Techniky finančního plánování
Metoda procentního podílu na tržbách
Tato metoda vychází z předpokladu fixního poměru mezi položkami aktiv a pasiv a celkovým objemem tržeb.
Při této filosofii je třeba rozlišovat, u kterých položek je možné tuto vazbu předpokládat a kde je nemožná či nesmyslná.
I s ohledem na tuto výhradu lze u této metody očekávat vyšší nárůst aktiv proti nárůstu pasiv. Následným krokem finančního plánu je pak rozhodnutí o volbě dodatečných zdrojů takto postaveného plánu.
Regresní metoda
Regresní metoda opouští v delším časovém horizontu obtížně udržitelný předpoklad konstantního vztahu mezi tržbami a dalšími veličinami.
Tento předpoklad je nahrazen statisticky zjištěnými skutečnými (i když proměnnými) vazbami mezi tržbami a dalšími ukazateli finančního plánu.
Relevantnost předpokládaných vazeb je přirozeně třeba ověřovat a testovat.
25. 1. 2007
Kalouda
Devizová expozice
c) Ekonomická devizová expozice
Určuje změnu budoucí hodnoty CF v důsledku kurzových změn (revalvace či devalvace).
K metodám řízení ekonomické devizové expozice patří:
- mezinárodní (teritoriální) diverzifikace odbytu i vstupů
- mezinárodní diverzifikace financování.
Obecně platí:
- apreciace domácí měny podporuje dovoz a omezuje vývoz
- depreciace domácí měny omezuje dovoz a podporuje vývoz.
Obdobně působí i revalvace a devalvace.
i. krátkodobé účinky devalvace
Cena a mzda se v krátkém období nemění. Proto ceny importu rostou a ceny exportu klesají. Může tedy dojít ke vzniku deficitu obchodní bilance či k jeho prohloubení.
ii. střednědobé účinky devalvace
Odvíjí se od schopnosti domácí ekonomiky zvyšovat exportní nabídku, v souvislosti s výše uvedeným poklesem cen exportu.
iii. dlouhodobé účinky devalvace
Závisí na reálných změnách v ekonomice, ku příkladu v podobě investic do exportně efektivních odvětví. Jinak v souvislosti s růstem cen dovozů vzrostou i domácí ceny a mzdy a v konečném důsledku tak všechny reálné veličiny zůstanou beze změny.
38. Cíle a pojetí finančního plánu.
- absolútne neviem čo si pod tým predstavujú, a nikde som to ani nenašiel, takže kašlem na to
Určuje změnu budoucí hodnoty CF v důsledku kurzových změn (revalvace či devalvace).
K metodám řízení ekonomické devizové expozice patří:
- mezinárodní (teritoriální) diverzifikace odbytu i vstupů
- mezinárodní diverzifikace financování.
Obecně platí:
- apreciace domácí měny podporuje dovoz a omezuje vývoz
- depreciace domácí měny omezuje dovoz a podporuje vývoz.
Obdobně působí i revalvace a devalvace.
i. krátkodobé účinky devalvace
Cena a mzda se v krátkém období nemění. Proto ceny importu rostou a ceny exportu klesají. Může tedy dojít ke vzniku deficitu obchodní bilance či k jeho prohloubení.
ii. střednědobé účinky devalvace
Odvíjí se od schopnosti domácí ekonomiky zvyšovat exportní nabídku, v souvislosti s výše uvedeným poklesem cen exportu.
iii. dlouhodobé účinky devalvace
Závisí na reálných změnách v ekonomice, ku příkladu v podobě investic do exportně efektivních odvětví. Jinak v souvislosti s růstem cen dovozů vzrostou i domácí ceny a mzdy a v konečném důsledku tak všechny reálné veličiny zůstanou beze změny.
38. Cíle a pojetí finančního plánu.
- absolútne neviem čo si pod tým predstavujú, a nikde som to ani nenašiel, takže kašlem na to
37. Devizová expozice (3 typy) a její řízení.
35. Základní druhy devizových operací. Modely predikce kurzu I – východiska, parita kupní síly, Fisherův efekt.
36. Modely predikce kurzu II – Fisherův efekt, mezinárodní Fisherův efekt. Parita úrokové míry.
37. Devizová expozice (3 typy) a její řízení.
Devizovou exposicí se rozumí citlivost reálné hodnoty
- aktiv,
- pasiv a
- peněžních toků
(vyjádřených v domácí měně) na změny kurzu.
a) Transakční devizová exposice
Vzniká při vyjádření hodnoty kontraktu v zahraniční měně. Transakční riziko vyplývá z možných změn kurzu v období mezi podepsáním kontraktu a platbou (či inkasem). Algoritmy krytí transakčního rizika vychází z možností termínového či peněžního trhu.
b) Translační devizová expozice
Vyjadřuje citlivost účetních výkazů (konsolidovaných) na pohyb kurzů (neočekávaných). Problém vzniká při řešení otázky, jakým kurzem přepočítávat položky závěrky v zahraniční měně pro konsolidovanou závěrku, která se sestavuje v národní měně mateřské společnosti.
36. Modely predikce kurzu II – Fisherův efekt, mezinárodní Fisherův efekt. Parita úrokové míry.
37. Devizová expozice (3 typy) a její řízení.
Devizovou exposicí se rozumí citlivost reálné hodnoty
- aktiv,
- pasiv a
- peněžních toků
(vyjádřených v domácí měně) na změny kurzu.
a) Transakční devizová exposice
Vzniká při vyjádření hodnoty kontraktu v zahraniční měně. Transakční riziko vyplývá z možných změn kurzu v období mezi podepsáním kontraktu a platbou (či inkasem). Algoritmy krytí transakčního rizika vychází z možností termínového či peněžního trhu.
b) Translační devizová expozice
Vyjadřuje citlivost účetních výkazů (konsolidovaných) na pohyb kurzů (neočekávaných). Problém vzniká při řešení otázky, jakým kurzem přepočítávat položky závěrky v zahraniční měně pro konsolidovanou závěrku, která se sestavuje v národní měně mateřské společnosti.
34. Metody oceňování firmy II – metoda diskontovaných CF, srovnávací metoda
Diskontované CF (výnosová metoda)
Generální princip této metody je důvěrně znám z metod hodnocení efektivnosti investic. Hodnota (jako současná hodnota budoucích výnosů) je dána kapitalizovanou hodnotou, v daném případě CF (Net Present Value).
Klíčové problémy jsou analogické jako u dynamických metod hodnocení efektivnosti investic, tedy následující:
- co jsou to výnosy a jak je určíme
- jak určíme hodnotu budoucích výnosů (nejednotné)
- jak stanovit diskontní sazbu
- jak v ocenění zvážit riziko.
Výchozí CF (free CF, peněžní toky k rozdělení) lze s postačující přesností určit jako suma položek
zisk před úroky a daněmi
- daně (z EBIT)
+ odpisy
- výdaje na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku
- zvýšení pracovního kapitálu (+ snížení).
Hodnota určená srovnáním
Pro srovnání na bázi srovnatelných podnikl i srovnatelných transakcí je východiskem tržní kapitalizace (počet akcií * cena akcie = tržní hodnota vlastního kapitálu). Hodnota ocenění je pak dána touto tržní kapitalizací, zvýšenou o prémii.
H = tržní kapitalizace + prémie ( 70 )
Obecně známější je postu určení hodnoty pomocí multiplikátorů různého druhu, které jsou pro srovnatelné podniky (dané ku příkladu oborovým začleněním) stejné.
Z podnikatelské praxe ve SRN uvádíme jak příklad multiplikátor kupní cena / zisk (viz Schéma 12.1).
Schéma 12.1 Multiplikátor kupní cena / zisk
obor kupní cena / zisk
chemie 7 - 10
obchod potravinami 4 - 6
obchod nábytkem 4 - 6
výroba nástrojů 6 - 8
Pro obchodní podniky se udává jako výhodný i multiplikátor: kupní cena / obrat.Opět se objevuje i multiplikátor P/E (cca 7 - 9).
Generální princip této metody je důvěrně znám z metod hodnocení efektivnosti investic. Hodnota (jako současná hodnota budoucích výnosů) je dána kapitalizovanou hodnotou, v daném případě CF (Net Present Value).
Klíčové problémy jsou analogické jako u dynamických metod hodnocení efektivnosti investic, tedy následující:
- co jsou to výnosy a jak je určíme
- jak určíme hodnotu budoucích výnosů (nejednotné)
- jak stanovit diskontní sazbu
- jak v ocenění zvážit riziko.
Výchozí CF (free CF, peněžní toky k rozdělení) lze s postačující přesností určit jako suma položek
zisk před úroky a daněmi
- daně (z EBIT)
+ odpisy
- výdaje na pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku
- zvýšení pracovního kapitálu (+ snížení).
Hodnota určená srovnáním
Pro srovnání na bázi srovnatelných podnikl i srovnatelných transakcí je východiskem tržní kapitalizace (počet akcií * cena akcie = tržní hodnota vlastního kapitálu). Hodnota ocenění je pak dána touto tržní kapitalizací, zvýšenou o prémii.
H = tržní kapitalizace + prémie ( 70 )
Obecně známější je postu určení hodnoty pomocí multiplikátorů různého druhu, které jsou pro srovnatelné podniky (dané ku příkladu oborovým začleněním) stejné.
Z podnikatelské praxe ve SRN uvádíme jak příklad multiplikátor kupní cena / zisk (viz Schéma 12.1).
Schéma 12.1 Multiplikátor kupní cena / zisk
obor kupní cena / zisk
chemie 7 - 10
obchod potravinami 4 - 6
obchod nábytkem 4 - 6
výroba nástrojů 6 - 8
Pro obchodní podniky se udává jako výhodný i multiplikátor: kupní cena / obrat.Opět se objevuje i multiplikátor P/E (cca 7 - 9).
V oceňování dochází ke zvyšování vykazované hodnoty aktiv o tiché rezervy
V oceňování dochází ke zvyšování vykazované hodnoty aktiv o tiché rezervy, vyplývající z:
• inflace - odtud plyne růst nákladů na znovupořízení
• odpisů - pokud by byly vyšší, než by odpovídalo skutečné ztrátě hodnoty.
Zvyšování hodnoty aktiv (rozpouštění tichých rezerv) může ovlivnit zisk a tím i hodnotu daní (hodnota závazků), takže substanční hodnotu je třeba o tyto latentní daně snížit.
Klíčový význam mají v této souvislosti zásady oceňování majetkové podstaty podniku, zvláště hodnoty nemateriálních statků (nehmotných aktiv).Pro tiché rezervy lze psát následující základní definiční vztah:
tiché rezervy = náklady znovupořízení - odpisy - účetní hodnota.
Substanční hodnota brutto =
= souhrn majetkových hodnot potřebných k dalšímu podnikání v aktuálních cenách
+ výnos z prodeje majetku přebytečného a vedlejšího (rekreační středisko)
- hodnota všech závazků a dluhů
= substanční hodnota netto (SN)
Hodnota SN ukazuje pouze, kolik kapitálu je v podniku investováno - neuvažuje se tedy v žádné podobě návratnost. I tato okolnost omezuje cílu výpovědi výsledků substanční metody.
• inflace - odtud plyne růst nákladů na znovupořízení
• odpisů - pokud by byly vyšší, než by odpovídalo skutečné ztrátě hodnoty.
Zvyšování hodnoty aktiv (rozpouštění tichých rezerv) může ovlivnit zisk a tím i hodnotu daní (hodnota závazků), takže substanční hodnotu je třeba o tyto latentní daně snížit.
Klíčový význam mají v této souvislosti zásady oceňování majetkové podstaty podniku, zvláště hodnoty nemateriálních statků (nehmotných aktiv).Pro tiché rezervy lze psát následující základní definiční vztah:
tiché rezervy = náklady znovupořízení - odpisy - účetní hodnota.
Substanční hodnota brutto =
= souhrn majetkových hodnot potřebných k dalšímu podnikání v aktuálních cenách
+ výnos z prodeje majetku přebytečného a vedlejšího (rekreační středisko)
- hodnota všech závazků a dluhů
= substanční hodnota netto (SN)
Hodnota SN ukazuje pouze, kolik kapitálu je v podniku investováno - neuvažuje se tedy v žádné podobě návratnost. I tato okolnost omezuje cílu výpovědi výsledků substanční metody.
33. Metody oceňování firmy I – metoda likvidační hodnoty, vlastního kapitálu a substanční metoda.
Likvidační hodnota
Je charakterizována absencí předpokladu trvání podniku (podnikatelských aktivit) v rozumném časovém horizontu. Tím přestávají výstupy z účetnictví hrát roli „pevného bodu“ z nějž může ohodnocení vycházet a dosažená cena může být v zásadě jakkoliv nízká.
V této situaci se jako přijatelné východisku může brát i hodnota definovaná "cenou šrotu". Za horní hranice je pak možno považovat cca 20 % poslední auditované účetní hodnoty podniku.
Hodnota vlastního kapitálu
Tato metoda je naopak zcela závislá na ocenění podnikových aktiv a závazků podle účetnictví). Hodnota je pak definována vztahem ( 67 )
hodnota vlastního kapitálu = aktiva - závazky ( 67 )
(owner's equity = assets - liabilities)
Substanční metoda
Zde nevychází ocenění majetku i závazků z účetních podkladů, ale je tak zvaně reálné. Odpovídá tedy aktuálním cenám, za něž by bylo možné daný majetek v daném okamžiku pořídit.
V takovém případě je ovšem na místě otázka (která je aktuální zvláště v případě akvizicí) a sice zda má smysl koupit stávající podnik nebo bude lépe vybudovat nový. Na scéně se objevují nehmotná aktiva v podobě goodwillu (viz nás1edující subkapitola 12.4).
Je zřejmé, že substanční hodnota tvoří horní cenovou hranici (ze všech metod ocenění je nejvýhodnější pro prodávajícího). Proto má obvykle v úvahách o hodnotě oceňovaného podniku spíše pomocnou funkci.
Je charakterizována absencí předpokladu trvání podniku (podnikatelských aktivit) v rozumném časovém horizontu. Tím přestávají výstupy z účetnictví hrát roli „pevného bodu“ z nějž může ohodnocení vycházet a dosažená cena může být v zásadě jakkoliv nízká.
V této situaci se jako přijatelné východisku může brát i hodnota definovaná "cenou šrotu". Za horní hranice je pak možno považovat cca 20 % poslední auditované účetní hodnoty podniku.
Hodnota vlastního kapitálu
Tato metoda je naopak zcela závislá na ocenění podnikových aktiv a závazků podle účetnictví). Hodnota je pak definována vztahem ( 67 )
hodnota vlastního kapitálu = aktiva - závazky ( 67 )
(owner's equity = assets - liabilities)
Substanční metoda
Zde nevychází ocenění majetku i závazků z účetních podkladů, ale je tak zvaně reálné. Odpovídá tedy aktuálním cenám, za něž by bylo možné daný majetek v daném okamžiku pořídit.
V takovém případě je ovšem na místě otázka (která je aktuální zvláště v případě akvizicí) a sice zda má smysl koupit stávající podnik nebo bude lépe vybudovat nový. Na scéně se objevují nehmotná aktiva v podobě goodwillu (viz nás1edující subkapitola 12.4).
Je zřejmé, že substanční hodnota tvoří horní cenovou hranici (ze všech metod ocenění je nejvýhodnější pro prodávajícího). Proto má obvykle v úvahách o hodnotě oceňovaného podniku spíše pomocnou funkci.
Stupně podnikatelského ocenění
Stupně podnikatelského ocenění v zásadě definují přípustné systémové okolí ocenění podniku, včetně vazeb na okolí a očekávaných či přípustných synergií. Lze definovat dva stupně podnikatelského ocenění.
1. Podnik "sám o sobě" (stand - alone basis, going concern)
Tedy tak jak podnik v daný okamžik "stojí a leží", v podstatě bez jakýchkoliv synergických efektů, včetně těch, které jsou spojeny s budoucími očekávání. Mohou být přípustné v zásadě pouze ty efekty z budoucího vývoje, které se zcela prokazatelně a nepochybně odvíjí od současného stavu (ku příkladu smlouvy se státem o budoucích dodávkách).
2. Z hlediska záměrů, které by měly být uskutečněny v budoucnu
V tomto případě se do ocenění hodnoty podniku zcela programově zahrnují synergie, vyplývající z pohybu po časové ose. Principielně jsou ovšem tyto kroky přípustné (s uvážením výše uvedené výjimky) pouze z pohledu nového majitele (po uskutečněné transakci - spojení firem). Původní vlastník mohl tyto možnosti využít v minulosti.
1. Podnik "sám o sobě" (stand - alone basis, going concern)
Tedy tak jak podnik v daný okamžik "stojí a leží", v podstatě bez jakýchkoliv synergických efektů, včetně těch, které jsou spojeny s budoucími očekávání. Mohou být přípustné v zásadě pouze ty efekty z budoucího vývoje, které se zcela prokazatelně a nepochybně odvíjí od současného stavu (ku příkladu smlouvy se státem o budoucích dodávkách).
2. Z hlediska záměrů, které by měly být uskutečněny v budoucnu
V tomto případě se do ocenění hodnoty podniku zcela programově zahrnují synergie, vyplývající z pohybu po časové ose. Principielně jsou ovšem tyto kroky přípustné (s uvážením výše uvedené výjimky) pouze z pohledu nového majitele (po uskutečněné transakci - spojení firem). Původní vlastník mohl tyto možnosti využít v minulosti.
b) Ocenění z vůle vlastníků
b) ocenění z vůle vlastníků
O tomto typu ocenění lze říci, že je specielně vhodné pro podnikatelské účely. To vyplývá z jeho aspirací (kterým je přizpůsobena i metodika) vyjádřit podnikatelské šance a rizika, která jsou s oceňovaným podnikem spojena.
Bude tedy s výhodou používáno především pro účely:
i. koupě a prodeje podniku
ii. spojování firem (akvizice)
iii. sanace podniku
iv. konkurzu
v. uvedení na burzu
vi. získání dalšího vlastního / cizího kapitálu.
Základním smyslem tohoto typu ocenění je odhadnout tržní hodnotu podniku, tedy peněžní částku, za kterou lze daný podnik koupit či prodat. Potřeba objektivizovat tento odhad tržní hodnoty je pociťován i v mezinárodním kontextu, což vedlo k deklaraci čtyř následujících mezinárodních etických standardů.
Ty mají charakter podmínky „nutné nikoliv postačující“, která musí být splněna v každém případě, pokud se má provedený odhad alespoň přibližovat k tržní hodnotě.
- kupující i prodávající jednají zcela dobrovolně a legálně - bez vnějších tlaků či nekalých úmyslů
- obě strany mají zájem na uskutečnění transakce
- obě strany mají k dispozici všechny důležité informace o předmětu prodeje
- na obou stranách je přiměřená konkurence.
Na první pohled je zřejmé, že tyto etické standardy jsou v některých případech prostě nesplnitelné. To platí specielně o třetím standardu, kde je zřejmé, že při jeho splnění by se žádný obchod neuskutečnil.
Metodologie teorie her řeší tento problém realističtěji, když v nejjednodušší situaci dvou hráčů předpokládá různé obsazení incidenční matice. Pak lze konstatovat, že pokud informační vybavení obou hráčů je takové aby vedlo k této situaci různého obsazení, je toto informační adekvátní a pro úspěšný obchod postačující.
O tomto typu ocenění lze říci, že je specielně vhodné pro podnikatelské účely. To vyplývá z jeho aspirací (kterým je přizpůsobena i metodika) vyjádřit podnikatelské šance a rizika, která jsou s oceňovaným podnikem spojena.
Bude tedy s výhodou používáno především pro účely:
i. koupě a prodeje podniku
ii. spojování firem (akvizice)
iii. sanace podniku
iv. konkurzu
v. uvedení na burzu
vi. získání dalšího vlastního / cizího kapitálu.
Základním smyslem tohoto typu ocenění je odhadnout tržní hodnotu podniku, tedy peněžní částku, za kterou lze daný podnik koupit či prodat. Potřeba objektivizovat tento odhad tržní hodnoty je pociťován i v mezinárodním kontextu, což vedlo k deklaraci čtyř následujících mezinárodních etických standardů.
Ty mají charakter podmínky „nutné nikoliv postačující“, která musí být splněna v každém případě, pokud se má provedený odhad alespoň přibližovat k tržní hodnotě.
- kupující i prodávající jednají zcela dobrovolně a legálně - bez vnějších tlaků či nekalých úmyslů
- obě strany mají zájem na uskutečnění transakce
- obě strany mají k dispozici všechny důležité informace o předmětu prodeje
- na obou stranách je přiměřená konkurence.
Na první pohled je zřejmé, že tyto etické standardy jsou v některých případech prostě nesplnitelné. To platí specielně o třetím standardu, kde je zřejmé, že při jeho splnění by se žádný obchod neuskutečnil.
Metodologie teorie her řeší tento problém realističtěji, když v nejjednodušší situaci dvou hráčů předpokládá různé obsazení incidenční matice. Pak lze konstatovat, že pokud informační vybavení obou hráčů je takové aby vedlo k této situaci různého obsazení, je toto informační adekvátní a pro úspěšný obchod postačující.
32. Oceňování hodnoty firmy (2 typy a 2 stupně). Podmínky realistického odhadu hodnoty firmy.
Typy a stupně oceňování
V úvodu musíme konstatovat, že žádná objektivní hodnota firmy neexistuje. Z tohoto poněkud depresivního zjištění vyplývá, že neexistuje ani žádné jediné správné ocenění podniku jako celku a tedy ani žádná jediná správná metoda ocenění hodnoty podniku. Dokonce i často používaná objektivizace hodnoty podniku aktuálně dosaženou tržní cenou má svá zjevná úskalí která nás vedou k závěru, že i takto dosaženou cenu bychom měli v zásadě rovněž považovat za subjektivní.
Přesto však není možné rezignovat na zjevnou potřebu alespoň do jisté míry objektivizovat když ne hodnotu podniku, tak alespoň proces (metodu) jakým se k této hodnotě můžeme dobrat. Jistou možností v tomto směru je metodická pestrost, znalost variantních metod ocenění podniku, což je náplní této kapitoly.
Typy oceňování
Jsou rozlišována dva zásadná typy oceňování.
a) ocenění nezávislé na vůli vlastníků
S jistou mírou zjednodušení lze konstatovat, že oceňování tohoto typu slouží více či méně pro potřeby státní správy. Přesněji zde můžeme identifikovat následující čtyři nejdůležitější účely ohodnocení:
i. daňové
ii. dědické spory
iii. spory vlastníků (určování majetkových účastí)
iv. poskytování úvěrů (v souvislosti s jejich ručením).
V takové situaci je zjevně nutná jednoznačnost výsledků a to i při opakování procesu ocenění (případně dokonce i při hodnocení jiným subjektem). Z toho plyne potřeba proces ohodnocení standardizovat a zjednodušit.
Toho se zde dosahuje mimo jiné i tím, že se v procesu ohodnocování pracuje s uzancemi (uznanými zavedenými zvyklostmi – zjevně jde o přímou obdobu logiky metodologie účetních standardů GAAP) a standardizovanými postupy.
V úvodu musíme konstatovat, že žádná objektivní hodnota firmy neexistuje. Z tohoto poněkud depresivního zjištění vyplývá, že neexistuje ani žádné jediné správné ocenění podniku jako celku a tedy ani žádná jediná správná metoda ocenění hodnoty podniku. Dokonce i často používaná objektivizace hodnoty podniku aktuálně dosaženou tržní cenou má svá zjevná úskalí která nás vedou k závěru, že i takto dosaženou cenu bychom měli v zásadě rovněž považovat za subjektivní.
Přesto však není možné rezignovat na zjevnou potřebu alespoň do jisté míry objektivizovat když ne hodnotu podniku, tak alespoň proces (metodu) jakým se k této hodnotě můžeme dobrat. Jistou možností v tomto směru je metodická pestrost, znalost variantních metod ocenění podniku, což je náplní této kapitoly.
Typy oceňování
Jsou rozlišována dva zásadná typy oceňování.
a) ocenění nezávislé na vůli vlastníků
S jistou mírou zjednodušení lze konstatovat, že oceňování tohoto typu slouží více či méně pro potřeby státní správy. Přesněji zde můžeme identifikovat následující čtyři nejdůležitější účely ohodnocení:
i. daňové
ii. dědické spory
iii. spory vlastníků (určování majetkových účastí)
iv. poskytování úvěrů (v souvislosti s jejich ručením).
V takové situaci je zjevně nutná jednoznačnost výsledků a to i při opakování procesu ocenění (případně dokonce i při hodnocení jiným subjektem). Z toho plyne potřeba proces ohodnocení standardizovat a zjednodušit.
Toho se zde dosahuje mimo jiné i tím, že se v procesu ohodnocování pracuje s uzancemi (uznanými zavedenými zvyklostmi – zjevně jde o přímou obdobu logiky metodologie účetních standardů GAAP) a standardizovanými postupy.
31. Oceňování finančního majetku firmy.
31. Oceňování finančního majetku firmy.
1. Oceňování ve finančním řízení
- obecně:
• oceňování majetku a dluhů
• nákladů a výnosů
- zvláště - oceňování "nepeněžní části" finančního majetku, tedy:
• obligací
• akcií (prioritních a kmenových)
- ocenění (jeho reálnost) závisí na metodě a může mít dopady na rozhodování v oblastech
• financování
• investování
• dividend
V ČR:
- CP a majetkové účasti se oceňují cenami pořízení (tj. bez nákladů s pořízením souvisejících) zákon o účetnictví
Ve stabilizovaných tržních ekonomikách
- obvykle skutečné pořizovací ceny (tržní ceny ke dni sestavování daného účetního výkazu)
2. Cenné papíry s fixními výnosy
- obligace
- prioritní akcie (i když z jiných pohledů se od sebe liší - daně, splatnost, vlastnictví)
a) oceňování obligací
- faktory racionálně nekvantifikovatelné (politická situace atd.)
- faktory racionálně kvantifikovatelné (výše úroku, nominální cena aj.)
- ceny obligací kolísají méně než ceny akcií (10 - 20 %, 20 - 30 %)
Vztah základů tržní ceny (C0) a tržní ceny (C)
C > C0 nadhodnocená obligace (doporučuje se prodat)
C < C0 podhodnocená obligace (doporučuje se koupit)
C = C0 dobře ohodnocená obligace
- úrokové riziko - pokles ceny obligace (při růstu i) předčasný prodej nízká výnosnost (i ztráta)
b) prioritní akcie - cena
- dividendy f (výsledků podniku)
- prioritní akcie nemají obvykle určenou lhůtu splatnosti dividendové výnosy mají formu perpetuity
i (pro prioritní akcie) > než u obligací
- držitelé obligací mají přednostní nárok na důchody a majetek firmy před držiteli prioritních akcií
Oceňování kmenových akcií
- pohyblivý výnos více pohyblivá cena, přesto
- oceňování principielně stejné (očekávané budoucí výnosy a hodnota akcie)
- specifika:
• neurčitější výnosy
• dividendy nejsou konstantní
• výnosy = dividendy + kapitálové zisky
1. Oceňování ve finančním řízení
- obecně:
• oceňování majetku a dluhů
• nákladů a výnosů
- zvláště - oceňování "nepeněžní části" finančního majetku, tedy:
• obligací
• akcií (prioritních a kmenových)
- ocenění (jeho reálnost) závisí na metodě a může mít dopady na rozhodování v oblastech
• financování
• investování
• dividend
V ČR:
- CP a majetkové účasti se oceňují cenami pořízení (tj. bez nákladů s pořízením souvisejících) zákon o účetnictví
Ve stabilizovaných tržních ekonomikách
- obvykle skutečné pořizovací ceny (tržní ceny ke dni sestavování daného účetního výkazu)
2. Cenné papíry s fixními výnosy
- obligace
- prioritní akcie (i když z jiných pohledů se od sebe liší - daně, splatnost, vlastnictví)
a) oceňování obligací
- faktory racionálně nekvantifikovatelné (politická situace atd.)
- faktory racionálně kvantifikovatelné (výše úroku, nominální cena aj.)
- ceny obligací kolísají méně než ceny akcií (10 - 20 %, 20 - 30 %)
Vztah základů tržní ceny (C0) a tržní ceny (C)
C > C0 nadhodnocená obligace (doporučuje se prodat)
C < C0 podhodnocená obligace (doporučuje se koupit)
C = C0 dobře ohodnocená obligace
- úrokové riziko - pokles ceny obligace (při růstu i) předčasný prodej nízká výnosnost (i ztráta)
b) prioritní akcie - cena
- dividendy f (výsledků podniku)
- prioritní akcie nemají obvykle určenou lhůtu splatnosti dividendové výnosy mají formu perpetuity
i (pro prioritní akcie) > než u obligací
- držitelé obligací mají přednostní nárok na důchody a majetek firmy před držiteli prioritních akcií
Oceňování kmenových akcií
- pohyblivý výnos více pohyblivá cena, přesto
- oceňování principielně stejné (očekávané budoucí výnosy a hodnota akcie)
- specifika:
• neurčitější výnosy
• dividendy nejsou konstantní
• výnosy = dividendy + kapitálové zisky
Klasická výpočetní definice CF
Klasická výpočetní definice CF je představována výrazem ( 72 )
CF = zisk + odpisy ( 72 )
Ten však odpovídá realitě pouze přibližně, a to jak z pohledu přesné číselné hodnoty (viz dále detailní schéma nepřímé metody) tak i koncepčního pohledu.
Koncepce CF totiž vychází z kategorií
• peněžních příjmů a
• peněžních výdajů,
nikoli z kategorií
• výnosů a
• nákladů.
Jsou tedy v rovnici ( 72 ) spojeny obě z těchto skupin kategorií, což z pohledu teorie finančního řízení podniku není zcela korektní. Tento výraz je však široce používán a v situacích, kde jistá nepřesnost není na závadu je jeho jednoduchost a průhlednost výhodou.
Metody:
přímé
- sledování příjmů a výdajů za dané období
- vyčlenění odpovídajících transakcí (peněžních toků) a jejich sledování
nepřímé
- "rekonstrukce" každý individuální peněžní tok se projeví současně buď jako:
• změna jiné rozvahové položky (je-li to rozvahová operace)
• náklad (výnos) ve výsledovce (je-li to výsledková operace)
30. Obecné schéma nepřímé metody. Kategorie CF.
CF = zisk + odpisy ( 72 )
Ten však odpovídá realitě pouze přibližně, a to jak z pohledu přesné číselné hodnoty (viz dále detailní schéma nepřímé metody) tak i koncepčního pohledu.
Koncepce CF totiž vychází z kategorií
• peněžních příjmů a
• peněžních výdajů,
nikoli z kategorií
• výnosů a
• nákladů.
Jsou tedy v rovnici ( 72 ) spojeny obě z těchto skupin kategorií, což z pohledu teorie finančního řízení podniku není zcela korektní. Tento výraz je však široce používán a v situacích, kde jistá nepřesnost není na závadu je jeho jednoduchost a průhlednost výhodou.
Metody:
přímé
- sledování příjmů a výdajů za dané období
- vyčlenění odpovídajících transakcí (peněžních toků) a jejich sledování
nepřímé
- "rekonstrukce" každý individuální peněžní tok se projeví současně buď jako:
• změna jiné rozvahové položky (je-li to rozvahová operace)
• náklad (výnos) ve výsledovce (je-li to výsledková operace)
30. Obecné schéma nepřímé metody. Kategorie CF.
29. CF – definice a obsah pojmu. Vznik, funkce, kritérium. Dvě metody určení hodnoty CF.
Definice, geneze a význam
Tok hotovosti či hotovostí, jinak též peněžní toky (Cash Flow – CF) je historicky posledním (a tedy nejmladším) pojmem z triády kategorií:
• majetková struktura – pracuje s ukazateli z levé strany rozvahy
• finanční struktura – je vyjadřována ukazateli z pravé strany rozvahy
• CF - rozvaha & výsledovka (výkaz CF)
CF je klasickou ukázkou kategorií, jejíž vznik byl v nejlepším smyslu slova vynucen praxí finančního řízení, důrazem na skutečné finanční toky. Z pohledu souvislostí firemních financí a účetnictví zde můžeme spatřovat vazbu na akruální účetnictví.
Ukazatel CF je produktem úsilí zvládnout časový a obsahový nesoulad mezi:
• náklady a výdaji
• výnosy a příjmy
• ziskem a stavem dostupných peněžních prostředků.
Toto nové kritérium je zcela soustředěno na platební schopnost podniku (vedle dosud sledovaných ukazatelů majetkové a finanční struktury a ukazatelů zisku).
CF je definováno alternativně buď jako
a) bilance pohybu peněžních prostředků za určité období
b) změna stavu peněžních prostředků (přírůstek, pokles)za určité období a jeho ekonomická účinnost (údajně častěji používané pojetí, rozhodně však s vyšší vypovídací schopností).
Tok hotovosti či hotovostí, jinak též peněžní toky (Cash Flow – CF) je historicky posledním (a tedy nejmladším) pojmem z triády kategorií:
• majetková struktura – pracuje s ukazateli z levé strany rozvahy
• finanční struktura – je vyjadřována ukazateli z pravé strany rozvahy
• CF - rozvaha & výsledovka (výkaz CF)
CF je klasickou ukázkou kategorií, jejíž vznik byl v nejlepším smyslu slova vynucen praxí finančního řízení, důrazem na skutečné finanční toky. Z pohledu souvislostí firemních financí a účetnictví zde můžeme spatřovat vazbu na akruální účetnictví.
Ukazatel CF je produktem úsilí zvládnout časový a obsahový nesoulad mezi:
• náklady a výdaji
• výnosy a příjmy
• ziskem a stavem dostupných peněžních prostředků.
Toto nové kritérium je zcela soustředěno na platební schopnost podniku (vedle dosud sledovaných ukazatelů majetkové a finanční struktury a ukazatelů zisku).
CF je definováno alternativně buď jako
a) bilance pohybu peněžních prostředků za určité období
b) změna stavu peněžních prostředků (přírůstek, pokles)za určité období a jeho ekonomická účinnost (údajně častěji používané pojetí, rozhodně však s vyšší vypovídací schopností).
28. Kategorizace finančních trhů – produkty, organizace, priorita.
Kategorizace finančních trhů
Pro členění finančních trhů se lze identifikovat následující účelové (kriteriální ) funkce a s nimi spojené struktury:
1. podle produktů (instrumentů)
a) peněžní trh (splatnost 1 rok)
- emise krátkodobých CP (komerční CP)
- krátkodobý bankovní úvěr
- krátkodobý dodavatelský úvěr (spolu s předchozím rozhodující)
- krátkodobé státní CP (pokladniční poukázky)
b) kapitálový trh
- dlouhodobé CP (akcie, obligace)
- dlouhodobé úvěry (všeho druhu)
Poznámka: Za prokázaný trend můžeme považovat sekuritizaci finančních trhů (přesuny peněz prostřednictvím cenných papírů - zefektivnění).
c) devizový trh
koupě a prodej
- valut a
- deviz.
d) trh drahých kovů
- zlato
- platina a
- jiné drahé (měnové) kovy.
2. podle způsobu organizace
a) přímý nákup / prodej = organizovaný trh
- burzovní trh
- mimoburzovní organizace (RM-Systém a Středisko cenných papírů)Ve stabilizovaných ekonomikách roste význam přímého nákupu a prodeje, jako přímý důsledek dostupnosti dat, technik a technických prostředků.
b) pomocí finančních zprostředkovatelů s výhodami
- informační základna
- základna technik (jako předpoklad nižších transakčních nákladů)
3. podle priorit
a) primární trh (a prvotní prodej)
Obchody zde uzavírané jsou označované jako "obchody za zavřenými dveřmi", neboť jsou určeny pouze pro kapitálově silné subjekty (institucionální zprostředkovatele) Prodávají se zpravidla celé emise a to prvnímu majiteli (emitent není majitelem).
b) sekundární trh
Je předpokladem trhu primárního, neboť jinak by nebylo kde dále prodá vat emise, zobchodované primárně v obchodech „za zavřenými dveřmi“.To se netýká části instrumentů (vkladní listy a depozitní certifikáty).
Pro členění finančních trhů se lze identifikovat následující účelové (kriteriální ) funkce a s nimi spojené struktury:
1. podle produktů (instrumentů)
a) peněžní trh (splatnost 1 rok)
- emise krátkodobých CP (komerční CP)
- krátkodobý bankovní úvěr
- krátkodobý dodavatelský úvěr (spolu s předchozím rozhodující)
- krátkodobé státní CP (pokladniční poukázky)
b) kapitálový trh
- dlouhodobé CP (akcie, obligace)
- dlouhodobé úvěry (všeho druhu)
Poznámka: Za prokázaný trend můžeme považovat sekuritizaci finančních trhů (přesuny peněz prostřednictvím cenných papírů - zefektivnění).
c) devizový trh
koupě a prodej
- valut a
- deviz.
d) trh drahých kovů
- zlato
- platina a
- jiné drahé (měnové) kovy.
2. podle způsobu organizace
a) přímý nákup / prodej = organizovaný trh
- burzovní trh
- mimoburzovní organizace (RM-Systém a Středisko cenných papírů)Ve stabilizovaných ekonomikách roste význam přímého nákupu a prodeje, jako přímý důsledek dostupnosti dat, technik a technických prostředků.
b) pomocí finančních zprostředkovatelů s výhodami
- informační základna
- základna technik (jako předpoklad nižších transakčních nákladů)
3. podle priorit
a) primární trh (a prvotní prodej)
Obchody zde uzavírané jsou označované jako "obchody za zavřenými dveřmi", neboť jsou určeny pouze pro kapitálově silné subjekty (institucionální zprostředkovatele) Prodávají se zpravidla celé emise a to prvnímu majiteli (emitent není majitelem).
b) sekundární trh
Je předpokladem trhu primárního, neboť jinak by nebylo kde dále prodá vat emise, zobchodované primárně v obchodech „za zavřenými dveřmi“.To se netýká části instrumentů (vkladní listy a depozitní certifikáty).
Funkce finančních zprostředkovatelů
Funkce finančních zprostředkovatelů
- optimalizace:
• informačních nákladů (identifikace partnerů)
• transakčních nákladů (smlouvy, poplatky - rutina)
= jejich konkurenční výhoda (? dočasná)
Typy finančních zprostředkovatelů
- podle jejich zdrojů a rozdílů v míře zisku a likvidity
1. depozitní instituce
- banky a spořitelny + úvěrová družstva
2. smluvní spořitelní instituce (získávají zdroje v pravidelných intervalech na smluvním základě)
- pojišťovny a penzijní fondy
3. investiční zprostředkovatelé (finanční společnosti a investiční fondy)
- optimalizace:
• informačních nákladů (identifikace partnerů)
• transakčních nákladů (smlouvy, poplatky - rutina)
= jejich konkurenční výhoda (? dočasná)
Typy finančních zprostředkovatelů
- podle jejich zdrojů a rozdílů v míře zisku a likvidity
1. depozitní instituce
- banky a spořitelny + úvěrová družstva
2. smluvní spořitelní instituce (získávají zdroje v pravidelných intervalech na smluvním základě)
- pojišťovny a penzijní fondy
3. investiční zprostředkovatelé (finanční společnosti a investiční fondy)
26. Rozklady rentability a pyramidová soustava DuPont.
Rozklady rentability
- je to komplexní ukazatel
- pro hodnocení finančního zdraví firmy jsou významné i její složky = faktory, které na ni působí
NIAT = f (daní z příjmů, úrokové sazby, míry zadluženosti, objemu prodeje, vývoje nákladů, cenových vlivů)
27. 3 faktory procesu financování a role finančního trhu. Klíčové funkce finančního trhu,. Formy financování a struktura finančního trhu. Funkce (optimalizace) a typy finančních zprostředkovatelů.
Definice
- proces financování (zdroje, alokace, dividendová politika)
= f (daňového systému, efektivity firmy, situace na finančním trhu)
- finanční trh a jeho role - soustava finančních institucí, instrumentů a vztahů mezi nimi, která přerozděluje dočasně volné prostředky mezi ekonomickými subjekty z míst jejich přebytku do míst jejich nedostatku
Klíčové funkce finančního trhu
1) mobilizace volných prostředků
2) určování ceny peněz (cena externích zdrojů)
3) alokace (nejen podle nabídky a poptávky
takto zajišťují finanční trhy
- vyšší efektivnost podnikatelských aktivit, resp. vůbec
- realizovatelnost podnikatelských aktivit
Formy financování
a) přímé (dlužníci a věřitelé)
b) nepřímé (prostřednictvím finančních zprostředkovatelů)
- je to komplexní ukazatel
- pro hodnocení finančního zdraví firmy jsou významné i její složky = faktory, které na ni působí
NIAT = f (daní z příjmů, úrokové sazby, míry zadluženosti, objemu prodeje, vývoje nákladů, cenových vlivů)
27. 3 faktory procesu financování a role finančního trhu. Klíčové funkce finančního trhu,. Formy financování a struktura finančního trhu. Funkce (optimalizace) a typy finančních zprostředkovatelů.
Definice
- proces financování (zdroje, alokace, dividendová politika)
= f (daňového systému, efektivity firmy, situace na finančním trhu)
- finanční trh a jeho role - soustava finančních institucí, instrumentů a vztahů mezi nimi, která přerozděluje dočasně volné prostředky mezi ekonomickými subjekty z míst jejich přebytku do míst jejich nedostatku
Klíčové funkce finančního trhu
1) mobilizace volných prostředků
2) určování ceny peněz (cena externích zdrojů)
3) alokace (nejen podle nabídky a poptávky
takto zajišťují finanční trhy
- vyšší efektivnost podnikatelských aktivit, resp. vůbec
- realizovatelnost podnikatelských aktivit
Formy financování
a) přímé (dlužníci a věřitelé)
b) nepřímé (prostřednictvím finančních zprostředkovatelů)
25. Rentabilita vlastního jmění, earning power, rentabilita celkového kapitálu.
Rentabilita vlastního jmění
- pohled vlastníků (akcionářů)
- vlastní jmění = účetní hodnota majetku vlastníků akcií
- rozhoduje zisk po zdanění (nejen dividendy)
- výnosnost kapitálu vloženého akcionáři
- zda je kapitál reprodukován tak, jak by to mělo odpovídat riziku investic (z pohledu investorů)
- pokud je nižší nebo stejná jako výnosnost nerizikových CP (státní obligace, státní pokladniční poukázky) zánik podniku
- trendy: VJ - růst, zisk - kolísá
- trendy: rentabilita = obvyklá úroková míra + riziková prémie
Výdělkový potenciál firmy
- nezávisí na skladbě zdrojů (obtížně srovnatelné) - jde o rentabilitu majetku (aktiv)
- jaká rentabilita podniku bez daně ze zisku (srovnání podniků s různými daňovými podmínkami)
- závisí na: technologii, způsobu výroby (hromadná, sériová) a cenových vlivech
Rentabilita celkového kapitálu
- zdaněné úroky = U*(1 - d) = náklady na cizí zdroje, jejich zakomponováním se ukazatel stává nezávislým na charakteru zdrojů financování (kdybychom neuvažovali zdanění úroků, docházelo by ke změně ukazatele i jen vlivem změny finanční struktury)
Rentabilita celkového kapitálu Rentabilita vlastního kapitálu
(podmínka výhodnosti využití úvěru)
- pohled vlastníků (akcionářů)
- vlastní jmění = účetní hodnota majetku vlastníků akcií
- rozhoduje zisk po zdanění (nejen dividendy)
- výnosnost kapitálu vloženého akcionáři
- zda je kapitál reprodukován tak, jak by to mělo odpovídat riziku investic (z pohledu investorů)
- pokud je nižší nebo stejná jako výnosnost nerizikových CP (státní obligace, státní pokladniční poukázky) zánik podniku
- trendy: VJ - růst, zisk - kolísá
- trendy: rentabilita = obvyklá úroková míra + riziková prémie
Výdělkový potenciál firmy
- nezávisí na skladbě zdrojů (obtížně srovnatelné) - jde o rentabilitu majetku (aktiv)
- jaká rentabilita podniku bez daně ze zisku (srovnání podniků s různými daňovými podmínkami)
- závisí na: technologii, způsobu výroby (hromadná, sériová) a cenových vlivech
Rentabilita celkového kapitálu
- zdaněné úroky = U*(1 - d) = náklady na cizí zdroje, jejich zakomponováním se ukazatel stává nezávislým na charakteru zdrojů financování (kdybychom neuvažovali zdanění úroků, docházelo by ke změně ukazatele i jen vlivem změny finanční struktury)
Rentabilita celkového kapitálu Rentabilita vlastního kapitálu
(podmínka výhodnosti využití úvěru)
22. Ukazatelé zadluženosti a finanční struktury. Ukazatele kapitálového trhu.
ukazatelé likvidity – platební schopnosti
Ukazatele likvidity jsou standardizovány téměř dokonale podle následujícího tříprvkového schématu. V zásadě je základní definiční vztah všech likvidit stejný. Srovnává se objem toho co mám podnik platit (jmenovatel ukazatele) s tím čím to může zaplatit (jmenovatel výrazu). Liší se jen uvažované konkrétní hodnoty čitatele a jmenovatele.
ukazatelé finančního trhu
Ve stabilizovaných ekonomikách jsou ukazatele spojené s kapitálovým trhem obvykle v posici kategorického imperativu a jejich žádoucí hodnota je dokonce objektem centrálně koordinovaných aktivit. V podmínkách ekonomiky ČR je kapitálový trh bohužel prakticky nefunkční a proto zde uvádíme pouze dva ukazatele, běžně považované za nejvýznamnější.
23. Bonitní/bankrotní modely (Z-funkce).
Identifikace symptomů budoucí nesolventnosti
Tyto metodické nástroje patří k nejsofistikovanějším metodám FA. Jsou obvykle postaveny na vícefaktorové analýze vzájemných závislostí mezi vstupními a výstupními ukazateli.
S ohledem na jejich vypovídací schopnost jsou označovány jako bonitní či bankrotní modely, přičemž posledně uvedené jsou schopny předikovat budoucí vývoj podniku a to dokonce s definovanou pravděpodobností.
Ukazatele likvidity jsou standardizovány téměř dokonale podle následujícího tříprvkového schématu. V zásadě je základní definiční vztah všech likvidit stejný. Srovnává se objem toho co mám podnik platit (jmenovatel ukazatele) s tím čím to může zaplatit (jmenovatel výrazu). Liší se jen uvažované konkrétní hodnoty čitatele a jmenovatele.
ukazatelé finančního trhu
Ve stabilizovaných ekonomikách jsou ukazatele spojené s kapitálovým trhem obvykle v posici kategorického imperativu a jejich žádoucí hodnota je dokonce objektem centrálně koordinovaných aktivit. V podmínkách ekonomiky ČR je kapitálový trh bohužel prakticky nefunkční a proto zde uvádíme pouze dva ukazatele, běžně považované za nejvýznamnější.
23. Bonitní/bankrotní modely (Z-funkce).
Identifikace symptomů budoucí nesolventnosti
Tyto metodické nástroje patří k nejsofistikovanějším metodám FA. Jsou obvykle postaveny na vícefaktorové analýze vzájemných závislostí mezi vstupními a výstupními ukazateli.
S ohledem na jejich vypovídací schopnost jsou označovány jako bonitní či bankrotní modely, přičemž posledně uvedené jsou schopny předikovat budoucí vývoj podniku a to dokonce s definovanou pravděpodobností.
Zdroje vstupních informací
Zdroje vstupních informací
a) finanční účetnictví
b) naturální ukazatele
c) vstupy z fundamentální analýzy
d) údaje z finančního trhu nebo z kapitálového trhu
Poměrové ukazatele FA (poměrová analýza)
Obvykle jsou definovány pěti následujícími okruhy ukazatelů:
1. rentabilita
2. aktivita - vázanost kapitálu
3. likvidita - platební schopnost
4. zadluženost - struktura finančních zdrojů
5. finanční trh.
Alternativně se objevují i systémy koncipované odlišně (čtyřokruhové), pro naše potřeby však výše uvedená struktura vyhovuje dostatečně dobře.
Ke specifikám FA patří i skutečnost, že jednotlivé ukazatele uvnitř skupin nejsou nijak speciálně označovány. K této praxi se v daném případě přikloníme i v tomto studijním textu. Číselné označování výrazů tedy v tomto případě odpadá.
a) finanční účetnictví
b) naturální ukazatele
c) vstupy z fundamentální analýzy
d) údaje z finančního trhu nebo z kapitálového trhu
Poměrové ukazatele FA (poměrová analýza)
Obvykle jsou definovány pěti následujícími okruhy ukazatelů:
1. rentabilita
2. aktivita - vázanost kapitálu
3. likvidita - platební schopnost
4. zadluženost - struktura finančních zdrojů
5. finanční trh.
Alternativně se objevují i systémy koncipované odlišně (čtyřokruhové), pro naše potřeby však výše uvedená struktura vyhovuje dostatečně dobře.
Ke specifikám FA patří i skutečnost, že jednotlivé ukazatele uvnitř skupin nejsou nijak speciálně označovány. K této praxi se v daném případě přikloníme i v tomto studijním textu. Číselné označování výrazů tedy v tomto případě odpadá.
19. Etapy a postupy finanční analýzy. Zdroje vstupních dat. 4 (5) skupin poměrových ukazatelů (skupinového typu).
FA = diagnostická část finančního řízení
- poměřuje získané údaje a rozšiřuje jejich vypovídací schopnost (informace pro finanční rozhodování)
Etapy FA
- zasahuje všechny 3 funkce finančního řízení (financování, investování, dividendová politika)
a) zjištění základních charakteristik (standardizovaných)
b) určení odchylek od standardů
c) případná podrobnější analýza ve vybraných oblastech
d) identifikace příčin nežádoucího stavu
Postupy finanční analýzy (prakticky využitelné)
1.
a) výběr srovnatelných firem
b) sběr dat
a) ověření použitelnosti dat
2.
a) výběr vhodné metody
b) zpracování ukazatelů (realizace)
c) relativní postavení firmy
3. identifikace modelu dynamiky
4. analýza vztahu mezi ukazateli (odchylky, korelace…)
5.
a) návrhy (ve variantách)
b) odhady rizikových variant
- poměřuje získané údaje a rozšiřuje jejich vypovídací schopnost (informace pro finanční rozhodování)
Etapy FA
- zasahuje všechny 3 funkce finančního řízení (financování, investování, dividendová politika)
a) zjištění základních charakteristik (standardizovaných)
b) určení odchylek od standardů
c) případná podrobnější analýza ve vybraných oblastech
d) identifikace příčin nežádoucího stavu
Postupy finanční analýzy (prakticky využitelné)
1.
a) výběr srovnatelných firem
b) sběr dat
a) ověření použitelnosti dat
2.
a) výběr vhodné metody
b) zpracování ukazatelů (realizace)
c) relativní postavení firmy
3. identifikace modelu dynamiky
4. analýza vztahu mezi ukazateli (odchylky, korelace…)
5.
a) návrhy (ve variantách)
b) odhady rizikových variant
18. Řízení peněžních prostředků a pohledávek
Řízení peněžních prostředků
- hlavní funkce - zajistit potřebu peněžních prostředků při minimalizaci nákladů cestou sledování:
• likvidity
• výnosnosti, resp. ztrát z držení peněžních prostředků, místo jejich investování
• rizika držby peněžních prostředků (znehodnocení, změna úrokových sazeb, …)
- 2 základní přístupy k řízení peněžních prostředků:
a) sledování (očekávaných) příjmů a výdajů např.:
• operativní věcné řízení (získávání a používání peněžních prostředků)
• platební kalendáře - přehledy očekávaných příjmů a výdajů, snaha předejít nedostatku peněžních prostředků
b) modely peněžních prostředků (aplikace modelu řízení zásob) - Baumolův model
- známá celková potřeba
- potřebu lze krýt z různých zdrojů
- náklady akviziční, obstarávací a pořizovací
Řízení pohledávek
- pohledávky lze dělit dle více kritérií např. na: tuzemské a zahraniční, krátkodobé a dlouhodobé, dle subjektu na subjekty pohledávky platící a neplatící
- pohledávky také mohou být z obchodních styků či z jiných důvodů (nároky na dotace, odpočty daní, ze zákona, úhrada ztrát společnosti)
- účelová funkce - opět optimalizace, zde ovšem velmi sporná, spíše minimalizace (ne ale za každou cenu)
- základní nástroje:
• podmínky prodeje (slevy, zvýhodnění, bonita partnera)
• zajištění pohledávek (směnky, akreditivy, bankovní akceptace)
• informace o partnerech
• skonta (slevy při promptní platbě)
- hlavní funkce - zajistit potřebu peněžních prostředků při minimalizaci nákladů cestou sledování:
• likvidity
• výnosnosti, resp. ztrát z držení peněžních prostředků, místo jejich investování
• rizika držby peněžních prostředků (znehodnocení, změna úrokových sazeb, …)
- 2 základní přístupy k řízení peněžních prostředků:
a) sledování (očekávaných) příjmů a výdajů např.:
• operativní věcné řízení (získávání a používání peněžních prostředků)
• platební kalendáře - přehledy očekávaných příjmů a výdajů, snaha předejít nedostatku peněžních prostředků
b) modely peněžních prostředků (aplikace modelu řízení zásob) - Baumolův model
- známá celková potřeba
- potřebu lze krýt z různých zdrojů
- náklady akviziční, obstarávací a pořizovací
Řízení pohledávek
- pohledávky lze dělit dle více kritérií např. na: tuzemské a zahraniční, krátkodobé a dlouhodobé, dle subjektu na subjekty pohledávky platící a neplatící
- pohledávky také mohou být z obchodních styků či z jiných důvodů (nároky na dotace, odpočty daní, ze zákona, úhrada ztrát společnosti)
- účelová funkce - opět optimalizace, zde ovšem velmi sporná, spíše minimalizace (ne ale za každou cenu)
- základní nástroje:
• podmínky prodeje (slevy, zvýhodnění, bonita partnera)
• zajištění pohledávek (směnky, akreditivy, bankovní akceptace)
• informace o partnerech
• skonta (slevy při promptní platbě)
16. Optimalizace zásob – kritérium, tři složky nákladů. Baumolův model.
Optimalizace zásob
O optimalizaci zásob lze v daném případě hovořit plným právem. Při kritériu minimalizace nákladů na pořízení a udržení zásob dosahujeme následujícím postupem skutečně matematického minima.
Složky celkových nákladů:
• náklady na pořízení
• náklady skladovací
• vlastní cena zásob
• náklady nedostatku zásob
- ušlý zisk
- pokuty a penále
- cenové diference materiálových náhrad
17. Optimální výrobní dávka (parametry). Výše nedokončené výroby. Využití zásob, včetně pojistné zásoby – kritéria (ukazatele).
Optimalizace výrobní dávky
Optimální výrobní dávka je závislá především na:
• seřizovacích nákladech a na
• skladovacích nákladech.
Optimální výše nedokončené výroby
Analogicky jako Qopt u vstupních zásob.
Využití zásob a pojistné zásoby
Respektujeme účelové (kriteriální) funkce:
• minimalizace nákladů
• minimalizace rizika ztrát z nedostatku zásob.
Jako další (dílčí) kritéria slouží zejména:
• R rychlost obratu zásob (počet obrátek za období)
• DZ doba obratu zásob [dny]
• obrat zásob (zpravidla tržby - realizace [Kč])
• K koeficient využití zásob
• Z průměrný stav zásob
pojistná zásoba - f (odchylek):
• dodávkového cyklu
• spotřeby
• velikosti dodávky
O optimalizaci zásob lze v daném případě hovořit plným právem. Při kritériu minimalizace nákladů na pořízení a udržení zásob dosahujeme následujícím postupem skutečně matematického minima.
Složky celkových nákladů:
• náklady na pořízení
• náklady skladovací
• vlastní cena zásob
• náklady nedostatku zásob
- ušlý zisk
- pokuty a penále
- cenové diference materiálových náhrad
17. Optimální výrobní dávka (parametry). Výše nedokončené výroby. Využití zásob, včetně pojistné zásoby – kritéria (ukazatele).
Optimalizace výrobní dávky
Optimální výrobní dávka je závislá především na:
• seřizovacích nákladech a na
• skladovacích nákladech.
Optimální výše nedokončené výroby
Analogicky jako Qopt u vstupních zásob.
Využití zásob a pojistné zásoby
Respektujeme účelové (kriteriální) funkce:
• minimalizace nákladů
• minimalizace rizika ztrát z nedostatku zásob.
Jako další (dílčí) kritéria slouží zejména:
• R rychlost obratu zásob (počet obrátek za období)
• DZ doba obratu zásob [dny]
• obrat zásob (zpravidla tržby - realizace [Kč])
• K koeficient využití zásob
• Z průměrný stav zásob
pojistná zásoba - f (odchylek):
• dodávkového cyklu
• spotřeby
• velikosti dodávky
15. Celková potřeba oběžného majetku. Průměrná výše celkových zásob. Zásobovací rovnice.
Celková potřeba OM (POHC)
- výše OM pro zajištění očekávaných výkonů firmy (obvykle tržeb) ve finančních jednotkách
- vzniká zaplacením přijatého OM až do příchodu plateb od odběratelů
Řízení zásob
- zásoby = téměř synonymum OM
- představuje:
• řízení objemu zásob
• řízení struktury zásob
• řízení míry využívání zásob
- metody řízení zásob: široký sortiment (dále jen výběr)
Průměrná výše zásob závisí na průběhu spotřeby - rovnoměrná, nerovnoměrná (rychlejší nebo pomalejší na počátku dodacího cyklu).
Okamžik nové objednávky (O) určujeme v závislosti na:
• spotřebě
• době nutné pro vyřízení objednávky tak, aby nedošlo k čerpání pojistné zásoby.
Alternativou k právě uvedené metodice je v operativním řízení zásob zásobovací rovnice. Její definiční vztah je výraz a v podstatě popisuje řízení zásob v reálném čase, kdy délka období je určován podle dynamiky sledovaného procesu a schopností reakce jeho obsluhy.
Význam použitých symbolů je tento:
KZ ….… zásoba na konci období
PZ …….. zásoba na začátku období
N ….. … nákup během období
S ……… spotřeba během období.
- výše OM pro zajištění očekávaných výkonů firmy (obvykle tržeb) ve finančních jednotkách
- vzniká zaplacením přijatého OM až do příchodu plateb od odběratelů
Řízení zásob
- zásoby = téměř synonymum OM
- představuje:
• řízení objemu zásob
• řízení struktury zásob
• řízení míry využívání zásob
- metody řízení zásob: široký sortiment (dále jen výběr)
Průměrná výše zásob závisí na průběhu spotřeby - rovnoměrná, nerovnoměrná (rychlejší nebo pomalejší na počátku dodacího cyklu).
Okamžik nové objednávky (O) určujeme v závislosti na:
• spotřebě
• době nutné pro vyřízení objednávky tak, aby nedošlo k čerpání pojistné zásoby.
Alternativou k právě uvedené metodice je v operativním řízení zásob zásobovací rovnice. Její definiční vztah je výraz a v podstatě popisuje řízení zásob v reálném čase, kdy délka období je určován podle dynamiky sledovaného procesu a schopností reakce jeho obsluhy.
Význam použitých symbolů je tento:
KZ ….… zásoba na konci období
PZ …….. zásoba na začátku období
N ….. … nákup během období
S ……… spotřeba během období.
14. Oběžný majetek – pojetí, struktura a funkce. Situace v ČR a standardy tržní ekonomiky. Tři parametry řízení oběžného majetku (optimalizace).
- OM = složky majetku, které se používají krátkodobě (jednorázová spotřeba - především materiál)
- OM - upraveno normativně
- u nás: vymezeno, co není OM = negativní vymezení
• NIM
• HIM
• finanční investice (nad 1 rok)
Struktura OM
• zásoby
• pohledávky
• peněžní prostředky
• finanční majetek - krátkodobý
- OM je nejlikvidnější
- část podnikového majetku specifika řízení OM (vazby na provozní páku, Net Working Capital)
Funkce (výběr)
1) zajištění likvidity firmy
2) hladký koloběh majetku a kapitálu firmy = funkce firmy
3) vliv na rentabilitu firmy (cena OM ve vazbě na různé formy OM)
4) rezerva na krytí rizik
Odchylky "standardu tržní ekonomiky" od situace v ČR
A) vyšší podíl OM v celkových aktivech
B) vyšší podíl peněžních (platebních) prostředků - likvidita
C) zálohy na nákup zásob (nejen zásob)
D) pestřejší struktura OM z důvodů:
• likvidity
• nutnosti čelit rizikům trhu
• nutnosti zajistit finanční stabilitu firmy
Řízení OM
- vědomá činnost podniků zahrnující analýzu ), stanovení a ??????? optimální výše, struktury a míry OM, která odpovídá potřebám, možnostem a cílům podniku
- optimalizace (dle cílů a postavení firmy)
• výše OM
• struktury OM
• použití OM
- věcně zahrnuje řízení OM:
• řízení celkového OM
• řízení zásob
• řízení peněžních prostředků
• řízení pohledávek
- OM - upraveno normativně
- u nás: vymezeno, co není OM = negativní vymezení
• NIM
• HIM
• finanční investice (nad 1 rok)
Struktura OM
• zásoby
• pohledávky
• peněžní prostředky
• finanční majetek - krátkodobý
- OM je nejlikvidnější
- část podnikového majetku specifika řízení OM (vazby na provozní páku, Net Working Capital)
Funkce (výběr)
1) zajištění likvidity firmy
2) hladký koloběh majetku a kapitálu firmy = funkce firmy
3) vliv na rentabilitu firmy (cena OM ve vazbě na různé formy OM)
4) rezerva na krytí rizik
Odchylky "standardu tržní ekonomiky" od situace v ČR
A) vyšší podíl OM v celkových aktivech
B) vyšší podíl peněžních (platebních) prostředků - likvidita
C) zálohy na nákup zásob (nejen zásob)
D) pestřejší struktura OM z důvodů:
• likvidity
• nutnosti čelit rizikům trhu
• nutnosti zajistit finanční stabilitu firmy
Řízení OM
- vědomá činnost podniků zahrnující analýzu ), stanovení a ??????? optimální výše, struktury a míry OM, která odpovídá potřebám, možnostem a cílům podniku
- optimalizace (dle cílů a postavení firmy)
• výše OM
• struktury OM
• použití OM
- věcně zahrnuje řízení OM:
• řízení celkového OM
• řízení zásob
• řízení peněžních prostředků
• řízení pohledávek
13. Náklady na cizí a celkový kapitál. Souvislosti majetkové a finanční struktury.
Náklady na cizí kapitál
NCK = náklady na cizí kapitál NCK = (1 - DS)*i
i = úroková míra (v %)
DS = daňová sazba (v %)
Náklady na celková kapitál (K) - optimalizace
K = i*(1 - DS)*CK/K + NVK * VK/K
CK = cizí kapitál
VK = vlastní kapitál
K = celkový kapitál
NVK = náklady na vlastní kapitál po zdanění zisku v %
NVK = dividenda/cena akcie + míra růstu dividend
Souvislosti majetkové struktury a finanční struktury a strategie financování
a) zásadně (zlaté pravidlo financování)
• dlouhodobá aktiva dlouhodobé zdroje
• krátkodobá aktiva krátkodobé zdroje
- přičemž vlastní kapitál má krýt aktiva "typická" (ostatní aktiva mohou být kryta z cizího kapitálu)
b) net working capital
• NWC > 0 konzervativní strategie
oběžný majetek krátkodobý kapitál
net working capital
fixní majetek dlouhodobý kapitál
vlastní kapitál
• NWC < 0 agresivní strategie
fixní aktiva dlouhodobé závazky
net working capital
oběžná aktiva krátkodobé závazky
• překapitalizování - vyšší krytí oběžného majetku dlouhodobým kapitálem (konzervativní strategie)
- růst stability, pokles efektivnosti
• podkapitalizování - riskantní, menší platební potíže (strategie agresivní)
NCK = náklady na cizí kapitál NCK = (1 - DS)*i
i = úroková míra (v %)
DS = daňová sazba (v %)
Náklady na celková kapitál (K) - optimalizace
K = i*(1 - DS)*CK/K + NVK * VK/K
CK = cizí kapitál
VK = vlastní kapitál
K = celkový kapitál
NVK = náklady na vlastní kapitál po zdanění zisku v %
NVK = dividenda/cena akcie + míra růstu dividend
Souvislosti majetkové struktury a finanční struktury a strategie financování
a) zásadně (zlaté pravidlo financování)
• dlouhodobá aktiva dlouhodobé zdroje
• krátkodobá aktiva krátkodobé zdroje
- přičemž vlastní kapitál má krýt aktiva "typická" (ostatní aktiva mohou být kryta z cizího kapitálu)
b) net working capital
• NWC > 0 konzervativní strategie
oběžný majetek krátkodobý kapitál
net working capital
fixní majetek dlouhodobý kapitál
vlastní kapitál
• NWC < 0 agresivní strategie
fixní aktiva dlouhodobé závazky
net working capital
oběžná aktiva krátkodobé závazky
• překapitalizování - vyšší krytí oběžného majetku dlouhodobým kapitálem (konzervativní strategie)
- růst stability, pokles efektivnosti
• podkapitalizování - riskantní, menší platební potíže (strategie agresivní)
Optimální míra zadluženosti
a) původní představy (bez vlivu daňového systému)
- náklady celkového kapitálu funkci (náklady celkového kapitálu se vlivem změn nemění) f (změn ve finanční struktuře) hledání optima nemá smysl
b) s vlivem daňového systému (snižuje cenu cizího kapitálu)
- náklady celkového kapitálu s růstem zadlužení klesají ( co zvyšuje podíl cizího kapitálu)
c) současnost (tzv. "U - křivka" celkových nákladů kapitálu)
- optimální podíl cizího a vlastního kapitálu, kdy průměrné náklady celkového kapitálu jsou minimální
- náklady celkového kapitálu funkci (náklady celkového kapitálu se vlivem změn nemění) f (změn ve finanční struktuře) hledání optima nemá smysl
b) s vlivem daňového systému (snižuje cenu cizího kapitálu)
- náklady celkového kapitálu s růstem zadlužení klesají ( co zvyšuje podíl cizího kapitálu)
c) současnost (tzv. "U - křivka" celkových nákladů kapitálu)
- optimální podíl cizího a vlastního kapitálu, kdy průměrné náklady celkového kapitálu jsou minimální
12. Finanční struktura – obsah pojmu, optimum finanční struktury (cena kapitálu a míra zadluženosti).
- definice a obsah pojmu
1) FS = struktura podnikového kapitálu jako celku (rozvaha)
2) FS = přírůstek podnikového kapitálu (dynamický přístup), ze kterého je financován přírůstek majetku
Kapitálová struktura = struktura (části podnikového - dlouhodobého) kapitálu, která financuje:
• fixní majetek
• trvalou část oběžného majetku
Optimální finanční struktura:
Kriteriální funkce:
a) cizí kapitál / vlastní kapitál = finanční páka (gearing ratio, leverage ratio)
- velký poměr - riziko věřitelů měření finančního rizika
b)
Cena kapitálu
a) úrok (pro cizí kapitál)
b) dividenda (u vlastního kapitálu - a. s.)
- čím delší doba splatnosti, tím vyšší cena kapitálu
- nejlevnější - krátkodobý cizí kapitál
- "střed" - dlouhodobý cizí kapitál
- nejdražší - akciový kapitál (neomezená doba splatnosti, kapitál se nevrací) - nejnižší riziko pro uživatele
- závislá na době splatnosti a na riziku jeho užití
- cenu cizího kapitálu ovlivňuje i systém zdanění - úroky z úvěrů a obligací jsou odpočitatelnou položkou ze základu daně (dividendy ne)
1) FS = struktura podnikového kapitálu jako celku (rozvaha)
2) FS = přírůstek podnikového kapitálu (dynamický přístup), ze kterého je financován přírůstek majetku
Kapitálová struktura = struktura (části podnikového - dlouhodobého) kapitálu, která financuje:
• fixní majetek
• trvalou část oběžného majetku
Optimální finanční struktura:
Kriteriální funkce:
a) cizí kapitál / vlastní kapitál = finanční páka (gearing ratio, leverage ratio)
- velký poměr - riziko věřitelů měření finančního rizika
b)
Cena kapitálu
a) úrok (pro cizí kapitál)
b) dividenda (u vlastního kapitálu - a. s.)
- čím delší doba splatnosti, tím vyšší cena kapitálu
- nejlevnější - krátkodobý cizí kapitál
- "střed" - dlouhodobý cizí kapitál
- nejdražší - akciový kapitál (neomezená doba splatnosti, kapitál se nevrací) - nejnižší riziko pro uživatele
- závislá na době splatnosti a na riziku jeho užití
- cenu cizího kapitálu ovlivňuje i systém zdanění - úroky z úvěrů a obligací jsou odpočitatelnou položkou ze základu daně (dividendy ne)
11. Faktory majetkové struktury
11. Faktory majetkové struktury. Finanční struktura a kontrola činnosti firmy (vlastníci a management, alternativní vnímání optima finanční struktury).
Faktory majetkové struktury
a) technická náročnost výroby
- poměr
kapitálově lehká (lehčí) firma
kapitálově těžká (těžší) firma
- růst nehmotného majetku (trend) = licence, know-how, goodwill
b) rozvinutost peněžního a kapitálového trhu (produkty)
• zvýšení podílu finančního majetku
• růst finačních investic
• pestřejší portfolio finančního majetku - rentabilita, řízení podnikatelského rizika
c) hospodářská situace firmy a její hospodářská politika
faktor
• růst rentability (trend) zisk / tržby
- snižování nákladů (technické inovace)
- zvyšování obratu vlož. majetku tržby/součet aktiv = obrat aktiv
• růst významu oběžného majetku (pronájem fixního majetku, zrychlené odepisování)- USA
Finanční struktura a kontrola činnosti firmy
Praxe finančního řízení podniku rozlišuje kontrolu činnosti podniku podle rozhodovacího subjektu na řízení:
a) vlastníky
b) manažery.
Možné rozdíly v obou přístupech lze z posice vlastníků řídit nejméně manažerskými smlouvami. Tato záležitost bude ještě diskutována v následující kapitole.
Zde připojme dílčí závěr, že principielně možné rozdíly mezi aspiracemi vlastníků a manažerů mohou vést skutečně ke krizovým situacím, obvykle však jen tam, kde vlastníci mají problém s výkonem svých vlastnických práv (corporate governance).
Faktory majetkové struktury
a) technická náročnost výroby
- poměr
kapitálově lehká (lehčí) firma
kapitálově těžká (těžší) firma
- růst nehmotného majetku (trend) = licence, know-how, goodwill
b) rozvinutost peněžního a kapitálového trhu (produkty)
• zvýšení podílu finančního majetku
• růst finačních investic
• pestřejší portfolio finančního majetku - rentabilita, řízení podnikatelského rizika
c) hospodářská situace firmy a její hospodářská politika
faktor
• růst rentability (trend) zisk / tržby
- snižování nákladů (technické inovace)
- zvyšování obratu vlož. majetku tržby/součet aktiv = obrat aktiv
• růst významu oběžného majetku (pronájem fixního majetku, zrychlené odepisování)- USA
Finanční struktura a kontrola činnosti firmy
Praxe finančního řízení podniku rozlišuje kontrolu činnosti podniku podle rozhodovacího subjektu na řízení:
a) vlastníky
b) manažery.
Možné rozdíly v obou přístupech lze z posice vlastníků řídit nejméně manažerskými smlouvami. Tato záležitost bude ještě diskutována v následující kapitole.
Zde připojme dílčí závěr, že principielně možné rozdíly mezi aspiracemi vlastníků a manažerů mohou vést skutečně ke krizovým situacím, obvykle však jen tam, kde vlastníci mají problém s výkonem svých vlastnických práv (corporate governance).
Cena majetku
3) cena majetku
• pořizovací cena = cena pořízení + náklady související (dopravné)
• cena pořízení = cena, za níž byl majetek nakoupen (specielně u finančního majetku: cenné papíry)
• náklady (nebo jejich část) = vlastní náklady výroby (pro majetek vytvořený vlastní činností)
• reprodukční pořizovací cena = cena pořízení v okamžiku ocenění
----------------
• nominální hodnota = peněžní částka, trvale přiřazena složce majetku pro její popis (typické u pohledávek)
• čistá realizační cena = prodejní cena - náklady spojené s prodejem
ocenění zásob
Specifikum: časté změny (spotřeba a doplňování)
1) individuální ocenění (příslušnými cenami) obtížné (alternativy)
2) průměrné ceny - oceněno průměrnými pořizovacími cenami, vážený průměr (váhy = množství)
3) FIFO (First In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami poslední dodávky
4) LIFO (Last In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami první dodávky (v ČR nepřípustné)
• pořizovací cena = cena pořízení + náklady související (dopravné)
• cena pořízení = cena, za níž byl majetek nakoupen (specielně u finančního majetku: cenné papíry)
• náklady (nebo jejich část) = vlastní náklady výroby (pro majetek vytvořený vlastní činností)
• reprodukční pořizovací cena = cena pořízení v okamžiku ocenění
----------------
• nominální hodnota = peněžní částka, trvale přiřazena složce majetku pro její popis (typické u pohledávek)
• čistá realizační cena = prodejní cena - náklady spojené s prodejem
ocenění zásob
Specifikum: časté změny (spotřeba a doplňování)
1) individuální ocenění (příslušnými cenami) obtížné (alternativy)
2) průměrné ceny - oceněno průměrnými pořizovacími cenami, vážený průměr (váhy = množství)
3) FIFO (First In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami poslední dodávky
4) LIFO (Last In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami první dodávky (v ČR nepřípustné)
Cena majetku
3) cena majetku
• pořizovací cena = cena pořízení + náklady související (dopravné)
• cena pořízení = cena, za níž byl majetek nakoupen (specielně u finančního majetku: cenné papíry)
• náklady (nebo jejich část) = vlastní náklady výroby (pro majetek vytvořený vlastní činností)
• reprodukční pořizovací cena = cena pořízení v okamžiku ocenění
----------------
• nominální hodnota = peněžní částka, trvale přiřazena složce majetku pro její popis (typické u pohledávek)
• čistá realizační cena = prodejní cena - náklady spojené s prodejem
ocenění zásob
Specifikum: časté změny (spotřeba a doplňování)
1) individuální ocenění (příslušnými cenami) obtížné (alternativy)
2) průměrné ceny - oceněno průměrnými pořizovacími cenami, vážený průměr (váhy = množství)
3) FIFO (First In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami poslední dodávky
4) LIFO (Last In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami první dodávky (v ČR nepřípustné)
• pořizovací cena = cena pořízení + náklady související (dopravné)
• cena pořízení = cena, za níž byl majetek nakoupen (specielně u finančního majetku: cenné papíry)
• náklady (nebo jejich část) = vlastní náklady výroby (pro majetek vytvořený vlastní činností)
• reprodukční pořizovací cena = cena pořízení v okamžiku ocenění
----------------
• nominální hodnota = peněžní částka, trvale přiřazena složce majetku pro její popis (typické u pohledávek)
• čistá realizační cena = prodejní cena - náklady spojené s prodejem
ocenění zásob
Specifikum: časté změny (spotřeba a doplňování)
1) individuální ocenění (příslušnými cenami) obtížné (alternativy)
2) průměrné ceny - oceněno průměrnými pořizovacími cenami, vážený průměr (váhy = množství)
3) FIFO (First In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami poslední dodávky
4) LIFO (Last In First Out) - konečné zásoby jsou oceněny cenami první dodávky (v ČR nepřípustné)
10. Majetková struktura
8. Požadavky na daňovou soustavu a související faktory. Daně důchodové (úpravy zisku, daňový základ, sazby daně a daňové slevy. Minimální potřebný zisk, nerozdělený zisk.
9. Daně majetkové a obratové. Vliv daně ze zisku na finanční rozhodování firmy.
10. Majetková struktura – obsah pojmu, 3 faktory celkového majetku (včetně ceny). Oceňování zásob.
1. Definice a obsah pojmů
- MS = majetková struktura = struktura aktiv podniku (statický pohled - rozvaha)
- MS = f (ekonomické praxe v dané zemi)
= f (právní formy)
- MS = jako složka majetkově-finanční stability firmy = vztah mezi majetkem a použitým kapitálem finanční struktura
Výše celkového majetku
- 3 faktory:
1) rozsah podnikových výkonů (v porovnání s konkurenty)
- vyšší výkony, vyšší potřeba majetku
2) stupeň využití majetku = a vazba na růst výkonů
- čím vyšší využití, tím nižší potřeba majetku
9. Daně majetkové a obratové. Vliv daně ze zisku na finanční rozhodování firmy.
10. Majetková struktura – obsah pojmu, 3 faktory celkového majetku (včetně ceny). Oceňování zásob.
1. Definice a obsah pojmů
- MS = majetková struktura = struktura aktiv podniku (statický pohled - rozvaha)
- MS = f (ekonomické praxe v dané zemi)
= f (právní formy)
- MS = jako složka majetkově-finanční stability firmy = vztah mezi majetkem a použitým kapitálem finanční struktura
Výše celkového majetku
- 3 faktory:
1) rozsah podnikových výkonů (v porovnání s konkurenty)
- vyšší výkony, vyšší potřeba majetku
2) stupeň využití majetku = a vazba na růst výkonů
- čím vyšší využití, tím nižší potřeba majetku
Podniky: akciová společnost a družstvo
1. a. s.
- vklad 1 mil. Kč = ZJ = základní (akciový) kapitál, neplatí u bank (500 nil. Kč)
- pravidla dispozice se ZJ
- nelze rozdělovat ZJ mezi akcionáře (až na výjimky - likvidace)
- změny ZJ podléhají souhlasu valné hromady
- o snížení ZJ musí být informováni věřitelé
- mechanismus tvorby ZJ:
• bez výzvy k upisování (celé ZJ splatí zakladatelé)
• s výzvou k upisování - akcie prioritní (do 50 %), kmenové, zaměstnanecké (do 5 % ZJ)
- kategorie ZJ:
• autorizované ZJ (= "schválené")
- dle stanov a zakládací listiny (nominální cena)
- maximální počet akcií v nominální hodnotě
• upsané ZJ pohledávky za akcionáři
10 % - do doby určené ve výzvě
30 % - do ustavující valné hromady
100 % - do 1 roku od vzniku akciovky
• splacené ZJ (nominální cena)
- nevýhody a. s.
• vyšší zdanění (zisku i dividend)
• odlišnost zájmů managementu (zájem spíše na zisk) a akcionářů (zájem na hodnotě firmy)
• míra regulace státem
2. družstvo (zemědělské, úvěrové, bytové, spotřební)
- poslání družstva
- ZJ: 500 000 Kč
- členské vklady - část při založení zbytek do 3 let
- vklad 1 mil. Kč = ZJ = základní (akciový) kapitál, neplatí u bank (500 nil. Kč)
- pravidla dispozice se ZJ
- nelze rozdělovat ZJ mezi akcionáře (až na výjimky - likvidace)
- změny ZJ podléhají souhlasu valné hromady
- o snížení ZJ musí být informováni věřitelé
- mechanismus tvorby ZJ:
• bez výzvy k upisování (celé ZJ splatí zakladatelé)
• s výzvou k upisování - akcie prioritní (do 50 %), kmenové, zaměstnanecké (do 5 % ZJ)
- kategorie ZJ:
• autorizované ZJ (= "schválené")
- dle stanov a zakládací listiny (nominální cena)
- maximální počet akcií v nominální hodnotě
• upsané ZJ pohledávky za akcionáři
10 % - do doby určené ve výzvě
30 % - do ustavující valné hromady
100 % - do 1 roku od vzniku akciovky
• splacené ZJ (nominální cena)
- nevýhody a. s.
• vyšší zdanění (zisku i dividend)
• odlišnost zájmů managementu (zájem spíše na zisk) a akcionářů (zájem na hodnotě firmy)
• míra regulace státem
2. družstvo (zemědělské, úvěrové, bytové, spotřební)
- poslání družstva
- ZJ: 500 000 Kč
- členské vklady - část při založení zbytek do 3 let
Podniky neakciového typu
1. Podniky jednotlivce (ručení majetkem)
- nejčastější
- kapitálová slabost (osobní prostředky jednotlivce = prvotní kapitálový vklad) tichý společník (ručí pouze vkladem bez vlivu na vedení)
- malé možnosti získání cizích zdrojů
2. v. o. s. (ručení veškerým majetkem)
- typický reprezentant osobních společností
- existence společenské smlouvy
3. Komanditní společnost
- ručení - vkladem (komanditisté - min. 1) a majetkem (komplementáři - min. 1)
4. s. r. o (kapitálová společnost)
- nejčastější
- kapitálová slabost (osobní prostředky jednotlivce = prvotní kapitálový vklad) tichý společník (ručí pouze vkladem bez vlivu na vedení)
- malé možnosti získání cizích zdrojů
2. v. o. s. (ručení veškerým majetkem)
- typický reprezentant osobních společností
- existence společenské smlouvy
3. Komanditní společnost
- ručení - vkladem (komanditisté - min. 1) a majetkem (komplementáři - min. 1)
4. s. r. o (kapitálová společnost)
7. Finanční aspekty zakládání firmy
7. Finanční aspekty zakládání firmy – 3/4 rozhodující otázky vzniku firmy. Parametry podnikatelského záměru. Podniky neakciového typu, akciové společnosti a družstva.
1. Finanční rozhodování a vznik firmy
- rozhodnutí o 3 základních otázkách
a) koncepce podnikatelského záměru
b) volba právní formy podnikání
c) výše prvotního kapitálového vkladu
------------------------------------------------
d) daňový systém (nepodcenit !)
• vliv na finanční rozhodování
• mimo kompetenci podnikatele
ad a) podnikatelský záměr
- 3 rozhodující parametry:
• oborové zaměření
• dimenze podnikatelských aktivit
• podnikatelské riziko
- nová filosofie podnikání
ad c) cizí zdroje jsou obvykle významnější:
• podniky neakciového typu
• a. s. a družstva
1. Finanční rozhodování a vznik firmy
- rozhodnutí o 3 základních otázkách
a) koncepce podnikatelského záměru
b) volba právní formy podnikání
c) výše prvotního kapitálového vkladu
------------------------------------------------
d) daňový systém (nepodcenit !)
• vliv na finanční rozhodování
• mimo kompetenci podnikatele
ad a) podnikatelský záměr
- 3 rozhodující parametry:
• oborové zaměření
• dimenze podnikatelských aktivit
• podnikatelské riziko
- nová filosofie podnikání
ad c) cizí zdroje jsou obvykle významnější:
• podniky neakciového typu
• a. s. a družstva
ABC (Activity Based Costing)
Princip : režie se mění na přímé náklady (což klade mimořádné náklady na sledovací a evidenční systém - účetnictví).
Takto nevzniknou žádné nealokované (režijní) náklady – přiřazení zajistí existence cost drivers. Ty musí být známy pro každou z potenciálních režií, a nebo musí být konstruovány tak, že skutečně všechny náklady principielně přiřadí k danému výkonu (výrobku či aktivitě), bez ohledu na jeho povahu (hodnoceno tradičním způsobem nazírání – náklady přímé, náklady nepřímé).
První přístup je ve skutečnosti pouze rozšířením filosofie techniky procenta režie. Vazba režií k danému produktu (aktivitě, projektu, výrobku) je zajištěna Rozvrhovou základnou v podobě aktivity, tj. ku příkladu v podobě normominut (vlastně jde o postup již známý v podobě separabilních režií). De facto jde tedy o variantu techniky procenta režie.
Druhá varianta je podstatně sofistikovanější. Také ovšem představuje proti přístupu prvnímu novou kvalitu. Cost driver v tomto pojetí skutečně funguje jako absolutní přiřazovací kritérium, se schopností definovat v každé situaci míru využívání jednotlivých zdrojů režií jednotlivými aktivitami (zde ve smyslu výrobků, produktů či projektů). Pak je jen logické, že za těchto okolností nevzniknou žádné nealokované (nepřiřazené) náklady, čili režie.
Takto nevzniknou žádné nealokované (režijní) náklady – přiřazení zajistí existence cost drivers. Ty musí být známy pro každou z potenciálních režií, a nebo musí být konstruovány tak, že skutečně všechny náklady principielně přiřadí k danému výkonu (výrobku či aktivitě), bez ohledu na jeho povahu (hodnoceno tradičním způsobem nazírání – náklady přímé, náklady nepřímé).
První přístup je ve skutečnosti pouze rozšířením filosofie techniky procenta režie. Vazba režií k danému produktu (aktivitě, projektu, výrobku) je zajištěna Rozvrhovou základnou v podobě aktivity, tj. ku příkladu v podobě normominut (vlastně jde o postup již známý v podobě separabilních režií). De facto jde tedy o variantu techniky procenta režie.
Druhá varianta je podstatně sofistikovanější. Také ovšem představuje proti přístupu prvnímu novou kvalitu. Cost driver v tomto pojetí skutečně funguje jako absolutní přiřazovací kritérium, se schopností definovat v každé situaci míru využívání jednotlivých zdrojů režií jednotlivými aktivitami (zde ve smyslu výrobků, produktů či projektů). Pak je jen logické, že za těchto okolností nevzniknou žádné nealokované (nepřiřazené) náklady, čili režie.
Speciální kalkulační metody
a) metoda standardních nákladů, standard costing
Základním principem jsou empiricky (na základě výsledných kalkulací) určené standardy nákladů, u kterých se sleduje jejich stabilita v čase.
Tento princip je obvykle rozšířen i na dílčí prvky daného produktu, což se při výpočtu konkrétní nákladové ceny projeví jako stavebnicový princip tvorby nákladové ceny.
Problémem metody je (mimo stanovení standardů) stanovení a dodržování povoleného fluktuační pásmo kolísání skutečné nákladové ceny proti nákladové ceně standardně stanovené. Řešení je v praxi finančního řízení podniku opět známé – jde o aplikaci metody řízení podle odchylek.
Při řešení komplexnějších problematik než je přiřazování výkonů k jednotlivým výrobkům (řešení kalkulačního problému), tedy při finančním řízení projektů přejde tento systém na řízení pomocí rozpočtu. Fluktuační pásmo je pak representováno jako rozdíl mezi původním rozpočtem (tzv. pevný či výchozí rozpočet) a jeho aktualizovanou hodnotou v podobě rozpočtu aktualizovaného.
Technologie rozpočtového řízení hovoří o rozpočtování
- tří sloupcovém (plán, skutečnost, rozdíl) resp.
- čtyř sloupcovém (plán, aktualizovaný plán, skutečnost, rozdíl).
b) dynamická kalkulace
Dynamickou kalkulací nazýváme takovou kalkulaci, která přihlíží k vývoji nákladů v čase. V tomto případě by vlastně šlo o problematiku tzv. dlouhodobých nákladů. V praxi se však jako dynamická kalkulace označuje hlavně tzv. kapacitní kalkulace, tzn. taková, která přihlíží k vyráběnému množství, jež se může v čase měnit.
Hledáme tedy pro danou situaci funkční závislost nákladů celkem na jeden kus produktu, což je obecně dáno rovnicí ( 18 ). Po její úpravě dostaneme její novou podobu ( 19 )
N∑ / Q = NJ + NF / Q ( 19 )
Grafické znázornění funkční závislosti ( 19 ) je rovnoosá hyperbola, konvergující pro dostatečně velká Q k hodnotě NJ (viz obrázek 5.1).
c) Diagramy „X“a dynamická kalkulace
Regresní analýza (respektive její výsledky) je dnes (alespoň v implicitní podobě, či v podobě předpokladů o vzájemných vazbách ukazatelů) obvyklou součástí každé složitější kalkulační techniky.
Pro praktické využití se přece jen může jevit názornější a snadnější alternativní postup odhalení předpokládané závislosti mezi dvěma ukazateli, který rozpracoval již před mnoha léty (v r. 1950) autor Dr. Ing. Vladimír Stibic pod označením "Diagramy X".
Název vychází z podoby diagramu, kde se kombinují náklady celkové s náklady na jeden kus podle níže uvedeného obrázku 5.2.
Základním principem jsou empiricky (na základě výsledných kalkulací) určené standardy nákladů, u kterých se sleduje jejich stabilita v čase.
Tento princip je obvykle rozšířen i na dílčí prvky daného produktu, což se při výpočtu konkrétní nákladové ceny projeví jako stavebnicový princip tvorby nákladové ceny.
Problémem metody je (mimo stanovení standardů) stanovení a dodržování povoleného fluktuační pásmo kolísání skutečné nákladové ceny proti nákladové ceně standardně stanovené. Řešení je v praxi finančního řízení podniku opět známé – jde o aplikaci metody řízení podle odchylek.
Při řešení komplexnějších problematik než je přiřazování výkonů k jednotlivým výrobkům (řešení kalkulačního problému), tedy při finančním řízení projektů přejde tento systém na řízení pomocí rozpočtu. Fluktuační pásmo je pak representováno jako rozdíl mezi původním rozpočtem (tzv. pevný či výchozí rozpočet) a jeho aktualizovanou hodnotou v podobě rozpočtu aktualizovaného.
Technologie rozpočtového řízení hovoří o rozpočtování
- tří sloupcovém (plán, skutečnost, rozdíl) resp.
- čtyř sloupcovém (plán, aktualizovaný plán, skutečnost, rozdíl).
b) dynamická kalkulace
Dynamickou kalkulací nazýváme takovou kalkulaci, která přihlíží k vývoji nákladů v čase. V tomto případě by vlastně šlo o problematiku tzv. dlouhodobých nákladů. V praxi se však jako dynamická kalkulace označuje hlavně tzv. kapacitní kalkulace, tzn. taková, která přihlíží k vyráběnému množství, jež se může v čase měnit.
Hledáme tedy pro danou situaci funkční závislost nákladů celkem na jeden kus produktu, což je obecně dáno rovnicí ( 18 ). Po její úpravě dostaneme její novou podobu ( 19 )
N∑ / Q = NJ + NF / Q ( 19 )
Grafické znázornění funkční závislosti ( 19 ) je rovnoosá hyperbola, konvergující pro dostatečně velká Q k hodnotě NJ (viz obrázek 5.1).
c) Diagramy „X“a dynamická kalkulace
Regresní analýza (respektive její výsledky) je dnes (alespoň v implicitní podobě, či v podobě předpokladů o vzájemných vazbách ukazatelů) obvyklou součástí každé složitější kalkulační techniky.
Pro praktické využití se přece jen může jevit názornější a snadnější alternativní postup odhalení předpokládané závislosti mezi dvěma ukazateli, který rozpracoval již před mnoha léty (v r. 1950) autor Dr. Ing. Vladimír Stibic pod označením "Diagramy X".
Název vychází z podoby diagramu, kde se kombinují náklady celkové s náklady na jeden kus podle níže uvedeného obrázku 5.2.
Technika „kilogramových cen“
V tomto případě definujeme:
i. nejprve celkovou hodnotu parametru pro celý výrobní program
ii. poté určíme (prostým dělením) hodnotu nepřímých nákladů na jednotku parametru.
iii. výpočet nepřímých nákladů na jeden výrobek či skupinu výrobků pak ukončíme vynásobením hodnoty nepřímých nákladů na jednotku parametru počtem parametrů daného výrobku nebo skupiny výrobků.
Laskavý čtenář jistě snadno nahlédne, že obě dílčí techniky dělení s poměrnými čísly mají společnou nevýhodu – pro všechny režie slouží parametr jediná veličina. Takže diferencovat je nemožné a všechny režie se přidělují podle hodnoty stejného parametru.
Tuto nevýhodu odstraní až následující technika procenta režie.
c) procento režie (zobecněné dělení s poměrnými čísly) – s chybou metody
( 24 )
procento režie ( 25 )
Zde použité symboly mají následující význam:
Rx ....... režie x-tého výrobku (výrobní, správní, odbytová či zásobovací)
R ....... celkový objem režií (výrobních, správních, atd.), na všechny výrobky
RZ ....... celková velikost rozvrhové základny pro danou režii (náklad přímý)
RZx ....... podíl rozvrhové základny na x-tý výrobek.
i. nejprve celkovou hodnotu parametru pro celý výrobní program
ii. poté určíme (prostým dělením) hodnotu nepřímých nákladů na jednotku parametru.
iii. výpočet nepřímých nákladů na jeden výrobek či skupinu výrobků pak ukončíme vynásobením hodnoty nepřímých nákladů na jednotku parametru počtem parametrů daného výrobku nebo skupiny výrobků.
Laskavý čtenář jistě snadno nahlédne, že obě dílčí techniky dělení s poměrnými čísly mají společnou nevýhodu – pro všechny režie slouží parametr jediná veličina. Takže diferencovat je nemožné a všechny režie se přidělují podle hodnoty stejného parametru.
Tuto nevýhodu odstraní až následující technika procenta režie.
c) procento režie (zobecněné dělení s poměrnými čísly) – s chybou metody
( 24 )
procento režie ( 25 )
Zde použité symboly mají následující význam:
Rx ....... režie x-tého výrobku (výrobní, správní, odbytová či zásobovací)
R ....... celkový objem režií (výrobních, správních, atd.), na všechny výrobky
RZ ....... celková velikost rozvrhové základny pro danou režii (náklad přímý)
RZx ....... podíl rozvrhové základny na x-tý výrobek.
Potenciální (či skutečné) chyby metody procenta režie:
a) nesprávná volba rozvrhové základny
b) vysoké procento režie – podle vztahu ( 25 )
c) faktická nezávislost rozvrhu režií (a tím i nákladů celkem) na vyrobeném množství - viz vztah ( 24 ).
Je jistě paradoxní, že k těmto základním nedostatkům metody procenta režie jsme se propracovali řadou dílčích kroků (od prostého dělení), ve snaze proces přiřazení nákladů (specielně nákladů režijních) naopak zlepšit, zpřesnit.
Metoda variabilních nákladů (marginální, příspěvku na krytí, hrubého rozpětí, variable costing, marginal costing)
Tato metoda je postavena na jednoduché úvaze - eliminace chyb přiřazení režií lze dosáhnout tím, že se vychází pouze z nákladů přímých.
Další podstatné charakteristiky této metody lze shrnout následujícím způsobem:
a) podílu, v jakém bude daný výrobek krýt fixní (režijní) náklady rozhoduje v podobě krycího příspěvku kalkulant
b) vlastní pojetí marginality se může případ od případu lišit
c) technika metody ( použité výpočtové "vzorce") jsou převzaty z BEP analýzy.
b) vysoké procento režie – podle vztahu ( 25 )
c) faktická nezávislost rozvrhu režií (a tím i nákladů celkem) na vyrobeném množství - viz vztah ( 24 ).
Je jistě paradoxní, že k těmto základním nedostatkům metody procenta režie jsme se propracovali řadou dílčích kroků (od prostého dělení), ve snaze proces přiřazení nákladů (specielně nákladů režijních) naopak zlepšit, zpřesnit.
Metoda variabilních nákladů (marginální, příspěvku na krytí, hrubého rozpětí, variable costing, marginal costing)
Tato metoda je postavena na jednoduché úvaze - eliminace chyb přiřazení režií lze dosáhnout tím, že se vychází pouze z nákladů přímých.
Další podstatné charakteristiky této metody lze shrnout následujícím způsobem:
a) podílu, v jakém bude daný výrobek krýt fixní (režijní) náklady rozhoduje v podobě krycího příspěvku kalkulant
b) vlastní pojetí marginality se může případ od případu lišit
c) technika metody ( použité výpočtové "vzorce") jsou převzaty z BEP analýzy.
b) Dělení s poměrnými čísly (zobecněné prosté dělení) – již s chybou metody
Tato technika absorpční metody vychází z předpokladu, že i když výrobní program není tvořen pouze jediným výrobkem, je možno identifikovat jediný parametr pi, který je schopen dokonale odlišit jednotlivé výrobky.
Za tohoto předpokladu lze metodu praktikovat ve dvou verzích:
• technika základní (přepočet výrobků na výrobek základní) je pak definována následujícími kroky
1. krok - volba základního (i-tého) výrobku
ki,j = pj / pi ( 19 )
2. krok - přepočet ostatních výrobků na výrobek základní
Qpi = Qvi x ki,j ( 20 )
3. krok - určení celkového počtu kusů základního výrobku
∑Q = ∑ Qp,i pro všechna i (pro všechny výrobky) ( 21 )
4. krok - výpočet jednotkových nákladů dané režie pro základní výrobek
Nn, j = N∑ / ∑Q ( 22 )
5. krok - výpočet jednotkových nákladů dané režie pro ostatní výrobky
Nn,i = Nn,j x ki,j ( 23 )
Zde nově zavedené symboly mají význam:
Qvi ……. výchozí počet kusů i-tého výrobku
Qpi ……. přepočtený počet kusů i-tého výrobku
pi ……. hodnota parametru (kupříkladu délky či váhy) i-tého výrobku
k i,j ……. poměrové číslo pro přepočet j-tého výrobku (základního) na výrobek i-tý
Nn,j ……. náklady nepřímé na jeden kus j-tého výrobku (základního)
Nn,i ……. náklady nepřímé na jeden kus ostatních výrobků (mimo základního)
Za tohoto předpokladu lze metodu praktikovat ve dvou verzích:
• technika základní (přepočet výrobků na výrobek základní) je pak definována následujícími kroky
1. krok - volba základního (i-tého) výrobku
ki,j = pj / pi ( 19 )
2. krok - přepočet ostatních výrobků na výrobek základní
Qpi = Qvi x ki,j ( 20 )
3. krok - určení celkového počtu kusů základního výrobku
∑Q = ∑ Qp,i pro všechna i (pro všechny výrobky) ( 21 )
4. krok - výpočet jednotkových nákladů dané režie pro základní výrobek
Nn, j = N∑ / ∑Q ( 22 )
5. krok - výpočet jednotkových nákladů dané režie pro ostatní výrobky
Nn,i = Nn,j x ki,j ( 23 )
Zde nově zavedené symboly mají význam:
Qvi ……. výchozí počet kusů i-tého výrobku
Qpi ……. přepočtený počet kusů i-tého výrobku
pi ……. hodnota parametru (kupříkladu délky či váhy) i-tého výrobku
k i,j ……. poměrové číslo pro přepočet j-tého výrobku (základního) na výrobek i-tý
Nn,j ……. náklady nepřímé na jeden kus j-tého výrobku (základního)
Nn,i ……. náklady nepřímé na jeden kus ostatních výrobků (mimo základního)
5. Kalkulace nákladů I – východiska, klasifikace výkonů a nákladů.
Klasifikace nákladů
V klasifikace nákladů existují diference podle účelových funkcí, které v klasifikaci uvažujeme. Nejčastěji jsou náklady tříděny a evidovány podle
a) dle přiřaditelnosti nákladů k výkonům
i. přímé (jednicové)
ii. nepřímé (režie), včetně režií separabilních
b) podle závislosti na vyráběném množství, resp. čase
i. fixní (a semifixed)
ii. variabilní (a semi-variable)
iii. platnost aproximace
přímé = variabilní
nepřímé = fixní
c) dle vazby na přijatelné rozhodnutí
i. relevantní
ii. irelevantní
d) dle jejich alokace v čase
i. sunk costs ("utopené" náklady)
V klasifikace nákladů existují diference podle účelových funkcí, které v klasifikaci uvažujeme. Nejčastěji jsou náklady tříděny a evidovány podle
a) dle přiřaditelnosti nákladů k výkonům
i. přímé (jednicové)
ii. nepřímé (režie), včetně režií separabilních
b) podle závislosti na vyráběném množství, resp. čase
i. fixní (a semifixed)
ii. variabilní (a semi-variable)
iii. platnost aproximace
přímé = variabilní
nepřímé = fixní
c) dle vazby na přijatelné rozhodnutí
i. relevantní
ii. irelevantní
d) dle jejich alokace v čase
i. sunk costs ("utopené" náklady)
6. Kalkulace nákladů II – kalkulační metody a techniky, dynamická kalkulace.
Kalkulační metody a techniky
V obecné rovině chápání je náplní kalkulací nákladů řešení kalkulačního problému, pod čímž chápeme jedno jednoznačné přiřazení nákladů k výkonům (především nákladů režijních).
Existují tři základní přístupy k řešení kalkulačního problému, tři kalkulační metody:
i. absorpční (v podobě tří kalkulačních technik)
ii. variabilních nákladů
iii. ABC (Aktivity Based Costing).
Ostatní kalkulační techniky budeme zde presentovat jako jedinou skupinu –
iv. skupinu speciálních kalkulačních metod.
Metoda absorpční (úplných nákladů, full costing)
a) dělení (prosté dělení) – bez chyby metody
Předpoklad: homogenní výrobní program (tj. výrobní program je tvořen pouze jediným výrobkem)
Pak pro náklady na jeden výrobek homogenního výrobního programu platí vztah ( 18 )
N∑ / Q = NP / Q + NN / Q ( 18 )
Zde uvedené symboly značí:
N∑ ….. náklady celkové na všechny prvky výrobního programu
NP ….. náklady přímé (jednotkové nebo jednicové) na všechny prvky výrobního programu. Jde o ekvivalent NV.
NN ….. náklady nepřímé (náklady fixní, režie) na všechny prvky výrobního programu. Ekvivalent NF .
V obecné rovině chápání je náplní kalkulací nákladů řešení kalkulačního problému, pod čímž chápeme jedno jednoznačné přiřazení nákladů k výkonům (především nákladů režijních).
Existují tři základní přístupy k řešení kalkulačního problému, tři kalkulační metody:
i. absorpční (v podobě tří kalkulačních technik)
ii. variabilních nákladů
iii. ABC (Aktivity Based Costing).
Ostatní kalkulační techniky budeme zde presentovat jako jedinou skupinu –
iv. skupinu speciálních kalkulačních metod.
Metoda absorpční (úplných nákladů, full costing)
a) dělení (prosté dělení) – bez chyby metody
Předpoklad: homogenní výrobní program (tj. výrobní program je tvořen pouze jediným výrobkem)
Pak pro náklady na jeden výrobek homogenního výrobního programu platí vztah ( 18 )
N∑ / Q = NP / Q + NN / Q ( 18 )
Zde uvedené symboly značí:
N∑ ….. náklady celkové na všechny prvky výrobního programu
NP ….. náklady přímé (jednotkové nebo jednicové) na všechny prvky výrobního programu. Jde o ekvivalent NV.
NN ….. náklady nepřímé (náklady fixní, režie) na všechny prvky výrobního programu. Ekvivalent NF .
Investiční riziko (měření a ochrana)
Investiční riziko (měření a ochrana)
• inflační riziko
- zvýšení úrokové míry snížení efektivity kapitálových výdajů
- mění se peněžní příjmy
- zvýšení kapitálových výdajů u dlouhodobých investic
- některé peněžní příjmy stejné, diskontní faktor klesá čistá současná hodnota klesá
• analýza rizika
- určení kritických faktorů projektu
- určení BEP
- kvantifikace rizika (odhady a statistické metody) - rozptyl, směrodatná odchylka
- realizace snížení rizika (diverzifikace, dělení, přesun)
- pro riskantní investici zvýšená diskontní sazba
- investice do rizikových skupin
- jistot. koeficienty = jistý příjem/nejistý příjem
Pro naše potřeby se spokojíme s relativně jednoduchými metodami obrany proti příliš vysokému investičnímu riziku, jak je představuje následující výčet:
a) profit margin
b) vážený průměr zisku a pravděpodobnost jeho dosažení (pro různé projekty)
( 30 )
který by měl být co největší.
c) investiční klima (mezinárodní a sporné)
Je definováno ratingem, který je takto brán jako ukazatel rizikovosti investic na daném teritoriu obecně. Problémem je ovšem sám proces stanovení ratingu, respektive některé prvky jeho metodiky (rating podniku nemůže být vyšší než rating země jeho sídla atd.)
d) Altmanův model (a jiné ekvivalentní přístupy)
Altmanův model patří mezi tzv. modely prediktivní, které jsou schopny předpovědět budoucí vývoj podniku a za jistých okolností tedy i konkrétního projektu. Podrobněji se k této problematice vrátíme v samostatné kapitole.
• inflační riziko
- zvýšení úrokové míry snížení efektivity kapitálových výdajů
- mění se peněžní příjmy
- zvýšení kapitálových výdajů u dlouhodobých investic
- některé peněžní příjmy stejné, diskontní faktor klesá čistá současná hodnota klesá
• analýza rizika
- určení kritických faktorů projektu
- určení BEP
- kvantifikace rizika (odhady a statistické metody) - rozptyl, směrodatná odchylka
- realizace snížení rizika (diverzifikace, dělení, přesun)
- pro riskantní investici zvýšená diskontní sazba
- investice do rizikových skupin
- jistot. koeficienty = jistý příjem/nejistý příjem
Pro naše potřeby se spokojíme s relativně jednoduchými metodami obrany proti příliš vysokému investičnímu riziku, jak je představuje následující výčet:
a) profit margin
b) vážený průměr zisku a pravděpodobnost jeho dosažení (pro různé projekty)
( 30 )
který by měl být co největší.
c) investiční klima (mezinárodní a sporné)
Je definováno ratingem, který je takto brán jako ukazatel rizikovosti investic na daném teritoriu obecně. Problémem je ovšem sám proces stanovení ratingu, respektive některé prvky jeho metodiky (rating podniku nemůže být vyšší než rating země jeho sídla atd.)
d) Altmanův model (a jiné ekvivalentní přístupy)
Altmanův model patří mezi tzv. modely prediktivní, které jsou schopny předpovědět budoucí vývoj podniku a za jistých okolností tedy i konkrétního projektu. Podrobněji se k této problematice vrátíme v samostatné kapitole.
2. Dynamické metody (s uvážením časové hodnoty peněz)
a) NPV = Net Present Value
- kapitalizovaná hodnota
- PV - present value
- kde: n … roky
r … cena kapitálu
- do nákladů by se neměly započítávat úroky
Kritérium:
- cena kapitálu:
- 1 zdroj - 15 % r = 0,15
- 2 zdroje - 1/2 kapitálu á 15 %
- 1/2 kapitálu á 5 %
- pak r = 10 % = 20/2
- čím je NPV vyšší, tím lepší
- srovnání s:
• požadovanou hodnotou
• hodnotou konkurenčních projektů
- slabina: meziroční CF
Ekonomická interpretace: NPV = reálný výnos z projektu po N letech životnosti
b) IRR = internal rate of return (vnitřní výnosové procento)
- IRR je taková cena kapitálu, pro kterou je NPV = 0
- kapitalizovaná hodnota
- PV - present value
- kde: n … roky
r … cena kapitálu
- do nákladů by se neměly započítávat úroky
Kritérium:
- cena kapitálu:
- 1 zdroj - 15 % r = 0,15
- 2 zdroje - 1/2 kapitálu á 15 %
- 1/2 kapitálu á 5 %
- pak r = 10 % = 20/2
- čím je NPV vyšší, tím lepší
- srovnání s:
• požadovanou hodnotou
• hodnotou konkurenčních projektů
- slabina: meziroční CF
Ekonomická interpretace: NPV = reálný výnos z projektu po N letech životnosti
b) IRR = internal rate of return (vnitřní výnosové procento)
- IRR je taková cena kapitálu, pro kterou je NPV = 0
4. Čtyři standardní metody hodnocení efektivnosti investic. Měření investičního rizika a ochrana proti němu.
1. Statické metody:
a) ARR = average rate of return
- srovnání s:
• požadovanou hodnotou
• hodnotou konkurenčního projektu
b) PB = Payback
- měl by vyjít nižší než je životnost investic
- CF = zisk + odpisy
- srovnání s:
• požadovanou hodnotou
• hodnotou konkurenčního projektu
• dobou životnosti projektu
Srovnání ARR a PB:
• ARR je tvrdší kritérium
• PB lépe vystihuje charakter podnikání ("stroje na peníze")
- statické metody - jednoduché
a) ARR = average rate of return
- srovnání s:
• požadovanou hodnotou
• hodnotou konkurenčního projektu
b) PB = Payback
- měl by vyjít nižší než je životnost investic
- CF = zisk + odpisy
- srovnání s:
• požadovanou hodnotou
• hodnotou konkurenčního projektu
• dobou životnosti projektu
Srovnání ARR a PB:
• ARR je tvrdší kritérium
• PB lépe vystihuje charakter podnikání ("stroje na peníze")
- statické metody - jednoduché
B) Krátkodobý (operativní) horizont
1. Optimalizace struktury oběžných aktiv
Optimalizace struktury i objemu oběžných aktiv musí být nezbytně nutně spojena se strukturou výrobního programu. Mimo aktuální stav výrobního programu je neméně významný i jeho vývoj v budoucnosti. To vede k úvahám o řízení výrobkových inovací, jejichž nákladovou část definují již několikrát zmiňované kalkulace nákladů.
2. Optimalizace struktury krátkodobého kapitálu
Požadavek na optimální strukturu krátkodobého kapitálu vede k nutnosti optimalizovat investiční proces, v daném případě věnovaný investicím finančním.
Specifika finančních investic přesahují rámec kurzu Základů firemních financí. Proto se jimi v dalším nebudeme zabývat. Nicméně je jasné, že zásadně se pohybujeme v oblasti řízení investic, což vede ke zdůraznění významu investičních rozhodnutí.
3. Optimalizace ochrany proti finančním rizikům.
Riziko obecně a finanční riziko zvlášť je jedním z velkých témat současných firemních financí či současného finančního řízení podniku. I tato oblast je však mimo hlavní náplň předmětu. Nicméně se jí alespoň částečně dotkneme v podobě ochrany proti investičnímu riziku. Důvod pro toto kompromisní řešení je zřejmý – investiční rizika jsou tak vysoká, že i na úrovni základního kurzu firemních financí či finančního řízení podniku je třeba se problematice finančních rizik a ochrany proti nim věnovat.
Pod pojmem optimalizace ochrany proti finančním rizikům pak na dané úrovni poznání rozumíme přiměřenost navržených a použitých prostředků k eliminaci rizika vlastnímu riziku. V zásadě jde o to, aby ochrana proti riziku nebyla dražší než potenciální negativní důsledky hrozícího rizika.
Fáze finančního rozhodování
1. Vymezení problému a určení cílů
2. Analýza vstupních informací
3. Stanovení variant řešení (reálné)
4. Volba kritéria optimality a určení optimální varianty
5. Realizace a dosažení cíle
Optimalizace struktury i objemu oběžných aktiv musí být nezbytně nutně spojena se strukturou výrobního programu. Mimo aktuální stav výrobního programu je neméně významný i jeho vývoj v budoucnosti. To vede k úvahám o řízení výrobkových inovací, jejichž nákladovou část definují již několikrát zmiňované kalkulace nákladů.
2. Optimalizace struktury krátkodobého kapitálu
Požadavek na optimální strukturu krátkodobého kapitálu vede k nutnosti optimalizovat investiční proces, v daném případě věnovaný investicím finančním.
Specifika finančních investic přesahují rámec kurzu Základů firemních financí. Proto se jimi v dalším nebudeme zabývat. Nicméně je jasné, že zásadně se pohybujeme v oblasti řízení investic, což vede ke zdůraznění významu investičních rozhodnutí.
3. Optimalizace ochrany proti finančním rizikům.
Riziko obecně a finanční riziko zvlášť je jedním z velkých témat současných firemních financí či současného finančního řízení podniku. I tato oblast je však mimo hlavní náplň předmětu. Nicméně se jí alespoň částečně dotkneme v podobě ochrany proti investičnímu riziku. Důvod pro toto kompromisní řešení je zřejmý – investiční rizika jsou tak vysoká, že i na úrovni základního kurzu firemních financí či finančního řízení podniku je třeba se problematice finančních rizik a ochrany proti nim věnovat.
Pod pojmem optimalizace ochrany proti finančním rizikům pak na dané úrovni poznání rozumíme přiměřenost navržených a použitých prostředků k eliminaci rizika vlastnímu riziku. V zásadě jde o to, aby ochrana proti riziku nebyla dražší než potenciální negativní důsledky hrozícího rizika.
Fáze finančního rozhodování
1. Vymezení problému a určení cílů
2. Analýza vstupních informací
3. Stanovení variant řešení (reálné)
4. Volba kritéria optimality a určení optimální varianty
5. Realizace a dosažení cíle
Užití podnikového kapitálu - investování
3. Užití podnikového kapitálu - investování
a) finanční = f (výnosů, rizika, likvidity)
b) věcné (reálné) efektivnost investic
- fixní majetek
- zásoby kalkulace nákladů
- pohledávky
Analýza bodu zvratu (BEP - Break even point) - pro znázornění provozní páky
Provozní páka
- odráží, do jaké míry jsou fixní aktiva a s nimi spojené fixní náklady ve firmě využity
- jak zorganizovat výrobu (zda nakoupit stroje - drahé, nebo pracovat bez automatických strojů)
Finanční páka (pasiva)
= procentuální množství využití cizího kapitálu ve firmě
- poměr cizího kapitálu k vlastnímu kapitálu
- kapitálově lehká firma - nemusí prodat takové množství, přes bod zvratu - mírně rostoucí zisk, vyšší ztráta kapitálově těžké firmy
- příspěvek na krytí - na něm závisí zisk
- stejný bod zvratu u obou firem není jednoznačná odpověď, kapitálově těžká - vyšší zisk, vyšší riziko, je nucena být za bodem zvratu
a) finanční = f (výnosů, rizika, likvidity)
b) věcné (reálné) efektivnost investic
- fixní majetek
- zásoby kalkulace nákladů
- pohledávky
Analýza bodu zvratu (BEP - Break even point) - pro znázornění provozní páky
Provozní páka
- odráží, do jaké míry jsou fixní aktiva a s nimi spojené fixní náklady ve firmě využity
- jak zorganizovat výrobu (zda nakoupit stroje - drahé, nebo pracovat bez automatických strojů)
Finanční páka (pasiva)
= procentuální množství využití cizího kapitálu ve firmě
- poměr cizího kapitálu k vlastnímu kapitálu
- kapitálově lehká firma - nemusí prodat takové množství, přes bod zvratu - mírně rostoucí zisk, vyšší ztráta kapitálově těžké firmy
- příspěvek na krytí - na něm závisí zisk
- stejný bod zvratu u obou firem není jednoznačná odpověď, kapitálově těžká - vyšší zisk, vyšší riziko, je nucena být za bodem zvratu
3. Typy rozhodovacích situací (finanční a provozní páka, kalkulace nákladů a efektivnost investic).
Domácí podmínky:
- podniky jako ekonomicky a finančně samostatné jednotky
- priorita politických zájmů
- druhořadá hodnotová a finanční kritéria
- bariéra státního vlastnictví
• speciality: (Jugoslávie)
- dělnické rady - rozhodovaly o orientaci firem, orientace na krátký horizont, snížená schopnost realizovat dlouhodobé cíle) vs. dlouhodobé zájmy
3. Typy rozhodovacích situací (finanční a provozní páka, kalkulace nákladů a efektivnost investic). Fáze finančního rozhodování. Specifika finančního rozhodování
A) Dlouhodobý (strategický) horizont
- finanční rozhodování je podmnožinou finančního řízení (dominantní)
- komponenty = složky:
• výběr optimální varianty zdrojů financování
• užití získaných prostředků
• uvážení vlivu omezujících podmínek
Typy rozhodovacích situací (výběr)
1. Struktura podnikového kapitálu - rozhodování o podílu vlastního a cizího kapitálu a o jejich struktuře
a) vlastní (akciový kapitál, rezervy atd.)
b) cizí (obligace, úvěry) finanční páka
2. Struktura majetku
a) o podílu peněžních prostředků na celkovém majetku
b) o podílu oběžného a fixního majetku provozní páka
kalkulace nákladů
- podniky jako ekonomicky a finančně samostatné jednotky
- priorita politických zájmů
- druhořadá hodnotová a finanční kritéria
- bariéra státního vlastnictví
• speciality: (Jugoslávie)
- dělnické rady - rozhodovaly o orientaci firem, orientace na krátký horizont, snížená schopnost realizovat dlouhodobé cíle) vs. dlouhodobé zájmy
3. Typy rozhodovacích situací (finanční a provozní páka, kalkulace nákladů a efektivnost investic). Fáze finančního rozhodování. Specifika finančního rozhodování
A) Dlouhodobý (strategický) horizont
- finanční rozhodování je podmnožinou finančního řízení (dominantní)
- komponenty = složky:
• výběr optimální varianty zdrojů financování
• užití získaných prostředků
• uvážení vlivu omezujících podmínek
Typy rozhodovacích situací (výběr)
1. Struktura podnikového kapitálu - rozhodování o podílu vlastního a cizího kapitálu a o jejich struktuře
a) vlastní (akciový kapitál, rezervy atd.)
b) cizí (obligace, úvěry) finanční páka
2. Struktura majetku
a) o podílu peněžních prostředků na celkovém majetku
b) o podílu oběžného a fixního majetku provozní páka
kalkulace nákladů
2. Firemní finance a jiné ekonomické disciplíny. Vývoj firemních financí (v čase).
Finance podniku a jiné ekonomické disciplíny
- mikro
- podniková ekonomika
- účetnictví
--------------------------------------------------------
- makro
- veřejné finance
- pojištění
- matematika, statistika, ekonometrie
Vývoj chápání podnikových financí
- do konce 19. stol. - součást nauky o podnikovém hospodářství
1) do 30. let: získávání kapitálu
2) krize 30. let: reorganizace, vládní zásahy, informační základna finanční analýza
3) 40. léta: problém peněžních toků zisk vs. cash flow - dynamická veličina
4) 50. léta: - řízení majetku (zásob, pohledávek, peněz)
- řízení investic
cena kapitálu a majetku
5) 60. léta: - optimalizační techniky (i statistické)
- řízení (zejména) oběžného kapitálu
- počítač (kvantifikace rizika)
6) 70. léta: teorie portfolia
7) 80. léta: zvýšení významu výpočetní techniky
- deriváty finančních trhů (opce, futures) jako ochrana (?) před rizikem
(úvaha: zákaz obchodování s deriváty ?)
- mikro
- podniková ekonomika
- účetnictví
--------------------------------------------------------
- makro
- veřejné finance
- pojištění
- matematika, statistika, ekonometrie
Vývoj chápání podnikových financí
- do konce 19. stol. - součást nauky o podnikovém hospodářství
1) do 30. let: získávání kapitálu
2) krize 30. let: reorganizace, vládní zásahy, informační základna finanční analýza
3) 40. léta: problém peněžních toků zisk vs. cash flow - dynamická veličina
4) 50. léta: - řízení majetku (zásob, pohledávek, peněz)
- řízení investic
cena kapitálu a majetku
5) 60. léta: - optimalizační techniky (i statistické)
- řízení (zejména) oběžného kapitálu
- počítač (kvantifikace rizika)
6) 70. léta: teorie portfolia
7) 80. léta: zvýšení významu výpočetní techniky
- deriváty finančních trhů (opce, futures) jako ochrana (?) před rizikem
(úvaha: zákaz obchodování s deriváty ?)
l) Projektové financování - financování velkých projektů
Finanční cíle podnikání
- pozice: integrující a dominantní role finančního a firemního řízení v ekonomice firmy
- cíle:
• maximalizace zisku (historicky tradiční)
• maximalizace tržní hodnoty
- zisk neexistuje
• zajištění likvidity (krátkodobý)
- maximalizace hodnoty (vlastní jmění)
- přežití
finanční zdraví = rentabilita (zisk) + likvidita (CF)
- hlavní oblasti finančního řízení:
• moc kritérií
• patří sem oblast zdrojů - finanční struktura
- kapitálová struktura
- efektivnost
+ ef. výrob
+ ef. výrobků
- pozice: integrující a dominantní role finančního a firemního řízení v ekonomice firmy
- cíle:
• maximalizace zisku (historicky tradiční)
• maximalizace tržní hodnoty
- zisk neexistuje
• zajištění likvidity (krátkodobý)
- maximalizace hodnoty (vlastní jmění)
- přežití
finanční zdraví = rentabilita (zisk) + likvidita (CF)
- hlavní oblasti finančního řízení:
• moc kritérií
• patří sem oblast zdrojů - finanční struktura
- kapitálová struktura
- efektivnost
+ ef. výrob
+ ef. výrobků
Tři základní funkce firemních financí:
3 základní funkce firemních financí:
- finanční řízení - podmnožina firemních financí
- rozhodující nástroj podnikových financí
a) získávání peněz a kapitálu z různých zdrojů = financování
b) alokace peněz a kapitálu do různých forem nepeněžního majetku = investování a projektové řízení
c) rozdělování zisku = dividendová politika
- při respektování účelových funkcí
1) maximalizace tržní hodnoty firmy
2) optimalizace podnikového rizika
3) respektování časového faktoru (hodnota peněz, kontinuita podnikání, CF)
Cíle finanční politiky firmy:
- zajištění likvidity (schopnost splácet závazky) při minimalizaci ceny peněz
- naproti tomu likvidnost = vlastnost majetku překlápět se do likvidnějších forem
Podnikový kapitál (kapitál)
a) teorie kapitál = jeden z výrobních faktorů
b) finance a účetnictví vložených peněz - mezi vlastníky
- mezi věřitele
Zdroje financování
1. Vlastní (interní)
a) použitelný zisk
b) odpisy (HIM a NIM)
- Cash Flow (podnikový efekt na úrovni hotových peněz)
c) prodej akcií
2. Cizí (externí)
a) prodej obligací
b) investiční úvěry (dlouhodobé)
c) obchodní úvěry (obvykle krátkodobé)
d) stálá pasiva, tj. časově odložené platby (mzdy, daně, …)
e) koupě na splátky
f) směnky
• alternativní zdroje financování
g) leasing
h) dodavatelský úvěr
i) odběratelský úvěr
j) forfaiting, faktoring - firma získá likviditu, ztratí rentabilitu
k) frančíza (přijetí know-how za určitý poplatek - užívání cizí licence)
- finanční řízení - podmnožina firemních financí
- rozhodující nástroj podnikových financí
a) získávání peněz a kapitálu z různých zdrojů = financování
b) alokace peněz a kapitálu do různých forem nepeněžního majetku = investování a projektové řízení
c) rozdělování zisku = dividendová politika
- při respektování účelových funkcí
1) maximalizace tržní hodnoty firmy
2) optimalizace podnikového rizika
3) respektování časového faktoru (hodnota peněz, kontinuita podnikání, CF)
Cíle finanční politiky firmy:
- zajištění likvidity (schopnost splácet závazky) při minimalizaci ceny peněz
- naproti tomu likvidnost = vlastnost majetku překlápět se do likvidnějších forem
Podnikový kapitál (kapitál)
a) teorie kapitál = jeden z výrobních faktorů
b) finance a účetnictví vložených peněz - mezi vlastníky
- mezi věřitele
Zdroje financování
1. Vlastní (interní)
a) použitelný zisk
b) odpisy (HIM a NIM)
- Cash Flow (podnikový efekt na úrovni hotových peněz)
c) prodej akcií
2. Cizí (externí)
a) prodej obligací
b) investiční úvěry (dlouhodobé)
c) obchodní úvěry (obvykle krátkodobé)
d) stálá pasiva, tj. časově odložené platby (mzdy, daně, …)
e) koupě na splátky
f) směnky
• alternativní zdroje financování
g) leasing
h) dodavatelský úvěr
i) odběratelský úvěr
j) forfaiting, faktoring - firma získá likviditu, ztratí rentabilitu
k) frančíza (přijetí know-how za určitý poplatek - užívání cizí licence)
1. Pojem podnikových financí, jejich předmět a subjekty.
Charakteristika výcucu:
Metóda tvorby: - sklepaný na kolene
Zdroje: - skriptá, nejaké prednášky a staršie výcucy
Úplnosť: -ak to nebude stačiť, tak už neviem (resp. asi skriptá by bolo treba prečítať)
Spracoval: Juraj P.
Ostatné: Veľa šťastia při skúške!
1. Pojem podnikových financí, jejich předmět a subjekty. Finanční řízení (3/4 funkce, účelové funkce), finanční politika firmy (cíle), kapitál a finanční cíle podnikání.
Podnikové finance, finanční zdroje a cíle podnikání, vývoj firemních financí
podnikové finance:
1) peněžní prostředky
2) kapitál
3) finanční zdroje
Ve vzájemné interakce, včetně vztahů (integrací) mezi:
• podnikatelskými subjekty
• zaměstnanci
• státem
Metóda tvorby: - sklepaný na kolene
Zdroje: - skriptá, nejaké prednášky a staršie výcucy
Úplnosť: -ak to nebude stačiť, tak už neviem (resp. asi skriptá by bolo treba prečítať)
Spracoval: Juraj P.
Ostatné: Veľa šťastia při skúške!
1. Pojem podnikových financí, jejich předmět a subjekty. Finanční řízení (3/4 funkce, účelové funkce), finanční politika firmy (cíle), kapitál a finanční cíle podnikání.
Podnikové finance, finanční zdroje a cíle podnikání, vývoj firemních financí
podnikové finance:
1) peněžní prostředky
2) kapitál
3) finanční zdroje
Ve vzájemné interakce, včetně vztahů (integrací) mezi:
• podnikatelskými subjekty
• zaměstnanci
• státem
Vývoj platební bilance ČR v posledních letech.
- Vývoj platební bilance ČR v posledních letech. Faktory ovlivňující vnější ekonomickou rovnováhu a jejich vliv na národní ekonomiky v současné etapě vývoje (s aplikací na podmínky ČR).
Běžný účet
- přebytek naposledy v r 93
- deficit r 2002 = 150mld, vs HDP = 2275 mld (poměr nad 6%)
- obchodní bilance: dnes již netvoří většinu schodku, sestupný trend i přes posilování CZK, 2002 = 71 mld
- bilance služeb: dlouhodobě aktivní saldo, in 2002 dost klesla
- bilance výnosů: navyšování pasivního salda, dnes hlavní důvod pasiv. běž. účtu
největší část je reinvestovaný zisk (totálně pasivní) a úroky (neutrální)
- úspory: soukromé klesly na 0, vláda zvyšuje rozpočt. deficity a to je hlavní důvod potřeby zahr. úspor
- základní bilance: 2002 = aktiv saldo cca 150 mld
- zahranič. zadluženost: stabilní (protože rostoucí deficit BU je financován PZI)
poměr krátkých a dlouhých dluhů je stabilní, dlouhých dluhů je víc než 50%
podíl na HDP: kolem rizikové hranice 40%, v posledních letech kolem 35%
- investiční pozice: rozdíl mezi zahr aktivy drženými tuzemci a tuzem aktivy drženými zahr subjekty, kumulativní pohled na saldo BU
dlouhodobě negativní a klesá, příčina: příliv nedluhovýho kapitálu (PZI)
portfoliové investice: saldo aktivní; dělí se na majetkové (saldo pasiv) a dluhové (saldo aktiv)
ostatní investice (úvěry): mírně aktivní (krátké úvěry: aktiv, dlouhé úvěry: pasiv)
Běžný účet
- přebytek naposledy v r 93
- deficit r 2002 = 150mld, vs HDP = 2275 mld (poměr nad 6%)
- obchodní bilance: dnes již netvoří většinu schodku, sestupný trend i přes posilování CZK, 2002 = 71 mld
- bilance služeb: dlouhodobě aktivní saldo, in 2002 dost klesla
- bilance výnosů: navyšování pasivního salda, dnes hlavní důvod pasiv. běž. účtu
největší část je reinvestovaný zisk (totálně pasivní) a úroky (neutrální)
- úspory: soukromé klesly na 0, vláda zvyšuje rozpočt. deficity a to je hlavní důvod potřeby zahr. úspor
- základní bilance: 2002 = aktiv saldo cca 150 mld
- zahranič. zadluženost: stabilní (protože rostoucí deficit BU je financován PZI)
poměr krátkých a dlouhých dluhů je stabilní, dlouhých dluhů je víc než 50%
podíl na HDP: kolem rizikové hranice 40%, v posledních letech kolem 35%
- investiční pozice: rozdíl mezi zahr aktivy drženými tuzemci a tuzem aktivy drženými zahr subjekty, kumulativní pohled na saldo BU
dlouhodobě negativní a klesá, příčina: příliv nedluhovýho kapitálu (PZI)
portfoliové investice: saldo aktivní; dělí se na majetkové (saldo pasiv) a dluhové (saldo aktiv)
ostatní investice (úvěry): mírně aktivní (krátké úvěry: aktiv, dlouhé úvěry: pasiv)
Základní systémové změny v oblasti českého zahraničního obchodu ve spojitosti s přechodem k tržnímu mechanismu.
- Základní systémové změny v oblasti českého zahraničního obchodu ve spojitosti s přechodem k tržnímu mechanismu. Devizově kursová politika ČR. Podstata vnitřní a vnější (plné) směnitelnosti Kč.
novela zákona o hosp stycích z r 1988 – demonopolizace PZO
1990: zrovnoprávnění fyzických a právn osob pro ZAO, usnadnění přístup zahr firem na čs trh
1991: obchodní zákoník – ZAO je běžná činnost
PZO sloučeny pod FINOP as, ta privatizována
Devizově kurzová politika
Systémové změny pro transformaci: sjednocení diferenc kurzů, zreálnění kurzu (devalvace o 80%), zavedení vnitřní směnitelnosti (1991: volný přístup tuz podnikatelů k devizám, nabídková povinnost, omezený přístup občanů k valutám)
- centr parita Kč ke koši měn
- podhodnocení Kč mělo fungovat jako kurzový polštář, proexportní nástroj
CZK: pevný kurz do května 97
- měnový koš jen DEM a USD
- kladný inflační i úrokový diferenciál (kvůli pevnému kurzu velký příliv zahr investic)
- intervence ČNB, sterilizace přes prodej poklad. poukázek > vznik úrokové ztráty pro ČNB
- růst schodku salda výkonové bilance, růst salda fin. účtu, růst DR
- 1995: vnější směnitelnost CZK, ČNB reaguje rozšířením oscilačních pásem
- 1997: spekulativní útoky na měnu, květen: přechod na řízený floating se silnou měn. restrikcí
- pokles míry inflace, pokles deficitu výkon. bilance, ale také hosp. recese
- od 1998: znovu nárůst aktiv. salda fin. účtu (investiční pobídky), apreciač. tlaky, pokles úrokových sazeb > zmírnění přítoku krátkodobého kapitálu a aprec. tlaků
- dlouhodobá reálná apreciace > tlak na snižování nákladů a růst produktivity práce
Článek podporuje:
zdravotní matrace, lamelové rošty, polštářky
novela zákona o hosp stycích z r 1988 – demonopolizace PZO
1990: zrovnoprávnění fyzických a právn osob pro ZAO, usnadnění přístup zahr firem na čs trh
1991: obchodní zákoník – ZAO je běžná činnost
PZO sloučeny pod FINOP as, ta privatizována
Devizově kurzová politika
Systémové změny pro transformaci: sjednocení diferenc kurzů, zreálnění kurzu (devalvace o 80%), zavedení vnitřní směnitelnosti (1991: volný přístup tuz podnikatelů k devizám, nabídková povinnost, omezený přístup občanů k valutám)
- centr parita Kč ke koši měn
- podhodnocení Kč mělo fungovat jako kurzový polštář, proexportní nástroj
CZK: pevný kurz do května 97
- měnový koš jen DEM a USD
- kladný inflační i úrokový diferenciál (kvůli pevnému kurzu velký příliv zahr investic)
- intervence ČNB, sterilizace přes prodej poklad. poukázek > vznik úrokové ztráty pro ČNB
- růst schodku salda výkonové bilance, růst salda fin. účtu, růst DR
- 1995: vnější směnitelnost CZK, ČNB reaguje rozšířením oscilačních pásem
- 1997: spekulativní útoky na měnu, květen: přechod na řízený floating se silnou měn. restrikcí
- pokles míry inflace, pokles deficitu výkon. bilance, ale také hosp. recese
- od 1998: znovu nárůst aktiv. salda fin. účtu (investiční pobídky), apreciač. tlaky, pokles úrokových sazeb > zmírnění přítoku krátkodobého kapitálu a aprec. tlaků
- dlouhodobá reálná apreciace > tlak na snižování nákladů a růst produktivity práce
Článek podporuje:
zdravotní matrace, lamelové rošty, polštářky
Komoditní struktura
Komoditní struktura
export 1989 2002
suroviny 26 11 D
chemie 9 11 D
prům zboží 10 21 P
stroje, doprava 37 42 P
různé hot výrobky 6 11 P
dříve: dovoz surovin z RVHP, vývoz strojů a zařízení do RVHP, přesně naopak do VTE
nyní: velký růst dovozů spotřebního zboží
úroveň finality (transformační efekt: exp hotových výr /import surovin per capita)u exportů ČR: velmi nízká
Terms of trade (směnné relace): = Pex/Pim x 100
ČR od r. 1980 (=100) klesá, posledních 10 let mírný růst na 85; důsledek cenové konkurence na trzích VTE
Export ČR dle st zpracování: strojírenské výrobky – hlavně jednoduché a stř. složité
- Hlavní rysy a nástroje zahraniční obchodní politiky ČR. Nástroje a formy proexportní politiky v ČR. Význam Evropské dohody a dohody CEFTA pro ČR, komplexní pohled na úsilí ČR o zapojení do evropských integračních procesů. Význam členství ČR v mezinárodních ekonomických institucích.
ZAO politika ČR
- členství GATT – velký podíl na přípravě, jediná socialist země v GATTu, zrušená smlouva s USA (za komančů)
- členství WTO
- celní zákon: celní sazby – autonomní, smluvní (Gatt), preferenční z mez smluv, pref jednostranné (v duchu GSP)
- po r 1990 celní preference GSP v prospěch ČSSR, ČR snižovala dovozní cla tak, že nakonec byly nižší než u evrop zemí
- antidumping zákon
- netarifní nástroje: licence
- smluvní nástroje: po revoluci: preference v rámci GSP, nejvyšší doložka výhod od USA, celní unie ČR/SR
- vztahy k EU-Evropská (Asociační) dohoda: podpis 91, platnost od 95, znamenají postupné naplňování podmínek volného trhu
- rychlejší liberalizace dovozů ze strany EU než ze strany ČR, na druhou stranu nevyjednání žádných citlivých položek
- asymetrie Evrop dohod vůči ČR: rychlá a totální liberalizace ZAO ČR, zrušení dotací domácím výrobcům, nižší dovozní cla než EU
Proexportní politika
- EGAP od 92 – pojištění proti komerč. a polit rizikům, záruky za čs. dovozce...
- ČEB – podmínky pro úvěr: 60% zboží českého původu, pojištěno Egapem, zákazník platí 15% předem, splatnost 2-10 let)
- CzechTrade
- další výhody: odbourávání cel na dovoz vyspělých technologií, příspěvky na účast v tendrech, vládní úvěry, daň a odpis výhody
- informatika, poradenství, asistence, vzdělávání
- propagace a prezentace českých produktů v zahraničí
export 1989 2002
suroviny 26 11 D
chemie 9 11 D
prům zboží 10 21 P
stroje, doprava 37 42 P
různé hot výrobky 6 11 P
dříve: dovoz surovin z RVHP, vývoz strojů a zařízení do RVHP, přesně naopak do VTE
nyní: velký růst dovozů spotřebního zboží
úroveň finality (transformační efekt: exp hotových výr /import surovin per capita)u exportů ČR: velmi nízká
Terms of trade (směnné relace): = Pex/Pim x 100
ČR od r. 1980 (=100) klesá, posledních 10 let mírný růst na 85; důsledek cenové konkurence na trzích VTE
Export ČR dle st zpracování: strojírenské výrobky – hlavně jednoduché a stř. složité
- Hlavní rysy a nástroje zahraniční obchodní politiky ČR. Nástroje a formy proexportní politiky v ČR. Význam Evropské dohody a dohody CEFTA pro ČR, komplexní pohled na úsilí ČR o zapojení do evropských integračních procesů. Význam členství ČR v mezinárodních ekonomických institucích.
ZAO politika ČR
- členství GATT – velký podíl na přípravě, jediná socialist země v GATTu, zrušená smlouva s USA (za komančů)
- členství WTO
- celní zákon: celní sazby – autonomní, smluvní (Gatt), preferenční z mez smluv, pref jednostranné (v duchu GSP)
- po r 1990 celní preference GSP v prospěch ČSSR, ČR snižovala dovozní cla tak, že nakonec byly nižší než u evrop zemí
- antidumping zákon
- netarifní nástroje: licence
- smluvní nástroje: po revoluci: preference v rámci GSP, nejvyšší doložka výhod od USA, celní unie ČR/SR
- vztahy k EU-Evropská (Asociační) dohoda: podpis 91, platnost od 95, znamenají postupné naplňování podmínek volného trhu
- rychlejší liberalizace dovozů ze strany EU než ze strany ČR, na druhou stranu nevyjednání žádných citlivých položek
- asymetrie Evrop dohod vůči ČR: rychlá a totální liberalizace ZAO ČR, zrušení dotací domácím výrobcům, nižší dovozní cla než EU
Proexportní politika
- EGAP od 92 – pojištění proti komerč. a polit rizikům, záruky za čs. dovozce...
- ČEB – podmínky pro úvěr: 60% zboží českého původu, pojištěno Egapem, zákazník platí 15% předem, splatnost 2-10 let)
- CzechTrade
- další výhody: odbourávání cel na dovoz vyspělých technologií, příspěvky na účast v tendrech, vládní úvěry, daň a odpis výhody
- informatika, poradenství, asistence, vzdělávání
- propagace a prezentace českých produktů v zahraničí
Vývojové tendence v komoditní a teritoriální struktuře českého zahraničního obchodu.
- Vývojové tendence v komoditní a teritoriální struktuře českého zahraničního obchodu. Komparativní výhody české ekonomiky pro zapojení do mezinárodní dělby práce a jejich reálný odraz v kvalitativních ukazatelích.
ČR: hlavně transformační fce ZAO (nekomplexní vybavení surovinou, malý vnitřní trh, nedostatek prac. sil)
Ukazatelé intenzity ZAO:
- podíl exportu na HDP
- export v USD per capita
- čím větší ekonomika, tím je menší prům. zapojení do dělby práce
- čím vyspělejší ekonomika, tím větší zapojení do mez. dělby práce
míra otevřenosti ČR: 1948 = 8%, 1983 = 46%, ve srovnání s jinými zeměmi cca 5krát nižší (2001 export in usd per capita: ČR = 3246, NL = 13473)
Teritoriální struktura:
export 1989 2000
CPE 50 21 vyrovn
VTE 37 75 přebytek (nonEU deficit)
EU 32 69 přebytek
RZ 8 4 deficit
Kompar ne/výhody ČR:
- malá rozloha, málo surovin
- mírný pás
+ tranzitní poloha
+ minerální zřídla
+ bohatý reliéf > turistika
- malý počet obyv
- ekologické znehodnocení krajiny
+ vysoká úroveň vzdělanosti a kvalif prac síly
+ nízká úroveň mezd
- nedostatek domácího kapitálu
- technologické zaostávání
+ průmyslová země
- nekonkurenceschopnost výrobk
- atraktivní architektura
- nedostateč adaptabilita lidí
ČR: hlavně transformační fce ZAO (nekomplexní vybavení surovinou, malý vnitřní trh, nedostatek prac. sil)
Ukazatelé intenzity ZAO:
- podíl exportu na HDP
- export v USD per capita
- čím větší ekonomika, tím je menší prům. zapojení do dělby práce
- čím vyspělejší ekonomika, tím větší zapojení do mez. dělby práce
míra otevřenosti ČR: 1948 = 8%, 1983 = 46%, ve srovnání s jinými zeměmi cca 5krát nižší (2001 export in usd per capita: ČR = 3246, NL = 13473)
Teritoriální struktura:
export 1989 2000
CPE 50 21 vyrovn
VTE 37 75 přebytek (nonEU deficit)
EU 32 69 přebytek
RZ 8 4 deficit
Kompar ne/výhody ČR:
- malá rozloha, málo surovin
- mírný pás
+ tranzitní poloha
+ minerální zřídla
+ bohatý reliéf > turistika
- malý počet obyv
- ekologické znehodnocení krajiny
+ vysoká úroveň vzdělanosti a kvalif prac síly
+ nízká úroveň mezd
- nedostatek domácího kapitálu
- technologické zaostávání
+ průmyslová země
- nekonkurenceschopnost výrobk
- atraktivní architektura
- nedostateč adaptabilita lidí
Teorie fungování zahraničního obchodu v národní ekonomice (aplikace na podmínky české ekonomiky).
- Teorie fungování zahraničního obchodu v národní ekonomice (aplikace na podmínky české ekonomiky). Podmínky ovlivňující rozsah a strukturu zahraničního obchodu, kvantitativní a kvalitativní aspekty otevřenosti ekonomiky.
Fce ZAO:
- transformační fce, utváření stavu vnitřní ekon rovnováhy
- růstová fce
- bariéra růstu domácí ekonomiky
- interakce mezi změnou nár. důchodu, dovozu a vývozu
transformační fce – ZAO mění strukturu domácí produkce ve strukturu žádoucí
- korekce limitů přírodních i ekonomických podmínek
- vyspělá ekonomika: diferenciace potřeb uživatelů vs specializace výroby > růst dovozu
- transmisní fce – přenos informací, knowhow...
růstová fce – de facto působení teorie komparativních výhod, vytváření specializačního profilu
kritéria specializ profilu
- rozdíly v absolutní velikosti nákladů práce
- rozdíly v komparativních nákladech práce – velikost země ovlivňuje stupeň možné domácí specializace
- rozdíly ve vybavenosti zemí jednotlivými výrobními faktory – hojný faktor levný a levné jsou i výrobky na jeho bázi
- rozdíly v dosažené technice, technologii (vazba na životní cyklus výrobku)
- rozdíly v lidském kapitálu – first-mover advantage
- geografic koncept komparativních výhod – centra vs periferie, průmyslové zóny, klimatické podmínky, kulturní zvyklosti, vzdělanostní rozdíly, politické diferenc
ZAO jako faktor zaostávání
- export monokultur či surovin, kde je neelast nabídka a které tvoří gró exportu země
Kvantit a kvalit aspekt otevřenosti ekonomik
Fce ZAO:
- transformační fce, utváření stavu vnitřní ekon rovnováhy
- růstová fce
- bariéra růstu domácí ekonomiky
- interakce mezi změnou nár. důchodu, dovozu a vývozu
transformační fce – ZAO mění strukturu domácí produkce ve strukturu žádoucí
- korekce limitů přírodních i ekonomických podmínek
- vyspělá ekonomika: diferenciace potřeb uživatelů vs specializace výroby > růst dovozu
- transmisní fce – přenos informací, knowhow...
růstová fce – de facto působení teorie komparativních výhod, vytváření specializačního profilu
kritéria specializ profilu
- rozdíly v absolutní velikosti nákladů práce
- rozdíly v komparativních nákladech práce – velikost země ovlivňuje stupeň možné domácí specializace
- rozdíly ve vybavenosti zemí jednotlivými výrobními faktory – hojný faktor levný a levné jsou i výrobky na jeho bázi
- rozdíly v dosažené technice, technologii (vazba na životní cyklus výrobku)
- rozdíly v lidském kapitálu – first-mover advantage
- geografic koncept komparativních výhod – centra vs periferie, průmyslové zóny, klimatické podmínky, kulturní zvyklosti, vzdělanostní rozdíly, politické diferenc
ZAO jako faktor zaostávání
- export monokultur či surovin, kde je neelast nabídka a které tvoří gró exportu země
Kvantit a kvalit aspekt otevřenosti ekonomik
Teorie úrokového diferenciálu
Teorie úrokového diferenciálu – pro krátké období, předpoklady: 2 aktiva: CZK a EUR depozita, dokon. kapit mobilita, aktiva jsou dokon substituty, ceny produktů se přizpůsobují pomalu
I(CZK) – I (EUR) = E(t+1)-E(t)/E(t)
- očekávaná míra výnosnosti v korun. depozit v CZK = oček. míra výn eurodepozit v CZK
- rovnováha je zajišťována přes očekávané z(ne)hodnocení nomin. kurzu
- Vývoj mezinárodního měnového systému. Evropský měnový systém a perspektivy jeho rozvoje. Mezinárodní likvidita. Devizové rezervy. Mezinárodní finanční instituce.
viz předchozí otázky
Společný trh – odstranění překážek volného pohybu výrobních faktorů (kapitál, práce)
- u ES byl v 1979 založen Evrop měnový systém a měna ECU
Hosp a měnová unie – prohloubení integrace, společná měn. a fiskální politika, jednotná měna
Budování evrop měnové unie
Wernerův výbor 1969 – znaky měnové unie: neodvolatel pevný deviz kurz měn bez flukt pásma, jednotná měnová politika, centraliz rozhodování o hosp politice, 10leté přechod období, zodpovědnost EP
Dellorsův výbor 1988 – základ cenové politiky = cen. stabilita
- Pojetí platební bilance podle MMF, význam jejich základních položek, teoretické přístupy k mechanismu vyrovnávání platební bilance.
PB = přehled transakcí mezi domácí ekonomikou a zbytkem světa
Běžný účet
Bilance zboží (obchod bilance)
B. služeb
B. běžných převodů - jednostranné
B. výnosů (náhrady zam, dividendy, úroky, reinvest zisky
Kapit účet
Fin účet
přímé investice, portfoliové investice, fin deriváty, ostat investice (úvěry)
Chyby a opomen
Změna DR – pokud je součet sald záporný, DR klesají
Tvar vnější ekonomické rovnováhy
Saldo OB
S. výkonové b. = OB + BS (někdy i vč BV)
S. běžného účtu - schodek by neměl klesnout pod 5% HDP, financovat dlouhod kapitálem
S. zákl bilance = BU + KU + PZI
S. plat. bilance – nenulové saldo je důsledkem intervencí ČNB
Důchodový (keynesovský) přístup k vyrovnání BU
Marshall Lerner podmínka
Cenový vyrovnávací mechanismus
Monetární výrovnávací mech
I(CZK) – I (EUR) = E(t+1)-E(t)/E(t)
- očekávaná míra výnosnosti v korun. depozit v CZK = oček. míra výn eurodepozit v CZK
- rovnováha je zajišťována přes očekávané z(ne)hodnocení nomin. kurzu
- Vývoj mezinárodního měnového systému. Evropský měnový systém a perspektivy jeho rozvoje. Mezinárodní likvidita. Devizové rezervy. Mezinárodní finanční instituce.
viz předchozí otázky
Společný trh – odstranění překážek volného pohybu výrobních faktorů (kapitál, práce)
- u ES byl v 1979 založen Evrop měnový systém a měna ECU
Hosp a měnová unie – prohloubení integrace, společná měn. a fiskální politika, jednotná měna
Budování evrop měnové unie
Wernerův výbor 1969 – znaky měnové unie: neodvolatel pevný deviz kurz měn bez flukt pásma, jednotná měnová politika, centraliz rozhodování o hosp politice, 10leté přechod období, zodpovědnost EP
Dellorsův výbor 1988 – základ cenové politiky = cen. stabilita
- Pojetí platební bilance podle MMF, význam jejich základních položek, teoretické přístupy k mechanismu vyrovnávání platební bilance.
PB = přehled transakcí mezi domácí ekonomikou a zbytkem světa
Běžný účet
Bilance zboží (obchod bilance)
B. služeb
B. běžných převodů - jednostranné
B. výnosů (náhrady zam, dividendy, úroky, reinvest zisky
Kapit účet
Fin účet
přímé investice, portfoliové investice, fin deriváty, ostat investice (úvěry)
Chyby a opomen
Změna DR – pokud je součet sald záporný, DR klesají
Tvar vnější ekonomické rovnováhy
Saldo OB
S. výkonové b. = OB + BS (někdy i vč BV)
S. běžného účtu - schodek by neměl klesnout pod 5% HDP, financovat dlouhod kapitálem
S. zákl bilance = BU + KU + PZI
S. plat. bilance – nenulové saldo je důsledkem intervencí ČNB
Důchodový (keynesovský) přístup k vyrovnání BU
Marshall Lerner podmínka
Cenový vyrovnávací mechanismus
Monetární výrovnávací mech
Služby
Služby – 19% celkového obchodu se zbožím a službami (nejvíce VTE, nejméně RZ)
teritoriálně 75% vyváží VTE, 22% RZ, vých Evropa jen 3,3%
podnikatelské 62%, osobní 32%
struktura: turistika 31, doprava 21, jiné podnikové 23 (nejvyšší růst telco, IT, finance)
Ceny v MO
dynamika: 70. léta 14%, 1980-5: -3%, do 1990: 7%, 1996-2001: 3%
největší výkyvy: ropa, cukr, káva, vlna, kůže...
Obchod v rámci EU
60% je intra trade
dynamika klesá, posledních 10 let je +50%
podíl vých Evropy je 5%, přírůstky ale cca 65%
EU je čistý vývozce služeb
ceny (i dynamika růstu) jsou vyšší u dovozu z jiných zemí, než u intratrade
- Teorie devizového kursu. Systémy devizových kursů a jejich fungování. Devizový trh a instrumenty devizového trhu.
Nominální kurz – přímá vs nepřímá kotace
Reálný kurz
Nominální efektivní kurz – posouzení měny vůči 2+ jiným měnám
Kurzové režimy – směnitelné vs nesměnitelné měny (neobchodují se na mez. měn. trhu)
Směnitelné – s pevným kurzem, s pohyblivým kurzem
Pevný kurz (centrální parita: měna, koš měn, zlato; sterilizace kurz intervence)
Režim pevného kurzu – navázání na měnu či koš, event. s oscilačním pásmem
Crawling peg (posuvné zavěšení) – předem ohlašované změny parity dle vývoje MAE ukazatelů (systém pev. reál. kurzu)
Currency board – pev. měn. kurz bez pásem oscilace, kurz. intervence regulují rovnováhu na trhu peněz, nebezpečí: jiný vývoj než u navázané měny
Pohyblivý kurz (čistý vs řízený)
Směnitelnost – vnitřní (pouze na dom deviz trhu), vnější (článek 8 MMF “pro transakce na BU PB”, obchoduje se na deviz trzích), plná (pro všechny transakce PB)
Teoretická výše měn. kurzů
Teorie parity kupní síly
- One Price Law (překážky: transakční náklady, neobchodovatelné statky), platí pro daný statek
- Absolut. verze PPP – cenové hladiny zemí jsou shodné
- CPL (1/ER)
- ERDI – nad/podhodnocení měny vůči kurzu PPP
- ER – indikátor vývoje cen konkurenceschopnosti – dynamické vyjádření
- Relat. verze PPP – zachování stejného poměru vnitřní a vnější kup síly měny, % změna E = inflač. diferenciál
teritoriálně 75% vyváží VTE, 22% RZ, vých Evropa jen 3,3%
podnikatelské 62%, osobní 32%
struktura: turistika 31, doprava 21, jiné podnikové 23 (nejvyšší růst telco, IT, finance)
Ceny v MO
dynamika: 70. léta 14%, 1980-5: -3%, do 1990: 7%, 1996-2001: 3%
největší výkyvy: ropa, cukr, káva, vlna, kůže...
Obchod v rámci EU
60% je intra trade
dynamika klesá, posledních 10 let je +50%
podíl vých Evropy je 5%, přírůstky ale cca 65%
EU je čistý vývozce služeb
ceny (i dynamika růstu) jsou vyšší u dovozu z jiných zemí, než u intratrade
- Teorie devizového kursu. Systémy devizových kursů a jejich fungování. Devizový trh a instrumenty devizového trhu.
Nominální kurz – přímá vs nepřímá kotace
Reálný kurz
Nominální efektivní kurz – posouzení měny vůči 2+ jiným měnám
Kurzové režimy – směnitelné vs nesměnitelné měny (neobchodují se na mez. měn. trhu)
Směnitelné – s pevným kurzem, s pohyblivým kurzem
Pevný kurz (centrální parita: měna, koš měn, zlato; sterilizace kurz intervence)
Režim pevného kurzu – navázání na měnu či koš, event. s oscilačním pásmem
Crawling peg (posuvné zavěšení) – předem ohlašované změny parity dle vývoje MAE ukazatelů (systém pev. reál. kurzu)
Currency board – pev. měn. kurz bez pásem oscilace, kurz. intervence regulují rovnováhu na trhu peněz, nebezpečí: jiný vývoj než u navázané měny
Pohyblivý kurz (čistý vs řízený)
Směnitelnost – vnitřní (pouze na dom deviz trhu), vnější (článek 8 MMF “pro transakce na BU PB”, obchoduje se na deviz trzích), plná (pro všechny transakce PB)
Teoretická výše měn. kurzů
Teorie parity kupní síly
- One Price Law (překážky: transakční náklady, neobchodovatelné statky), platí pro daný statek
- Absolut. verze PPP – cenové hladiny zemí jsou shodné
- CPL (1/ER)
- ERDI – nad/podhodnocení měny vůči kurzu PPP
- ER – indikátor vývoje cen konkurenceschopnosti – dynamické vyjádření
- Relat. verze PPP – zachování stejného poměru vnitřní a vnější kup síly měny, % změna E = inflač. diferenciál
Další organizace:
RVHP – 1949-91
CEFTA – 92
NAFTA, Caricom, Mercosur, ASEAN
Banka pro mezinárodní platy (BIS)
IMF – 180 členů, založeno 1944 v BW, podpora stability měn, zpřístupnění prostředků členům ke zlepšení PB
IBRD (+IDA = Svět. banka) – nepřímá stabilizace měn,
boj proti chudobě, dlohoddobě stabi. ekonomický rozvoj, poskytování velmi levných úvěrů
GATT – smlouva !, 1947, měla být hned nahrazena WTO, rámcová dohoda + sbírka listin celních ústupků
WTO – 1994, napomáhání volnému obchodu, udržitelný ekon rozvoj, ochrana život prostředí
UNCTAD
- Vývoj mezinárodního obchodu po 2.světové válce. Základní charakteristika dynamiky a struktury mezinárodní směny zboží. Specifika mezinárodního obchodu rozvinutých tržních ekonomik, rozvojových zemí, tranzitivních ekonomik. Vývoj cen v mezinárodním obchodě.
viz předchozí otázka
Integrační fáze:
- zóna s pref cly
- zóna volného obchodu
- celní unie
- společný trh
- měn. a hospod. unie
Hodnota obchodu se zbožím
USD mil (1999) %
Celkem (dle země původu) 5522 100
VTE 3678 66,6
EU 2135 38,7
rozvojové 1636 29,6
země vých. evropy 208 3,8
dynamika: 99 vs 94 = + 31%
VTE = 27%, RZ 38%, VE = 47% (vývoz do VTE 75%, vývoz do RZ 6%)
komoditní struktura:
zpracovatel. průmysl: 77%, zákl komodity 20%
CEFTA – 92
NAFTA, Caricom, Mercosur, ASEAN
Banka pro mezinárodní platy (BIS)
IMF – 180 členů, založeno 1944 v BW, podpora stability měn, zpřístupnění prostředků členům ke zlepšení PB
IBRD (+IDA = Svět. banka) – nepřímá stabilizace měn,
boj proti chudobě, dlohoddobě stabi. ekonomický rozvoj, poskytování velmi levných úvěrů
GATT – smlouva !, 1947, měla být hned nahrazena WTO, rámcová dohoda + sbírka listin celních ústupků
WTO – 1994, napomáhání volnému obchodu, udržitelný ekon rozvoj, ochrana život prostředí
UNCTAD
- Vývoj mezinárodního obchodu po 2.světové válce. Základní charakteristika dynamiky a struktury mezinárodní směny zboží. Specifika mezinárodního obchodu rozvinutých tržních ekonomik, rozvojových zemí, tranzitivních ekonomik. Vývoj cen v mezinárodním obchodě.
viz předchozí otázka
Integrační fáze:
- zóna s pref cly
- zóna volného obchodu
- celní unie
- společný trh
- měn. a hospod. unie
Hodnota obchodu se zbožím
USD mil (1999) %
Celkem (dle země původu) 5522 100
VTE 3678 66,6
EU 2135 38,7
rozvojové 1636 29,6
země vých. evropy 208 3,8
dynamika: 99 vs 94 = + 31%
VTE = 27%, RZ 38%, VE = 47% (vývoz do VTE 75%, vývoz do RZ 6%)
komoditní struktura:
zpracovatel. průmysl: 77%, zákl komodity 20%
Význam autonomních a smluvních nástrojů obchodní politiky pro rozvoj mezinárodního obchodu.
- Význam autonomních a smluvních nástrojů obchodní politiky pro rozvoj mezinárodního obchodu. Podpora vývozu v obchodní politice tržních ekonomik.
Autonomní nástroje – víceméně jednostranná opatření státu
Tarifní (cla) – dle účelu, směru pohybu zboží (im, ex, trans) a způsobu stanovení (valorická, specifická¨)
Netarifní – dovozní přirážka, dovozní depozitum, množstevní kvóty, antidumping clo, vyrovnávací clo, minimální cena, technické překážky obchodu (předpisy: ekologie, spotřebitel, devizy, právo), embargo, buy-local
Smluvní nástroje
- spíše mnohostranné smlouvy (GATT, WTO)
- cla: většinou smluvní (GATT), autonomní jen vůči GATT nečlenům a cla dle GSP
- principy mnohostranných smluv systémů: nediskriminace, národní zacházení s import produkty, postup. odstranění překážek, podpora hosp soutěže, předvídatelnost, transparence, stabilita
Proexportní politika
- dotace, pojištění exportu, financování exportu, institucionální podpora (Czechtrade)
- Mezinárodní ekonomické organizace a jejich přínos k rozvoji mezinárodního obchodu po 2.světové válce.
Evrop. společ. uhlí a oceli – 1951, Benel, SRN, FR, IT, vytvoření společného trhu pro tyto komodity
Evrop hospod společenství (EHS, EEC) – společný trh pro všechno, založeno 1957 (Římské smlouvy), Euroatom
- hlavní cíle:
- vytvoření pásma volného obchodu, vybudování celní unie, společný trh, pravidla hosp soutěže, společné politiky v obchodu dopravě, zemědělství, tvorba nadnárod. institucí, konvergence legislativy
Evropské společenství (EC) – 1965 sloučení výše uvedených organizací
ESVO (EFTA) – volnější sdružení mimo EC, 1960, iniciace V.Británií, každá země má vlastní obchodní politiku, dnes jen CH, NO, Lichten, Island
EHP – užší spolupráce mezi EC a ESVO (mimo CH)
ES – hosp a měn unie - Maastrichtská smlouva 1991
1. etapa 90-93: uvolnění pohybu kapitálu, dosažení nezávislosti cntr bank, ratifikace Maastrichtu
kritéria: kvantitativní (cen. stabilita, limity rozpočtového deficitu, účast v kursovém mechanismu), reálná (konvergence HDP per capita, koordinace fiskálních politik), ostatní (sledávání vývoje ECu..)
2. etapa 94-99: vytvoření Evrop centr banky, Amsterodamská smlouva (vícerychlostní integrace), Pakt stability a růstu (fiskální disciplína pod sankcemi)
3. etapa: spuštění měnové unie – jednátná měna, měnová a kurs politika, stažení národních bankovek (2002), mimo stojí VB, Švédsko, Dánsko
Autonomní nástroje – víceméně jednostranná opatření státu
Tarifní (cla) – dle účelu, směru pohybu zboží (im, ex, trans) a způsobu stanovení (valorická, specifická¨)
Netarifní – dovozní přirážka, dovozní depozitum, množstevní kvóty, antidumping clo, vyrovnávací clo, minimální cena, technické překážky obchodu (předpisy: ekologie, spotřebitel, devizy, právo), embargo, buy-local
Smluvní nástroje
- spíše mnohostranné smlouvy (GATT, WTO)
- cla: většinou smluvní (GATT), autonomní jen vůči GATT nečlenům a cla dle GSP
- principy mnohostranných smluv systémů: nediskriminace, národní zacházení s import produkty, postup. odstranění překážek, podpora hosp soutěže, předvídatelnost, transparence, stabilita
Proexportní politika
- dotace, pojištění exportu, financování exportu, institucionální podpora (Czechtrade)
- Mezinárodní ekonomické organizace a jejich přínos k rozvoji mezinárodního obchodu po 2.světové válce.
Evrop. společ. uhlí a oceli – 1951, Benel, SRN, FR, IT, vytvoření společného trhu pro tyto komodity
Evrop hospod společenství (EHS, EEC) – společný trh pro všechno, založeno 1957 (Římské smlouvy), Euroatom
- hlavní cíle:
- vytvoření pásma volného obchodu, vybudování celní unie, společný trh, pravidla hosp soutěže, společné politiky v obchodu dopravě, zemědělství, tvorba nadnárod. institucí, konvergence legislativy
Evropské společenství (EC) – 1965 sloučení výše uvedených organizací
ESVO (EFTA) – volnější sdružení mimo EC, 1960, iniciace V.Británií, každá země má vlastní obchodní politiku, dnes jen CH, NO, Lichten, Island
EHP – užší spolupráce mezi EC a ESVO (mimo CH)
ES – hosp a měn unie - Maastrichtská smlouva 1991
1. etapa 90-93: uvolnění pohybu kapitálu, dosažení nezávislosti cntr bank, ratifikace Maastrichtu
kritéria: kvantitativní (cen. stabilita, limity rozpočtového deficitu, účast v kursovém mechanismu), reálná (konvergence HDP per capita, koordinace fiskálních politik), ostatní (sledávání vývoje ECu..)
2. etapa 94-99: vytvoření Evrop centr banky, Amsterodamská smlouva (vícerychlostní integrace), Pakt stability a růstu (fiskální disciplína pod sankcemi)
3. etapa: spuštění měnové unie – jednátná měna, měnová a kurs politika, stažení národních bankovek (2002), mimo stojí VB, Švédsko, Dánsko
Liberalistické teorie mezinárodního obchodu a jejich vliv na praktickou obchodní politiku.
- Liberalistické teorie mezinárodního obchodu a jejich vliv na praktickou obchodní politiku. Protekcionistické teorie obchodní politiky a jejich odraz v reálné obchodní politice.
Liberalistické teorie – klasické teorie:
- D. Hume: kvantitativ teorie peněz – dlouhodobě aktiv. obchod. bilance -> přebytek nabídky peněz (zlata) nad poptávkou > zvýšení cenové hladiny (E je pevný) > zhoršení exportu
- Smith: teorie absolutních výhod: země vyváží zboží, kde má absolutní výhodu
- Ricardo: teorie komparativních výhod: země vyváží to, kde má relativně největší absolutní výhodu nebo kde má relativně nejmenší absolutní nevýhodu
- J.S. Mill: mezinárodní směnný poměr, teorie reciproční poptávky, na mez. obchodě vydělá víc ta země, která jej má dál od svého národního směnného poměru (to jsou většinou menší ekonomiky), TT/nár. směnný poměr A = nár. směnný poměr B/TT
Liberalistické teorie – neoklasické teorie – pracují i s KAPITÁLEM
- Heckscher Ohlinův model
předpoklad: různá vybavenost faktory, omezená pohyblivost a substituce faktorů
země by se měla specialiazovat na výrobu statků, které se vyrábějí tím faktorem, který je pro zemi relativně levnější
Kritika: nesplnění předpokladů modelu
- Stolper Samuelson teorém o změně světových cen: při růstu ceny kapitálově náročné komodity roste i cena kapitálu
- Teorém o vyrovnání cen výrobních faktorů
tam, kde je kapitál hojný se budou specializovat na výrobu kap. náročných statků > vyšší poptávka po kapitálu > růst ceny kapitálu, snížení ceny práce (tyto statky budou omezovány, protože budou dováženy)
země specializ. na kapitál: vlastníci kapitálu si polepší, vlastníci práce pohorší (možná i absolutně), jeden z důvodů protekcionismu
- Rybczynského efekt a změna relativní vybavenosti
- Leontiefův paradox:
Protekcionistické teorie
- Merkantilismus (bullionisté, Thomas Mun)
- F. List: teorie dětských odvětví – před zapojením do mez. obchodu musí být země konkurenceschopné
- Bhagwati a teorie zbídačujícího růstu: chudé země při snížení ceny zvyšují produkci
- Prebish a teorie periferní ekonomiky: ceny surovin rostou pomaleji než ceny prům výrobků (důchodová elasticita popt je vyšší u prům výrobků)
- rostoucí výnosy z rosahu – vs konst výnosy z rosahu, které používají klas. teorie
- K. Laski a nevýhodnost mez. obchodu pro centrálně plánované ekonomiky
Liberalistické teorie – klasické teorie:
- D. Hume: kvantitativ teorie peněz – dlouhodobě aktiv. obchod. bilance -> přebytek nabídky peněz (zlata) nad poptávkou > zvýšení cenové hladiny (E je pevný) > zhoršení exportu
- Smith: teorie absolutních výhod: země vyváží zboží, kde má absolutní výhodu
- Ricardo: teorie komparativních výhod: země vyváží to, kde má relativně největší absolutní výhodu nebo kde má relativně nejmenší absolutní nevýhodu
- J.S. Mill: mezinárodní směnný poměr, teorie reciproční poptávky, na mez. obchodě vydělá víc ta země, která jej má dál od svého národního směnného poměru (to jsou většinou menší ekonomiky), TT/nár. směnný poměr A = nár. směnný poměr B/TT
Liberalistické teorie – neoklasické teorie – pracují i s KAPITÁLEM
- Heckscher Ohlinův model
předpoklad: různá vybavenost faktory, omezená pohyblivost a substituce faktorů
země by se měla specialiazovat na výrobu statků, které se vyrábějí tím faktorem, který je pro zemi relativně levnější
Kritika: nesplnění předpokladů modelu
- Stolper Samuelson teorém o změně světových cen: při růstu ceny kapitálově náročné komodity roste i cena kapitálu
- Teorém o vyrovnání cen výrobních faktorů
tam, kde je kapitál hojný se budou specializovat na výrobu kap. náročných statků > vyšší poptávka po kapitálu > růst ceny kapitálu, snížení ceny práce (tyto statky budou omezovány, protože budou dováženy)
země specializ. na kapitál: vlastníci kapitálu si polepší, vlastníci práce pohorší (možná i absolutně), jeden z důvodů protekcionismu
- Rybczynského efekt a změna relativní vybavenosti
- Leontiefův paradox:
Protekcionistické teorie
- Merkantilismus (bullionisté, Thomas Mun)
- F. List: teorie dětských odvětví – před zapojením do mez. obchodu musí být země konkurenceschopné
- Bhagwati a teorie zbídačujícího růstu: chudé země při snížení ceny zvyšují produkci
- Prebish a teorie periferní ekonomiky: ceny surovin rostou pomaleji než ceny prům výrobků (důchodová elasticita popt je vyšší u prům výrobků)
- rostoucí výnosy z rosahu – vs konst výnosy z rosahu, které používají klas. teorie
- K. Laski a nevýhodnost mez. obchodu pro centrálně plánované ekonomiky
16) Pojištění v mez. obchodě
rizika:
tržní: nedosažení očekávaného výsledku, opatření: pohyblivá cena, klouzavé cen. doložky (jedno, 2stranné), termínové či zajišťovací transakce
komerční: nesplnění závazku obchodním partnerem (odstoupení, nesplnění či vadné plnění, nepřevzetí zboží, platební nevůle, plat. neschopnost)
přepravní
teritoriální: nejistota polit či mae vývoje země, administr opatření, přířodní katastrofy, embargo, politická
kurzová: vyplývá z čas. nesouladu přijetí zboží a placení, ochrana: volba měny, operace na deviz trzích, pojištění, prodej pohledávky
riziko odpovědnosti za výrobek
Pojištění – přepravy, úvěrů, dokument inkasa, dopr prostředků, odpovědnosti za škodu, výstav
pojmy: pojistitel, pojistník (kdo sjednal), pojištěný, p. smlouva, p. podmínky, pojistka (doklad), poj. zájem (zájem uchovat věc ve stavu v jakém se nacházela), společná havárie (způsob, dle kterého se rozvrhnou škody a náklady vzniklé opatřeními k záchraně lodi)
Pojištění přeprav – pokud vzniklo nahodilou událostí, absolut výluky (úmyslné jednání), relativní výluky (choulostivost zásilky, válečná a polit rizika-pojištění pouze věcných ztrát, ne fin. újem, není možné sjednat pro silniční a říční přepravu)
pojistná částka – nejvyšší hranice plnění pojišťovny, poj hodnota – hodnota poj zásilky vč přepravného, skladného, očekávaného zisku...
spoluúčast – odečítací, podmíněná
3 zákl. rozsahy pojist krytí:
- proti všem rizikům
- vč. zvláštní havárie – s výjimkou škod vzniklých přiroz. choulostivostí zboží
- s vyloučením zvl. havárie – při zničení celé zásilky nebo při poškození při závaž. nehodě
Angl systém přepr pojištění
- institute cargo clauses A – proti všem rizikům (princip univerazlity) vyjma vnitřní zkázy a výluk
- institute cargo clauses B – jen vyjmenovaná rizika (požár výbuch, srážka, zemětřesení, blesk
- institute cargo clauses C – jako B, ale ještě sníženo o 4 rizika
Pojištění úvěrů a dok. inkasa – např. EGAP (komerční rizika, teritor i polit rizika)
u dok. inkasa pojišťovna – pojišťovna hradí škodu, pokud kupující neproplatil dokumenty
tržní: nedosažení očekávaného výsledku, opatření: pohyblivá cena, klouzavé cen. doložky (jedno, 2stranné), termínové či zajišťovací transakce
komerční: nesplnění závazku obchodním partnerem (odstoupení, nesplnění či vadné plnění, nepřevzetí zboží, platební nevůle, plat. neschopnost)
přepravní
teritoriální: nejistota polit či mae vývoje země, administr opatření, přířodní katastrofy, embargo, politická
kurzová: vyplývá z čas. nesouladu přijetí zboží a placení, ochrana: volba měny, operace na deviz trzích, pojištění, prodej pohledávky
riziko odpovědnosti za výrobek
Pojištění – přepravy, úvěrů, dokument inkasa, dopr prostředků, odpovědnosti za škodu, výstav
pojmy: pojistitel, pojistník (kdo sjednal), pojištěný, p. smlouva, p. podmínky, pojistka (doklad), poj. zájem (zájem uchovat věc ve stavu v jakém se nacházela), společná havárie (způsob, dle kterého se rozvrhnou škody a náklady vzniklé opatřeními k záchraně lodi)
Pojištění přeprav – pokud vzniklo nahodilou událostí, absolut výluky (úmyslné jednání), relativní výluky (choulostivost zásilky, válečná a polit rizika-pojištění pouze věcných ztrát, ne fin. újem, není možné sjednat pro silniční a říční přepravu)
pojistná částka – nejvyšší hranice plnění pojišťovny, poj hodnota – hodnota poj zásilky vč přepravného, skladného, očekávaného zisku...
spoluúčast – odečítací, podmíněná
3 zákl. rozsahy pojist krytí:
- proti všem rizikům
- vč. zvláštní havárie – s výjimkou škod vzniklých přiroz. choulostivostí zboží
- s vyloučením zvl. havárie – při zničení celé zásilky nebo při poškození při závaž. nehodě
Angl systém přepr pojištění
- institute cargo clauses A – proti všem rizikům (princip univerazlity) vyjma vnitřní zkázy a výluk
- institute cargo clauses B – jen vyjmenovaná rizika (požár výbuch, srážka, zemětřesení, blesk
- institute cargo clauses C – jako B, ale ještě sníženo o 4 rizika
Pojištění úvěrů a dok. inkasa – např. EGAP (komerční rizika, teritor i polit rizika)
u dok. inkasa pojišťovna – pojišťovna hradí škodu, pokud kupující neproplatil dokumenty
17) Financování mez. obchodu: faktoring, forfaiting, leasing
kritéria pro výběr: výše potřeb finanč prostředků, náklady na financování, rizika, rychlost dosažení fin. prostředků, vliv na likviditu podniku, daňové důsledky, náročnost na vlastní fin. zdroje
KRÁTKÉ financování
- kontokorent
- eskont směnek – odkup směnek před splatností, většinou se zachováním postihu
- dokumentární akreditiv
- zálohování exportních pohledávek
- faktoring – cese krátkých pohledávek
regresní , bezregresní (ručení za zaplacení pohledávek (riziko delcredere))
exportní faktoring: systém 2 faktorů nebo pojišťují riziko delcredere u pojišťovny
- půjčky
DLOUHÉ financování
- národní systémy financování (EB)
- forfaiting – bezregresní odkup dlouhodobých pohledávek
náklady forfaitingu: diskont, odměna za pohotové zajištění zdrojů, další pohplatky, riziková přirážka
- leasing – zvláštní typ nájmu, uživatel získává právo na užívání zboží invest. charakteru na pevně stanovenou dobu, po ukončení má možnost odkoupit za zůstatkovou cenu
předmět nájmu zůstává ve vlastnictví leasing spol, daňové zvýhodnění
přímý vs nepřímý leasing
finanční leasing vs operativní, zpětný leasing
- dlouhodobé úvěry
18) Zvláštní obchodní operace, vazbové obchody, reexport, switch
důvody pro vázané obchody: překonávání protekc překážek, zajištění placení v době obtíží mez plateb styku, rozšiřování možností odbytu, využívání cenových a kurz rozdílů k dosažení zisku
Kompenzace
- firemní bartery, kompenzace rozšířené (placení uvnitř 1 země)
Protinákupy – druhá strana musí nakoupit mé zboží
Buyback – dodavatel strojů přejímá část produkce jako splátku úvěru
Kooperace na kompenz základě –
Offsety – poskytnutí podnikatel. příležitosti pro kupující
offsety veřejné vs firemní, přímé (souvislost s předmětem hl. dodávky) vs nepřímé
ČR: offsetový programy (od zahr dod nad 300M, v hodnotě min 100%, plnění 5-10 let, oblast podpora exportu, know how, nové investice, společné podniky, podpora SMEs)
Reexport – opětovný vývoz
Switch – konverze vzájemně nesměn deviz, zbožové vs devizové
KRÁTKÉ financování
- kontokorent
- eskont směnek – odkup směnek před splatností, většinou se zachováním postihu
- dokumentární akreditiv
- zálohování exportních pohledávek
- faktoring – cese krátkých pohledávek
regresní , bezregresní (ručení za zaplacení pohledávek (riziko delcredere))
exportní faktoring: systém 2 faktorů nebo pojišťují riziko delcredere u pojišťovny
- půjčky
DLOUHÉ financování
- národní systémy financování (EB)
- forfaiting – bezregresní odkup dlouhodobých pohledávek
náklady forfaitingu: diskont, odměna za pohotové zajištění zdrojů, další pohplatky, riziková přirážka
- leasing – zvláštní typ nájmu, uživatel získává právo na užívání zboží invest. charakteru na pevně stanovenou dobu, po ukončení má možnost odkoupit za zůstatkovou cenu
předmět nájmu zůstává ve vlastnictví leasing spol, daňové zvýhodnění
přímý vs nepřímý leasing
finanční leasing vs operativní, zpětný leasing
- dlouhodobé úvěry
18) Zvláštní obchodní operace, vazbové obchody, reexport, switch
důvody pro vázané obchody: překonávání protekc překážek, zajištění placení v době obtíží mez plateb styku, rozšiřování možností odbytu, využívání cenových a kurz rozdílů k dosažení zisku
Kompenzace
- firemní bartery, kompenzace rozšířené (placení uvnitř 1 země)
Protinákupy – druhá strana musí nakoupit mé zboží
Buyback – dodavatel strojů přejímá část produkce jako splátku úvěru
Kooperace na kompenz základě –
Offsety – poskytnutí podnikatel. příležitosti pro kupující
offsety veřejné vs firemní, přímé (souvislost s předmětem hl. dodávky) vs nepřímé
ČR: offsetový programy (od zahr dod nad 300M, v hodnotě min 100%, plnění 5-10 let, oblast podpora exportu, know how, nové investice, společné podniky, podpora SMEs)
Reexport – opětovný vývoz
Switch – konverze vzájemně nesměn deviz, zbožové vs devizové
15) Mez. přeprava, smluv. zajištění, druhy mez. přepravy, dokumenty užívané v mez. přepravě
smluv. zajištění: dnes 75% přepravy přes spedici
další znaky dnešní přepravy: JIT, zrychlování, kontejnery, unifikace přepr. dokumentů, EDI, logistic. centra
zasilatelská smlouva: zasílatel se zavazuje příkazci, že vlastním jménem na vlastní účet obstará přepravu
smlouva o přepravě věci: dopravce se zavazuje odesilateli, že přepraví věc a odesílatel za to zaplatí
nákladní list – potvrzení o přijetí zboží k přepravě
náložný list – cenný papír na jehož základě dopravce vydá zásilku
smlouva o nájmu dopr. prostředku
smlouva o provozu dopr prostředku – poskytoval provozu přepraví náklad a dle dispozic objednatele učiní cesty
Železnič. přeprava
- Mez. unie železnic
- Úmluva o mez žel. přepravě COTIF (předpisy CIV a CIM)
Silniční přeprava
- Mez silniční unie (IRU)
- dohoda TIR – urychlené celní odbavení, celním dokumentem je karnet TIR, převoz přes hranice bez důkladné kontroly, odbavení na vnitrostát. celnicích, na hranicích se kontrolují pečeti, karnet vydává IRU, vždy na 1 vozidlo a jízdu
- Úmluva o přepravní smlouvě v mez sil dopravě (CMR) – nákladní list CMR
Letecká přeprava
- letecký nákladní list AWB (airway bill)
Námořní přeprava – liniová vs trampová
- liniové námořní konference, pooly, konsorica
- konosament (bill of lading) – vydávám na žádost odesilatele a potvrzuje převzetí zboží dopravcem k přepravě, dispoziční dokument, obchodovatelný CP, vystaven na jméno, řad, doručitele
- námořní nákl list (sea waybill) – neobchodovatelný dokument svědčící o uzavření přepravní smlouvy
- trampová přeprava – volná, zvláštní smlouva Charter Party
- kontejnery: FCL – full container load, LCL (Less then Container Load)
výhody: omezená manipulace, nízké riziko vykradení, rychlá přeprava
druhy: na suchý náklad, s tep. izolací, ovocný, chladírenský, násypné, flat rack, cisternové, otevřené,
skladovací služby: smlouva o skladování, skladištní list (warrant) – obchod CP (právo na vydání věci), celní sklady, svobodné celní sklady, konsignační sklady
další znaky dnešní přepravy: JIT, zrychlování, kontejnery, unifikace přepr. dokumentů, EDI, logistic. centra
zasilatelská smlouva: zasílatel se zavazuje příkazci, že vlastním jménem na vlastní účet obstará přepravu
smlouva o přepravě věci: dopravce se zavazuje odesilateli, že přepraví věc a odesílatel za to zaplatí
nákladní list – potvrzení o přijetí zboží k přepravě
náložný list – cenný papír na jehož základě dopravce vydá zásilku
smlouva o nájmu dopr. prostředku
smlouva o provozu dopr prostředku – poskytoval provozu přepraví náklad a dle dispozic objednatele učiní cesty
Železnič. přeprava
- Mez. unie železnic
- Úmluva o mez žel. přepravě COTIF (předpisy CIV a CIM)
Silniční přeprava
- Mez silniční unie (IRU)
- dohoda TIR – urychlené celní odbavení, celním dokumentem je karnet TIR, převoz přes hranice bez důkladné kontroly, odbavení na vnitrostát. celnicích, na hranicích se kontrolují pečeti, karnet vydává IRU, vždy na 1 vozidlo a jízdu
- Úmluva o přepravní smlouvě v mez sil dopravě (CMR) – nákladní list CMR
Letecká přeprava
- letecký nákladní list AWB (airway bill)
Námořní přeprava – liniová vs trampová
- liniové námořní konference, pooly, konsorica
- konosament (bill of lading) – vydávám na žádost odesilatele a potvrzuje převzetí zboží dopravcem k přepravě, dispoziční dokument, obchodovatelný CP, vystaven na jméno, řad, doručitele
- námořní nákl list (sea waybill) – neobchodovatelný dokument svědčící o uzavření přepravní smlouvy
- trampová přeprava – volná, zvláštní smlouva Charter Party
- kontejnery: FCL – full container load, LCL (Less then Container Load)
výhody: omezená manipulace, nízké riziko vykradení, rychlá přeprava
druhy: na suchý náklad, s tep. izolací, ovocný, chladírenský, násypné, flat rack, cisternové, otevřené,
skladovací služby: smlouva o skladování, skladištní list (warrant) – obchod CP (právo na vydání věci), celní sklady, svobodné celní sklady, konsignační sklady
Kritéria pro volbu:
Kritéria pro volbu:
- druh zboží
- teritorium obchodu
- situace/konkurence na trhu
- zvláštnosti použité obch. metody
- osoba kupujícího
- postavení prodávajícího a jeho možnosti
Plateb. podmínky:
- předem
- dok. akreditiv – závazek banky poskytnout beneficientovi plnění pokud splní akredit. podmínky
o druhy: odvolatelný, neodvolatelný, avizovaný, potvrzovaný, revolvingový, převoditelný, back to back, reimbursní (se směnkou), stand-by, zelená/červ doložka
- dok. inkaso – prodávají dává bance dokumenty a pověřuje jí, aby zajistila jejich předání kupujícímu proti zaplacení nebo akceptaci směnky; riskantnější pro prodávajícího
- otevřený účet
- dod. úvěr
Zajištění úvěr. rizik:
- bank. záruka – pokud dlužník nezaplatí, banka se zaručuje že věřitele uspokojí
o akcesorikcá vs abstraktní (váže se jen k definovaným podmínkám)
o záruky nepřímé – kryté a nekryté
o platební vs neplatební (za platnost nabídky, za vrácení akontace, za řádné provedení kontraktu)
- výhrada vlastnictví
- zástavní právo
13) Směnka a šek
Směnka
- cenný papír upravený zákonem
- cizí vs. vlastní
- cizí: bezpod. písemný příkaz výstavce směneč. dlužníkovi (trasátovi) k úhradě peněz remitentovi
- vlastní: bezpod. písemný příslib výstavce hradit remitentovi
- 8 náležitostí: označení směnky, bezpodmín. příkaz, směnečník, splatnost, místo platby, datum a místo, podpis výstavce, remitent
Výhody:
- zákonná úprava, přísnost směnného práva
- obchodovatelnost
- rychlejší vymahatelnost u soudů
- zajištění směn. závazků bankou
Šek
- CP upravený zákonem
- platební příkaz, kterým výstavce přikazuje své bance – šekovníkovi – uhradit majiteli šeku částku
- 6 náležitostí
- vystavení na jméno, na řad, na doručitele
- šeky křižované, soukromé, bankovní
- druh zboží
- teritorium obchodu
- situace/konkurence na trhu
- zvláštnosti použité obch. metody
- osoba kupujícího
- postavení prodávajícího a jeho možnosti
Plateb. podmínky:
- předem
- dok. akreditiv – závazek banky poskytnout beneficientovi plnění pokud splní akredit. podmínky
o druhy: odvolatelný, neodvolatelný, avizovaný, potvrzovaný, revolvingový, převoditelný, back to back, reimbursní (se směnkou), stand-by, zelená/červ doložka
- dok. inkaso – prodávají dává bance dokumenty a pověřuje jí, aby zajistila jejich předání kupujícímu proti zaplacení nebo akceptaci směnky; riskantnější pro prodávajícího
- otevřený účet
- dod. úvěr
Zajištění úvěr. rizik:
- bank. záruka – pokud dlužník nezaplatí, banka se zaručuje že věřitele uspokojí
o akcesorikcá vs abstraktní (váže se jen k definovaným podmínkám)
o záruky nepřímé – kryté a nekryté
o platební vs neplatební (za platnost nabídky, za vrácení akontace, za řádné provedení kontraktu)
- výhrada vlastnictví
- zástavní právo
13) Směnka a šek
Směnka
- cenný papír upravený zákonem
- cizí vs. vlastní
- cizí: bezpod. písemný příkaz výstavce směneč. dlužníkovi (trasátovi) k úhradě peněz remitentovi
- vlastní: bezpod. písemný příslib výstavce hradit remitentovi
- 8 náležitostí: označení směnky, bezpodmín. příkaz, směnečník, splatnost, místo platby, datum a místo, podpis výstavce, remitent
Výhody:
- zákonná úprava, přísnost směnného práva
- obchodovatelnost
- rychlejší vymahatelnost u soudů
- zajištění směn. závazků bankou
Šek
- CP upravený zákonem
- platební příkaz, kterým výstavce přikazuje své bance – šekovníkovi – uhradit majiteli šeku částku
- 6 náležitostí
- vystavení na jméno, na řad, na doručitele
- šeky křižované, soukromé, bankovní
11) Dodací podmínky, incoterms, kritéria pro volbu
dod. podmínky určují:
- způsob, místo a okamžik předání zboží
- způsob, místo a okamžik přechodu výloh a rizik
- další povinnosti stran při zajišťování dopravy, vyclívání, pojištění...
Incoterms
- potřeba se na ně odvolat
- nevztahují se na 3. strany
- neřeší přechod vlastnictví
- určují min. povinnosti
Zákl. povinnosti prodávajícího:
- dodat zboží v souladu s podmínkami
- dát zboží k dispozici v čase a místě dohodnutém
- zabalit zboží
- vyrozumět kupujícího o předání zboží
- nést výlohy do předání zboží kupujícímu
Zákl. povinnosti kupujícího:
- převzít zboží
- zaplatit kupní cenu
- nést výlohy od převzetí zboží
Doložky Incoterms:
- E: EXW doložka odebrání
- F: FCA, FAS, FOB
- C: CFR, CIF, CPT, CIP – různá místa přechodu výloh a rizik
- D: DAF, DES, DEQ, DDU, DDP
12) Platební podmínky, jejich fce., druhy a kritéria pro volbu
14) Platební a zajišťovací bank. instrumenty
- určení místa, doby (předem (akontace), při dodání, po dodání) a způsobu úhrady kupní ceny (cash, hladký plat, dokumentární formy)
funkce:
- zajišťování provázanosti plnění KS prodávajícím i kupujícím
- ovlivnění míry rizik
- určuje financování obchodu
- ovlivňuje výši nákladů dané operace
- způsob, místo a okamžik předání zboží
- způsob, místo a okamžik přechodu výloh a rizik
- další povinnosti stran při zajišťování dopravy, vyclívání, pojištění...
Incoterms
- potřeba se na ně odvolat
- nevztahují se na 3. strany
- neřeší přechod vlastnictví
- určují min. povinnosti
Zákl. povinnosti prodávajícího:
- dodat zboží v souladu s podmínkami
- dát zboží k dispozici v čase a místě dohodnutém
- zabalit zboží
- vyrozumět kupujícího o předání zboží
- nést výlohy do předání zboží kupujícímu
Zákl. povinnosti kupujícího:
- převzít zboží
- zaplatit kupní cenu
- nést výlohy od převzetí zboží
Doložky Incoterms:
- E: EXW doložka odebrání
- F: FCA, FAS, FOB
- C: CFR, CIF, CPT, CIP – různá místa přechodu výloh a rizik
- D: DAF, DES, DEQ, DDU, DDP
12) Platební podmínky, jejich fce., druhy a kritéria pro volbu
14) Platební a zajišťovací bank. instrumenty
- určení místa, doby (předem (akontace), při dodání, po dodání) a způsobu úhrady kupní ceny (cash, hladký plat, dokumentární formy)
funkce:
- zajišťování provázanosti plnění KS prodávajícím i kupujícím
- ovlivnění míry rizik
- určuje financování obchodu
- ovlivňuje výši nákladů dané operace
8) Mez. komunikační politika, komunik. proces, plánování a organizace mez. komunikace, nástroje kom. mixu a jejich uplatnění v mez. mktng.
faktory:
- hospod. vyspělost země – úroveň médií...
- právní prostředí – právní regulace (tabák)
- soc-kult prostředí
osobní vs neosobní komunikace
Komunikační strategie
- globální vs. adaptační
- push vs pull
Proces:
- stanovení cílů (viz druhy reklamy)
- rozpočet (metody: zbytkový rozpočet, % z obratu/nákupu, konkurenční rovnost, metoda úkolů a cílů)
- zadání pro rekl. agenturu
o mktng. info – analýza situace na trhu, definice potřeb a očekávání zákazníků, základní mktng. a rekl. cíle, popis cíl. segmentu, žádoucí sdělení, argumenty, předcházející reklamy, konkurence
o info o značce – charak. značky, výhody pro spotřebitele, image značky
o ostatní – rozpočet, harmonogram, pretesting
Komunikační mix:
- reklama – TV, tisk, rozhlas, Inet, outdoor, indoor, kino, direct mail
- podpora prodeje – POS, dárkové předměty, výstavy, vzorky/kupóny/prémie, soutěže, slevy, sampling, body za nákupy
- PR – vnitrofir. komunikace, prezentace v médiích, publicita, infoslužby pro veřejnost, sponzoring, pořádání spec. akcí, účast na konferencích, školeních
- přímý marketing – osobní prodej, pultový prodej, předvádění v domáctnostech, veletrhy, teleshopping, telemarketing...
Reklama:
- výrobková vs. institucionální
- informativní, přesvědčovací, připomínková, srovnávací
Reklamní kampaň:
- Mission, Message, Money, Media, Measurement
- hospod. vyspělost země – úroveň médií...
- právní prostředí – právní regulace (tabák)
- soc-kult prostředí
osobní vs neosobní komunikace
Komunikační strategie
- globální vs. adaptační
- push vs pull
Proces:
- stanovení cílů (viz druhy reklamy)
- rozpočet (metody: zbytkový rozpočet, % z obratu/nákupu, konkurenční rovnost, metoda úkolů a cílů)
- zadání pro rekl. agenturu
o mktng. info – analýza situace na trhu, definice potřeb a očekávání zákazníků, základní mktng. a rekl. cíle, popis cíl. segmentu, žádoucí sdělení, argumenty, předcházející reklamy, konkurence
o info o značce – charak. značky, výhody pro spotřebitele, image značky
o ostatní – rozpočet, harmonogram, pretesting
Komunikační mix:
- reklama – TV, tisk, rozhlas, Inet, outdoor, indoor, kino, direct mail
- podpora prodeje – POS, dárkové předměty, výstavy, vzorky/kupóny/prémie, soutěže, slevy, sampling, body za nákupy
- PR – vnitrofir. komunikace, prezentace v médiích, publicita, infoslužby pro veřejnost, sponzoring, pořádání spec. akcí, účast na konferencích, školeních
- přímý marketing – osobní prodej, pultový prodej, předvádění v domáctnostech, veletrhy, teleshopping, telemarketing...
Reklama:
- výrobková vs. institucionální
- informativní, přesvědčovací, připomínková, srovnávací
Reklamní kampaň:
- Mission, Message, Money, Media, Measurement
9) Sociálně kulturní odlišnosti a jejich vliv na rozhodování spotřebitelů na zahr. trzích. Adaptace mktng. strategie a obchodní jednání na zahr. trzí
viz str. 137 Mez. mktng.
10) Mez. kupní smlouva, její uzavírání, obsah, použité dokumenty
Umluva OSN o smlouvách o mez. koupi zboží (1980) řeší uzavírání a práva a povinnosti kup. a prod.
- od r. 91 součástí právního řádu ČR
- volba rozhodného práva
- uzavření: ústně, tel, telegraf, písemně, konkludentně
- písemná forma – pro nějaké země a určité smlouvy nutná (výhrada vlastnictví ke zboží)
- uzavírání smluv – nabídka a její přijetí NEBO objednávka a její potvrzení
Nabídka a její odvolání, závazná nabídka
Okamžik uzavření KS: zásada doručení akceptu navrhovateli (Evropa), zásada odeslání přijetí návrhu (USA)
všeobecné obchodní podmínky a typové kontrakty, obch. zvyklosti
Obsah KS:
podstatné části: strany KS, určení obchodovaného zboží (předmět), kupní cena
ostatní: dod. lhůta (přesná, lhůta do, lhůta v závislosti na něčem, postupné dod. lhůty, JIT), dod. podmínka, plat. podmínka, způsob přepravy, záruky
Dokumenty v mez. obchodě:
- obchodní – poptávka, nabídka, objednávka, akcepty, avíza, kontrakt, faktura, balicí list, dodací list
- celní -jcd
- přepravní a skladovací
- platební a úvěrové
- pojišťovací
10) Mez. kupní smlouva, její uzavírání, obsah, použité dokumenty
Umluva OSN o smlouvách o mez. koupi zboží (1980) řeší uzavírání a práva a povinnosti kup. a prod.
- od r. 91 součástí právního řádu ČR
- volba rozhodného práva
- uzavření: ústně, tel, telegraf, písemně, konkludentně
- písemná forma – pro nějaké země a určité smlouvy nutná (výhrada vlastnictví ke zboží)
- uzavírání smluv – nabídka a její přijetí NEBO objednávka a její potvrzení
Nabídka a její odvolání, závazná nabídka
Okamžik uzavření KS: zásada doručení akceptu navrhovateli (Evropa), zásada odeslání přijetí návrhu (USA)
všeobecné obchodní podmínky a typové kontrakty, obch. zvyklosti
Obsah KS:
podstatné části: strany KS, určení obchodovaného zboží (předmět), kupní cena
ostatní: dod. lhůta (přesná, lhůta do, lhůta v závislosti na něčem, postupné dod. lhůty, JIT), dod. podmínka, plat. podmínka, způsob přepravy, záruky
Dokumenty v mez. obchodě:
- obchodní – poptávka, nabídka, objednávka, akcepty, avíza, kontrakt, faktura, balicí list, dodací list
- celní -jcd
- přepravní a skladovací
- platební a úvěrové
- pojišťovací
6) Cenová politika, faktory jí ovlivňující, cenové strategie
6) Cenová politika, faktory jí ovlivňující, cenové strategie
Faktory: vnější a vnitřní (strategie podnikání, cíle, positioning, výrobní náklady...)
ekonomické a právní prostředí – fiskální polit. státu – daně (DPH, spotř. daně), omezení volnosti tvorby ceny)
obchodněpolit. faktory – tarifní a netarifní nástroje,
stabilita deviz. kurzů,
inflace,
četnost a síla konkurence – leadři uplatňují vyšší ceny než followers,
poptávka a její vývoj – elasticita poptávky, substituční výrobky,
chování spotřebitelů
Mez. cenové strategie
- jednotné ceny vs. cenová diferenciace
- strategie sbírání smetany, prémiové ceny, price penetration strategy, transferové ceny (daň. optimalizace)
Proces tvorby ceny
- nákladově, poptávkově a konkurenčně orientované ceny
- stanovení ceny přirážkou (cost plus pricing)
- stanovení ceny pomocí cílové rentability (break even pricing)
- cena dle vnímání zákazníky (value preceived pricing)
- hodnotové stanovení ceny (value added pricing) – nízká cena jako stimul pro nové zákazníky
- následování ceny konkurence
- cena pro cenové nabídky
7) Mezinárodní distribuční politika, faktory, mez. distrib. cesty, trendy ve vyspělých zemích
trendy: koncentrace, internacionalizace
vertikální a horizontální (nákupní aliance) mktng. systém
vliv Inetu (B2B, tržiště), ECR, CRM
faktory ovlivňující distribuční politiku:
- nákupní a spotřební chování
- povaha zboží (přímé vs. nepřímé distribuč. cesty)
o distr. spotř. zboží: intenzivní, selektivní, výhradní
- konkurence
- ekonomické možnosti (např. praxe KA)
- struktura odvětví (např. Francie HPM 51% vs Řecko 5%)
- legislativa
Faktory: vnější a vnitřní (strategie podnikání, cíle, positioning, výrobní náklady...)
ekonomické a právní prostředí – fiskální polit. státu – daně (DPH, spotř. daně), omezení volnosti tvorby ceny)
obchodněpolit. faktory – tarifní a netarifní nástroje,
stabilita deviz. kurzů,
inflace,
četnost a síla konkurence – leadři uplatňují vyšší ceny než followers,
poptávka a její vývoj – elasticita poptávky, substituční výrobky,
chování spotřebitelů
Mez. cenové strategie
- jednotné ceny vs. cenová diferenciace
- strategie sbírání smetany, prémiové ceny, price penetration strategy, transferové ceny (daň. optimalizace)
Proces tvorby ceny
- nákladově, poptávkově a konkurenčně orientované ceny
- stanovení ceny přirážkou (cost plus pricing)
- stanovení ceny pomocí cílové rentability (break even pricing)
- cena dle vnímání zákazníky (value preceived pricing)
- hodnotové stanovení ceny (value added pricing) – nízká cena jako stimul pro nové zákazníky
- následování ceny konkurence
- cena pro cenové nabídky
7) Mezinárodní distribuční politika, faktory, mez. distrib. cesty, trendy ve vyspělých zemích
trendy: koncentrace, internacionalizace
vertikální a horizontální (nákupní aliance) mktng. systém
vliv Inetu (B2B, tržiště), ECR, CRM
faktory ovlivňující distribuční politiku:
- nákupní a spotřební chování
- povaha zboží (přímé vs. nepřímé distribuč. cesty)
o distr. spotř. zboží: intenzivní, selektivní, výhradní
- konkurence
- ekonomické možnosti (např. praxe KA)
- struktura odvětví (např. Francie HPM 51% vs Řecko 5%)
- legislativa
5) Výrobková politika v mez. mktng., adaptace výrobků na technické požadavky
5) Výrobková politika v mez. mktng., adaptace výrobků na technické požadavky, problematika shody českých výrobků s evrop. směrnicemi, značková politika, cyklus tržní životnostivýrobku, standardizace nebo adaptace podle charakteru zahr. trhů, koncepce BCG – portfolio analýza
3 dimenze výrobku:
- užitné vlastnosti – fyzikální, chemické, výkon, rozměr, chuť...
- související služby – financování, pojištění, doprava, záruka...
- image výrobku – značka, výrobce, módnost, původ
Výrobky: spotřební vs. průmyslové
Spotřební výrobky: FMCG, zboží dlouhodobé spotřeby, speciální výrobky
Výrobky v mez. mktng.: tuzemské, exportní, multinacionální, globální
Adaptace výrobků na technic. požadavky
- patří mezi technické překážky obchodu
- v EU: evrop. směrnice (závazné, ale základní), evrop. normy (dobrovolné)
- ČR: harmonizace s EU prostřednictvím zákona o tech. požadavcích na výrobky, o odpovědnosti za škody způsobené vadami výrobků, o NCHL
- systém odpovědnosti výrobce
- značení CE
Strategické řízení značek
- stanovení koncepce (výběr značky, ochrana značky)
- nositel značky - výrobce, distributor (private labels), licencovaná značka, co-branding (Dell+Intel)
- strategie – hierarchie (firemní název, umbrella brand, výrobková řada, výrobek), vytvoření nové značky vs. rozšíření značky vs. použití stávající značky pro nové podnik. aktivity vs. několik značek pro stejný druh výrobku, úprava názvů značek (Magic Tree, Wunderbaum)
Životní cyklus výrobku
- každý výrobek má omezenou životnost, objem, zisk a mktng. strategie závisí na fázi
Fáze:
- vývoj
- zavádění – globální vs. postupné, cenová strategie: sbírání smetany vs. penetrační strategie
- rozvojová
- zralost
- úpadek
V jednotl. fázích sledujeme: objem prodejů, zisk, náklady, typ zákazníků, konkurence, mktng. cíle, výrob., cenová, distrib., komunikační politika, podpora prodeje
3 dimenze výrobku:
- užitné vlastnosti – fyzikální, chemické, výkon, rozměr, chuť...
- související služby – financování, pojištění, doprava, záruka...
- image výrobku – značka, výrobce, módnost, původ
Výrobky: spotřební vs. průmyslové
Spotřební výrobky: FMCG, zboží dlouhodobé spotřeby, speciální výrobky
Výrobky v mez. mktng.: tuzemské, exportní, multinacionální, globální
Adaptace výrobků na technic. požadavky
- patří mezi technické překážky obchodu
- v EU: evrop. směrnice (závazné, ale základní), evrop. normy (dobrovolné)
- ČR: harmonizace s EU prostřednictvím zákona o tech. požadavcích na výrobky, o odpovědnosti za škody způsobené vadami výrobků, o NCHL
- systém odpovědnosti výrobce
- značení CE
Strategické řízení značek
- stanovení koncepce (výběr značky, ochrana značky)
- nositel značky - výrobce, distributor (private labels), licencovaná značka, co-branding (Dell+Intel)
- strategie – hierarchie (firemní název, umbrella brand, výrobková řada, výrobek), vytvoření nové značky vs. rozšíření značky vs. použití stávající značky pro nové podnik. aktivity vs. několik značek pro stejný druh výrobku, úprava názvů značek (Magic Tree, Wunderbaum)
Životní cyklus výrobku
- každý výrobek má omezenou životnost, objem, zisk a mktng. strategie závisí na fázi
Fáze:
- vývoj
- zavádění – globální vs. postupné, cenová strategie: sbírání smetany vs. penetrační strategie
- rozvojová
- zralost
- úpadek
V jednotl. fázích sledujeme: objem prodejů, zisk, náklady, typ zákazníků, konkurence, mktng. cíle, výrob., cenová, distrib., komunikační politika, podpora prodeje
Formy nenáročné na kapitál. investice
Formy nenáročné na kapitál. investice
- licence – právo k využití ochranné známky či obchodní firmy nebo k know-how (nepravá licence)
- franchizing
- smlouvy o řízení
- zušlechťovací operace
- výrobní kooperace
Kapitálové vstupy
- přímé nebo portfoliové investice
- PZI = založení, získání nebo rozšíření trvalých ekon. vztahů mezi investorem ze zahraničí a tuzemským podnikem
- akvizice, fúze (sloučení, splynutí A+B=C), joint-venture (smluvní nebo kapitálové), strateg. aliance
Faktory PZI:
- mktng. (velikost trhu, růstový potenciál, snaha o udržení podílu na trhu, snaha o podporu exportu, větší ziskovost, základna pro vývoz)
- obch.-politické (obchodní bariéry, preference tuz. výrobců)
- nákladové faktory (kvalif. prac. síla, levné suroviny, levná prac. síla, nízké výrob. a přeprav. náklady, pobídky pro investory, dostupnost kapitálu a technologií)
- investiční klima (pozit. vztah k zahr. investorům, polit. stabilita, otázka vlastnictví, devizová a měnová politika a daňová politika, znalost místního trhu)
- licence – právo k využití ochranné známky či obchodní firmy nebo k know-how (nepravá licence)
- franchizing
- smlouvy o řízení
- zušlechťovací operace
- výrobní kooperace
Kapitálové vstupy
- přímé nebo portfoliové investice
- PZI = založení, získání nebo rozšíření trvalých ekon. vztahů mezi investorem ze zahraničí a tuzemským podnikem
- akvizice, fúze (sloučení, splynutí A+B=C), joint-venture (smluvní nebo kapitálové), strateg. aliance
Faktory PZI:
- mktng. (velikost trhu, růstový potenciál, snaha o udržení podílu na trhu, snaha o podporu exportu, větší ziskovost, základna pro vývoz)
- obch.-politické (obchodní bariéry, preference tuz. výrobců)
- nákladové faktory (kvalif. prac. síla, levné suroviny, levná prac. síla, nízké výrob. a přeprav. náklady, pobídky pro investory, dostupnost kapitálu a technologií)
- investiční klima (pozit. vztah k zahr. investorům, polit. stabilita, otázka vlastnictví, devizová a měnová politika a daňová politika, znalost místního trhu)
4) Strategie mez. rozvoje firmy. Formy vstupu na zahr. trhy.
4) Strategie mez. rozvoje firmy. Formy vstupu na zahr. trhy. Vývozní a dovozní aktivity (obchodní metody), faktory, ovlivňující volbu obchodní metody, obchodní mezičlánky, formy vstupu nenáročné na kapitálové investice (licence, franchising,..), kapitálové vstupy na zahr. trhy, faktory, které ovlivňují rozhodování o přímých zahran. investicích, formy investic, investiční pobídky, investice českých firem v zahraničí, strategické aliance.
Strategické plánování
- firemní mise/vize
- strateg. cíle
- výběr nosných podnik. aktivit – BCG nebo GE matice (atraktivnost trhu vs. konkur. postavení)
- rozplánování dle SBU
Plánování na úrovni SBU a operativní mktng. plánování
a. SWOT analýza
b. stanovení cílů – kvantifik., realistické a v souladu s celofir. posláním, prioritizované
c. marketing. plán
- úvod, mktng. analýza, cíle (časově i geograf.), rozpočet
d. realizace a kontrola
e. analýza a závěry
Růstové strategie:
- interní extenzivní/intenzivní růstová strategie
- externí horizontální/vertikální integrační strategie
- diverzifikační strategie
Formy vstupu na zahr. trhy
- dle investiční náročnosti vstupu na zahr. trhy, podnikových zdrojů, potenciálu cílového trhu, možnost kontroly, rizikovosti a konkurenceschopnosti
- vývoz/dovoz operace, formy vstupu nenáročné na kapitál. investice, kapitálové vstupy
Vývoz/dovozní operace
- prostřednické vztahy
- výhradní distribuce
- obchodní zastoupení
- komisionářské a mandátní smlouvy
- piggybacking
- přímý vývoz
- kooperace vývozců v rámci sdružení
Strategické plánování
- firemní mise/vize
- strateg. cíle
- výběr nosných podnik. aktivit – BCG nebo GE matice (atraktivnost trhu vs. konkur. postavení)
- rozplánování dle SBU
Plánování na úrovni SBU a operativní mktng. plánování
a. SWOT analýza
b. stanovení cílů – kvantifik., realistické a v souladu s celofir. posláním, prioritizované
c. marketing. plán
- úvod, mktng. analýza, cíle (časově i geograf.), rozpočet
d. realizace a kontrola
e. analýza a závěry
Růstové strategie:
- interní extenzivní/intenzivní růstová strategie
- externí horizontální/vertikální integrační strategie
- diverzifikační strategie
Formy vstupu na zahr. trhy
- dle investiční náročnosti vstupu na zahr. trhy, podnikových zdrojů, potenciálu cílového trhu, možnost kontroly, rizikovosti a konkurenceschopnosti
- vývoz/dovoz operace, formy vstupu nenáročné na kapitál. investice, kapitálové vstupy
Vývoz/dovozní operace
- prostřednické vztahy
- výhradní distribuce
- obchodní zastoupení
- komisionářské a mandátní smlouvy
- piggybacking
- přímý vývoz
- kooperace vývozců v rámci sdružení
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)