Metodika zájmových činností 2.
Metodika zájmové činnosti má za úkol „vysvětlit“nebo „dát“ návod jak pracovat s dětmi, mladými lidmi v určitém zájmovém kroužku, v zájmové činnosti…/ na co je důležité pamatovat, aby naše práce byla kvalitní a účinná /
Jde tedy i o schopnost vnímat potřeby a zvláštnosti dětí či mladých lidí, s kterými pracujeme. Mít v zásobě nápady, které dítě zabaví a zaujmou, když se začne nudit nebo ho práce nebude bavit (i takové momenty musíme předvídat).
Právě IV.kapitola je pro seminář Metodiky zájmových činností nejkonkrétnější.
Metodika zájmových činností 1.
Metodika zájmových činností 1.
Úvod
Náš život můžeme přirovnat k výstupu na horu, proto chceme-li s druhými ”stoupat”, je naším úkolem ukázat a seznámit děti či mladé lidi s tím, co neznají, a proto je to často ani nezajímá. Pomůže-li učitel hudební výchovy studentům naslouchat hudbě nebo malíř naučí své studenty míchat a s odvahou kombinovat barvy, aby z toho vyšel krásný obraz, naučil je nejenom dobře malovat, ale ukázal jim daleko víc. Naučil je vnímat barvy v jejich harmonii.
Pomohl jim zamilovat si určitý druh práce, činnosti, který pro ně ještě donedávna zůstával skrytý. Oni v tom pak mohou najít potěšení, seberealizaci, být prospěšní druhým. Mít vztah ke své práci, kterou dělají rádi, kterou chtějí dělat odpovědně. Není nejdůležitější náš výkon, jak si často myslíme a podle čeho se často i hodnotíme, ale milovat lidi, věci pro ně samé, bez toho, že čekám pro sebe nějaký zisk nebo výhodu.
Někdy se nám podaří předat jen pár informací, jindy budeme mít pocit, že to, co děláme, nemá cenu. Co se však pozná je, kdo jsem já /vychovatel, kamarád, animátor../ a jestli umím být trpělivý, mít rád a na každého si najít čas.
Druzí z našeho jednání a chování často rozpoznají kdo opravdu jsem. Tento malý úvod zakončím větou z knihy Malý princ: ”Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné.”
HLAVNÍ SMĚRY ANDRAGOGICKÝCH TEORIÍ 2.
HLAVNÍ SMĚRY ANDRAGOGICKÝCH TEORIÍ 2.
SUBJEKTIVNÍ - interpretativní
- skutečnost je sociálně konstruována a závislá na vědomí sociální aktérů
- konstrukce vzniká a udržuje se pomocí symbolů, zejména jazykových
- člověk jedná na základě svobodné vůle, má své cíle a motivy
- člověk je sice zakotven v sociálních strukturách, dějinně vzniklých interpretacích, ale disponuje možností svobodné volby
- vědec uplatňuje svou perspektivu na sociální skutečnost
- tato metoda je mnohem náročnější, vědec musí vnést do vědy něco nového,
- hermeneutika, enometodologie, sociální konstruktivismus, symbolický interakcionalismus
- neužívá se technicky ale prakticky
- interpretativní
Dva možné pohledy:
- zaměření na samotnou interpretaci daného, což nevylučuje možnost kriticky zhodnotit a poukázat na její nespravedlnosti
- změna – vycházíme z toho, že ne každý se na platné interpretaci a tím i na ztvárňování světa může podílet, postoj pro všechny utlačované, vytěsněné, znevýhodněné
NORMATIVNÍ – preskriptivní, předepisující určité modely a představy výchovy
DESKRIPTIVNÍ - zjišťující
VÝCHOVA S HORA – monologická – působení učitele, instituce
VÝCHOVA MEZI PARTNERY – dialogická – předmět vyjednávání
SUBJEKTIVNÍ - interpretativní
- skutečnost je sociálně konstruována a závislá na vědomí sociální aktérů
- konstrukce vzniká a udržuje se pomocí symbolů, zejména jazykových
- člověk jedná na základě svobodné vůle, má své cíle a motivy
- člověk je sice zakotven v sociálních strukturách, dějinně vzniklých interpretacích, ale disponuje možností svobodné volby
- vědec uplatňuje svou perspektivu na sociální skutečnost
- tato metoda je mnohem náročnější, vědec musí vnést do vědy něco nového,
- hermeneutika, enometodologie, sociální konstruktivismus, symbolický interakcionalismus
- neužívá se technicky ale prakticky
- interpretativní
Dva možné pohledy:
- zaměření na samotnou interpretaci daného, což nevylučuje možnost kriticky zhodnotit a poukázat na její nespravedlnosti
- změna – vycházíme z toho, že ne každý se na platné interpretaci a tím i na ztvárňování světa může podílet, postoj pro všechny utlačované, vytěsněné, znevýhodněné
NORMATIVNÍ – preskriptivní, předepisující určité modely a představy výchovy
DESKRIPTIVNÍ - zjišťující
VÝCHOVA S HORA – monologická – působení učitele, instituce
VÝCHOVA MEZI PARTNERY – dialogická – předmět vyjednávání
HLAVNÍ SMĚRY ANDRAGOGICKÝCH TEORIÍ 1.
HLAVNÍ SMĚRY ANDRAGOGICKÝCH TEORIÍ 1.
- andragogika jako věda humanitní i sociální
pohledy na sociální realitu:
OBJEKTIVNÍ
- nezávislou na sociálních aktérech, a tím i nepozorovateli /vědci/
- pozitivistická tradice orientace na přírodní vědy
- skutečnost je objektivně daná a má strukturu nezávislou na lidském poznání a jednání
- poznáním získaným objektivním pozorováním dojdeme k všeobecně, ve všech případech platným zákonitostem a teoriím, pomocí kterých můžeme libovolné jevy vysvětlit
- použité vědecké metody jsou zárukou stále lepšího poznání společnosti, na základě poznání lze iniciovat racionálně kontrolovaný proces učení se
- racionálně kontrolovaný proces učení a pokrok v poznání jsou předpokladem společenského pokroku – vědeckého a sociálního
- tyto vědy se právem označují jako TECHNICKÉ
- jejich cílem je produkce vědění, které v případě andragogiky umožňuje zvýšení efektivity procesů učení na makro- a mikrosociální úrovni
- úkolem andragoga je profesní získávání znalostí a dovedností, které se dají zprostředkovat výukou a výcvikem
- tomuto směru je mnohé vyčítáno, např. neobjasňuje cíle a hodnoty učení, je pro všechny platný – utopie, …/
- vědec disponuje jednoznačnou deskripcí reality
STRUKTURALISTICKÁ TEORIE HABITU, BIOGRAFICKÉ METODY
STRUKTURALISTICKÁ TEORIE HABITU /BOURDIEU/
- ani tento teoretický pokus se nesnaží bezprostředně řešit probéři praxe
- sociologická analýza vzdělávacích otázek
- genetický strukturalismus Bourdieua – sociolog
- habitus = sada naučených a zvnitřněných schémat vnímání a kompetencí, myšlení a jednání
- společensky strukturován, ale i individuální
- společnost předala škole monopol na vzdělávání, škola reprodukuje „kulturní kapitál“ společnosti jako vědomosti, ale i jako strukturu poměru sil ve společnosti a jako symbolické vztahy mezi sociálními třídami
- škola reprodukuje tento kapitál ve formě habitu, jako zvnitřnění principů kulturní libovůle
- pedagogika je zamlžováním v přenosu kulturní libovůle a vzdělávání reprodukcí zlovůle
- vzdělávání dospělých není otázkou motivace a smyslu učení, ale kulturním kapitálem
- pedagogika se pohybuje mezi dvěma póly – čistým rozumem a čistým násilím
BIOGRAFICKÉ METODY
- výzkum biografie člověka a životopisný přístup
- sociologie konstatuje rostoucí individualizaci životních drah
- vzniká pod vlivem americké vývojové psychologie 70. let
- zabývá:
- jak se tvoří identita
- které události jsou rozhodující
- které jsou kritické úseky života
- vliv vlastního a cizího na tvorbu identity
- jaké úkoly musí osobnost pří svém rozvoji zvládat
- které osobnostní strategie zvládání situací jsou generačně a věkově závislé
- mezistupeň ryze individuálního a makrospolečenského pohledu
- integrovaná střední cesta
1. tradice německé hermeneutické pedagogiky, snaží se o teoretický popis vzdělávacích procesů bez nutnosti empirie
2. sociologický směr převládá v anglosaských zemích, jako instrument výzkumu
3. francouzský /Francie, Kanada/, kdy hovoříme o spojení dvou předchozích směrů
Teorie vědění, SOCIÁLNĚ – EKOLOGICKÝ PŘÍSTUP
Teorie vědění /Scheler, Mannheim/
- sociální hierarchizaci vědění = sociální konstrukce vědění
- co dělá z vědění vědu, pro andragogiku málo využitelné
- vědění každodenní /příbuzné symbolickému interakcionalismu a fenomenologii/ a vědění vzdělávací /poznatky, znalosti…/
- kognitivní praktiky, které musí člověk ovládat, aby zvládl svůj život
- jak se konstituuje společenská skutečnost
- jak se definuje sociální situace
- jak se klasifikuje sounáležitost a vyloučení ze společnosti
SOCIÁLNĚ – EKOLOGICKÝ PŘÍSTUP /BRONFENBRENNER/
- pokus o charakteristiku jak sociálního, tak i vědeckého světa individua
- je podobný teoriím předchozím, s tím rozdílem, že každodenní svět je zkoumán bez vztahu k vnitřním, jím vyvolaným psychickým procesům, a zároveň naturalistickým chápáním metod
- pod vlivem německé biologie a psychologie minulého a století
- lidský vývoj – prostorově-regionální, materiální a ekologický
- nejsou významně využívány, ale důležité pro plánování, nabídku v poradenství
Koncepce životního světa, Etnometodologie, Koncepce interpretačních vzorců
Koncepce životního světa /Schütz, Luckmann/
- významy, hodnoty, přesvědčení, které orientují jednání
- očekávání, sebepojetí, pojetí druhých
- procesy vyjednávání mezi systémem a životním světem jako součást společenských změn
Etnometodologie /Garfinkel/
- formální jazykové praktiky, které organizují komunikaci
- rutinní, sociálně významné strategie, formální interakce, rituály, institucionalizovanou interakci
Koncepce interpretačních vzorců /Thomsem/
- zachování vzorců chování
- vzorce mají sociální konstituci a jsou výsledkem interpretace subjektu
- úloha andragoga spočívá v rozluštění základního smyslu jazykových aktů a toho co už dospělý ví
- to co už zná + přiučení
- zabývá se:
- které výkladové vzorce nalézá jedinec ve svém životním světě jako sociálně akceptované
- co je v nich obsaženo jako jinými vytvořený nátlak
- které vzorce ovlivňují jednání, které jsou otevřené
- existují rozdíly mezi vzorci a jednáním
- existují rozdíly mezi jednotlivými vzorci
- významy, hodnoty, přesvědčení, které orientují jednání
- očekávání, sebepojetí, pojetí druhých
- procesy vyjednávání mezi systémem a životním světem jako součást společenských změn
Etnometodologie /Garfinkel/
- formální jazykové praktiky, které organizují komunikaci
- rutinní, sociálně významné strategie, formální interakce, rituály, institucionalizovanou interakci
Koncepce interpretačních vzorců /Thomsem/
- zachování vzorců chování
- vzorce mají sociální konstituci a jsou výsledkem interpretace subjektu
- úloha andragoga spočívá v rozluštění základního smyslu jazykových aktů a toho co už dospělý ví
- to co už zná + přiučení
- zabývá se:
- které výkladové vzorce nalézá jedinec ve svém životním světě jako sociálně akceptované
- co je v nich obsaženo jako jinými vytvořený nátlak
- které vzorce ovlivňují jednání, které jsou otevřené
- existují rozdíly mezi vzorci a jednáním
- existují rozdíly mezi jednotlivými vzorci
TEORIE ZAMĚŘENÉ NA ŽIVOTNÍ SVĚT, KAŽDEDENNÍ VĚDĚNÍ, ETNOMETODOLOGIE APOD.
TEORIE ZAMĚŘENÉ NA ŽIVOTNÍ SVĚT, KAŽDEDENNÍ VĚDĚNÍ, ETNOMETODOLOGIE APOD.
- populární v 80. létech
- reakce na objektivistické teorie chování, ale i čistě subjektivistické /viz. výše/
- Schütz, Luckmann, transformovali fenomenologii transcendentální, Husserlovu, v teorii každodenního světa
- odhalil sociální a politickou dimenzi fenomenologie
- základní – členové určité společnosti sdílejí i určité společné hodnoty, znalosti, zkušenosti a kulturní techniky, které považují za samozřejmé
- společenské vědění předchází individuálnímu
- rozděluje vědění pro každého /každodenní/ a vědění zvláštní /vědecké, profesní/
- dělí pak vědění na důležité, nedůležité, známé, důvěrné, blízké, atypické, okrajové atd., dále pak kritické
- životní svět a systém nepodmiňují
- tyto teorie jsou v podstatě identické - Beneš
- tyto teorie se dají označit také za „sociální konstruktivismus“ nebo za „subjektivní“ a „kreativní“, neboť zohledňují subjektivní a smysluplné jednání lidí jako za společensky ustanovující
- odklon od makrospolečenské problematiky, k mikroorientaci:
- každodenní život je přitom realita, která má objektivní i subjektivní prvky
- tato realita je lidmi interpretována a má pro ně subjektivní význam
- společnost je produkt lidské činnosti, která má svůj subjektivní význam
- spojení společenské reality a subjektivně a smysluplně zaměřené činnosti
- sugeruje ale popularizující podání protikladu všedního života a vědy, techniky, civilizace, práce, systému, kultury, zdůrazňuje racionalitu proti emotivitě
- odpovídá trendu vyzdvihujícímu empatii, autenticitu, tělesnost, sebeterapii, hédonismus, kreativitu, optimismus…
- kritici zde vidí chybějící politické a didaktické zaměření
- význam při výzkumu skupin: zkoumají:
- životní podmínky – bydlení, status, volní čas, práce, finance
- životní formy, struktury spolužití – rodina, singl, rozvody
- milieu – skupinově typické, druhy vnímání, interpretace
- životní styl – oblečení, konzumace, kulturní participace…
- způsob vedení života – spontánní, situovaný, hodnoty, normy
SOCIALIZAČNÍ TEORIE A VZDĚLÁVNÍ DOSPĚLÝCH, SYMBOLICKÝ INTERAKCIONALISMUS /MEAD/
SOCIALIZAČNÍ TEORIE A VZDĚLÁVNÍ DOSPĚLÝCH
- objasnění socializačních procesů ve vztahu k jejich vzdělávacím aktivitám
- používání socializačních teorií /Pardon, Mead, Oevermann/
- hledají vnitřní logiku vzdělávacích procesů, tedy pravidla průběhu jednání lidí v rámci vzdělávání dospělých
- jednota pedagog. a sociál. jednán
- teorie vzdělávání dospělých se stává součástí teorii socializace
- socializace je otevřeným procesem s neurčitým výsledkem
SYMBOLICKÝ INTERAKCIONALISMUS /MEAD/
- významy nepřijímá jednotlivec automaticky, ale musí je přizpůsobovat situacím
- není žádná pevná struktura situací a jejich odpovídajících jednání
- přejímání rolí znamená vyjednávání mezi zúčastněnými
- základní otázky:
• jak definují účastníci situaci
• které vlastní a cizí definice jsou přitom relevantní
• které definice odpovídají normálnímu stavu, které se odlišují apod.
2. ZÁKLADNÍ SMĚRY V TEORII VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH
2. ZÁKLADNÍ SMĚRY V TEORII VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH
DVA TYPY
– teorie objektu /které aktéry učení a vyučování vidí jako objekt, neptají se po smyslu vzdělání/
– teorie subjektu / jejichž zájmy, očekávání a snahy jsou součástí tvorby andragogické vědy/
Teorie – jako objekt
- člověk je jen soubor kvalifikace, orientace, dispozice jednání, zástupce rolí, ne smysluplně konající individuum ve smysluplném světě
- učení je viděno pod úhlem využitelnosti a efektivity
1. makrospolečenská rovina
- vysvětlení souvislostí mezi sociálními změnami a vzděláváním dospělých
- poměr mezi společenským vkladem a přínosem vzdělávání dospělých
- teorie systémů, strukturálně funkcionalistická teorie, ekonomie vzdělávání a tzv. ekonomie vzdělávacího sektoru
2. mikroúroveň vlastních procesů učení a ovlivňování účastníků
- snaží se učení a chování zefektivnit a zvýšit výkonnost vlastního andragogického a didaktického procesu
- racionalita organizace učení, výběr témat, metod, o strukturu programů a efektivity učení
- podmínky a faktory učení dospělých, definice učení
- definice se přibližuje definici socializace, tedy učení je skrze zkušenosti podmíněný růst nebo změna znalostí, kvalifikací, dispozic k jednání a normativních orientací
- učení dospělých jde o vzdělávání v institucích
- dodává konkrétní recepty nebo didaktické technologie
- behaviorismus, teorie pole, tvarová psychologie
Teorie – jako subjekt
- zaměřuje se na účastníka v jeho životních situacích
- jeho zkušenosti, zájmy, blaho komunity atd.
- duchovně-vědní tradice německé hermeneutické pedagogiky a andragogiky a PVČ
Čtyři roviny učení v andragogice
4 roviny učení v andragogice, jimiž se zabývá:
1. hledisko makrosociálního vývoje
- význam sociálních, kulturních, politických, ekonomických a technologických struktur a změn ve vzdělávání a učení
- otázky ekonomické a společenské funkce vzdělávání dospělých, vývoj kvalifikační struktury, sociální stratifikace, mechanizmus řešení společenských krizí, např. nezaměstnanost, migrace
2. institucionální a organizační zázemí
- možnosti realizace andragogických cílů v různých organizacích, byrokratizace a profesionalizace
3. hledisko interakcí, didaktiky, metodiky
- analýza procesů organizovaného učení, vztah afektivního a kognitivního, skupinového a individuálního, intencionálního/organizovaného/ a incidentního /neorganizovaného, samovolného/ učení
4. individuální hledisko
- tvorba identity, možnost plánovat vlastní vzdělávací cestu, vztah k životním problémům atd.
Zaměření andragogických teorií je ovlivněno andragogikou realitou, andragog. záměry a potřebami
- otázky výkonu povolvání /makro-mikroekonomcké úvahy, kvalifikační struktura/, dalšího podnikového vzdělávání, potřeb komerčních zařízení, sociální politiky, aktuálních celospolečenských témat /ekologie, feminismus/
Andragogika úvod, hlavní a základní směry
ZÁKLADNÍ SMĚRY V ANDRAGOGICE
A HLAVNÍ SMĚRY
1. PŘEDMĚT ANDRAGOG. TEORIÍ
- teorie mají různé funkce a ambice
- v andragogice i pedagogice nacházíme snahy jak o:
OBECNOU A APLIKOVANOU TEORII
OBECNÁ
– analytickým spíše než empirickým způsobem získaný abstraktní pojmový aparát
– zpracování jakéhokoliv pedagogického nebo andragogického problému
– nejednoznačnost používaných pojmů upozorňuje na stávající problémy
– časté jsou pokusy o převzetí teorií z jiných oborů
– jedná se především o dříve populární emancipační a kritické teorie, např. teorie komunikativní, systémové, konstruktivistické
– problémem je slabá verifikovatelnost v konkrétních pedagog. a andragog. podmínkách
– ztrácí vztah k praktickým otázkám
– např. převzaté tvrzení, že „dospělý člověk je schopný se učit, ale je nepoučitelný“
APLIKOVANÁ
- zde spočívá síla a nezastupitelnost andragog. myšlení
- didaktika, metodika, poradenství, řízení vzdělávacích zařízení
- andragogika využívá množství poznatků z jiných oborů, ty jsou pak modifikovány pro potřeby andragogiky
PŘEDMĚTEM = učící se dospělý
- učení se dospělého ve všech jeho souvislostech
- vzdělávání, kvalifikace, kompetence, výchova
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 10.
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 10.
Kuhl (1981) uvádí výsledky své vlastní zkušenosti ze spolupráce s trenérem družstva kopané. Nejprve rozebral důkladně krizovou situaci v družstvu a konstatoval její příčiny:
- diskrepance mezi výkony v tréninku a v utkání – hráči se v utkání báli, aby neudělali chybu
- družstvo nebylo dobře strukturované, chyběla silná osobnost
- o konfliktech se nemluvilo, chybělo přebírání zodpovědností
- docházelo k výpadku výkonnosti lepších hráčů, ale náhradníci nebyli lepší atd.
Pokud se hráči nebojí za ním s čímkoliv přijít, má vyhráno, musí si však dávat pozor na to, aby se nevěnoval jen těm průbojnějším, kteří si jeho pozornost někdy i vynutí sami. Výchova je věc citu, jisté disciplíny a intuice. Pokud se mu podaří vytvořit mezi všemi „přátelské ovzduší“, pak je možné taky správným způsobem napomínat.
Důsledná výchova vyžaduje také „napomenutí“
Dobré vyhubování je určitým způsobem disciplinované.
- Je okamžité. Nemá cenu stav úzkosti prodlužovat, pozdní vyhubování jenom rozzlobí.
- Je důsledné. Důslednost zavádí pořádek. To, co jindy nedovolíme, nemůžeme schválit v jiném okamžiku. To pak dítě nikdy neví, jak se má chovat.
- Je jisté. Musí být ale předem jasné, na čem jsme se domluvili.
- Je správné. Musí být následkem špatného chování, a nikoli nervozity a únavy rodičů.
- Je pozitivní. Dítě něco provedlo, ale to neznamená, že vyhubování má být formou pokoření, vždy musí dítě vědět, že ho vychovatel (rodiče atd.) má rád.
- Má správnou intenzitu. Intenzita musí být přizpůsobena vážnosti přestupku.
- Je účinné. Ukázňovat znamená vyučovat. Posledním kritériem každého vyhubování je otázka: Učí dítě dobrému chování, nebo ne?
Víme, že i ve sportu platí určitá pravidla, která, pokud nejsou dodržena, mohou způsobit vyloučení hráče (např. používání dopingu, nevhodné chování na hřišti, překročení pravidel hry atd.)
Cílem je prostě citlivé působení, s pochopením vnitřního světa mladého člověka, nicméně však promyšlené na základě perspektivních koncepcí. (…) Mladý adept sportu brzy pozná, že cesta k dobrému výkonu je dlouhodobá a někdy trnitá, ale při dobrém vedení se projevy osobnosti, které jsou s touto cestou spojeny, zpevňují a případně i přenášejí do jiných životních oblastí. A to je vlastně ten největší přínos sportu k rozvoji společnosti, o který bychom měli usilovat.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Kuhl (1981) uvádí výsledky své vlastní zkušenosti ze spolupráce s trenérem družstva kopané. Nejprve rozebral důkladně krizovou situaci v družstvu a konstatoval její příčiny:
- diskrepance mezi výkony v tréninku a v utkání – hráči se v utkání báli, aby neudělali chybu
- družstvo nebylo dobře strukturované, chyběla silná osobnost
- o konfliktech se nemluvilo, chybělo přebírání zodpovědností
- docházelo k výpadku výkonnosti lepších hráčů, ale náhradníci nebyli lepší atd.
Pokud se hráči nebojí za ním s čímkoliv přijít, má vyhráno, musí si však dávat pozor na to, aby se nevěnoval jen těm průbojnějším, kteří si jeho pozornost někdy i vynutí sami. Výchova je věc citu, jisté disciplíny a intuice. Pokud se mu podaří vytvořit mezi všemi „přátelské ovzduší“, pak je možné taky správným způsobem napomínat.
Důsledná výchova vyžaduje také „napomenutí“
Dobré vyhubování je určitým způsobem disciplinované.
- Je okamžité. Nemá cenu stav úzkosti prodlužovat, pozdní vyhubování jenom rozzlobí.
- Je důsledné. Důslednost zavádí pořádek. To, co jindy nedovolíme, nemůžeme schválit v jiném okamžiku. To pak dítě nikdy neví, jak se má chovat.
- Je jisté. Musí být ale předem jasné, na čem jsme se domluvili.
- Je správné. Musí být následkem špatného chování, a nikoli nervozity a únavy rodičů.
- Je pozitivní. Dítě něco provedlo, ale to neznamená, že vyhubování má být formou pokoření, vždy musí dítě vědět, že ho vychovatel (rodiče atd.) má rád.
- Má správnou intenzitu. Intenzita musí být přizpůsobena vážnosti přestupku.
- Je účinné. Ukázňovat znamená vyučovat. Posledním kritériem každého vyhubování je otázka: Učí dítě dobrému chování, nebo ne?
Víme, že i ve sportu platí určitá pravidla, která, pokud nejsou dodržena, mohou způsobit vyloučení hráče (např. používání dopingu, nevhodné chování na hřišti, překročení pravidel hry atd.)
Cílem je prostě citlivé působení, s pochopením vnitřního světa mladého člověka, nicméně však promyšlené na základě perspektivních koncepcí. (…) Mladý adept sportu brzy pozná, že cesta k dobrému výkonu je dlouhodobá a někdy trnitá, ale při dobrém vedení se projevy osobnosti, které jsou s touto cestou spojeny, zpevňují a případně i přenášejí do jiných životních oblastí. A to je vlastně ten největší přínos sportu k rozvoji společnosti, o který bychom měli usilovat.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 9.
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 9.
Trenér si sám vypracuje plán (projekt), kde se pokusí pojmenovat prostředky (způsob práce) a cíl, ke kterému chce vést. Výchovný plán vyžaduje znalost:
- prostředí, z kterého přicházejí
- osobní dary jedince a “míru” sportovního talentu
- jeho motivace (proč přichází..)
Rozbory různých přístupů trenérů k hráčům odhalují některé konkrétní poznatky o účelných projevech hráčů. Doporučujeme tato:
1. Trenér má být modelem, nic nepředstírat, neklamat, být ochotný naslouchat.
2. Vyžadovat plné odevzdání se sportu a cílům družstva, ale vždy dávat najevo, že v životě jsou důležitější věci, než sport.
3. Usilovat o spravedlivé rozdělování pozornosti a sympatií. Uvědomovat si pocity vlastní a pocity svých svěřenců.
4. Budovat v nich sebedůvěru, schopnost sebeoceňování, sebekontroly (reagování na chyby vlastní, rozhodčího)
5. Dobré složení tréninku, umění propojit koncentraci s relaxací.
6. Komunikovat s rozhodností, ale přátelsky, nekřičet, dávat najevo dobrou náladu.
7. Korigovat krátce, ale s odůvodněním.
8. Hněv trenéra má být pozitivní. Negativní odsouzení působí destruktivně.(umění napomenout viz.3.2.2.)
9. Neopomenout pochválit.
10. Dát prostor, kde se mohou k tréninku vyjádřit.
11. Seznamovat sportovce nejen s jeho vlastním úkolem a zodpovědností, ale i s odpovědností ostatních, nechat je pozorovat a registrovat úsilí druhých.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Trenér si sám vypracuje plán (projekt), kde se pokusí pojmenovat prostředky (způsob práce) a cíl, ke kterému chce vést. Výchovný plán vyžaduje znalost:
- prostředí, z kterého přicházejí
- osobní dary jedince a “míru” sportovního talentu
- jeho motivace (proč přichází..)
Rozbory různých přístupů trenérů k hráčům odhalují některé konkrétní poznatky o účelných projevech hráčů. Doporučujeme tato:
1. Trenér má být modelem, nic nepředstírat, neklamat, být ochotný naslouchat.
2. Vyžadovat plné odevzdání se sportu a cílům družstva, ale vždy dávat najevo, že v životě jsou důležitější věci, než sport.
3. Usilovat o spravedlivé rozdělování pozornosti a sympatií. Uvědomovat si pocity vlastní a pocity svých svěřenců.
4. Budovat v nich sebedůvěru, schopnost sebeoceňování, sebekontroly (reagování na chyby vlastní, rozhodčího)
5. Dobré složení tréninku, umění propojit koncentraci s relaxací.
6. Komunikovat s rozhodností, ale přátelsky, nekřičet, dávat najevo dobrou náladu.
7. Korigovat krátce, ale s odůvodněním.
8. Hněv trenéra má být pozitivní. Negativní odsouzení působí destruktivně.(umění napomenout viz.3.2.2.)
9. Neopomenout pochválit.
10. Dát prostor, kde se mohou k tréninku vyjádřit.
11. Seznamovat sportovce nejen s jeho vlastním úkolem a zodpovědností, ale i s odpovědností ostatních, nechat je pozorovat a registrovat úsilí druhých.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 8.
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 8.
Trenér a zároveň vychovatel
Každý sport i hra mají své zákony a pravidla, stejně jako náš život. Hráči jsou při hře často spontánní, hru prožívají se zápalem a nekontrolují své emoce. Stále platí, že musí dodržovat jistá, předem daná pravidla. I my se snažíme mít v každodenním životě určité zásady, které dodržujeme.
Trenér, který je i vychovatelem, dokáže obětovat svůj čas a být se sportovci i mimo hřiště. Takový trenér-vychovatel se stává pro mladé lidi osobností, stává se člověkem, kterému věří a často ho i napodobují. Dodržuje-li sám to, co po ostatních vyžaduje, stává se příkladem.
Hlavní úkol trenéra během tréninku: Na začátku říct plán tréninkové jednotky (na co se zaměří), důležitá je jeho verbální i nonverbální komunikace s hráči, nutnost předvádět určitá herní cvičení, trenér hráče pozoruje – opravuje, chválí a povzbuzuje. Na konci tréninku je dobré aspoň krátce zhodnotit či poděkovat, rozloučit se.
Je dobré když se na konec tréninku zařadí zajímavá hra nebo když si hráči mezi sebou zahrají zápas.
Čas, strávený nasloucháním a ochota jen tak s druhým být, budí v druhém důvěru a vnitřní jistotu, že existuje někdo, za kým mohu přijít a svěřit se mu.
Někdy je důležité učit hráče vzájemné úctě mezi sebou, (oslovovat se jménem). Trávit s nimi momenty oslav a her, umět zjednodušeně řečeno „ztrácet“ čas.
Trenér vede své svěřence k odpovědnosti. Je pár možností, které se nabízí:
- tréninkový deník, kde si po každém tréninku zapíšu hodnocení ( na kolik procent jsem makal)
- rozepsané služby na týden ( příprava hřiště, donést sportovní pomůcky…)
- pomoci při přípravě na turnaj pro mladší hráčky ( hřiště, příprava cen…)
- hodnocení: sami sportovci si udělají harmonogram, kde vypíší, jak prožívají volný čas
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Trenér a zároveň vychovatel
Každý sport i hra mají své zákony a pravidla, stejně jako náš život. Hráči jsou při hře často spontánní, hru prožívají se zápalem a nekontrolují své emoce. Stále platí, že musí dodržovat jistá, předem daná pravidla. I my se snažíme mít v každodenním životě určité zásady, které dodržujeme.
Trenér, který je i vychovatelem, dokáže obětovat svůj čas a být se sportovci i mimo hřiště. Takový trenér-vychovatel se stává pro mladé lidi osobností, stává se člověkem, kterému věří a často ho i napodobují. Dodržuje-li sám to, co po ostatních vyžaduje, stává se příkladem.
Hlavní úkol trenéra během tréninku: Na začátku říct plán tréninkové jednotky (na co se zaměří), důležitá je jeho verbální i nonverbální komunikace s hráči, nutnost předvádět určitá herní cvičení, trenér hráče pozoruje – opravuje, chválí a povzbuzuje. Na konci tréninku je dobré aspoň krátce zhodnotit či poděkovat, rozloučit se.
Je dobré když se na konec tréninku zařadí zajímavá hra nebo když si hráči mezi sebou zahrají zápas.
Čas, strávený nasloucháním a ochota jen tak s druhým být, budí v druhém důvěru a vnitřní jistotu, že existuje někdo, za kým mohu přijít a svěřit se mu.
Někdy je důležité učit hráče vzájemné úctě mezi sebou, (oslovovat se jménem). Trávit s nimi momenty oslav a her, umět zjednodušeně řečeno „ztrácet“ čas.
Trenér vede své svěřence k odpovědnosti. Je pár možností, které se nabízí:
- tréninkový deník, kde si po každém tréninku zapíšu hodnocení ( na kolik procent jsem makal)
- rozepsané služby na týden ( příprava hřiště, donést sportovní pomůcky…)
- pomoci při přípravě na turnaj pro mladší hráčky ( hřiště, příprava cen…)
- hodnocení: sami sportovci si udělají harmonogram, kde vypíší, jak prožívají volný čas
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 7.
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 7.
Jaké jsou cíle tréninku
- silná vůle (volní vlastnosti)
- posílení zdraví
- spolupráce v kolektivu
- učit se realizovat v praxi vše, co se naučí na tréninku
- rozvíjení základních motorických cviků
Společné hodnocení
Společná hodnocení po zápase jsou nesmírně potřebná pro schopnost vidět nedostatky a umění podtrhovat klady. Jde o herní hodnocení, při kterém se učíme vidět i sami sebe, naši ochotu bojovat až do konce, vidět i náš postoj v „poli“ vůči spoluhráčkám a dokázat si popřípadě vyříkat vše, co nebylo správné i v našem chování (nervosita hraje při utkáních velkou roli). V těchto momentech může všem být oporou trenér, který podpoří vzájemné vztahy mezi hráči.
Význam slova „l´alleducatore“
Toto slovo je italského původu a je složeno ze dvou slov: allenatore /trenér/ + educatore /vychovatel/. Jde o to, aby člověk, který vede sportovní družstvo byl odborník ve sportu, který trénuje a zároveň byl vychovatelem, který nedbá jen na sport, ale i na výchovu a formaci svých svěřenců.
V podstatě má činnost trenéra dvě hlavní stránky:
1. teoretickou
2. praktickou, interakční
Základem teoretické složky je trenérovo vzdělání, zvl. Odborné, ale i zkušenosti a schopnosti. Avšak ani dokonalý program - jak praxe potvrzuje – nezaručuje úspěch při realizaci, i když je k němu důležitým předpokladem. Realizace je činnost jiného druhu, v ní se uplatňují interakční kapacity trenéra; jeho zaměřenost, vlastnosti, specifické schopnosti, zkušenosti. Dokonce je možné, že trenér s vynikajícími interakčními předpoklady a slabý teoreticky dosáhne úspěchu spíše než trenér, který je na tom právě opačně, tj. silný v přípravě, ale má obtíže v interakci
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Jaké jsou cíle tréninku
- silná vůle (volní vlastnosti)
- posílení zdraví
- spolupráce v kolektivu
- učit se realizovat v praxi vše, co se naučí na tréninku
- rozvíjení základních motorických cviků
Společné hodnocení
Společná hodnocení po zápase jsou nesmírně potřebná pro schopnost vidět nedostatky a umění podtrhovat klady. Jde o herní hodnocení, při kterém se učíme vidět i sami sebe, naši ochotu bojovat až do konce, vidět i náš postoj v „poli“ vůči spoluhráčkám a dokázat si popřípadě vyříkat vše, co nebylo správné i v našem chování (nervosita hraje při utkáních velkou roli). V těchto momentech může všem být oporou trenér, který podpoří vzájemné vztahy mezi hráči.
Význam slova „l´alleducatore“
Toto slovo je italského původu a je složeno ze dvou slov: allenatore /trenér/ + educatore /vychovatel/. Jde o to, aby člověk, který vede sportovní družstvo byl odborník ve sportu, který trénuje a zároveň byl vychovatelem, který nedbá jen na sport, ale i na výchovu a formaci svých svěřenců.
V podstatě má činnost trenéra dvě hlavní stránky:
1. teoretickou
2. praktickou, interakční
Základem teoretické složky je trenérovo vzdělání, zvl. Odborné, ale i zkušenosti a schopnosti. Avšak ani dokonalý program - jak praxe potvrzuje – nezaručuje úspěch při realizaci, i když je k němu důležitým předpokladem. Realizace je činnost jiného druhu, v ní se uplatňují interakční kapacity trenéra; jeho zaměřenost, vlastnosti, specifické schopnosti, zkušenosti. Dokonce je možné, že trenér s vynikajícími interakčními předpoklady a slabý teoreticky dosáhne úspěchu spíše než trenér, který je na tom právě opačně, tj. silný v přípravě, ale má obtíže v interakci
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 6.
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 6.
Základní principy tréninku
Chci uvést pár pravidel pro vedení sportovní činnosti:
- postupnost: trénink stupňujeme pomalu, podle schopnosti sportovců
- opakování: důležité herní pohyby opakovat, aby byly téměř automatické, posiluje jistotu
- individuální momenty: vidět potřeby kolektivu, ale také sportovce /jednotlivce/
Průběh a fáze motorického učení
Platí zde tyto základní složky:
a) motivační
b) poznávací
c) výkonová
d) kontrolní
Tyto základní složky se v procesu prolínají a spolupůsobí při dosahování vzdělávacích a výchovných cílů.
Pedagogické aspekty motorického učení:
1. motivační předpoklady: jsou založeny na vnitřních a vnějších motivech, zájmech
2. pohybové předpoklady: sportovec by měl mít odpovídající úroveň pohybových schopností, trenér sportovce dovednostem učí
3. cíl tréninku: sportovec má pochopit, proč se učí požadovanou dovednost
4. stimulace (pobídka)
5. percepce (vnímání) a prezentace úkolů: sportovec koná první pokusy, trenér opravuje chyby (verbálně, kinesteticky), jednak v průběhu pohybu
6. zpevňování a retence (uchování v paměti): sportovec by měl být pochválen za zlepšení pohybu, správně voleným počtem opakování pokusů dochází k zapamatování
7. integrace (spojování různých částí v celek) a transfer (transfer je kladný přenos nacvičované dovednosti do jiné oblasti
Každý z nás se učí s jinou rychlostí.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Základní principy tréninku
Chci uvést pár pravidel pro vedení sportovní činnosti:
- postupnost: trénink stupňujeme pomalu, podle schopnosti sportovců
- opakování: důležité herní pohyby opakovat, aby byly téměř automatické, posiluje jistotu
- individuální momenty: vidět potřeby kolektivu, ale také sportovce /jednotlivce/
Průběh a fáze motorického učení
Platí zde tyto základní složky:
a) motivační
b) poznávací
c) výkonová
d) kontrolní
Tyto základní složky se v procesu prolínají a spolupůsobí při dosahování vzdělávacích a výchovných cílů.
Pedagogické aspekty motorického učení:
1. motivační předpoklady: jsou založeny na vnitřních a vnějších motivech, zájmech
2. pohybové předpoklady: sportovec by měl mít odpovídající úroveň pohybových schopností, trenér sportovce dovednostem učí
3. cíl tréninku: sportovec má pochopit, proč se učí požadovanou dovednost
4. stimulace (pobídka)
5. percepce (vnímání) a prezentace úkolů: sportovec koná první pokusy, trenér opravuje chyby (verbálně, kinesteticky), jednak v průběhu pohybu
6. zpevňování a retence (uchování v paměti): sportovec by měl být pochválen za zlepšení pohybu, správně voleným počtem opakování pokusů dochází k zapamatování
7. integrace (spojování různých částí v celek) a transfer (transfer je kladný přenos nacvičované dovednosti do jiné oblasti
Každý z nás se učí s jinou rychlostí.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 5.
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 5.
Vytváření vlastní identity
Jestliže mladý sportovec vezme sport, který dělá vážně, pak si můžeme být jisti, že pokročí i v osobním růstu – jako člověk, nejen jako hráč.
Potom můžeme mluvit o určitých krocích, které nastávají:
- od individualismu ke spolupráci
- od uzavřenosti k otevřenosti
- od výbušnosti k sebekontrole
- od anonymity k odpovědnosti
Cílem ve sportovní výchově je pomáhat každému sportovci k celistvému zrání. Pokud řekneme o někom, že je osobnost, vidíme, že člověk je vyzrálý především v těchto oblastech:
- emotivně-citové, - intelektuální, - morálně-sociální, - tělesné
Tréninková jednotka v kolektivním sportu
Každý kolektivní sport má trochu jiný charakter, člověk se učí to, co je právě pro daný sport, který praktikuje důležité. Např. v odbíjené je důležitý postřeh, rychlost, vytrvalost a mrštnost. Důležitá je schopnost „dívat se“, zkrátka vidět co dělá soupeř, kam mohu (v případě volejbalu) umístit míč. Na tréninku je proto velmi důležité probrat a natrénovat ta cvičení, která cvičí určité herní návyky hráče.
Proto je důležité cvičit i soustředěnost, která je důležitá nejen kvůli harmonickému pohybu, ale je potřeba při hře přemýšlet a koukat se. Při tréninku je dobré používat různé hry, které spontánně připravují na sportovní výkony.
K tomuto tématu HER se vrátíme v poslední části, která se jmenuje animace a její cíle.
Sportovci jsou většinou odolnější, jak psychicky tak fyzicky
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 4.
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 4.
Výchovný program v kolektivním sportu
Pokud chceme opravdu vychovávat, je potřeba mít výchovný plán, vědět kam chci s mladými sportovci směřovat. Protože každý dobrý plán je vytvořen minimálně na rok dopředu, musí mít tento plán i dílčí cíle, které jsou ověřitelné během roku.
Můžeme sledovat tři dimense:
- fyzická
- lidská (posilují se hodnoty: vytrvalost, velkorysost, obětˇ, disciplína...)
- sociální (vztah s druhými sportovci, trenéry, rozhodčími...)
Trenér musí plánovat každý trénink, pokud chce, aby se jeho hráči posouvali dopředu. Někdy k takové přípravě patří i složitá herní cvičení, která učí sportovce postřehu a herní kombinaci.
Někteří trenéři vyžadují i individuální tréninky hráčů, které si mají zapisovat do svých osobních záznamů nebo jsou pro ně vytvořeny speciální tréninkové deníky, kde si zapisují nejen své výkony, ale i každý trénink. Učí se hodnotit sami sebe a skrze zápisy mohou srovnávat (po nějakém čase) i svou výkonnost.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Výchovný program v kolektivním sportu
Pokud chceme opravdu vychovávat, je potřeba mít výchovný plán, vědět kam chci s mladými sportovci směřovat. Protože každý dobrý plán je vytvořen minimálně na rok dopředu, musí mít tento plán i dílčí cíle, které jsou ověřitelné během roku.
Můžeme sledovat tři dimense:
- fyzická
- lidská (posilují se hodnoty: vytrvalost, velkorysost, obětˇ, disciplína...)
- sociální (vztah s druhými sportovci, trenéry, rozhodčími...)
Trenér musí plánovat každý trénink, pokud chce, aby se jeho hráči posouvali dopředu. Někdy k takové přípravě patří i složitá herní cvičení, která učí sportovce postřehu a herní kombinaci.
Někteří trenéři vyžadují i individuální tréninky hráčů, které si mají zapisovat do svých osobních záznamů nebo jsou pro ně vytvořeny speciální tréninkové deníky, kde si zapisují nejen své výkony, ale i každý trénink. Učí se hodnotit sami sebe a skrze zápisy mohou srovnávat (po nějakém čase) i svou výkonnost.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 3.
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 3.
Komunikace mezi sportovci
Všichni víme, že komunikace je v každé oblasti důležitá, ale někdy zjišťujeme, že ani nevíme, jak komunikovat nebo naopak zjistíme, že to co jsme řekli, bylo pochopeno nesprávně. Bez autentické komunikace se pravdivé vztahy nevytvoří.
„Můžeme hrát spoustu let s lidmi, s kterými nebudeme mít nikdy autentické vztahy. Nakonec mít krásné hluboké vztahy je velká výhra pro každého člověka. Kde se hráči opravdu dobře znají se svými přednostmi i chybami, tam se často i vzájemně přijímají.“
Aby se sportovci stávali „vnitřně svobodnými“ musí překonat určitá stadia:
- „shodit“ masku, která nás často brzdí
- mít v úctě každého hráče(i s odlišnými postoji a názory)
- snaha o otevřené upřímné vztahy se všemi
Jde tedy o komunikaci, ve které se učíme především naslouchat, abychom pochopili význam toho, co mi druhý říká. Ve skupině se mladí sportovci často setkávají s růzností názorů, které často až do té chvíle nepoznali. Konfrontovat se s druhými /vrstevníky/ je zvlášť v dospívajícím věku velmi obohacující. Často znají, co říkají doma rodiče nebo učitelé ve škole, ale při tréninku poznávají i názory a postřehy svých kamarádů či trenérů, které jsou pro ně často „novým objevem“.
Zvlášť pokud na hřišti tráví hodně času. Hráči se ovlivňují navzájem. V kolektivním sportu pak sportovci sdílejí často podobné sny, strachy, obavy či naděje. Konkrétně ve vztazích skupiny se prohlubuje: přátelství, odpuštění a spolupráce.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Komunikace mezi sportovci
Všichni víme, že komunikace je v každé oblasti důležitá, ale někdy zjišťujeme, že ani nevíme, jak komunikovat nebo naopak zjistíme, že to co jsme řekli, bylo pochopeno nesprávně. Bez autentické komunikace se pravdivé vztahy nevytvoří.
„Můžeme hrát spoustu let s lidmi, s kterými nebudeme mít nikdy autentické vztahy. Nakonec mít krásné hluboké vztahy je velká výhra pro každého člověka. Kde se hráči opravdu dobře znají se svými přednostmi i chybami, tam se často i vzájemně přijímají.“
Aby se sportovci stávali „vnitřně svobodnými“ musí překonat určitá stadia:
- „shodit“ masku, která nás často brzdí
- mít v úctě každého hráče(i s odlišnými postoji a názory)
- snaha o otevřené upřímné vztahy se všemi
Jde tedy o komunikaci, ve které se učíme především naslouchat, abychom pochopili význam toho, co mi druhý říká. Ve skupině se mladí sportovci často setkávají s růzností názorů, které často až do té chvíle nepoznali. Konfrontovat se s druhými /vrstevníky/ je zvlášť v dospívajícím věku velmi obohacující. Často znají, co říkají doma rodiče nebo učitelé ve škole, ale při tréninku poznávají i názory a postřehy svých kamarádů či trenérů, které jsou pro ně často „novým objevem“.
Zvlášť pokud na hřišti tráví hodně času. Hráči se ovlivňují navzájem. V kolektivním sportu pak sportovci sdílejí často podobné sny, strachy, obavy či naděje. Konkrétně ve vztazích skupiny se prohlubuje: přátelství, odpuštění a spolupráce.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 2.
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 2.
Ve sportovním klubu často roste naše příslušnost ke společnosti, ve které žijeme. Příslušnost se stává silnější, když se sportovní družstvo stane skupinou /společenstvím/.
Ve skupině, kde jsou dobré přátelské vztahy, umí často hráči i v individuálních sportech soutěžit bez velkých rivalit. Družstvo se stává skupinou, když je tam více „my“ než „já“.
Aby se družstvo stalo skupinou, musí vytvářet momenty, ve kterých se nebudou zabývat jen sportem a hodnocením zápasu, ale kde budou hráči společně trávit čas nezištně a spontánně.
Není jednoduché vyvažovat dva prvky – trénink a povinnost s momenty a setkáními, které jsou tzv. nad rámec povinností, ale které budují vztahy a podporují důvěru.
„Být spolu“ jiným způsobem se dá naučit, jde jen o ochotu a vůli najít si pro druhé čas.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
Ve sportovním klubu často roste naše příslušnost ke společnosti, ve které žijeme. Příslušnost se stává silnější, když se sportovní družstvo stane skupinou /společenstvím/.
Ve skupině, kde jsou dobré přátelské vztahy, umí často hráči i v individuálních sportech soutěžit bez velkých rivalit. Družstvo se stává skupinou, když je tam více „my“ než „já“.
Aby se družstvo stalo skupinou, musí vytvářet momenty, ve kterých se nebudou zabývat jen sportem a hodnocením zápasu, ale kde budou hráči společně trávit čas nezištně a spontánně.
Není jednoduché vyvažovat dva prvky – trénink a povinnost s momenty a setkáními, které jsou tzv. nad rámec povinností, ale které budují vztahy a podporují důvěru.
„Být spolu“ jiným způsobem se dá naučit, jde jen o ochotu a vůli najít si pro druhé čas.
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 1.
VÝCHOVA SKRZE SPORT, VÝCHOVNÁ ÚLOHA TRENÉRA 1.
V této třetí části chci podtrhnout důležitost sportovního družstva v osobním růstu sportovce. Každé setkání ať už na tréninku či mimo sportovní hřiště je pro sportovce obohacující, učí se naslouchat, vést dialog, spolupracovat se spoluhráči. Důležité místo zde má trenér – vychovatel, který doprovází a trénuje své svěřence. Na něm často záleží nejvíce, jestli se ze sportovního družstva vytvoří „dobrá parta“.
Můžeme rozdělit skupiny na:
- zaměřené na určitý úkol, kde jde především o skupinu pracovní, může to být práce manuální či intelektuální
- skupiny formační /vzdělávací/, kde je cílem se vzdělávat a formovat, konfrontovat se s ostatními a z toho vyvozovat pro život patřičná rozhodnutí
Sportovní skupina či družstvo patří do skupiny první, protože mladí se scházejí za účelem sportovním, příliš jim o vzdělání nejde.
Sportovní družstvo
Být součástí kolektivního sportu je velká výhoda pro mladé v jakémkoliv věku. Je to pro mladé sportovce možnost být přijímán vrstevníky, kteří mají společné zájmy (v našem případě sport). Ve skupině, která je dobře vedena, mladý sportovec může zakusit svoji originalitu a zároveň potvrzení /přijetí/ ze strany spoluhráčů.
Skupina se může stát příležitostí pro vzájemnou výměnu nejen v herní činnosti, ale i mezilidských vztazích.
Kolektivní sporty jako např. fotbal, volejbal, košíková a další nabízejí mladým lidem „vyjití“ ze samoty, dávají příležitost, aby si vyzkoušeli svoje osobní hranice a pomáhají jim začlenit se a vytvářet mezi sebou přátelství.
Kolektivní sport často přináší:
- vyjití ze sebe
- učí sebekontrole (možnost vést si sportovní deník)
- posiluje vůli
- roste ochota oběti (unést námahu a bolest na tréninku)
- učí se vnímat potřeby druhých
- poznává náturu sportovců (při hře jsou sportovci spontánní)
- odpovědnost
- posiluje sebepřijetí (úspěch družstva)
Článek podporuje:
brankářské masky, hokejové lapačky, betony
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE - ÚSTAVNÍ A OCHRANNÁ VÝCHOVA
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE
Ústavní a ochranná výchova
- soudem nařízená ústavní výchova /afunkční, dysfunkční rodiny/, soudem uložená ochranná výchova / děti se závažnými výchovnými problémy/
- základní právo dítěte na výchovu a vzdělávání, vytváření podmínek podporujících sebedůvěru dítěte, rozvíjející citovou stránku osobnosti, aktivní účast na společnosti
- diagnostické ústavy
- komplexní vyšetření speciálně pedagogické, psychologické, sociální, zdravotní
- rozdělování dětí do ústavů, ale i do SMLUVNÍCH RODIN
- úkoly – diagnostické, výchovné, terapeutické, vzdělávací, sociální organizační, koordinační
- dětské domovy
- nejrozšířenější typ zařízení ústavní výchovy
- 3-18 let
- základní skupinou je rodinná skupina, heterogenní podle pohlaví a věku
- překonávání adaptačních obtíží, volní rozvoj, nejsou dostatečně samostatné, požadavky musí být přiměřené dětem
- důležitý aspekt – využívání volného času
- dětské domovy se školou
- pokud mají děti v DD výchovné obtíže
- výchovné ústavy
- pečují o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování
- vyžaduje speciální vysokoškolskou přípravu
- do dětských domovů se liší – jsou více uzavřené, jejich součástí bývají i základní školy, odborné školy
- činnost ve vč většinou probíhá v ústavu
- organizační jednotkou – výchovná skupina – 5 - 8 dětí
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE - PREVENTIVNĚ VÝCHOVNÁ PÉČE, ÚSTAVNÍ AOCHRANNÁ VÝCHOVA
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE
PREVENTIVNĚ VÝCHOVNÁ PÉČE, ÚSTAVNÍ AOCHRANNÁ VÝCHOVA
- selhávání výchovné péče v rodině – neplnění rodičovskýchpovinností, nesprávné výchovné metody
- zmírňování a vyloučení negativních vlivů
Střediska výchovné péče
- všestranná preventivní speciálněpedaogická péče
- psychologická pomoc dětem s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a dětem propuštěných z ústavní výchovy při jejich integraci do společnosti
- zachycují jejich první projevy, problémy v rodině, nabízí pomoc nebo intenzivní péči
- šikana, útěky z domova, záškoláctví atd.
- další instituce – střediska sociální prevence, linky důvěry, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
Náhradní rodinná výchova
- pokud jsou preventivně výchovné postupy neúčinné - náhradní rodinná výchova
- i pro děti, o které se rodiče nemohou starat /smrt, nemoc, výkon trestu/
- nezrušitelné osvojení /adopce/, pěstounská péče, SOS vesničky
- rozhoduje soud
PREVENTIVNĚ VÝCHOVNÁ PÉČE, ÚSTAVNÍ AOCHRANNÁ VÝCHOVA
- selhávání výchovné péče v rodině – neplnění rodičovskýchpovinností, nesprávné výchovné metody
- zmírňování a vyloučení negativních vlivů
Střediska výchovné péče
- všestranná preventivní speciálněpedaogická péče
- psychologická pomoc dětem s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a dětem propuštěných z ústavní výchovy při jejich integraci do společnosti
- zachycují jejich první projevy, problémy v rodině, nabízí pomoc nebo intenzivní péči
- šikana, útěky z domova, záškoláctví atd.
- další instituce – střediska sociální prevence, linky důvěry, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
Náhradní rodinná výchova
- pokud jsou preventivně výchovné postupy neúčinné - náhradní rodinná výchova
- i pro děti, o které se rodiče nemohou starat /smrt, nemoc, výkon trestu/
- nezrušitelné osvojení /adopce/, pěstounská péče, SOS vesničky
- rozhoduje soud
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE - SDRUŽOVÁNÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VOLNÉM ČASE
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE
SDRUŽOVÁNÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VOLNÉM ČASE /zákon č. 83/1990 Sb/
- sdružení, která si podle svého zaměření kladou různé cíle vzdělávacího, výchovného, nebo rekreačního zaměření
- sdružení vzniklá registrací u Ministerstva vnitra ČR – zakládají nejméně 3 občané starší 18 let, stanovy
- před rokem 1990 pouze Socialistický svaz dětí a mládeže, Pionýr
- po 1990 vznikají desítky sdružení mládeže, tradiční /např. Junák/, která působila před komunisty i nová
- samosprávné struktury – rady, sněmy, parlamenty a slyšení dětí a mládeže při školách, zařízeních volného času, v obcích a městech
- střechové organizace – Česká rada dětí a mládeže, Kruh sdružení dětí a mládeže
Junák, Skaut
- A. B. Svojsík, Junák navazuje na snahu skautu
- působit na dětské i dospělé členy, vést k duchovní, mravní a tělesné zdatnosti
Pionýr
- průkopník, novátor, demokratické a dobrovolné, samostatné a na politice nezávislé hnutí
- vzdělání, kulturně-výchovná, zájmová a solidární činnosti
Česká tábornická unie
Duha- herní aktivity, psychologické hry, recese
Hnutí Brontosaurus – ochrana a tvorba životního prostředí
YMCA- křesťansky orientované, usiluje o plnohodnotný život mladých
- občanská sdružení pracující s mládeží – projekty MŠMT
- tělovýchovné a sportovní organizace
- Sokol, Český svaz tělesné výchovy
- výchova, sport, vzdělání, turistika….
organizace církví a náboženských společností
- salesiáni Dona Bosca
SDRUŽOVÁNÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VOLNÉM ČASE /zákon č. 83/1990 Sb/
- sdružení, která si podle svého zaměření kladou různé cíle vzdělávacího, výchovného, nebo rekreačního zaměření
- sdružení vzniklá registrací u Ministerstva vnitra ČR – zakládají nejméně 3 občané starší 18 let, stanovy
- před rokem 1990 pouze Socialistický svaz dětí a mládeže, Pionýr
- po 1990 vznikají desítky sdružení mládeže, tradiční /např. Junák/, která působila před komunisty i nová
- samosprávné struktury – rady, sněmy, parlamenty a slyšení dětí a mládeže při školách, zařízeních volného času, v obcích a městech
- střechové organizace – Česká rada dětí a mládeže, Kruh sdružení dětí a mládeže
Junák, Skaut
- A. B. Svojsík, Junák navazuje na snahu skautu
- působit na dětské i dospělé členy, vést k duchovní, mravní a tělesné zdatnosti
Pionýr
- průkopník, novátor, demokratické a dobrovolné, samostatné a na politice nezávislé hnutí
- vzdělání, kulturně-výchovná, zájmová a solidární činnosti
Česká tábornická unie
Duha- herní aktivity, psychologické hry, recese
Hnutí Brontosaurus – ochrana a tvorba životního prostředí
YMCA- křesťansky orientované, usiluje o plnohodnotný život mladých
- občanská sdružení pracující s mládeží – projekty MŠMT
- tělovýchovné a sportovní organizace
- Sokol, Český svaz tělesné výchovy
- výchova, sport, vzdělání, turistika….
organizace církví a náboženských společností
- salesiáni Dona Bosca
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE - ŽS, ZUŠ, JŠ, ORGANIZACE
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE
ŽÁKOVSKÁ SAMOSPRÁVA
- jedno z práv – být volen do žákovské samosprávy
- vyjadřuje a podává návrhy k náplni činností DM, ke stravování, podílí se na hodnocení pořádku, je poradním orgánem vedení
ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY
- hudební, hudebně – pohybové, výtvarné, literárně- dramatické obory
- vyhraněné zájmy a schopnosti v esteticko výchovné oblasti
- příprava na studium na SŠ a VŠ s uměleckým zaměřením
JAZYKOVÉ ŠKOLY
- zájmové vzdělávání v oblasti výuky cizích jazyků
NABÍDKY KOMERČNÍCH ORGANIZACÍ
- cestovní kanceláře, zábavní střediska, aqua parky, herny, diskotéky, bary, restaurace
- zde se projevuje negativní vliv ze strany vrstevnických skupin, part atd.
ŽÁKOVSKÁ SAMOSPRÁVA
- jedno z práv – být volen do žákovské samosprávy
- vyjadřuje a podává návrhy k náplni činností DM, ke stravování, podílí se na hodnocení pořádku, je poradním orgánem vedení
ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY
- hudební, hudebně – pohybové, výtvarné, literárně- dramatické obory
- vyhraněné zájmy a schopnosti v esteticko výchovné oblasti
- příprava na studium na SŠ a VŠ s uměleckým zaměřením
JAZYKOVÉ ŠKOLY
- zájmové vzdělávání v oblasti výuky cizích jazyků
NABÍDKY KOMERČNÍCH ORGANIZACÍ
- cestovní kanceláře, zábavní střediska, aqua parky, herny, diskotéky, bary, restaurace
- zde se projevuje negativní vliv ze strany vrstevnických skupin, part atd.
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE - DOMOVY MLÁDEŽE
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE
DOMOVY MLÁDEŽE
- zajišťují výchovnou péči, ubytování, stravování žákům středních škol, kteří nemohou dojíždět do místa bydliště z důvodu vzdálenosti
- režim dne, sebeobsluha, příprava na vyučování
- musí dbát na účelné využívání volného času
- respektování principu dobrovolnosti, uplatňování formou účinné motivace
- provoz během školního roku, o víkendech je dán specificky
- tyto otázky řeší vnitřní řád DM
- žáci mají svá práva /užívat místnosti, mít připomínky, vyžadovat vybavení atd./ ale také své povinností /dodržovat řád, čistotu, pravidla bezpečnosti…/
- zakázáno je – poškozovat zařízení, užívat alkohol a drogy, hrát hazardní hry
pracovníci – vychovatelé – pomocní noční vychovatelé
- PŘÍMÁ výchovná činnost - vedení výchovné skupiny, činnost se žáky při přípravě na vyučování, organizování činností žáků, kontrola žáků, práce se žákovskou…
- NEPŘÍMÁ výchovná činnosti – příprava na vých. činnost, zpracování krátkodobých plánů, vedení dokumentace, péče o svěřený materiál…
činnosti:
- výchovně – vzdělávací – vychovatel má nejen fci pedagoga, ale i zástupce rodiče a rádce
- budíček, úklid ložnic, stravování, studijní klid, večerka
- dostatek prostoru pro realizaci širokého spektra zájmů
- ostatní zájmové útvary mohou navštěvovat
DOMOVY MLÁDEŽE
- zajišťují výchovnou péči, ubytování, stravování žákům středních škol, kteří nemohou dojíždět do místa bydliště z důvodu vzdálenosti
- režim dne, sebeobsluha, příprava na vyučování
- musí dbát na účelné využívání volného času
- respektování principu dobrovolnosti, uplatňování formou účinné motivace
- provoz během školního roku, o víkendech je dán specificky
- tyto otázky řeší vnitřní řád DM
- žáci mají svá práva /užívat místnosti, mít připomínky, vyžadovat vybavení atd./ ale také své povinností /dodržovat řád, čistotu, pravidla bezpečnosti…/
- zakázáno je – poškozovat zařízení, užívat alkohol a drogy, hrát hazardní hry
pracovníci – vychovatelé – pomocní noční vychovatelé
- PŘÍMÁ výchovná činnost - vedení výchovné skupiny, činnost se žáky při přípravě na vyučování, organizování činností žáků, kontrola žáků, práce se žákovskou…
- NEPŘÍMÁ výchovná činnosti – příprava na vých. činnost, zpracování krátkodobých plánů, vedení dokumentace, péče o svěřený materiál…
činnosti:
- výchovně – vzdělávací – vychovatel má nejen fci pedagoga, ale i zástupce rodiče a rádce
- budíček, úklid ložnic, stravování, studijní klid, večerka
- dostatek prostoru pro realizaci širokého spektra zájmů
- ostatní zájmové útvary mohou navštěvovat
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE - STŘEDISKA VOLNÉHO ČASU DĚTÍ A MLÁDEŽE
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE
STŘEDISKA VOLNÉHO ČASU DĚTÍ A MLÁDEŽE
- zařízení, která se zaměřují především na realizaci specializovaných zájmových činností pod odborným pedagogickým dohledem
- organizují zájmovou činnost v kroužcích pravidelnou i příležitostnou
- soutěže talentovaných, prázdninové tábory, spontánní aktivity na hřištích, hernách apod.
- umožňují účast dětem, rodičům s dětmi i dalším zájemcům
- posláním je naplňovat rekreační a výchovně – vzdělávací fci širokou zájmovou působností
- jsou zařazovány do sítě škol a školských zařízení = státní příspěvek
zřizovatelé: školský úřad, obec, církev, soukromý nebo jiný subjekt
činnosti:
- pravidelné – kroužek, soubor, klub, kurž
- příležitostné – exkurze, divadelní představení, zájezdy, výlety, přehlídky, soutěže, přednášky,příměstské prázdninové tábory např.
- spontánní aktivity – nepřímo ovlivňovány, momentální zájmy, otevřené dětské herny, čítárny,sportoviště, dopravní hřiště, posilovny, poradenská a konzultační střediska…
- práce s talentovanou mládeží, odborná pomoc…
- domy dětí a mládeže
- stanice zájmových činností /specializované na konkrétní formy zájmových činností/
- vychovatelé – schopnost připravit a zorganizovat nabídku aktivit, znalost pedagog. zásad, metodiky zájmových činností, tvořivost, komunikativnost, ekonomické znalosti, public relations
STŘEDISKA VOLNÉHO ČASU DĚTÍ A MLÁDEŽE
- zařízení, která se zaměřují především na realizaci specializovaných zájmových činností pod odborným pedagogickým dohledem
- organizují zájmovou činnost v kroužcích pravidelnou i příležitostnou
- soutěže talentovaných, prázdninové tábory, spontánní aktivity na hřištích, hernách apod.
- umožňují účast dětem, rodičům s dětmi i dalším zájemcům
- posláním je naplňovat rekreační a výchovně – vzdělávací fci širokou zájmovou působností
- jsou zařazovány do sítě škol a školských zařízení = státní příspěvek
zřizovatelé: školský úřad, obec, církev, soukromý nebo jiný subjekt
činnosti:
- pravidelné – kroužek, soubor, klub, kurž
- příležitostné – exkurze, divadelní představení, zájezdy, výlety, přehlídky, soutěže, přednášky,příměstské prázdninové tábory např.
- spontánní aktivity – nepřímo ovlivňovány, momentální zájmy, otevřené dětské herny, čítárny,sportoviště, dopravní hřiště, posilovny, poradenská a konzultační střediska…
- práce s talentovanou mládeží, odborná pomoc…
- domy dětí a mládeže
- stanice zájmových činností /specializované na konkrétní formy zájmových činností/
- vychovatelé – schopnost připravit a zorganizovat nabídku aktivit, znalost pedagog. zásad, metodiky zájmových činností, tvořivost, komunikativnost, ekonomické znalosti, public relations
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE - ŠKOLNÍ KLUBY
ŠKOLNÍ KLUBY
- pracují s dětmi středního školního věku, se žáky 2. stupně /5. – 9. tříd ZŠ/
- vycházejí z charakteristik této věkové skupiny, zejména z větší samostatnosti dětí a jejich vyhraněnější a specializovanější zájmové činnosti
- pracují plně na principu DOBROVOLNOSTI
- rozdíl od družin – ustupuje sociální funkce těchto zařízení
- těžiště práce je v zájmové činnosti – v pravidelných kroužcích, souborech, tělovýchovných oddílech, nebo v průběžné nabídce spontánních aktivit v prostorách klubu
- kluby – herny, čtenářské koutky, počítačové pracovny, prostory /vnitřní i venkovní/ upravené pro neformální setkávání a komunikaci
- pracují s dětmi středního školního věku, se žáky 2. stupně /5. – 9. tříd ZŠ/
- vycházejí z charakteristik této věkové skupiny, zejména z větší samostatnosti dětí a jejich vyhraněnější a specializovanější zájmové činnosti
- pracují plně na principu DOBROVOLNOSTI
- rozdíl od družin – ustupuje sociální funkce těchto zařízení
- těžiště práce je v zájmové činnosti – v pravidelných kroužcích, souborech, tělovýchovných oddílech, nebo v průběžné nabídce spontánních aktivit v prostorách klubu
- kluby – herny, čtenářské koutky, počítačové pracovny, prostory /vnitřní i venkovní/ upravené pro neformální setkávání a komunikaci
ZAŘÍZENÍ VOLNÉHO ČASU - ŠKOLNÍ DRUŽINY - ČINNOSTI
ZAŘÍZENÍ VOLNÉHO ČASU - ŠKOLNÍ DRUŽINY
činnosti:
• všechny druhy /viz. výše/
• odpočinkové – pohybové i duševně náročné, hry, četba, vyprávění…
• rekreační – pohybové aktivity na zdravém vzduchu, rekreační sportování
• zájmové – uspokojují a kultivují, rozvíjí potřeby a zájmy žáků
• sebeobslužné – upevňování hygienických a kulturních návyků, péče o osobní majetek
• veřejně prospěšné – přiměřený podíl na dobrovolné práci ve prospěch druhých, tvorba životního prostředí – úprava družiny, pomoc menším dětem, zvelebování obce…
- praktické činnosti převažují nad teoretickými
- sestavování týdenních plánů
- samostatnost, tvořivost, akce, hodnocení
- individuální přístup, respektování osobnosti dítěte,
činnosti:
• všechny druhy /viz. výše/
• odpočinkové – pohybové i duševně náročné, hry, četba, vyprávění…
• rekreační – pohybové aktivity na zdravém vzduchu, rekreační sportování
• zájmové – uspokojují a kultivují, rozvíjí potřeby a zájmy žáků
• sebeobslužné – upevňování hygienických a kulturních návyků, péče o osobní majetek
• veřejně prospěšné – přiměřený podíl na dobrovolné práci ve prospěch druhých, tvorba životního prostředí – úprava družiny, pomoc menším dětem, zvelebování obce…
- praktické činnosti převažují nad teoretickými
- sestavování týdenních plánů
- samostatnost, tvořivost, akce, hodnocení
- individuální přístup, respektování osobnosti dítěte,
ZAŘÍZENÍ VOLNÉHO ČASU - ŠKOLNÍ DRUŽINY
ZAŘÍZENÍ VOLNÉHO ČASU /zákon 76/1978 sb./
ŠKOLNÍ DRUŽINY
- původně útulky /1. 1885/, později přejmenovány na družiny – 1931
- 1960 – podle školského zákony i kluby
- zaměřují se na práci s dětmi prvního stupně základní školy /1. – 5. ročníku ZŠ/
- funkce – výchovné, zdravotní, sociální – zajišťuje sociál. péči v době, kdy jsou rodiče v zaměstnání
- nejpestřejší strukturu zájmových činností a uspokojení velké potřeby pohybu
- organizační forma - kroužky
- navazuje na činnost školy, není však přímým pokračováním vyučování ani ho nenahrazuje
- týdenní a denní rozvrh činností je sestavován tak, aby vyhovoval požadavkům duševní hygieny
- mohou být určeny i pro externisty podle novely zákona, ale za úplatu
- vychovatelé, zaměstnanci školy – řídí ředitel ZŠ
Vychovatel:
• je se žáky v každodenním kontaktu
• působí na většinu žáků bez ohledu na sociální postavení rodiny
• možnost pravidelného kontaktu s rodinou
• má vhodnou kvalifikaci pro působení mimo vyučování
• jsou členy pedagog. rady, spolupracují s vedením školy a ostatními pedagogy
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE 2. ČÁST
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE 2. ČÁST
Zájmové činnosti
jsou cílevědomé aktivity zaměřené na uspokojení a rozvíjení individuálních potřeb, zájmů a schopností. Mají obrovský vliv na rozvoj osobnosti, na správnou společenskou orientaci.
1. společensko-vědní: jsou charakteristické zájmem o historické objekty, kulturní podniky,
významné osobnosti, oslavy výročí, dodržování tradic, jazyky, individuální sběratelství...
2. pracovně-technické: zdokonalují manuální schopnosti, přispívají k profesní orientaci žáků, práce s materiály, montážní činnosti, příprava pokrmů, modelářství...
3. přírodovědné: prohlubování vědomostí o přírodě, zájem o živou a neživou přírodu,
pozorování, zaměření činnosti na poznávání způsobu života a významu živočichů v přirozeném prostředí. Dále sem patří pěstitelství, specializované zájmové činnosti (rybářství, včelařství...)
4. esteticko-výchovné: činnosti jsou zaměřené na rozvíjení výtvarného, hudebního, literárního, dramatického a hudebně-pohybového projevu.
Výtvarné: modelování, kresba, návštěvy výstav
Hudební: zpěv, tanec, hra na orffovské nástroje, na hudební nástroje, poslech hudby,
znalost skladatelů...
Literárně-dramatické: četba, přednes, pokusy o dramatickou a literární činnost, tvorba, návštěvy kulturních představení (divadlo, kino, besedy s umělci...)
5. tělovýchovné, sportovní a turistické: činnosti jsou zaměřená na atletiku, gymnastiku, lyžování, plavání, hry, netradiční sporty (lakros, florball, squash...), patří sem i kondiční cvičení, průpravná a zdravotní, akrobacie, turistika vodní, pěší, cyklistická, sledování sportovních soutěží...
Zájmové činnosti
jsou cílevědomé aktivity zaměřené na uspokojení a rozvíjení individuálních potřeb, zájmů a schopností. Mají obrovský vliv na rozvoj osobnosti, na správnou společenskou orientaci.
1. společensko-vědní: jsou charakteristické zájmem o historické objekty, kulturní podniky,
významné osobnosti, oslavy výročí, dodržování tradic, jazyky, individuální sběratelství...
2. pracovně-technické: zdokonalují manuální schopnosti, přispívají k profesní orientaci žáků, práce s materiály, montážní činnosti, příprava pokrmů, modelářství...
3. přírodovědné: prohlubování vědomostí o přírodě, zájem o živou a neživou přírodu,
pozorování, zaměření činnosti na poznávání způsobu života a významu živočichů v přirozeném prostředí. Dále sem patří pěstitelství, specializované zájmové činnosti (rybářství, včelařství...)
4. esteticko-výchovné: činnosti jsou zaměřené na rozvíjení výtvarného, hudebního, literárního, dramatického a hudebně-pohybového projevu.
Výtvarné: modelování, kresba, návštěvy výstav
Hudební: zpěv, tanec, hra na orffovské nástroje, na hudební nástroje, poslech hudby,
znalost skladatelů...
Literárně-dramatické: četba, přednes, pokusy o dramatickou a literární činnost, tvorba, návštěvy kulturních představení (divadlo, kino, besedy s umělci...)
5. tělovýchovné, sportovní a turistické: činnosti jsou zaměřená na atletiku, gymnastiku, lyžování, plavání, hry, netradiční sporty (lakros, florball, squash...), patří sem i kondiční cvičení, průpravná a zdravotní, akrobacie, turistika vodní, pěší, cyklistická, sledování sportovních soutěží...
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE 1. ČÁST
ZAŘÍZENÍ PRO VČ DĚTÍ A MLÁDEŽE 1. ČÁST
Výchovné a vzdělávací činnosti mimo vyučování
Mimoškolní výchovu tvoří různé typy činností:
Odpočinkové má být fyzicky i psychicky nenáročná
Rekreační většinou je zaměřená na pohybové aktivity, slouží jako kompenzace nedostatku pohybu ve škole, smyslem je odstranění únavy a obnova sil.
Zájmové rozvíjí a kultivují zájmy dětí, jsou nejvýznamnější částí výchovy ve volném čase
Veřejně prospěšné vedou děti k dobrovolné a nezištné práci ve prospěch ostatních
Sebeobslužné se orientují na vedení dětí k samostatnosti v péči o sebe samy
Příprava na vyučování je okruh činností spojených s plněním studijních povinností, opakování, upevňování a prohlubování vědomostí a dovedností.
REFORMY V RAKOUSKÉM ŠKOLSTVÍ ZA DOBY MARIE TEREZIE A JOSEFA II. - DALŠÍ PŘEDSTAVITELÉ
FRANTIŠE KINDERMAN
- jeho zásluhou se prohloubil směr zavádění nových předmětů souvisejících s hospodářstvím – tzv. INDUSTRÁLIE
- na venkově – obhospod. půdy, pěstění
- ve městě – základy řemesel, prak. výchova
ALEŠ VINCENT PAŘÍZEK
- navázal na Felbingera
- známý řadou prací o metod. školství
JOHAN FRIEDRICH HERBART /1776-1841/
- žákem Fichteho
- znal Pestalozziho, několikrát navštívil jeho ústav
„Všeobecná pedagogika a cíle výchovy odvozena“
- zabývá se vážně etikou, jeho teorie je vyvážená
- z etiky odvodil výchov. cíle
1. sloup – etika jako součást filosofie
2. sloup – psychologie – udává ped. prostředky, jak dosáhnout cíle
Pedagogika:
1. teoretická – úvahy o možnosti výchovy, o prostředcích, institucích
2. praktická- praktické cíle
3 oblasti výchovy:
1. vedení – ukázněnost, praktické návody jak vymezit
2. vyučování – předměty a dělení, v jakém pořadí, obsahy předmětů
3. mravní výchova – mravnost=estetika, žít v mravnosti
KANT:kategorický imperativ: „jednej tak, aby se tvé chování mohlo stát maximem pro ostatní“ - 5 KATEGORIÍ IDEJÍ
1. vnitřní svobody
2. vnitřní dokonalosti
3. vnitřní náklonnosti
4. idea práva
5. idea spravedlnosti
- ovlivněn asocianismem – zákonitosti řízení lidských představ
- základní duš. činnost člověka – paměť, pozornost, představy
výchova = formulování představ
REFORMY V RAKOUSKÉM ŠKOLSTVÍ ZA DOBY MARIE TEREZIE A JOSEFA II. - ŠKOLY
Školy – triviální, hlavní, normální
triviální – učili se náboženství, psaní, čtení a matematiku
- organizovány jako dvojtřídky
- provoz – obec
- na ně navazují školy hlavní
hlavní – provoz – stát z majetku Jezuitů
normální – navazovaly na hlavní
- v každé zemi, kde studovali 1. učitelé
kontrola – kněží, okresní škols. dozorci, Zemská školní komise
metodika – popisuje především obecné didaktické metody, osobu učitele, školský řád
1780 – Josef II. pokračuje v nucené školní docházce
- usiluje o zesvětštění škol
- germanizace, centralizace
- zavádí krajské st. dozorce
- doplňuje sítě škol
1781 – toleranční patent
- omezil univerzitní studium
- 3 univ. – Praha, Vídeň, Lwov
REFORMY V RAKOUSKÉM ŠKOLSTVÍ ZA DOBY MARIE TEREZIE A JOSEFA II.
REFORMY V RAKOUSKÉM ŠKOLSTVÍ ZA DOBY MARIE TEREZIE A JOSEFA II.
1773 – zrušení jezuitského řádu
- školský jezuitský systém nebyl schopen reagovat na změny ve společnosti
- byla to obrovská rána, neb po Jezuitech vznikla obrovská díra
- tím, kdo drží v rukou škol. systém, má v rukou sílu ovládnout situaci na několik let dopředu
- pochopila to i MT
- říkala, že škola je politikou, zájmem státu
3 charakter. prvky reformy:
1. postátnění
2. zesvětštění
3. znárodnění
- v 1. řadě se reforma týkala univerzit, pak střed. škol, kde byly zavedeny úplně nové předměty, které byli zaměřeny na hospodářství
- vznikají specialit. ODBORNÉ ŠKOLY, např. ve Vídni
- pak až elementární školství
- rádcem jí byl opat JAN IGNÁC FELBIGER, který vedl školní reformu i v Prusku
- byl zbaven funkce až Josefem II.
- Felbinger zavedl TABULKOVOU A PÍSEMNOU metodu = museli se mnoho textů učit nazpaměť, a aby to lépe šlo, psali zač. písmena na tabuli
- vydal Obecný řád pro školy v Rakousku- Uhersku
- zavádí povinnost dětí navštěvovat školu
JOHAN HEINRICH PESTALOZZI 2.
JOHAN HEINRICH PESTALOZZI 2.
společenské poměry, jenž jsou zkaženým zvířecím stavem
- v každé společnosti jsou jedinci inteligenčně silnější a pak fyzicky silnější
- ty intelig. a silnější uplatňují své přednosti, ale nikdy ne zadarmo
- silnější – „buď mým ochranným štítem“
- inteligentnější – „buď mým vůdcem“
- bez existence silných by nemohli slabí existovat
- ale ti silní začnou zneužívat a bránit v rozvoji sil = usazuje se všeobecná křivost, jako následek všeobecného zmrzačení člověka
- pokračování války všech proti všem, začíná ve společenském stavu, kde nic z toho přirozeného nezbylo
- nemůže svobodně jednat, vše musí dávat do poměru s nadřazeností a podřazeností
- znovu se obrací k přirozenosti
- to vše ho nutí k sociálním vztahům a činnosti, hromadí znalosti a poznání a takhle teprve vstupuje do společenského stadia
- člověk se učí z NOUZE, nebo z PŘESVĚDČENÍ, že to, co se učíme, je třeba a tak se stává, že člověk velmi záhy pochopí, že ve společnosti to, co potřebuje k životu, si obstará lehčeji
Vlídnost má 2 ASPEKTY:
1. kdyby člověk zůstal zvířetem, byl by to pouze aspekt nasycenosti
2. tím víc, čím se stával člověkem, byla tato přejícnost zušlechtěna = LÁSKA
- kdyby ji člověk neměl, nedovedl by si představit tu krásu přirozenosti a také si dokáže utvořit obraz, jaký by asi byl, kdyby ho poměry nezkazily
- „protože trpím nespravedlností, dokáži si představit plnou spravedlnost“
- „jelikož trpím nesvobodou, dokáži si představit plnou svobodu“
- člověk si dokáže vytvořit ideální obraz, jaký by měl být a na základě toho se může sebeutvářet i své okolí ovlivňovat
- člověk není ani čistým produktem společ. sil, neb i ty jsou utvářeny jeho vůlí
- člověk utváří poměry a poměry zase člověka
- člověk utváří poměry svou vlastní vůlí, kde je zakořeněna ta zvířecí přirozenost
- člověk dokáže utvářet sám sebe i v této společnosti, je svobodný
- je to láska, která člověka pohání ke svobodě
- láska spočívá v její nezávislosti na okolí a umožňuje člověku, aby si sám sebe představil v ideálním stavu a podle toho začal jednat
= každý člověk je dílem přírody, společnosti a pak sama sebe
společenské poměry, jenž jsou zkaženým zvířecím stavem
- v každé společnosti jsou jedinci inteligenčně silnější a pak fyzicky silnější
- ty intelig. a silnější uplatňují své přednosti, ale nikdy ne zadarmo
- silnější – „buď mým ochranným štítem“
- inteligentnější – „buď mým vůdcem“
- bez existence silných by nemohli slabí existovat
- ale ti silní začnou zneužívat a bránit v rozvoji sil = usazuje se všeobecná křivost, jako následek všeobecného zmrzačení člověka
- pokračování války všech proti všem, začíná ve společenském stavu, kde nic z toho přirozeného nezbylo
- nemůže svobodně jednat, vše musí dávat do poměru s nadřazeností a podřazeností
- znovu se obrací k přirozenosti
- to vše ho nutí k sociálním vztahům a činnosti, hromadí znalosti a poznání a takhle teprve vstupuje do společenského stadia
- člověk se učí z NOUZE, nebo z PŘESVĚDČENÍ, že to, co se učíme, je třeba a tak se stává, že člověk velmi záhy pochopí, že ve společnosti to, co potřebuje k životu, si obstará lehčeji
Vlídnost má 2 ASPEKTY:
1. kdyby člověk zůstal zvířetem, byl by to pouze aspekt nasycenosti
2. tím víc, čím se stával člověkem, byla tato přejícnost zušlechtěna = LÁSKA
- kdyby ji člověk neměl, nedovedl by si představit tu krásu přirozenosti a také si dokáže utvořit obraz, jaký by asi byl, kdyby ho poměry nezkazily
- „protože trpím nespravedlností, dokáži si představit plnou spravedlnost“
- „jelikož trpím nesvobodou, dokáži si představit plnou svobodu“
- člověk si dokáže vytvořit ideální obraz, jaký by měl být a na základě toho se může sebeutvářet i své okolí ovlivňovat
- člověk není ani čistým produktem společ. sil, neb i ty jsou utvářeny jeho vůlí
- člověk utváří poměry a poměry zase člověka
- člověk utváří poměry svou vlastní vůlí, kde je zakořeněna ta zvířecí přirozenost
- člověk dokáže utvářet sám sebe i v této společnosti, je svobodný
- je to láska, která člověka pohání ke svobodě
- láska spočívá v její nezávislosti na okolí a umožňuje člověku, aby si sám sebe představil v ideálním stavu a podle toho začal jednat
= každý člověk je dílem přírody, společnosti a pak sama sebe
JOHAN HEINRICH PESTALOZZI 1.
JOHAN HEINRICH PESTALOZZI /1746-1827/
„Jak Gertruda vychovávala své děti“
- spis pro nejširší vrstvy
- zde se skrývá rozsáhlá antropologický teorie, rozsáhlý názor na člověka
- snaží se popsat skutečného, reálného člověka, kde nic nepřikrášluje
- a když se mu to povede, staví před nás ideál
„Můj výzkum přirozeného vývoje lidského rodu“
- zde popisuje vývoj člověka od těch 1. civilizací a konfrontuje ho s přirozeným individuálním vývojem
- snaží se zkoumat i sebe pomocí introspekce
dělí vývoj:
1. přírodní - PŘIROZENÉ STÁDIUM
– děti, nebo člověk na úsvitu dějin, sepjati přírodou, člověk je vydaný na pospas přírodním zdrojům
- aby nějak vzdoroval přírodě a zvěřeně je špatně vybaven a stejně jako zvíře neví nic o dobru a zlu
- jediná jeho VŮLE je vůle přežít, jenž ho žene kupředu = sobectví, musím přežít
2. společenský - PŘÍJEMNOST, LASKAVOST
- přeji dostatek i druhým, pokud ho mám sám
- „všechno umění shromažďovat majetek u člověka, není nic jiné=ho, než zvířecí pud přežít a touha zůstat nečinně, bezstarostně“
- „myslíš, že je to tvá podnikavost, ale když hniješ na podnikavost, jest to ze zvířecích pudů“
- člověk odjakživa žije v tlupě je to tvor sociální
3. mravní vývoj
JEAN JACQUES ROUSSEAU 3.
JEAN JACQUES ROUSSEAU 3.
dva směry:
1. NOVOVĚKÝ – ptá se, jak dochází u člověka od jednotlivého vjemu k rozumové úvaze?
- novověká filosofie odpovídá, že veškerá funkce lids. intelektu se odvíjí od smyslů
- nejdříve dochází k tělesnému rozvoji, pak k rozvoji smyslovému
2. HISTORICKÝ – jak se člověk vyvíjel od stvoření lidstva?
- ukazuje přirozený směr lidstva jako ideální
- v tomto období existovalo přirozené náboženství, nikoliv zjevené, obsahovalo etickou službu a cesty přirozeného poznání Boha
- zjevená náboženství odporuje přirozeností
„VYZNÁNÍ VÍRY“
- významné dílo, kde nepovažuje přirozený stav společnosti za ideální, ale za východisko
- neukazuje jenom, jak se lidstvo rozpadá, ale jak se z něj vyvíjí civilizovaný člověk
výchovným bodem jsou 2 INSTINKTY:
1. SEBELÁSKA – zajišťuje přežití, křesťanská tradice
2. SOUCÍT – získává vztah ke svým bližním a ke světu
- tím se lišíme od zvířat
- tyto dva principy se stávají podkladem Rousseauova DUALISTICKÉHO PŘÍSTUPU 2 stránky lidské osobnosti – aktivity /rozumu/ a pasivity /smysly/
dva směry:
1. NOVOVĚKÝ – ptá se, jak dochází u člověka od jednotlivého vjemu k rozumové úvaze?
- novověká filosofie odpovídá, že veškerá funkce lids. intelektu se odvíjí od smyslů
- nejdříve dochází k tělesnému rozvoji, pak k rozvoji smyslovému
2. HISTORICKÝ – jak se člověk vyvíjel od stvoření lidstva?
- ukazuje přirozený směr lidstva jako ideální
- v tomto období existovalo přirozené náboženství, nikoliv zjevené, obsahovalo etickou službu a cesty přirozeného poznání Boha
- zjevená náboženství odporuje přirozeností
„VYZNÁNÍ VÍRY“
- významné dílo, kde nepovažuje přirozený stav společnosti za ideální, ale za východisko
- neukazuje jenom, jak se lidstvo rozpadá, ale jak se z něj vyvíjí civilizovaný člověk
výchovným bodem jsou 2 INSTINKTY:
1. SEBELÁSKA – zajišťuje přežití, křesťanská tradice
2. SOUCÍT – získává vztah ke svým bližním a ke světu
- tím se lišíme od zvířat
- tyto dva principy se stávají podkladem Rousseauova DUALISTICKÉHO PŘÍSTUPU 2 stránky lidské osobnosti – aktivity /rozumu/ a pasivity /smysly/
JEAN JACQUES ROUSSEAU 2.
JEAN JACQUES ROUSSEAU 2.
- nezůstává u pouhého popisu a navrhuje řešení:
1. POLITICKÉ – kolektivní řešení, jak vybudovat spravedlivý stát
2. PRIVÁTNÍ VÝCHOVA – při výchově je nutné člověka především uchránit, izolovat, ale vychovat tak, aby byl ke vstupu do společnosti dobře vyzbrojen, to popisuje ve svém základním díle Emil, čili o výchově
„EMIL, čili o výchově“
- zaznamenává ohromný úspěch
- stal se tento způsob velmi moderním
- jeho dílo vyvolalo prudkou kritiku v církevních kruzích a na R. byl vydán zatykač z podnětu biskupa
- utíká na venkov
- po 8 letech se tajně vrací do Paříže
„VYZNÁNÍ“
- zde popisuje např., že své děti odkládal do sirotčinců
- snaží se ukázat určitý mravní boj, poklesky
- chce ukázat naprosto upřímně, a že se všemi poklesky bojoval
- osvícenská filozofie nebyla jediným kořenem k jeho myšlení
- hlavním pramenem, jež ho dovedl k důležitosti mravní stránky člověka bylo křesťanství - DVA PRAMENY – 1. osvícenství, 2. duchovní stránka člověka
- dlouho se v něm všechny jeho názory utvářely společně s osvícenskou teorií
- orientuje se jen na to, co je poznatelné vnímatelné
- středem světa je myslící subjekt, jenž se abstrahuje od tradice, opírá se pouze o svůj úsudek a o něj opírá všechny své názory - vliv SENZUALISMU= význam vnímání
- R. se drží tohoto vývoje od racionalismu /rozumovosti/ přes empirismus /existuje jen to, co můžeme dokázat/ k senzualismu
JEAN JACQUES ROUSSEAU 1.
HLAVNÍ PROUDY PEDAGOGIKY 18. – 19. STOLETÍ
JEAN JACQUES ROUSSEAU 1.
- /1712-78/
„vše dobré vychází z rukou Tvůrce, vše se kazí v rukou člověka“
- v té době je osvícenství lidovým hnutím
- OSVÍCENSTVÍ = posvítit si rozumem
- výchova byla 1. prostředkem osvícenství
- v Anglii se podařilo v rámci monarchie uvést do života řadu demokratických změn
- za to Francie funguje tvrdě feudualisticky
- rozpor se stále prohluboval, jenž na konec vyústil v revoluci - typický představitel VFR
- v Rousseauově pedagogice můžeme najít křesťanské kořeny
- narodil se v rodině hodináře, matka zemřela při porodu
- vyrůstal jako dítě ulice, studoval sám – Descartese, Leibnitze
- sám se vzdělával v jazycích i přírodních vědách
- zhruba v 50. letech přichází do Paříže a studuje u encyklopedistů
1750-60 – vydává nejznámější pedagogická díla
- Univerzita v Dijonu vyhlásila soutěž: “zda obnovený rozmach věd a umění v období renesance znamenal také rozkvět mravů?“
- v jediném vizionářském prožitku viděl tuto teorii = VINCENTSKÉ VIDĚNÍ
- odpovídá jasně – nepřispěl, což vyvolalo kritiku
- sám říká, že právě naopak – rozkvět věd a umění znamenal pokles mravů a ztrátu víry
- obecně nazývána = PRVNÍ ROZPRAVA
- na ní navázala DRUHÁ ROZPRAVA – „O původu nerovnosti mezi lidmi“
- zde uvádí na příkladu přírodního společenství, jak si byli lidé rovni a velice mravní, dalším vývojem se člověk kazí = „vše je dobré, co vychází z rukou Tvůrce, vše se kazí v rukou člověka“ - TEORIE ŠŤASTNÉHO DIVOCHA
JEAN JACQUES ROUSSEAU 1.
- /1712-78/
„vše dobré vychází z rukou Tvůrce, vše se kazí v rukou člověka“
- v té době je osvícenství lidovým hnutím
- OSVÍCENSTVÍ = posvítit si rozumem
- výchova byla 1. prostředkem osvícenství
- v Anglii se podařilo v rámci monarchie uvést do života řadu demokratických změn
- za to Francie funguje tvrdě feudualisticky
- rozpor se stále prohluboval, jenž na konec vyústil v revoluci - typický představitel VFR
- v Rousseauově pedagogice můžeme najít křesťanské kořeny
- narodil se v rodině hodináře, matka zemřela při porodu
- vyrůstal jako dítě ulice, studoval sám – Descartese, Leibnitze
- sám se vzdělával v jazycích i přírodních vědách
- zhruba v 50. letech přichází do Paříže a studuje u encyklopedistů
1750-60 – vydává nejznámější pedagogická díla
- Univerzita v Dijonu vyhlásila soutěž: “zda obnovený rozmach věd a umění v období renesance znamenal také rozkvět mravů?“
- v jediném vizionářském prožitku viděl tuto teorii = VINCENTSKÉ VIDĚNÍ
- odpovídá jasně – nepřispěl, což vyvolalo kritiku
- sám říká, že právě naopak – rozkvět věd a umění znamenal pokles mravů a ztrátu víry
- obecně nazývána = PRVNÍ ROZPRAVA
- na ní navázala DRUHÁ ROZPRAVA – „O původu nerovnosti mezi lidmi“
- zde uvádí na příkladu přírodního společenství, jak si byli lidé rovni a velice mravní, dalším vývojem se člověk kazí = „vše je dobré, co vychází z rukou Tvůrce, vše se kazí v rukou člověka“ - TEORIE ŠŤASTNÉHO DIVOCHA
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ - POKRAČOVÁNÍ DOKUMENTŮ
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ - POKRAČOVÁNÍ DOKUMENTŮ
RADA EVROPY – Strassburg – po 2. svět. válce, uplatňování lidských práv a demokracie
1985 - Charta místní samosprávy
1991 – Evropská charta účasti mladých lidí na životě obcí a regionů
RADA AKTIVIT EVROPY
MLÁDEŽ PRO EVROPU
BÍLÁ KNIHA O MLÁDEŽI – EU – 2001
- nový podnět pro evropskou mládež
- analýza stavu problémů, komplexní pohled do života mladých
- příprava na profesi
- participace
- zdraví, sociální zřetel, nezávislost
- formální výchova, neformální, informální
- Evropské hodnoty a mládež
- mobilita mládeže
ČR – Zákon o podpoře mládeže – 2005
- Dlouhodobý program – do 2007
- Koncepce vlády ve vztahu k mladé generaci
RADA EVROPY – Strassburg – po 2. svět. válce, uplatňování lidských práv a demokracie
1985 - Charta místní samosprávy
1991 – Evropská charta účasti mladých lidí na životě obcí a regionů
RADA AKTIVIT EVROPY
MLÁDEŽ PRO EVROPU
BÍLÁ KNIHA O MLÁDEŽI – EU – 2001
- nový podnět pro evropskou mládež
- analýza stavu problémů, komplexní pohled do života mladých
- příprava na profesi
- participace
- zdraví, sociální zřetel, nezávislost
- formální výchova, neformální, informální
- Evropské hodnoty a mládež
- mobilita mládeže
ČR – Zákon o podpoře mládeže – 2005
- Dlouhodobý program – do 2007
- Koncepce vlády ve vztahu k mladé generaci
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ - SNĚMY A PARLAMENTY
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ
CELOSTÁTNÍ SNĚMY A PARLAMENTY DĚTÍ A MLÁDEŽE
- v 90. letech v budově Poslanecké sněmovny nebo Senátu
- místo dialogu představitelů samosprávy a státní správy se zástupci mladé generace
- mladí vyjadřují svoje názory, stanoviska, přání, požadavky, návrhy
příklady:
• První Dětský parlament – 1998 – pozornost volnému času, přístupnosti aktivit a zařízení, zájemcům o mimovyučovací aktivity otevírat zařízení školy, dostupnost aktivit zvyšovat budováním nových prostor …
• Druhý národní dětský parlament – 1999 – obraz dětí a mladých lidí, jak je představují média, vliv médií, vliv televize, rádia ….
• Čtvrté zasedání Národního parlamentu dětí a mládeže – 2001- Sdružení zastánců dětských práv a sdružení Duha
- parlamenty dětí a mládeže působili v roce 2001 v deseti krajích
DOKUMENTY
OSN - 1957 – Charta dětských práv
OSN - 1989 – Úmluva o právech dítěte
CELOSTÁTNÍ SNĚMY A PARLAMENTY DĚTÍ A MLÁDEŽE
- v 90. letech v budově Poslanecké sněmovny nebo Senátu
- místo dialogu představitelů samosprávy a státní správy se zástupci mladé generace
- mladí vyjadřují svoje názory, stanoviska, přání, požadavky, návrhy
příklady:
• První Dětský parlament – 1998 – pozornost volnému času, přístupnosti aktivit a zařízení, zájemcům o mimovyučovací aktivity otevírat zařízení školy, dostupnost aktivit zvyšovat budováním nových prostor …
• Druhý národní dětský parlament – 1999 – obraz dětí a mladých lidí, jak je představují média, vliv médií, vliv televize, rádia ….
• Čtvrté zasedání Národního parlamentu dětí a mládeže – 2001- Sdružení zastánců dětských práv a sdružení Duha
- parlamenty dětí a mládeže působili v roce 2001 v deseti krajích
DOKUMENTY
OSN - 1957 – Charta dětských práv
OSN - 1989 – Úmluva o právech dítěte
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ - ZAŘÍZENÍ VOLNÉHO ČASU
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ
ZAŘÍZENÍ VOLNÉHO ČASU
- především Střediska volného času
- významnou součástí působení ve VČ- sféry dobrovolné volby, a účasti na činnosti spontánní, příležitostné, pravidelné i prázdninové
- navazují na vyučovací a i mimovyučovací činnosti škol
- podporují sdružení dětí a mládeže
- 2000 – 289 středisek v ČR
- podporují vznik a rozvoj participačních snah
MÉDIA
- pronikají stále výrazněji do života a participace
- působí na vč v rodině, škole i obci
- reagují na problémy a kladou před ně aktuální otázky
- napomáhají realizaci Úmluvy o právech dítěte
možnosti:
- ve společnosti vytvářejí vstřícnou atmosféru, informace o profilu, potřebách, zájmech, očekáváních, ambicích i problémech
- obracejí se přímo k dětem a mladým lidem- jsou zdrojem informací, poskytují oddech, zábavu, i podněty pro praktické jednání
- sféra tvůrčí, organizační nebo technické aktivity samotných dětí a mladých lidí – vlastní časopisy, zpravodaje, školní nebo místní rozhlasové nebo televizní relace, rozhovory, reportáže
- internet – E – kamarád, pozor!!! - negativa
1. média o dětech pro dospělé – Vychovávatel, My a děti 2. média dospělých pro mládež – Zámeček, Archa, Skauting, Mozaika /Pionýr/ 3. média vytvářená samotnými dětmi – Klub Domino
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ - HL.OBL. PARTICIPACE
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ
HLAVNÍ OBLASTI PARTICIPACE
- podílejí se školy, občanská sdružení dětí, mládeže i dospělých, zařízení volného času, média
OBEC, STÁT – viz. výše
ŠKOLA
- nejširší, přirozenou základnou pro vznik a činnost samosprávních aktivit a jejich struktur
- účast mladých lidí začíná /po rodině/ ve školní třídě a ve škole
formy žákovské samosprávy:
- mluvčí třídy,
- žákovská rada,
- školní směn nebo parlament
- umožňuje vyjadřovat se, účastnit se jednání, rozhodovat, podílet se na realizaci rozhodnutí
- přebírat odpovědnost
SDRUŽENÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE
- zájmové i veřejně prospěšné aktivity místního i širšího dosahu
- jsou nezastupitelnou školou demokratického a samosprávného jednání
- 1999 – projekt – Participace mládeže v krajích
- pozornost věnována i přípravě zákona o mládeži
- střešní organizace –
- Česká rada dětí a mládeže – Archa –časopis
- Kruh sdružení dětí a mládeže
- organizují – besedy s odborníky, exkurze, aktivity na ochranu prostředí
- možnosti účelného využívání volného času
- kampaň – Obec přátelská k dětem – ekologie, dopravní bezpečnost
- dospělý – Česká sekce obránců dětských práv /DCI/, Aliance nestátních organizací /ANO/
- usilují o to, aby po vzoru Úmluvy o právech dítěte vznikaly podmínky por spoluúčast dětí a mladých lidí
- iniciují spolupráci s dalšími nestátními organizacemi
- 2001 – celostátní setkání konané u příležitost BAMBIRIÁDY – zabývaly se připravovaným zákonem o mládeži a vneslo mnoho podnětů
HLAVNÍ OBLASTI PARTICIPACE
- podílejí se školy, občanská sdružení dětí, mládeže i dospělých, zařízení volného času, média
OBEC, STÁT – viz. výše
ŠKOLA
- nejširší, přirozenou základnou pro vznik a činnost samosprávních aktivit a jejich struktur
- účast mladých lidí začíná /po rodině/ ve školní třídě a ve škole
formy žákovské samosprávy:
- mluvčí třídy,
- žákovská rada,
- školní směn nebo parlament
- umožňuje vyjadřovat se, účastnit se jednání, rozhodovat, podílet se na realizaci rozhodnutí
- přebírat odpovědnost
SDRUŽENÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE
- zájmové i veřejně prospěšné aktivity místního i širšího dosahu
- jsou nezastupitelnou školou demokratického a samosprávného jednání
- 1999 – projekt – Participace mládeže v krajích
- pozornost věnována i přípravě zákona o mládeži
- střešní organizace –
- Česká rada dětí a mládeže – Archa –časopis
- Kruh sdružení dětí a mládeže
- organizují – besedy s odborníky, exkurze, aktivity na ochranu prostředí
- možnosti účelného využívání volného času
- kampaň – Obec přátelská k dětem – ekologie, dopravní bezpečnost
- dospělý – Česká sekce obránců dětských práv /DCI/, Aliance nestátních organizací /ANO/
- usilují o to, aby po vzoru Úmluvy o právech dítěte vznikaly podmínky por spoluúčast dětí a mladých lidí
- iniciují spolupráci s dalšími nestátními organizacemi
- 2001 – celostátní setkání konané u příležitost BAMBIRIÁDY – zabývaly se připravovaným zákonem o mládeži a vneslo mnoho podnětů
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ - samosprávy dětí mládeže
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ
DOBROVOLNÁ ÚČAST – klíčová sféra participace
- podíl na činnostech vrstevnických kolektivů
- v útvarech jejich zájmové činnosti /kroužky, umělecké soubory, sportovní družstva…/
- činnost sdružení a zařízení
- možnosti v aktivitách, iniciativách a hnutích ve prospěch druhých lidí nebo přírody
- 1. polovina 20. století – rychlý rozvoj aktivit a struktur, obsahu, metod i sociálních vztahů
- utvářely se v různých sociálních prostředích – škola, spontánní skupiny…
- výsledkem však bylo postupné docenění (společenské i výchovné) dobrovolného sdružování a celého volného času
- participace zůstává aktuálním a dlouhodobým úkolem
SAMOSPRÁVY DĚTÍ A MLÁDEŽE - tradiční –
žákovské samosprávy na školách
– usilovaly o spojování výchovy s nejbližším sociálním zázemím
- v 90. letech – nastartoval se vývoj směrem k participaci
- vytváření
rady, sněmy, parlamenty dětí a mládeže
- trpí řadou dětských nemocí – neinspirují soustavnější činnosti, kontrolu plnění vlastních úkolů, hodnocení výsledků dosahovaných mezi dvěma zasedáními, málo se uplatňují informace o činnosti v médiích
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ - základní zdroje vlivů participace
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ
Základní zdroje vlivů participace:
• práce a trh, které zajišťují zejména hmotné potřeby jednotlivců, sociálních skupin i společnosti, přinášejí dynamiku, moment soutěžení, konkurence, překonávání druhých
• stát – instituce – usilují o to pro každého občana vytvářet příznivé sociální a právní podmínky a garance
• dobrovolné sdružování a volný čas – jsou časem a prostorem denního života a sociálního jednání, jež významně napomáhá v jeho seberealizaci, socializaci i podílu na životě společnosti, jsou zde i nebezpečí, např. marginalizace společnosti, jimž čelí volnočasový život, založený na svobodném rozhodování jednotlivce a dobrovolnosti volby
- záměrem je harmonizace všech těchto vlivů
- není však vyvážené, nejvíce působí práce, trh a stát, mají nejvíce prostředků
- naopak oblast volného času je roztříštěna, nepůsobí jednotně
- vliv globalizace – potřeba mezinárodních a nadnárodních institucí participace
Participační potenciál:
- přesun od institucionalizované pomoci ke svépomoci, od myšlení operačního k dlouhodobému, od centralizace k decentralizaci, od hierarchie k síti, od modelu „buď a nebo“ k alternativní volbě;
- požadavek, aby lidé, na něž působí nějaké rozhodnutí, měli možnost se na rozhodovacím procesu také podílet, jde o to uplatnit i v této oblasti základní zásadu účastnické a participační demokracie prostřednictvím iniciativ, voleb, referend a dalších způsob
Základní zdroje vlivů participace:
• práce a trh, které zajišťují zejména hmotné potřeby jednotlivců, sociálních skupin i společnosti, přinášejí dynamiku, moment soutěžení, konkurence, překonávání druhých
• stát – instituce – usilují o to pro každého občana vytvářet příznivé sociální a právní podmínky a garance
• dobrovolné sdružování a volný čas – jsou časem a prostorem denního života a sociálního jednání, jež významně napomáhá v jeho seberealizaci, socializaci i podílu na životě společnosti, jsou zde i nebezpečí, např. marginalizace společnosti, jimž čelí volnočasový život, založený na svobodném rozhodování jednotlivce a dobrovolnosti volby
- záměrem je harmonizace všech těchto vlivů
- není však vyvážené, nejvíce působí práce, trh a stát, mají nejvíce prostředků
- naopak oblast volného času je roztříštěna, nepůsobí jednotně
- vliv globalizace – potřeba mezinárodních a nadnárodních institucí participace
Participační potenciál:
- přesun od institucionalizované pomoci ke svépomoci, od myšlení operačního k dlouhodobému, od centralizace k decentralizaci, od hierarchie k síti, od modelu „buď a nebo“ k alternativní volbě;
- požadavek, aby lidé, na něž působí nějaké rozhodnutí, měli možnost se na rozhodovacím procesu také podílet, jde o to uplatnit i v této oblasti základní zásadu účastnické a participační demokracie prostřednictvím iniciativ, voleb, referend a dalších způsob
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ - VÝCHOVA V OBCI A K OBCI
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ
VÝCHOVA V OBCI A K OBCI /community education/
- vymezuje a pojmenovává tuto oblast jako součást a fázi výchovy úzce spjatou s každodenním sociálním a výchovným prostředím dětí a mladých lidí
- = výchova ke společenství
poslání:
• překonávat propast mezi učením ve škole a mimo ni, mezi učením a životem místního a regionálního společenství, vytvářet alternativy volnočasových aktivit, aniž by však volný čas byl nepřiměřeně pedagogizován
• odstraňovat roztříštěnost a mezery mezi kulturami a subkulturami, mezi generacemi a mezi jednotlivými vyučovacími předměty a projekty
• zvyšovat průhlednost výchovného procesu a usnadňovat vstup občanských iniciativ a svépomocných organizací do něho, ze školy vytvářet prostor pro učení i pro radost žáků
- dnešní škola má nadále základní úlohu, neboť zahrnuje všechny příslušníky populace
- participace se velkou měrou realizuje ve VČ – sítě sdružení, zařízení, médií a dalších činit
- využívá specifické metody – ANIMACE – animátor je osoba, která inspiruje a rozvíjí iniciativní a tvořivou práci skupiny
- animace se uplatňuje též mezi dospělými a seniory
VÝCHOVA V OBCI A K OBCI /community education/
- vymezuje a pojmenovává tuto oblast jako součást a fázi výchovy úzce spjatou s každodenním sociálním a výchovným prostředím dětí a mladých lidí
- = výchova ke společenství
poslání:
• překonávat propast mezi učením ve škole a mimo ni, mezi učením a životem místního a regionálního společenství, vytvářet alternativy volnočasových aktivit, aniž by však volný čas byl nepřiměřeně pedagogizován
• odstraňovat roztříštěnost a mezery mezi kulturami a subkulturami, mezi generacemi a mezi jednotlivými vyučovacími předměty a projekty
• zvyšovat průhlednost výchovného procesu a usnadňovat vstup občanských iniciativ a svépomocných organizací do něho, ze školy vytvářet prostor pro učení i pro radost žáků
- dnešní škola má nadále základní úlohu, neboť zahrnuje všechny příslušníky populace
- participace se velkou měrou realizuje ve VČ – sítě sdružení, zařízení, médií a dalších činit
- využívá specifické metody – ANIMACE – animátor je osoba, která inspiruje a rozvíjí iniciativní a tvořivou práci skupiny
- animace se uplatňuje též mezi dospělými a seniory
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ - obec, samospráva
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ - obec, samospráva
OBEC, jako územní společenství
= sídelní jednotky tvořené jedním nebo několika katastrálními územími, jež mají v čele samosprávné orgány /místní-městský úřad/ a právo rozhodovat o místních záležitostech
- významný prvek pro jednotlivce i skupiny
- dochází k interakci obyvatel a institucí při dosahování hospodářských, sociálních a kulturních cíle
- složitý systém objektivních a subjektivních faktorů, funkčních a interpersonálních vztahů, do nichž vstupuje dítě na počátku života, adaptuje se v nich a svou existencí a cílevědomým chováním přispívá k jeho proměně
- s rostoucím věkem se prohlubuje jeho zkušenost a tím i možnost participace
- důraz na jednotlivce a jeho osobní volbu
- podpora obce pro jeho všestranný rozvoj i ochranu před nebezpečím sociálního vylučování
SAMOSPRÁVA
- způsob veřejné správy jako společenství lidí, které si svoje záležitosti spravuje samostatně a jehož členové o nich rozhodují přímo nebo prostřednictvím zástupců /demokracie participační, účastnická/
- zůstávají nezávislými na státních orgánech
OBEC, jako územní společenství
= sídelní jednotky tvořené jedním nebo několika katastrálními územími, jež mají v čele samosprávné orgány /místní-městský úřad/ a právo rozhodovat o místních záležitostech
- významný prvek pro jednotlivce i skupiny
- dochází k interakci obyvatel a institucí při dosahování hospodářských, sociálních a kulturních cíle
- složitý systém objektivních a subjektivních faktorů, funkčních a interpersonálních vztahů, do nichž vstupuje dítě na počátku života, adaptuje se v nich a svou existencí a cílevědomým chováním přispívá k jeho proměně
- s rostoucím věkem se prohlubuje jeho zkušenost a tím i možnost participace
- důraz na jednotlivce a jeho osobní volbu
- podpora obce pro jeho všestranný rozvoj i ochranu před nebezpečím sociálního vylučování
SAMOSPRÁVA
- způsob veřejné správy jako společenství lidí, které si svoje záležitosti spravuje samostatně a jehož členové o nich rozhodují přímo nebo prostřednictvím zástupců /demokracie participační, účastnická/
- zůstávají nezávislými na státních orgánech
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ
VÝZNAM A MOŽNOSTI PARTICIPACE DĚTÍ A MLÁDEŽE VE VČ
PARTICIPACE
= účast lidí na procesu rozhodování, řízení a správy
1. politická – účast na rozhodování na řešení důležitých otázek rozvoje společnosti i života lidí
2. ekonomická – spolurozhodování o pracovních otázkách činností p rasovních kolektivů
3. sociální – vychází z příslušnosti k sociálním skupinám a z dobrovolného členství ve spolcích, sdruženích a organizacích
- bez ní nejsou myslitelné ani individuální a kolektivní aktivity, jejich příprava, průběh a hodnocení
- demokratický styl řízení, zdroj seberealizace, pozitivních motivací, osobního uspokojení z veřejně prospěš. působení a jeho výsledků
- participace činí život plnějších, bohatší, ale i náročnější
- rozšířilo se od konce 80. let především v práci mezi dětmi a mladými lidmi
- participace je otázkou práv a povinností mladých lidí při vytváření budoucí společnosti
1991 – LLANGHOLLEN – Evropská charta účasti mládeže na životě obcí a regionů
- určená mladým i dospělým, kteří působí mezi mladými
- sociální problémy mládeže /snižování nezaměstnanosti, sociální prevenci, otázky mladých žen…/
- různé oblasti /bydlení – prostředí města a venkova/
- volnému času /sociokulturní aktivity – kulturní politika/
- otázky samotné participace /výchova ke spoluúčasti – její institucionální zajištění v městě a regionu, ustavování zástupců mládeže/
- oslabující faktory partic. – předsudky, nepochopení dospělých, jsou pokládáni za nezralé, jejich úvahy nejsou brány v úvahu, rozhoduje se o mladých, ale bez nich, neochota a nedostatek odvahy mladých na účasti
- participace je nejvíce spjata s volným časem, právě zde může přispívat k tomu aby mládež „mohla více než ve škole, rodině nebo na závodě sama objevovat a sama organizovat svět svého života,s voje možnosti, učit se“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)