – Corea, Vietnam, Irague etc.
Presidents: for example
1, George Washington – the first president of the U.S.A.; he was the president two times
3, Thomas Jefferson – he was the main author of Declaration of Independence
16, Abraham Lincoln – he was the president two times, he was killed in the theatre
26, Theodore Roosevelt – he is still the youngest president of the U.S.A.
35, John Fitzgerald Kennedy - very popular president, he was shot in 1963
40, Ronald Regan
43, George Walker Bush -
44, Barack Obama - he is the first African American to hold the office, before he was Senator
from Illinois
Věty podmínkové – If clauses
☺ vedlejší věty uvozené podmínkovými spojkami: if, providing a supposing (za předpokladu) in case that (v případě že), on condition that (za podmínky že)
3 typy podmínkového souvětí:
a) if = jestliže
☺ po if – budoucnost vyjádřená přítomným časem, v hlavní větě budoucí čas
☺ If I have time I will call you. – Jestliže budu mít čas, zavolám ti.
b) if = kdyby
☺ po if – minulý čas, v hlavní větě přítomný kondicionál
☺ If I had time I would call you. – Kdybych měl čas, zavolal bych ti.
c) neskutečná podmínka
☺ po if – předminulý čas, v hlavní větě minulý kondicionál
☺ If I had had time I would have called you. – Kdybych býval měl čas, býval bych ti zavolal.
17, London
17, London
The capitol of the United Kingdom.
The 9 th largest city in the world – more than 12 million people („Great London“)
Situated on the river Thames in south-east England.
Originally it was a Roman Settlement (osada).
In the 19 th century it was the largest city in the world and the most important economic and political centre.
London has hosted the Summer Olympics twice, in 1908 and 1948. In July 2005 London was chosen to host the Games in 2012, which will make it the first city in the world to host the Summer Olympics three times.
NOW
Economic, political and culture centre of Great Britain
3 airports (Heathrow is the busiest airport in the world for international traffic)
The London underground is the oldest in the world ( it has 11 lines, is 418 km long) and most expansive metro system in the world, dating from 1863.
PLACE OF INTEREST:
The most famous London churches – St. Paul´s Cathedral (barocue), and Westminster Cathedral (gothic).
A great number of parks in London – Hyde Park, St. James´ Park, Green Park.
Most famous shopping centres is Oxford Street and Picadilly Circus.
THE TOWER – was built in the 11th century, it was a royal palace, after prison and now it´s a
museum
TOWER BRIDGE – one of the most famous symbols of London, it opens in the middle for
chips to go throw
THE BRITISH MUSEUM – the largest museum in the world
BUCKINGHAM PALACE – the residence of the Queen
THE HOUSE OF PARLIAMENT – neogothic style
WHITEHALL – the street with govermental offices
DOWNING STREET No. 10 – the official residence of the Prime Minister
Vazba předmětu s infinitivem
☺ po slovesech vyjadřující přání, rozkaz... – He ordered us to come.
☺ po slovesech smyslového vnímání (see, hear...) a let + make (ve významu přimět, přinutit), po nich se píše infinitiv bez „to“ – I saw him come. a He made us do it.
Vazba podmětu s infinitivem
☺ zejména po slovesech „seen“ a „appear“ – It seems that he is ill He seems to be ill.
☺ ve spojeních: it is said – říká se, it is known – ví se
He is said to be rich. a They are known to live in Prague.
The capitol of the United Kingdom.
The 9 th largest city in the world – more than 12 million people („Great London“)
Situated on the river Thames in south-east England.
Originally it was a Roman Settlement (osada).
In the 19 th century it was the largest city in the world and the most important economic and political centre.
London has hosted the Summer Olympics twice, in 1908 and 1948. In July 2005 London was chosen to host the Games in 2012, which will make it the first city in the world to host the Summer Olympics three times.
NOW
Economic, political and culture centre of Great Britain
3 airports (Heathrow is the busiest airport in the world for international traffic)
The London underground is the oldest in the world ( it has 11 lines, is 418 km long) and most expansive metro system in the world, dating from 1863.
PLACE OF INTEREST:
The most famous London churches – St. Paul´s Cathedral (barocue), and Westminster Cathedral (gothic).
A great number of parks in London – Hyde Park, St. James´ Park, Green Park.
Most famous shopping centres is Oxford Street and Picadilly Circus.
THE TOWER – was built in the 11th century, it was a royal palace, after prison and now it´s a
museum
TOWER BRIDGE – one of the most famous symbols of London, it opens in the middle for
chips to go throw
THE BRITISH MUSEUM – the largest museum in the world
BUCKINGHAM PALACE – the residence of the Queen
THE HOUSE OF PARLIAMENT – neogothic style
WHITEHALL – the street with govermental offices
DOWNING STREET No. 10 – the official residence of the Prime Minister
Vazba předmětu s infinitivem
☺ po slovesech vyjadřující přání, rozkaz... – He ordered us to come.
☺ po slovesech smyslového vnímání (see, hear...) a let + make (ve významu přimět, přinutit), po nich se píše infinitiv bez „to“ – I saw him come. a He made us do it.
Vazba podmětu s infinitivem
☺ zejména po slovesech „seen“ a „appear“ – It seems that he is ill He seems to be ill.
☺ ve spojeních: it is said – říká se, it is known – ví se
He is said to be rich. a They are known to live in Prague.
16, Holidays in the UK
16, Holidays in the UK
New Year´s celebration - big celebration, drink alcohol, meet with friends and relatives
14th February - St. Valentine - people in love send each other Valentine cards and small gifts
Easter - we decorated eggs, Christains celebrate Christ´s death and his return to life (ressurection).
2nd Sunday in May - Mother´s Day - children give their mother small gifts or cards
In June – official celebrations of Queen´s birthday (she was born in April but because of bad spring weather it´s celebrated later).
31st of October - Halloween – the eve of all saints day, the night of fun and games, children wear funny or strange costumes, knock at neighbour´s doors, say „Trick or Treat“ and get some sweets or small money.
11th of November - Remembrance Day – those who were Miller in wars are remembered
25th December - Christmas Day (the main day) – in the morning children open their presents, at noon have family traditional dinner (roast turkey and Christmas pudding).
26 th December – Boxing Day – in the past people give thein servants gifts or money in boxes
New Year´s Eve - big celebration, drink alcohol...
Nepravidelná slovesa – Irregular Verbs
☺ slovesa, která netvoří minulý čas a trpné příčestí, ale mají své vlastní tvary
3 typy:
a) 3 různé tvary: write – wrote – written
b) 2 různé tvary: come – came – come
c) stejný tvar: put – put - put
New Year´s celebration - big celebration, drink alcohol, meet with friends and relatives
14th February - St. Valentine - people in love send each other Valentine cards and small gifts
Easter - we decorated eggs, Christains celebrate Christ´s death and his return to life (ressurection).
2nd Sunday in May - Mother´s Day - children give their mother small gifts or cards
In June – official celebrations of Queen´s birthday (she was born in April but because of bad spring weather it´s celebrated later).
31st of October - Halloween – the eve of all saints day, the night of fun and games, children wear funny or strange costumes, knock at neighbour´s doors, say „Trick or Treat“ and get some sweets or small money.
11th of November - Remembrance Day – those who were Miller in wars are remembered
25th December - Christmas Day (the main day) – in the morning children open their presents, at noon have family traditional dinner (roast turkey and Christmas pudding).
26 th December – Boxing Day – in the past people give thein servants gifts or money in boxes
New Year´s Eve - big celebration, drink alcohol...
Nepravidelná slovesa – Irregular Verbs
☺ slovesa, která netvoří minulý čas a trpné příčestí, ale mají své vlastní tvary
3 typy:
a) 3 různé tvary: write – wrote – written
b) 2 různé tvary: come – came – come
c) stejný tvar: put – put - put
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)