Shrnutí:
Motivy jsou faktory, kt.aktivizují lids.chování, zaměřují je na určitý cíl a v tomto směru je udržují po urč.dobu. Takto navozené jednání směřuje k uspokojení nějaké potřeby. Motiv vzniká na zákl.interakce vnitřního stavu jedince a vnějších podnětů. Potřeby lze rozlišovat z hlediska jejich vzniku i zaměření na primární biologické, primární psych. a sekundární psychosoc. Různé teorie motivace se liší svým důrazem na urč.potřeby, pudové nebo psychosoc.charakteru. Komplexní pojetí nabízí např. hierarchizovaná struktura potřeba A.Maslowa. Pud je definován jako vrozená tendence k uspokojování biolog. potřeb, ale u čl.bývají tyto projevy modifikovány zkušeností. Mezi zákl.pudy patří: obživný, sebezáchovy, sexuální, pud péče o potomstvo. Do kategorie zákl.psych., resp.psychosoc. potřeb patří: potř.bezpečí, stimulace, orientace, soc.kontaktu, seberealizace a smyslu vlastní existence. Působení potřeb a z nich vyplývajících motivů na lids.chování může být variabilní. V jednotlivých fázích života jsou důležité jiné potřeby.
Abraham Maslow
- amer.psycholog
- spoluzakladatel humanistické psychologie
- ve své teorii specificky lids.potřeb zdůraznil význam seberealizačních aktivit
- nově vysvětlil mechanismus uspokojování potřeb a jejich aktualizaci
- hl.dílo: Motivation and Personality (Motivace a osobnost).
Motivace
- užší pojetí = vědomé a záměrné úsilí o dosažení cíle
- v širším = i nevědomé úsilí, např. subjek si neuvědomuje, že jeho určité způsoby vystupování jsou druhem předvádění se, kt.je motivováno potřebou demonstrovat svou kompetenci (→ nedostatek uznání), často nevědomá motivace
Motivace a jednání
- sám vznik potřeby k instrumentálnímu jednání (vzorec jednání je prostředkem k dosažení uspokojení) nestačí
- je spuštěno za urč.podmínek: vyhlídka na dosažení cíle, cíl musí mít pro něj urč.hodnotu, např.pokusím se „sbalit“ pro mě přitažl.muže za předpokladu (subjekt.odhadu), že budu mít úspěch → 3 činitelé: výchozí motiv.stav (potřeba), subj.pravděpodobnost dosažení cíle a hodnota cíle
- spoluzakladatel humanistické psychologie
- ve své teorii specificky lids.potřeb zdůraznil význam seberealizačních aktivit
- nově vysvětlil mechanismus uspokojování potřeb a jejich aktualizaci
- hl.dílo: Motivation and Personality (Motivace a osobnost).
Motivace
- užší pojetí = vědomé a záměrné úsilí o dosažení cíle
- v širším = i nevědomé úsilí, např. subjek si neuvědomuje, že jeho určité způsoby vystupování jsou druhem předvádění se, kt.je motivováno potřebou demonstrovat svou kompetenci (→ nedostatek uznání), často nevědomá motivace
Motivace a jednání
- sám vznik potřeby k instrumentálnímu jednání (vzorec jednání je prostředkem k dosažení uspokojení) nestačí
- je spuštěno za urč.podmínek: vyhlídka na dosažení cíle, cíl musí mít pro něj urč.hodnotu, např.pokusím se „sbalit“ pro mě přitažl.muže za předpokladu (subjekt.odhadu), že budu mít úspěch → 3 činitelé: výchozí motiv.stav (potřeba), subj.pravděpodobnost dosažení cíle a hodnota cíle
Zvyšuje-li se motiv.napětí ...
- zvyšuje-li se motiv.napětí → potřeba je naléhavější → nároky na hodnotu cíle se snižují → odhad úspěchu může být zkreslen. Např. s narůstajícím hladověním se čl.může pustit i do pojídá nechutných potravin a může je pokusit získat je jakýmkoli způsobem
- vztah mezi jednáním a jeho cílem = VZTAH MEZI MOTIVACÍ A KOGNITIVNÍMI PROCESY = čl. si vytváří subjekt.obraz situace a podle toho jedná, např. na podnikovém večírku požádám svého šéfa o prosbu jinak než v jeho kanceláři
- překážka, nedosažení potřeby → NÁHRADNÍ CÍLOVÝ OBJEKT (V+W „Není –li tu ta, kt.mám rád, pak mám rád tu, kt.tu je.)
- OČEKÁVÁNÍ BUDOUCÍHO např. mnozí léta studují, aby mohly vykonávat urč.povolání nebo tvrdě pracují, aby si mohly postavit dům apod. → dlouhodobé cíle
- nutno rozlišovat DÍLČÍ CÍLE a ŽIV.LEITMOTIVY (vedoucí dominantní živ.cíle): lidé nežijí jen přítomností, ale i budoucností, nadějemi
- motivace → TENDENCE K UDRŽOVÁNÍ A RESTARACI PSYCH.ROVNOVÁHY (ta je na rozdíl od homeostázy dynamická, spočívá v odstrańování vnitřních rozporů, konfliktů)
- hl.aspektem lids.jednání SVĚT SUBJ.HODNOT – dominuje hodnota sama sebe (ego =já), proto nejsilnější motivy lids.jednání jsou potřeby obdivu, úcty, kompetence, uznání, souhlasu
- VÝVOJ LIDS.MOTIVACÍ od vrozených pudů (instinktů) k ego-vztažným motivacím
- vztah mezi jednáním a jeho cílem = VZTAH MEZI MOTIVACÍ A KOGNITIVNÍMI PROCESY = čl. si vytváří subjekt.obraz situace a podle toho jedná, např. na podnikovém večírku požádám svého šéfa o prosbu jinak než v jeho kanceláři
- překážka, nedosažení potřeby → NÁHRADNÍ CÍLOVÝ OBJEKT (V+W „Není –li tu ta, kt.mám rád, pak mám rád tu, kt.tu je.)
- OČEKÁVÁNÍ BUDOUCÍHO např. mnozí léta studují, aby mohly vykonávat urč.povolání nebo tvrdě pracují, aby si mohly postavit dům apod. → dlouhodobé cíle
- nutno rozlišovat DÍLČÍ CÍLE a ŽIV.LEITMOTIVY (vedoucí dominantní živ.cíle): lidé nežijí jen přítomností, ale i budoucností, nadějemi
- motivace → TENDENCE K UDRŽOVÁNÍ A RESTARACI PSYCH.ROVNOVÁHY (ta je na rozdíl od homeostázy dynamická, spočívá v odstrańování vnitřních rozporů, konfliktů)
- hl.aspektem lids.jednání SVĚT SUBJ.HODNOT – dominuje hodnota sama sebe (ego =já), proto nejsilnější motivy lids.jednání jsou potřeby obdivu, úcty, kompetence, uznání, souhlasu
- VÝVOJ LIDS.MOTIVACÍ od vrozených pudů (instinktů) k ego-vztažným motivacím
3. KOGNITIVNÍ MODEL
- 3. KOGNITIVNÍ MODEL = důraz na orientaci v aktuální situaci a její rozumové hodnocení. Motiv = zaměření na nějaký cíl. Důležitá představa žádoucího cíle, tj.budoucího uspokojení. Motivace ovlivňována minulou zkušeností. Vývoj osobní motivace souvisí se socializačním rozvojem jedince.
- 4. ČINNOSTNÍ MODEL = zdroj motivace v činnosti, kt. není pouze prostředkem k dosažení uspokojení, ale stává se cílem. Např.čl.těší pohyb.aktivita sama o sobě a není pro něj tak důležité dosáhnout urč.výkon.
- 5. EMOČNÍ MODEL = motivovanost i uspokojení signalizováno em.prožitky. Tělesnými (např.pocit nasycení) i jinými (např.prožitek úspěchu či odmítnutí). Em.prožitky REGULUJÍCÍ i INTEGRUJÍCÍ SLOŽKOU MOTIVACE, jedna z variant ZPĚTNÉ VAZBY, kt.čl.informuje o aktuální úrovni uspokojení a reguluje intenzitu i délku trvání aktivity i její zaměření.
- jednání čl.variabilní z hlediska způsobu (jak jedná v té či oné situaci) i z hlediska cílů
(proč jedná tak jak jedná, čeho chce dosáhnout)
- JEDNÁNÍ = v širším smyslu zaujetí nějakého vztahu k určité situaci (i když jen „nečině přihlíží“)
- zákl.parametry jedn. = (způsob), SMĚR (cíl), INTENZITA (síla) a TRVÁNÍ V ČASE = MOTIVACE = proces zaměřený na nějaký cíl, jeho intenzitu, trvání. V užším smyslu PSYCH.DŮVODY či PŘÍČINY CÍLE JEDNÁNÍ → uplatňuje se zde interakce subjektu a jeho živ.podmínek → vyúsťuje ve stav motivace či motiv.stav, tzv.POTŘEBU.
- 4. ČINNOSTNÍ MODEL = zdroj motivace v činnosti, kt. není pouze prostředkem k dosažení uspokojení, ale stává se cílem. Např.čl.těší pohyb.aktivita sama o sobě a není pro něj tak důležité dosáhnout urč.výkon.
- 5. EMOČNÍ MODEL = motivovanost i uspokojení signalizováno em.prožitky. Tělesnými (např.pocit nasycení) i jinými (např.prožitek úspěchu či odmítnutí). Em.prožitky REGULUJÍCÍ i INTEGRUJÍCÍ SLOŽKOU MOTIVACE, jedna z variant ZPĚTNÉ VAZBY, kt.čl.informuje o aktuální úrovni uspokojení a reguluje intenzitu i délku trvání aktivity i její zaměření.
- jednání čl.variabilní z hlediska způsobu (jak jedná v té či oné situaci) i z hlediska cílů
(proč jedná tak jak jedná, čeho chce dosáhnout)
- JEDNÁNÍ = v širším smyslu zaujetí nějakého vztahu k určité situaci (i když jen „nečině přihlíží“)
- zákl.parametry jedn. = (způsob), SMĚR (cíl), INTENZITA (síla) a TRVÁNÍ V ČASE = MOTIVACE = proces zaměřený na nějaký cíl, jeho intenzitu, trvání. V užším smyslu PSYCH.DŮVODY či PŘÍČINY CÍLE JEDNÁNÍ → uplatňuje se zde interakce subjektu a jeho živ.podmínek → vyúsťuje ve stav motivace či motiv.stav, tzv.POTŘEBU.
Potřeba
- nedostatek: 1. organismu (fyziol.potřeby →psych.odezvu např.pocit hladu, únavy)
- 2. v soc.podmínkách (např.potřeba exist.jistoty, opory, uznání, lásky)
- biogenní (většinou cyklický průběh) a sociogenní potřeby (nedostatek v soc.vztazích, např.uznání)
- potřeba vyjadřuje výsledný vnitřní stav psych.zpracování nedostatku
- „vnitřní stav“ → psych.pojetí potřeby, v jiných oborech potřeba i bez psych.odezvy, např.potř.vitaminů (fyziologie), auta (ekonomie) apod.
- CÍLE a PROSTŘEDKY
- týž objekt u různých osob → dosahování různých cílů, např. auto má někdo zejm. z potřeby dopravy (např.na vesnici, podnikatel), jiný pro potěšení z jízdy, další zejm. jako demonstraci majetku a vysokého postavení (luxusní auto) apod.
- potřeby směřují k USPOKOJENÍ, tzv.dovršující reakce, tj.onen konečný cíl, k němuž jednán směřuje. Např.potřeba jídla (pocit hladu) směřuje k najedení jako dovršující reakci
- ZPŘEDMĚTNĚNÍ POTŘEBY = učením, nalezení objektu, jenž se stává prostředkem uspokojení potř., s každou konk.potř. spojen určitý vzorec uspokojení
- uspokojení redukuje stav potřeby
- redukce potřeby → redukce vnitřního napětí a neg.emocí → úzké fční PROPOJENÍ POTŘEB a EMOCÍ
- 2. v soc.podmínkách (např.potřeba exist.jistoty, opory, uznání, lásky)
- biogenní (většinou cyklický průběh) a sociogenní potřeby (nedostatek v soc.vztazích, např.uznání)
- potřeba vyjadřuje výsledný vnitřní stav psych.zpracování nedostatku
- „vnitřní stav“ → psych.pojetí potřeby, v jiných oborech potřeba i bez psych.odezvy, např.potř.vitaminů (fyziologie), auta (ekonomie) apod.
- CÍLE a PROSTŘEDKY
- týž objekt u různých osob → dosahování různých cílů, např. auto má někdo zejm. z potřeby dopravy (např.na vesnici, podnikatel), jiný pro potěšení z jízdy, další zejm. jako demonstraci majetku a vysokého postavení (luxusní auto) apod.
- potřeby směřují k USPOKOJENÍ, tzv.dovršující reakce, tj.onen konečný cíl, k němuž jednán směřuje. Např.potřeba jídla (pocit hladu) směřuje k najedení jako dovršující reakci
- ZPŘEDMĚTNĚNÍ POTŘEBY = učením, nalezení objektu, jenž se stává prostředkem uspokojení potř., s každou konk.potř. spojen určitý vzorec uspokojení
- uspokojení redukuje stav potřeby
- redukce potřeby → redukce vnitřního napětí a neg.emocí → úzké fční PROPOJENÍ POTŘEB a EMOCÍ
9. MOTIVACE
- faktory aktivizující lids.chování, zaměřují je na určitý cíl, udržují jej po určitou dobu. Jednání směřující k uspokojení určit potřeby.
- bývá spojena s em.prožitkem, kt.slouží jako signál určité potřeby, prostředek hodnocení aktuálního stavu, stimuluje jednání zaměřené na její uspokojení. Např.prožitek hladu nepříjemný pocit navozující činnost směřující ke konzumavi jídla. Mohou aktivovat i příjemné emoce, např.čl. si připraví jídlo, na kt.má chuť.
- motivy určují: SMĚR = zaměření aktivity, její obsah, průběh určitého chování. INTENZITU = aktivita, míra úsilí vedoucí k dosažení cíle. DÉLKA TRVÁNÍ = obv.ji ukončuje uspokojení potřeby, kt.ji vyvolala.
- motivy = osobní příčiny určitého chování, kt.mu dávají smysl
- vědomé a nevědomé motivy
- v motivaci se odráží vnitřní psych.stav, somatický stav i vlivy vnějšího prostředí
- aktuální motivy vznikají v závislosti na interakci vnitřních a vnějších podnětů. Z hlediska vnitřního stavu je zdrojem motivu POTŘEBA dávající impuls k jednání, z hlediska vnějšího prostředí INCENTIVA = motivační pobídka, tj.vnější podnět, kt.vyvolá vznik potřeby a z ní vyplývajícího motivu.
- bývá spojena s em.prožitkem, kt.slouží jako signál určité potřeby, prostředek hodnocení aktuálního stavu, stimuluje jednání zaměřené na její uspokojení. Např.prožitek hladu nepříjemný pocit navozující činnost směřující ke konzumavi jídla. Mohou aktivovat i příjemné emoce, např.čl. si připraví jídlo, na kt.má chuť.
- motivy určují: SMĚR = zaměření aktivity, její obsah, průběh určitého chování. INTENZITU = aktivita, míra úsilí vedoucí k dosažení cíle. DÉLKA TRVÁNÍ = obv.ji ukončuje uspokojení potřeby, kt.ji vyvolala.
- motivy = osobní příčiny určitého chování, kt.mu dávají smysl
- vědomé a nevědomé motivy
- v motivaci se odráží vnitřní psych.stav, somatický stav i vlivy vnějšího prostředí
- aktuální motivy vznikají v závislosti na interakci vnitřních a vnějších podnětů. Z hlediska vnitřního stavu je zdrojem motivu POTŘEBA dávající impuls k jednání, z hlediska vnějšího prostředí INCENTIVA = motivační pobídka, tj.vnější podnět, kt.vyvolá vznik potřeby a z ní vyplývajícího motivu.
HODNOTA = to, (objekty, aktivity, situace) co může ...
- HODNOTA = to, (objekty, aktivity, situace) co může uspokojit subjektivně důležitou potřebu. HIERARCHIE HODNOT = rozvíjí se v průběhu života, mění se v závislosti na zkušenostech. Subjektivní hodnota jakéhokoli vnějšího podnětu se může měnit v závislosti na okolnostech i vnitřním stavu čl. Např.čl. celý víkend pracoval na zahrádce a už ho to přestalo bavit, ačkoliv má tuto činnost rád (nasycení urč.podněty jejich dočasné odmítání). Či naopak, čl. s dlouhotrvajícím specifickým strádáním bude mít pozitivní hodnotu k objektům, o kt.se domnívá, že by mohly uspokojit jeho potřebu, např.jakékoliv jídlo či sexuální partner.
- MOTIVOVANOST = vědomí rozporu mezi aktuálně prožívaným stavem a tím, čeho by chtěl jedinec dosáhnout.
- Madsen rozlišuje různé způsoby vzniku motivu i možnosti jak jej dosáhnout, tj.jejich uspokojení:
- 1. HOMESTATICKÝ MODEL = motivace stimulována narušením homeostázy a čl.automaticky usiluje o dosažení rovnováhy. Dvě varianty: MODEL NEDOSTATKU vycházející z nepříjemného pocitu prázdnoty, chybění něčeho subjektivně důležitého. Stimuluje chování, kt.by vedlo k naplnění. Např.potřeba nasycení, touha získat partnera či společenské uznání. MODEL PŘEBYTKU vycházejícího z napětí, vyplývající z přesycenosti , přetlaku. K uspokojení dochází tehdy, když čl.ze sebe něco vydá. Např.potřeba vybít energii, vyměšování, , tendence zbavit se nadměrné sociální stimulace např. v autobuse.
- 2. POBÍDKOVÝ MODEL = klade důraz na vnější činitele pro rozvoj motiv.jedn., jeho regulaci a popř. i pro uspokojení potřeby.
- MOTIVOVANOST = vědomí rozporu mezi aktuálně prožívaným stavem a tím, čeho by chtěl jedinec dosáhnout.
- Madsen rozlišuje různé způsoby vzniku motivu i možnosti jak jej dosáhnout, tj.jejich uspokojení:
- 1. HOMESTATICKÝ MODEL = motivace stimulována narušením homeostázy a čl.automaticky usiluje o dosažení rovnováhy. Dvě varianty: MODEL NEDOSTATKU vycházející z nepříjemného pocitu prázdnoty, chybění něčeho subjektivně důležitého. Stimuluje chování, kt.by vedlo k naplnění. Např.potřeba nasycení, touha získat partnera či společenské uznání. MODEL PŘEBYTKU vycházejícího z napětí, vyplývající z přesycenosti , přetlaku. K uspokojení dochází tehdy, když čl.ze sebe něco vydá. Např.potřeba vybít energii, vyměšování, , tendence zbavit se nadměrné sociální stimulace např. v autobuse.
- 2. POBÍDKOVÝ MODEL = klade důraz na vnější činitele pro rozvoj motiv.jedn., jeho regulaci a popř. i pro uspokojení potřeby.
Podobně jako výše.
Podobně jako výše. Em.jsou základním motivačním systémem lids.chování.Z hlediska adaptace mají em.různou fci, např.fcí radosti je pohoda a připravenost k přátelským interakcím, fcí strachu vyhýbání se ohrožení apod.
B) Teorie zaměřené na kognitivní interpretaci emocí
Je poznání předpokladem pro vznik emocí?
Schachter – Singerova teorie emocí
Fyziologické reakce, subjektivně vnímané jako vzrušení, jsou nespecifické a mohu nabývat jakéhokoliv obsahu. Specifičnost prožitku teprve na základě subjektivního zhodnocení situace, kt.jej vyvolala. Pro em.prožívání významné nespecifické vzrušení a následně subjektivní zhodnocení situace.
Teorie kognitivního zhodnocení Roberta Lazaruse
Em. je faktor s regulačním významem, tzn.povede k přerušení dosavadní činnosti a bude čl.aktivovat či tlumit, dle potřeby. Je-li čl. v situaci, kt.hodnotí jako výzvu či hrozbu, může na ni reagovat různým způsobem. Aby ji zvládnul, může měnit své pocity, přehodnotit význam situace či usilovat o její změnu.
B) Teorie zaměřené na kognitivní interpretaci emocí
Je poznání předpokladem pro vznik emocí?
Schachter – Singerova teorie emocí
Fyziologické reakce, subjektivně vnímané jako vzrušení, jsou nespecifické a mohu nabývat jakéhokoliv obsahu. Specifičnost prožitku teprve na základě subjektivního zhodnocení situace, kt.jej vyvolala. Pro em.prožívání významné nespecifické vzrušení a následně subjektivní zhodnocení situace.
Teorie kognitivního zhodnocení Roberta Lazaruse
Em. je faktor s regulačním významem, tzn.povede k přerušení dosavadní činnosti a bude čl.aktivovat či tlumit, dle potřeby. Je-li čl. v situaci, kt.hodnotí jako výzvu či hrozbu, může na ni reagovat různým způsobem. Aby ji zvládnul, může měnit své pocity, přehodnotit význam situace či usilovat o její změnu.
Ross Buck
Em.prožívání a kognitivní hodnocení v neustálé interakci, vzájemně se ovlivňují a stimulují.
c) Teorie zaměřené na výraz em. a další projevy chování
- usnadňují porozumění a komunikaci
- Ch. Darwin byl první, kdo zkoumal vliv emocí na chování, dílo: „Výraz emocí u člověka a u zvířat“
D) Neuropsychologické teorie emocí
James-Langova teorie emocí
- podnět vyvolá tělesnou reakci a vjem této fyziolog.změny má charakter em.prožitku. Např. máme strach, protože se třeseme.
Canon-Bardova teorie emocí
Fyziol.reakce nejsou příčinou emocí, ale projevy aktivity mozk.center,zejm.talamu, kt.příslušnou info.předává do mozk.kůry a autonomního nerv.systému.
c) Teorie zaměřené na výraz em. a další projevy chování
- usnadňují porozumění a komunikaci
- Ch. Darwin byl první, kdo zkoumal vliv emocí na chování, dílo: „Výraz emocí u člověka a u zvířat“
D) Neuropsychologické teorie emocí
James-Langova teorie emocí
- podnět vyvolá tělesnou reakci a vjem této fyziolog.změny má charakter em.prožitku. Např. máme strach, protože se třeseme.
Canon-Bardova teorie emocí
Fyziol.reakce nejsou příčinou emocí, ale projevy aktivity mozk.center,zejm.talamu, kt.příslušnou info.předává do mozk.kůry a autonomního nerv.systému.
SHRNUTÍ:
Em.lze definovat jako schopnost reagovat prožitkem libosti či nelibosti, spojeným s fyziologickými reakcemi a změnou aktivity, popř.i dalšími projevy. Fcí em.je základní orientace a regulace směřující k adaptaci na dané podmínky. Em.prožitky jsou spojené s fyziologickými reakcemi,kt.zajišťuje autonomní nerv.systém. Emoce lze diferencovat na zákl.jejich kvality, zaměření, intenzity a délky trvání. Teorií em.je mnoho, každá z nich zaměřena na urč.oblast např. na kognitivní interpretaci em., na fyziol.složku em.prožívání nebo na jejich vnější projev. Emoční inteligence je komplexní schopnost, na níž závisí životní spokojenost a úspěšnost v praktickém životě. Její důležitou součástí je empatie, tj.vnímavost k em.jiných lidí. Em.paměť představuje specifickou schopnost, užívající jiný způsob kódování. Em.jsou důležitou složkou psych.vývoje, podporují socializaci i rozvoj poznávacích schopností.
VYUŽITÍ V PRAXI: při studiu např. při zkoušce z psychologie, v každodenním životě (např.při zvládání vlastních emocí, empatii)
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.155-158. ISBN: 80-246-0841-3
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.167. ISBN: 80-246-0841-3
VYUŽITÍ V PRAXI: při studiu např. při zkoušce z psychologie, v každodenním životě (např.při zvládání vlastních emocí, empatii)
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.155-158. ISBN: 80-246-0841-3
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.167. ISBN: 80-246-0841-3
10. Projekční části mozk.kůry
- další zpracování a vyhodnocování významu em.reakcí, např. náhlý zvuk vyvolá úlek, ale když zjistíme, že to způsobila spadlá krabice, napětí zmizí a nastává pocit uvolnění.
- důležitá pro posouzení etického a estetického obsahu a jejich vztahu k sociokulturním normám
Teorie emocí
A)Teorie zaměřené na em.prožívání
Psychoevoluční teorie em.Roberta Plutchika.
Emoce jsou vrozené funkce důležité pro přežití, tj.pro adaptaci. Vyvolávají je podněty, kt.jsou subjektivně významné. Osm základních em.: radost, souhlas, strach, překvapení, smutek, odpor, vztek a očekávání. Mění se v závislosti na intenzitě.
Izardova teorie diskrétních emocí.
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.144. ISBN: 80-246-0841-3
- důležitá pro posouzení etického a estetického obsahu a jejich vztahu k sociokulturním normám
Teorie emocí
A)Teorie zaměřené na em.prožívání
Psychoevoluční teorie em.Roberta Plutchika.
Emoce jsou vrozené funkce důležité pro přežití, tj.pro adaptaci. Vyvolávají je podněty, kt.jsou subjektivně významné. Osm základních em.: radost, souhlas, strach, překvapení, smutek, odpor, vztek a očekávání. Mění se v závislosti na intenzitě.
Izardova teorie diskrétních emocí.
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.144. ISBN: 80-246-0841-3
Afekt, nálada a vášeň jsou základní ...
- afekt, nálada a vášeň jsou základní emoční stavy a největší rozdíl je v délce jejich trvání a v jejich intenzitě. Afekt je velmi krátký, zatímco vášeň a nálada je dlouhodobá. Afekt i vášeň jsou prudké city, zatímco nálada naše prožívání spíše podbarvuje.
- NENÁVIST = hluboká intenzivní em.vyjadřující zaujatost, nepřátelství a vztek vůči jiné osobě (popř.i vlastní osobě)., skupině či objektu. Je spojena s potřebou škodit a působit bolest a s pocitem radosti, když k naplnění této potřeby dojde. Nenávist k vlastní osobě je nejč.založená na negativním obrazu, kt.dítěti poskytovali rodiče, pěstouni, blízké okolí apod., vina za životní neúspěchy, selhání.
- VLASTNOSTI CITŮ: POLARITA (protikladnost) např.láska x nenávist, AMBIVALENCE (smíšenost) např. cit lásky zahrnuje radost, estetické city apod., ale i obavy o milovanou osobu, žárlivost apod. , AKTUÁLNOST = neopakovatelnost jednou prožitého citu, např.určitý vjem či myšlenku lze znovu a znovu vybavit ve stejné podobě ve vědomí, prožité city s příslušným obsahem se mění, STEREOTYPNOST či podmíněnost (setrvačnost) = např., když učitel znepříjemní žákovi nějaký předmět, může se prožívání nepříjemných citů objevovat v tomto předmětu i poté, kdy ho učí jiný kantor.
- NENÁVIST = hluboká intenzivní em.vyjadřující zaujatost, nepřátelství a vztek vůči jiné osobě (popř.i vlastní osobě)., skupině či objektu. Je spojena s potřebou škodit a působit bolest a s pocitem radosti, když k naplnění této potřeby dojde. Nenávist k vlastní osobě je nejč.založená na negativním obrazu, kt.dítěti poskytovali rodiče, pěstouni, blízké okolí apod., vina za životní neúspěchy, selhání.
- VLASTNOSTI CITŮ: POLARITA (protikladnost) např.láska x nenávist, AMBIVALENCE (smíšenost) např. cit lásky zahrnuje radost, estetické city apod., ale i obavy o milovanou osobu, žárlivost apod. , AKTUÁLNOST = neopakovatelnost jednou prožitého citu, např.určitý vjem či myšlenku lze znovu a znovu vybavit ve stejné podobě ve vědomí, prožité city s příslušným obsahem se mění, STEREOTYPNOST či podmíněnost (setrvačnost) = např., když učitel znepříjemní žákovi nějaký předmět, může se prožívání nepříjemných citů objevovat v tomto předmětu i poté, kdy ho učí jiný kantor.
Emoční citlivost
- Emoční citlivost = vnímání, odhadnutí a interpretace emocí
- Emoční paměť = obratnost v emočním myšlení
- Emoční jednání = porozumění a analýza emocí, využití emočních znalostí
- Emoční učení = uvážená regulace emocí podporující emoční a duševní růst
- Emoční inteligence = její součástí empatie
HARTL,P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál 2000, s.348. ISBN: 80-7178-303-X.
NAKONEČNÝ, M. Moderní psychologie. Praha: S&M 1997, s.53-56. ISBN: 80-901387-6-4
ŠTEFANOVIČ, J., GREISINGER, J. Psychologie. Praha: Avicenum 1987, s. 97-107. ISBN: 725108-069-87
Neurofyziologický základ emocí
8. struktury mozk.kmene
- rozlišení em.signálů podle významu
9. limbický systém a bazální ganglia
- dávají em.signálu obsah a umožňují na něj reagovat
- ovlivňují řízení a kontrolu em.pr.
- důležitý pro em.paměť
- hodnocení informací (libá, nelibá, ohrožující atd.)
- navozují pocity strachu, zlosti pohody
- umožňuje interpretaci vzpomínek
- bazální ganglia – exprese a regulace em.fcí
- Emoční paměť = obratnost v emočním myšlení
- Emoční jednání = porozumění a analýza emocí, využití emočních znalostí
- Emoční učení = uvážená regulace emocí podporující emoční a duševní růst
- Emoční inteligence = její součástí empatie
HARTL,P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál 2000, s.348. ISBN: 80-7178-303-X.
NAKONEČNÝ, M. Moderní psychologie. Praha: S&M 1997, s.53-56. ISBN: 80-901387-6-4
ŠTEFANOVIČ, J., GREISINGER, J. Psychologie. Praha: Avicenum 1987, s. 97-107. ISBN: 725108-069-87
Neurofyziologický základ emocí
8. struktury mozk.kmene
- rozlišení em.signálů podle významu
9. limbický systém a bazální ganglia
- dávají em.signálu obsah a umožňují na něj reagovat
- ovlivňují řízení a kontrolu em.pr.
- důležitý pro em.paměť
- hodnocení informací (libá, nelibá, ohrožující atd.)
- navozují pocity strachu, zlosti pohody
- umožňuje interpretaci vzpomínek
- bazální ganglia – exprese a regulace em.fcí
8. EMOCE
- psych.procesy subjektivně hodnotící události, stavy
- zvláštní druhy zážitků mající 3 kvality:
1. příjemnou či nepříjemnou, a to v určité míře (jen málo em.tuto kvalitu nemají např.lítost)
2. určitá míra vzrušení
3. určitý osobitý zážitkový obsah (např.to co čl.prožívá, když má radost)
- vyjadřuje určitý stupeň aktivace organismu, tj.mobilizace jeho energie pro přípravu akce, např. k útěku před nebezpečím
- 2 stránky emocí: a) zážitková (vnitřní)
- b) behaviorální (emocionální chování, např.útěk)
- fce em. = hodnocení situace → reakce na subjektivní význam situace
- souvisejí s prožíváním a uspokojováním potřeb, tzn. s homeostázou a s prožíváním vnitřních konfliktů (např.vnitřní konflikt mezi agresivní tendencí a zábranou ji uskutečnit)
- 3 zákl.složky em.: VEGETATIVNÍ = fyzické změny, KOGNITIVNÍ = informace, které určují, jak situaci interpretujeme (např. otázka je to vrah nebo neškodný člověk?), EXPRESIVNĚ-BEHAVIORÁLNÍ = jak em.vyjadřujeme navenek (např.ztvrdnutí rysů)
- setrvávající em.stavy NÁLADY (rozjařenost, skleslost, úzkost) = vyjadřují pozadí, celkové podbarvení situace každodenního života (např.ve stavu skleslosti je čl.bez zájmu, vyhýbá se sociálním stykům apod.)
- zvláštní druhy zážitků mající 3 kvality:
1. příjemnou či nepříjemnou, a to v určité míře (jen málo em.tuto kvalitu nemají např.lítost)
2. určitá míra vzrušení
3. určitý osobitý zážitkový obsah (např.to co čl.prožívá, když má radost)
- vyjadřuje určitý stupeň aktivace organismu, tj.mobilizace jeho energie pro přípravu akce, např. k útěku před nebezpečím
- 2 stránky emocí: a) zážitková (vnitřní)
- b) behaviorální (emocionální chování, např.útěk)
- fce em. = hodnocení situace → reakce na subjektivní význam situace
- souvisejí s prožíváním a uspokojováním potřeb, tzn. s homeostázou a s prožíváním vnitřních konfliktů (např.vnitřní konflikt mezi agresivní tendencí a zábranou ji uskutečnit)
- 3 zákl.složky em.: VEGETATIVNÍ = fyzické změny, KOGNITIVNÍ = informace, které určují, jak situaci interpretujeme (např. otázka je to vrah nebo neškodný člověk?), EXPRESIVNĚ-BEHAVIORÁLNÍ = jak em.vyjadřujeme navenek (např.ztvrdnutí rysů)
- setrvávající em.stavy NÁLADY (rozjařenost, skleslost, úzkost) = vyjadřují pozadí, celkové podbarvení situace každodenního života (např.ve stavu skleslosti je čl.bez zájmu, vyhýbá se sociálním stykům apod.)
Výrazné fyziologické změny
- výrazné fyziologické změny → silné emoce, tzv.AFEKTY = zužují vědomí subjektu na předmět afektu např. v afektu vzteku čl.reaguje zkratovitě, impulzivně, tj.bez rozvahy, prudce a silně, je schopen neuvěřitelných výkonů spojených s fyzickou silou
- AGRESE = chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Agrese, ať již fyzická či verbální, může vzniknout v afektu
- em.spojené s fyziologií organ. – vyvolané fyziolog.změny (↑ TK, vylučování většího množství adrenalinu z nadledvinek, zrychlení P apod.) slouží k energetizaci účelného chování, to zjištěno experimenty např.měřením fyziol.změn v organismu u kočky, u které byl vyvolán strach štěkajícím psem
- mnohé rozdílné em. mají stejné vzorce fyziolog.změn např.strach a hněv, rozdílné pocity jsou doprovázeny stejnými tělesnými procesy. Například pláč může být výrazem bolesti, zlosti, ale i radosti. Při radostném očekávání se zase stejně jako při strachu zvyšuje tepová frekvence.
- zákl.směry jednání APETENCE (přitažlivost) a AVERZE (odpudivost). Snažíme se dosáhnout příjemného (opakovat příjemné zkušenosti) a vyhýbat se nepříjemnému (neopakovat nepříjemné zkušenosti) → MOTIVUJÍCÍ FCE EM.
- em.život se v průběhu individuálního vývoje diferencuje
- AGRESE = chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Agrese, ať již fyzická či verbální, může vzniknout v afektu
- em.spojené s fyziologií organ. – vyvolané fyziolog.změny (↑ TK, vylučování většího množství adrenalinu z nadledvinek, zrychlení P apod.) slouží k energetizaci účelného chování, to zjištěno experimenty např.měřením fyziol.změn v organismu u kočky, u které byl vyvolán strach štěkajícím psem
- mnohé rozdílné em. mají stejné vzorce fyziolog.změn např.strach a hněv, rozdílné pocity jsou doprovázeny stejnými tělesnými procesy. Například pláč může být výrazem bolesti, zlosti, ale i radosti. Při radostném očekávání se zase stejně jako při strachu zvyšuje tepová frekvence.
- zákl.směry jednání APETENCE (přitažlivost) a AVERZE (odpudivost). Snažíme se dosáhnout příjemného (opakovat příjemné zkušenosti) a vyhýbat se nepříjemnému (neopakovat nepříjemné zkušenosti) → MOTIVUJÍCÍ FCE EM.
- em.život se v průběhu individuálního vývoje diferencuje
ZÁKLADNÍ EM. , ...
- ZÁKLADNÍ EM. , kt.mají diferenciovaný obsah podle situací, kt.je vyvolávají
- - radost jako reakce na zisk
- - smutek jako reakce na ztrátu
- - strach jako reakce na hrozbu
- - hněv jako reakce na překážku
- konkrétní povaha zisků, ztrát, hrozeb a překážek pak určuje konkrétní em.prožitek např. získání prestiže vyvolá jiný druh radosti než malý finanční zisk apod.
- em.neurčují jen HODNOTY biologické ,ale také sociální a kulturní jako jsou pravda, krása, mravnost , s těmi souvisejí vývojově vyšší em. intelektuální, estetické a etické
- v prožívání em. i VLIV KULTURY - různé kultury připisují různé hodnoty různým em. např. v Japonsku zahanbení ze ztráty tváře, příslušnost k určitému společenství → velmi silné em. Rozdíly určované kulturními normami např. v tom, za co se stydí, co u nich vyvolává strach apod. Emoce signalizují nejen potřeby těla a jejich uspokojení, ale i potřeby související s hodnotami dané kultury
- CITOVÉ VZTAHY = déletrvající, reaktivní vztah k různým objektům, jsou jako všechny em.polární (radost x smutek), nejvýraznějšími láska a nenávist, afektivně zabarvené, tj. silné em.vztahy, VÁŠNĚ = nedostatek racionální kontroly. Citové vztahy jsou komplexní , vystupují v nich různé em.komponenty, ale každý má em.dominantu, kt.je trvalejší a určuje jeho podstatu. Např. i lidi, kt.milujeme u nás mohou občas vyvolávat negativní pocity.
- - radost jako reakce na zisk
- - smutek jako reakce na ztrátu
- - strach jako reakce na hrozbu
- - hněv jako reakce na překážku
- konkrétní povaha zisků, ztrát, hrozeb a překážek pak určuje konkrétní em.prožitek např. získání prestiže vyvolá jiný druh radosti než malý finanční zisk apod.
- em.neurčují jen HODNOTY biologické ,ale také sociální a kulturní jako jsou pravda, krása, mravnost , s těmi souvisejí vývojově vyšší em. intelektuální, estetické a etické
- v prožívání em. i VLIV KULTURY - různé kultury připisují různé hodnoty různým em. např. v Japonsku zahanbení ze ztráty tváře, příslušnost k určitému společenství → velmi silné em. Rozdíly určované kulturními normami např. v tom, za co se stydí, co u nich vyvolává strach apod. Emoce signalizují nejen potřeby těla a jejich uspokojení, ale i potřeby související s hodnotami dané kultury
- CITOVÉ VZTAHY = déletrvající, reaktivní vztah k různým objektům, jsou jako všechny em.polární (radost x smutek), nejvýraznějšími láska a nenávist, afektivně zabarvené, tj. silné em.vztahy, VÁŠNĚ = nedostatek racionální kontroly. Citové vztahy jsou komplexní , vystupují v nich různé em.komponenty, ale každý má em.dominantu, kt.je trvalejší a určuje jeho podstatu. Např. i lidi, kt.milujeme u nás mohou občas vyvolávat negativní pocity.
4-5 let - období dětských fantazmat
4-5 let - období dětských fantazmat (fantazijní myšlení)
6-1 1 let - vývoj logického myšlení
6-1 1 let - realistické myšlení
8-9let - začátek porozumění abstraktním pojmům (2. stád.)
11-12 let - začátek abstrakt. myšlení (3. stadium)
11-15 let - definování abstrakt. pojmů (4. stadium), systematizace myšlení, samostatné řešení
problémů
15-20 let - zvýrazněná analytickosystematická složka myšlení, vyšší stupeň abstrakce
(5. stadium), deduktivní myšlení
- projevují se výrazněji rozdíly mezi technickým a přírodovědným myšlením a myšlením
humanitní a jazykovým
20-30 let - období myšlenkové dynamiky
- plná zralost v souznění a usuzování, syntetizující myšlení
souvislost myšlení s řečí:
!!myšlení se uskutečňuje prostřednictvím řeči!!
Řeč je tedy nástrojem myšlení a zároveň prostředkem dorozumívání, mezilidské komunikace. Je to prostředek, který slouží k existenci, uchování a předávání zkušeností, které lidstvo získalo ve svém společenskohistorickém vývoji.
6-1 1 let - vývoj logického myšlení
6-1 1 let - realistické myšlení
8-9let - začátek porozumění abstraktním pojmům (2. stád.)
11-12 let - začátek abstrakt. myšlení (3. stadium)
11-15 let - definování abstrakt. pojmů (4. stadium), systematizace myšlení, samostatné řešení
problémů
15-20 let - zvýrazněná analytickosystematická složka myšlení, vyšší stupeň abstrakce
(5. stadium), deduktivní myšlení
- projevují se výrazněji rozdíly mezi technickým a přírodovědným myšlením a myšlením
humanitní a jazykovým
20-30 let - období myšlenkové dynamiky
- plná zralost v souznění a usuzování, syntetizující myšlení
souvislost myšlení s řečí:
!!myšlení se uskutečňuje prostřednictvím řeči!!
Řeč je tedy nástrojem myšlení a zároveň prostředkem dorozumívání, mezilidské komunikace. Je to prostředek, který slouží k existenci, uchování a předávání zkušeností, které lidstvo získalo ve svém společenskohistorickém vývoji.
Nutno rozlišovat řeč a jazyk.
Nutno rozlišovat řeč a jazyk. Zatímco řeč je nástrojem myšlení, jazyk je nástrojem řeči.
Shrnutí:
Myšlení lze definovat jako mentální manipulaci s různými informacemi, která slouží k porozumění jejich podstaty, k analýze jejich souvislostí a vztahů, na jejichž základě je možno odvodit určitý závěr. Myšlení se uplatňuje při vytváření pojmu, v úvahách a rozhodování i při řešení problému. Logické uvažování se dělí na dva typy, deduktivní a induktivní. Deduktivní usuzování postupuje od obecnějších tvrzení k jejich konkrétní aplikaci, induktivní vychází z konkrétní skutečnosti a směřuje ke zobecňování. Řešení problému probíhá v urč.fázích, důležité je definování problému, formulování strategie jeho řešení, ale i kontrola efektivity použitých prostředků a správnosti dosaženého výsledku. Problém je definován jako situace, kdy známe cíl, ale neznáme způsob, jak jej dosáhnout. Myšlení mohou ovlivnit i další psych. fce (učení, emoce, jazyk apod.).Vývoj myšlení prochází několika fázemi, jejichž významnou charakteristikou je míra respektování poznávané reality a pravidel logiky. Metakognice je poznávání zaměřené na samotné poznávací fce, na porozumění těmto fcím, a z toho vyplývá jejich lepší využití.
Zdroj:
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.94-111. ISBN: 80-246-0841-3.
ŠTEFANOVIČ, J., GREISINGER, J. Psychologie. Praha: Avicenum 1987, s. . ISBN: 725108-069-87
Shrnutí:
Myšlení lze definovat jako mentální manipulaci s různými informacemi, která slouží k porozumění jejich podstaty, k analýze jejich souvislostí a vztahů, na jejichž základě je možno odvodit určitý závěr. Myšlení se uplatňuje při vytváření pojmu, v úvahách a rozhodování i při řešení problému. Logické uvažování se dělí na dva typy, deduktivní a induktivní. Deduktivní usuzování postupuje od obecnějších tvrzení k jejich konkrétní aplikaci, induktivní vychází z konkrétní skutečnosti a směřuje ke zobecňování. Řešení problému probíhá v urč.fázích, důležité je definování problému, formulování strategie jeho řešení, ale i kontrola efektivity použitých prostředků a správnosti dosaženého výsledku. Problém je definován jako situace, kdy známe cíl, ale neznáme způsob, jak jej dosáhnout. Myšlení mohou ovlivnit i další psych. fce (učení, emoce, jazyk apod.).Vývoj myšlení prochází několika fázemi, jejichž významnou charakteristikou je míra respektování poznávané reality a pravidel logiky. Metakognice je poznávání zaměřené na samotné poznávací fce, na porozumění těmto fcím, a z toho vyplývá jejich lepší využití.
Zdroj:
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.94-111. ISBN: 80-246-0841-3.
ŠTEFANOVIČ, J., GREISINGER, J. Psychologie. Praha: Avicenum 1987, s. . ISBN: 725108-069-87
Individuálně specifická...
- individuálně specifická = vyplývá z vlastních zkušeností, zahrnuje hodnocení vlastních znalostí, schopností a dovedností.
- implicitní = neprojevuje se na vědomé úrovni, např.čtenář automaticky zpomalí v obtížnějším úseku, aniž by si přesně uvědomil proč, v oblasti zautomatizované činnosti
- explicitní = vědomé hodnocení vlastních schopností, ve vztahu k různým problémům i k možnosti jejich zvládnutí
poruchy myšlení
- bradypsychismus – zpomalené tempo, ochuzení zájmu, povrchní či nedokončené úsudky, nepružnost myšlení, výskyt např.u nemocných, unavených, depresivních či mentálně postižených jedinců
- tachypsychismus – opak bradypsychismu, projevuje se i v řeči – je rychlá až překotná, myšlenky jsou povrchní, nedokončené, výskyt př. Při radostném zážitku, v úzkostném stavu, mívají např.schizofrenici
- roztržité myšlení – do průběhu myšlení zasahuje cizí pochod
- zabíhavé myšlení – člověk nedovede odlišit podstatné věci od nepodstatných, výskyt u dětí předškolního věku a u mentálně retardovaných
- implicitní = neprojevuje se na vědomé úrovni, např.čtenář automaticky zpomalí v obtížnějším úseku, aniž by si přesně uvědomil proč, v oblasti zautomatizované činnosti
- explicitní = vědomé hodnocení vlastních schopností, ve vztahu k různým problémům i k možnosti jejich zvládnutí
poruchy myšlení
- bradypsychismus – zpomalené tempo, ochuzení zájmu, povrchní či nedokončené úsudky, nepružnost myšlení, výskyt např.u nemocných, unavených, depresivních či mentálně postižených jedinců
- tachypsychismus – opak bradypsychismu, projevuje se i v řeči – je rychlá až překotná, myšlenky jsou povrchní, nedokončené, výskyt př. Při radostném zážitku, v úzkostném stavu, mívají např.schizofrenici
- roztržité myšlení – do průběhu myšlení zasahuje cizí pochod
- zabíhavé myšlení – člověk nedovede odlišit podstatné věci od nepodstatných, výskyt u dětí předškolního věku a u mentálně retardovaných
Ulpívavé myšlení – člověk se ...
- ulpívavé myšlení – člověk se nedokáže přenést z jednoho typu řešení na jiný
- nevýpravné myšlení – myšlení, které nejde kupředu
- myšlenkový záraz – náhlá zástava správného myšlenkového procesu
- kathathymní myšlení – myšlení ovládané citem, předsudkem, osobní prestiží, šovinismem, apod.
- dominující myšlenka – soubor úvah, které se neustále člověku vracejí a odvracejí normální průběh myšlení
- paralogické myšlení – zachovává vnější logičnost, ale jednotlivé členy spojuje ne dle souvislostí, ale podle náhodných znaků, typické pro schizofrenii
- nutkavé myšlení – obsese – chorobné nejistoty,obavy, pochybnosti
fobie – neodůvodněný strach
- bludy – vážná porucha myšlení, nevyvratitelná nereálná myšlenky, typické pro schizofrenii, tzv.indukovaný blud – psychotik přesvědčí blízkou osobu, která byť naprosto zdravá, uvěří mu, že jeho blud je pravdivý
Vývoj myšlení
od 6 měsíců - primitivní myšlení
9-18 měsíců - konkrétní (situační) myšlení
18 měsíc - porozumění abstraktním situacím, 1. stadium abstrakt. myšlení
2 roky - verbální myšlení
3 roky - začátek zobecňování
- nevýpravné myšlení – myšlení, které nejde kupředu
- myšlenkový záraz – náhlá zástava správného myšlenkového procesu
- kathathymní myšlení – myšlení ovládané citem, předsudkem, osobní prestiží, šovinismem, apod.
- dominující myšlenka – soubor úvah, které se neustále člověku vracejí a odvracejí normální průběh myšlení
- paralogické myšlení – zachovává vnější logičnost, ale jednotlivé členy spojuje ne dle souvislostí, ale podle náhodných znaků, typické pro schizofrenii
- nutkavé myšlení – obsese – chorobné nejistoty,obavy, pochybnosti
fobie – neodůvodněný strach
- bludy – vážná porucha myšlení, nevyvratitelná nereálná myšlenky, typické pro schizofrenii, tzv.indukovaný blud – psychotik přesvědčí blízkou osobu, která byť naprosto zdravá, uvěří mu, že jeho blud je pravdivý
Vývoj myšlení
od 6 měsíců - primitivní myšlení
9-18 měsíců - konkrétní (situační) myšlení
18 měsíc - porozumění abstraktním situacím, 1. stadium abstrakt. myšlení
2 roky - verbální myšlení
3 roky - začátek zobecňování
Dedukce – aplikace obecného poznatku, ...
-dedukce – aplikace obecného poznatku, zpravidla na konkrétní případ, problém, např. dle obecného vzorce vypočítáme obsah konkrétního čtverce, upleteme svetr, uvaříme večeři, atd.
-analogie – myšlenkové vyvozování nového poznatku o nějakém předmětu nebo jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty a jevy, př. obecné tvrzení „blondýny jsou hloupé“ vede mnohdy člověka k tomu, že odsoudí ženu jen kvůli barvě jejích vlasů
druhy myšlení:
-praktické – př. metoda pokus a omyl, opravář při hledání a odstraňování závady na televizoru
-názorné (konkrétní) – využívá názorných představ,př.příprava učitele na hodinu, kdy si představí, jak bude hodina vypadat, představuje si též možné reakce žáků, apod.
-teoretické (abstraktní) – operuje s pojmy, symboly a jejich významy. Předpokládá vyšší stupeň rozvoje myšlení a uplatňuje se zejména v teoretické, vědecké činnosti.
-sbíhavé (konvergentní) – uplatňuje se v úlohách, které mají pouze jedno řešení, př. matematika, IQ testy
-rozbíhavé (divergentní) – uplatňuje se v úlohách, které mohou mít, či mají více řešení
-analogie – myšlenkové vyvozování nového poznatku o nějakém předmětu nebo jevu na základě jeho podobnosti s jinými předměty a jevy, př. obecné tvrzení „blondýny jsou hloupé“ vede mnohdy člověka k tomu, že odsoudí ženu jen kvůli barvě jejích vlasů
druhy myšlení:
-praktické – př. metoda pokus a omyl, opravář při hledání a odstraňování závady na televizoru
-názorné (konkrétní) – využívá názorných představ,př.příprava učitele na hodinu, kdy si představí, jak bude hodina vypadat, představuje si též možné reakce žáků, apod.
-teoretické (abstraktní) – operuje s pojmy, symboly a jejich významy. Předpokládá vyšší stupeň rozvoje myšlení a uplatňuje se zejména v teoretické, vědecké činnosti.
-sbíhavé (konvergentní) – uplatňuje se v úlohách, které mají pouze jedno řešení, př. matematika, IQ testy
-rozbíhavé (divergentní) – uplatňuje se v úlohách, které mohou mít, či mají více řešení
Individuální vlastnosti myšlení:
-přesnost – schopnost umět jasně, výstižně, srozumitelně a logicky formulovat své myšlenky
-pružnost – schopnost operativně měnit plán a způsob řešení problémů, nelpět na ustálených způsobech. Opakem pružnosti je tzv.rigidita (strnulost).
-hloubka – schopnost pronikat do podstaty problému, chápat jej ze všech stran a ve všech souvislostech. Opakem hloubky je povrchnost.
-šířka – obsažnost myšlení, schopnost brát při řešení v úvahu všechny možné souvislosti, využívat vlastní všestranné vědomosti a bohaté zkušenosti.
-rychlost – spočívá v pohotovém nalezení správného postupu řešení i v situaci časové tísně, kdy se člověk musí rychle rozhodnout.
-samostatnost – schopnost řešit daný problém zásadně bez cizí pomoci, nenechat se ovlivňovat cizími názory, myšlenkami.
-kritičnost – schopnost přísně a pokud možno i objektivně hodnotit své vlastní i cizí myšlenky a názory, odmítat předsudky a slepou víru v autority.
-tvořivost – viz. výše
Metakognice = zahrnuje znalosti a zkušenosti s poznávacími fcemi i schopnost o nich uvažovat, tzn. schopnost posoudit problém a jeho obtížnost, vhodnost použití určité strategie a zvolit variantou, kt. je vzhledem k situaci adekvátní.
-obecná metakognice = schopnost posuzovat různé možnosti poznávání a jejich limity, závislá na celkové úrovni rozum.schopností a na zkušenostech
-pružnost – schopnost operativně měnit plán a způsob řešení problémů, nelpět na ustálených způsobech. Opakem pružnosti je tzv.rigidita (strnulost).
-hloubka – schopnost pronikat do podstaty problému, chápat jej ze všech stran a ve všech souvislostech. Opakem hloubky je povrchnost.
-šířka – obsažnost myšlení, schopnost brát při řešení v úvahu všechny možné souvislosti, využívat vlastní všestranné vědomosti a bohaté zkušenosti.
-rychlost – spočívá v pohotovém nalezení správného postupu řešení i v situaci časové tísně, kdy se člověk musí rychle rozhodnout.
-samostatnost – schopnost řešit daný problém zásadně bez cizí pomoci, nenechat se ovlivňovat cizími názory, myšlenkami.
-kritičnost – schopnost přísně a pokud možno i objektivně hodnotit své vlastní i cizí myšlenky a názory, odmítat předsudky a slepou víru v autority.
-tvořivost – viz. výše
Metakognice = zahrnuje znalosti a zkušenosti s poznávacími fcemi i schopnost o nich uvažovat, tzn. schopnost posoudit problém a jeho obtížnost, vhodnost použití určité strategie a zvolit variantou, kt. je vzhledem k situaci adekvátní.
-obecná metakognice = schopnost posuzovat různé možnosti poznávání a jejich limity, závislá na celkové úrovni rozum.schopností a na zkušenostech
Sylogystické uvažování
- sylogystické uvažování = založeno na 2 premisách vyjadřující určité vztahy platný závěr např. Eva je větší než Lucie. Lucie je větší než Tereza. Kt. z dívek je největší?
- kategorický sylogismus = všichni čápi jsou ptáci. Všichni ptáci jsou obratlovci. A proto jsou čápi obratlovci.
b) induktivní = vychází z konkrétní skutečnosti a směřuje k určitému zobecnění , využívá zkušenosti, informací vyvozuje závěr
- uvažujeme tehdy, když nejsou jednoznačné premisy, resp.vztahy mezi jednotlivými složkami
- často zahrnuje proces hypotéz (potvrzeny nebo vyloučeny
- vyvozování závěrů příčinných vztazích, hledání příčiny nějaké události
- vyvozování kategorií tj.zobecnění nějakého tvrzení platného pro určitou třídu např. Kos má peří. Pelikán má peří. Tzn. ptáci mají peří. Možné i chybné závěry např. Kos létá. Husa létá. Tzn. všichni ptáci létají.
- usuzování podle analogie – např. Loď:voda = letadlo:? (vzduch)
Řešení problému
- problém = situace, kdy známe cíl, ale neznáme způsob jak jej dosáhnout
- fáze:
1. identifikace problému – např. potřebuji získat byt a nemám peníze (znám východisko i cíl.. Jak ho dosáhnout?)
- kategorický sylogismus = všichni čápi jsou ptáci. Všichni ptáci jsou obratlovci. A proto jsou čápi obratlovci.
b) induktivní = vychází z konkrétní skutečnosti a směřuje k určitému zobecnění , využívá zkušenosti, informací vyvozuje závěr
- uvažujeme tehdy, když nejsou jednoznačné premisy, resp.vztahy mezi jednotlivými složkami
- často zahrnuje proces hypotéz (potvrzeny nebo vyloučeny
- vyvozování závěrů příčinných vztazích, hledání příčiny nějaké události
- vyvozování kategorií tj.zobecnění nějakého tvrzení platného pro určitou třídu např. Kos má peří. Pelikán má peří. Tzn. ptáci mají peří. Možné i chybné závěry např. Kos létá. Husa létá. Tzn. všichni ptáci létají.
- usuzování podle analogie – např. Loď:voda = letadlo:? (vzduch)
Řešení problému
- problém = situace, kdy známe cíl, ale neznáme způsob jak jej dosáhnout
- fáze:
1. identifikace problému – např. potřebuji získat byt a nemám peníze (znám východisko i cíl.. Jak ho dosáhnout?)
2. Definování problému
2. definování problému – vymezení, zařazení do kategorie, někt. jasně definované = jasné, jednoznačné řešení, např. výpočet matematické rovnice), jiné nejednoznačně definované = nemají předem dané řešení či jich je více, obtížnější
- izomorfní problémy = takové, jejichž formální struktura je shodná, ale mají jiný obsah např. pro děti může být obtížné pochopit podobnost slovních úloh, je-li jejich obsah rozdílný či jsou-li v jiném kontextu
3. Formulování strategie řešení, tj. plánování dílčích operací – zkušenosti, pak nová
a) pokus-omyl – např. zkouším postupně všechny klíče než odemknu zámek, základem operantního podmiňování, zdlouhavé, často neefektivní
b) aplikace známého způsobu řešení – konvergentní myšlení (přímočaré hledání většinou jednoho správného či logického závěru, resp. řešení), strategie algoritmu (přesně vymezený postup, souhrn pravidel jsoucí předpokladem správného řešení)
Myšlení = mentální manipulace s různými informacemi (např.s kognitivními prvky, vjemy, představami atd.), které slouží k porozumění jejich podstaty a k analýze různých souvislostí a vztahů, na jejichž základě odvozujeme určité závěry.
Pojem = kategorie (třída) určitých objektů (jevů), jejich vlastností a vztahů, které mají společné podstatné znaky. Některé lze vymezit např. definice trojúhelníku, jiné jsou zařazovány na základě jejich vztahu k prototypu.
Prototyp = vzor, nejreprezentativnější varianta kategorie.
Kategorie = skupina či třída jevů určitého třídícího hlediska. Základní a nejobecnější pojem vědy.
Úsudek = zákl.myšl.proces, rozumová operace, při kt. se z daných soudů vyvozuje soud nový, závěr se vyvozuje z předcházejících výroků, tzv.premis.
- izomorfní problémy = takové, jejichž formální struktura je shodná, ale mají jiný obsah např. pro děti může být obtížné pochopit podobnost slovních úloh, je-li jejich obsah rozdílný či jsou-li v jiném kontextu
3. Formulování strategie řešení, tj. plánování dílčích operací – zkušenosti, pak nová
a) pokus-omyl – např. zkouším postupně všechny klíče než odemknu zámek, základem operantního podmiňování, zdlouhavé, často neefektivní
b) aplikace známého způsobu řešení – konvergentní myšlení (přímočaré hledání většinou jednoho správného či logického závěru, resp. řešení), strategie algoritmu (přesně vymezený postup, souhrn pravidel jsoucí předpokladem správného řešení)
Myšlení = mentální manipulace s různými informacemi (např.s kognitivními prvky, vjemy, představami atd.), které slouží k porozumění jejich podstaty a k analýze různých souvislostí a vztahů, na jejichž základě odvozujeme určité závěry.
Pojem = kategorie (třída) určitých objektů (jevů), jejich vlastností a vztahů, které mají společné podstatné znaky. Některé lze vymezit např. definice trojúhelníku, jiné jsou zařazovány na základě jejich vztahu k prototypu.
Prototyp = vzor, nejreprezentativnější varianta kategorie.
Kategorie = skupina či třída jevů určitého třídícího hlediska. Základní a nejobecnější pojem vědy.
Úsudek = zákl.myšl.proces, rozumová operace, při kt. se z daných soudů vyvozuje soud nový, závěr se vyvozuje z předcházejících výroků, tzv.premis.
Myšlenkové operace:
-analýza – myšlenkové rozdělení celku na části,př. muž se cítí psychicky špatně(celek), s psychologem analyzuje (rozebere, rozdělí), proč se cítí psychicky špatně(části- je unavený z práce, hádá se s manželkou,atd…) – tyto části způsobují, že se celkově necítí dobře
-syntéza – myšlenkové spojování jednotlivých částí do celku, opak analýzy
Analýza a syntéza jsou nerozlučně spjaté, navzájem se podmiňují, organicky prolínají a spojují. Analyticko-syntetická činnost se uplatňuje např.při každém druhu lidského učení.
-srovnávání – zjišťování podobnosti či rozdílnosti různých předmětů a jevů. Vede ke klasifikaci a třídění.
-abstrakce – vyčleňování podstatných a obecných vlastností předmětů a jevů a opomíjení nepodstatných, vedlejších, individuálních. Např. při popisu vlastností modelky abstrahujeme - zmiňujeme fyzické přednosti, opomíjíme psychické vlastnosti.
-zobecňování – myšlenkové zjišťování a spojování společných a podstatných vlastností jednotlivých předmětů a jevů určité skupiny, př.člověk řekne „jdu do sadu na ovoce“, nikoli „jdu do sadu na jablka, hrušky, švestky,…“ - zobecňuje
-indukce – myšlenkové vyvozování obecného tvrzení na základě znalosti jednotlivých případů, př. na základě osobní zkušenosti s několika lidmi jedné firmy odvozujeme obecný názor na celou firmu
-syntéza – myšlenkové spojování jednotlivých částí do celku, opak analýzy
Analýza a syntéza jsou nerozlučně spjaté, navzájem se podmiňují, organicky prolínají a spojují. Analyticko-syntetická činnost se uplatňuje např.při každém druhu lidského učení.
-srovnávání – zjišťování podobnosti či rozdílnosti různých předmětů a jevů. Vede ke klasifikaci a třídění.
-abstrakce – vyčleňování podstatných a obecných vlastností předmětů a jevů a opomíjení nepodstatných, vedlejších, individuálních. Např. při popisu vlastností modelky abstrahujeme - zmiňujeme fyzické přednosti, opomíjíme psychické vlastnosti.
-zobecňování – myšlenkové zjišťování a spojování společných a podstatných vlastností jednotlivých předmětů a jevů určité skupiny, př.člověk řekne „jdu do sadu na ovoce“, nikoli „jdu do sadu na jablka, hrušky, švestky,…“ - zobecňuje
-indukce – myšlenkové vyvozování obecného tvrzení na základě znalosti jednotlivých případů, př. na základě osobní zkušenosti s několika lidmi jedné firmy odvozujeme obecný názor na celou firmu
Poruchy paměti
- deteriorizace – patický úbytek paměťových schopností organického původu, typický např.u senilní demence, arteriosklerózy
2. amnézie = ztráta paměti (částečná – pro určitý časový úsek, úplná – žádné vzpomínky na minulost)
3. vzpomínkové klamy = jedinec vzpomíná na události, které nikdy neprožil
4. paramnézie = bájná lhavost
5. konfabulace = vyprávění skutečných událostí doplněných o vymyšlené příběhy
6. iluze již viděného či prožitého – poruchy v přiřazování časových dat vnímaným událostem
7. kvantitativní poruchy: hypomnézie = snížená schopnost zapamatování, hypermnézie = zesílená paměť
Shrnutí:
Paměť umožňuje uchovat minulou zkušenost a v tomto smyslu je nezbytným předpokladem pro učení. Paměťový proces má tři fáze: zakódování, uchování v paměti a vybavení. Z hlediska způsobu zakódování a uložení informace rozlišujeme paměť krátkodobou a dlouhodobou. Dlouhodobá paměť zahrnuje různé moduly, např.explicitní a implicitní paměť. Vybavování lze chápat jako proces dekódování informací, uložených v určitém paměťovém modulu. Metapaměť, tj. soubor veškerých znalostí a zkušeností s paměťovými fcemi, je důležitým regulačním mechanismem.
2. amnézie = ztráta paměti (částečná – pro určitý časový úsek, úplná – žádné vzpomínky na minulost)
3. vzpomínkové klamy = jedinec vzpomíná na události, které nikdy neprožil
4. paramnézie = bájná lhavost
5. konfabulace = vyprávění skutečných událostí doplněných o vymyšlené příběhy
6. iluze již viděného či prožitého – poruchy v přiřazování časových dat vnímaným událostem
7. kvantitativní poruchy: hypomnézie = snížená schopnost zapamatování, hypermnézie = zesílená paměť
Shrnutí:
Paměť umožňuje uchovat minulou zkušenost a v tomto smyslu je nezbytným předpokladem pro učení. Paměťový proces má tři fáze: zakódování, uchování v paměti a vybavení. Z hlediska způsobu zakódování a uložení informace rozlišujeme paměť krátkodobou a dlouhodobou. Dlouhodobá paměť zahrnuje různé moduly, např.explicitní a implicitní paměť. Vybavování lze chápat jako proces dekódování informací, uložených v určitém paměťovém modulu. Metapaměť, tj. soubor veškerých znalostí a zkušeností s paměťovými fcemi, je důležitým regulačním mechanismem.
Zdroj:
NAKONEČNÝ, M. Moderní psychologie. Praha: S&M 1997, s.61 - 65. ISBN: 80-901387-6-4.
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.61-73. ISBN: 80-246-0841-3.
7. Myšlení a řeč
- poznávání vázající se na aktivitu vědomí
- nezbytné minimální vstupní informace, nejdůležitější je způsob jejich zpracování
- mentální manipulace s různými informacemi (tj. s kognitivními prvky, vjemy, představami atd.), kt. slouží k porozumění jejich podstaty a k analýze různých souvislostí a vztahů odvozujeme určité závěry
- pro rozvoj myšlení významná zejm. oblast prefrontální mozk. kůry (umožňuje plánovat a regulovat jednotlivé kroky při řešení úkolu, hledá podobnosti a rozdíly, dochází k závěrům, koordinace slovního uvažování, dozrává v průběhu dětství, na dosažení její zralosti závisí i rozvoj myšlení, při jejím porušení nápadně narušené uvažování)
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.61-73. ISBN: 80-246-0841-3.
7. Myšlení a řeč
- poznávání vázající se na aktivitu vědomí
- nezbytné minimální vstupní informace, nejdůležitější je způsob jejich zpracování
- mentální manipulace s různými informacemi (tj. s kognitivními prvky, vjemy, představami atd.), kt. slouží k porozumění jejich podstaty a k analýze různých souvislostí a vztahů odvozujeme určité závěry
- pro rozvoj myšlení významná zejm. oblast prefrontální mozk. kůry (umožňuje plánovat a regulovat jednotlivé kroky při řešení úkolu, hledá podobnosti a rozdíly, dochází k závěrům, koordinace slovního uvažování, dozrává v průběhu dětství, na dosažení její zralosti závisí i rozvoj myšlení, při jejím porušení nápadně narušené uvažování)
Způsoby využití myšlení:
1. vytváření pojmů
- pojem = kategorie (třída) určitých objektů (jevů), jejich vlastností a vztahů, kt. mají společné podstatné znaky, někt.lze vymezit např. definice trojúhelníku, jiné zařazovány na základě jejich vztahu k prototypu (= nejreprezentativnější varianta kategorie)
2. usuzování a hodnocení
- usuzování = na zákl. úvah lze dojít k závěru tzv.úsudku
3. řešení problémů
Usuzování, hodnocení a rozhodování
- důležitá interpretace, význam, vědomosti
- volbu způsobu uvažování (např.logické) může ovlivnit obsah a kontext problému
- generalizace = zevšeobecňování, vytváření obecných pojmů či zákonitostí
1. logické usuzování
a) deduktivní = postupuje od obecnějších tvrzení k jejich konkrétní aplikaci
- vychází z určitých předpokladů, soudů a výroků = tzv. premisy ( = předpoklad; první, výchozí část úsudku) - ty hodnoceny, srovnávány a kategorizovány - závěry
- př. úsudku : Zelenina je zdravá. Kausta je zelenina. Tzn., že kapusta je zdravá.
- podmíněné usuzování = vymezené podmínkou tzn. platí jen za určitých okolností např. pan Novák je ženatý, má tedy manželku
- pojem = kategorie (třída) určitých objektů (jevů), jejich vlastností a vztahů, kt. mají společné podstatné znaky, někt.lze vymezit např. definice trojúhelníku, jiné zařazovány na základě jejich vztahu k prototypu (= nejreprezentativnější varianta kategorie)
2. usuzování a hodnocení
- usuzování = na zákl. úvah lze dojít k závěru tzv.úsudku
3. řešení problémů
Usuzování, hodnocení a rozhodování
- důležitá interpretace, význam, vědomosti
- volbu způsobu uvažování (např.logické) může ovlivnit obsah a kontext problému
- generalizace = zevšeobecňování, vytváření obecných pojmů či zákonitostí
1. logické usuzování
a) deduktivní = postupuje od obecnějších tvrzení k jejich konkrétní aplikaci
- vychází z určitých předpokladů, soudů a výroků = tzv. premisy ( = předpoklad; první, výchozí část úsudku) - ty hodnoceny, srovnávány a kategorizovány - závěry
- př. úsudku : Zelenina je zdravá. Kausta je zelenina. Tzn., že kapusta je zdravá.
- podmíněné usuzování = vymezené podmínkou tzn. platí jen za určitých okolností např. pan Novák je ženatý, má tedy manželku
3) Dlouhodobá paměť
- uplatňuje především sémantické kódování významů, pamětní stopu může uchovávat v podstatě neomezeně dlouho, má tři složky
1. epizodickou – zapamatování významných životních událostí subjektu
2. sémantickou – „duchovní slovník abstraktního vědění, pravidel, sítě pojmů
3. procedurální – pamětní vzorce provádění určitých činností
- dvě formy kódování – obrazové (ikonické v širokém slova smyslu, hmatové, vizuální, auditivní, chuťové) a verbální (kódování ve formě slov vnitřní řeči)
- obsah paměti je tedy uložen ve formě neuronové reprezentace obrazů a slov
- tři složky uložených zkušeností – způsob organizace
a. propozice (síť pojmů a její jednotlivé uzly)
b. schémata (abstraktní, komplexní struktury vědění, např. vysvětlování pomocí příčin)
c. skripta (konkrétní, algoritmy určitých činností)
obsahy paměti
d. deklarativní (fakta a události, které mohou být sdělovány verbálně)
e. procedurální (poznání ve formě dovedností a kognitivních operací – těžce sdělitelné až nesdělitelné slovy)
f. epizodická (vzpomínky na významné osobní události)
g. sémantická (obecné poznatky o světě např. matika, identifikace písmen)
1. epizodickou – zapamatování významných životních událostí subjektu
2. sémantickou – „duchovní slovník abstraktního vědění, pravidel, sítě pojmů
3. procedurální – pamětní vzorce provádění určitých činností
- dvě formy kódování – obrazové (ikonické v širokém slova smyslu, hmatové, vizuální, auditivní, chuťové) a verbální (kódování ve formě slov vnitřní řeči)
- obsah paměti je tedy uložen ve formě neuronové reprezentace obrazů a slov
- tři složky uložených zkušeností – způsob organizace
a. propozice (síť pojmů a její jednotlivé uzly)
b. schémata (abstraktní, komplexní struktury vědění, např. vysvětlování pomocí příčin)
c. skripta (konkrétní, algoritmy určitých činností)
obsahy paměti
d. deklarativní (fakta a události, které mohou být sdělovány verbálně)
e. procedurální (poznání ve formě dovedností a kognitivních operací – těžce sdělitelné až nesdělitelné slovy)
f. epizodická (vzpomínky na významné osobní události)
g. sémantická (obecné poznatky o světě např. matika, identifikace písmen)
Kognitivní mapy
Kognitivní mapy = mentální reprezentace vnějšího světa, které jsou výsledkem pamětního uspořádávání. Vnější svět je zakódován do kódů pamětního systému, s uplatněním automatického a usilovného procesování s různou hloubkou zpracování informace v paměti
» mělké procesování = analýza fyzických a percepčních vlastností
» střední procesování = podnět je rozpoznán a označen
» hluboké procesování = je užita sémantická významová symbolická charakteristika
Kategorizace informací
- afektivní kategorie – shrnují různé věci a události, které však u nás vyvolávají stejné emocionální reakce
- funkcionální kategorie – shrnují věci a jevy, které vykazují společnou funkci
- formální kategorie – zahrnují formálně definované objekty a události
Pamětní typy člověka
vizuální, auditivní, motorický
Ebbinghausovy (německý psychiatr) křivky: po 1 hodině člověk zapomeneme 40% pamatovaného, po 12 hodinách 10-12%, po měsíci 20%
» mělké procesování = analýza fyzických a percepčních vlastností
» střední procesování = podnět je rozpoznán a označen
» hluboké procesování = je užita sémantická významová symbolická charakteristika
Kategorizace informací
- afektivní kategorie – shrnují různé věci a události, které však u nás vyvolávají stejné emocionální reakce
- funkcionální kategorie – shrnují věci a jevy, které vykazují společnou funkci
- formální kategorie – zahrnují formálně definované objekty a události
Pamětní typy člověka
vizuální, auditivní, motorický
Ebbinghausovy (německý psychiatr) křivky: po 1 hodině člověk zapomeneme 40% pamatovaného, po 12 hodinách 10-12%, po měsíci 20%
Procesy v paměti (dva na sobě závislé)
a) recepce (vštípení, zapamatování) – osvojování nových poznatků, jejich upevňování a spojování s dosavadními zkušenostmi, může být spontánní (= zapamatování nějaké dramatické události) a záměrné („memorování“ – učení se něčemu nazpaměť) ; mechanické a logické
b) retence (uchování) – zde dochází k zapomínání, obtíže
při vyhledávání pamětní stopy (oslabení a vyhasínání zapamatovaného materiálu, dlouho nedošlo k prohledávání), nelze záměrně zapomenout (výjimka – represe = afektogenní zapomínání – potlačení, vytěsnění afektu z vědomí do nevědomí, ale vracejí se v chybných výkonech, jako např. přeřeknutí. Pravděpodobně z psychopatologie, jev hysterické amnézie.)
c) vybavování = znovu vyvolání zapamatovaných zážitků, funkce prohledávání pamětních stop, vyvolání není nikdy přesnou kopií; bezděčné, úmyslné, mechanické a logické (vnější projev paměti)
- znovupoznání - spontánně
- reprodukce - úmyslně
- vzpomínky – spontánně i úmyslně, propojení skutečných zážitků a představ
i. ovlivněno – kontextem učení, emocionálním kontextem
ii. efektivita vybavování je tím větší – čím více jsou propracovány položky zapamatovaného, použitím zapamatovaného v praxi nebo opakováním v duchu, kontext vybavování odpovídá kontextu ukládání
iii. ztěžují ho interference (pamětní útlumy) – asociační, afektivní, proaktivní a retroaktivní
b) retence (uchování) – zde dochází k zapomínání, obtíže
při vyhledávání pamětní stopy (oslabení a vyhasínání zapamatovaného materiálu, dlouho nedošlo k prohledávání), nelze záměrně zapomenout (výjimka – represe = afektogenní zapomínání – potlačení, vytěsnění afektu z vědomí do nevědomí, ale vracejí se v chybných výkonech, jako např. přeřeknutí. Pravděpodobně z psychopatologie, jev hysterické amnézie.)
c) vybavování = znovu vyvolání zapamatovaných zážitků, funkce prohledávání pamětních stop, vyvolání není nikdy přesnou kopií; bezděčné, úmyslné, mechanické a logické (vnější projev paměti)
- znovupoznání - spontánně
- reprodukce - úmyslně
- vzpomínky – spontánně i úmyslně, propojení skutečných zážitků a představ
i. ovlivněno – kontextem učení, emocionálním kontextem
ii. efektivita vybavování je tím větší – čím více jsou propracovány položky zapamatovaného, použitím zapamatovaného v praxi nebo opakováním v duchu, kontext vybavování odpovídá kontextu ukládání
iii. ztěžují ho interference (pamětní útlumy) – asociační, afektivní, proaktivní a retroaktivní
Druhy paměti
Dle charakteru celkové činnosti
- úmyslná (bezděčná) vs. neúmyslná (záměrná)
Dle charakteru psychické aktivity
- mechanická
- logická
- názorná (zvuková, sluchová…)
- pohybová – mají výbornou tanečníci, gymnastky, apod.
- verbální – mají lepší ženy než muži, př.déle a lépe si pamatují sliby svých partnerů
- emocionální – mají též lepší ženy, protože jsou celkově zaměřené spíše emocionálně, zatímco muži racionálně,tzn.žena si přesně pamatuje pocity, které měla v dané situaci před mnoha lety
Dle uchování materiálu
1) senzorická paměť – uplatnění především sluchového a následně i zrakového kódu, pamětní stopa, resp. doznávání vjemu v mozku se uchovává asi 2 s.
2) krátkodobá paměť – uplatnění především vizuálního s sémantického kódování, pamětní stopa se uchovává asi po dobu 30 s (pracovní paměť – např. zapamatování nalezeného telefonního čísla ; mentální tabule – práce v duchu). Významné informace se z krátkodobé paměti přenášejí do dlouhodobé.
Časová dispozice krátkodobé paměti závisí na uspořádání a nalezení principu v jednotlivých elementech předmětu, tzv. CHUNKS (odřezky)
- úmyslná (bezděčná) vs. neúmyslná (záměrná)
Dle charakteru psychické aktivity
- mechanická
- logická
- názorná (zvuková, sluchová…)
- pohybová – mají výbornou tanečníci, gymnastky, apod.
- verbální – mají lepší ženy než muži, př.déle a lépe si pamatují sliby svých partnerů
- emocionální – mají též lepší ženy, protože jsou celkově zaměřené spíše emocionálně, zatímco muži racionálně,tzn.žena si přesně pamatuje pocity, které měla v dané situaci před mnoha lety
Dle uchování materiálu
1) senzorická paměť – uplatnění především sluchového a následně i zrakového kódu, pamětní stopa, resp. doznávání vjemu v mozku se uchovává asi 2 s.
2) krátkodobá paměť – uplatnění především vizuálního s sémantického kódování, pamětní stopa se uchovává asi po dobu 30 s (pracovní paměť – např. zapamatování nalezeného telefonního čísla ; mentální tabule – práce v duchu). Významné informace se z krátkodobé paměti přenášejí do dlouhodobé.
Časová dispozice krátkodobé paměti závisí na uspořádání a nalezení principu v jednotlivých elementech předmětu, tzv. CHUNKS (odřezky)
c) Pestrost a zajímavost učebního materiálu
c) pestrost a zajímavost učebního materiálu - budoucí uplatnění učební látky
d) rozsah učební látky
e) jednoduchost a přehlednost
metody učení a opakování:
metody - se dělí podle toho, jestli se učíme v celku nebo počástech
celek: - výhody vztahy, logické vyvození
- nevýhody dlouhý časový úsek pro učení
částečná: -výhody - kratší úseky, snadnější zapamatování,dobrý pocit,že se něco naučil
-nevýhody - daleko těžší vyvozovat logické návaznosti
= ideální je metoda kombinovaná
opakování celkové nebo částečné, paměť a stupeň vybavování po celcích nebo po částech
a) orientační osnova toho, co se učíme
b) doplňující op. k určitému pojmu další poznatky, vysvětlení
c) systemizující op. dané dohromady, souvislosti s předchozí látkou, předměty
op. - přesná reprodukce - lehce se zapomíná, špatně se navazuje
- svými slovy - látce rozumíme
d) rozsah učební látky
e) jednoduchost a přehlednost
metody učení a opakování:
metody - se dělí podle toho, jestli se učíme v celku nebo počástech
celek: - výhody vztahy, logické vyvození
- nevýhody dlouhý časový úsek pro učení
částečná: -výhody - kratší úseky, snadnější zapamatování,dobrý pocit,že se něco naučil
-nevýhody - daleko těžší vyvozovat logické návaznosti
= ideální je metoda kombinovaná
opakování celkové nebo částečné, paměť a stupeň vybavování po celcích nebo po částech
a) orientační osnova toho, co se učíme
b) doplňující op. k určitému pojmu další poznatky, vysvětlení
c) systemizující op. dané dohromady, souvislosti s předchozí látkou, předměty
op. - přesná reprodukce - lehce se zapomíná, špatně se navazuje
- svými slovy - látce rozumíme
Shrnutí:
Učení je podmínkou trvalejší změny psych.fcí, kt.vzniká na zákl.zkušenosti. Funkcí učení je adaptace na aktuální podmínky. Jedním z nejjednodušších způsobů učení je cviční, kdy se žádoucího efektu dosahuje pouhým opakováním. Podmiňování je proces jednoduchého učení, kt.vzniká na zákl.asociace. Buď na zákl. spojení urč.podnětů (klasické podmiňování, nebo spojením urč. reakce s jejími důsledky (operantní podmiňování). Schopnost učení je součástí inteligence, specif.lids.formou učení je kognitivní a sociální učení. Kognitivní zahrnuje zpracování info. , porozumění různým vztahům i obecným pravidlům. Sociální je závislé na kontaktu se společností, umožňuje jedinci, aby porozuměl normám, kt.zde platí a osvojil si požadované formy chování. V této souvislosti jde obv. o učení nápodobou a identifikací. Paměť i učení se rozvíjí v rámci celkového rozvoje rozumových schopností, v interakci s dalšími dílčími kompetencemi.
Zdroj:
NAKONEČNÝ, M. Moderní psychologie. Praha: S&M 1997, s. . ISBN: 80-901387-6-4.
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.74-93. ISBN: 80-246-0841-3.
6. PAMĚŤ
Paměť je základním předpokladem úspěšného přizpůsobení organismu a kontinuity jeho vývoje. Její základní funkcí je uchovávání zkušeností.
- paměť je proces nebo vlastnost duševního života, schopnost uchovat minulou zkušenost
Zdroj:
NAKONEČNÝ, M. Moderní psychologie. Praha: S&M 1997, s. . ISBN: 80-901387-6-4.
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.74-93. ISBN: 80-246-0841-3.
6. PAMĚŤ
Paměť je základním předpokladem úspěšného přizpůsobení organismu a kontinuity jeho vývoje. Její základní funkcí je uchovávání zkušeností.
- paměť je proces nebo vlastnost duševního života, schopnost uchovat minulou zkušenost
Umožňuje uchovávání různých informací
- umožňuje uchovávání různých informací a na něm závislé postupné obohacování zkušeností, tj. UČENÍ - i neuvědomělé intervence, např.někt.lidé jsou nám na první pohled nesympatičtí, aniž si neuvědomujeme proč připomínají nám osoby, s nimiž jsme zažili něco nepříjemného
- nové zkušenosti umožňují přeskupení pamětních stop, resp. vytváření nových info
- proces uchování a vědomého vybavování zkušenosti
- schopnost N.S., resp.fčních prvků, kt.ji tvoři, neuron
- PSAMĚŤ V UŽŠÍM SMYSLU = schopnost vědomého vybavování zkušeností (paměť pro vědění)
- PAMĚŤ V ŠIRŠÍM SMYSLU = rovna zkušenostem
- INDIV.ŽIVOTNÍ HISTORIE = zákl.formativní faktor lids.psychiky, tvořen individuálními zkušenostmi
funkce: uchovávání, organizace a užívání zkušeností, přiřazování významu podnětům, reakcím a operacím myšlení
- osvojování nových poznatků, jejich upevňování a spojování s dosavadními zkušenostmi
- nové zkušenosti umožňují přeskupení pamětních stop, resp. vytváření nových info
- proces uchování a vědomého vybavování zkušenosti
- schopnost N.S., resp.fčních prvků, kt.ji tvoři, neuron
- PSAMĚŤ V UŽŠÍM SMYSLU = schopnost vědomého vybavování zkušeností (paměť pro vědění)
- PAMĚŤ V ŠIRŠÍM SMYSLU = rovna zkušenostem
- INDIV.ŽIVOTNÍ HISTORIE = zákl.formativní faktor lids.psychiky, tvořen individuálními zkušenostmi
funkce: uchovávání, organizace a užívání zkušeností, přiřazování významu podnětům, reakcím a operacím myšlení
- osvojování nových poznatků, jejich upevňování a spojování s dosavadními zkušenostmi
Učení plní funkci přizpůsobování se organismu
subjektu v závislosti na vnějších a vnitřních podmínkách a na výsledcích vlastní činnosti);
- didakticky - proces záměrného, cílevědomě navozovaného osvojování vědomostí, dovedností a návyků;
- učení vzdělává a vychovává (kognitivní i sociální učení), výchova = řízené sociální učení
Adaptace : aktivní - přizpůsobujeme SI okolí
pasivní - přizpůsobujeme SE okolí
Učení plní funkci přizpůsobování se organismu k prostředí a ke změnám tohoto prostředí, ve společnosti to znamená, že se jedinec přizpůsobuje společenským podmínkám a požadavkům. Člověk se přizpůsobuje, ale vybírá si prostředí (třeba ke skupině lidí o stejných názorech a podobně), to v praxi znamená, že jedny vlivy vnímá a druhé ignoruje. Zároveň také aktivně působí na přírodu a na společnost.
Životní úloha lidského učení je tedy v aktivním vyrovnáváním se životním prostředím přírodním a zejména společenským, v získávání předpokladů pro plnější, aktivnější a tvořivý život.Učení působí na všechny druhy psychických jevů.
- didakticky - proces záměrného, cílevědomě navozovaného osvojování vědomostí, dovedností a návyků;
- učení vzdělává a vychovává (kognitivní i sociální učení), výchova = řízené sociální učení
Adaptace : aktivní - přizpůsobujeme SI okolí
pasivní - přizpůsobujeme SE okolí
Učení plní funkci přizpůsobování se organismu k prostředí a ke změnám tohoto prostředí, ve společnosti to znamená, že se jedinec přizpůsobuje společenským podmínkám a požadavkům. Člověk se přizpůsobuje, ale vybírá si prostředí (třeba ke skupině lidí o stejných názorech a podobně), to v praxi znamená, že jedny vlivy vnímá a druhé ignoruje. Zároveň také aktivně působí na přírodu a na společnost.
Životní úloha lidského učení je tedy v aktivním vyrovnáváním se životním prostředím přírodním a zejména společenským, v získávání předpokladů pro plnější, aktivnější a tvořivý život.Učení působí na všechny druhy psychických jevů.
Faktory ovlivňující průběh učení:
1) prostředí - mikroklima kombinace světlo,teplota 21°C, hluk, ozón-čerstvý vzduch
2) související s učícím se - vše co souvisí s biologickou podmíněností psych.
a) délka učení - 30 min., přestávka kratší, individuální, v závislosti na věku
b) fyzický stav-nemoc (menší kvalita),únava (fyzická),uspokojení bio. potřeb
c) psych. stav citový stav, nálady (dobrá podpora), pozornost (roztržitost a rozptylování)
d) vlastní typové zvláštnosti typ temperamentu (S a CH intenzivněji, rychleji se naučí než M a Z)
e) motivace chtění se naučit
f) vztah k učební látce který předmět se máme naučit
g) stupeň rozvoje schopností - rozvinutá vloha, kdo má vysoké IQ je schopen se rozvíjet se svém oboru, ale ne v normálních věcech
3) související s učební látkou
a) struktura - povaha učebního materiálu (souvislý text, pojmy, dává nebo nedává smysl)
b) stupeň konkrétnosti a abstraktnosti názornost učebního materiálu
2) související s učícím se - vše co souvisí s biologickou podmíněností psych.
a) délka učení - 30 min., přestávka kratší, individuální, v závislosti na věku
b) fyzický stav-nemoc (menší kvalita),únava (fyzická),uspokojení bio. potřeb
c) psych. stav citový stav, nálady (dobrá podpora), pozornost (roztržitost a rozptylování)
d) vlastní typové zvláštnosti typ temperamentu (S a CH intenzivněji, rychleji se naučí než M a Z)
e) motivace chtění se naučit
f) vztah k učební látce který předmět se máme naučit
g) stupeň rozvoje schopností - rozvinutá vloha, kdo má vysoké IQ je schopen se rozvíjet se svém oboru, ale ne v normálních věcech
3) související s učební látkou
a) struktura - povaha učebního materiálu (souvislý text, pojmy, dává nebo nedává smysl)
b) stupeň konkrétnosti a abstraktnosti názornost učebního materiálu
2. Poznávací ...
2. Poznávací – nejdříve prozkoumejte učivo. Při hrubém procházení učební látkou o ní získáte přibližný přehled (do něj pak budete jednotlivé informace zasazovat). Během tohoto procházení získáte představu, o co ve skutečnosti jde. Potom můžete začít už se samotným zpřesňováním a detailním procházením učiva.
3. Výkonová – v této fázi celý problém pochopíte, vyřešíte a zapamatujete si ho. Během tohoto procesu získané informace také zařazujete do již existujícího rámce znalostí.
4. Kontrolní – ve většině případů končí proces učení fází výkonovou, ale to rozhodně není dobře. Kromě toho, že kontrolní fází zlepšujete udržení znalostí v paměti, tak také kontrolujete, zda jste se něco nenaučili špatně. Měli byste všechny osvojené informace nějakým způsobem otestovat
Mechanismy učení :
jednoduché podmiňování, převykání, vtiskování, vyhasínání, instrumentální učení, latentní učení, učení napodobováním, diferenciační, explorační
podmiňování
vyhasínání - zapomínání, utlumení vědomostí méně důležitých, opakovaných
učení pokusem a omylem - behaviorské, hledání
učení vhledem - intuitivní postřehnutí vztahů v problémové situaci
3. Výkonová – v této fázi celý problém pochopíte, vyřešíte a zapamatujete si ho. Během tohoto procesu získané informace také zařazujete do již existujícího rámce znalostí.
4. Kontrolní – ve většině případů končí proces učení fází výkonovou, ale to rozhodně není dobře. Kromě toho, že kontrolní fází zlepšujete udržení znalostí v paměti, tak také kontrolujete, zda jste se něco nenaučili špatně. Měli byste všechny osvojené informace nějakým způsobem otestovat
Mechanismy učení :
jednoduché podmiňování, převykání, vtiskování, vyhasínání, instrumentální učení, latentní učení, učení napodobováním, diferenciační, explorační
podmiňování
vyhasínání - zapomínání, utlumení vědomostí méně důležitých, opakovaných
učení pokusem a omylem - behaviorské, hledání
učení vhledem - intuitivní postřehnutí vztahů v problémové situaci
Druhy učení :
a) subhumální - nezáměrné, indirektní, spontánní (př.: zájmové činnosti, hračky);
b) humánní - záměrné, direktní, řízené vůlí;
c)verbální; d)myšlenkové; e)sociální; d)nazpaměť - bez pochopení problematiky
1) senzomotorické učení - toto probíhá, když se dítě učí chodit, manipulovat s hračkami, nástroji, když se učí kreslit, psát, číst, učí se různým pohybovým činnostem - sportovním, pracovním. V tomto učení je rozvíjí zejména senzomotorické dovednosti a schopnosti a procesy názorného poznávání.
2) učení se poznatkům (vědomostem) - je to osvojování poznatků o přírodě, společnosti, technice a podobně. Podle jednotlivých vědních oborů, oblastí praxe, učebních předmětů. Při tom dochází zejména k osvojování vědomostí.
3) učení metodám řešení problémů (logické operace - dedukce) - při čemž jde o úlohy matematické nebo technické, o užití pravidel pravopisu a gramatiky mateřského jazyka či jazyka cizího. Tyto metody rozvíjejí zvláště myšlenkové procesy, intelektové schopnosti a dovednosti.
4) sociální učení (rozvoj osobnosti) - neboli učení sociální komunikaci, interakci a percepci. Od ranného dětství se učíme žít mezi lidmi, spolupracovat, vycházet s nimi a to je právě sociální učení. Tím si osvojujeme sociální dovednosti, formujeme motivy a charakter.
b) humánní - záměrné, direktní, řízené vůlí;
c)verbální; d)myšlenkové; e)sociální; d)nazpaměť - bez pochopení problematiky
1) senzomotorické učení - toto probíhá, když se dítě učí chodit, manipulovat s hračkami, nástroji, když se učí kreslit, psát, číst, učí se různým pohybovým činnostem - sportovním, pracovním. V tomto učení je rozvíjí zejména senzomotorické dovednosti a schopnosti a procesy názorného poznávání.
2) učení se poznatkům (vědomostem) - je to osvojování poznatků o přírodě, společnosti, technice a podobně. Podle jednotlivých vědních oborů, oblastí praxe, učebních předmětů. Při tom dochází zejména k osvojování vědomostí.
3) učení metodám řešení problémů (logické operace - dedukce) - při čemž jde o úlohy matematické nebo technické, o užití pravidel pravopisu a gramatiky mateřského jazyka či jazyka cizího. Tyto metody rozvíjejí zvláště myšlenkové procesy, intelektové schopnosti a dovednosti.
4) sociální učení (rozvoj osobnosti) - neboli učení sociální komunikaci, interakci a percepci. Od ranného dětství se učíme žít mezi lidmi, spolupracovat, vycházet s nimi a to je právě sociální učení. Tím si osvojujeme sociální dovednosti, formujeme motivy a charakter.
Formy učení:
• vědomosti – informace související s vnímáním, představami a myšlením. Jednoduše jde o velké soustavy představ a pojmů, které můžeme získávat jak ve škole, tak i každodenními činnostmi (čtením knih, sledováním televize, hraním her,…)
• dovednosti – informace či schopnosti důležité pro vykonávání určité činnosti
• intelektové – schopnosti vašeho mozku (řešení složitých logických úloh, učit se cizímu jazyku apod.)
• senzorické – dovednosti potřebné k nějakému fyzickému výkonu (od chůze přes psaní na klávesnici po trojité salto s pěti vruty)
• sociální – schopnost dodržovat určité zvyky ve společnosti, úspěšně přežít v dnešní civilizaci, vycházet s ostatními
• návyky – podvědomé psychické předpoklady, které nutkají jedince, aby nějak konal (bezděčné pohyby, naučené chování v určité společnosti). Mezi návyky patří třeba čištění zubů – zkuste si představit, že byste museli každý pohyb kartáčkem vědomě kontrolovat. Návyky tedy člověku usnadňují pravidelné úkony, ale mohou se stát i velmi nebezpečnými – např. drogy či kouření se stávají také návyky.
učení - je vrozená aktivita jedince (adaptační mechanismus jedince);
- přizpůsobení se podmínkám;
- proces získávání změn v chování a vlastnostech organismu (výsledek aktivity
• dovednosti – informace či schopnosti důležité pro vykonávání určité činnosti
• intelektové – schopnosti vašeho mozku (řešení složitých logických úloh, učit se cizímu jazyku apod.)
• senzorické – dovednosti potřebné k nějakému fyzickému výkonu (od chůze přes psaní na klávesnici po trojité salto s pěti vruty)
• sociální – schopnost dodržovat určité zvyky ve společnosti, úspěšně přežít v dnešní civilizaci, vycházet s ostatními
• návyky – podvědomé psychické předpoklady, které nutkají jedince, aby nějak konal (bezděčné pohyby, naučené chování v určité společnosti). Mezi návyky patří třeba čištění zubů – zkuste si představit, že byste museli každý pohyb kartáčkem vědomě kontrolovat. Návyky tedy člověku usnadňují pravidelné úkony, ale mohou se stát i velmi nebezpečnými – např. drogy či kouření se stávají také návyky.
učení - je vrozená aktivita jedince (adaptační mechanismus jedince);
- přizpůsobení se podmínkám;
- proces získávání změn v chování a vlastnostech organismu (výsledek aktivity
Pozornost lze charakterizovat z hlediska její:
a) zaměřenosti (cíleným objektem)
b) soustředěnosti (míra koncentrovanosti na tento objekt)
c) délka trvání (doba koncentrace na tento objekt)
Vlastnosti pozornosti
1. Koncentrace pozornosti – znamená intenzitu soustředění.
2. Tenacita – znamená schopnost udržet pozornost po určitou dobu (pozornost ale kolísá – osciluje a fluktuuje)
3. Rozsah pozornosti, distribuce – je určena počtem podnětů, na které se jedinec dovede soustředit (rozdělování pozornost – souvisí s typem temperamentu).
4. Vigilita – pružnost pozornosti – přenášení z jednoho na druhý objekt
Faktory ovlivňující funkci pozornosti
1. Faktory prostředí – značnou roli hrají vlastnosti podnětů (ne/upoutávají, ne/udrží
pozornost) – k udržení pozornost přispívají kognitivní faktory – identifikace podnětu a porozumění jemu.
2. Subjektivní faktory – aktuální stav, potřeby a postoje
Na pozornost může mít vliv i osobní zkušenost, zvyky, minulé emoční prožitky, únava, vyčerpání.
b) soustředěnosti (míra koncentrovanosti na tento objekt)
c) délka trvání (doba koncentrace na tento objekt)
Vlastnosti pozornosti
1. Koncentrace pozornosti – znamená intenzitu soustředění.
2. Tenacita – znamená schopnost udržet pozornost po určitou dobu (pozornost ale kolísá – osciluje a fluktuuje)
3. Rozsah pozornosti, distribuce – je určena počtem podnětů, na které se jedinec dovede soustředit (rozdělování pozornost – souvisí s typem temperamentu).
4. Vigilita – pružnost pozornosti – přenášení z jednoho na druhý objekt
Faktory ovlivňující funkci pozornosti
1. Faktory prostředí – značnou roli hrají vlastnosti podnětů (ne/upoutávají, ne/udrží
pozornost) – k udržení pozornost přispívají kognitivní faktory – identifikace podnětu a porozumění jemu.
2. Subjektivní faktory – aktuální stav, potřeby a postoje
Na pozornost může mít vliv i osobní zkušenost, zvyky, minulé emoční prožitky, únava, vyčerpání.
Shrnutí:
CNS je organ.zákl.psych. fcí. Vývoj mozku je podmínkou rozvoje psych.fcí. Tento vývoj prchází urč.fázemi, pro něž jsou typické různé strukturální i fční změny nerv.tkáně. Různé psych.projevy jsou vázány na určitou oblast mozku. Podmínkou přiměřeného fungování psychiky je nespec.stav aktivace, kt.je prožíván jako bdělost. Jedním z jeho projevů je vědomí, tj. uvědomování si duševních obsahů. Nevědomí zahrnuje takové duševní obsahy, kt.nejsou uvědomovány, ale přesto mohou čl.ovlivnit. Pozornost je fce vědomí, umožňuje jeho zaměření urč.směrem. Může být upoutána různými podněty. Fungování pozornosti závisí na jejích vlastnostech, intenzitě, šíři, stabilitě a flexibilitě.
Zdroj:
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.40-50. ISBN: 80-246-0841-3.
PRAŠKO, J. a kol. Psychiatrie. Praha: Informatorium 2003, s. 18-22. ISBN: 80-7333-002-4.
Zdroj:
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s.40-50. ISBN: 80-246-0841-3.
PRAŠKO, J. a kol. Psychiatrie. Praha: Informatorium 2003, s. 18-22. ISBN: 80-7333-002-4.
5. Učení
= zdokonalování se ve vědomostech, dovednostech a návycích
= veškeré získávání zkušeností a obohacování individuálního vývoje jedince
= vše co nebylo vrozeno, jedinec získává učením
= záměrné, cílevědomé a systematické získávání vědomostí, dovedností a návyků, jakož i
forem chování a osobních vlastností
vědomost - to, co vím, teoretická znalost představ a pojmů
dovednost - dílčí psych. předpoklad pro vykonávání určité činnosti
1) senzomotorická smysl + pohyb (psaní, kreslení, tanec)
2) intelektuální - využití vědomostí v praxi
3) sociální (společenská ) použití soc. norem v praxi
návyk - vědomost + dovednost
Fáze učení:
1. Motivační – musíte mít vůbec důvod se učit (vzdělání a potažmo dobré zaměstnání, žádostivost po nějakém typu informací apod.). Pokud si budete během učení tento důvod, na kterém máte vlastní zájem, neustále při učení připomínat, vybudíte se k mnohem větší aktivitě a tím i lepším výsledkům při učení. Určete si pohnutky vnitřní (vy sami) i vnější (vaše okolí), které vás k učení nutí. Neučte se proto, že musíte, ale učte se pro svůj motiv.
= veškeré získávání zkušeností a obohacování individuálního vývoje jedince
= vše co nebylo vrozeno, jedinec získává učením
= záměrné, cílevědomé a systematické získávání vědomostí, dovedností a návyků, jakož i
forem chování a osobních vlastností
vědomost - to, co vím, teoretická znalost představ a pojmů
dovednost - dílčí psych. předpoklad pro vykonávání určité činnosti
1) senzomotorická smysl + pohyb (psaní, kreslení, tanec)
2) intelektuální - využití vědomostí v praxi
3) sociální (společenská ) použití soc. norem v praxi
návyk - vědomost + dovednost
Fáze učení:
1. Motivační – musíte mít vůbec důvod se učit (vzdělání a potažmo dobré zaměstnání, žádostivost po nějakém typu informací apod.). Pokud si budete během učení tento důvod, na kterém máte vlastní zájem, neustále při učení připomínat, vybudíte se k mnohem větší aktivitě a tím i lepším výsledkům při učení. Určete si pohnutky vnitřní (vy sami) i vnější (vaše okolí), které vás k učení nutí. Neučte se proto, že musíte, ale učte se pro svůj motiv.
Změny vědomí:
a) spánek = změna vědomí, dochází k jeho zúžení. Nedochází k úplnému přerušení psych.činnosti, pouze někt.oblasti jsou utlumené. Dvě zákl.fáze: REM fáze ( tzv. paradoxní, protože se objevují fyziolog.reakce, např. mozek je z hlediska EEG aktivnější než v bdělém stavu, rychlé oční pohyby, 4-5 těchto fází během spánku, objevují se sny, změlčení spánku, zpracování infor.získaných během bdění, ukládání poznatků do paměti) a nonRem fáze (je zpomalená frekvence D a srdce, , prohloubená sval.relaxace, dochází k obnově tělesných sil). Poruchy spánku: inverzní spánek = porucha spánkového rytmu, ve dne spí, v noci bdí, hypersomnie = nadměrná spavost, narkolepsie = postiž.nemůže přemoct usínání, např.usne i za volantem, v práci, hyposomnie = doba spánku zkrácena, čl. nemůže usnout či předčasné probuzení, somnambulismus čili náměsíčnost = stavy automatického jednání během spánku, kt. si pak nepamatuje, somniloquie = mluvení ze spaní, noční děsy
b) hypnóza – podobná spánku, působení terapeuta, resp.hypnotizéra na hypnotizovanou osobu, u každého jiné, záleží na stupni hypnability, hypnóza direktivní = osoba dostává příkazy či instrukce, co má vykonat, léčebná tzv. posthypnotická sugesce, nedirektivní = není v hypnóze řízena, prožívá sny a obsahy, buď se s nimi pracuje analyticky nebo sami o sobě slouží k odreagování.
b) hypnóza – podobná spánku, působení terapeuta, resp.hypnotizéra na hypnotizovanou osobu, u každého jiné, záleží na stupni hypnability, hypnóza direktivní = osoba dostává příkazy či instrukce, co má vykonat, léčebná tzv. posthypnotická sugesce, nedirektivní = není v hypnóze řízena, prožívá sny a obsahy, buď se s nimi pracuje analyticky nebo sami o sobě slouží k odreagování.
Poruchy vědomí:
a) kvantitativní = somnolence (ospalost), sopor (hlubší porucha vědomí, na chvilku ho lze podněty probudit), kóma (výrazná porucha vědomí)
b) mdloba = krátkodobá porucha vědomí, náhle, důsledkem odkrvení mozku, při únavě, vyčerpání, on.srdce, krev.oběhu
c) delirium (obluzenost) = narušení obsahu vědomí, neklid, halucinace, iluze, zvýšená sugestibilita, infekce, intoxikace
d) amence (zmatenost) = ztráta schopnosti uvědomit si, co je vlastní zážitek a co je projev okolí, porucha nastupuje pozvolna, kolísá
e) obnubilace (mrákotný stav) = náhle vzniká i odeznívá, totální amnézie, např.při epilepsii, post.mozku, intoxikace, zmatenost, neschopnost rozlišovat mezi vlastními zážitky a projevy okolí, dotyčný nemusí být zprvu vůbec nápadný
Psychoanalytici – Freud, Jung rozlišují 2 základní úrovně vědomí:
1. Vědomí, které zahrnuje uvědomované duševní obsahy.
2. Nevědomí – do této kategorie patří prožitky, které z nějakého důvodu nemohou dosáhnout uvědomění nebo ty, které uvědomitelné jsou, příp. byly dříve vědomé, ale člověk jich pozbyl buď běžnými procesy zapomínání nebo působením vlastních psychických obran. Freud značnou část lidského chování považuje za důsledek fungování nevědomých procesů, tj. neuvědomovaných motivů. Freud uvažoval hlavně o individuálním nevědomí, které má jednoznačný vztah k typickým znakům vývoje osobnosti a k jejím psychických zkušenostem. W. Toman upozorňuje na určitou variantu nevědomí malé skupiny lidí – rodinné nevědomí – jakýsi rodinný mýtus, ovlivňující chování všech členů rodiny. Jung rozlišoval ještě kolektivní nevědomí, jehož zdroje jsou zkušenosti veškerého lidstva (např. podobné obrazy v pohádkách a mýtech) – nazýval je archetypy. Do vědomí se dostává teprve tehdy, je-li specifickým způsobem naplněna.
b) mdloba = krátkodobá porucha vědomí, náhle, důsledkem odkrvení mozku, při únavě, vyčerpání, on.srdce, krev.oběhu
c) delirium (obluzenost) = narušení obsahu vědomí, neklid, halucinace, iluze, zvýšená sugestibilita, infekce, intoxikace
d) amence (zmatenost) = ztráta schopnosti uvědomit si, co je vlastní zážitek a co je projev okolí, porucha nastupuje pozvolna, kolísá
e) obnubilace (mrákotný stav) = náhle vzniká i odeznívá, totální amnézie, např.při epilepsii, post.mozku, intoxikace, zmatenost, neschopnost rozlišovat mezi vlastními zážitky a projevy okolí, dotyčný nemusí být zprvu vůbec nápadný
Psychoanalytici – Freud, Jung rozlišují 2 základní úrovně vědomí:
1. Vědomí, které zahrnuje uvědomované duševní obsahy.
2. Nevědomí – do této kategorie patří prožitky, které z nějakého důvodu nemohou dosáhnout uvědomění nebo ty, které uvědomitelné jsou, příp. byly dříve vědomé, ale člověk jich pozbyl buď běžnými procesy zapomínání nebo působením vlastních psychických obran. Freud značnou část lidského chování považuje za důsledek fungování nevědomých procesů, tj. neuvědomovaných motivů. Freud uvažoval hlavně o individuálním nevědomí, které má jednoznačný vztah k typickým znakům vývoje osobnosti a k jejím psychických zkušenostem. W. Toman upozorňuje na určitou variantu nevědomí malé skupiny lidí – rodinné nevědomí – jakýsi rodinný mýtus, ovlivňující chování všech členů rodiny. Jung rozlišoval ještě kolektivní nevědomí, jehož zdroje jsou zkušenosti veškerého lidstva (např. podobné obrazy v pohádkách a mýtech) – nazýval je archetypy. Do vědomí se dostává teprve tehdy, je-li specifickým způsobem naplněna.
Stavy vědomí
a) bdělé vědomí – koncentrovaná pozornost a připravenost reagovat
b) ospalost – slabá pozornost a nepřesné vnímání
c) spánek – výrazně omezené uvědomování sebe sama či okolí.
Pozornost
Vědomí má výběrový charakter, zaměřuje se určitým směrem a eliminuje tak jiné potenciální obsahy. Funkcí této vlastnosti vědomí je pozornost. Pozornost je centrem vědomí, které se projevuje aktivní zaměřeností na určitý obsah. Fylogeneticky se pozornost vyvinula z vrozeného, orientačně pátracího reflexu. Pozornost je jedním z mechanismů regulace psychické aktivity.
Z vývojového hlediska lze diferencovat dvě základní varianty pozornosti:
1. bezděčná, spontánní pozornost vychází z orientační reakce. Je vyvolávána a upoutávána podněty, které jsou pro jedince z nějakého důvodu samy o sobě významné.
2. Úmyslná pozornost už předpokládá předcházející rozhodnutí, zaměřenost na určité podněty.
b) ospalost – slabá pozornost a nepřesné vnímání
c) spánek – výrazně omezené uvědomování sebe sama či okolí.
Pozornost
Vědomí má výběrový charakter, zaměřuje se určitým směrem a eliminuje tak jiné potenciální obsahy. Funkcí této vlastnosti vědomí je pozornost. Pozornost je centrem vědomí, které se projevuje aktivní zaměřeností na určitý obsah. Fylogeneticky se pozornost vyvinula z vrozeného, orientačně pátracího reflexu. Pozornost je jedním z mechanismů regulace psychické aktivity.
Z vývojového hlediska lze diferencovat dvě základní varianty pozornosti:
1. bezděčná, spontánní pozornost vychází z orientační reakce. Je vyvolávána a upoutávána podněty, které jsou pro jedince z nějakého důvodu samy o sobě významné.
2. Úmyslná pozornost už předpokládá předcházející rozhodnutí, zaměřenost na určité podněty.
4. VĚDOMÍ, ZMĚNĚNÉ STAVY VĚDOMÍ
Vědomí je stav určité aktivace, která se projevuje bdělostí. Bdělost je základní formální charakteristikou stavu vědomí. Je podmínkou průběhu většiny psychických funkcí a projevu psychických vlastností. Vědomí má vždy subjektivní charakter, projevuje se určitou úrovní prožívání a uvědomování jak vlastního tělesného i duševního stavu, tak orientačně, odhadnout z projevů určitého chování, případně připravenosti k takové aktivitě.
Lze vymezit 3 základní okruhy:
a) Prožívání aktuálního duševního dění.
b) Uvědomování prožívaného – subjektivní zpracování prožitého.
c) Uvědomování sebe sama – uvědomění si sebe jako subjektu.
Vědomí jako charakteristický znak psychických dějů lze hodnotit podle jeho obsahu a úrovně uvědomování.
Při jeho popisu se rozlišují dvě hl.složky:
a) Vigilita (bdělost) – stav, kdy je čl.bdělý, tedy „při vědomí“. Fyziolog.kolísá od spánku přes různé stupně spavosti a ospalosti až k plné bdělosti
b) Lucidita (jasnost) – dána schopností uvědomit si sebe sama a svých vnitřních mentálních stavů. Podmínkou lucidity je schopnost CNS integrovat všechny psych.fce. Její porušení obv.patologickým stavem.
Vědomí se hodnotí pomocí vyš.orientace (osobou – vlastní, vyšetřovaného, místem - kde je, časem a situací - proč je zde). Změny vědomí fyziologické, např.spánek a patologické, tzv.poruchy vědomí.
Lze vymezit 3 základní okruhy:
a) Prožívání aktuálního duševního dění.
b) Uvědomování prožívaného – subjektivní zpracování prožitého.
c) Uvědomování sebe sama – uvědomění si sebe jako subjektu.
Vědomí jako charakteristický znak psychických dějů lze hodnotit podle jeho obsahu a úrovně uvědomování.
Při jeho popisu se rozlišují dvě hl.složky:
a) Vigilita (bdělost) – stav, kdy je čl.bdělý, tedy „při vědomí“. Fyziolog.kolísá od spánku přes různé stupně spavosti a ospalosti až k plné bdělosti
b) Lucidita (jasnost) – dána schopností uvědomit si sebe sama a svých vnitřních mentálních stavů. Podmínkou lucidity je schopnost CNS integrovat všechny psych.fce. Její porušení obv.patologickým stavem.
Vědomí se hodnotí pomocí vyš.orientace (osobou – vlastní, vyšetřovaného, místem - kde je, časem a situací - proč je zde). Změny vědomí fyziologické, např.spánek a patologické, tzv.poruchy vědomí.
Sociální podmíněnost vnímání
- způsob vnímání ovlivňuje i kultura, ve kt.vyrůstáme
1. sociální skupina – např. Aschův experiment díky skupinovému názoru pokusné osoby špatně odhadovaly délku vnímaného obrazce, Scherifův pokus – vnímání fixovaného bodu v tmavé místnosti (zdánlivě se pohyboval), skupiny pozorovatelů se mohly poradit tendence jej hodnotit shodně, sociální konformita
2. vliv sociální zkušenosti (postoje) – selekce např. lidé si spíše všimnou sociálně odlišných (např. bezdomovců, Romů, ZP) = defenzivní vigilace a vnímají je méně diferencovaně např.všichni Romové vypadají stejně – sociální zkušenost podmíněná generalizací a stereotypizací vnímání
- CHYBA 1.DOJMU – zejm.u nápadných lidí např. v zevnějšku
- HALÓ EFEKT – přeceňování viditelných znaků dle nich další osobnostní vlastnosti negativní hodnocení, odmítání
- EFEKT VZTAH – sympatické osoby pozitivní znaky, vlastnosti a naopak, pokus s TV hvězdami – lidé jej hodnotili mladší, větší, krásnější, upravenější než byly (zaměření na žádoucí znaky)
- PRINCIP PROJEKCE – tendence vnímat okolí podle sebe např. smutný čl. vidí u druhých projevy smutku (ve tváři, sklonu postavy)
1. sociální skupina – např. Aschův experiment díky skupinovému názoru pokusné osoby špatně odhadovaly délku vnímaného obrazce, Scherifův pokus – vnímání fixovaného bodu v tmavé místnosti (zdánlivě se pohyboval), skupiny pozorovatelů se mohly poradit tendence jej hodnotit shodně, sociální konformita
2. vliv sociální zkušenosti (postoje) – selekce např. lidé si spíše všimnou sociálně odlišných (např. bezdomovců, Romů, ZP) = defenzivní vigilace a vnímají je méně diferencovaně např.všichni Romové vypadají stejně – sociální zkušenost podmíněná generalizací a stereotypizací vnímání
- CHYBA 1.DOJMU – zejm.u nápadných lidí např. v zevnějšku
- HALÓ EFEKT – přeceňování viditelných znaků dle nich další osobnostní vlastnosti negativní hodnocení, odmítání
- EFEKT VZTAH – sympatické osoby pozitivní znaky, vlastnosti a naopak, pokus s TV hvězdami – lidé jej hodnotili mladší, větší, krásnější, upravenější než byly (zaměření na žádoucí znaky)
- PRINCIP PROJEKCE – tendence vnímat okolí podle sebe např. smutný čl. vidí u druhých projevy smutku (ve tváři, sklonu postavy)
SHRNUTÍ:
Vnímání umožňuje poznat a orientovat se v aktuální situaci. Je to aktivní a selektivní proces, spojený se specifickým způsobem zpracování percipovaných podnětů. Na jejich výběru a zpracování se podílejí i další psych.fce. Vnímání má své zákonitosti, jejichž zkoumání se věnovala zejm.Gestalt psych. Lze je charakterizovat nadřazeným zákonem pregnantnosti. Vnímání se vyvíjí v interakci s ostatními poznávacími procesy a je ovlivňováno zejm.dosaženou úrovní rozumových schopností, dále sociokulturní zkušeností, kt.určuje jak budou určité jevy interpretovány.
VYUŽITÍ V PRAXI: např. při studiu ( zkoušce z psychologie), v běžném životě (neustále něco vnímáme např.sebe, vnější prostředí)
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s. 51-58. ISBN: 80-246-0841-3.
KERN, H., MEHL, CH. a kol. Přehled psychologie. Praha: Portál 2006, s.33-49. ISBN: 80-7367-121-2.
VYUŽITÍ V PRAXI: např. při studiu ( zkoušce z psychologie), v běžném životě (neustále něco vnímáme např.sebe, vnější prostředí)
VÁGNEROVÁ, M. Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s. 51-58. ISBN: 80-246-0841-3.
KERN, H., MEHL, CH. a kol. Přehled psychologie. Praha: Portál 2006, s.33-49. ISBN: 80-7367-121-2.
Filozofický základ v Huserlově fenomenologii...
- filozofický základ v Huserlově fenomenologii, pak se odpoutali, na rozdíl od něj věřili, že mezi reálným světem a fenomenálním (tj.psychicky založeným světem) existuje určitý vztah
- hl.představitele: Max Wertheimer, Kurt Koffka a Wolfgang Kohler (němci) – v USA výzkumy vnímání a myšlení
Zákony pregnantnosti
- Gestalt směřuje k co nejjednoduššímu uspořádání prvků od jednoznačně definovaného celku (tzn. k pravidelnosti, uzavřenosti, jednoduchosti apod.)
Gestaltické principy
1. princip figury a pozadí – tendence rozdělovat vjemové pole na dominantní obrazec (tj.figuru) a pozadí (tzn. to méně výrazné potlačuje) kvůli lepší orientaci
2. princip blízkosti – části blízko sebe spojujeme v celek, podobně u časové posloupnosti např.postupně se rozsvěcející světla vnímáme jako pohyb světelného zdroje, blízko položené tečky jako čáru apod.
3. princip podobnosti – seskupení podnětů podle podobnosti např.množinu čtverečků a kroužků vnímáme jako celek a ne jako kombinovaný obrazec
- hl.představitele: Max Wertheimer, Kurt Koffka a Wolfgang Kohler (němci) – v USA výzkumy vnímání a myšlení
Zákony pregnantnosti
- Gestalt směřuje k co nejjednoduššímu uspořádání prvků od jednoznačně definovaného celku (tzn. k pravidelnosti, uzavřenosti, jednoduchosti apod.)
Gestaltické principy
1. princip figury a pozadí – tendence rozdělovat vjemové pole na dominantní obrazec (tj.figuru) a pozadí (tzn. to méně výrazné potlačuje) kvůli lepší orientaci
2. princip blízkosti – části blízko sebe spojujeme v celek, podobně u časové posloupnosti např.postupně se rozsvěcející světla vnímáme jako pohyb světelného zdroje, blízko položené tečky jako čáru apod.
3. princip podobnosti – seskupení podnětů podle podobnosti např.množinu čtverečků a kroužků vnímáme jako celek a ne jako kombinovaný obrazec
4. princip uzavřenosti a dobrého tvaru
4. princip uzavřenosti a dobrého tvaru – vnímáme tvary jako celé, i když nejsou např.přehlédneme chybějící části na základě zkušenosti, zvyku (např.čl.ví jak vypadá dům na billboardu, pak část obrazce chybí, nevšimneme si toho)
5. princip symetrie – vnímáme objekty jako by byly souměrně uspořádány kolem svého středu
6. princip konstantnosti – tendence vnímat objekty v různé poloze, kontextu (např.překryté, s pozadím), rozeznat jejich tvar a velikost
- rozvíjejí se na základě zkušenosti, vrozené dispozice, učením
- můžeme jimi vysvětlit i smyslové klamy např.hůl ponořená do vody vypadá jak zlomená
- mnoho klamů vyplývá ze zobrazení reality dvourozměrným způsobem
- další variantou zkresleného vnímání jsou iluze = určité deformace vnímané skutečnosti, jejichž příčinou je aktuální vyladění pozorovatele např. vidím v noci za stromem útočníka, protože se bojím (stín větve)
Vývoj vnímání
- rozvíjí se v interakci s dalšími poznávacími procesy (např.myšlením)
- vnímání i jeho interpretace se během života mění
5. princip symetrie – vnímáme objekty jako by byly souměrně uspořádány kolem svého středu
6. princip konstantnosti – tendence vnímat objekty v různé poloze, kontextu (např.překryté, s pozadím), rozeznat jejich tvar a velikost
- rozvíjejí se na základě zkušenosti, vrozené dispozice, učením
- můžeme jimi vysvětlit i smyslové klamy např.hůl ponořená do vody vypadá jak zlomená
- mnoho klamů vyplývá ze zobrazení reality dvourozměrným způsobem
- další variantou zkresleného vnímání jsou iluze = určité deformace vnímané skutečnosti, jejichž příčinou je aktuální vyladění pozorovatele např. vidím v noci za stromem útočníka, protože se bojím (stín větve)
Vývoj vnímání
- rozvíjí se v interakci s dalšími poznávacími procesy (např.myšlením)
- vnímání i jeho interpretace se během života mění
POČITEK, VJEM, PŘEDSTAVA, FENOMENÁLNÍ SVĚT
- strukturálním elementem vnímání je počitek = odraz jednoduchých vlastností předmětů a jevů, kt. bezprostředně působí na smysl.orgány, receptory, komplexnější vjem
- počitky i vjemy se ukládají do paměti - při vyslovení jejich názvu jsme schopni si ho vybavit – představit
- představa = obsah vědomí, vybavený či přepracovaný minulý zážitek a vjem, lze je dělit podle druhu smyslů (zrakové, sluchové atd.), dále na jednoduché a kombinované, jsou materiálem pro myšlení, city, volní jednání, vytváření pojmů
- typy představivosti
- s představami je čl. schopen pracovat, kombinovat jej, přetvářet – tzv.obrazotvornost
- schopnost navodit „živou“ představu tzv. eidetismus – např.umělci schopni do detailů vybavit obrazy, hudební skladby apod., i u dětí (s věkem slábne)
- FANTAZIE = hl.znakem novost kombinací, kt.čl.dosud neprožil, i když jejím zdrojem je dříve vnímatelná realita, její míra dána nadáním. Je zákl.každé tvůrčí činnosti. Obohacuje život, únik z reality.
- počitky i vjemy se ukládají do paměti - při vyslovení jejich názvu jsme schopni si ho vybavit – představit
- představa = obsah vědomí, vybavený či přepracovaný minulý zážitek a vjem, lze je dělit podle druhu smyslů (zrakové, sluchové atd.), dále na jednoduché a kombinované, jsou materiálem pro myšlení, city, volní jednání, vytváření pojmů
- typy představivosti
- s představami je čl. schopen pracovat, kombinovat jej, přetvářet – tzv.obrazotvornost
- schopnost navodit „živou“ představu tzv. eidetismus – např.umělci schopni do detailů vybavit obrazy, hudební skladby apod., i u dětí (s věkem slábne)
- FANTAZIE = hl.znakem novost kombinací, kt.čl.dosud neprožil, i když jejím zdrojem je dříve vnímatelná realita, její míra dána nadáním. Je zákl.každé tvůrčí činnosti. Obohacuje život, únik z reality.
SNĚNÍ DENNÍ
- SNĚNÍ DENNÍ = stav změněného stavu vědomí, ve kt. vzpomínky fantazijně zpracované dočasně nahrazují realitu
- FENOMENÁLNÍ SVĚT = popis a charakteristika vnímaného obrazu světa, jeho individuálně typickým zařazením
- čl.je schopen vnímat pouze určitou kvalitu, resp.rozsah podnětů
- individuálně variabilní změna citlivosti vnímání např.krátkozrakost, nedoslýchavost
- čl. přijímá informace (podněty) z okolního prostředí i z vlastního organismu reaguje na ně
- podněty přijímány jednotlivými smysl.orgány, resp. specializovanými buňkami, kt.je zpracují a pomocí nerv.drah vedou k příslušným mozk.centrům, tam dále zpracovány uvědomění, rozpoznání, event.zařazení do určité kategorie
- různé mozk. oblasti, důležitá tzv.primární centra např. zrakové vnímání = kůra týlního laloku, sluchové podněty = kůra spánkového laloku, kožní a svalové percepce = temenní lalok
- další přenos informací v senzoricko-unimodálních asociačních korových oblastech a poté heteromodální as.kor.oblasti zpracování paralimbické korové oblasti a na konec limbický systém (regulační fce vnitřního prostředí)
- předpoklad tzv.modulů (pro zpracování informací) – mohou integrovat různé podněty, slouží ke zpracování různých informací např. rozpoznávání lids.tváře
- FENOMENÁLNÍ SVĚT = popis a charakteristika vnímaného obrazu světa, jeho individuálně typickým zařazením
- čl.je schopen vnímat pouze určitou kvalitu, resp.rozsah podnětů
- individuálně variabilní změna citlivosti vnímání např.krátkozrakost, nedoslýchavost
- čl. přijímá informace (podněty) z okolního prostředí i z vlastního organismu reaguje na ně
- podněty přijímány jednotlivými smysl.orgány, resp. specializovanými buňkami, kt.je zpracují a pomocí nerv.drah vedou k příslušným mozk.centrům, tam dále zpracovány uvědomění, rozpoznání, event.zařazení do určité kategorie
- různé mozk. oblasti, důležitá tzv.primární centra např. zrakové vnímání = kůra týlního laloku, sluchové podněty = kůra spánkového laloku, kožní a svalové percepce = temenní lalok
- další přenos informací v senzoricko-unimodálních asociačních korových oblastech a poté heteromodální as.kor.oblasti zpracování paralimbické korové oblasti a na konec limbický systém (regulační fce vnitřního prostředí)
- předpoklad tzv.modulů (pro zpracování informací) – mohou integrovat různé podněty, slouží ke zpracování různých informací např. rozpoznávání lids.tváře
VNIMÁNÍ OVLIVŇOVÁNO
1. zvyklostmi a zkušenostmi, očekáváním – tendence vnímat to, co očekáváme, lékař si všimne nenápadných objektivních změn signalizujících chorobu, laik to přehlédne, např. Pygmalion efekt - am. psycholog R.Rosenthal při experimentech s krysou instruoval vedoucí, že ½ krys je z inteligentního chovu a druhá z hloupého chovu (ve skutečnosti vybrány náhodně). Závěr: inteligentní krysy podaly lepší výkon. Vnímání vedoucích odpovídalo jejich počátečnímu očekávání.
2. aktuálními stavem, potřebami – např.hladovému připadá vůně jídla velmi silná, podněty uspokojující potřeby, např.po sladkém se zdá méně sladká chuť hořká
3. emoční ladění, popř.citová zkušenost – např.nechci vnímat jevy znamenající ohrožení, nepříjemnost př.čl.popírá chorobné příznaky závažné on.
4. úrovní rozumových schopností – určující pro zpracování informací
5. je závislé na kontextu, kt.determinuje způsob jakým objekt vnímáme např.vnímaný objekt ležící vedle něčeho nápadného je obtížněji rozpoznáván
ZÁKONNITOSTI VNÍMÁNÍ
Gestalt psychologie
- zdůrazňovali význam celku
- celek není pouhým souhrnem částí, ale samostatná komplexní jednotka
- mezi celkem a částí specifický vztah vytvářející tvar tzv. Gestapy
- vznik na počátku 20.st. jako reakce na asocianty
2. aktuálními stavem, potřebami – např.hladovému připadá vůně jídla velmi silná, podněty uspokojující potřeby, např.po sladkém se zdá méně sladká chuť hořká
3. emoční ladění, popř.citová zkušenost – např.nechci vnímat jevy znamenající ohrožení, nepříjemnost př.čl.popírá chorobné příznaky závažné on.
4. úrovní rozumových schopností – určující pro zpracování informací
5. je závislé na kontextu, kt.determinuje způsob jakým objekt vnímáme např.vnímaný objekt ležící vedle něčeho nápadného je obtížněji rozpoznáván
ZÁKONNITOSTI VNÍMÁNÍ
Gestalt psychologie
- zdůrazňovali význam celku
- celek není pouhým souhrnem částí, ale samostatná komplexní jednotka
- mezi celkem a částí specifický vztah vytvářející tvar tzv. Gestapy
- vznik na počátku 20.st. jako reakce na asocianty
Akomodace oka
1. akomodace na vzdálenost
- změna tvaru čočky při dívání se do vzdálenosti menší než 5m
- při pozorování blízkých předmětů - svalstvo v řasnatém tělese se stáhne => větší zakřivení
čočky => změna lomu světla
- s věkem se čočka stává méně pohyblivou (dítě zaostří na 10cm, 60-letý člověk na 100cm)
- onemocnění : krátkozrakost, dalekozrakost
2. akomodace na světlo - spočívá v zornicovém reflexu
3. Chemoreceptory
- podnětem je přítomnost chemických látek
- jejich prostřednictvím zaznamenáváme smyslové vjemy označované jako chuť a čich
- čich - citlivější, funguje i na dálku, vnímá pouze látky v plynném skupenství
- člověk je mikrosmatický živočich (x velká citlivost na sirné sloučeniny)
- receptory umístěny ve sliznici v horní části nosní dutiny (čichový epitel)
- citlivost se zvyšuje při hladu, snižuje např. při nachlazení
- při delším působení určitého podnětu dochází k rychlé adaptaci
- informace vedeny čich. nervem (I. hlavový) do centra ve spodině temenního laloku
- chuť - kontaktní chemický smysl, méně citlivý než chuť, vnímá pouze látky rozpušť. v H2O
- změna tvaru čočky při dívání se do vzdálenosti menší než 5m
- při pozorování blízkých předmětů - svalstvo v řasnatém tělese se stáhne => větší zakřivení
čočky => změna lomu světla
- s věkem se čočka stává méně pohyblivou (dítě zaostří na 10cm, 60-letý člověk na 100cm)
- onemocnění : krátkozrakost, dalekozrakost
2. akomodace na světlo - spočívá v zornicovém reflexu
3. Chemoreceptory
- podnětem je přítomnost chemických látek
- jejich prostřednictvím zaznamenáváme smyslové vjemy označované jako chuť a čich
- čich - citlivější, funguje i na dálku, vnímá pouze látky v plynném skupenství
- člověk je mikrosmatický živočich (x velká citlivost na sirné sloučeniny)
- receptory umístěny ve sliznici v horní části nosní dutiny (čichový epitel)
- citlivost se zvyšuje při hladu, snižuje např. při nachlazení
- při delším působení určitého podnětu dochází k rychlé adaptaci
- informace vedeny čich. nervem (I. hlavový) do centra ve spodině temenního laloku
- chuť - kontaktní chemický smysl, méně citlivý než chuť, vnímá pouze látky rozpušť. v H2O
Receptory uloženy v chuťových pohárcích ...
- receptory uloženy v chuťových pohárcích na povrchu jazyka (nejvíce na špičce a okrajích) a po celé sliznici ústní dutiny - je jich okolo 10 tisíc
- 4 skupiny chuťových vjemů - sladko, slano, kyselo, hořko (+ kombinace)
- na chuť. vnímání se podílí i čich (potrava má nevýraznou chuť při onem. nos. dutiny)
- má význam pro reflexní vylučování slin, žaludeční a pankreatické šťávy
- vzruchy vedeny do temenního laloku
4. Termoreceptory
- velmi jednoduchá volná zakončení nervových buněk
- nejvíce v kůži obličeje a na hřbetu ruky, nejméně v kůži zad
- 1) vnímající chlad - 8krát více než tepelných, uloženy povrchově - Krauseho tělíska
2) vnímající teplo - uloženy hlouběji v kůži - Ruffiniho tělíska
5. Nociceptory
- reagují na látky uvolňované poškozenými tkáněmi
- vnímají bolest (informace o ohrožení nebo poškození organismu)
- v oblasti kůže, ale i vnitřních orgánů
- citlivost receptorů se nesnižuje při delším působení podnětu (např. trvalá bolest zubů)
- mechanoreceptory + termoreceptory + nociceptory = kožní čidla
- kombinovanou činností těchto receptorů vnímáme hladkost, drsnost, vlhkost, suchost
- 4 skupiny chuťových vjemů - sladko, slano, kyselo, hořko (+ kombinace)
- na chuť. vnímání se podílí i čich (potrava má nevýraznou chuť při onem. nos. dutiny)
- má význam pro reflexní vylučování slin, žaludeční a pankreatické šťávy
- vzruchy vedeny do temenního laloku
4. Termoreceptory
- velmi jednoduchá volná zakončení nervových buněk
- nejvíce v kůži obličeje a na hřbetu ruky, nejméně v kůži zad
- 1) vnímající chlad - 8krát více než tepelných, uloženy povrchově - Krauseho tělíska
2) vnímající teplo - uloženy hlouběji v kůži - Ruffiniho tělíska
5. Nociceptory
- reagují na látky uvolňované poškozenými tkáněmi
- vnímají bolest (informace o ohrožení nebo poškození organismu)
- v oblasti kůže, ale i vnitřních orgánů
- citlivost receptorů se nesnižuje při delším působení podnětu (např. trvalá bolest zubů)
- mechanoreceptory + termoreceptory + nociceptory = kožní čidla
- kombinovanou činností těchto receptorů vnímáme hladkost, drsnost, vlhkost, suchost
Stavba oka :
a) bělima - vazivová blána, vnější vrstva stěny oční koule - udržuje její tvar
- bílé barvy, ve stáří žloutne
- v přední části přechází v průhlednou rohovku
- čirá, bez cév, hodně nervových zakončení
- její povrch je chráněn tenkou vrstvou slz, vylučovaných ze slzných žláz
b) cévnatka
- střední vrstva stěny oční koule
- protkána cévami, které zásobují sítnici
- její buňky obsahují pigment zabraňující rozptylu světla uvnitř oka
- v předu přechází v řasnaté těleso (prstenec složený z hladkých svalů a vazivových vláken - mění zakřivení čočky) a duhovku (kruhovitý terčík z hlad. svalstva uprostřed s kruhovým otvorem /zornice, pupila/ , její svaly se stahují v jasném světle => zmenšují tak průměr zornice tzv.zornicový reflex a tím se upravuje množství světla působícího na sítnici)
- v epitelu na povrchu – pigment - dávají oku barvu (modré - nejméně pigmentu)
c) čočka
- zavěšena na vazivových vláknech vycházejících z řasnatého tělesa
- tvořena rosolovitou dokonale průhlednou hmotou - na povrchu jemné vazivové pouzdro
- uvolněním vazivových vláken dojde k jejímu vyklenutí
- bílé barvy, ve stáří žloutne
- v přední části přechází v průhlednou rohovku
- čirá, bez cév, hodně nervových zakončení
- její povrch je chráněn tenkou vrstvou slz, vylučovaných ze slzných žláz
b) cévnatka
- střední vrstva stěny oční koule
- protkána cévami, které zásobují sítnici
- její buňky obsahují pigment zabraňující rozptylu světla uvnitř oka
- v předu přechází v řasnaté těleso (prstenec složený z hladkých svalů a vazivových vláken - mění zakřivení čočky) a duhovku (kruhovitý terčík z hlad. svalstva uprostřed s kruhovým otvorem /zornice, pupila/ , její svaly se stahují v jasném světle => zmenšují tak průměr zornice tzv.zornicový reflex a tím se upravuje množství světla působícího na sítnici)
- v epitelu na povrchu – pigment - dávají oku barvu (modré - nejméně pigmentu)
c) čočka
- zavěšena na vazivových vláknech vycházejících z řasnatého tělesa
- tvořena rosolovitou dokonale průhlednou hmotou - na povrchu jemné vazivové pouzdro
- uvolněním vazivových vláken dojde k jejímu vyklenutí
d) Sítnice
- vnitřní vrstva stěny oční koule, pokrývá zadní 2/3 její plochy kromě místa, kde vychází z oční koule zrakový nerv (II. hlavový) = slepá skvrna
- nervového původu, složena z deseti vrstev buněk :
- 2 vrstvy neuronů - informace z nich je dále uvedena do týlního laloku
- vlastní receptorové světločivné buňky :
1. tyčinky - schopny zaznamenat malé množství světla (vidění za šera a ve tmě), 120 mil. - nejsou schopny rozlišovat barvu světla (černobílé vidění)
- obsahují rhodopsin (zrakový purpur, pigment citlivý na světlo) - při absorpci světla se rozpadá na opsin (bezbarvý protein) a retinal (derivát vitamínu A) - tak dojde ke vzniku AP ve zrak. nervu
- nedostatek vitamínu A => nedostatek rhodopsinu => šeroslepost - koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě - po 15-30 minutách reaguje oko citlivěji než ve dne (tzv. adaptace na tmu)
2. čípky - aktivní pouze při větší míře osvětlení, umožňují barevné vidění
- 3 mil, nejvíce jsou soustředěny v centru sítnice (žlutá skvrna)
- 3 druhy : citlivost na modrou, zelenou a červenou
- nervového původu, složena z deseti vrstev buněk :
- 2 vrstvy neuronů - informace z nich je dále uvedena do týlního laloku
- vlastní receptorové světločivné buňky :
1. tyčinky - schopny zaznamenat malé množství světla (vidění za šera a ve tmě), 120 mil. - nejsou schopny rozlišovat barvu světla (černobílé vidění)
- obsahují rhodopsin (zrakový purpur, pigment citlivý na světlo) - při absorpci světla se rozpadá na opsin (bezbarvý protein) a retinal (derivát vitamínu A) - tak dojde ke vzniku AP ve zrak. nervu
- nedostatek vitamínu A => nedostatek rhodopsinu => šeroslepost - koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě - po 15-30 minutách reaguje oko citlivěji než ve dne (tzv. adaptace na tmu)
2. čípky - aktivní pouze při větší míře osvětlení, umožňují barevné vidění
- 3 mil, nejvíce jsou soustředěny v centru sítnice (žlutá skvrna)
- 3 druhy : citlivost na modrou, zelenou a červenou
e) Sklivec
- rosolovitá průhledná hmota vyplňující většinu vnitřního prostoru oční koule
- spolu s rohovkou, očním mokem a čočkou tvoří světlolomný systém oka
- světelné paprsky pomocí rohovky a čočky směrovány na sítnici => obraz, který se na sítnici
promítne, je zmenšený a obrácený
- přídavné orgány oka :
okohybné svaly - 6 příčně pruhovaných svalů
- zprostředk. postavení a pohyb očních bulvů (obě oči sledují stejný směr)
- šilhání - způsobeno rozdíly v délce svalů
oční víčka - uzavírají očnice a tím oko chrání
- jejich mrkání způsobuje zvlhčování oka slzami, zabraňuje vysoušení
slzné žlázy - při okraji sliznice, tvoří slzy (z vnitř. koutku oka odtékají do slz. váčku a nos. dut.)
spojivka - tenká blanka
- vystýlá vnitřní plochu víček, přechází v přední část bělimy, končí na okrajích rohovky
- řasy a obočí
- spolu s rohovkou, očním mokem a čočkou tvoří světlolomný systém oka
- světelné paprsky pomocí rohovky a čočky směrovány na sítnici => obraz, který se na sítnici
promítne, je zmenšený a obrácený
- přídavné orgány oka :
okohybné svaly - 6 příčně pruhovaných svalů
- zprostředk. postavení a pohyb očních bulvů (obě oči sledují stejný směr)
- šilhání - způsobeno rozdíly v délce svalů
oční víčka - uzavírají očnice a tím oko chrání
- jejich mrkání způsobuje zvlhčování oka slzami, zabraňuje vysoušení
slzné žlázy - při okraji sliznice, tvoří slzy (z vnitř. koutku oka odtékají do slz. váčku a nos. dut.)
spojivka - tenká blanka
- vystýlá vnitřní plochu víček, přechází v přední část bělimy, končí na okrajích rohovky
- řasy a obočí
b) Zaznamenávající natažení
- čidla pohybového ústrojí zaznamenávající natažení svalů a šlach (proprioreceptory)
- šlachová tělíska a svalová vřeténka
- inf. o činn. svalstva potřebné pro udržování postoje těla, pohyb a jinou koordinovanou činnost
c) sluchový
- ucho - reaguje na tlak molekul vzduchu (zvukové vlnění)
- vnímá zvukové vlny v rozsahu 20-20 000 Hz (nejcitlivěji vnímá zvuk o 1 000-3 000 Hz)
- stavba ucha :
a) vnější - boltec
- vnější zvukovod - chlupy, mazové žlázy
- bubínek (vazivová blána na rozhraní vnějšího a středního ucha)
b) střední - v dutině spánkové kosti - vyplněna vzduchem
- kladívko (nasedá na bubínek), třmínek, kovadlinka (nasedá na oválné okénko)
- Eustachovou trubicí spojeno s nosohltanem
- šlachová tělíska a svalová vřeténka
- inf. o činn. svalstva potřebné pro udržování postoje těla, pohyb a jinou koordinovanou činnost
c) sluchový
- ucho - reaguje na tlak molekul vzduchu (zvukové vlnění)
- vnímá zvukové vlny v rozsahu 20-20 000 Hz (nejcitlivěji vnímá zvuk o 1 000-3 000 Hz)
- stavba ucha :
a) vnější - boltec
- vnější zvukovod - chlupy, mazové žlázy
- bubínek (vazivová blána na rozhraní vnějšího a středního ucha)
b) střední - v dutině spánkové kosti - vyplněna vzduchem
- kladívko (nasedá na bubínek), třmínek, kovadlinka (nasedá na oválné okénko)
- Eustachovou trubicí spojeno s nosohltanem
c) Vnitřní - oválné okénko
- blanitý labyrint - uložen v kostěném labyrintu skalní kosti, stočený - 2,5 závitu
- obklopen předsíňovým a bubínkovým patrem (spojeny ve vrcholu hlemýždě)
- vyplněn endolymfou, obklopen perilymfou
- části - hlemýžď s Cortiho ústrojem - akustické sluchové čidlo
- polokruh. chodby (na sebe kolmé), 2 váčky (utriculus a sacculus) - statokin. čidlo
šíření zvuku
- zvuk se zachytí ušním boltcem => vnější zvukovod => bubínek (membrána bubínku se prohýbá
do dutiny stř. ucha) => dutina středního ucha => tři kůstky => membrána okénka ve vnitřním
uchu => rozechvění perilymfy => rozechvění endolymfy => bazální membrána Cortiho ústrojí
- sluchové receptory v blanitém hlemýždi součástí Cortiho orgánu, jsou usazeny na bazální
membráně blanitého hlemýždě a svými vláskovitými výběžky se dotýkají krycí membrány
- při pohybu obou membrán - podráždění vláskových b. - spojeny s VIII. hlavovým nervem
(předsíňohlemýžďový) - vede AP do spánkového laloku mozkové kůry
- nízké tóny vnímány na vrcholu hlemýždě, vysoké na bázi hlemýždě
- obklopen předsíňovým a bubínkovým patrem (spojeny ve vrcholu hlemýždě)
- vyplněn endolymfou, obklopen perilymfou
- části - hlemýžď s Cortiho ústrojem - akustické sluchové čidlo
- polokruh. chodby (na sebe kolmé), 2 váčky (utriculus a sacculus) - statokin. čidlo
šíření zvuku
- zvuk se zachytí ušním boltcem => vnější zvukovod => bubínek (membrána bubínku se prohýbá
do dutiny stř. ucha) => dutina středního ucha => tři kůstky => membrána okénka ve vnitřním
uchu => rozechvění perilymfy => rozechvění endolymfy => bazální membrána Cortiho ústrojí
- sluchové receptory v blanitém hlemýždi součástí Cortiho orgánu, jsou usazeny na bazální
membráně blanitého hlemýždě a svými vláskovitými výběžky se dotýkají krycí membrány
- při pohybu obou membrán - podráždění vláskových b. - spojeny s VIII. hlavovým nervem
(předsíňohlemýžďový) - vede AP do spánkového laloku mozkové kůry
- nízké tóny vnímány na vrcholu hlemýždě, vysoké na bázi hlemýždě
d) Rovnovážný
- vestibulární orgán (statokinetický) - vnímá polohu, rovnováhu, pohyb
- slouží k udržování rovnováhy v klidu (statická rovnováha) tak i v pohybu (dynamická)
- součástí vnitřního ucha (blanitého labyrintu uloženého v kostěném labyrintu)
- složení - 2 váčky - vejčitý (utriculus), kulovitý (sacculus)
3 polokruhovité na sebe kolmé kanálky
- recept. buňky s vlásky - v rosolovité hmotě (zde krystalky CaCO3 = otolity) uložené v endolymfě
- gravit. síla nebo síly působící při zrychl. pohybu vychylují rosol. hmotu proti vláskovým
buňkám; ohýbání vlásků stimuluje činnost receptorových buněk
- vzruchy jsou vedeny do VIII. hlavového nervu a následně do mozečku
- činnost vestib. orgánu si uvědomíme jen za určitých situací (mořská nemoc, v autě, ...)
2. Fotoreceptory
- asi 80% infor. získáváme pomocí zraku jako elektromag. záření, transformující se v nerv. signály
- zrakovým orgánem je oko uložené v dutině očnice
- slouží k udržování rovnováhy v klidu (statická rovnováha) tak i v pohybu (dynamická)
- součástí vnitřního ucha (blanitého labyrintu uloženého v kostěném labyrintu)
- složení - 2 váčky - vejčitý (utriculus), kulovitý (sacculus)
3 polokruhovité na sebe kolmé kanálky
- recept. buňky s vlásky - v rosolovité hmotě (zde krystalky CaCO3 = otolity) uložené v endolymfě
- gravit. síla nebo síly působící při zrychl. pohybu vychylují rosol. hmotu proti vláskovým
buňkám; ohýbání vlásků stimuluje činnost receptorových buněk
- vzruchy jsou vedeny do VIII. hlavového nervu a následně do mozečku
- činnost vestib. orgánu si uvědomíme jen za určitých situací (mořská nemoc, v autě, ...)
2. Fotoreceptory
- asi 80% infor. získáváme pomocí zraku jako elektromag. záření, transformující se v nerv. signály
- zrakovým orgánem je oko uložené v dutině očnice
VÁGNEROVÁ, M., Základy psychologie.
VÁGNEROVÁ, M., Základy psychologie. Praha: Karolinum 2004, s. 24-35. ISBN: 80-246-0841-3.
NAKONEČNÝ, M., Moderní psychologie. Praha: S&M 1997, s. 31-41. ISBN: 80-901387-7-2.
Senzorické procesy
- senzorika = soubor počitků, vjemů, představ, očekávání, zkušeností
- senzorický = smyslový, vnímatelný
- proces senzorický = činnost myšlenkového orgánu vyvolaná vnějšími i vnitřními podněty, podílí se i postoje, emoce, zájmy, hodnoty
- percepce = vnímání = odrážení reality prostřednictvím smyslových orgánů
VNÍMÁNÍ
- poznávací proces umožňující zákl. orientaci v prostředí, aktuální situaci, poznávání přítomnosti
- vnímání slouží potřebám orientace v prostředí, získané informace ovlivňují naše chování např.venku prší vezmu deštník, zvoní zvonek jdu otevřít dveře apod.
- patří k zákl.psych.fcím, kt.zprostředkovávají organismu kontakt s okolím, umožňují mu poznávat okolní svět i registrovat změny ve vlastním prostředí
- je součástí poznávacích schopností čl.
NAKONEČNÝ, M., Moderní psychologie. Praha: S&M 1997, s. 31-41. ISBN: 80-901387-7-2.
Senzorické procesy
- senzorika = soubor počitků, vjemů, představ, očekávání, zkušeností
- senzorický = smyslový, vnímatelný
- proces senzorický = činnost myšlenkového orgánu vyvolaná vnějšími i vnitřními podněty, podílí se i postoje, emoce, zájmy, hodnoty
- percepce = vnímání = odrážení reality prostřednictvím smyslových orgánů
VNÍMÁNÍ
- poznávací proces umožňující zákl. orientaci v prostředí, aktuální situaci, poznávání přítomnosti
- vnímání slouží potřebám orientace v prostředí, získané informace ovlivňují naše chování např.venku prší vezmu deštník, zvoní zvonek jdu otevřít dveře apod.
- patří k zákl.psych.fcím, kt.zprostředkovávají organismu kontakt s okolím, umožňují mu poznávat okolní svět i registrovat změny ve vlastním prostředí
- je součástí poznávacích schopností čl.
FYZIOLOGIE
- správná činnost smyslových orgánů, které podněty přijímají a nerv.drah, které zabezpečují přenos podráždění do specif.mozk.oblastí, kde jsou informace zpracovávány
- perceptivní schopnosti (percepce=vnímání) smysl.orgánů závisí na jejich citlivosti (senzitivitě) a rozlišovacích schopnostech
- aby smysly registrovaly signály musí podněty dosáhnout určité intenzity, alespoň tzv. prahové hodnoty
SMYSL.ORGÁNY
- smysl org.= čidla
- složení : 1) smyslové buňky = receptory
2) pomocné útvary (čočky)
3) ochranná zařízení (víčka, řasy)
- exteroreceptory – informace o vnějším světě, zrak, chuť, čich, hmat, sluch aj.
- interoreceptory – o vnitřním orgánech
- proprioreceptory – ve svalech a šlachách, počitky statickokinestetické
- perceptivní schopnosti (percepce=vnímání) smysl.orgánů závisí na jejich citlivosti (senzitivitě) a rozlišovacích schopnostech
- aby smysly registrovaly signály musí podněty dosáhnout určité intenzity, alespoň tzv. prahové hodnoty
SMYSL.ORGÁNY
- smysl org.= čidla
- složení : 1) smyslové buňky = receptory
2) pomocné útvary (čočky)
3) ochranná zařízení (víčka, řasy)
- exteroreceptory – informace o vnějším světě, zrak, chuť, čich, hmat, sluch aj.
- interoreceptory – o vnitřním orgánech
- proprioreceptory – ve svalech a šlachách, počitky statickokinestetické
Smyslové buňky čili receptory reagují ...
- smyslové buňky čili receptory reagují na podnět změnou velikosti svého klidového membránového potencionálu tzv.receptorové potenciály, na jejichž základě v dostředivých nervech nervová aktivita ve formě akčních potenciálů (tato nerv.aktivita obsahuje v kódech informace o kvalitě, intenzitě, místě a trvání podnětu) nerv.signály se dostávají nerv.drahami do nerv.center (smyslové oblasti mozku), kde nastává konečné zpracování
- seskupení receptoru, dostředivých nervů a mozku (popř. míchy) se nazývá ANALYZÁTOR
- ADEKVÁTNÍ PODNĚT = na který jsou smysl. b. specializované a na který reagují s vysokou
citlivostí
- PRAHOVÝ PODNĚT = podnět s nejmenší intenzitou podnětu
- PODPRAHOVÝ PODNĚT = podnět, který nevyvolá žádný receptorový potenciál
- podle typu podnětů : mechanoreceptory, foto-, chemo-, termo-, nociceptory
1. Mechanoreceptory
- podnětem je mechanické dráždění
a) hmatové
- jejich prostřednictvím zaznamenáváme smysl. vjemy označované jako hmat
- informují nás o tlaku, tahu, tvrdosti a chvění
- v podobě - volných nervových zakončení
- nejvíce citlivé jsou konečky prstů z dlaňové strany a špička jazyka, nejméně kůže zad
- seskupení receptoru, dostředivých nervů a mozku (popř. míchy) se nazývá ANALYZÁTOR
- ADEKVÁTNÍ PODNĚT = na který jsou smysl. b. specializované a na který reagují s vysokou
citlivostí
- PRAHOVÝ PODNĚT = podnět s nejmenší intenzitou podnětu
- PODPRAHOVÝ PODNĚT = podnět, který nevyvolá žádný receptorový potenciál
- podle typu podnětů : mechanoreceptory, foto-, chemo-, termo-, nociceptory
1. Mechanoreceptory
- podnětem je mechanické dráždění
a) hmatové
- jejich prostřednictvím zaznamenáváme smysl. vjemy označované jako hmat
- informují nás o tlaku, tahu, tvrdosti a chvění
- v podobě - volných nervových zakončení
- nejvíce citlivé jsou konečky prstů z dlaňové strany a špička jazyka, nejméně kůže zad
Socializace
- celoživotní proces zespolečenštění, proces osvojení jazyka, lids.forem, norem chování, hodnot, mezilids.vztahů
- čl. (dítě) si osvojuje způsobilosti: určitý systém KULTURNÍCH NÁVYKŮ = sebeobsluha, hygiena, zákl.slušného chování atd., ZVLÁDNUTÍ ŘEČI = umožňuje dokonalejší komunikaci se sociálním okolím, vývoj myšlení atd., ORIENTACI V SYSTÉMU HODNOT = rozlišení pravdy, lži, krásy, ošklivosti, spravedlnosti, nespravedlnosti atd., ORIENTACI V SOC.ROLÍCH a NORMÁCH společ.života v dané kultuře, tj.osvojení si urč.pravidel chování v různých situacích.
ZÁKLADNÍ ČINITELÉ SOCIALIZACE
- rodina (primární socializace prostřednictvím výchovy)
- parta vrstevníků
- prostředky hromadné komunikace (TV,rozhlas, tisk, diskotéky, kluby, přednášky atd.)
Dědičnost
- genetické dispozice představují informace, na nichž závisí ZRÁNÍ, tj.vytvoření předpokladů pro rozvoj určitých psych.vlastností. Jejich souhrn označován jako GENOTYP.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Socializace b)
11. ČLOVĚK JAKO SOCIÁLNÍ BYTOST, VÝVOJOVÉ ETAPY LIDSKÉHO ŽIVOTA
SOCIALIZACE, SOCIÁL. UČENÍ A SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ
5.4.1 Sociální interakce
5.4.1 Sociální poznávání
Chyby v procesu sociálního poznání
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE a)
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE b)
Články na hledaný výraz "Člověk v sociálních vztazích" naleznete na bezuceni.cz
- čl. (dítě) si osvojuje způsobilosti: určitý systém KULTURNÍCH NÁVYKŮ = sebeobsluha, hygiena, zákl.slušného chování atd., ZVLÁDNUTÍ ŘEČI = umožňuje dokonalejší komunikaci se sociálním okolím, vývoj myšlení atd., ORIENTACI V SYSTÉMU HODNOT = rozlišení pravdy, lži, krásy, ošklivosti, spravedlnosti, nespravedlnosti atd., ORIENTACI V SOC.ROLÍCH a NORMÁCH společ.života v dané kultuře, tj.osvojení si urč.pravidel chování v různých situacích.
ZÁKLADNÍ ČINITELÉ SOCIALIZACE
- rodina (primární socializace prostřednictvím výchovy)
- parta vrstevníků
- prostředky hromadné komunikace (TV,rozhlas, tisk, diskotéky, kluby, přednášky atd.)
Dědičnost
- genetické dispozice představují informace, na nichž závisí ZRÁNÍ, tj.vytvoření předpokladů pro rozvoj určitých psych.vlastností. Jejich souhrn označován jako GENOTYP.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Socializace b)
11. ČLOVĚK JAKO SOCIÁLNÍ BYTOST, VÝVOJOVÉ ETAPY LIDSKÉHO ŽIVOTA
SOCIALIZACE, SOCIÁL. UČENÍ A SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ
5.4.1 Sociální interakce
5.4.1 Sociální poznávání
Chyby v procesu sociálního poznání
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE a)
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE b)
Články na hledaný výraz "Člověk v sociálních vztazích" naleznete na bezuceni.cz
FENOTYP
- FENOTYP = souhrn vnějších znaků a vlastností jedince, je tvořen vzájemným působením vrozených vloh a vlivů okolního světa
- GENY = jednotky a nositelé dědičnosti umístěné v chromozomech, určují fyzické a biochem.vlastnosti organ., u čl.se uplatňuje asi 100 000 genů
- genetická výbava vytváří vrozený zákl.osobnosti (genotyp), z něhož se učením (vlivem indiv.zkušenosti) vytváří konkrétní osobnost jedince
- MEMY = název od zoologa R.Dawkinse, vyjadřuje jednotku kulturní informace, kt. se v jednoduché formě, např. tvrzení, nebo ve složitějších soustavách, např.politické či náboženské ideje, přenáší z mysli do mysli a ovlivňuje postoje i chování lidí v celém světě (masmédia). Obvykle se šíří ve formě ideolog. tezí, kt. jsou často pouhými předsudky.
Shrnutí:
Psych.vývoj probíhá jako proces postupné proměny jednotlivých psych.fcí i celé osobnosti. Jeho průběh je ovlivněn individuálně specifickou interakcí dědičných informací a komplexu vnějších vlivů. Souhrn genetickch info. označován jako genotyp.Dispozice ke vzniku psych.vlastností jsou obv. dědičné polygenním způsobem, tj.závisí na účinku většího množství genů.Podíl dědičnosti a prostředí na utváření jednotl.psych.vlastností může být různý. Pro rozvoj psychiky je nejvýznamnější působení sociokultur.prostředí, zejm.rodinného. Vývoj se uskutečňuje prostřednictvím zrání a učení. Zrání vytváří předpoklady pro rozvoj psych.procesů. Učení je rozvíjí a dotváří do definitivní podoby.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
11. ČLOVĚK JAKO SOCIÁLNÍ BYTOST, VÝVOJOVÉ ETAPY LIDSKÉHO ŽIVOTA
Socializace a)
SOCIALIZACE, SOCIÁL. UČENÍ A SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ
5.4.1 Sociální interakce
5.4.1 Sociální poznávání
Chyby v procesu sociálního poznání
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE a)
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE b)
Články na hledaný výraz "Člověk v sociálních vztazích" naleznete na bezuceni.cz
- GENY = jednotky a nositelé dědičnosti umístěné v chromozomech, určují fyzické a biochem.vlastnosti organ., u čl.se uplatňuje asi 100 000 genů
- genetická výbava vytváří vrozený zákl.osobnosti (genotyp), z něhož se učením (vlivem indiv.zkušenosti) vytváří konkrétní osobnost jedince
- MEMY = název od zoologa R.Dawkinse, vyjadřuje jednotku kulturní informace, kt. se v jednoduché formě, např. tvrzení, nebo ve složitějších soustavách, např.politické či náboženské ideje, přenáší z mysli do mysli a ovlivňuje postoje i chování lidí v celém světě (masmédia). Obvykle se šíří ve formě ideolog. tezí, kt. jsou často pouhými předsudky.
Shrnutí:
Psych.vývoj probíhá jako proces postupné proměny jednotlivých psych.fcí i celé osobnosti. Jeho průběh je ovlivněn individuálně specifickou interakcí dědičných informací a komplexu vnějších vlivů. Souhrn genetickch info. označován jako genotyp.Dispozice ke vzniku psych.vlastností jsou obv. dědičné polygenním způsobem, tj.závisí na účinku většího množství genů.Podíl dědičnosti a prostředí na utváření jednotl.psych.vlastností může být různý. Pro rozvoj psychiky je nejvýznamnější působení sociokultur.prostředí, zejm.rodinného. Vývoj se uskutečňuje prostřednictvím zrání a učení. Zrání vytváří předpoklady pro rozvoj psych.procesů. Učení je rozvíjí a dotváří do definitivní podoby.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
11. ČLOVĚK JAKO SOCIÁLNÍ BYTOST, VÝVOJOVÉ ETAPY LIDSKÉHO ŽIVOTA
Socializace a)
SOCIALIZACE, SOCIÁL. UČENÍ A SOCIALIZAČNÍ ČINITELÉ
5.4.1 Sociální interakce
5.4.1 Sociální poznávání
Chyby v procesu sociálního poznání
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE a)
CHYBY V PROCESU SOCIÁLNÍHO POZNÁVÁNÍ - NORMA A DEVIACE b)
Články na hledaný výraz "Člověk v sociálních vztazích" naleznete na bezuceni.cz
EXTENZE HOMEOSTÁZY
- EXTENZE HOMEOSTÁZY = např.pocit hladu motivuje tzv.obživné (alimentární) chování, kt.čl. předchází tak, že jej stereotypizuje (např.jí ráno, v poledne, večer). Navíc se učí vybírat a připravovat určitá jídla, skladovat potraviny, jíst v restauraci atd. Svou výživu a další potřeby zajištťuje prací . Z primárního uspokojení hladu se vyvinuly tzv.apetity, chuti na urč.druhy jídel a pochutiny (konzumuje proto,. že mu chutnají, příjemně ho stimulují). Uspokojování potřeby potravy může být spojeno s dalšími potřebami: s celkovým stavem organ., např. s určitou dietou, s životním stylem, např.slavnostní večeře při svíčkách, alimentárními návyky. Krom toho se fyzio.potřeby spojují se sociogenními, např.večeře s přítelkyní.
- FUNKCIONALISTICKÁ TEORIE KULTURY = kulturní organ.a instituce se vyvinuly z uspokojování primárních potřeb, z biologických potřeb se vyvinuly potřeby kulturní, např. uspokojování hladu → výroba potravin, příprava jídel, stolování atd. Z alimentárního chování se vyvinuly urč.symboly, např.přípitek.
- MOZKOVÁ CENTRA FYZIOLOGICKÝCH POTŘEB = vznikají přirozenou stimulací těchto center (v oblasti hypothalamu). Např.hlad → podráždění „centra hladu“, tzv. „hladová krev“ (pokles hladiny glukósy, mírný pokles teploty krve) →podráždění specif.receptorů (nerv.buňky reagující na urč.druh stimulace vysíláním nerv.impulzů do dalších, fčně spojených částí mozku). Působí i stahy stěn žaludku. Pokusy drážděním hypothalamických center hladu u krys, kt.vyvolali patologickou žravost.
- FUNKCIONALISTICKÁ TEORIE KULTURY = kulturní organ.a instituce se vyvinuly z uspokojování primárních potřeb, z biologických potřeb se vyvinuly potřeby kulturní, např. uspokojování hladu → výroba potravin, příprava jídel, stolování atd. Z alimentárního chování se vyvinuly urč.symboly, např.přípitek.
- MOZKOVÁ CENTRA FYZIOLOGICKÝCH POTŘEB = vznikají přirozenou stimulací těchto center (v oblasti hypothalamu). Např.hlad → podráždění „centra hladu“, tzv. „hladová krev“ (pokles hladiny glukósy, mírný pokles teploty krve) →podráždění specif.receptorů (nerv.buňky reagující na urč.druh stimulace vysíláním nerv.impulzů do dalších, fčně spojených částí mozku). Působí i stahy stěn žaludku. Pokusy drážděním hypothalamických center hladu u krys, kt.vyvolali patologickou žravost.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)