SPECIFICKÉ METODY PVČ 6.

SPECIFICKÉ METODY PVČ 6.

OBLASTI ANIMACE:

Turismus – účinná metoda, která poskytuje příležitost k zapomenutí na osamělost, letargii = lhostejnost a pasivitu rekreantů a prostřednictvím animativních programů zlepšuje náladu

Teologie – původní označení duchovní péče

Medicína – re-animace, regenerace, k návratu do všední společnosti

Terapeuti – anti- psychiatrie, která čelí klinické psychiatrii, schopnost vyjádření se nepotlačuje, společné utváření znovuobjevené komunikace

Pedagogika – práce s mladými, vzdělávání dospělých, metodický postup principu formování skupinové práce

Plánovači výchovy – animativní didaktika jako alternativa pro školní didaktiku, nástroj překonávání technologie školy, prostředek rozbíjení školy ze vnitř

Architekti a urbaniské – pomocí animace sjednotit doposud oddělené oblasti soukromí a veřejnosti

Psychologové propagace a tvůrci prostředí – animativní komunikační prostory, které napomáhají zdolávání kontaktních prvků a navázání nových vztahů

Divadelníci – animace jako nové komunikační médium, uvolňuje tvořivost a podněcuje spolurozhodování publika

- celistvé jednání mezi cílem, obsahem, metodou, procesem a účinkem
- nástroj podněcování kreativity, komunikace, integrace a participace
- 2 formy – práce se skupinami a řešení problémových situací a práce s obcí přes společenský a kulturní rozvoj občanů

SPECIFICKÉ METODY PVČ 5.

SPECIFICKÉ METODY PVČ 5.

ANIMACE

- metoda, která pozitivně ovlivňuje duchovní a tělesný vývoj osobnosti ve sladěném poměru jejich schopností /talentu/ a potřeb
- mezinárodní termín, vedle poradenství a plánování představuje klíčový prostředek PVČ
- nedirektivní metoda podpory komunikace, tvořivě kulturní samostatné činnosti a sociálního úsilí

- Opaschowski – informativní poradenství, parcipativní plánování, a komunikativní animace

- při konkrétní komunikativní animaci se jedná o metodu povzbuzení, stimulace a podpory, opírající se o konzultaci
- má se ulehčit komunikace, zlepšit kontaktní způsobilost, podpořit sociální vnímání
- vstřícný projev, ochota dialogu, způsobilost k oslovení a kontaktu, připravenost, odbourávání zábran, povzbuzování, motivace, poskytování impulzů a iniciace, podněcování, instruktáž
- podpora kreativity, komunikace a participace

TRIÁDA – animace – participace – kulturní demokracie

- zakořeněný teoretický cíl, praktické realizaci značně vzdálený

- animace jako obšírný pojem vede k mnoha nedorozuměním
- z francouzského „animírů znamená – oduševnění, oživení, nadchnutí"

SPECIFICKÉ METODY PVČ 4.

SPECIFICKÉ METODY PVČ 4.

VÁŽANSKÝ – základy PVČ

ROZSAH PROFESIONÁLNÍ PŮSOBNOSTI

- základní kompetence v rovinách jednání:

1. schopnost volnočasové komunikace a poradenství
- souvisí s prací s otevřenými skupinami, která se stane pedagogům při obnově pedagogického zřetele v situacích volného času
- komunikace, pokračování kontaktu, kultivace posluchačů, veení rozhovoru, společné myšlení a naladění, podílnictví, účast, zábava i stravování
- renovace poměru se považuje za stěžejní prvek PVČ

2. schopnost animace, volnočasových instrukcí, utváření programů, interpretace okolního prostředí
- poskytování náležitých podnětů
- „dvojitá kvalifikace“ – potřeba odborné připravenosti pracovníků PVČ
- na základě potřebného vzdělání /které nekončí uzavřením studia/ a „řemeslné zručnosti“ i vědecko- výzkumné potenci - volnočasová způsobilost
- vyžaduje povinnou volnočasově orientovanou herní a „činnostní“ pedagogiku
- podněcování aktivity ve skupinách, formování a osamostatňování skupin, rozvoj nových zaměstnání v rámci VČ – ústřední téma
- animace má označovat pedagogickou schopnost stimulace k organizace sebe sama a samostatného učení v otevřených situacích VČ, utváření programů, vysvětlování okolního světa

3. schopnost organizace, administrace, plánování
- vnímání správních úkolů, organizaci oslav, akcí, cestování
- organizace, administrace, plánování, vyjednávání, práce s tiskem, služba u přepážky, znalost vývoje rozpočtu, marketingu, zajištění přesných okolností aktivit
- týmová práce, vzdělávání spolupracovníků
- volnočasová zařízení

4. schopnost volnočasové politiky
- pedagogové nejen čestní ale i profesionálové
- prosazování nových myšlenek v zařízeních volného času, obcích a turisticky přitažlivých lokalitách

SPECIFICKÉ METODY PVČ 3.

SPECIFICKÉ METODY PVČ 3.

Komunikativní animace akceptuje různorodé potřeby jedinců, počítá s minimální kontinuitou účastníků a současně pracuje s maximální snahou motivovat. Animace se zaměřuje na:

• probuzení osobního zájmu
• objevení osobních schopností
• umožnění (usnadnění) komunikace
• zlepšení sociální vnímavosti
• zprostředkování impulsů probouzejících tvořivost
• rozvoj společensko kulturních iniciativ
• povzbuzení ke společným akcím a vzájemné pomoci ve skupině (či jejím prostřednictvím)

Participativní plánování má za úkol usměrňovat vývoj metod a procesů, které umožňují participaci veřejnosti na plánování. Je tedy zaměřeno na zlepšení vztahu mezi individuem, veřejným děním a společností. Právě v rámci volného času je možné objevit možnosti jednání i konfliktů, pro něž se může občan rozhodnout, aniž by se vystavil bezprostřednímu existenčnímu ohrožení. Jedná se o proces „politizace všedního dne“ (Bahr). Podíl na plánování veřejného života je cílem a plánování participace je úkolem této metody.

Systematické a soustavné participativní plánování se odehrává na pěti úrovních:

1. Analýza situace
2. Reflexe cíle
3. Analýza potřeb
4. Metodické a didaktické plánování
5. Kontrola efektiv

SPECIFICKÉ METODY PVČ 2.

SPECIFICKÉ METODY PVČ 2.

Nejde o realizaci volnočasových aktivit, ale o upozornění na různé možnosti a alternativy. Nejedná se ovšem jen o čisté informace, ale o pomoc při analýze a uvědomění si určitých životních situací.

Na druhé straně nejde o psychologickou poradnu a ovlivňování klienta, nýbrž o proces komunikace a upřesňování. Do této skupiny (používající metodu informativního poradenství) patří např. návody k použití, cestovní poradenství (dovolená), ale i drogová prevence, dále pak školení spolupracovníků v oblasti volného času a školení organizátorů volnočasových aktivit (manažerů), poradenská činnost v ostatních společenských oblastech atd.

Komunikativní animace je metoda aktivační, povzbuzující. Základní funkci zde má animátor (oduševňovatel, podněcovatel; od franc. animateur, příp. ital. animatore) či „uschopňovatel“ (angl. enabler). Animátor se snaží povzbudit, probudit nadšení a dřímající schopnosti a možnosti. V této souvislosti chápeme volný čas především jako čas, v němž by mělo dojít k uvolnění a katarzi problémů a obtížných vztahů či k uspokojení v běžném životě potlačovaných životních potřeb.

Komunikativní animace má za úkol především oživit komunikaci ve skupině. (Např. turistická animace má za úkol podnítit dobrou náladu a silné zážitky prostřednictvím komunikativních a zážitkových aktivit, případně k navázání nových vztahů.) Jedná se tedy o úmyslné zintenzivnění zážitků z dovolené. Naproti tomu komunikativní animace v pedagogice volného času je zaměřena dlouhodobě.

SPECIFICKÉ METODY PVČ 1.

SPECIFICKÉ METODY PVČ 1.

Základní metody pedagogiky volného času

V pedagogice volného času (70. léta – Německo) se mluvilo o sedmi metodách:

1. volnočasové poradenství
2. animace volnočasových aktivit
3. vývoj volnočasových profesí
4. plánování volného času
5. administrace volného času
6. výzkum volného času
7. nauka o volném času

Opaschowski uvádí tři základní metody pedagogiky volného času (o ostatních se domnívá, že se jedná o obecné metody vědeckého zkoumání, nikoli o nějaké zvláštní „volnočasové“ metody):

• Informativní poradenství
• Komunikativní animace
• Participativní plánování

Pedagogická poradenství má tři základní prvky:

- informace (slouží k orientaci)
- vysvětlení (analýza)
- uvědomění si (reflexe)

POJEM REKREOLOGIE, TEORIE REKREAČNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU - sportovní hry

POJEM REKREOLOGIE, TEORIE REKREAČNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Sportovní hry

František Táborský vidí sportovní hru jako soutěživou činnost dvou soupeřů v jednotném prostoru a čase, kteří podle institucionálně schválených pravidel usilují o prokázání a vlastní převahy lepším ovládáním společného předmětu

Sportovní hry mohou být:

- brankového typu (fotbal, basketbal atd.)
- síťového typu (tenis, volejbal atd.)
- pálkovacího typu ( softbal, baseball atd.)

Jednotlivé sporty se neustále vyvíjejí, navzájem se ovlivňují a snaží se v konkurenčním sportovním prostředí přiblížit co nejvíce požadavkům společenského zájmu.

České sportovní organizace
České sportovní organizace myslí nejen na sportovce talentované, ale i sportovce s handicapem.

Uvedu alespoň některé:
ČPV – Český paralympijský výbor
ČSMPS – Český svaz mentálně postižených sportovců
ČSNS – Český svaz neslyšících sportovců

POJEM REKREOLOGIE, TEORIE REKREAČNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU - zdraví, sport

POJEM REKREOLOGIE, TEORIE REKREAČNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

ZDRAVÍ
1. tělesné
2. mentální
3. sociální – převzetí zodpovědnosti
4. duchovní zdraví – etické principy, náb. tolerance, svoboda vyznání, ochrana života a kulturního dědictví
techniky: rozvoj osobnosti, meditace, pobyt v přírodě, motlitba

POHYBOVÉ SPORTY

1. OUT-DOOR – venkovní – včetně turistiky
2. IN – DOOR – VNITŘNÍ – včetně her


- zařízení a areály pro rekreaci, rekreace jako součást cestovního ruchu
- rekreace zdravotně oslabené

Rozdělení sportu - Dr. Hanáková

Atletika ( běhy, štafetové běhy, překážkové běhy ...atd., skoky, vrhy, víceboje)
Gymnastika ( sportovní a umělecká, trampolína, točení s hůlku-twirling)
Bojové sporty ( džudo, karate, aikido, anglický box, francouzský box, zápas, šerm)
Vodní sporty ( plavání, synchronizované plavání, skoky do vody, vodní pólo, jachting, surfing, kanoistika atd.)
Míčové hry (fotbal, americký fotbal, házená volejbal, plážový volejbal atd.)
Sporty s nářadím (tenis, stolní tenis, squash atd.)
Sporty ve zručnosti (koulená, lukostřelba, sportovní střelba atd.)
Sporty na sněhu, na ledě a na horách (lyžování, běh na lyžích, skoky na lyžích, krasobruslení atd.)
Jezdectví (jezdecké sporty, horse-ball atd.)
Sporty na kolečkách (jízdní kola, silniční cyklistika, cyklokros, motorismus atd.)
Sportovní létání (řízení letadla, parašutismus, rogalo atd.)
Sport pro handicapované

POJEM REKREOLOGIE, TEORIE REKREAČNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU - výchova ke zdraví

POJEM REKREOLOGIE, TEORIE REKREAČNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

VÝCHOVA KE ZDRAVÍ

1. ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL

- vědecko – technický rozvoj hluboce zasáhl zdravý životní styl
- homosapiens - homosedens /člověk sedící/
- hypokinéza – nedostatek pohybu
- hypokinetický syndrom – nervozita, podrážděnost, afekty - dnes už i u dětí
- vzniká spousta programů na posílení zdraví a prevence hyp. syndromu

2. PROBLEMATIKA VÝŽIVY

- skladba jídelníčku
- genetické úpravy potravin
- problémy poruch výživy – „jsme to, co jíme“
- alkohol, kuřáctví, drogy
- nadváha, obezita

3. PŘETÍŽENOST NERVOVÉHO SYSTÉMU

- sympatikotomie – neustálé napětí, podráždění
- i např. sledování televize
- smysly v pozoru
- kompenzace – biorytmy
- uvolnění

POJEM REKREOLOGIE, TEORIE REKREAČNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU - hra

POJEM REKREOLOGIE, TEORIE REKREAČNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

HRA
- v pravěku se rozptylovali rituály tanci
- šlo o rozptýlení obav a strachu z přírody
- jedno slovo pro mnoho významů

HRA
1. ve smyslu PLAY
- svoboda v hraní si, neomezení, nedochází k vyčerpání, nudě přehnaným nárokům
2. ve smyslu GAME
- je svázána pravidly a časem
- často máme partnera
3. ve smyslu SPORT
- jde o podání určitého výhonu
- je zde riziko, velmi vysoké výkony
- hra je protipólem práce, učení
- různé systémy propracovávají různé druhy - Jóga, karate, kung-fu, Thi-chi

feudalismus
- feudálové – hony, lovy, rytířské turnaje, cestování
- nejchudší – tanec, křesťanské rituály – poutě

humanismus
- začíná vznikat potřeba VČ a zábavy
- v 18. stol. vznikají první velká městská centra
- cestuje se, pořádají výlety

19. století
- vlivem industrializace jde o rozšíření snah rekreace
- vymezení VČ
- taneční zábavy, čtení, výlety
- bohatí – rozvoj pohybu, začátek rekreace
- vznikají první díla na rekreaci
- vznikají – divadla, šantány, box, dostihy, lázně

20. století
- postupné zkracování pracovního režimu
- ubývá namáhavé práce
- ČR – únik lidí do přírody, turistika, lázně
- 50.-60. léta – vytvářejí se vzdělávací centra pro rekreology
- rozšířila se nabídka rekreace všemi směry

POJEM REKREOLOGIE, TEORIE REKREAČNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU - úvod, historie

POJEM REKREOLOGIE, TEORIE REKREAČNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU


REKREOLOGIE
= obor zabývající se formami rekreace, rekreačními režimy, programy, jejich organizováním v oblasti tělovýchovy, sportu a cestovního ruchu apod.
- creo – tvořit, re – obnova, logos – věda
= znovuvytváření zdraví člověka
= výchova ke zdraví

- od roku 2007 by se měla stát součástí osnov na ZŠ místo rodinné výchovy
- tlak přichází z EU

- dlouhodobý projekt ( ZDRAVÍ 21) - WHO
- zdraví 21. století
- existuje projekt pro ČR - Rámcový program vzdělávání obyvatelstva

HISTORIE

1. podoba – antika - CICERO
- základy – Galénos, Hippokrates
- velmi holistický pohled – léčení nemocí musí být komplexní – psychika, výživa
- znovu se přihlíží k člověku jako k celku

GALÉNOS
- rozpracoval oblast rekreačních pohybových aktivit
- KALOKAGATIE – rovnováha, harmonie, vyrovnanost /starořecký ideál/
- kalokagatický člověk – vyrovnaný
- znovu objeven v 17. století v dílech humanistů, jak nabývat psychosomatické harmonie

HIPPOKRATES
- přísaha
- rozdělil lidský charakter – cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik

SOKRATES, PLATON
- v Římě upadá idea kalokagaty
- krom lázní, které byly důmyslným systémem rekreologického zařízení, v podstatě nic
- řecké x římské hry /gladiátoři/
- šlo o určité rozptýlení a hru, která je známá od pravěku

DOSPĚLÝ V ANDRAGOGICE A PVČ - hlavní důvody dalšího vzdělávání

DOSPĚLÝ V ANDRAGOGICE A PVČ - hlavní důvody dalšího vzdělávání

Hlavní důvody dalšího vzdělávání:
- rozvíjet vlastní schopnosti
- získání nových poznatků
- udržení pracovního místa
- přání zaměstnavatele

Motivy:
- touha po sociálním uznání a prestiži
- získání uznání známých a příbuzných
- zvídavost
- radost z poznání
- většinou působí celý komplex motivů
- učením ve škole mnohé potenciální účastníky vzdělávání dospělých odrazují
- učení dospělých neprobíhá za uspokojením poznávacích zájmů, ale v důsledku řešit nějakou konkrétní problémovou situaci

TYPOLOGIE MOTIVŮ:

SOCIÁLNÍ KONTAKT – navázat nebo rozvinout kontakty, hledají akceptaci druhých, potřeba skupinových aktivit

SOCIÁLNÍ POTŘEBY – získání prostoru nezatěžovaného každodenními tlaky a frustracemi

PROFESNÍ DŮVODY – zajištění a rozvoj vlastní pozice

PARTICIPACE – na politickém, hlavně komunálním životě

VNĚJŠÍ OČEKÁVÁNÍ – účastník následuje doporučení zaměstnavatele, přátel, soc. pracovníků, poradenských služeb

KOGNITIVNÍ ZÁJMY – vychází z vlastní hodnoty znalostí a jejich získávání

- motivy jednotlivých skupin se liší
- dají se zjisti motivační rozdíly podle věku, podle socioekonomického statusu, dosaženého vzdělání, podle pohlaví a životních okolností
- mladší – spíše pragmatická motivace s propojením profese
- starší – motivace spojená s trávením VČ
- s vyšším věkem a sociálním statusem dochází k orientaci na uspokojování vyšších potřeb podle Maslowovy hierarchie potřeb
- poněvadž se hlavním motivem stává výkon profese, odpadá DOBROVOLNOST

DOSPĚLÝ V ANDRAGOGICE A PVČ - učení

DOSPĚLÝ V ANDRAGOGICE A PVČ - učení

UČENÍ
1. první druh – didaktickou a metodickou formou výuky
2. druhý druh – profesionální pomoc – formou poradenství, pomoci, podpory, posilnění a ujasnění motivů a zefektivněním sebeučení nebo kolektivního učení - zajišťuje především poradenské a informační služby

MOTIVACE K UČENÍ
- rozhodující faktor úspěšného vzdělávání – síla a zaměření motivů účastníka, tedy pohnutek jeho jednání
- motivace = souhrn vnějších a vnitřních faktorů, které aktivují, zaměřují a třídí jednání a prožívání účastníka
- je pro mnohé andragogy hlavním problémem

Faktory ovlivňující další vzdělávání:
• osobní charakteristika
• životní situace
• okolí a vztahy
• epochální témata a výzvy
• společenské klima, společenský rámec ve vztahu k učení

Situace v ČR:
- klima není příznivé
- vzdělání není prioritou politiky
- chybí tedy propagace a uznání jeho nutnosti
- stát a společnost mohou podporovat vzdělávání a učení různými způsoby – např. finanční dotace a daňové úlevy, uvolnění z práce za účelem vzdělávání
- certifikace, akreditace, poradenství, informační systémy, výzkum, organizace mezinárodní spolupráce
- nejsou určeny cíle a priority, uznání společenského přínosu

- komerční zařízení reagovaly rychle na změnu situace vzniklé v důsledku společenských a ekonomických změn
- v oblastech propojených se změnou kvalifikačních požadavků – počítačová gramotnost, jazyky, manažerské dovednosti atd.
- zájmové, kulturní a všeobecné vzdělávání je bez veřejné podpory, až na výjimky např. univerzity třetího věku

Překážky: výzkum v západ. zemích
- nedostatek času
- chybějící péče o děti
- nedostatečná transparentnost systému
- nedostatek informací
- náklady spojené s dalším vzděláváním /ryze česká překážka /

DOSPĚLÝ V ANDRAGOGICE A PVČ - dopady na individuální biografii (životopis)

DOSPĚLÝ V ANDRAGOGICE A PVČ - dopady na individuální biografii (životopis)

Dopady na individuální biografii (životopis):

- určitým životním fázím už nelze přiřadit jisté události – chybí posloupnost, vznik postadolescentní fáze prodloužením vzdělávací dráhy, nutnost dalšího vzdělávání, nezaměstnanost, rekvalifikace, dospělý není jen vychovatelem, ale je ovlivněn např. módou a kulturou mládeže

- ztratila se dřívější možnost jednoznačného přiřazení určitých životních událostí a jejich dlouhodobých následků – dosažené vzdělání je předpokladem životního úspěchu, ale ne jeho zárukou

- dnešní člověk vyplňuje více rolí než dříve a je schopný hrát i role protichůdného charakteru – např. pedagog/andragog – není jenom učitel nebo vychovatel, ale snaží se být i partnerem

- propojení hlediska společenského STANDARDIZACE a biografického INDIVIDUALIZACE má pro pedagogiku a andragogiku velký význam
- hrozba neúspěchu v důsledku ignorace změn:

- učení není jenom příprava na život, je vetkáno do celého socializačního a individualizačního procesu člověka, probíhá celý život i vně pedagogických a andragogických institucí
- monopol na učení nemá v současnosti žádná instituce
- určité druhy učení jsou zvládnutelné lépe v optimálním věku, nutný je dialog učitele s žáky
- andragogika ve své ideologii vždy vyzdvihovala orientaci na potřeby, možnosti a zvláštnosti účastníka

- učíme se za účelem rozvoje vlastní individualizace a zvládání jejích důsledků

DOSPĚLÝ V ANDRAGOGICE A PVČ - základní pojmy v pedagogické antropologii:

DOSPĚLÝ V ANDRAGOGICE A PVČ - základní pojmy v pedagogické antropologii:

• závislost na péči /schopnost být vychován/
• vzdělavatelnost /schopnost se sám za pomoci druhých učit/
• schopnost vychovávat
• sebevýchova a sebevzdělání /sebeučení, schopnost v dospělosti/

- z pohledu vědeckých disciplín stál dospělý člověk dlouhou dobu v pozadí zájmu

- zájem o dospělé začal v důsledku stárnutí populace - výzkum až v 60. – 70. letech

- výzkumy schopností, inteligence, dovedností atd. potvrdily možnost dospělých učit se až do vysokého věku
- obdobně v sociologii výzkum SOCIALIZACE až v 60. letech /dospělých/

- 50. – 60. léta sice nebyla žádná idyla, ale prosadila se myšlenka, že pro každý životní úsek existují určité normy a sociální role, které regulují jeho zásadní oblasti - tyto role obsahují věku přiměřené chování

- 70. léta – začíná protichůdný proces individualizace životních drah

- člověk nenachází v sociálních institucích dřívější jistotu a musí, pokud chce v životě obstát, neustále produktivně zpracovávat měnící se podmínky svého života, a to vnější i vnitřní

dva trendy: institucionalizace a individualizace

- rostoucí komplexnost a nepřehlednost společnosti

- kulturní a hodnotový pluralismus

- stratifikace sociálních vrstev, vztahy mezi generacemi nebo pohlavími

DOSPĚLÝ V ANDRAGOGICE A PVČ

DOSPĚLÝ V ANDRAGOGICE A PVČ

- vědy, ale i literatura dělí lidstvo na DĚTI A DOSPĚLÉ
- pro pedagogiku znamenala dospělost po dlouhou dobu jen cíl výchovného působení
- dospělý byl hotový produkt, představoval normální stav, něco stabilního a neschopného dalšího vývoje
- lidský život však nepopiratelně probíhá v několika fázích, základním rozlišením je dětství a dospělost

Definice dospělosti z pohledu různých disciplín:

• biologie – dospělý, jako někdo, kdo dosáhl fyzické zralosti

• právo – dospělost je získání práv a povinností /plnoletost, aktivní a pasivní volební právo, právní zodpovědnost, možnost sňatku atd./

• sociologie – dospělý, který převzal nové sociální role, přičemž založení rodiny a nástup do pracovního života považují za dominantní

• psychologie – vyzdvihuje stabilizaci forem chování, myšlení a prožívání

• antropologie a ontogeneze – uvědomit si, že člověk se narodí závislý na péči, péče nemůže spočívat v zajištění biologického přežití, ale i v podpoře učení za účelem zvládnutí podmínek svého života

RODINA A NÁHRADNÍ RODINNÝ VÝCHOVA - ústavy

RODINA A NÁHRADNÍ RODINNÝ VÝCHOVA - ústavy

DĚTSKÝ VÝCHOVNÝ ÚSTAV
- pečuje o obtížně vychovávatelkou mládež
- pouze než skončí základní školu

VÝDHOVNÝ ÚSTAV PRO MLÁDEŽ
- o těžce vychovávatelkou mládež, která už ukončila základní vzdělání
- zůstávají do 18 let

- VÝCHOVNÝ ÚSTAV PRO NEZLETILÉ MATKY
- VÝCHOVNÝ ÚSTAV S VÝCHOVNĚ-LÉČEBNÝM REŽIMEM

DIAGNOSTICKÝ ÚSTAV
- děti, kterým je nařízena ochranná nebo ústavní výchova
- rozmisťují děti a mládež do příslušných typů DD a vých. ústavů

STŘEDISKA VÝCHOVNÉ PÉČE PRO DĚTI A MLÁDEŽ
- pro děti s negativním chováním
- internátní x ambulantní péče, ne však ústavní

ZAŘÍZENÍ SOCIÁLNÍ PÉČE
- občané se ZPS získávají vzdělání a jsou cvičeni pro vhodné pracovní zařazení


BAKOŠOVÁ - METODY

1. izolace vedoucí k odolnosti – separace z nevh. prostředí, duševní útěcha
2. ochranné a léčebné metody formující emocionální složku dítěte – relaxační, psychoterapeutické..
3. preventivní metody a metody odstraňující školní neúspěchy

KAMINSKÁ - METODY

a) metoda osobního vlivu – sugesce, povzbuzení, domluvy
b) metoda situačního ovlivňování – odměna x trest
c) metoda sociálního vlivu
d) metoda řízení sebevýchovy – vých. deníky

RODINA A NÁHRADNÍ RODINNÝ VÝCHOVA - ústavní výchova

RODINA A NÁHRADNÍ RODINNÝ VÝCHOVA - ústavní výchova

2. ÚSTAVNÍ VÝCHOVA

- speciální ústavy zaměřené na výchovu, diagnostickou činnost, léčbu, ochrannou výchovu

DĚTSKÝ DOMOV

= internátní výchovné zařízení pro výkon ústavní výchovy dětí a mládeže
- zajišťuje hmotnou, sociální a výchovnou péči

Typy:

1) internátního typu
- kojenecký ústav do 3 let
- klasického typu – 3-18 let

2) rodinného typu
- děti přirozeně nebo sociálně osiřelé
- 6-10 chovanců

Má suplovat funkci rodiny a nahrazovat nedostatky rodinného prostředí


Socializace v DD

- trvalý vychovatel
- trvalé postavení dítěte v heterogenní skupině
- trvalé prostředí imitující domov

Povinnosti DD

- převzít základní fce rodiny
- zajistit podmínky ke správnému vývoji, bezpečí
- odpovídající vzdělání a přípravu na samostatný život
- opatření k normalizaci vztahů a cit. pout v rodině, aby se dítěti umožnil návrat domů

RODINA A NÁHRADNÍ RODINNÝ VÝCHOVA - charakteristika

NÁHRADNÍ RODINNÁ VÝCHOVA - charakteristika

- stanovena soudním rozhodnutím

důvody:

- rodina přestala plnit svou funkci
- smrt rodičů
- pobyt rodičů ve vězení
- neschopnost rodičů pečovat o dítě- invalidita, nemoc, nízká mravní a etická úroveň
- alkoholici, toxikomani

1. NÁHRADNÍ RODINNÁ VÝCHOVA

2. ÚSTAVNÍ VÝCHOVA


1. NÁHRADNÍ RODINNÁ VÝCHOVA

a) OSVOJENÍ – uměle vzniklý vztah

- zrušitelný
- nezrušitelný

b) PĚSTOUNSKÁ PÉČE
- zvláštní forma státem řízené a kontrolované výchovy
- SOS vesničky – 1. v Rakousku, u nás – Chvalčov, Doubí
- umisťovány děti, které nemohou být adoptovány

c) INDIVIDUÁLNÍ OPATROVNICTVÍ
- neexistuje-li rodič
- příbuzný soudem stanovený

RODINA A NÁHRADNÍ RODINNÝ VÝCHOVA - neúplné rodiny, krize rodiny

RODINA A NÁHRADNÍ RODINNÝ VÝCHOVA - neúplné rodiny, krize rodiny

J. DOUNOVSKÝ – standardizovaný dotazník na rozsah a míru poruch v rodinách

Hodnocení:

1. funkční rodina – zajištěn dobrý vývoj dítěte
2. problémová rodina – některé poruchy funkcí
3. dysfunkční rodina - poruchy všech funkcí, rodina vyžaduje soustavnou péči
4. afunkční rodina – neplní svůj základní účel, odebrání rodiny

V pediatrii a sociálním lékařství:

NEÚPLNÉ RODINY

- svobodná matka bez otce
- ovdovělý rodič
- žena, která adoptovala dítě bez muže
- rozvedení rodiče

KRIZE RODINY

- ztráta hodnot
- citové vazby a jejich porušení
- překřížení rolí
- manželství trvá déle než dříve /dlouhověkost/
- soukromí = poslední „nádoba“ svobody
- rozvodovost….

RODINA A NÁHRADNÍ RODINNÝ VÝCHOVA - modely rodiny, fce rodiny

RODINA A NÁHRADNÍ RODINNÝ VÝCHOVA - modely rodiny, fce rodiny

RODINA = instituce ochrany, soc. kontroly, trestu a odměny, lidské seberealizace

NUKLEÁRNÍ RODINA = otec, matka + děti, je ve vztahu s širší rodinou
ROZŠÍŘENÁ RODINA = rodina + příbuzní

LA PLAY – 3 MODELY RODINY

1. patriarchální – nemají osobní vlastnictví, 4 a více generací nukleární rodiny, děti i po sňatku zůstávají doma, vysoká stabilita, tradice

2. nestabilní – následek individualismu a industrialismu, dědictví, rodiče + děti, které po sňatku odchází, nectí morálku, autority, není stabilita, rodiče umírají sami v izolaci

3. rozvětvená – S Německo, stojí na pomezí mezi svobodou nesvobodou, základem je dům, který dědí nejstarší syn a zůstává v něm, malí vlastníci půdy

FUNKCE RODINY

1. biologicko – reprodukční
2. socializačně – výchovná
3. ekonomická
4. emocionální
+ náboženská, statusová, obnovující, ochranná, sexuální ….

PORUCHY RODINY - proč – rodiny neplní své funkce

1. biologicko- reprodukční fce – bezdětnost, neplní rod. povinnosti, velký počet dětí
2. socializačně – výchovná – nemohou, nechtějí, nedovedou se o dítě postarat
3. ekonomická – nouze
4. emocionální – týrání

RODINA A NÁHRADNÍ RODINNÝ VÝCHOVA - rodina

RODINA A NÁHRADNÍ RODINNÝ VÝCHOVA

RODINA

- 1. přirozené společenské prostředí, do něhož vstupujeme
- záměrné výchovné působení
- prostředí závislé na způsobu života osvojeného členy rodiny
- rodinné interakce – vzorce sociálního chování
- tradiční vzory, tradičního chování, normy chování
- tabu pro incest

= malá primární neformální skupina, kterou tvoří jedinci spojení pokrevními, manželskými či adoptivními vztahy

2 rodiny v životě:

1. orientační, výchozí původní
2. rodina kterou zakládáme

FILIACE = vztahy mezi rodiči a dětmi
AFINITA = vztahy mezi jedincem a skupinou, kterou získáme založením manželství
= příbuznost

RODINA DNES
- jiné životní cíle
- dlouhodobá ekonom. závislost
- demokratizace vztahů – ekonomické aktivity žen
- založena více na vnitřních stabilizačních faktorech

HLAVNÍ PŘÍSTUPY, METODY A TENDENCE V ROZVOJI SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY 5.

HLAVNÍ PŘÍSTUPY, METODY A TENDENCE V ROZVOJI SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY5.

VOLNÝ ČAS A SOP

KRAS
- domnívá se, že volným časem se dostatečně zabývají jiné obory
- Němci se VČ zabývají dostatečně

2 směry:
1. organizované vyplnění VČ
2. volnost, iniciativa

ÚKOLY SOP

BAKOŠOVÁ
- upřesnit terminologii
- provést profesializaci a institucionalizaci SOP
- rozpracování metod

ÚKOLY
- popisovat, analyzovat a třídit prostředí
- prostředí podléhá dram. změnám
- změna životní filosofie
- svoboda všeho – myšlení, jednání…

- zkoumat jak poskytovat pomoc
- adaptování na těž. životní podmínky těm, kteří vyznačují rizikové chování

- rozvinout poradenskou činnost- bezplatnou

- dnes existují poradny, ale soukromé, které se platí

Zařazení v systému věd
1. hraniční disciplína mezi pedagogikou a sociologií – Přadka, Baláš, Bakošová
2. transdisciplinární obor – Klíma, Moucha
3. aplikovaná pedagogická disciplína – Koťa

ČESKÁ SOP
- stojí před úkolem, jak nově přistupovat ke svému předmětu a obsahu a přitom přijmout kriticky meziválečné a komunistické období

HLAVNÍ PŘÍSTUPY, METODY A TENDENCE V ROZVOJI SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY 4.

HLAVNÍ PŘÍSTUPY, METODY A TENDENCE V ROZVOJI SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY4.

PŘEDMĚT SOP

B. KRAUS
- jde o pedagogiku, tedy předmětem zkoumání musí být výchovný proces

2 okruhy problémů:

1. sociálně pedagogická prevence
- teoretická analýza oblasti výchovy, kde prostředí je dominujícím faktorem působícím na rozvoj osobnosti
- rodina, lokalita, vrstevníci, společ. organizace
2. sociálně-pedagogická terapie
- výchova, či převýchova lidí těžce zařaditelných
- nápr. zařízení, výchovné ústavy, léčebny…

O. BALÁŽ
- řeší vztahy jedince a společnosti
- podílí se na vymezování cílů výchovy
- zkoumá výchovné aspekty ped. procesu
- přispívá k utváření a rozvoji osobnosti

Z. BAKOŠOVÁ
- aspekt sociál. práce a hlediska, které nazýváme etopedická
- utváření výchovně hodnotných podnětů podle individuálních potřeb jednotlivců
- kompenzování nevhodných vlivů v souladu se soc. integrační pomocí
- má místo tam, kde rodina a škola ztratily svou funkci

HLAVNÍ PŘÍSTUPY, METODY A TENDENCE V ROZVOJI SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY 3.

HLAVNÍ PŘÍSTUPY, METODY A TENDENCE V ROZVOJI SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY3.

ČESKÁ SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA

- zaměřuje se na:
- PROSTŘEDÍ – a jeho vliv na utváření osobnosti a pedagogizaci prostředí
- PREVENCI A TERAPII – sociálních deviací, jedinců a skupin

• vztah jedince x společnosti
• socializace x resocializace
• prevence x terapie
• zvýšení sociální kompetence vychovatele, učitele
• pomoc ohrožené a zanedbávané mládeži - sociál. práce

SOCIÁLNÍ PRÁCE X SOP
- vyvíjí se odděleně, bez vnitřních souvislostí
- soc. práce – rychle vyvíjí svou teorii a je zakotvena institucionálně a na pracovištích VŠ
- vztahy jsou dosud nevyjasněné a ve vývoji
- teoretické poznatky pedagogiky jsou brány jako východisko pro soc. práci, jakož i pro další disciplíny

OBSAH SOP
1. J. Haškovec - ztotožnění s teorií výchovy
SOP= teorie výchovy v její časové a místní podobě, ať už máme na mysli teorii mravní, kulturní, výchovu k hodnotám, citovou ekologickou atd.

2. P. Klíma - pomoc při vytváření životního způsobu jednotlivců a usnadňování jejich procesu socializace a enkulturace

HLAVNÍ PŘÍSTUPY, METODY A TENDENCE V ROZVOJI SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY 2.

HLAVNÍ PŘÍSTUPY, METODY A TENDENCE V ROZVOJI SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY2.

METODY

1. pomoc jednotlivým případům /individualita/ - konkrétní případy, rodiny
2. skupinová práce - učení o psychosociální a sociálně pedagog. práci - poznání lidí
3. pracovní společenství - práce, péče, plánování - metody, které mají hodnotový základ
- důstojnost člověka, hodnoty, svoboda
- akceptování, neodsuzovat
- diskrétnost, povinnost mlčet
- principy běžné sociální práce

- rozhovor
- dotazník
- anketa….
- šíří se tendence metodiku SOP prohlubovat

2 cíle – INTEGRACE , STABILIZACE osobnosti

ÚKOL SOP
- řešit problémy
- rozpracovat metody – psychologické, individuální, skupinové

Realizace musí vzít v potaz:
- globalizační problémy
- ekologické války
- tvorbu přístupů k člověku a populaci vůbec
- potřeby společenské praxe – výchova, převýchova, sebevýchova
- navázat na celosvětové trendy

SOUČASNÉ POJETÍ SOP
= aplikovaná pedagogická věda zabývající se působením na jednotlivé sociální skupiny, výzkumem prostředí a organizováním výchovných procesů

HRADEČNÁ – SOP
1. MAKROSOCIÁLNÍ HLEDISKO - společnost, politika, kultura, klima, hodnoty
2. MIKROSOCIÁLNÍ H. - životní prostředí jedince
- ani v zahraničí není vymezení jasné

HLAVNÍ PŘÍSTUPY, METODY A TENDENCE V ROZVOJI SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY 1

HLAVNÍ PŘÍSTUPY, METODY A TENDENCE V ROZVOJI SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY1.

PŘÍSTUPY

1. SOP jako pedagogika prostředí
2. SOP zkoumající výchovu člověka
3. SOP chápající výchovu jako pomoc všem
4. SOP zabývající se odchylkami chování

1. SOP JAKO PEDAGOGIKA PROSTŘEDÍ
- Wrocinsky, Čapka, Baláš
- vychází z prostředí
- zaměřují se na přirozené prostředí - rodina, lokální prostředí

2. SOP ZKOUMAJÍCÍ VÝCHOVU ČLOVĚKA
- Lukáš, Jaccobi-Schmitz, Skiba
- německá SOP uplatňující různé přístupy byla vzorem
- tvrdí, že plánovaná výchova je nevyhnutelná
- tam, kde není zodpovědnost za výchovu nebo je podceňována, stačí pouze navyknutí pravidlům, ale to nic neřeší
- zda ve výchově – „vést nebo nechat růst“
- člověka je třeba vychovávat

3. SOP CHÁPAJÍCÍ VÝCHOVU JAKO POMOC VŠEM
- Schilling
- pomoc všem věkovým kategoriím, neměla by být teorií, ale měla by vést empiricky k poznání
- prosazuje chápání SOP jako pomoc všem věkovým kategoriím bez rozdílu
- chápe to jako celoživotní proces, celož. výchova
- po rodině, škole je SOP 3. institucí
- chápe ji jako pozitivum

4. SOP ZABÝVAJÍCÍ SE ODCHYLKAMI CHOVÁNÍ
- Hupertz, Schmitzler
- vidí, že SOP vznikla jako reakce na ztrátu funkcí rodiny