16. MULTIPLIKAČNÍ MODELY A FISKÁLNÍ MULTIPLIKÁTORY
16.1. Fiskální multiplikátory
zvýšení veř. výdajů či snížení daň. příjmů o jednotku zvýší AD o více než o jednotku
Existují tři typy:
výdajový multiplikátor ( uzavřená ekonomika )
Y = C+I+G, dosadím ze spotřební funkce C = a+bY do první rovnice a získám
Y = 1 / (1-b) × (a+I+G).
Výdajový multiplikátor nám říká o kolik se zvýší reálný produkt, zvýší-li se veřejné výdaje o jednotku. Má tvar:
dY = 1 / (1-b) dG
daňový demultiplikátor ( paušální daň t )
zvýšení daní vede ke snížení reálného produktu – proto demultiplikátor
Je třeba rozlišit daně t na autonomní t0 a indukované t1
C = a+b(Y-t0), dosazením do první rovnice získám: Y = 1 / (1-b) × (a+I+g-bt0)
Daňový demultiplikátor nám říká o kolik poklesne produkt zvýší-li se daně o jednotku.
dY = - b / (1-b) dt
daňový demultiplikátor (indukované zdanění t´)
C = a+b(1-t´)Y, Y = 1 / (1-b(1-t´)) × (a+I+G)
multiplikátor nelze vypočítat, neboť důch. daň je závislá na Y
multiplikátor vyrovnaného rozpočtu - rozpočtově se zvýšení výdajů kompenzuje zvýšením daní, fiskálně se však multiplikátory liší – expanze. Tzn. že při současném zvýšení daní i vládních výdajů o jednotku se důchod zvětší, protože výdajový multiplikátor je větší než daňový demultiplikátor.
dG = dt
dY = 1 / (1-b) dG - b / (1-b) dt
dY = 1 / (1-b) dG - b / (1-b) dG
dY = (1-b) / (1-b) dG = 1
zvýšení AD je rovno zvýšení G, přestože to bylo zcela kryto daněmi
platí pouze pro uzavřenou ekonomiku bez zdanění důchodů
zavedením indukovaného zdanění ( snížení pod 1 způsobuje i mezní sklon k importu ) získáváme další tvar:
dY = (1-b) / (1-b×(1-t´)) dG < 1
Praktické hodnocení účinnosti fiskální politiky
16.2. Praktické hodnocení účinnosti fiskální politiky
Teoretické hodnocení účinnosti fisk. expanze ( restrikce ) - určuje se podle sklonu křivky LM ( model IS-LM ) nebo křivky AS ( model AS-AD )
v oblasti ploššího sklonu křivky AS ( keynesiánská část ) se posun křivky AD odrazí v růstu reálného produktu s minimálním nárůstem cenové hladiny.
v oblasti strmějšího sklonu křivky AS ( neoklasická část ) se posun křivky AD odrazí v růstu cen. hladiny, tj. v inflaci.
Praktické hodnocení účinnosti fisk. expanze ( restrikce ) - podle výsledného rozp. salda ( deficit=expanze, přebytek=restrikce )
nutno odlišit aktivní a pasívní schodek SR a hodnotit pouze podle aktivního, protože pasivní mohou způsobit i na vládě nezávislé faktory.
kvantifikace fisk. opatření lze pouze odhadnout ( odhad mez. sklonu k C a multiplikátorů )
Pro hodnocení charakteru v grafu je rozhodující poloha a pohyb křivek IS nebo AD.
Teoretické hodnocení účinnosti fisk. expanze ( restrikce ) - určuje se podle sklonu křivky LM ( model IS-LM ) nebo křivky AS ( model AS-AD )
v oblasti ploššího sklonu křivky AS ( keynesiánská část ) se posun křivky AD odrazí v růstu reálného produktu s minimálním nárůstem cenové hladiny.
v oblasti strmějšího sklonu křivky AS ( neoklasická část ) se posun křivky AD odrazí v růstu cen. hladiny, tj. v inflaci.
Praktické hodnocení účinnosti fisk. expanze ( restrikce ) - podle výsledného rozp. salda ( deficit=expanze, přebytek=restrikce )
nutno odlišit aktivní a pasívní schodek SR a hodnotit pouze podle aktivního, protože pasivní mohou způsobit i na vládě nezávislé faktory.
kvantifikace fisk. opatření lze pouze odhadnout ( odhad mez. sklonu k C a multiplikátorů )
Pro hodnocení charakteru v grafu je rozhodující poloha a pohyb křivek IS nebo AD.
Fiskální expanze a restrikce
15.4. Fiskální expanze a restrikce
Fiskální expanze – pokud vláda působí prostřednictvím SR na zvýšení AD.
Existují 2 cesty:
• přímo ( zvýšení G ) – rychlejší, ale méně účinné, neboť v EU dosahuje váha G v AD průměrně jen 7%.
• nepřímo ( zvýšení C pomocí nižších daní ) - účinné, neboť váha C v EU dosahuje 60%.
Hypotéza Barro ricardovské ekvivalence - názor, že snížení Tx nemá vliv na C ( rac. očekávání, že snížení Tx je nutno v budoucnu uhradit ).
fisk. důsledek expanze - zvýšení AD, což podle Keynese znamená zvýšení produktu a zaměstnanosti
rozp. důsledek expanze – fiskální expanze vede k rozpočtové nerovnováze - schodku SR.
snaha o vyrovnaný rozpočet omezuje možnosti fisk. politiky, fisk. politika vede k deficitu, což je cena za fisk. stabilizaci
Fiskální restrikce - obdobná opatření - snížení veř. výdajů, zvýšení daní nebo kombinace obojího
15.5. Typy vládních rozhodnutí
• jednorázová ( diskreční ) - změna daň. sazeb, změna veř. výdajů
• vestavěné stabilizátory- působí automaticky
vestavěné stabilizátory - zamezují cyklickým výkyvům, progresivní zdanění, systém soc. dávek a dávek v nezaměstnanosti
15.6. Kritika fisk. politiky:
• státní zásahy nejsou nutné, stabilitu zajistí sám trh
• uznání tržních selhání, ale pochybnosti o účinnosti státních opatření ( teorie vládního selhání, teorie rac. Očekávání )
• uznání nutnosti státních zásahů, ale nikoli pomocí fisk., nýbrž pomocí monetární politiky ( M. Friedman )
• uznání vhodnosti fisk. politiky, ale pochybnosti o efektivním využití vládou - více škod než užitku či zneužití
• jádro těchto názorů spočívá v nedobrovolnosti, neekvivalenci a nenávratnosti přerozdělených zdrojů
Fiskální expanze – pokud vláda působí prostřednictvím SR na zvýšení AD.
Existují 2 cesty:
• přímo ( zvýšení G ) – rychlejší, ale méně účinné, neboť v EU dosahuje váha G v AD průměrně jen 7%.
• nepřímo ( zvýšení C pomocí nižších daní ) - účinné, neboť váha C v EU dosahuje 60%.
Hypotéza Barro ricardovské ekvivalence - názor, že snížení Tx nemá vliv na C ( rac. očekávání, že snížení Tx je nutno v budoucnu uhradit ).
fisk. důsledek expanze - zvýšení AD, což podle Keynese znamená zvýšení produktu a zaměstnanosti
rozp. důsledek expanze – fiskální expanze vede k rozpočtové nerovnováze - schodku SR.
snaha o vyrovnaný rozpočet omezuje možnosti fisk. politiky, fisk. politika vede k deficitu, což je cena za fisk. stabilizaci
Fiskální restrikce - obdobná opatření - snížení veř. výdajů, zvýšení daní nebo kombinace obojího
15.5. Typy vládních rozhodnutí
• jednorázová ( diskreční ) - změna daň. sazeb, změna veř. výdajů
• vestavěné stabilizátory- působí automaticky
vestavěné stabilizátory - zamezují cyklickým výkyvům, progresivní zdanění, systém soc. dávek a dávek v nezaměstnanosti
15.6. Kritika fisk. politiky:
• státní zásahy nejsou nutné, stabilitu zajistí sám trh
• uznání tržních selhání, ale pochybnosti o účinnosti státních opatření ( teorie vládního selhání, teorie rac. Očekávání )
• uznání nutnosti státních zásahů, ale nikoli pomocí fisk., nýbrž pomocí monetární politiky ( M. Friedman )
• uznání vhodnosti fisk. politiky, ale pochybnosti o efektivním využití vládou - více škod než užitku či zneužití
• jádro těchto názorů spočívá v nedobrovolnosti, neekvivalenci a nenávratnosti přerozdělených zdrojů
Příčiny růstu veřejného dluhu
14.2. Příčiny růstu veřejného dluhu
objem veř. dluhu - roste jak absolutně, tak relativně
měření pomocí relat. váhy veř. dluhu na produktu - D/HDP
14.2.1. Faktory ovlivňující relat. váhu veř. dluhu v daném roce - D1/ HDP1
• výchozí hodnota určující míru zděděné zátěže
• velikost primárního deficitu
• míra monetizace deficitu resp. dluhu
• poměr reál. IR (r) a tempa růstu reál. HDP (q), což vyjadřuje relativní vliv úroků z veř. dluhu.
Pro souhrnný vliv všech faktorů na podíl VD/HDP platí následující rovnice:
D1/ HDP1 = (D0/ HDP0)R0 + PD/HDP1 - dM/HDP1
kde Rt = (1+r) / (1+q) , dM vyjadřuje monetizaci
převyšuje-li úrok. míra tempo růstu HDP, zvýšené úroky způsobí růst podílu dluhu na HDP i při nulovém prim. deficitu!!!!!!!!!!!!!
domácí dluhová past - reálná úrok. míra vyšší než tempo růstu HDP je postačující podmínkou pro růst podílu veř. dluhu na HDP dokonce i při vyrovnaném či přebytkovém primárním rozpočtu.
14.3. Důsledky veř. dluhu:
rozpočtové - disbalance SR, tendence k deficitu v budoucím období
dochází k propojení rozpočtového a dluhového problému, jež vede k trvalým rozpočtovým deficitům
fiskální - roste jak podíl objemu veř. dluhu na HDP, tak podíl úroků z veř. dluhu ve veř. výdajích
podíl veř. dluhu na HDP roste i při vyrovnaném a přebyt. rozpočtu a také při oslabení ostatních neg. exogenních faktorů
zužuje se prostor pro aktivní vládní fisk. politiku - tlak na omezení podílu veř. dluhu na HDP
primární deficit – používá se pro hodnocení vládní fiskální politiky. Na výdajové stránce rozpočtu se nepočítají úroky z veřejného dluhu. V posledních letech se všude jeho schodek snižuje, nicméně podíl veř. dluhu na HDP neklesá
úroky z čistého dluhu v OECD - průměrně asi 6%
velká setrvačnost - obzvláště viditelné u rozvojových zemí (G15 asi 7%)
objem veř. dluhu - roste jak absolutně, tak relativně
měření pomocí relat. váhy veř. dluhu na produktu - D/HDP
14.2.1. Faktory ovlivňující relat. váhu veř. dluhu v daném roce - D1/ HDP1
• výchozí hodnota určující míru zděděné zátěže
• velikost primárního deficitu
• míra monetizace deficitu resp. dluhu
• poměr reál. IR (r) a tempa růstu reál. HDP (q), což vyjadřuje relativní vliv úroků z veř. dluhu.
Pro souhrnný vliv všech faktorů na podíl VD/HDP platí následující rovnice:
D1/ HDP1 = (D0/ HDP0)R0 + PD/HDP1 - dM/HDP1
kde Rt = (1+r) / (1+q) , dM vyjadřuje monetizaci
převyšuje-li úrok. míra tempo růstu HDP, zvýšené úroky způsobí růst podílu dluhu na HDP i při nulovém prim. deficitu!!!!!!!!!!!!!
domácí dluhová past - reálná úrok. míra vyšší než tempo růstu HDP je postačující podmínkou pro růst podílu veř. dluhu na HDP dokonce i při vyrovnaném či přebytkovém primárním rozpočtu.
14.3. Důsledky veř. dluhu:
rozpočtové - disbalance SR, tendence k deficitu v budoucím období
dochází k propojení rozpočtového a dluhového problému, jež vede k trvalým rozpočtovým deficitům
fiskální - roste jak podíl objemu veř. dluhu na HDP, tak podíl úroků z veř. dluhu ve veř. výdajích
podíl veř. dluhu na HDP roste i při vyrovnaném a přebyt. rozpočtu a také při oslabení ostatních neg. exogenních faktorů
zužuje se prostor pro aktivní vládní fisk. politiku - tlak na omezení podílu veř. dluhu na HDP
primární deficit – používá se pro hodnocení vládní fiskální politiky. Na výdajové stránce rozpočtu se nepočítají úroky z veřejného dluhu. V posledních letech se všude jeho schodek snižuje, nicméně podíl veř. dluhu na HDP neklesá
úroky z čistého dluhu v OECD - průměrně asi 6%
velká setrvačnost - obzvláště viditelné u rozvojových zemí (G15 asi 7%)
Možnosti řešení dluhového problému
14.4. Možnosti řešení dluhového problému
14.4.1. Pasívní
pozitivní vliv exogenních faktorů
• poměr tempa růstu reálného produktu a úrok. míry ( pokud q dlouhodobě převyšuje r )
• inflace zvýhodňuje dlužníky
• zahraniční dary
14.4.2. Aktivní
hospodářská opatření vlády v této oblasti jsou problematická z následujících důvodů - lobby, nepopulárnost, omezený čas. horizont vlády.
hlavní alternativy:
• rozpočtové řešení - krytí z přebytku rozpočtu
• monetární řešení - monetizace dluhu
• krytí z výnosu mimořádné veř. dávky
• politicko-administrativní řešení - likvidace dluhu
14.5. Veřejný dluh v České republice
Prostřednictvím rozpočtového deficitu vzniklo jen asi 15% veřejného dluhu
Nízký podíl sekuritizace veřejného dluhu ( existence ve formě cenných papírů )
Na počátku roku 1999 byl veřejný dluh u nás odhadován na celkem 480 mld. Kč tj. 27% HDP, z toho skryrý 270 mld. tj. 15,2% HDP.
Záměry vlády ČR v této oblasti jsou následující:
• Zvýšení sekuritizace státního dluhu
• Internalizace státního dluhu – zvyšování podílu vnitřního dluhu v poměru k zahraničnímu.
14.4.1. Pasívní
pozitivní vliv exogenních faktorů
• poměr tempa růstu reálného produktu a úrok. míry ( pokud q dlouhodobě převyšuje r )
• inflace zvýhodňuje dlužníky
• zahraniční dary
14.4.2. Aktivní
hospodářská opatření vlády v této oblasti jsou problematická z následujících důvodů - lobby, nepopulárnost, omezený čas. horizont vlády.
hlavní alternativy:
• rozpočtové řešení - krytí z přebytku rozpočtu
• monetární řešení - monetizace dluhu
• krytí z výnosu mimořádné veř. dávky
• politicko-administrativní řešení - likvidace dluhu
14.5. Veřejný dluh v České republice
Prostřednictvím rozpočtového deficitu vzniklo jen asi 15% veřejného dluhu
Nízký podíl sekuritizace veřejného dluhu ( existence ve formě cenných papírů )
Na počátku roku 1999 byl veřejný dluh u nás odhadován na celkem 480 mld. Kč tj. 27% HDP, z toho skryrý 270 mld. tj. 15,2% HDP.
Záměry vlády ČR v této oblasti jsou následující:
• Zvýšení sekuritizace státního dluhu
• Internalizace státního dluhu – zvyšování podílu vnitřního dluhu v poměru k zahraničnímu.
FISKÁLNÍ POLITIKA
15. FISKÁLNÍ POLITIKA.
Fiskální politika je využití veřených financí resp. státního rozpočtu, k MAE stabilizaci a regulaci peněžních vztahů státu s ostatními ekon. subjekty
Je to jedna z forem hospodářské politiky státu.
Jsou to takové aktivní změny ve struktuře a objemu veř. výdajů a příjmů, jejichž smyslem je dosažení konkrétních MAE záměrů!!!!
15.1. Cíle, nástroje a subjekt fiskální politiky
Hlavními cíli fiskální politiky je nízká nezaměstnanost a optimální tempo ekonomického růstu.
Hlavním nástrojem je státní rozpočet ( operace na obou jeho stranách )
Subjektem, který realizuje fiskální politiku je vláda
15.2. Rozpočtová a fiskální politika
Fiskální politika - prioritou je stabilizační funkce, provádí ji vláda, z hlediska fiskální politiky může být rozpočet deficitní ( omezeně – dlouhodobě by měl být vyrovnaný ), pokud deficit slouží k MAE stabilizaci.
Rozpočtová politika – prioritou je alokační popř. redistribuční funkce, provádí ji ministerstvo financí, z rozpočtového pohledu by měl být rozpočet vyrovnaný jako dobrá známka hospodaření.
15.3. Základní formy fiskální politiky
Y = C + G + I + NX
Vycházíme z keynesiánského předpokladu ovlivňování AD.
Základními nástroji, které má vláda k dispozici jsou vládní výdaje G ( možnost ovlivnit bezprostředně ) a daně t.
Fiskální politiku lze tedy provádět jak na straně příjmů, tak i výdajů. Na straně výdajů působí vláda na AD přímo, protože G jsou přímou součástí AD. Na straně příjmů státního rozpočtu působí vláda nepřímo, protože může ovlivnit pouze výši daní popř. transferů, ale namůže již ovlivnit, jak se zachovají spotřebitelé. To záleží hlavně na mezním sklonu ke spotřebě c atd.
Transfery jsou nenávratné, neekvivalentní platby vůči obyvatelstvu.
Co se týče transferů tak z rozp. hlediska jsou Tr součástí veř. výdajů, z hlediska fiskálního jsou to záporné daně ( tj. veř. příjmy ).
Fiskální politika je využití veřených financí resp. státního rozpočtu, k MAE stabilizaci a regulaci peněžních vztahů státu s ostatními ekon. subjekty
Je to jedna z forem hospodářské politiky státu.
Jsou to takové aktivní změny ve struktuře a objemu veř. výdajů a příjmů, jejichž smyslem je dosažení konkrétních MAE záměrů!!!!
15.1. Cíle, nástroje a subjekt fiskální politiky
Hlavními cíli fiskální politiky je nízká nezaměstnanost a optimální tempo ekonomického růstu.
Hlavním nástrojem je státní rozpočet ( operace na obou jeho stranách )
Subjektem, který realizuje fiskální politiku je vláda
15.2. Rozpočtová a fiskální politika
Fiskální politika - prioritou je stabilizační funkce, provádí ji vláda, z hlediska fiskální politiky může být rozpočet deficitní ( omezeně – dlouhodobě by měl být vyrovnaný ), pokud deficit slouží k MAE stabilizaci.
Rozpočtová politika – prioritou je alokační popř. redistribuční funkce, provádí ji ministerstvo financí, z rozpočtového pohledu by měl být rozpočet vyrovnaný jako dobrá známka hospodaření.
15.3. Základní formy fiskální politiky
Y = C + G + I + NX
Vycházíme z keynesiánského předpokladu ovlivňování AD.
Základními nástroji, které má vláda k dispozici jsou vládní výdaje G ( možnost ovlivnit bezprostředně ) a daně t.
Fiskální politiku lze tedy provádět jak na straně příjmů, tak i výdajů. Na straně výdajů působí vláda na AD přímo, protože G jsou přímou součástí AD. Na straně příjmů státního rozpočtu působí vláda nepřímo, protože může ovlivnit pouze výši daní popř. transferů, ale namůže již ovlivnit, jak se zachovají spotřebitelé. To záleží hlavně na mezním sklonu ke spotřebě c atd.
Transfery jsou nenávratné, neekvivalentní platby vůči obyvatelstvu.
Co se týče transferů tak z rozp. hlediska jsou Tr součástí veř. výdajů, z hlediska fiskálního jsou to záporné daně ( tj. veř. příjmy ).
VEŘEJNÝ DLUH
14. VEŘEJNÝ DLUH.
veřejný dluh - souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu. Dluh představuje pohledávku vůči současné i budoucí daňové povinnosti obyvatel.
lze definovat i jako sumu minulých rozpočtových deficitů ( s výhradami, že dluh nemusí vzniknout vždy v rozpočtu, ( např. může vzniknou převzetím závazku ), že inflace může měnit hodnotu minulých deficitů, že deficit nemusí ústit vždy do dluhu apod.)
rozlišení hrubého a čistého dluhu ( upravený o pohledávky státu )
pokud mluvíme o veřejném dluhu myslí se automaticky hrubý veřejný dluh.
Veřejný dluh je většinou ve formě vládních dluhopisů ( obchodovatelných či neobchodovatelných )
dělení dle doby splatnosti:
• krátkodobé do 1 roku ( treasury bills ) - růst podílu
• střednědobé do 10 let ( notes ) - nejčetnější
• dlouhodobé nad 10 let ( bonds )
14.1. Veřejný dluh a zahraničí
Držiteli obligací mohou být domácí i zahraniční osoby, mluvíme potom o vnitřním nebo zahraničním veřejném dluhu.
podíl zahr. veř. dluhu
• v jednotlivých zemích se značně liší (od 0 do 85%)
• pozitivní hodnocení zahr. kapitálu - přínos dodatečných prostředků do ekonomiky
• snižuje se negativní vliv domácího veř. dluhu na růst domácí úrok. míry
• vysoký podíl zahr. veř. dluhu je typický pro nejzadluženější rozvojové země
úroky ze zahr. veř. dluhu se splácejí v cizí měně, což vede k tlaku na přebytek obch. bilance ( kurs. opatření, devalvace - potíže soukr. sektoru ) – tzv. procento importu pohlcené úrokem z veřejného dluhu
veřejný dluh - souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu. Dluh představuje pohledávku vůči současné i budoucí daňové povinnosti obyvatel.
lze definovat i jako sumu minulých rozpočtových deficitů ( s výhradami, že dluh nemusí vzniknout vždy v rozpočtu, ( např. může vzniknou převzetím závazku ), že inflace může měnit hodnotu minulých deficitů, že deficit nemusí ústit vždy do dluhu apod.)
rozlišení hrubého a čistého dluhu ( upravený o pohledávky státu )
pokud mluvíme o veřejném dluhu myslí se automaticky hrubý veřejný dluh.
Veřejný dluh je většinou ve formě vládních dluhopisů ( obchodovatelných či neobchodovatelných )
dělení dle doby splatnosti:
• krátkodobé do 1 roku ( treasury bills ) - růst podílu
• střednědobé do 10 let ( notes ) - nejčetnější
• dlouhodobé nad 10 let ( bonds )
14.1. Veřejný dluh a zahraničí
Držiteli obligací mohou být domácí i zahraniční osoby, mluvíme potom o vnitřním nebo zahraničním veřejném dluhu.
podíl zahr. veř. dluhu
• v jednotlivých zemích se značně liší (od 0 do 85%)
• pozitivní hodnocení zahr. kapitálu - přínos dodatečných prostředků do ekonomiky
• snižuje se negativní vliv domácího veř. dluhu na růst domácí úrok. míry
• vysoký podíl zahr. veř. dluhu je typický pro nejzadluženější rozvojové země
úroky ze zahr. veř. dluhu se splácejí v cizí měně, což vede k tlaku na přebytek obch. bilance ( kurs. opatření, devalvace - potíže soukr. sektoru ) – tzv. procento importu pohlcené úrokem z veřejného dluhu
Důsledky deficitu
13.3. Důsledky deficitu
rozpočtové - v krátkém období pozitivní ( změkčení rozp. omezení ). dlouhodobě však negativní ( nutnost zdrojů krytí, což vede k rostoucí úrokové zátěži nebo při peněžním krytí k inflaci )
fiskální - náhled na hodnocení se liší podle ekon. školy
• keynesiánci - využívání přechodných deficitů
• neoklasici - kritika trvalých deficitů, nedynamiky vývoje schodku a nízké míry národních úspor
• Barro-Ricardo hypotéza - popírá MAE důsledky deficitu
13.4. Možnosti financování deficitu:
-(T-Cg-Ig) = Bgp+Bcb+Bgf
kde T - celkové daň. příjmy, Cg - vládní spotřební výdaje, Ig - vládní investiční výdaje, Bgp - prodej vlád. obligací soukromníkům, , Bcb - půjčka od centrální banky, , Bgf - prodej vlád.obligací do zahraničí
13.4.1. Způsoby financování
To co více utratí stát, o to se musí snížit reálná spotřeba soukromého sektoru nebo zdroje dovézt.
• Z daní
• Z přebytků minulých let
• Prodejem státních nefinančních aktiv ( z privatizace )
• dluhové financování ( domácí nebo zahraniční úvěr )- jednotlivci i firmy nakupují vládní cenné papíry
• domácí úvěr – schopnost domácí úvěrové absorbce je omezenana rozdílem Sp-Ip, tj. úspory a investice soukromého sektoru. A deficitem platební bilance M-X.
- (T-Cg-Ig) = (Sp-Ip) + (IM-EX)
• zahraniční úvěr - nárůst zahr. veř. dluhu spojený s růstem pasivního salda běžného účtu platební bilance
• emisní financování Bcb ( monetizace deficitu )- centrální banka poskytne buď přímý úvěr nebo odkoupí vládní CP, vzhledem k neg. monet. důsledkům je tato možnost v mnoha zemích včetně ČR legislativně omezena
monetizace dluhu - nepřímé krytí dluhu pomocí nákupu vládních CP centrální bankou na sekundárním trhu. Důsledkem je zvýšení monet. báze, což vede multiplikovaně k pohybu cenové hladiny a úrok. měr
rozpočtové - v krátkém období pozitivní ( změkčení rozp. omezení ). dlouhodobě však negativní ( nutnost zdrojů krytí, což vede k rostoucí úrokové zátěži nebo při peněžním krytí k inflaci )
fiskální - náhled na hodnocení se liší podle ekon. školy
• keynesiánci - využívání přechodných deficitů
• neoklasici - kritika trvalých deficitů, nedynamiky vývoje schodku a nízké míry národních úspor
• Barro-Ricardo hypotéza - popírá MAE důsledky deficitu
13.4. Možnosti financování deficitu:
-(T-Cg-Ig) = Bgp+Bcb+Bgf
kde T - celkové daň. příjmy, Cg - vládní spotřební výdaje, Ig - vládní investiční výdaje, Bgp - prodej vlád. obligací soukromníkům, , Bcb - půjčka od centrální banky, , Bgf - prodej vlád.obligací do zahraničí
13.4.1. Způsoby financování
To co více utratí stát, o to se musí snížit reálná spotřeba soukromého sektoru nebo zdroje dovézt.
• Z daní
• Z přebytků minulých let
• Prodejem státních nefinančních aktiv ( z privatizace )
• dluhové financování ( domácí nebo zahraniční úvěr )- jednotlivci i firmy nakupují vládní cenné papíry
• domácí úvěr – schopnost domácí úvěrové absorbce je omezenana rozdílem Sp-Ip, tj. úspory a investice soukromého sektoru. A deficitem platební bilance M-X.
- (T-Cg-Ig) = (Sp-Ip) + (IM-EX)
• zahraniční úvěr - nárůst zahr. veř. dluhu spojený s růstem pasivního salda běžného účtu platební bilance
• emisní financování Bcb ( monetizace deficitu )- centrální banka poskytne buď přímý úvěr nebo odkoupí vládní CP, vzhledem k neg. monet. důsledkům je tato možnost v mnoha zemích včetně ČR legislativně omezena
monetizace dluhu - nepřímé krytí dluhu pomocí nákupu vládních CP centrální bankou na sekundárním trhu. Důsledkem je zvýšení monet. báze, což vede multiplikovaně k pohybu cenové hladiny a úrok. měr
Dopady financování deficitu
13.4.2. Dopady financování deficitu
-(T-Cg-Ig) = (B+M+S)
B je změna CP, M je změna měnové báze, S je změna státního majetku
13.5. Fiskální důsledky deficitu
liší se podle typu deficitu ( 5 typů podle změny výdajů a příjmů )
Výdaje Příjmy Saldo ( - )
++ + -
+ = -
+ - -
= - -
- -- -
keynesiánci - východisko v pohybu výdajů (případ 1 - 3)
Barro-Ricardo se týká případu 4 – popírá mae důsledky deficitu
13.6. Fisk. kritéria vstupu do evropské měnové unie
rozpočtový deficit max. 3% HDP
veřejný dluh nižší než 60% HDP ( v EU průměr 70%, kolísá od 45 do 140%, v OECD přes 60% )
-(T-Cg-Ig) = (B+M+S)
B je změna CP, M je změna měnové báze, S je změna státního majetku
13.5. Fiskální důsledky deficitu
liší se podle typu deficitu ( 5 typů podle změny výdajů a příjmů )
Výdaje Příjmy Saldo ( - )
++ + -
+ = -
+ - -
= - -
- -- -
keynesiánci - východisko v pohybu výdajů (případ 1 - 3)
Barro-Ricardo se týká případu 4 – popírá mae důsledky deficitu
13.6. Fisk. kritéria vstupu do evropské měnové unie
rozpočtový deficit max. 3% HDP
veřejný dluh nižší než 60% HDP ( v EU průměr 70%, kolísá od 45 do 140%, v OECD přes 60% )
ROZPOČTOVÝ DEFICIT
13. ROZPOČTOVÝ DEFICIT.
rozpočtový deficit - původně mimořádný jev doprovázející války, období hosp. poklesů apod., od poloviny 70. let trvalý rys VF
rozpočtové saldo - nesoulad mezi rozpočtovými příjmy a výdaji - přebytek či deficit
saldo vládního návrhu SR - představuje aktivní fisk. záměr a odhad nezávislých vnějších vlivů
Z rozpočtového hlediska je deficit známkou špatného vládního finančního hospodaření
z fisk. hlediska je deficit známkou expanzívní fisk. politiky vlády. Krátkodobě není problémem, dlouhodobě je, protože se transformuje do veřejného dluhu.
13.1.1. 2 druhy deficitů:
• aktivní ( strukturální ) - fiskální deficit chtěný vládou
• pasívní ( cyklický ) - působení vnějších faktorů, především hosp. cyklu, ale i úroky z veř. dluhu z minulosti
• Další dělení je na statický ( po ukončení rozp. období ) a dynamický ( v průběhu období )
Celkový deficit = primární deficit + úroky z veřejného dluhu!!!!!!!
13.2. Příčiny deficitu
13.2.1. Vnější faktory způsobující pasívní deficit:
• hosp. pokles (recese)
• zvýšení cen zákl. surovin (ropný šok)
• mimořádné události (válka, přír. katastrofa )
• úrok z veř. dluhu
13.2.2. Příčiny vzniku aktivního deficitu:
• expanzivní fisk. politika
• vládní populismus
• snaha rozložit důsledky výdajového šoku na delší období
• snaha rozložit daň. zátěž spojenou s nákladnými veř. projekty
rozpočtový deficit - původně mimořádný jev doprovázející války, období hosp. poklesů apod., od poloviny 70. let trvalý rys VF
rozpočtové saldo - nesoulad mezi rozpočtovými příjmy a výdaji - přebytek či deficit
saldo vládního návrhu SR - představuje aktivní fisk. záměr a odhad nezávislých vnějších vlivů
Z rozpočtového hlediska je deficit známkou špatného vládního finančního hospodaření
z fisk. hlediska je deficit známkou expanzívní fisk. politiky vlády. Krátkodobě není problémem, dlouhodobě je, protože se transformuje do veřejného dluhu.
13.1.1. 2 druhy deficitů:
• aktivní ( strukturální ) - fiskální deficit chtěný vládou
• pasívní ( cyklický ) - působení vnějších faktorů, především hosp. cyklu, ale i úroky z veř. dluhu z minulosti
• Další dělení je na statický ( po ukončení rozp. období ) a dynamický ( v průběhu období )
Celkový deficit = primární deficit + úroky z veřejného dluhu!!!!!!!
13.2. Příčiny deficitu
13.2.1. Vnější faktory způsobující pasívní deficit:
• hosp. pokles (recese)
• zvýšení cen zákl. surovin (ropný šok)
• mimořádné události (válka, přír. katastrofa )
• úrok z veř. dluhu
13.2.2. Příčiny vzniku aktivního deficitu:
• expanzivní fisk. politika
• vládní populismus
• snaha rozložit důsledky výdajového šoku na delší období
• snaha rozložit daň. zátěž spojenou s nákladnými veř. projekty
Důchodový a substituční efekt
12.4. Důchodový a substituční efekt
důchodový efekt - snížení disp. důchodu, na druhé straně prospěch veř. sektoru, důsledek všech daní.
substituční efekt – je důsledkem distorze (zkreslení) cen statků, posun na nižší indiferenční křivku celkového užitku bez prospěchu veř. sektoru, příčina mrtvé ztráty
substituční efekt a tedy i mrtvá ztráta nevzniká pouze v případě, že se dani nelze vyhnout ( např. paušální daň ), nebo pokud statek nemá substitut.
12.5. Daňový dopad a daňový přesun
daňový dopad – je rozdělení daň. břemene mezi jednotlivé poplatníky. Sledování jako absolutní ( v Kč ), relativní (procentní podíl z daně ) nebo rozpočtová ( dopad uložené daně na veř. výdaje ) incidence = zatížení
12.5.1. rozlišení daň. incidence (zatížení):
• statutární - formální, ze zákona
• skutečná - efektivní, možný přesun na jiné subjekty ( konečné břemeno nesou vždy jednotlivci ) je výsledkem daňového přesunu.
daň. přesun ( tax shift ) - 2 druhy:
• dopředu - zvýšení cen pro odběratele, konečný důsledek nesou spotřebitelé
• dozadu - snížení plateb dodavatelům, konečný důsledek nesou většinou zaměstnanci
velikost daň. přesunu - záleží na elasticitě poptávky ( čím vyšší, tím méně se přesune ) a nabídky ( čím vyšší, tím více se přesune ), obě elasticity je nutno brát komplexně - vysoká elasticita poptávky může být eliminována vyšší elasticitou nabídky
obecně platí tzv Allanův vzorec
Es/Ec = podíl spotřebitele/podíl výrobce
pokud je absolutně elastická poptávka, nese celou daň výrobce a opačně.
rozdělení daň. břemene - nezáleží na tom, které straně je daň uložena, výsledné rozložení je na konkurenčním trhu shodné.
12.6. Měření daňového dopadu
Nejčastějším cílem je zjištění míry progresivity daní.
Používá se Lorenzovy křivky před a po zdanění.
LK je graf znázorňující kumulativní procentuální podíl obyvatelstva na ose X a kumulativní podíl získaného důchodu na ose Y.
Ideální je linie 45 stupňů. Čím je skutečná křivka od této osy vzdálenější směrem dolů, tím je rozdělení důchodu nerovnoměrnější.
Míru této nerovnosti hodnotí tzv. Giniho koeficient: G = A –B/A
důchodový efekt - snížení disp. důchodu, na druhé straně prospěch veř. sektoru, důsledek všech daní.
substituční efekt – je důsledkem distorze (zkreslení) cen statků, posun na nižší indiferenční křivku celkového užitku bez prospěchu veř. sektoru, příčina mrtvé ztráty
substituční efekt a tedy i mrtvá ztráta nevzniká pouze v případě, že se dani nelze vyhnout ( např. paušální daň ), nebo pokud statek nemá substitut.
12.5. Daňový dopad a daňový přesun
daňový dopad – je rozdělení daň. břemene mezi jednotlivé poplatníky. Sledování jako absolutní ( v Kč ), relativní (procentní podíl z daně ) nebo rozpočtová ( dopad uložené daně na veř. výdaje ) incidence = zatížení
12.5.1. rozlišení daň. incidence (zatížení):
• statutární - formální, ze zákona
• skutečná - efektivní, možný přesun na jiné subjekty ( konečné břemeno nesou vždy jednotlivci ) je výsledkem daňového přesunu.
daň. přesun ( tax shift ) - 2 druhy:
• dopředu - zvýšení cen pro odběratele, konečný důsledek nesou spotřebitelé
• dozadu - snížení plateb dodavatelům, konečný důsledek nesou většinou zaměstnanci
velikost daň. přesunu - záleží na elasticitě poptávky ( čím vyšší, tím méně se přesune ) a nabídky ( čím vyšší, tím více se přesune ), obě elasticity je nutno brát komplexně - vysoká elasticita poptávky může být eliminována vyšší elasticitou nabídky
obecně platí tzv Allanův vzorec
Es/Ec = podíl spotřebitele/podíl výrobce
pokud je absolutně elastická poptávka, nese celou daň výrobce a opačně.
rozdělení daň. břemene - nezáleží na tom, které straně je daň uložena, výsledné rozložení je na konkurenčním trhu shodné.
12.6. Měření daňového dopadu
Nejčastějším cílem je zjištění míry progresivity daní.
Používá se Lorenzovy křivky před a po zdanění.
LK je graf znázorňující kumulativní procentuální podíl obyvatelstva na ose X a kumulativní podíl získaného důchodu na ose Y.
Ideální je linie 45 stupňů. Čím je skutečná křivka od této osy vzdálenější směrem dolů, tím je rozdělení důchodu nerovnoměrnější.
Míru této nerovnosti hodnotí tzv. Giniho koeficient: G = A –B/A
Principy sjednoceného daň. systému EU
11.3. Principy sjednoceného daň. systému EU:
spravedlnost
efektivnost
korektnost - definování slušných vztahů mezi poplatníky a státem
administrativní proveditelnost - realizovatelnost v praxi
daňová jistota - nemají probíhat časté změny
11.4. Principy daňové soustavy ČR:
rozpočtově-politický - princip pružnosti (kombinací důchod. daně s daněmi majetkovými a nepřímými)
spravedlnost - horizontální i vertikální
podnikově-hospodářský - požadavek na neutralitu daní a rovnost konkurenčních podmínek
pružnost a účinnost - vytvoření účinné hierarchie daň. orgánů
harmonizace s EU - zavedení DPH, spotř. daní, univerzální daně z příjmů
spravedlnost
efektivnost
korektnost - definování slušných vztahů mezi poplatníky a státem
administrativní proveditelnost - realizovatelnost v praxi
daňová jistota - nemají probíhat časté změny
11.4. Principy daňové soustavy ČR:
rozpočtově-politický - princip pružnosti (kombinací důchod. daně s daněmi majetkovými a nepřímými)
spravedlnost - horizontální i vertikální
podnikově-hospodářský - požadavek na neutralitu daní a rovnost konkurenčních podmínek
pružnost a účinnost - vytvoření účinné hierarchie daň. orgánů
harmonizace s EU - zavedení DPH, spotř. daní, univerzální daně z příjmů
DAŇOVÝ DOPAD A PŘESUN
12. DAŇOVÝ DOPAD A PŘESUN
12.1. Základní pojmy
celkové daň. břemeno ( tax burden, TB ) - snížení reál. disp. důchodu soukr. sektoru
celková škoda soukr. sektoru je vyšší než celkový prospěch veř. sektoru ( čisté vybrané daně )
náklady zdanění = celk. daň. břemeno - suma čistých vybraných daní
TB – SČD = ŠSS – PVS = náklady zdanění
Náklady zdanění mají 2 součásti
administrativní náklady - fungování systému, tvorba zákonů, vybírání daní; na straně státu a na straně soukromého sektoru ( daňoví poradci … )
mrtvá ztráta ( DWL ) ( nadměrné daň. břemeno, absolutní ztráta )
12.2. Ovlivnění rovnováhy na trhu:
daň specifická,tj. jednotková ( platí výrobce ) – posun jen křivky nabídky nahoru
daň specifická ( platí spotřebitel ) posun jen křivky poptávky dolů
daň ad valorem ( % z hodnoty ) – nepřímé daně, posun křivky poptávky dolů, ale ne rovnoběžně.
12.3. Mrtvá ztráta
snížení přebytku spotřebitele (úhel P0E0E1) i přebytku výrobce (úhel AE0P0)
vybraná daň (P2AE1P1)
přímá mrtvá ztráta (AE0E1) - ztráta v paretovském smyslu
o mrtvou ztrátu se dělí výrobce (AE0B) se spotřebitelem (E0E1B)
závislost mrtvé ztráty na velikosti daně - čím větší daň, tím větší mrtvá ztráta, mrtvá ztráta roste rychleji než daň, je tedy efektivnější uložit více menších daní.
negativní mrtvá ztráta - pokud trh selhává a daň přibližuje ekonomiku ke stavu efektivní alokace, např. uložení ekologické daně která omezí výrobu znečisťujících látek.
12.1. Základní pojmy
celkové daň. břemeno ( tax burden, TB ) - snížení reál. disp. důchodu soukr. sektoru
celková škoda soukr. sektoru je vyšší než celkový prospěch veř. sektoru ( čisté vybrané daně )
náklady zdanění = celk. daň. břemeno - suma čistých vybraných daní
TB – SČD = ŠSS – PVS = náklady zdanění
Náklady zdanění mají 2 součásti
administrativní náklady - fungování systému, tvorba zákonů, vybírání daní; na straně státu a na straně soukromého sektoru ( daňoví poradci … )
mrtvá ztráta ( DWL ) ( nadměrné daň. břemeno, absolutní ztráta )
12.2. Ovlivnění rovnováhy na trhu:
daň specifická,tj. jednotková ( platí výrobce ) – posun jen křivky nabídky nahoru
daň specifická ( platí spotřebitel ) posun jen křivky poptávky dolů
daň ad valorem ( % z hodnoty ) – nepřímé daně, posun křivky poptávky dolů, ale ne rovnoběžně.
12.3. Mrtvá ztráta
snížení přebytku spotřebitele (úhel P0E0E1) i přebytku výrobce (úhel AE0P0)
vybraná daň (P2AE1P1)
přímá mrtvá ztráta (AE0E1) - ztráta v paretovském smyslu
o mrtvou ztrátu se dělí výrobce (AE0B) se spotřebitelem (E0E1B)
závislost mrtvé ztráty na velikosti daně - čím větší daň, tím větší mrtvá ztráta, mrtvá ztráta roste rychleji než daň, je tedy efektivnější uložit více menších daní.
negativní mrtvá ztráta - pokud trh selhává a daň přibližuje ekonomiku ke stavu efektivní alokace, např. uložení ekologické daně která omezí výrobu znečisťujících látek.
Majetkové daně
Majetkové daně
• daň z nemovitostí - podle polohy nemovitosti, rozsáhlé systémy osvobození od daní, diferenciace podle druhu půdy a podle velikosti obce, podle zastavěné plochy
• daň silniční - za motorová vozidla používaná k výdělečné činnosti
• dědická a darovací daň - jednorázové, progresivní sazby, diferenciace dle příbuzenského vztahu
• daň z převodu nemovitostí - jednorázová, jednotná, proporcionální
nepřímé daně = daně ze spotřeby
• DPH - všeobecná, nárok na vrácení daně zaplacené v cenách vstupů, podléhá zdanitelné plnění v tuzemsku (dodání zboží, poskytování služeb, převod nemovitostí či práv), dovoz zboží a příležitostná autobusová doprava provozovaná zahraničním subjektem na našem území , při vývozu - nárok na vrácení daně, základem daně je cena bez DPH včetně cla a spotř. daně, sazba - lineární a diferencovaná
• spotřební daně - na 5 druhů komodit, sazby - pevné, diferencované
• ekologické daně - blíží se selektivním daním spotřebním
• daň z nemovitostí - podle polohy nemovitosti, rozsáhlé systémy osvobození od daní, diferenciace podle druhu půdy a podle velikosti obce, podle zastavěné plochy
• daň silniční - za motorová vozidla používaná k výdělečné činnosti
• dědická a darovací daň - jednorázové, progresivní sazby, diferenciace dle příbuzenského vztahu
• daň z převodu nemovitostí - jednorázová, jednotná, proporcionální
nepřímé daně = daně ze spotřeby
• DPH - všeobecná, nárok na vrácení daně zaplacené v cenách vstupů, podléhá zdanitelné plnění v tuzemsku (dodání zboží, poskytování služeb, převod nemovitostí či práv), dovoz zboží a příležitostná autobusová doprava provozovaná zahraničním subjektem na našem území , při vývozu - nárok na vrácení daně, základem daně je cena bez DPH včetně cla a spotř. daně, sazba - lineární a diferencovaná
• spotřební daně - na 5 druhů komodit, sazby - pevné, diferencované
• ekologické daně - blíží se selektivním daním spotřebním
DAŇOVÉ PRINCIPY
11. DAŇOVÉ PRINCIPY.
11.1. Charakteristika
proměnlivé v průběhu času
nutno určit pro daň. systém jako celek
obtíže: principů je mnoho, některé se popírají, nutno stanovit jeden princip jako nosný
nedůslednost při používání jednotného pojmového aparátu a obsahová nejednoznačnost
11.2. Daňové principy ( kánony ) dle A. Smithe
• všeobecnost
• výhodnost úhrady
• určitost
• plat. schopnost
• minimalizace nákladů na správu
v současnosti - kompromis mezi spravedlností a efektivitou
11.2.1. Spravedlnost
- nutno definovat kritéria spravedlnosti:
• zásada užitku - jedinec má platit tolik, jaký má užitek, nelze realizovat v praxi, protože nezabezpečuje redistribuční fci
• zásada schopnosti - má se platit , kolik mohu, zabezpečuje redistribuční fci
vertikální spravedlnost - poplatník s větší plat. kapacitou má platit více ( problémy o kolik, jaký průběh progrese aj.)
horizontální spravedlnost - poplatníci se stejnou plat. schopností mají platit stejně (problém měřitelnosti), platební schopnost je vícerozměrné kriterium
11.2.2. Efektivnost
vliv daní na ekon. chování subjektů - nutnost minimalizace distorzních ( rušivých ) vlivů na ceny, distorzní účinky - téměř všechny daně
výše nákladů na správu - jak náklady státu, tak náklady poplatníka (mnohem vyšší)
celk. daň. břemeno = daň + admin. náklady + dodat. daň. břemeno
snížení důchodu (hledání opt. oblasti aktivity)
dodat. daň. břemeno (ztráta času, menší pohodlí...)
11.1. Charakteristika
proměnlivé v průběhu času
nutno určit pro daň. systém jako celek
obtíže: principů je mnoho, některé se popírají, nutno stanovit jeden princip jako nosný
nedůslednost při používání jednotného pojmového aparátu a obsahová nejednoznačnost
11.2. Daňové principy ( kánony ) dle A. Smithe
• všeobecnost
• výhodnost úhrady
• určitost
• plat. schopnost
• minimalizace nákladů na správu
v současnosti - kompromis mezi spravedlností a efektivitou
11.2.1. Spravedlnost
- nutno definovat kritéria spravedlnosti:
• zásada užitku - jedinec má platit tolik, jaký má užitek, nelze realizovat v praxi, protože nezabezpečuje redistribuční fci
• zásada schopnosti - má se platit , kolik mohu, zabezpečuje redistribuční fci
vertikální spravedlnost - poplatník s větší plat. kapacitou má platit více ( problémy o kolik, jaký průběh progrese aj.)
horizontální spravedlnost - poplatníci se stejnou plat. schopností mají platit stejně (problém měřitelnosti), platební schopnost je vícerozměrné kriterium
11.2.2. Efektivnost
vliv daní na ekon. chování subjektů - nutnost minimalizace distorzních ( rušivých ) vlivů na ceny, distorzní účinky - téměř všechny daně
výše nákladů na správu - jak náklady státu, tak náklady poplatníka (mnohem vyšší)
celk. daň. břemeno = daň + admin. náklady + dodat. daň. břemeno
snížení důchodu (hledání opt. oblasti aktivity)
dodat. daň. břemeno (ztráta času, menší pohodlí...)
Nedaňové příjmy
10.3. Nedaňové příjmy
• pojistné na soc. pojištění a příspěvek na politiku zaměstnanosti (27%)
• povinné příspěvky do státních fondů
• cla (4%)
celková odvodová povinnost - souhrn všech plateb, které jsou subjekty povinny podle zákona platit
většina plateb - státní rozpočet, ale daň z nemovitostí a většina daní z příjmů fyz. osob plynou obcím a okresům
pojistné na všeob. zdrav. pojištění - plyne do VZP a následně do dalších pojišťoven
SP - vyčleněny z balíku stát. příjmů s účelovým určením
- obsahuje nemocenské pojištění, pojistné na důch. zabezpečení a příspěvek na politiku zaměstnanosti
pojištěnci - zaměstnanci, osoby sam. výdělečně činné
jiné nedaň. příjmy - pojistné na všeob. zdrav. pojištění - povinně všichni občané, kromě těch, za které platí stát (děti, studenti, matky s dětmi)
cla - součástí daně při dovozu zboží
• pojistné na soc. pojištění a příspěvek na politiku zaměstnanosti (27%)
• povinné příspěvky do státních fondů
• cla (4%)
celková odvodová povinnost - souhrn všech plateb, které jsou subjekty povinny podle zákona platit
většina plateb - státní rozpočet, ale daň z nemovitostí a většina daní z příjmů fyz. osob plynou obcím a okresům
pojistné na všeob. zdrav. pojištění - plyne do VZP a následně do dalších pojišťoven
SP - vyčleněny z balíku stát. příjmů s účelovým určením
- obsahuje nemocenské pojištění, pojistné na důch. zabezpečení a příspěvek na politiku zaměstnanosti
pojištěnci - zaměstnanci, osoby sam. výdělečně činné
jiné nedaň. příjmy - pojistné na všeob. zdrav. pojištění - povinně všichni občané, kromě těch, za které platí stát (děti, studenti, matky s dětmi)
cla - součástí daně při dovozu zboží
Charakteristické znaky jednotlivých druhů daní
10.4. Charakteristické znaky jednotlivých druhů daní
daně z příjmů - nejvýnosnější zdroj rozp. soustavy
daň z příjmů fyz. osob - sazba je výrazně progresívní
DZPFO
veškeré příjmy (ze záv. činnosti, z podnikání, z pronájmu, z kap. majetku, ostatní)
- příjmy vyňaté ze zdanění
- příjmy tvořící sam. daň. základy
- příjmy osvobozené od daně z příjmů fyz. osob
= základ daně - odečitatelné položky
- nezdanitelné části
= daň. základ po snížení × sazba daně
= DAŇ
DZPPO - platí všechny společnosti s vyjímkou VOS, sazba je lineární, podíl na veř. příjmech se snižuje.
veškeré příjmy
- příjmy vyňaté ze zdanění (dary, dědictví, zisk z privatizace)
- osvobozené příjmy (úroky ze stát. dluhopisů aj.)
- příjmy tvořící sam. daň. základy
= zdanitelné příjmy - náklady na dosažení, udržení a zajištění příjmů
= základ daně - odečitatelné položky (ztráta, dary na veř. prospěšné účely)
= základ daně po snížení × sazba daně
= daň - slevy na dani (zaměstnání osob se SPS, zamezení dvojího zdanění dividend)
= daň po slevě
daně z příjmů - nejvýnosnější zdroj rozp. soustavy
daň z příjmů fyz. osob - sazba je výrazně progresívní
DZPFO
veškeré příjmy (ze záv. činnosti, z podnikání, z pronájmu, z kap. majetku, ostatní)
- příjmy vyňaté ze zdanění
- příjmy tvořící sam. daň. základy
- příjmy osvobozené od daně z příjmů fyz. osob
= základ daně - odečitatelné položky
- nezdanitelné části
= daň. základ po snížení × sazba daně
= DAŇ
DZPPO - platí všechny společnosti s vyjímkou VOS, sazba je lineární, podíl na veř. příjmech se snižuje.
veškeré příjmy
- příjmy vyňaté ze zdanění (dary, dědictví, zisk z privatizace)
- osvobozené příjmy (úroky ze stát. dluhopisů aj.)
- příjmy tvořící sam. daň. základy
= zdanitelné příjmy - náklady na dosažení, udržení a zajištění příjmů
= základ daně - odečitatelné položky (ztráta, dary na veř. prospěšné účely)
= základ daně po snížení × sazba daně
= daň - slevy na dani (zaměstnání osob se SPS, zamezení dvojího zdanění dividend)
= daň po slevě
Definování daně
9.3. Definování daně:
9.3.1. Kdo ( daňový subjekt )
( fyz. i práv. osoba ) rozdíl mezi plátcem ( odvádí daň státu )a poplatníkem ( nese daň. břemeno )
9.3.2. Z čeho ( předmět )
důchod, majetek, spotřeba
modifikace předmětu daně - zúžení ( vynětí či osvobození od daně ) nebo kvantifikace ( matematické vyjádření )
modifikovaný základ lze ještě upravovat o odčitatelné položky
9.3.3. Velikost daňové sazby
• Paušální - pevná absolutní částka
• procentní sazba
• lineární ( procento daně se nemění se změnou velikosti základu )
• progresivní - s růstem základu růst sazby ( lineárně, mírně klouzavě, stupňovitě )
možnost slevy na dani či prominutí daně
9.3.4. Způsob vyměření
• daňové přiznání - vypočte sám subjekt, který nese plnou zodpovědnost ( daň z příjmů práv. a fyz. osob podnikatelských )
• srážka u zdroje příjmu - daň vypočítává a odvádí plátce, který příjem vyplatil, zodpovědnost nese plátce
• daňový výměr - stanovuje správce daně individuálně pro daný případ
• dohodou
9.3.5. Způsob placení
• jednorázově
• splátky
• zálohově s konečným vyrovnáním
9.3.6. Splatnost
stanovení termínu, určení sankcí ( ČR podle počtu dní, není stanovena horní hranice penále )
9.3.1. Kdo ( daňový subjekt )
( fyz. i práv. osoba ) rozdíl mezi plátcem ( odvádí daň státu )a poplatníkem ( nese daň. břemeno )
9.3.2. Z čeho ( předmět )
důchod, majetek, spotřeba
modifikace předmětu daně - zúžení ( vynětí či osvobození od daně ) nebo kvantifikace ( matematické vyjádření )
modifikovaný základ lze ještě upravovat o odčitatelné položky
9.3.3. Velikost daňové sazby
• Paušální - pevná absolutní částka
• procentní sazba
• lineární ( procento daně se nemění se změnou velikosti základu )
• progresivní - s růstem základu růst sazby ( lineárně, mírně klouzavě, stupňovitě )
možnost slevy na dani či prominutí daně
9.3.4. Způsob vyměření
• daňové přiznání - vypočte sám subjekt, který nese plnou zodpovědnost ( daň z příjmů práv. a fyz. osob podnikatelských )
• srážka u zdroje příjmu - daň vypočítává a odvádí plátce, který příjem vyplatil, zodpovědnost nese plátce
• daňový výměr - stanovuje správce daně individuálně pro daný případ
• dohodou
9.3.5. Způsob placení
• jednorázově
• splátky
• zálohově s konečným vyrovnáním
9.3.6. Splatnost
stanovení termínu, určení sankcí ( ČR podle počtu dní, není stanovena horní hranice penále )
DAŇOVÁ SOUSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY
10. DAŇOVÁ SOUSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY
10.1. hlavní rysy daň. systému ČR ( oproti socialismu ):
• zvýšení daň. spravedlnosti
• zvýšení podílu daní ze spotřeby včetně větší rovnoměrnosti zdanění jednotlivých komodit
• snížení a sjednocení zdanění práv. osob
• zvýšení váhy a sjednocení zdanění fyz. osob
• využití fisk. soustavy jako nástroje MAE regulace
• harmonizace našeho daň. systému s EU
• vyčlenění systému pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
10.2. Daňové příjmy
10.2.1. Přímé daně
• Daně z příjmů 31% – fyzických a právnických osob
• Majetkové daně 2% – z nemovitostí ( pozemků a staveb ), silniční, dědická, darovací, z převodu nemovitostí.
10.2.2. Nepřímé daně
• Všeobecné 22% – DPH ( 5 a 22% )
• Výběrové 10% – spotřební daně ( z piva, vína, lihovin, tabáku a tabákových výrobků, z uhlovodíkových paliv a maziv ).
• K ochraně životního prostředí. Zatím nejsou zavedeny
10.1. hlavní rysy daň. systému ČR ( oproti socialismu ):
• zvýšení daň. spravedlnosti
• zvýšení podílu daní ze spotřeby včetně větší rovnoměrnosti zdanění jednotlivých komodit
• snížení a sjednocení zdanění práv. osob
• zvýšení váhy a sjednocení zdanění fyz. osob
• využití fisk. soustavy jako nástroje MAE regulace
• harmonizace našeho daň. systému s EU
• vyčlenění systému pojistného na všeobecné zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
10.2. Daňové příjmy
10.2.1. Přímé daně
• Daně z příjmů 31% – fyzických a právnických osob
• Majetkové daně 2% – z nemovitostí ( pozemků a staveb ), silniční, dědická, darovací, z převodu nemovitostí.
10.2.2. Nepřímé daně
• Všeobecné 22% – DPH ( 5 a 22% )
• Výběrové 10% – spotřební daně ( z piva, vína, lihovin, tabáku a tabákových výrobků, z uhlovodíkových paliv a maziv ).
• K ochraně životního prostředí. Zatím nejsou zavedeny
VEŘEJNÉ PŘÍJMY - DYNAMIKA A STRUKTURA
8. VEŘEJNÉ PŘÍJMY - DYNAMIKA A STRUKTURA.
veř. příjmy - zákl. zdroj krytí veř. výdajů, souvisejí s redistribucí, představují rozpočtové omezení v případě vyrovnaného hospodaření.
8.1. Členění veř. příjmů:
Z hlediska návratnosti na nenávratné ( většina ) a návratné ( např. vládní úvěry )
Z hlediska časového na běžné a kapitálové, běžné - k financování běžných výdajů - 2 skupiny - nenávratné daňové, nedaňové ( návratné i nenávratné ), kapitálové - jsou nedaňové, jak návratné tak nenávratné
Z hlediska závaznosti na povinné ( daně ) a fakultativní ( dobrovolné )
Z hlediska daňové pravomoci na celostátní a místní
státní a municipální - podle pravomoci vybírání
podle daňového určení - státní, svěřené ( celostátně placené do místních rozpočtů ), municipální
daňové příjmy - daně a cla ( veř. jednorázově placené dávky z hodnoty zboží při přechodu státní hranice ). Představují rozhodující část veřejných rozpočtů.
Daň je povinná a nenávratná, pravidelně se opakující platba do veřejného rozpočtu bez nároku na protiplnění.
Důvodem existence daní je tzv. fiskální důvod – daně jsou nejdůležitější příjem veřejných rozpočtů a ekonomický důvod – slouží k realizace záměrů vlády
Daňová kvóta = daně / HDP teď asi 20%
Složená daňová kvóta = daně+SP / HDP teď asi 37%
Lafferova křivka – znázorňuje závislost daňového výnosu na míře zdanění.
nedaňové příjmy - příjmy z veř. podnikání ( uživatelské poplatky ), příjmy z podnikání se státním majetkem ( nájmy, prodeje ), poplatky za úkony ( závazná výše ), popř. dávky.
Fiskální příjmy – jsou příjmy plynoucí do veřejných rozpočtů.
Parafiskální příjmy - povinné příspěvky a dávky vybírané na základě zákona, ale neplynou do veřejných rozpočtů, ale jsou účelově vázané a proto plynoucí do mimorozpočtových fondů - zdravotní pojištění, soc. zabezpečení, důchodové pojištění
veř. příjmy - zákl. zdroj krytí veř. výdajů, souvisejí s redistribucí, představují rozpočtové omezení v případě vyrovnaného hospodaření.
8.1. Členění veř. příjmů:
Z hlediska návratnosti na nenávratné ( většina ) a návratné ( např. vládní úvěry )
Z hlediska časového na běžné a kapitálové, běžné - k financování běžných výdajů - 2 skupiny - nenávratné daňové, nedaňové ( návratné i nenávratné ), kapitálové - jsou nedaňové, jak návratné tak nenávratné
Z hlediska závaznosti na povinné ( daně ) a fakultativní ( dobrovolné )
Z hlediska daňové pravomoci na celostátní a místní
státní a municipální - podle pravomoci vybírání
podle daňového určení - státní, svěřené ( celostátně placené do místních rozpočtů ), municipální
daňové příjmy - daně a cla ( veř. jednorázově placené dávky z hodnoty zboží při přechodu státní hranice ). Představují rozhodující část veřejných rozpočtů.
Daň je povinná a nenávratná, pravidelně se opakující platba do veřejného rozpočtu bez nároku na protiplnění.
Důvodem existence daní je tzv. fiskální důvod – daně jsou nejdůležitější příjem veřejných rozpočtů a ekonomický důvod – slouží k realizace záměrů vlády
Daňová kvóta = daně / HDP teď asi 20%
Složená daňová kvóta = daně+SP / HDP teď asi 37%
Lafferova křivka – znázorňuje závislost daňového výnosu na míře zdanění.
nedaňové příjmy - příjmy z veř. podnikání ( uživatelské poplatky ), příjmy z podnikání se státním majetkem ( nájmy, prodeje ), poplatky za úkony ( závazná výše ), popř. dávky.
Fiskální příjmy – jsou příjmy plynoucí do veřejných rozpočtů.
Parafiskální příjmy - povinné příspěvky a dávky vybírané na základě zákona, ale neplynou do veřejných rozpočtů, ale jsou účelově vázané a proto plynoucí do mimorozpočtových fondů - zdravotní pojištění, soc. zabezpečení, důchodové pojištění
DAŇOVÁ TYPOLOGIE A KLASIFIKACE
9. DAŇOVÁ TYPOLOGIE A KLASIFIKACE.
9.1. Funkce daní
• Fiskální – zabezpečuje dostatek prostředků k úhradě veřejných výdajů. Je nejstarší, je úzce propojena s alokační funkcí veřejného rozpočtu.
• Redistribuční
• Stabilizační
9.2. Členění daní:
podle přesunu - přímé - vyměřeny konkrétnímu poplatníkovi ( důchodové, majetkové ) a nepřímé - možnost přesunout na jiného ( spotřební )
podle vztahu k plat. schopnosti poplatníka - osobní - zohledňují plat. schopnost ( důchodové u fyz. osob ) a in rem - bez ohledu na plat. schopnost (DPH,důch. u práv. osob, majetkové)
podle subjektu - placené fyz. osobou - zdanění domácností ( platí hlava rodiny za celou rodinu )nebo placené práv. osobou
podle předmětu ( objektu ) - důchodové ( platí se i z důchodů vyplácených naturálně ), majetkové ( daní se držba, prodej i dědictví ), spotřební ( univerzální - DPH, selektivní=akcízy - z benzínu )
9.1. Funkce daní
• Fiskální – zabezpečuje dostatek prostředků k úhradě veřejných výdajů. Je nejstarší, je úzce propojena s alokační funkcí veřejného rozpočtu.
• Redistribuční
• Stabilizační
9.2. Členění daní:
podle přesunu - přímé - vyměřeny konkrétnímu poplatníkovi ( důchodové, majetkové ) a nepřímé - možnost přesunout na jiného ( spotřební )
podle vztahu k plat. schopnosti poplatníka - osobní - zohledňují plat. schopnost ( důchodové u fyz. osob ) a in rem - bez ohledu na plat. schopnost (DPH,důch. u práv. osob, majetkové)
podle subjektu - placené fyz. osobou - zdanění domácností ( platí hlava rodiny za celou rodinu )nebo placené práv. osobou
podle předmětu ( objektu ) - důchodové ( platí se i z důchodů vyplácených naturálně ), majetkové ( daní se držba, prodej i dědictví ), spotřební ( univerzální - DPH, selektivní=akcízy - z benzínu )
FISKÁLNÍ FEDERALISMUS
7. FISKÁLNÍ FEDERALISMUS. OPTIMALIZACE ÚZEMNÍ ALOKACE FISKÁLNÍCH FUNKCÍ
Veřejná vláda je kombinací všech vládních jednotek na úrovni:
• nadnárodní autority
• ústřední vlády
• Státní nebo republikové vlády
• Municipální vlády
Fiskálním federalizmem rozumíme vertikální a horizontální strukturu rozpočtové soustavy a vztahy uvnitř víceúrovňového finančního systému, tj. optimální přiřazení příjmů a výdajů jednotlivým článkům rozpočtové soustavy a optimalizace finančních vztahů mezi těmito články.
FF souvisí s rozdílným využitím jednotlivých fiskálních funkcí jednotlivými vládními úrovněmi, rozdělením kompetencí, stanovením daňové pravomoci, daňovém určení a využívání transferů.
Fiskální decentralizace posiluje pravomoc a odpovědnost nižších vládních úrovní za zabezpečení a financování veřejných statků.
Existují tři hlavní modely fiskálního federalizmu:
• Centralizovaný
• Decentralizovaný
• Kombinovaný – nejvíce využívaný
Veřejná vláda je kombinací všech vládních jednotek na úrovni:
• nadnárodní autority
• ústřední vlády
• Státní nebo republikové vlády
• Municipální vlády
Fiskálním federalizmem rozumíme vertikální a horizontální strukturu rozpočtové soustavy a vztahy uvnitř víceúrovňového finančního systému, tj. optimální přiřazení příjmů a výdajů jednotlivým článkům rozpočtové soustavy a optimalizace finančních vztahů mezi těmito články.
FF souvisí s rozdílným využitím jednotlivých fiskálních funkcí jednotlivými vládními úrovněmi, rozdělením kompetencí, stanovením daňové pravomoci, daňovém určení a využívání transferů.
Fiskální decentralizace posiluje pravomoc a odpovědnost nižších vládních úrovní za zabezpečení a financování veřejných statků.
Existují tři hlavní modely fiskálního federalizmu:
• Centralizovaný
• Decentralizovaný
• Kombinovaný – nejvíce využívaný
Fiskální funkce ve fiskálním federalizmu
7.1. Fiskální funkce ve fiskálním federalizmu
7.1.1. Alokační funkce
!!!! Fiskální decentralizace souvisí s efektivním využíváním alokační funkce – tj. účelné a hospodárné zajišťování veřejných statků!!!!
Pro hospodárné a účelné použití finančních prostředků na zajištění veřejných statků je vhodné stanovit:
• Optimální velikost fiskálního společenství
• Optimální objem veřejného statku
• Optimální strukturu veřejných statků
Tieboutova hypotéza: konkurence mezi obcemi v zabezpečování veřejných statků na základě zjištěných preferencí obyvatel vede k zabezpečování právě preferovaných veřejných statků, a to nejefektivnějším způsobem.
7.1.2. Redistribuční funkce
Využití redistribuční funkce na jednotlivých úrovních předpokládá daňovou pravomoc těchto úrovní. S tím je spojeno nebezpečí daňové konkurence mezi jednotlivými regiony. Využívání R.F na municipální úrovni je velmi omezené.
Přerozdělovací procesy uvnitř rozpočtové soustavy se uskutečňují peněžními transfery ve formě:
Specifických ( účelových ) dotací ( rovnocenné a nerovnocenné )
Všeobecných ( neúčelových ) dotací ( běžné a kapitálové )
7.1.2.1. Specifické - účelové dotace
Mají formu podmíněné dotace – v případě rovnocenného podílu všech vládních úrovní jde o rovnocenné podmíněné specifické dotace. Nutí příjemce k větší hospodárnosti,zvýšení vlastních příjmů…, protože se na dotaci sám podílí.
V případě, že jde o nerovnocenné dotace, tak není subjekt motivován ke zvyšování vlastních příjmů
Transfery jsou hlavním nástrojem vlády při usměrňování rozhodování nižších vládních úrovní o struktuře, kvantitě a kvalitě zabezpečovaných veřejných statků.
7.1.3. Stabilizační funkce
Její využití na nižší než ústřední vládní úrovni je velmi omezené.
7.1.4. Závěr
Redistribuční a stabilizační fce je efektivní využívat hlavně na centrální úrovni.
7.1.1. Alokační funkce
!!!! Fiskální decentralizace souvisí s efektivním využíváním alokační funkce – tj. účelné a hospodárné zajišťování veřejných statků!!!!
Pro hospodárné a účelné použití finančních prostředků na zajištění veřejných statků je vhodné stanovit:
• Optimální velikost fiskálního společenství
• Optimální objem veřejného statku
• Optimální strukturu veřejných statků
Tieboutova hypotéza: konkurence mezi obcemi v zabezpečování veřejných statků na základě zjištěných preferencí obyvatel vede k zabezpečování právě preferovaných veřejných statků, a to nejefektivnějším způsobem.
7.1.2. Redistribuční funkce
Využití redistribuční funkce na jednotlivých úrovních předpokládá daňovou pravomoc těchto úrovní. S tím je spojeno nebezpečí daňové konkurence mezi jednotlivými regiony. Využívání R.F na municipální úrovni je velmi omezené.
Přerozdělovací procesy uvnitř rozpočtové soustavy se uskutečňují peněžními transfery ve formě:
Specifických ( účelových ) dotací ( rovnocenné a nerovnocenné )
Všeobecných ( neúčelových ) dotací ( běžné a kapitálové )
7.1.2.1. Specifické - účelové dotace
Mají formu podmíněné dotace – v případě rovnocenného podílu všech vládních úrovní jde o rovnocenné podmíněné specifické dotace. Nutí příjemce k větší hospodárnosti,zvýšení vlastních příjmů…, protože se na dotaci sám podílí.
V případě, že jde o nerovnocenné dotace, tak není subjekt motivován ke zvyšování vlastních příjmů
Transfery jsou hlavním nástrojem vlády při usměrňování rozhodování nižších vládních úrovní o struktuře, kvantitě a kvalitě zabezpečovaných veřejných statků.
7.1.3. Stabilizační funkce
Její využití na nižší než ústřední vládní úrovni je velmi omezené.
7.1.4. Závěr
Redistribuční a stabilizační fce je efektivní využívat hlavně na centrální úrovni.
Rozpočtový proces
6.5. Rozpočtový proces
činnost spojená se sestavením návrhu rozpočtu, jeho projednáváním a schvalováním, jeho plnění ( realizace ) a následná kontrola.
všechny etapy rozpočtového procesu zabírají cca 2 roky
rozpočtové provizorium - pokud se nestihne rozpočet schválit, pracuje se s provizoriem, většinou odvozeným z minulého období nebo z vládního návrhu.
6.6. Rozpočtová skladba
systematické, jednotné, přehledné a závazné třídění rozpočtových příjmů a výdajů podle určitých hledisek třídění
slouží k zajištění souměřitelnosti a srovnatelnosti hodnot
3 hlediska:
• organizační členění
• odvětvové členění
• členění podle ekon. druhů příjmů a výdajů
identifikace pomocí 11timístného čísla
činnost spojená se sestavením návrhu rozpočtu, jeho projednáváním a schvalováním, jeho plnění ( realizace ) a následná kontrola.
všechny etapy rozpočtového procesu zabírají cca 2 roky
rozpočtové provizorium - pokud se nestihne rozpočet schválit, pracuje se s provizoriem, většinou odvozeným z minulého období nebo z vládního návrhu.
6.6. Rozpočtová skladba
systematické, jednotné, přehledné a závazné třídění rozpočtových příjmů a výdajů podle určitých hledisek třídění
slouží k zajištění souměřitelnosti a srovnatelnosti hodnot
3 hlediska:
• organizační členění
• odvětvové členění
• členění podle ekon. druhů příjmů a výdajů
identifikace pomocí 11timístného čísla
Státní rozpočet z hlediska
6.2.1. Státní rozpočet z hlediska:
• ekonomického je to nástroj hospodářské politiky vlády
• účetního je to finanční bilance příjmů a výdajů
• právního je to zákon
• časového je to finanční plán objemu a struktury příjmů a výdajů
rozdělení rozpočtu – běžné ( týkající se daného období ) a kapitálové položky, řádné a mimořádné položky
rozpočtové období - většinou kalendářní rok
rozpočtové zásady:
• každoroční sestavování a schvalování rozpočtu
• reálnost a pravdivost rozpočtu
• úplnost a jednoznačnost rozpočtu
• dlouhodobá vyrovnanost rozpočtu
• publicita
6.3. Funkce SR:
• alokační – nejstarší fce SR. Alokace zdrojů prostřednictvím SR do produkce veř. statků netržního či polotržního charakteru. Náklady jsou kryty daněmi. Podíl na celkových výdajích vyspělých zemí 30 - 35%
• redistribuční - zmírnění důchodové a sociální nerovnosti, využívání teorie ekonomie blahobytu - sociální transfery. Krytí opět pomocí daní. Podíl na celkových výdajích 30 - 60 %, podíl roste. Redistribuce je zajišťována prostřednictvím:
1. Progresivních důchodových a majetkových daní
2. Transferů
3. Vyšší zdanění luxusního zboží, popř. dotace zboží pro slabší soc. vrstvy
• stabilizační - předcházení hosp. krizím, vyrovnání cykličnosti výroby - vládní nákupy a investice ( tj. stimulace AD, multiplik. mechanismus ). podíl na celk. výdajích státu 10 - 20 %, podíl klesá.
• hlavním faktorem dynamizace a stabilizace jsou daně ( progresivní důchodové daně – automatický vestavěný stabilizátor )
• cenou stabilizace jsou infl. tendence a narušování měn. stability - přechod od stimulace D ke stimulaci S pomocí nižších daní.
• ekonomického je to nástroj hospodářské politiky vlády
• účetního je to finanční bilance příjmů a výdajů
• právního je to zákon
• časového je to finanční plán objemu a struktury příjmů a výdajů
rozdělení rozpočtu – běžné ( týkající se daného období ) a kapitálové položky, řádné a mimořádné položky
rozpočtové období - většinou kalendářní rok
rozpočtové zásady:
• každoroční sestavování a schvalování rozpočtu
• reálnost a pravdivost rozpočtu
• úplnost a jednoznačnost rozpočtu
• dlouhodobá vyrovnanost rozpočtu
• publicita
6.3. Funkce SR:
• alokační – nejstarší fce SR. Alokace zdrojů prostřednictvím SR do produkce veř. statků netržního či polotržního charakteru. Náklady jsou kryty daněmi. Podíl na celkových výdajích vyspělých zemí 30 - 35%
• redistribuční - zmírnění důchodové a sociální nerovnosti, využívání teorie ekonomie blahobytu - sociální transfery. Krytí opět pomocí daní. Podíl na celkových výdajích 30 - 60 %, podíl roste. Redistribuce je zajišťována prostřednictvím:
1. Progresivních důchodových a majetkových daní
2. Transferů
3. Vyšší zdanění luxusního zboží, popř. dotace zboží pro slabší soc. vrstvy
• stabilizační - předcházení hosp. krizím, vyrovnání cykličnosti výroby - vládní nákupy a investice ( tj. stimulace AD, multiplik. mechanismus ). podíl na celk. výdajích státu 10 - 20 %, podíl klesá.
• hlavním faktorem dynamizace a stabilizace jsou daně ( progresivní důchodové daně – automatický vestavěný stabilizátor )
• cenou stabilizace jsou infl. tendence a narušování měn. stability - přechod od stimulace D ke stimulaci S pomocí nižších daní.
Rozpočtová soustava
6.4. Rozpočtová soustava
Rozpočtovou soustavou se rozumí:
1. soustava rozpočtových orgánů a institucí, které zabezpečují veřejné rozpočty ( MF, finanční úřady, finanční ředitelství, finanční odbory měst a obcí )
2. soustava veř. rozpočtů a rozpočtových vztahů, kde jednotlivé rozpočty se považují za články rozpočtové soustavy.
6.4.1. Rozpočtová soustava ČR:
• Státní rozpočet ČR
• rozpočty okresních úřadů
• rozpočty municipalit
• státní účelové peněžní fondy ( FNM, fondy zdrav. Pojišťoven … )
• rozpočty ROPO
6.4.2. Mimorozpočtové fondy:
PGRLF
EGAP
ČEB
ČMZRB
Tyto fondy nepatří do veřejné rozpočtové soustavy!!!!
6.4.3. Rozpočtová pravidla:
daňové určení
pravidla hospodaření s prostředky SR
sankce za porušování rozpočtové kázně
možné rozpočtové přesuny v rámci rozpočtových opatření
Rozpočtovou soustavou se rozumí:
1. soustava rozpočtových orgánů a institucí, které zabezpečují veřejné rozpočty ( MF, finanční úřady, finanční ředitelství, finanční odbory měst a obcí )
2. soustava veř. rozpočtů a rozpočtových vztahů, kde jednotlivé rozpočty se považují za články rozpočtové soustavy.
6.4.1. Rozpočtová soustava ČR:
• Státní rozpočet ČR
• rozpočty okresních úřadů
• rozpočty municipalit
• státní účelové peněžní fondy ( FNM, fondy zdrav. Pojišťoven … )
• rozpočty ROPO
6.4.2. Mimorozpočtové fondy:
PGRLF
EGAP
ČEB
ČMZRB
Tyto fondy nepatří do veřejné rozpočtové soustavy!!!!
6.4.3. Rozpočtová pravidla:
daňové určení
pravidla hospodaření s prostředky SR
sankce za porušování rozpočtové kázně
možné rozpočtové přesuny v rámci rozpočtových opatření
STÁTNÍ ROZPOČET. ROZPOČTOVÝ PROCES. ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA
6. STÁTNÍ ROZPOČET. ROZPOČTOVÝ PROCES. ROZPOČTOVÁ SOUSTAVA.
6.1. Historie SR
• růst významu kolektivních hledisek přinesl růst významu redistribuční fce státu, tj. i veř. rozpočtu, s cílem stabilizace hospodářství
• první náznaky u klasiků ( Smith, Ricardo ), posléze teorie tržních selhání, ve 20. stol. růst veř. sektoru a tlak na růst daní. Zlaté pravidlo vyrovnanosti rozpočtu
• neoklasici - soustředění na poptávku spotřebitele, na veř. sektor jsou uplatňovány nároky na efektivnost jako na sektor soukromý
• teorie welfare ekonomiky - stát má povinnost zasahovat do ekonomiky pro zvýšení blahobytu celé společnosti
• keynesiánství - důraz na stabilizační fci pomocí stimulace spotřeby a investic; vyrovnanost rozpočtu výhradně dlouhodobě, cyklicky při využití vestavěných stabilizátorů.
• monetaristé - deficit SR působí inflaci, využívání mon. i fisk. politiky, negativní působení vysokých daní, stimulace nabídky
6.2. Pojem
SR je centralizovaný peněžní fond, který je vytvářen, rozdělován a používán především s využitím nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování. Je nejvýznamnějším rozpočtem v soustavě veřejných rozpočtů.
veřejný rozpočet - soustava rozpočtů za všechny vládní úrovně
6.1. Historie SR
• růst významu kolektivních hledisek přinesl růst významu redistribuční fce státu, tj. i veř. rozpočtu, s cílem stabilizace hospodářství
• první náznaky u klasiků ( Smith, Ricardo ), posléze teorie tržních selhání, ve 20. stol. růst veř. sektoru a tlak na růst daní. Zlaté pravidlo vyrovnanosti rozpočtu
• neoklasici - soustředění na poptávku spotřebitele, na veř. sektor jsou uplatňovány nároky na efektivnost jako na sektor soukromý
• teorie welfare ekonomiky - stát má povinnost zasahovat do ekonomiky pro zvýšení blahobytu celé společnosti
• keynesiánství - důraz na stabilizační fci pomocí stimulace spotřeby a investic; vyrovnanost rozpočtu výhradně dlouhodobě, cyklicky při využití vestavěných stabilizátorů.
• monetaristé - deficit SR působí inflaci, využívání mon. i fisk. politiky, negativní působení vysokých daní, stimulace nabídky
6.2. Pojem
SR je centralizovaný peněžní fond, který je vytvářen, rozdělován a používán především s využitím nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování. Je nejvýznamnějším rozpočtem v soustavě veřejných rozpočtů.
veřejný rozpočet - soustava rozpočtů za všechny vládní úrovně
Příčiny růstu objemu veř. výdajů
4.4. Příčiny růstu objemu veř. výdajů:
• změny populace - absolutní růst obyvatelstva, změny demograf. struktury – stárnutí
• technologické změny
• inflační vlivy - I se při nákupu veř. sektorem projevuje víc než u soukr. sektoru
• Baumolův zákon - náklady na jednotku výkonu ve veř. sektoru se stále zvyšují z důvodu růstu mezd.
• Demonstrační efekt - porovnávání živ. úrovně a výše veř. výdajů s ostatními zeměmi, tendence sbližování s nimi
• politické a sociální aspekty – např. fiskální iluze
• Wagnerův zákon - podíl veř. výdajů na HDP roste s růstem důchodu na obyvatele, resp. s hosp. rozvojem země. elasticita veř. výdajů je větší než 1
Teorie prahových efektů ( Peacock – Wiseman ) - v případě nepříznivého ekon. vývoje jsou poplatníci ochotni akceptovat navýšení daň. povinnosti, což vede k růstu veř. výdajů. Po skončení nepříznivého stavu se veř. výdaje již na původní úroveň nevrátí.
Teorie stupňovitého růstu - zdůraznění technol. změn jako zákl. faktoru růstu veř. výdajů. 3 období vývoje společnosti - předindustriální, industriální, postindustriální
Teorie státu blahobytu - stát se snaží zajistit občanům určitou živ. úroveň bez ohledu na to, jaké jsou jejich příjmy.
• změny populace - absolutní růst obyvatelstva, změny demograf. struktury – stárnutí
• technologické změny
• inflační vlivy - I se při nákupu veř. sektorem projevuje víc než u soukr. sektoru
• Baumolův zákon - náklady na jednotku výkonu ve veř. sektoru se stále zvyšují z důvodu růstu mezd.
• Demonstrační efekt - porovnávání živ. úrovně a výše veř. výdajů s ostatními zeměmi, tendence sbližování s nimi
• politické a sociální aspekty – např. fiskální iluze
• Wagnerův zákon - podíl veř. výdajů na HDP roste s růstem důchodu na obyvatele, resp. s hosp. rozvojem země. elasticita veř. výdajů je větší než 1
Teorie prahových efektů ( Peacock – Wiseman ) - v případě nepříznivého ekon. vývoje jsou poplatníci ochotni akceptovat navýšení daň. povinnosti, což vede k růstu veř. výdajů. Po skončení nepříznivého stavu se veř. výdaje již na původní úroveň nevrátí.
Teorie stupňovitého růstu - zdůraznění technol. změn jako zákl. faktoru růstu veř. výdajů. 3 období vývoje společnosti - předindustriální, industriální, postindustriální
Teorie státu blahobytu - stát se snaží zajistit občanům určitou živ. úroveň bez ohledu na to, jaké jsou jejich příjmy.
EFEKTIVNOST VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ
5. EFEKTIVNOST VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ
5.1. Neefektivnost veř. výdajů - důvody:
• neoprávněné zařazení projektu do veř. sektoru - soukr. sektor by si počínal efektivněji
• alokační neefektivnost - veř. správa nemusí vybrat správnou variantu
• produkční neefektivnost - v rámci veř. sektoru existuje efektivnější varianta provedení ( s nižšími C )
• redistribuční neefektivnost - špatný odhad důsledků a dopadů fisk. politiky
5.2. Analýza veř. výdajů
- kompromis mezi efektivností a spravedlností
1. proč se veř. výdaj uskutečňuje a jakého cíle má být dosaženo
2. nalezení alternativních možností - dotační a daňová politika, státní produkce, státní regulace
3. rozbor jednotlivých variant z pohledu efektivnosti, určení nákladů na dosažení žádoucího efektu ( např. metoda nákladů a výnosů )
4. zhodnocení variant podle splnění zadaných cílů
5. zhodnocení společensko-politických souvislostí
5.2.1. Postup při výběru variant
3 postupy:
1. seřazení dle čistého užitku (tj. B - C)
2. seřazení podle poměru užitku a nákladů - realizace projektů s největším efektem
3. seřazení podle pravidla minimalizace nespotřebované částky
nejužívanější je postup č. 2.
5.2.2. Efekty, které veřejné výdaje vyvolávají:
příjmový (důchodový) efekt - změna kupní síly subjektu ( pomocí peněž. dávek )
substituční efekt - projevuje se spolu s důch. efektem, může být vyvolán dotacemi
zvýhodnění pouze jednoho ze statků
5.1. Neefektivnost veř. výdajů - důvody:
• neoprávněné zařazení projektu do veř. sektoru - soukr. sektor by si počínal efektivněji
• alokační neefektivnost - veř. správa nemusí vybrat správnou variantu
• produkční neefektivnost - v rámci veř. sektoru existuje efektivnější varianta provedení ( s nižšími C )
• redistribuční neefektivnost - špatný odhad důsledků a dopadů fisk. politiky
5.2. Analýza veř. výdajů
- kompromis mezi efektivností a spravedlností
1. proč se veř. výdaj uskutečňuje a jakého cíle má být dosaženo
2. nalezení alternativních možností - dotační a daňová politika, státní produkce, státní regulace
3. rozbor jednotlivých variant z pohledu efektivnosti, určení nákladů na dosažení žádoucího efektu ( např. metoda nákladů a výnosů )
4. zhodnocení variant podle splnění zadaných cílů
5. zhodnocení společensko-politických souvislostí
5.2.1. Postup při výběru variant
3 postupy:
1. seřazení dle čistého užitku (tj. B - C)
2. seřazení podle poměru užitku a nákladů - realizace projektů s největším efektem
3. seřazení podle pravidla minimalizace nespotřebované částky
nejužívanější je postup č. 2.
5.2.2. Efekty, které veřejné výdaje vyvolávají:
příjmový (důchodový) efekt - změna kupní síly subjektu ( pomocí peněž. dávek )
substituční efekt - projevuje se spolu s důch. efektem, může být vyvolán dotacemi
zvýhodnění pouze jednoho ze statků
Základní fiskální funkce vlády
2.4. Základní fiskální funkce vlády
• alokační - produkce veř. statků, poměr produkce tržních a netržních statků
• redistribuční - snaha o spravedlivé rozdělení
• stabilizační - využití výdajové a daňové politiky k dosažení stability mae veličin
redistribuce - ovlivňuje chování a očekávání ekonomických subjektů - progresívní zdanění vyšších příjmových skupin, zdanění lux. zboží, dotace k cenám zboží
stabilizační opatření:
• monetární politika - ovlivňuje cenovou hladinu množstvím peněz v oběhu
• fiskální politika - ovlivňuje celkovou poptávku pomocí veř. příjmů a výdajů
nekonzistence mezi jednotlivými fiskálními funkcemi znamená nemožnost uspokojovat všechny navzájem se vylučující cíle - nutnost stanovit priority.
• alokační - produkce veř. statků, poměr produkce tržních a netržních statků
• redistribuční - snaha o spravedlivé rozdělení
• stabilizační - využití výdajové a daňové politiky k dosažení stability mae veličin
redistribuce - ovlivňuje chování a očekávání ekonomických subjektů - progresívní zdanění vyšších příjmových skupin, zdanění lux. zboží, dotace k cenám zboží
stabilizační opatření:
• monetární politika - ovlivňuje cenovou hladinu množstvím peněz v oběhu
• fiskální politika - ovlivňuje celkovou poptávku pomocí veř. příjmů a výdajů
nekonzistence mezi jednotlivými fiskálními funkcemi znamená nemožnost uspokojovat všechny navzájem se vylučující cíle - nutnost stanovit priority.
TEORIE VEŘEJNÉHO VÝBĚRU
3. TEORIE VEŘEJNÉHO VÝBĚRU
Teorie veřejné volby - paralela k ekonomickému trhu - trh politický, na němž je ekonomický mechanismus rozhodování nahrazen mechanismem politickým. Hlavními aktéry jsou:
• voliči
• politici
• nátlakové skupiny
• byrokracie
zkoumá zákonitosti politického rozhodování.
veř. volba sama je veř. statkem, neboť její dopady na voliče jsou nedělitelné
Druhy principů veř. rozhodování:
• jednohlasná shoda
• pluralitní
• většinové pravidlo ( nebezpečí tyranie většiny, u kvalifikované většiny je zase nebezpečí tyranie menšiny )
• podle počtu získaných bodů
formy volebního procesu - přímá demokracie, zastupitelská demokracie
Volební ( Condorcetův ) paradox - nemožnost získat většinu hlasů pro žádnou variantu. Musí se však rozhodovat o více než dvou programech a musí existovat volič s vícevrcholovou resp. dvouvrcholovou preferencí. Vzniká nebezpečí cyklických voleb nebo manipulace výsledků
rovnováha při většinovém rozhodování - pokud jsou preference voličů jednovrcholové
Arrowův teorém nemožnosti neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která nezávisí na hlasovacím pořadí, respektuje preference voličů a zaručuje efektivnost
Teorém voliče-mediána - pokud je počet voličů lichý a jejich preference jednovrcholové, pak rozhodnutí odpovídá optimu mediána. Volič – medián je proto nazýván pozičním diktátorem.
3.1. období v dějinách financí
• klasické
• moderní – keynesiánci, neoklasici, socialisté
Teorie veřejné volby - paralela k ekonomickému trhu - trh politický, na němž je ekonomický mechanismus rozhodování nahrazen mechanismem politickým. Hlavními aktéry jsou:
• voliči
• politici
• nátlakové skupiny
• byrokracie
zkoumá zákonitosti politického rozhodování.
veř. volba sama je veř. statkem, neboť její dopady na voliče jsou nedělitelné
Druhy principů veř. rozhodování:
• jednohlasná shoda
• pluralitní
• většinové pravidlo ( nebezpečí tyranie většiny, u kvalifikované většiny je zase nebezpečí tyranie menšiny )
• podle počtu získaných bodů
formy volebního procesu - přímá demokracie, zastupitelská demokracie
Volební ( Condorcetův ) paradox - nemožnost získat většinu hlasů pro žádnou variantu. Musí se však rozhodovat o více než dvou programech a musí existovat volič s vícevrcholovou resp. dvouvrcholovou preferencí. Vzniká nebezpečí cyklických voleb nebo manipulace výsledků
rovnováha při většinovém rozhodování - pokud jsou preference voličů jednovrcholové
Arrowův teorém nemožnosti neexistuje žádná hlasovací metoda na principu většinového pravidla, která nezávisí na hlasovacím pořadí, respektuje preference voličů a zaručuje efektivnost
Teorém voliče-mediána - pokud je počet voličů lichý a jejich preference jednovrcholové, pak rozhodnutí odpovídá optimu mediána. Volič – medián je proto nazýván pozičním diktátorem.
3.1. období v dějinách financí
• klasické
• moderní – keynesiánci, neoklasici, socialisté
VEŘEJNÉ VÝDAJE - OBJEM A STRUKTURA, TENDENCE K RŮSTU
4. VEŘEJNÉ VÝDAJE - OBJEM A STRUKTURA, TENDENCE K RŮSTU.
4.1. Veřejné výdaje
veř. výdaje - vládní výdaje ( nákup statků a služeb či jejich přímá produkce ) + transferové platby ( redistribuce, jednostranné toky prostředků ).
Y = C + I + G + NX
výše není libovolná - vládní rozpočtové omezení související s daňovou únosností ( Lafferova křivka )
dlouhodobá tendence růstu veř. výdajů s růstem důchodu na hlavu ( Wagnerův zákon )
otázky:
• určení objemu VF
• určení struktury VF
• efektivnost VF
4.2. Výše veř. výdajů
• 30-40% - Jap., USA, Austrálie, Švýcarsko
• 40-60% - EU
• průměr OECD 45%
• ČR cca 55%, tj. téměř 600mld Kč
4.3. Klasifikace výdajů pomocí metodiky MMF:
funkční klasifikace - členění podle odvětví, kam prostředky plynou
ekonomická klasifikace - členění podle aktivit vlády financovaných veř. výdaji ( výdaje na nákup, kap. transfery, úrokové platby aj. )
4.3.1. Tendence vývoje veř. výdajů:
• pokles vládních investic a vládní spotřeby
• zvyšování podílu transferů domácnostem a splácení úroků z veř. dluhu
4.1. Veřejné výdaje
veř. výdaje - vládní výdaje ( nákup statků a služeb či jejich přímá produkce ) + transferové platby ( redistribuce, jednostranné toky prostředků ).
Y = C + I + G + NX
výše není libovolná - vládní rozpočtové omezení související s daňovou únosností ( Lafferova křivka )
dlouhodobá tendence růstu veř. výdajů s růstem důchodu na hlavu ( Wagnerův zákon )
otázky:
• určení objemu VF
• určení struktury VF
• efektivnost VF
4.2. Výše veř. výdajů
• 30-40% - Jap., USA, Austrálie, Švýcarsko
• 40-60% - EU
• průměr OECD 45%
• ČR cca 55%, tj. téměř 600mld Kč
4.3. Klasifikace výdajů pomocí metodiky MMF:
funkční klasifikace - členění podle odvětví, kam prostředky plynou
ekonomická klasifikace - členění podle aktivit vlády financovaných veř. výdaji ( výdaje na nákup, kap. transfery, úrokové platby aj. )
4.3.1. Tendence vývoje veř. výdajů:
• pokles vládních investic a vládní spotřeby
• zvyšování podílu transferů domácnostem a splácení úroků z veř. dluhu
Statky
1.2. Statky
1.2.1. klasifikace statků
dle ekonomického kriteria ( podle způsobu spotřeby):
• soukromé
• čistě kolektivní ( veřejné )
• smíšené veřejné
dle institucionálního kritéria ( podle polit. rozhodnutí, jak je poskytovat ):
• tržní
• polotržní
• netržní
Veřejné ( kolektivní ) statky
• nedělitelnost spotřeby a nesoutěživost spotřebitele
• nevylučitelnost ze spotřeby ( problém černého pasažéra )
• nulové mezní náklady na každou další spotřebovanou jednotku
1.2.2. Příčiny existence veřejných statků:
• objektivní (selhání trhu)
• subjektivní (tradice)
objektivní příčiny selháni trhu viz. Otázka č.2.
1.3. Veřejné finance
Jsou peněžní vztahy vznikající v souvislosti s tvorbou, rozdělováním a použitím peněžních fondů spojených s činností veř. institucí
3 základní principy VF:
• nenávratnost
• neekvivalence – není zřejmý účel platby
• nedobrovolnost
1.2.1. klasifikace statků
dle ekonomického kriteria ( podle způsobu spotřeby):
• soukromé
• čistě kolektivní ( veřejné )
• smíšené veřejné
dle institucionálního kritéria ( podle polit. rozhodnutí, jak je poskytovat ):
• tržní
• polotržní
• netržní
Veřejné ( kolektivní ) statky
• nedělitelnost spotřeby a nesoutěživost spotřebitele
• nevylučitelnost ze spotřeby ( problém černého pasažéra )
• nulové mezní náklady na každou další spotřebovanou jednotku
1.2.2. Příčiny existence veřejných statků:
• objektivní (selhání trhu)
• subjektivní (tradice)
objektivní příčiny selháni trhu viz. Otázka č.2.
1.3. Veřejné finance
Jsou peněžní vztahy vznikající v souvislosti s tvorbou, rozdělováním a použitím peněžních fondů spojených s činností veř. institucí
3 základní principy VF:
• nenávratnost
• neekvivalence – není zřejmý účel platby
• nedobrovolnost
ANALÝZA ZÁKLADNÍCH PŘÍČÍN TRŽNÍCH SELHÁNÍ A VAZBA NA ZÁKLADNÍ FISKÁLNÍ FUNKCE
2. ANALÝZA ZÁKLADNÍCH PŘÍČÍN TRŽNÍCH SELHÁNÍ A VAZBA NA ZÁKLADNÍ FISKÁLNÍ FUNKCE
I když tržní systém je to nejlepší, co existuje, za určitých okolností selhává při dosažení efektivnosti, stability a spravedlnosti
2.1. Důvody tržního selhání:
• Mikroekonomické - trh selhává v optimální alokaci zdrojů ( Q, C, struktura výroby) – neefektivnost, dochází k deformaci cen.
• nedokonalá konkurence
• externality
• veřejné statky
• Makroekonomické - pohyb zákl. MAE veličin
legislativní úprava volné soutěže, regulace cen a jiné státní zásahy
• Mimoekonomické - „spravedlivější“ redistribuce, snížení soc. nestability společnosti
Tržní selhání jsou argumentem pro státní zásahy
2.2. Řešení tržního selhání
lze i mimo veř. sektor ( internalizace externalit ), neboť neexistuje záruka dosažení Paretova optima státním zásahem
2.3. Příčiny vládního selhání
• důsledky stát. zásahů jsou komplikované a špatně předvídatelné
• existuje časové zpoždění zásahu státu
• vláda má omezenou moc kontrolovat tyto důsledky
• odlišnost zájmů byrokratického aparátu od veřejného prospěchu ( korupce, vlastní prospěch ...)
I když tržní systém je to nejlepší, co existuje, za určitých okolností selhává při dosažení efektivnosti, stability a spravedlnosti
2.1. Důvody tržního selhání:
• Mikroekonomické - trh selhává v optimální alokaci zdrojů ( Q, C, struktura výroby) – neefektivnost, dochází k deformaci cen.
• nedokonalá konkurence
• externality
• veřejné statky
• Makroekonomické - pohyb zákl. MAE veličin
legislativní úprava volné soutěže, regulace cen a jiné státní zásahy
• Mimoekonomické - „spravedlivější“ redistribuce, snížení soc. nestability společnosti
Tržní selhání jsou argumentem pro státní zásahy
2.2. Řešení tržního selhání
lze i mimo veř. sektor ( internalizace externalit ), neboť neexistuje záruka dosažení Paretova optima státním zásahem
2.3. Příčiny vládního selhání
• důsledky stát. zásahů jsou komplikované a špatně předvídatelné
• existuje časové zpoždění zásahu státu
• vláda má omezenou moc kontrolovat tyto důsledky
• odlišnost zájmů byrokratického aparátu od veřejného prospěchu ( korupce, vlastní prospěch ...)
Bankovní regulace a dohled
11.3. Bankovní regulace a dohled
Bankovní regulace je koncipování a prosazování pravidel činnosti bankovních institucí.
Bankovní dohled je kontrola dodržování těchto pravidel.
11.3.1. Bankovní regulace
Má čtyři základní pilíře:
• Regulace vstupu do bankovní sféry ( min. kapitál, stanovená právní forma, kvalifikace vedení banky, zabezpečení, kontrolní systémy … )
• Základní pravidla činnosti bank ( kapitálová přiměřenost, PMR, přiměřenost likvidity, limity úvěrů … )
• Povinné pojištění vkladů fyzických osob
• Působení centrální banky v pozici věřitele poslední instance
11.3.2. Ukazatele hodnocení činnosti bank
Ukazatel kapitálové přiměřenosti ( Cookeova standarta ) – navazuje na kapitálové riziko. Je to podíl kapitálu na rizikově vážených aktivech a mimobalančních položkách. Aktiva jsou rizikově vážená a musí obsahovat i teritoriální a úvěrové riziko. Minimální hranice je 8% - mezinárodně uznávaná úrověň.
kde KAP je kapitál banky, RVA je souhrn rizikově vážených aktiv a úvěrových ekvivalentů podrozvahových položek EPP.
KAP je:
• Vlastní kapitál ( tier1 ) - ZJ + ažiové fondy + rezervní fondy ( min 4% )
• Dodatkový kapitál ( tier2 ) – všeobecné rezervy + krátkodobý podřízený dluh. ( min 8% )
Bankovní regulace je koncipování a prosazování pravidel činnosti bankovních institucí.
Bankovní dohled je kontrola dodržování těchto pravidel.
11.3.1. Bankovní regulace
Má čtyři základní pilíře:
• Regulace vstupu do bankovní sféry ( min. kapitál, stanovená právní forma, kvalifikace vedení banky, zabezpečení, kontrolní systémy … )
• Základní pravidla činnosti bank ( kapitálová přiměřenost, PMR, přiměřenost likvidity, limity úvěrů … )
• Povinné pojištění vkladů fyzických osob
• Působení centrální banky v pozici věřitele poslední instance
11.3.2. Ukazatele hodnocení činnosti bank
Ukazatel kapitálové přiměřenosti ( Cookeova standarta ) – navazuje na kapitálové riziko. Je to podíl kapitálu na rizikově vážených aktivech a mimobalančních položkách. Aktiva jsou rizikově vážená a musí obsahovat i teritoriální a úvěrové riziko. Minimální hranice je 8% - mezinárodně uznávaná úrověň.
kde KAP je kapitál banky, RVA je souhrn rizikově vážených aktiv a úvěrových ekvivalentů podrozvahových položek EPP.
KAP je:
• Vlastní kapitál ( tier1 ) - ZJ + ažiové fondy + rezervní fondy ( min 4% )
• Dodatkový kapitál ( tier2 ) – všeobecné rezervy + krátkodobý podřízený dluh. ( min 8% )
Veřejné finance
ČÁST VF - TEORIE
1. DŮVODY EXISTENCE A FUNKCE VEŘEJNÉHO SEKTORU VE SMÍŠENÉ EKONOMICE
1.1. Základní pojmy
veřejná ekonomika - vědecká disciplína analyzující vztahy mezi ekonomickými subjekty v rámci veřejného sektoru
paretovské optimum - stav, po jehož opuštění není možné změnou výroby nebo směny blahobyt některé osoby zvýšit, aniž by tím současně neutrpěl blahobyt někoho jiného.
veřejný sektor - součást ekonomiky zahrnující činnosti a vztahy mezi subjekty, z nichž jedním je stát či obec. Řídí se nejen pomocí D × S, ale i zásadami kol. vyjednávání
činnost VS - prostřednictvím veř. institucí, jejichž služby jsou dotovány z veř. prostředků
ovlivňování dalších státních a polostátních, ale i některých soukromých institucí
tvorba prac. příležitostí, což vede k ovlivňování MAE veličin
rozsah VS – měří se nepřímo pomocí výdajů SR k celkovému HDP (OECD přes 40 %), nebo pomocí zaměstnanosti ve VS vůči celkové zaměstnanosti.
smíšená ekonomika - typ ekonomického systému založený na koexistenci soukromého a veřejného sektoru na koexistenci různých forem vlastnictví (soukromé, státní, municipální) a na koexistenci dvou mechanismů koordinace ekonomických aktivit tržního a veřejného.
stát - forma organizace lidské společnosti
celková veřejná moc národa, konstitucionálně organizovaná a vybavená výkonným aparátem
činnosti - legislativa, alokace zdrojů, regulace, redistribuce
zvláštní ekonomický subjekt - má moc donutit ostatní k určitým pravidlům
zboží a služby poskytované státem jsou produkovány státem jen zčásti, zbytek je produkován soukromě a státu prodáván
veřejná správa - reprezentuje stát navenek
členění:
• státní správa - státní veř. sektor
• samospráva - místní veř. sektor
1. DŮVODY EXISTENCE A FUNKCE VEŘEJNÉHO SEKTORU VE SMÍŠENÉ EKONOMICE
1.1. Základní pojmy
veřejná ekonomika - vědecká disciplína analyzující vztahy mezi ekonomickými subjekty v rámci veřejného sektoru
paretovské optimum - stav, po jehož opuštění není možné změnou výroby nebo směny blahobyt některé osoby zvýšit, aniž by tím současně neutrpěl blahobyt někoho jiného.
veřejný sektor - součást ekonomiky zahrnující činnosti a vztahy mezi subjekty, z nichž jedním je stát či obec. Řídí se nejen pomocí D × S, ale i zásadami kol. vyjednávání
činnost VS - prostřednictvím veř. institucí, jejichž služby jsou dotovány z veř. prostředků
ovlivňování dalších státních a polostátních, ale i některých soukromých institucí
tvorba prac. příležitostí, což vede k ovlivňování MAE veličin
rozsah VS – měří se nepřímo pomocí výdajů SR k celkovému HDP (OECD přes 40 %), nebo pomocí zaměstnanosti ve VS vůči celkové zaměstnanosti.
smíšená ekonomika - typ ekonomického systému založený na koexistenci soukromého a veřejného sektoru na koexistenci různých forem vlastnictví (soukromé, státní, municipální) a na koexistenci dvou mechanismů koordinace ekonomických aktivit tržního a veřejného.
stát - forma organizace lidské společnosti
celková veřejná moc národa, konstitucionálně organizovaná a vybavená výkonným aparátem
činnosti - legislativa, alokace zdrojů, regulace, redistribuce
zvláštní ekonomický subjekt - má moc donutit ostatní k určitým pravidlům
zboží a služby poskytované státem jsou produkovány státem jen zčásti, zbytek je produkován soukromě a státu prodáván
veřejná správa - reprezentuje stát navenek
členění:
• státní správa - státní veř. sektor
• samospráva - místní veř. sektor
11.2.3. Operace obchodních bank
Podle toho, v jakém je banka postavení vůči klientovi
Aktivní – banka je věřitelem, operace na straně aktiv banky, banka inkasuje úroky – např. poskytnuté úvěry
Pasivní – banky je dlužníkem, operace na straně pasiv, banka platí úroky – např. vklady, přijaté úvěry…
Neutrální – banka zde nevystupuje ani jako dlužník ani jako věřitel.
Rozdílem mezi přijatými a vyplacenými úroky se nazývá úroková marže.
11.2.4. Bilance obchodní banky
Aktiva obchodní banky
Pokladní hotovost
Vklady u centrálních bank
SPP a reeskontovatelné směnky
Pohledávky za bankami
Úvěry klientům
Cenné papíry
Majetkové účasti
HIM a NHIM
Pohledávky za akcionáři a vlastní akcie
Pasiva obchodní banky
Závazky k bankám
Vklady klientů
Závazky z emitovaných CP
Rezervy
Podřízený dluh
ZJ
Kapitálové fondy
RF a ostatní fondy ze zisku
Nerozdělený zisk
Podle toho, v jakém je banka postavení vůči klientovi
Aktivní – banka je věřitelem, operace na straně aktiv banky, banka inkasuje úroky – např. poskytnuté úvěry
Pasivní – banky je dlužníkem, operace na straně pasiv, banka platí úroky – např. vklady, přijaté úvěry…
Neutrální – banka zde nevystupuje ani jako dlužník ani jako věřitel.
Rozdílem mezi přijatými a vyplacenými úroky se nazývá úroková marže.
11.2.4. Bilance obchodní banky
Aktiva obchodní banky
Pokladní hotovost
Vklady u centrálních bank
SPP a reeskontovatelné směnky
Pohledávky za bankami
Úvěry klientům
Cenné papíry
Majetkové účasti
HIM a NHIM
Pohledávky za akcionáři a vlastní akcie
Pasiva obchodní banky
Závazky k bankám
Vklady klientů
Závazky z emitovaných CP
Rezervy
Podřízený dluh
ZJ
Kapitálové fondy
RF a ostatní fondy ze zisku
Nerozdělený zisk
Druhy bank
11.2.6. Druhy bank
• Univerzální banky
• Spořitelny
• Stavební spořitelny
• Úvěrová družstva
• Hypotekární banka
11.2.7. Bankovní rizika
Úrokové riziko - změny tržních sazeb a jejich dopad na zisk. Výše rizika závisí na struktuře aktiv a pasiv banky resp. na jejich citlivosti na úrokovou míru.
Vzorec pro změnu zisku v závislosti na citlivosti položek bilance obchodní banky na změnu úrokové míry zní:
Z = ( (objem A / citlivost ) – (objem P / citlivost )) * ( změna úrokové sazby v % / 100)
Úvěrové riziko - nebezpečí nesplacení úvěru. Příčiny jsou interní ( závislé na rozhodnutí banky ) a externí ( nezávislé – hosp. situace atd… ).
Likviditní riziko - nebezpečí, že banka nebude schopna dostát svým závazkům v daném okamžiku.
Měnové riziko - podobné jako úrokové riziko, ale je zde nebezpečí změny měnových kurzů.
Kapitálové riziko – riziko nesolventnosti znamená, že tržní hodnota všech závazků je větší než tržní hodnota veškerých aktiv.
• Univerzální banky
• Spořitelny
• Stavební spořitelny
• Úvěrová družstva
• Hypotekární banka
11.2.7. Bankovní rizika
Úrokové riziko - změny tržních sazeb a jejich dopad na zisk. Výše rizika závisí na struktuře aktiv a pasiv banky resp. na jejich citlivosti na úrokovou míru.
Vzorec pro změnu zisku v závislosti na citlivosti položek bilance obchodní banky na změnu úrokové míry zní:
Z = ( (objem A / citlivost ) – (objem P / citlivost )) * ( změna úrokové sazby v % / 100)
Úvěrové riziko - nebezpečí nesplacení úvěru. Příčiny jsou interní ( závislé na rozhodnutí banky ) a externí ( nezávislé – hosp. situace atd… ).
Likviditní riziko - nebezpečí, že banka nebude schopna dostát svým závazkům v daném okamžiku.
Měnové riziko - podobné jako úrokové riziko, ale je zde nebezpečí změny měnových kurzů.
Kapitálové riziko – riziko nesolventnosti znamená, že tržní hodnota všech závazků je větší než tržní hodnota veškerých aktiv.
Obchodní bankovnictví
11.2. Obchodní bankovnictví
11.2.1. Bankovní systém
Dvoustupňová bankovní soustava, jeden stupeň ČNB, druhý obchodní banky
CB plní MAE cíle, obchodní banky plní MIE cíle.
Obchodní banky přijímají vklady, poskytují úvěry a zprostředkovávají platební styk.
Banky musí splňovat následující kritéria:
• Musí mít formu A.S. nebo státního peněžního ústavu se sídlem na území ČR
• Přijímá vklady od veřejnosti
• Poskytuje úvěry
• Má povolení působit jako banka
Existuje investiční a obchodní bankovnictví na základě tohoto dělení existují 3 modely bankovních soustav:
• Univerzální bankovnictví
• Oddělené bankovnictví
• Smíšené bankovnictví
11.2.2. Funkce obchodních bank
• Příjímání vkladů
• Poskytování úvěrů
• Operace s CP
• Provádí platební styk
• Devizové obchody
• Směnárenská činnost
• Emise bezhotovostních peněz
• Poradenství a konzultace
11.2.1. Bankovní systém
Dvoustupňová bankovní soustava, jeden stupeň ČNB, druhý obchodní banky
CB plní MAE cíle, obchodní banky plní MIE cíle.
Obchodní banky přijímají vklady, poskytují úvěry a zprostředkovávají platební styk.
Banky musí splňovat následující kritéria:
• Musí mít formu A.S. nebo státního peněžního ústavu se sídlem na území ČR
• Přijímá vklady od veřejnosti
• Poskytuje úvěry
• Má povolení působit jako banka
Existuje investiční a obchodní bankovnictví na základě tohoto dělení existují 3 modely bankovních soustav:
• Univerzální bankovnictví
• Oddělené bankovnictví
• Smíšené bankovnictví
11.2.2. Funkce obchodních bank
• Příjímání vkladů
• Poskytování úvěrů
• Operace s CP
• Provádí platební styk
• Devizové obchody
• Směnárenská činnost
• Emise bezhotovostních peněz
• Poradenství a konzultace
Kapitálový trh
11.1.5. Kapitálový trh
Souhrn institucí a nástrojů, které zapezpečují pohyb střednědobého a dlouhodobého kapitálu prostřednictvím různých forem CP mezi ekonomickými subjekty.
Vstup sem má v podstatě každý. Na primárním kapitálovém trhu dochází k prvotním emisím CP. Na sekundárním kapitálovém trhu se potom tyto CP obchodují ( burza CP, mimoburzovní obchody ).
Instrumenty kapitálového trhu:
Střednědobé a dlouhodobé dluhopisy, akcie, podílové listy.
11.1.6. Úvěrový trh
Souhrn institucí a nástrojů, které zapezpečují pohyb kapitálu na úvěrovém principu mezi bankami a nebankovním sektorem.
11.1.7. Zahraniční finanční trhy
Trh na němž dochází ke střetávání nabídky a poptávky po penězích a kapitálu mezi subjekty z navzájem různých zemí, přičemž obchody jsou uzavírány v měně, která je pro jednoho z obou partnerů měnou tuzemskou.
11.1.8. Eurotrhy
Trh na němž dochází ke střetávání nabídky a poptávky po penězích a kapitálu denominovaných v měně, která není na daném místě měnou tuzemskou.
Souhrn institucí a nástrojů, které zapezpečují pohyb střednědobého a dlouhodobého kapitálu prostřednictvím různých forem CP mezi ekonomickými subjekty.
Vstup sem má v podstatě každý. Na primárním kapitálovém trhu dochází k prvotním emisím CP. Na sekundárním kapitálovém trhu se potom tyto CP obchodují ( burza CP, mimoburzovní obchody ).
Instrumenty kapitálového trhu:
Střednědobé a dlouhodobé dluhopisy, akcie, podílové listy.
11.1.6. Úvěrový trh
Souhrn institucí a nástrojů, které zapezpečují pohyb kapitálu na úvěrovém principu mezi bankami a nebankovním sektorem.
11.1.7. Zahraniční finanční trhy
Trh na němž dochází ke střetávání nabídky a poptávky po penězích a kapitálu mezi subjekty z navzájem různých zemí, přičemž obchody jsou uzavírány v měně, která je pro jednoho z obou partnerů měnou tuzemskou.
11.1.8. Eurotrhy
Trh na němž dochází ke střetávání nabídky a poptávky po penězích a kapitálu denominovaných v měně, která není na daném místě měnou tuzemskou.
Devizové trhy
11.1.9. Devizové trhy
Je to specifická součást mezinárodního finančního trhu.
Provádí se zde konverze jedné měny za jinou. Dochází ke střetávání nabídky po devizách s poptávkou a tím se utváří devizový kurs.
Jedná se o obchody směnné, nikoli úvěrové. Nejvýznamnějšími subjekty jsou banky.
Devizové obchody se provádí buď na devizových burzách nebo přímo mezi bankami
11.1.9.1. Motivy devizových operací
• Zajišťování mezinárodního platebního styku
• Spekulace
• Arbitrážní operace
11.1.9.2. Typy devizových operací
• Promptní ( spotové ) operace
• Termínové operace typu forward
• Termínové operace typu swap
• Futures
• Options
Je to specifická součást mezinárodního finančního trhu.
Provádí se zde konverze jedné měny za jinou. Dochází ke střetávání nabídky po devizách s poptávkou a tím se utváří devizový kurs.
Jedná se o obchody směnné, nikoli úvěrové. Nejvýznamnějšími subjekty jsou banky.
Devizové obchody se provádí buď na devizových burzách nebo přímo mezi bankami
11.1.9.1. Motivy devizových operací
• Zajišťování mezinárodního platebního styku
• Spekulace
• Arbitrážní operace
11.1.9.2. Typy devizových operací
• Promptní ( spotové ) operace
• Termínové operace typu forward
• Termínové operace typu swap
• Futures
• Options
Struktura finančního trhu
11.1.3. Struktura finančního trhu
Finanční trh je systém institucí a instrumentů zabezpečujících pohyb peněz a kapitálu ve všech formách mezi různými ekonomickými subjekty na základě nabídky a poptávky.
11.1.3.1. Národní a mezinárodní
Národní - člení se dle subjektů, doby splatnosti a využívaných instrumentů na:
• Peněžní
• Kapitálový
• Úvěrový
Mezinárodní:
• Zahraniční ( peněžní, kapitálový a úvěrový )
• Eurotrhy
• Devizové trhy
11.1.3.2. Trhy primární a sekundární
Primární trh
CP jsou zde umisťovány poprvé, emitent může ovlivnit kdo se stane majitelem. Patří se trh s úvěry.
Sekundární trh
Dochází zde k obchodům s již dříve emitovanými CP. Na základě D a S se stanovuje ceny daného instrumentu.
11.1.3.3. Trhy promptní a termínové
11.1.4. Peněžní trh
Souhrn institucí a nástrojů, které zapezpečují pohyb krátkodobých volných peněžních prostředků se splatností do jednoho roku mezi bankami, CB a dalšími velkými finančními institucemi.
Instrumenty peněžního trhu:
SPP, poukázky ČNB, výpůjčky na mezibankovním trhu atd.
Finanční trh je systém institucí a instrumentů zabezpečujících pohyb peněz a kapitálu ve všech formách mezi různými ekonomickými subjekty na základě nabídky a poptávky.
11.1.3.1. Národní a mezinárodní
Národní - člení se dle subjektů, doby splatnosti a využívaných instrumentů na:
• Peněžní
• Kapitálový
• Úvěrový
Mezinárodní:
• Zahraniční ( peněžní, kapitálový a úvěrový )
• Eurotrhy
• Devizové trhy
11.1.3.2. Trhy primární a sekundární
Primární trh
CP jsou zde umisťovány poprvé, emitent může ovlivnit kdo se stane majitelem. Patří se trh s úvěry.
Sekundární trh
Dochází zde k obchodům s již dříve emitovanými CP. Na základě D a S se stanovuje ceny daného instrumentu.
11.1.3.3. Trhy promptní a termínové
11.1.4. Peněžní trh
Souhrn institucí a nástrojů, které zapezpečují pohyb krátkodobých volných peněžních prostředků se splatností do jednoho roku mezi bankami, CB a dalšími velkými finančními institucemi.
Instrumenty peněžního trhu:
SPP, poukázky ČNB, výpůjčky na mezibankovním trhu atd.
Kritika
10.4.4. Kritika
na teoreticky vypočtený kurs dále působí IR a pohyb kapitálu, což vede k odchylkám. Navíc pohyb kapitálu ( hlavně spekulativního ) ovlivňuje devizový kurs více než pohyb zboží.
nevhodná volba zboží a jeho vah ve zbožovém koši, různost „stejných“ výrobků v různých zemích
relativní teorie - předpovídá pohyb DK v dlouhém období, rozhodující pro pohyb devizového kurzu je rozdílné tempo vývoje cenových hladin v obou zemích
ER (A/B)t+1 = ER (A/B)t × Ip(A) / Ip(B)
kde Ip jsou cen. indexy
10.4.5. Kritika
nefunkčnost v krátkém období
různý vývoj importu při pohybu P způsobený substitučním a důchodovým efektem
na teoreticky vypočtený kurs dále působí IR a pohyb kapitálu, což vede k odchylkám. Navíc pohyb kapitálu ( hlavně spekulativního ) ovlivňuje devizový kurs více než pohyb zboží.
nevhodná volba zboží a jeho vah ve zbožovém koši, různost „stejných“ výrobků v různých zemích
relativní teorie - předpovídá pohyb DK v dlouhém období, rozhodující pro pohyb devizového kurzu je rozdílné tempo vývoje cenových hladin v obou zemích
ER (A/B)t+1 = ER (A/B)t × Ip(A) / Ip(B)
kde Ip jsou cen. indexy
10.4.5. Kritika
nefunkčnost v krátkém období
různý vývoj importu při pohybu P způsobený substitučním a důchodovým efektem
OSTATNÍ TÉMATA
11. OSTATNÍ TÉMATA
11.1. Finanční trh – struktura, institucionální uspořádání, instrumenty
Finanční trh je místo, kde se setkává poptávka s nabídkou po peněžním zboží. Soustřeďují se sem dočasně volné prostředky, které jsou prostřednictvím tohoto trhu přerozdělovány tam, kde je jich nedostatek a kde bude jejich využití efektivnější.
Toto přerozdělování funguje na dvou základních principech:
• Dobrovolnost
• Návratnost
11.1.1. Modely alokace finančních prostředků
Přímé – přímo od dlužníků k věřitelům, bez zprostředkovatelů prostřednictvím tzv. primárních finančních instrumentů ( směnky, obligace ), nevýhodou jsou vysoké transakční náklady a rizikovost nesplacení
Nepřímé – využití zprostředkovatelů, kteří emitují tzv. Sekundární finanční instrumenty ( podíly, depozita, poj. smlouvy ), výhodami je snižování transakčních nákladů, racionalizace platebního styku, transformace peněz a kapitálu ( kvantitativní, časová, teritoriální )
11.1.2. Finanční zprostředkovatelé
• Banky
• Nebankovní finanční zprostředkovatelé ( pojišťovny, penzijní fondy, podílové a investiční fondy… )
11.1.2.1. Funkce finanční zprostředkovatelů
Transformace peněz a kapitálu ( kvantitativní, časová, teritoriální )
Redukce transakčních nákladů
Monitorování bonity dlužníků
Racionalizace platebního styku
11.1. Finanční trh – struktura, institucionální uspořádání, instrumenty
Finanční trh je místo, kde se setkává poptávka s nabídkou po peněžním zboží. Soustřeďují se sem dočasně volné prostředky, které jsou prostřednictvím tohoto trhu přerozdělovány tam, kde je jich nedostatek a kde bude jejich využití efektivnější.
Toto přerozdělování funguje na dvou základních principech:
• Dobrovolnost
• Návratnost
11.1.1. Modely alokace finančních prostředků
Přímé – přímo od dlužníků k věřitelům, bez zprostředkovatelů prostřednictvím tzv. primárních finančních instrumentů ( směnky, obligace ), nevýhodou jsou vysoké transakční náklady a rizikovost nesplacení
Nepřímé – využití zprostředkovatelů, kteří emitují tzv. Sekundární finanční instrumenty ( podíly, depozita, poj. smlouvy ), výhodami je snižování transakčních nákladů, racionalizace platebního styku, transformace peněz a kapitálu ( kvantitativní, časová, teritoriální )
11.1.2. Finanční zprostředkovatelé
• Banky
• Nebankovní finanční zprostředkovatelé ( pojišťovny, penzijní fondy, podílové a investiční fondy… )
11.1.2.1. Funkce finanční zprostředkovatelů
Transformace peněz a kapitálu ( kvantitativní, časová, teritoriální )
Redukce transakčních nákladů
Monitorování bonity dlužníků
Racionalizace platebního styku
Volně pohyblivé kursy
10.3. Volně pohyblivé kursy
vznik jako kritika pevných kursů ( přenos inflace, oslabená nezávislost měn. politiky, nefunkčnost vyrovnávání PB pomocí pohybu P a Y )
volně pohyblivé kursy oslabují nezávislost domácí měnové politiky následujícím způsobem:
CB provede peněžní expanzi pro nastartování ekonomického růstu a pro snížení IR, po snížení IR dojde k odlivu kapitálu ze země v důsledku snížení úrokového diferenciálu ( tj. rozdíl mezi IR doma a v zahraničí ), což vyvolá depreciační tlaky. Ty zase vedou CB k protidepreciačním devizovým intervencím a nutí ji prodávat devizy a tím stahovat koruny z oběhu – čili restrikce. A to je přesný opak původního záměru.
možnost stabilizace kursu nikoliv pohybem DR, ale pohybem soukr. spekul. kapitálu - větší racionalita chování, výkyvy kursu jsou minimalizovány
Floating je nevýhodný pro tři druhy zemí:
• malé země ( úzký dev. trh hůř absorbuje kursové šoky )
• země s otevřenou ekonomikou ( cen. hladina citlivá na zahr. vlivy a změny kursu )
• integr. země ( floating vede k volné fisk. a měn. politice a preferenci nár. zájmů )
vznik jako kritika pevných kursů ( přenos inflace, oslabená nezávislost měn. politiky, nefunkčnost vyrovnávání PB pomocí pohybu P a Y )
volně pohyblivé kursy oslabují nezávislost domácí měnové politiky následujícím způsobem:
CB provede peněžní expanzi pro nastartování ekonomického růstu a pro snížení IR, po snížení IR dojde k odlivu kapitálu ze země v důsledku snížení úrokového diferenciálu ( tj. rozdíl mezi IR doma a v zahraničí ), což vyvolá depreciační tlaky. Ty zase vedou CB k protidepreciačním devizovým intervencím a nutí ji prodávat devizy a tím stahovat koruny z oběhu – čili restrikce. A to je přesný opak původního záměru.
možnost stabilizace kursu nikoliv pohybem DR, ale pohybem soukr. spekul. kapitálu - větší racionalita chování, výkyvy kursu jsou minimalizovány
Floating je nevýhodný pro tři druhy zemí:
• malé země ( úzký dev. trh hůř absorbuje kursové šoky )
• země s otevřenou ekonomikou ( cen. hladina citlivá na zahr. vlivy a změny kursu )
• integr. země ( floating vede k volné fisk. a měn. politice a preferenci nár. zájmů )
Faktory ovlivňující pohyb měnového kursu
10.4. Faktory ovlivňující pohyb měnového kursu
10.4.1. Teorie platební bilance
při aktivním saldu převyšuje devizová nabídka devizovou poptávku, což vede ke zhodnocení měny. Při pasivním saldu platební bilance jsou devizové platby větší než devizové příjmy, subjekty tedy poptávají devizy a koruna oslabuje.
Vhodné prostudovat, co ovlivňuje nabídku a poptávku po devizách – viz. Otázka platební bilance a její kreditní a debetní položky.
10.4.2. Kritika
empirická pozorování výše uvedenou teorii neprokázala.
deficit salda běž. bilance - při určení vývoje nutno zhodnotit bud. vývoj pohybu kapitálu a schopnost CEB intervenovat proti depreciaci
přebytek salda běž. bilance - nemusí nutně znamenat apreciaci kursu, ale může být kompenzováno vývozem kapitálu nebo intervencemi CB.
V praxi většinou při saldu PB dochází k odlivu kapitálu ze země z obavy před možným znehodnocením měny.
10.4.3. Parita kupní síly ( purchasing power parity )
Tato teorie využívá pohyb cenových hladin doma a v zahraničí, protože vývoj cenových hladin doma a v zahraničí významně ovlivňuje saldo běžné bilance i pohyb měnového kursu.
absolutní teorie – předpokládá, že DK je určen pouze poměrem cen. hladin ve dvou zemích:
ER (A/B) = PA,i / PB,i
Čili, že devizový kurs je poměrem cen doma a v zahraničí ( pokud neuvažujeme přepravní a celní náklady ). Platí tzv. pravidlo jedné ceny
protože kursové přizpůsobení nefunguje dokonale, používá se spíše agregovaný přepočet s využitím celých košů zboží:
ER (A/B) = PA,iqi / PB,iqi
10.4.1. Teorie platební bilance
při aktivním saldu převyšuje devizová nabídka devizovou poptávku, což vede ke zhodnocení měny. Při pasivním saldu platební bilance jsou devizové platby větší než devizové příjmy, subjekty tedy poptávají devizy a koruna oslabuje.
Vhodné prostudovat, co ovlivňuje nabídku a poptávku po devizách – viz. Otázka platební bilance a její kreditní a debetní položky.
10.4.2. Kritika
empirická pozorování výše uvedenou teorii neprokázala.
deficit salda běž. bilance - při určení vývoje nutno zhodnotit bud. vývoj pohybu kapitálu a schopnost CEB intervenovat proti depreciaci
přebytek salda běž. bilance - nemusí nutně znamenat apreciaci kursu, ale může být kompenzováno vývozem kapitálu nebo intervencemi CB.
V praxi většinou při saldu PB dochází k odlivu kapitálu ze země z obavy před možným znehodnocením měny.
10.4.3. Parita kupní síly ( purchasing power parity )
Tato teorie využívá pohyb cenových hladin doma a v zahraničí, protože vývoj cenových hladin doma a v zahraničí významně ovlivňuje saldo běžné bilance i pohyb měnového kursu.
absolutní teorie – předpokládá, že DK je určen pouze poměrem cen. hladin ve dvou zemích:
ER (A/B) = PA,i / PB,i
Čili, že devizový kurs je poměrem cen doma a v zahraničí ( pokud neuvažujeme přepravní a celní náklady ). Platí tzv. pravidlo jedné ceny
protože kursové přizpůsobení nefunguje dokonale, používá se spíše agregovaný přepočet s využitím celých košů zboží:
ER (A/B) = PA,iqi / PB,iqi
Saldo výkonové bilance
9.4.1. Saldo výkonové bilance
Pomyslná čára je vedena pod položkou služby
EX - IM = - (D + T + DK + KK + DR)
položky nad čarou - všechny hmotné i nehmotné toky mezi dom. ekonomikou a zahraničím ( včetně věc. transferů a reál. investic )
vazba na HNP:
AS = HNP + IM - EX
rovnováha výkon. bilance neznamená automaticky také rovnováhu devizovou, neboť nezachycuje devizové platby D a T
9.4.2. Saldo běžné bilance
Pomyslná čára vedena pod položkou transfery
EX - IM + D + T = - (DK + KK + DR)
nejvhodnější pro analýzu dev. rovnováhy PB - bezprostřední návaznost na zahr. zadlužení země ( nulové saldo = zadlužení se nezměnilo )
dlouhodobá rovnováha je těžko udržitelná beze změn kursu, cen. hladiny, důchodu či IR
problém pravé strany - růst krát. závazků kompenzovaný růstem dlouh. pohledávek ohrožuje plat. schopnost v budoucnu ( IR, kursu ).
9.4.3. Úplné saldo
Pomyslná čára vedena pod položkou krátkodobý kapitál
EX - IM + D + T + DK + KK = -DR
nejstarší saldo, dnes s nejmenší vypovídací hodnotou
při devizových intervencích se díky změně DR mění i měn. báze
9.4.4. Saldo max. likvidity
EX - IM + D + T + DKS + KKS = - (DKCEB + KKCEB + DR)
nulové saldo max. likvidity nezaručuje rovnováhu plat. bilance, neboť může skrývat kompenzaci deficitu běžných položek krátkodobým zadlužením ( spekulace ) beze změny DR
Pomyslná čára je vedena pod položkou služby
EX - IM = - (D + T + DK + KK + DR)
položky nad čarou - všechny hmotné i nehmotné toky mezi dom. ekonomikou a zahraničím ( včetně věc. transferů a reál. investic )
vazba na HNP:
AS = HNP + IM - EX
rovnováha výkon. bilance neznamená automaticky také rovnováhu devizovou, neboť nezachycuje devizové platby D a T
9.4.2. Saldo běžné bilance
Pomyslná čára vedena pod položkou transfery
EX - IM + D + T = - (DK + KK + DR)
nejvhodnější pro analýzu dev. rovnováhy PB - bezprostřední návaznost na zahr. zadlužení země ( nulové saldo = zadlužení se nezměnilo )
dlouhodobá rovnováha je těžko udržitelná beze změn kursu, cen. hladiny, důchodu či IR
problém pravé strany - růst krát. závazků kompenzovaný růstem dlouh. pohledávek ohrožuje plat. schopnost v budoucnu ( IR, kursu ).
9.4.3. Úplné saldo
Pomyslná čára vedena pod položkou krátkodobý kapitál
EX - IM + D + T + DK + KK = -DR
nejstarší saldo, dnes s nejmenší vypovídací hodnotou
při devizových intervencích se díky změně DR mění i měn. báze
9.4.4. Saldo max. likvidity
EX - IM + D + T + DKS + KKS = - (DKCEB + KKCEB + DR)
nulové saldo max. likvidity nezaručuje rovnováhu plat. bilance, neboť může skrývat kompenzaci deficitu běžných položek krátkodobým zadlužením ( spekulace ) beze změny DR
SYSTÉMY DEVIZOVÉHO KURSU
10. SYSTÉMY DEVIZOVÉHO KURSU. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ POHYB DEVIZOVÉHO KURSU. PARITA KUPNÍ SÍLY. ÚROKOVÝ DIFERENCIÁL.
10.1. Kritéria při klasifikaci systému devizového kursu:
• národní či nadnárodní
• směnitelnost či nesměnitelnost
• existence intervencí ze strany CEB
• dobrovolné nebo povinné intervence
• autarkní kurs. systém nebo podléhající mezinár. spolupráci
• jednotný kurs nebo pluralitní kurs. soustava
10.1.1. Směnitelné kursy
pevné měnové kursy
• vazba na jednu měnu – single currency peg
• vazba na měn. koš – composite currency peg
• vazba na více měn
• kurs s častou úpravou ústř. kursu – crawling - peg
volné měnové kursy
• volně pohyblivý – free, clean floating
• řízeně pohyblivý – managed, dirty floating
10.1. Kritéria při klasifikaci systému devizového kursu:
• národní či nadnárodní
• směnitelnost či nesměnitelnost
• existence intervencí ze strany CEB
• dobrovolné nebo povinné intervence
• autarkní kurs. systém nebo podléhající mezinár. spolupráci
• jednotný kurs nebo pluralitní kurs. soustava
10.1.1. Směnitelné kursy
pevné měnové kursy
• vazba na jednu měnu – single currency peg
• vazba na měn. koš – composite currency peg
• vazba na více měn
• kurs s častou úpravou ústř. kursu – crawling - peg
volné měnové kursy
• volně pohyblivý – free, clean floating
• řízeně pohyblivý – managed, dirty floating
Kursy s pevnou vazbou na jednu vůdčí měnu
10.2. Kursy s pevnou vazbou na jednu vůdčí měnu:
nejstarší systém, na něm založen Bretton-woodský systém ( vazba všech na USD +-1% později +-2,25%).
ústřední kurs – měl by odrážet dlouhodobě rovnovážnou hodnotu kursu podle záměrů hosp. politiky v oblasti rovnováhy ( rovnovážného kursu, nejčastěji na úrovni běžné bilance )
pásma oscilace - rozpětí kolem ústř. kursu - úzké PO je nepohodlné z pohledu CEB, ale výhodné pro domácí exportéry a importéry ( min. kurs. riziko )
10.2.1. Devizové intervence
zásahy centrální banky v případě, že kurs má tendenci opusti stanovené pásmo.
pokud má kurs snahu narůst nad horní hranici osc. pásma (depreciovat ), musí CEB prodávat devizy.
Devizové intervence mají dva efekty:
• primární efekt - vyrovnání nabídky a poptávky po devizách
• sekundární efekt - změny peněžní zásoby vedoucí k růstu IR, snížení IM
proto se provádí tzv. sterilizované - CEB neutralizuje dopad intervencí na peněžní zásobu operacemi na dom. kap. Trhu ve snaze nepřipustit růst domácí IR, pokles Y a růst nezam. v důsledku poklesu peněžní zásoby.
většina ekonomů považuje SI za neúčinné pro udržení stability kursu, protože pokud CEB v rámci sterilizací nakupuje CP a pouští peníze do oběhu, tak znovu vzniká převis poptávky po devizách a situace se opakuje.
10.2.2. Kursy s pevnou vazbou na měnový koš:
význam v podmínkách diverzifikovaného zahr. obchodu
změna kursu jedné skupiny košových měn je vyrovnána opačnou změnou kursů druhé skupiny košových měn - nutno pečlivě volit vhodnost koše
10.2.3. Kursy s pevnou vazbou na více nár. měn:
stanovení pevných bilaterálních kursů, pevné kursy všech zemí ke společné měn. jednotce např. EURO.
10.2.4. Kursy s pružnými úpravami ústř. kursů
relativně časté úpravy pevného kursu po malých krocích, zejména při vysokém tempu inflace
nejstarší systém, na něm založen Bretton-woodský systém ( vazba všech na USD +-1% později +-2,25%).
ústřední kurs – měl by odrážet dlouhodobě rovnovážnou hodnotu kursu podle záměrů hosp. politiky v oblasti rovnováhy ( rovnovážného kursu, nejčastěji na úrovni běžné bilance )
pásma oscilace - rozpětí kolem ústř. kursu - úzké PO je nepohodlné z pohledu CEB, ale výhodné pro domácí exportéry a importéry ( min. kurs. riziko )
10.2.1. Devizové intervence
zásahy centrální banky v případě, že kurs má tendenci opusti stanovené pásmo.
pokud má kurs snahu narůst nad horní hranici osc. pásma (depreciovat ), musí CEB prodávat devizy.
Devizové intervence mají dva efekty:
• primární efekt - vyrovnání nabídky a poptávky po devizách
• sekundární efekt - změny peněžní zásoby vedoucí k růstu IR, snížení IM
proto se provádí tzv. sterilizované - CEB neutralizuje dopad intervencí na peněžní zásobu operacemi na dom. kap. Trhu ve snaze nepřipustit růst domácí IR, pokles Y a růst nezam. v důsledku poklesu peněžní zásoby.
většina ekonomů považuje SI za neúčinné pro udržení stability kursu, protože pokud CEB v rámci sterilizací nakupuje CP a pouští peníze do oběhu, tak znovu vzniká převis poptávky po devizách a situace se opakuje.
10.2.2. Kursy s pevnou vazbou na měnový koš:
význam v podmínkách diverzifikovaného zahr. obchodu
změna kursu jedné skupiny košových měn je vyrovnána opačnou změnou kursů druhé skupiny košových měn - nutno pečlivě volit vhodnost koše
10.2.3. Kursy s pevnou vazbou na více nár. měn:
stanovení pevných bilaterálních kursů, pevné kursy všech zemí ke společné měn. jednotce např. EURO.
10.2.4. Kursy s pružnými úpravami ústř. kursů
relativně časté úpravy pevného kursu po malých krocích, zejména při vysokém tempu inflace
9.3. Vertikální struktura PB
rozdělení operací na kreditní ( tvorba devizové nabídky ) a debetní ( tvorba devizové poptávky ).
Kreditní položka (+) – vytváří devizovou nabídku
Export zboží
Export služeb
Import důchodů
Import transferů
Import kapitálu
Snížení devizových rezerv
Debetní položka (-) – vytváří devizovou poptávku
Import zboží
Import služeb
Export důchodů
Export transferů
Export kapitálu
Zvýšení devizových rezerv
9.4. Saldo PB
Položka
Zboží
Služby
Důchody
Transfery
Dlouhodobý kapitál
Krátkodobý kapitál
Devizové rezervy
dílčí saldo - rozdíl kreditu a debetu příslušné položky
kumulativní saldo - rozdělení PB horizontálně na dva okruhy, záleží na tom, kde je pomyslná dělící čára:
rozdělení operací na kreditní ( tvorba devizové nabídky ) a debetní ( tvorba devizové poptávky ).
Kreditní položka (+) – vytváří devizovou nabídku
Export zboží
Export služeb
Import důchodů
Import transferů
Import kapitálu
Snížení devizových rezerv
Debetní položka (-) – vytváří devizovou poptávku
Import zboží
Import služeb
Export důchodů
Export transferů
Export kapitálu
Zvýšení devizových rezerv
9.4. Saldo PB
Položka
Zboží
Služby
Důchody
Transfery
Dlouhodobý kapitál
Krátkodobý kapitál
Devizové rezervy
dílčí saldo - rozdíl kreditu a debetu příslušné položky
kumulativní saldo - rozdělení PB horizontálně na dva okruhy, záleží na tom, kde je pomyslná dělící čára:
PLATEBNÍ BILANCE A JEJÍ SALDA. INTERPRETACE KUMULATIVNÍCH SALD
9. PLATEBNÍ BILANCE A JEJÍ SALDA. INTERPRETACE KUMULATIVNÍCH SALD.
9.1. Platební bilance
Původně označovaná jako devizová platební bilance
systematický statistický záznam všech ekonomických transakcí, které byly uskutečněny mezi devizovými cizozemci a tuzemci za určité období zpravidla jeden rok.
devizový tuzemec - terminologie se liší podle práv. řádu dané země, v ČR - práv. osoby se sídlem v ČR, fyz. osoby s bydlištěm v ČR nebo s dobou pobytu v ČR alespoň 1 rok.
devizové inkaso - devizovým tuzemcem obdržená platba od devizového cizozemce
kritika devizové PB:
• inkasa a úhrady neprobíhají pouze v devizách, ale také v domácí měně
• zachycuje operaci až ve chvíli, kdy probíhá platba - časový nesoulad např. při obch. úvěru
• některé transakce nejsou vůbec zaznamenány - hmotné transfery, barterové obchody, reálné investice (EXIM strojů...)
9.1. Platební bilance
Původně označovaná jako devizová platební bilance
systematický statistický záznam všech ekonomických transakcí, které byly uskutečněny mezi devizovými cizozemci a tuzemci za určité období zpravidla jeden rok.
devizový tuzemec - terminologie se liší podle práv. řádu dané země, v ČR - práv. osoby se sídlem v ČR, fyz. osoby s bydlištěm v ČR nebo s dobou pobytu v ČR alespoň 1 rok.
devizové inkaso - devizovým tuzemcem obdržená platba od devizového cizozemce
kritika devizové PB:
• inkasa a úhrady neprobíhají pouze v devizách, ale také v domácí měně
• zachycuje operaci až ve chvíli, kdy probíhá platba - časový nesoulad např. při obch. úvěru
• některé transakce nejsou vůbec zaznamenány - hmotné transfery, barterové obchody, reálné investice (EXIM strojů...)
Horizontální struktura PB
9.2. Horizontální struktura PB
různé stupně agregace, obecně lze vymezit několik okruhů:
• zboží - suroviny, prům. zboží, zem. produkty, výr. prostředky, časové rozlišení ( při přechodu hranic nebo při převodu vlastnických práv ), nebezpečí dvojího zachycení služeb ( doprava aj. ) jak v ceně zboží, tak v položce služeb
• služby - doprava, pojištění, licence a patenty, diplomatické a vojenské zastoupení v zahraničí, cest. ruch, VT informace, podíl absolutně i relativně roste.
• důchody – import důchodů zahrnuje příjmy z investovaného domácího kapitálu v zahraničí ( dividendy, úroky, zisky… ), export opačně. Evidují se zde i zisky z arbitrážních operací.
• transfery - jednostranné platby nezakládající závazky či pohledávky ( hosp. pomoc, příspěvky mez. organizacím, zahraniční penze apod. ). Člení se na oficiální transfery a soukromé transfery.
• dlouhodobý kapitál - oficiální a soukromý, přímé zahraniční investice FDI ( cca nad 30% podíl vlastnictví, u nás nad 10% ), portfolio investice ( pod 30% resp. 10% ), ostatní ( vládní či soukromé dlouhé úvěry )
• krátkodobý kapitál - oficiální a soukromý - pohyb depozit, krátké úvěry, obchody s devizami, krátké CP
• devizové rezervy - DR = likvidní devizová aktiva CEB a jiných oficiálních institucí, cizí měny ( hotovost i účty ), zlato, státní CP, potencionální devizové facility ( možnost čerpání úvěru u MMF, SB apod. )
různé stupně agregace, obecně lze vymezit několik okruhů:
• zboží - suroviny, prům. zboží, zem. produkty, výr. prostředky, časové rozlišení ( při přechodu hranic nebo při převodu vlastnických práv ), nebezpečí dvojího zachycení služeb ( doprava aj. ) jak v ceně zboží, tak v položce služeb
• služby - doprava, pojištění, licence a patenty, diplomatické a vojenské zastoupení v zahraničí, cest. ruch, VT informace, podíl absolutně i relativně roste.
• důchody – import důchodů zahrnuje příjmy z investovaného domácího kapitálu v zahraničí ( dividendy, úroky, zisky… ), export opačně. Evidují se zde i zisky z arbitrážních operací.
• transfery - jednostranné platby nezakládající závazky či pohledávky ( hosp. pomoc, příspěvky mez. organizacím, zahraniční penze apod. ). Člení se na oficiální transfery a soukromé transfery.
• dlouhodobý kapitál - oficiální a soukromý, přímé zahraniční investice FDI ( cca nad 30% podíl vlastnictví, u nás nad 10% ), portfolio investice ( pod 30% resp. 10% ), ostatní ( vládní či soukromé dlouhé úvěry )
• krátkodobý kapitál - oficiální a soukromý - pohyb depozit, krátké úvěry, obchody s devizami, krátké CP
• devizové rezervy - DR = likvidní devizová aktiva CEB a jiných oficiálních institucí, cizí měny ( hotovost i účty ), zlato, státní CP, potencionální devizové facility ( možnost čerpání úvěru u MMF, SB apod. )
LM křivka
8.3. LM křivka
kombinace hodnost IR a Y, při kterých je v rovnováze poptávka po penězích MD s peněžní zásobou MS
poptávka po penězích MD = m0 + mYY - mIRIR
nabídka peněz ( peněžní zásoba ) MS = mmMB
rovnováha na trhu peněz MS = MD
mmMB = m0 + mYY - mIRIR
IR = ((m0 - mmMB) / mIR) + ( mY / mIR × Y )
IR = c + d*Y
křivka LM je rostoucí - pokles IR vede k růstu spekul. MD, pro udržení rovnováhy při nezměněné peněž. zásobě je nutný pokles transakční poptávky, což lze zajistit pouze poklesem Y
posun křivky LM - při změně faktorů ovlivňujících parametr c (změna MB, mm, m0)
8.4. Nerovnováha a obnovení rovnováhy v modelu IS-LM
I = S, MS < MD, OS > OD ( bod leží na křivce IS pod křivkou LM )
převis nabídky obligací si vynutí růst IR, což povede k poklesu I, následuje pokles Y, který sníží S ( I je opět rovno S )
S=+fceY, I=-fceIR, MD=+fceY-fceIR
8.5. Monetární kritéria ( peněž. zásoba, úrok. míra )
reakce na nestabilitu způsobenou mimofiskálními a mimoměnovými faktory
• nestabilní IS křivka - při kritériu M ( křivka LM se nehýbe ) dochází k menšímu pohybu Y než při kritériu IR - výhodnější kritérium M
• nestabilní LM křivka - při kritériu M ( křivka LM se hýbe nestabilitou ) dochází k pohybu Y, při kritériu IR ( pohyby křivky LM jsou zastaveny změnami měnové báze ) se agregátní výstup Y nemění - vhodnější kritérium IR.
8.5.1. Závěr
Monetaristé věří v relativně větší stabilitu peněžního multiplikátoru a důchodové rychlosti peněz ( citlivosti Md na důchodu ), keynesiánci věří v relativně větší stabilitu parametrů ovlivňujících sklon křivky IS.
kombinace hodnost IR a Y, při kterých je v rovnováze poptávka po penězích MD s peněžní zásobou MS
poptávka po penězích MD = m0 + mYY - mIRIR
nabídka peněz ( peněžní zásoba ) MS = mmMB
rovnováha na trhu peněz MS = MD
mmMB = m0 + mYY - mIRIR
IR = ((m0 - mmMB) / mIR) + ( mY / mIR × Y )
IR = c + d*Y
křivka LM je rostoucí - pokles IR vede k růstu spekul. MD, pro udržení rovnováhy při nezměněné peněž. zásobě je nutný pokles transakční poptávky, což lze zajistit pouze poklesem Y
posun křivky LM - při změně faktorů ovlivňujících parametr c (změna MB, mm, m0)
8.4. Nerovnováha a obnovení rovnováhy v modelu IS-LM
I = S, MS < MD, OS > OD ( bod leží na křivce IS pod křivkou LM )
převis nabídky obligací si vynutí růst IR, což povede k poklesu I, následuje pokles Y, který sníží S ( I je opět rovno S )
S=+fceY, I=-fceIR, MD=+fceY-fceIR
8.5. Monetární kritéria ( peněž. zásoba, úrok. míra )
reakce na nestabilitu způsobenou mimofiskálními a mimoměnovými faktory
• nestabilní IS křivka - při kritériu M ( křivka LM se nehýbe ) dochází k menšímu pohybu Y než při kritériu IR - výhodnější kritérium M
• nestabilní LM křivka - při kritériu M ( křivka LM se hýbe nestabilitou ) dochází k pohybu Y, při kritériu IR ( pohyby křivky LM jsou zastaveny změnami měnové báze ) se agregátní výstup Y nemění - vhodnější kritérium IR.
8.5.1. Závěr
Monetaristé věří v relativně větší stabilitu peněžního multiplikátoru a důchodové rychlosti peněz ( citlivosti Md na důchodu ), keynesiánci věří v relativně větší stabilitu parametrů ovlivňujících sklon křivky IS.
Fisk. a měn. politika v keynesiánské ekonomice
8.6. Fisk. a měn. politika v keynesiánské ekonomice:
předpoklad nekonečné citlivosti spekul. MD a téměř nulové (v omez. měřítku) transakční MD na úrokové míře - odráží se v horizontálním průběhu křivky LM.
při měnové expanzi ( růst MB ) je přírůstek peněz plně absorbován spekulativní MD - nedochází k pohybu Y ani IR. Důvodem by mohla být tzv. Past likvidity.
Past likvidity: Při nekonečné elasticitě spekulativní poptávky po penězích na výši IR se ekonomické subjekty snaží při nízké IR zbavit všech obligací protože očekávají růst IR a poptávají tedy pouze peníze. Tzn., že jakákoliv další emise peněz je neúčinná, protože se subjekty okamžitě zbavují obligací a mění je za peníze. Peníze tedy nepůsobí na velikost Y.
při zvýšení fisk. výdajů se posouvá křivka IS doprava - růst Y při nepatrném pohybu IR. Keynesiánci tedy upřednostňují fiskální politiku a tvrdí, že monetární politika je neúčinná.
8.7. Fisk. a měn. politika v klasické a monetaristické ekonomice:
klasici úplně pomíjejí vazbu MD na pohyb IR a zkoumají pouze vztahy MD a množstvím peněz v oběhu.
monetaristé připouštějí závislost MD na pohybu IR, ale předpoklad synchronního pohybu všech IR tento efekt neutralizuje
předpoklad minimální citlivosti MD na IR - křivka LM dostává vertikální charakter
expanzívní fisk. politika posune křivku IS nahoru, čímž pouze vzroste IR, ale nikoli Y ( zvýšení vládních výdajů posune křivku IS doprava, nedojde k růstu Y, ale z důvodu horizontálního tvaru křivky LM dojde pouze k růstu IR. Růst úrokové míry vede ke snížení soukromých investic ve stejném rozsahu v jakém vzrostly investice vládní – tzv. úplný vytěsňovací efekt.)
měnová expanze posune křivku LM doprava, čímž vzroste Y a poklesne IR.
Monetaristé tedy upřednostňují monetární politiku, protože věří ve stabilitu LM, hlavně v dlouhém období. A věří ve stabilní multiplikátor a důchodovou rychlost peněz.
předpoklad nekonečné citlivosti spekul. MD a téměř nulové (v omez. měřítku) transakční MD na úrokové míře - odráží se v horizontálním průběhu křivky LM.
při měnové expanzi ( růst MB ) je přírůstek peněz plně absorbován spekulativní MD - nedochází k pohybu Y ani IR. Důvodem by mohla být tzv. Past likvidity.
Past likvidity: Při nekonečné elasticitě spekulativní poptávky po penězích na výši IR se ekonomické subjekty snaží při nízké IR zbavit všech obligací protože očekávají růst IR a poptávají tedy pouze peníze. Tzn., že jakákoliv další emise peněz je neúčinná, protože se subjekty okamžitě zbavují obligací a mění je za peníze. Peníze tedy nepůsobí na velikost Y.
při zvýšení fisk. výdajů se posouvá křivka IS doprava - růst Y při nepatrném pohybu IR. Keynesiánci tedy upřednostňují fiskální politiku a tvrdí, že monetární politika je neúčinná.
8.7. Fisk. a měn. politika v klasické a monetaristické ekonomice:
klasici úplně pomíjejí vazbu MD na pohyb IR a zkoumají pouze vztahy MD a množstvím peněz v oběhu.
monetaristé připouštějí závislost MD na pohybu IR, ale předpoklad synchronního pohybu všech IR tento efekt neutralizuje
předpoklad minimální citlivosti MD na IR - křivka LM dostává vertikální charakter
expanzívní fisk. politika posune křivku IS nahoru, čímž pouze vzroste IR, ale nikoli Y ( zvýšení vládních výdajů posune křivku IS doprava, nedojde k růstu Y, ale z důvodu horizontálního tvaru křivky LM dojde pouze k růstu IR. Růst úrokové míry vede ke snížení soukromých investic ve stejném rozsahu v jakém vzrostly investice vládní – tzv. úplný vytěsňovací efekt.)
měnová expanze posune křivku LM doprava, čímž vzroste Y a poklesne IR.
Monetaristé tedy upřednostňují monetární politiku, protože věří ve stabilitu LM, hlavně v dlouhém období. A věří ve stabilní multiplikátor a důchodovou rychlost peněz.
Transmisivní mechanismy
8.8. Transmisivní mechanismy
8.8.1. Předpoklady
• CB plně kontroluje měnovou bázi
• Peněžní multiplikátor je stabilní nebo alespoň dobře predikovatelný
• Důchodová rychlost peněz je stabilní nebo alespoň dobře predikovatelná.
8.8.2. Požadavky kladené na kritéria tr. Mechanismu
Přímá měřitelnost a rychlá dostupnost údajů
Stabilita v kauzálním retězci
Plná kontrolovatelnost operativního kritéría ze strany CB !!!!
Zprostředkující kritérium by mělo reagovat na změnu operativního kritéria rychleji než konečný cíl.
Transmisivní mechanismus ma tvar:
Nástroje měnové politiky – operativní kriterium – zprostředkující ( střednědobé ) kriterium – cíle měnové politiky
8.8.3. Transmisivní mechanismus v pojetí monetaristů
(OMO, úvěry,… ) – měnová báze – peněžní zásoba – inflace
8.8.4. Transmisivní mechanismus v pojetí keynesiánců
(OMO, úvěry,… ) – krátkodobé IR – dlouhodobé IR – reálný důchod popř. nezaměstnanost
8.8.1. Předpoklady
• CB plně kontroluje měnovou bázi
• Peněžní multiplikátor je stabilní nebo alespoň dobře predikovatelný
• Důchodová rychlost peněz je stabilní nebo alespoň dobře predikovatelná.
8.8.2. Požadavky kladené na kritéria tr. Mechanismu
Přímá měřitelnost a rychlá dostupnost údajů
Stabilita v kauzálním retězci
Plná kontrolovatelnost operativního kritéría ze strany CB !!!!
Zprostředkující kritérium by mělo reagovat na změnu operativního kritéria rychleji než konečný cíl.
Transmisivní mechanismus ma tvar:
Nástroje měnové politiky – operativní kriterium – zprostředkující ( střednědobé ) kriterium – cíle měnové politiky
8.8.3. Transmisivní mechanismus v pojetí monetaristů
(OMO, úvěry,… ) – měnová báze – peněžní zásoba – inflace
8.8.4. Transmisivní mechanismus v pojetí keynesiánců
(OMO, úvěry,… ) – krátkodobé IR – dlouhodobé IR – reálný důchod popř. nezaměstnanost
Poptávková inflace
7.4. Poptávková inflace
růst P způsobovaný opakovanými posuny křivky AD doprava nahoru - např. Ms, G, NX, C, io, s růstem P dochází i k určitému růstu Y.
Monetaristé výše uvedené důvody neuznávají, protože při konstantní peněžní zásobě by tyto druhy výdajů mohly růst pouze při růstu důchodové rychlosti peněz, což monetaristé nepředpokládají. Zastávají hlavně názor, že tato inflace je způsobena nadměrnou emisí peněz.
7.5. Nabídková inflace
růst P způsobený pohybem křivky AS
je třeba rozlišit dva typy nabídkové inflace:
7.5.1. Posun LRAS i SRAS
při přírodní katastrofě, tj. pokles výkonnosti výr. faktorů, likvidace výrobních faktorů ( pokles LRAS i SRAS ) - rovnováha je nad přirozeným Y v přehřátém pásmu.
7.5.2. Posun pouze SRAS
• Nabídková inflace - při růstu výrobních ( hl. mzdových ) nákladů ( nemění se LRAS, roste SRAS) - rovnováha pod přir. Y v pásmu recese
• Zisková inflace - při zvyšování monopolních cen s cílem maximalizace zisku
Příklady jsou: škrtnutí nul, tlak odborů na růst mezd, odbourání spotřebitelských dotací, růst monopolních zisků
při růstu P dochází k poklesu Y a rátkodobá rovnováha je pod potenciálem v recesním pásmu.
růst P způsobovaný opakovanými posuny křivky AD doprava nahoru - např. Ms, G, NX, C, io, s růstem P dochází i k určitému růstu Y.
Monetaristé výše uvedené důvody neuznávají, protože při konstantní peněžní zásobě by tyto druhy výdajů mohly růst pouze při růstu důchodové rychlosti peněz, což monetaristé nepředpokládají. Zastávají hlavně názor, že tato inflace je způsobena nadměrnou emisí peněz.
7.5. Nabídková inflace
růst P způsobený pohybem křivky AS
je třeba rozlišit dva typy nabídkové inflace:
7.5.1. Posun LRAS i SRAS
při přírodní katastrofě, tj. pokles výkonnosti výr. faktorů, likvidace výrobních faktorů ( pokles LRAS i SRAS ) - rovnováha je nad přirozeným Y v přehřátém pásmu.
7.5.2. Posun pouze SRAS
• Nabídková inflace - při růstu výrobních ( hl. mzdových ) nákladů ( nemění se LRAS, roste SRAS) - rovnováha pod přir. Y v pásmu recese
• Zisková inflace - při zvyšování monopolních cen s cílem maximalizace zisku
Příklady jsou: škrtnutí nul, tlak odborů na růst mezd, odbourání spotřebitelských dotací, růst monopolních zisků
při růstu P dochází k poklesu Y a rátkodobá rovnováha je pod potenciálem v recesním pásmu.
Dopady inflace
7.6. Dopady inflace
znehodnocení reálných důchodů osob se stálým příjmem ( důchodci ), zvýhodnění státu, protože je většinou největší dlužník, zničení ekon. očekávání, nevýhodnost úspor a investic, zdražení dom.zboží, vznik dodat. nákladů ( nové ceníky, tisk nových peněz… ), účet. a daň. problémy
náklady I - při neočekávané hlavně věřitelé, při očekávané důchodci (valorizace až poté)
jádro inflace - statistická inflace očištěná o infl. šoky nezpůsobené měn. politikou
umožňuje určit výši „viny“ CEB a vlády
problém určení a kvantifikace neměnových infl. šoků ( pouze odhady ), problém smyslu stat. inflace ( pouze teor. význam core inflation )
7.7. Protiinflační politika
Poptávková inflace:
• odstranění deficitu SR buď zmenšením G – zlevnění státu nebo zvýšením daní
• zpřísnění měn. politiky vázáním přírůstku M na očekávaný přírůstek reál. GNP
• zmrazení mezd a jiné omezení C, I, G, NX
Nabídková inflace :
• Při současném posunu LRAS a SRAS – rovnováha je nad přirozeným Y je třeba restriktivní monet. Politika, která posune AD doleva a zabráni inflaci.
• keynesiánci - znehybnit křivku AS ( max. ceny, zmrazení mezd ) - neslučuje se s tržními principy, podporuje spekulativní zásoby a černý trh.
• monetaristé - samoregulační proces: nab. inflace - pokles Y - růst nezaměstnanosti - pokles mezd - pokles P, problém nepružnosti mezd směrem dolů ( kolektivní smlouvy ) extrémní přístup - snížení křivky AD restriktivní fisk. a měn. politikou - následkem je hosp. pokles.
znehodnocení reálných důchodů osob se stálým příjmem ( důchodci ), zvýhodnění státu, protože je většinou největší dlužník, zničení ekon. očekávání, nevýhodnost úspor a investic, zdražení dom.zboží, vznik dodat. nákladů ( nové ceníky, tisk nových peněz… ), účet. a daň. problémy
náklady I - při neočekávané hlavně věřitelé, při očekávané důchodci (valorizace až poté)
jádro inflace - statistická inflace očištěná o infl. šoky nezpůsobené měn. politikou
umožňuje určit výši „viny“ CEB a vlády
problém určení a kvantifikace neměnových infl. šoků ( pouze odhady ), problém smyslu stat. inflace ( pouze teor. význam core inflation )
7.7. Protiinflační politika
Poptávková inflace:
• odstranění deficitu SR buď zmenšením G – zlevnění státu nebo zvýšením daní
• zpřísnění měn. politiky vázáním přírůstku M na očekávaný přírůstek reál. GNP
• zmrazení mezd a jiné omezení C, I, G, NX
Nabídková inflace :
• Při současném posunu LRAS a SRAS – rovnováha je nad přirozeným Y je třeba restriktivní monet. Politika, která posune AD doleva a zabráni inflaci.
• keynesiánci - znehybnit křivku AS ( max. ceny, zmrazení mezd ) - neslučuje se s tržními principy, podporuje spekulativní zásoby a černý trh.
• monetaristé - samoregulační proces: nab. inflace - pokles Y - růst nezaměstnanosti - pokles mezd - pokles P, problém nepružnosti mezd směrem dolů ( kolektivní smlouvy ) extrémní přístup - snížení křivky AD restriktivní fisk. a měn. politikou - následkem je hosp. pokles.
MODEL IS - LM
8. MODEL IS - LM. INTERPRETACE KŘIVEK. ÚČINNOST FISKÁLNÍ A MĚNOVÉ POLITIKY NA HOSPODÁŘSKÝ RUST.
8.1. Předpoklady modelu IS-LM
popisuje vzájemný vztah mezi úrok. mírou a nár produktem
obsahuje keynesiánské předpoklady - fix. ceny (výsledek vysoké nezaměstnanosti a nižšího než optimálního využití výr. kapacit)
základním principem je Walrasova teorie rovnováhy - pokud jsou v uzavřené ekonomice tři trhy ( zboží, peníze, obligace ) – jak Keynes předpokládal a dva z nich jsou v rovnováze, pak je v rovnováze i trh třetí
(S - I) + (MS - MD) = (OD - OS)
nerovnováha na jednom trhu znamená nerovnováhu nejméně na jednom dalším trhu
8.2. IS křivka
kombinace hodnot IR a Y, při kterých jsou v rovnováze I a S
úspory S = s0 + sYY jsou funkcí důchodu, podle Keynese nemá na úspory vliv pohyb IR ( nevýznamný )
investice I = i0 - iIRIR jsou funkcí úrokové míry, s růstem IR splňuje stále méně I podmínku, aby jejich mezní míra efektivnosti byla větší než IR
čisté výdaje stát. rozpočtu NG = G - T předpoklad nezávislosti NG na Y
rovnováha na trhu zboží - soukromé investice i státní výdaje musí být plně kryty úsporami
S = I + NG
s0 + sYY = i0 - iIRIR + NG
Y = ((i0 + NG - s0) / sY) – (iIR / sY × IR)
Y = a - b*IR
křivka IS je klesající - pokles IR zvýší I a Y, aby bylo z čeho financovat investice musí se zvýšit úspory S, což je možné pouze růstem Y.
posun křivky IS - při změně faktorů ovlivňujících parametr a (změna NG, i0, s0, investiční optimismus či pesimismus)
8.1. Předpoklady modelu IS-LM
popisuje vzájemný vztah mezi úrok. mírou a nár produktem
obsahuje keynesiánské předpoklady - fix. ceny (výsledek vysoké nezaměstnanosti a nižšího než optimálního využití výr. kapacit)
základním principem je Walrasova teorie rovnováhy - pokud jsou v uzavřené ekonomice tři trhy ( zboží, peníze, obligace ) – jak Keynes předpokládal a dva z nich jsou v rovnováze, pak je v rovnováze i trh třetí
(S - I) + (MS - MD) = (OD - OS)
nerovnováha na jednom trhu znamená nerovnováhu nejméně na jednom dalším trhu
8.2. IS křivka
kombinace hodnot IR a Y, při kterých jsou v rovnováze I a S
úspory S = s0 + sYY jsou funkcí důchodu, podle Keynese nemá na úspory vliv pohyb IR ( nevýznamný )
investice I = i0 - iIRIR jsou funkcí úrokové míry, s růstem IR splňuje stále méně I podmínku, aby jejich mezní míra efektivnosti byla větší než IR
čisté výdaje stát. rozpočtu NG = G - T předpoklad nezávislosti NG na Y
rovnováha na trhu zboží - soukromé investice i státní výdaje musí být plně kryty úsporami
S = I + NG
s0 + sYY = i0 - iIRIR + NG
Y = ((i0 + NG - s0) / sY) – (iIR / sY × IR)
Y = a - b*IR
křivka IS je klesající - pokles IR zvýší I a Y, aby bylo z čeho financovat investice musí se zvýšit úspory S, což je možné pouze růstem Y.
posun křivky IS - při změně faktorů ovlivňujících parametr a (změna NG, i0, s0, investiční optimismus či pesimismus)
Křivka AS
6.3. Křivka AS
podle obou škol nemožno přesně určit, protože AS je ovlivňována velkým množstvím faktorů - stačí aproximace pomocí přímky
křivka AS v krátkém období (SRAS) - při růstu cen výstupů při nezměněných nákladech se bude zvyšovat produkce, nad hranicí přir. produktu pak růst Y zpomalí a začne prudce růst P ( nelze zvyšovat produkci donekonečna )
křivka AS v dlouhém období (LRAS) - takové období, kdy se růst cen výstupů promítne do růstu cen vstupů - každý výstup je zároveň vstupem, proto v dlouhém období dochází pouze k růstu P, křivka LRAS je vertikální a zároveň označuje přirozený produkt ( přirozený výstup ekonomiky ).
6.3.1. konstrukce křivky LAS:
pomocí prům. přírůstku reál. HDP - vhodné pro prognózu max. do 5-8 let (pak možnost změn díky VT pokroku)
trendová čára - proložení řady napozorovaných hodnot určitou funkční křivkou (kolísání Y kolem přir. produktu - pokud je Y nad křivkou přir. Y, je období konjunktury, pokud pod křivkou přir. produktu, je období recese)
podle obou škol nemožno přesně určit, protože AS je ovlivňována velkým množstvím faktorů - stačí aproximace pomocí přímky
křivka AS v krátkém období (SRAS) - při růstu cen výstupů při nezměněných nákladech se bude zvyšovat produkce, nad hranicí přir. produktu pak růst Y zpomalí a začne prudce růst P ( nelze zvyšovat produkci donekonečna )
křivka AS v dlouhém období (LRAS) - takové období, kdy se růst cen výstupů promítne do růstu cen vstupů - každý výstup je zároveň vstupem, proto v dlouhém období dochází pouze k růstu P, křivka LRAS je vertikální a zároveň označuje přirozený produkt ( přirozený výstup ekonomiky ).
6.3.1. konstrukce křivky LAS:
pomocí prům. přírůstku reál. HDP - vhodné pro prognózu max. do 5-8 let (pak možnost změn díky VT pokroku)
trendová čára - proložení řady napozorovaných hodnot určitou funkční křivkou (kolísání Y kolem přir. produktu - pokud je Y nad křivkou přir. Y, je období konjunktury, pokud pod křivkou přir. produktu, je období recese)
Posuny křivky AS
6.4. Posuny křivky AS
pohyb křivky AS - podle obou škol při změně nákladů ( hlavně mzdových, ale i výrobních ), při růstu monopolního zisku, při cenových šocích
posun horizontální – změna AS při nezměněné ceně. Např. změny ve vybavení výr. faktory, intenzita a produktivita práce
posun vertikální - pouze u SAS - změna P při současné stabilitě Y ( denominace měny – pokles dolů apod. )
6.5. Posuny křivek AS a AD při změnách očekávání:
Adaptivní chování ek. subjektů - přizpůsobení chování subjektu minulému vývoji, předpoklad neměnnosti trendů v budoucnosti
Racionální chování ek. subjektů - využití i minulých trendů, ale „rozumný“ pohled do budoucnosti na základě analýzy dostupných informací
6.5.1. modely posunů
klasický - zvýšení AD vyvolá větší relat. nárůst Y než P, neboť dle keynesiánců je velká část nákladů nepružná a je fixována. Subjekty se chovají pouze adaptivně.
neoklasický - model rac. očekávání - ceny a mzdy jsou dokonale pružné, čímž je vzrůst AD okamžitě vyrovnán růstem SAS, tj. roste pouze P, nikoliv Y.
neklasický - podobné jako neoklasický, ale mzdy a ceny jsou pružné pouze částečně - SAS reaguje méně, tj. roste trochu P i Y.
pohyb křivky AS - podle obou škol při změně nákladů ( hlavně mzdových, ale i výrobních ), při růstu monopolního zisku, při cenových šocích
posun horizontální – změna AS při nezměněné ceně. Např. změny ve vybavení výr. faktory, intenzita a produktivita práce
posun vertikální - pouze u SAS - změna P při současné stabilitě Y ( denominace měny – pokles dolů apod. )
6.5. Posuny křivek AS a AD při změnách očekávání:
Adaptivní chování ek. subjektů - přizpůsobení chování subjektu minulému vývoji, předpoklad neměnnosti trendů v budoucnosti
Racionální chování ek. subjektů - využití i minulých trendů, ale „rozumný“ pohled do budoucnosti na základě analýzy dostupných informací
6.5.1. modely posunů
klasický - zvýšení AD vyvolá větší relat. nárůst Y než P, neboť dle keynesiánců je velká část nákladů nepružná a je fixována. Subjekty se chovají pouze adaptivně.
neoklasický - model rac. očekávání - ceny a mzdy jsou dokonale pružné, čímž je vzrůst AD okamžitě vyrovnán růstem SAS, tj. roste pouze P, nikoliv Y.
neklasický - podobné jako neoklasický, ale mzdy a ceny jsou pružné pouze částečně - SAS reaguje méně, tj. roste trochu P i Y.
POPTÁVKOVÁ A NABÍDKOVÁ INFLACE
7. POPTÁVKOVÁ A NABÍDKOVÁ INFLACE. NÁRODOHOSPODÁŘSKÉ DOPADY A POLITIKA CEB V OBDOBÍ INFLACE.
7.1. Definice
neustálý dlouhodobý růst cenové hladiny v ekonomice ( monetaristé )
jakýkoliv růst cenové hladiny, i krátkodobé cenové šoky ( keynesiánci )
Pro měření inflace se požívá deflátor, CPI, PPI…
deflátor GNP = nominální GNP / reálný GNP
roční míra inflace = (def GNP letos - def GNP loni) / def GNP loni
deflátor GNP - kvantifikuje velikost cenové hladiny během jednoho období
7.2. Příčiny vzniku inflace podle monetaristů
Vycházejí z důchodové rovnice směny v přírůstkovém vyjádření:
%M + %Vy = %P + %Y
• pokud % přírůstky peněž.. zásoby jsou větší než % přírůstky přir. Y
• předpoklad, že důch. rychlost oběhu peněz je dlouh. stabilní ( mimo VT rozvoj )
• peněžní zásoba je plně pod kontrolou CEB
• neexistuje kauzalita, že agreg. výstup determinuje velikost pen. zásoby, ale platí přesný opak: změna M krátkodobá změna Y a P, dlouhodobá změna P
• předpoklad významného vlivu infl. očekávání na souč.ceny
7.3. Nemonetaristická kritika
Keynesiánci tolerují mírnou inflaci pokud je tempo růstu HDP větší než tempo růstu cenové hladiny. Nazývají to tzv. poloinflací
• vznik při růstu ca, G, při špatné fisk. politice, při tlaku odborů aj.
• stabilita Vy neexistuje, Vy je ovlivňována regulovanou nabídkou peněz ze strany CEB
• pen. zásoba je ovlivňována vnitřními ekon. procesy, stupněm ekon. aktivity, sklonem k držbě peněz aj.
• keynesiánci předpokládají účinnost peněz i dlouhodobě, neoklasici předpokládají neutralitu peněz i krátkodobě
7.1. Definice
neustálý dlouhodobý růst cenové hladiny v ekonomice ( monetaristé )
jakýkoliv růst cenové hladiny, i krátkodobé cenové šoky ( keynesiánci )
Pro měření inflace se požívá deflátor, CPI, PPI…
deflátor GNP = nominální GNP / reálný GNP
roční míra inflace = (def GNP letos - def GNP loni) / def GNP loni
deflátor GNP - kvantifikuje velikost cenové hladiny během jednoho období
7.2. Příčiny vzniku inflace podle monetaristů
Vycházejí z důchodové rovnice směny v přírůstkovém vyjádření:
%M + %Vy = %P + %Y
• pokud % přírůstky peněž.. zásoby jsou větší než % přírůstky přir. Y
• předpoklad, že důch. rychlost oběhu peněz je dlouh. stabilní ( mimo VT rozvoj )
• peněžní zásoba je plně pod kontrolou CEB
• neexistuje kauzalita, že agreg. výstup determinuje velikost pen. zásoby, ale platí přesný opak: změna M krátkodobá změna Y a P, dlouhodobá změna P
• předpoklad významného vlivu infl. očekávání na souč.ceny
7.3. Nemonetaristická kritika
Keynesiánci tolerují mírnou inflaci pokud je tempo růstu HDP větší než tempo růstu cenové hladiny. Nazývají to tzv. poloinflací
• vznik při růstu ca, G, při špatné fisk. politice, při tlaku odborů aj.
• stabilita Vy neexistuje, Vy je ovlivňována regulovanou nabídkou peněz ze strany CEB
• pen. zásoba je ovlivňována vnitřními ekon. procesy, stupněm ekon. aktivity, sklonem k držbě peněz aj.
• keynesiánci předpokládají účinnost peněz i dlouhodobě, neoklasici předpokládají neutralitu peněz i krátkodobě
AS - AD MODEL
6. AS - AD MODEL. KEYNESIÁNSKÝ A MONETARISTICKÝ PŘÍSTUP. POTENCIONÁLNÍ ( PŘIROZENÝ ) PRODUKT.
6.1. AS - AD model
popisuje proces dosahování mae rovnováhy; také ukazuje vznik inflace a možnosti obrany proti ní
agregátní poptávka ( nabídka ) - celkové poptávané ( nabízené ) množství zboží a služeb finální spotřeby v dané ekonomice za určité čas. období při různých cenových hladinách.
6.1.1. Substituty HDP
• Peníze a ostatní finanční aktiva – Efekt reálných peněžních zůstatků. Pokud dojde k růstu cenové hladiny klesá koupěschopnost ekonomických subjektů a tím i AD
• Budoucí zboží a služby – při substituci současné spotřeby budoucí spotřebou dojde k poklesu AD
• Zahraniční zboží a služby – roste-li domácí cenová hladina, nakupujeme více zahraničního zboží a AD klesá.
6.1. AS - AD model
popisuje proces dosahování mae rovnováhy; také ukazuje vznik inflace a možnosti obrany proti ní
agregátní poptávka ( nabídka ) - celkové poptávané ( nabízené ) množství zboží a služeb finální spotřeby v dané ekonomice za určité čas. období při různých cenových hladinách.
6.1.1. Substituty HDP
• Peníze a ostatní finanční aktiva – Efekt reálných peněžních zůstatků. Pokud dojde k růstu cenové hladiny klesá koupěschopnost ekonomických subjektů a tím i AD
• Budoucí zboží a služby – při substituci současné spotřeby budoucí spotřebou dojde k poklesu AD
• Zahraniční zboží a služby – roste-li domácí cenová hladina, nakupujeme více zahraničního zboží a AD klesá.
Křivka AD
6.2. Křivka AD:
6.2.1. AD dle monetaristů
odvození z důchodové rovnice směny, kde (P*Y) zaměníme za nominální GNP a Y za reálný GNP. Potom :
Y = (M×V) / P
předpokládáme ( M×V ) konstantní, M je součin měnové báze a peněžního multiplikátoru.
Posuny křivky AD způsobují pouze faktory monetární povahy - pen. zásoba M, prům. důchodová rychlost V, MB, peněž. multiplikátor mm
závěr: mírný růst M způsobuje růst reálného GNP na obyvatele. růst M - růst C - růst AD
Růst M - růst cen akcií - hodnota fin. aktiv roste - subjektivní optimismus - růst C - růst AD
6.2.2. AD dle keynesiánců
Vycházejí při konstrukci křivky AD z jednotlivých složek AD. Není možné určit tvar přesně, neboť je tvořena C+I+G+NX, což „neobsahuje“ cenovou hladinu
Na růst AD mají vliv - C + I + G + NX
C = A + mc×YD
I = YD / IR
YD = Y - Tx
př.: pokles IR - zlevnění kapitálu - růst I - růst AD
růst M - růst reál. pen. zůstatků - pokles IR - zlevnění kapitálu - růst I - růst AD ( s tím souhlasí i monetaristé ).
6.2.1. AD dle monetaristů
odvození z důchodové rovnice směny, kde (P*Y) zaměníme za nominální GNP a Y za reálný GNP. Potom :
Y = (M×V) / P
předpokládáme ( M×V ) konstantní, M je součin měnové báze a peněžního multiplikátoru.
Posuny křivky AD způsobují pouze faktory monetární povahy - pen. zásoba M, prům. důchodová rychlost V, MB, peněž. multiplikátor mm
závěr: mírný růst M způsobuje růst reálného GNP na obyvatele. růst M - růst C - růst AD
Růst M - růst cen akcií - hodnota fin. aktiv roste - subjektivní optimismus - růst C - růst AD
6.2.2. AD dle keynesiánců
Vycházejí při konstrukci křivky AD z jednotlivých složek AD. Není možné určit tvar přesně, neboť je tvořena C+I+G+NX, což „neobsahuje“ cenovou hladinu
Na růst AD mají vliv - C + I + G + NX
C = A + mc×YD
I = YD / IR
YD = Y - Tx
př.: pokles IR - zlevnění kapitálu - růst I - růst AD
růst M - růst reál. pen. zůstatků - pokles IR - zlevnění kapitálu - růst I - růst AD ( s tím souhlasí i monetaristé ).
Faktory ovlivňující AD
6.2.3. Faktory ovlivňující AD:
• C - spotřeba je určena reálným disponibilním důchodem, který při růstu cenové hladiny klesá a opačně. Při klesající míře zdanění roste disp. důchod a vede k růstu spotřeby.
• I - při poklesu cenové hladiny klesá poptávka po penězích a pokud dojde i ke snížení i povede to i k růstu investic. Důležité je očekávání vývoje cenové hladiny. Investice lze výrazně ovlivňovat prostřednictvím monetární politiky.
• G záleží na rozhodnutí vlády
• NX je silně ovlivňován relativními cenami a směnnými kursy.
6.2.4. Posun křivky AD nahoru:
• Zvýšení autonomní spotřeby v důsledku očekávání růstu inflace
• Zvýšení autonomních investic – optimist. očekávání
• Zvýšení G
• Snížení daní
• Pokles úrokové míry – stimulace investic
• Růst NX z důvodu znehodnocení domácí měny, vyšší inflace v zahraničí než doma, oživení světového hospodářství
• Zvýšení peněžní nabídky – růst MB nebo peněžního multiplikátoru.
Pokles je opačně
• C - spotřeba je určena reálným disponibilním důchodem, který při růstu cenové hladiny klesá a opačně. Při klesající míře zdanění roste disp. důchod a vede k růstu spotřeby.
• I - při poklesu cenové hladiny klesá poptávka po penězích a pokud dojde i ke snížení i povede to i k růstu investic. Důležité je očekávání vývoje cenové hladiny. Investice lze výrazně ovlivňovat prostřednictvím monetární politiky.
• G záleží na rozhodnutí vlády
• NX je silně ovlivňován relativními cenami a směnnými kursy.
6.2.4. Posun křivky AD nahoru:
• Zvýšení autonomní spotřeby v důsledku očekávání růstu inflace
• Zvýšení autonomních investic – optimist. očekávání
• Zvýšení G
• Snížení daní
• Pokles úrokové míry – stimulace investic
• Růst NX z důvodu znehodnocení domácí měny, vyšší inflace v zahraničí než doma, oživení světového hospodářství
• Zvýšení peněžní nabídky – růst MB nebo peněžního multiplikátoru.
Pokles je opačně
Keynesovská teorie
5.6. Keynesovská teorie
peníze jsou nevýnosové, likvidní a nerizikové aktivum - preference likvidity vede k jejich držbě, ačkoli nenesou žádný výnos.
motivy preference likvidity
• důchodový - důchody jsou vypláceny pouze jednou za čas, zatímco výdaje jsou nepřetržité - nutno držet hotovost či BÚ
• opatrnost - možnost nepředvídatelných výdajů ( výhodné koupě,nutné výdaje )
• spekulace - pokud subjekt očekává pokles IR, drží bohatství v obligacích ( růst jejich hodnoty ); při růstu IR drží peníze
5.6.1. Vysvětlení spekulativního motivu držby peněz
spekulativní MD (MD2) - čím nižší IR, tím více subjektů má „normální-přirozenou“ IR nad touto hodnotou, čímž roste MD; MD je kles. funkcí IR ( konvexní ), jestliže ekonomické subjekty očekávají pokles úrokové míry drží bohatství v dluhopisech a spekulativní poptávka po penězích je nulová.
transakční MD (MD1) - důchodová a opatrnostní poptávka, obě jsou funkcí důchodu.
celková MD MD = MD1+MD2 =Lf1(Yn) + L2(IR) = L (Yn, IR) , kde Ln označuje funkční závislost na něčem.
obdoba cambridgeské rovnice, v obou je nepřímá závislost na IR a přímá na Y
důch. rychlost v keyn. teorii - MD = L (Yn, IR) = k P Y = k Yn, protože platí: PY = Yn , kde nom. důchod Yn je konstantní..
Z rovnice vyjádříme důchodovou rychlost peněz 1/k a dostaneme:
VY = 1 / k = Yn / L(Yn, IR)
VY závisí na IR ( přímo ) - pokud roste IR, klesá spek. MD a tedy i celková poptávka po penězích. Protože uvažujeme konstantní důchod, musí se tedy s růstem IR a poklesem Md klesat i k. To znamená růst důchodové rychlosti peněz ( 1 / k ).
peníze jsou nevýnosové, likvidní a nerizikové aktivum - preference likvidity vede k jejich držbě, ačkoli nenesou žádný výnos.
motivy preference likvidity
• důchodový - důchody jsou vypláceny pouze jednou za čas, zatímco výdaje jsou nepřetržité - nutno držet hotovost či BÚ
• opatrnost - možnost nepředvídatelných výdajů ( výhodné koupě,nutné výdaje )
• spekulace - pokud subjekt očekává pokles IR, drží bohatství v obligacích ( růst jejich hodnoty ); při růstu IR drží peníze
5.6.1. Vysvětlení spekulativního motivu držby peněz
spekulativní MD (MD2) - čím nižší IR, tím více subjektů má „normální-přirozenou“ IR nad touto hodnotou, čímž roste MD; MD je kles. funkcí IR ( konvexní ), jestliže ekonomické subjekty očekávají pokles úrokové míry drží bohatství v dluhopisech a spekulativní poptávka po penězích je nulová.
transakční MD (MD1) - důchodová a opatrnostní poptávka, obě jsou funkcí důchodu.
celková MD MD = MD1+MD2 =Lf1(Yn) + L2(IR) = L (Yn, IR) , kde Ln označuje funkční závislost na něčem.
obdoba cambridgeské rovnice, v obou je nepřímá závislost na IR a přímá na Y
důch. rychlost v keyn. teorii - MD = L (Yn, IR) = k P Y = k Yn, protože platí: PY = Yn , kde nom. důchod Yn je konstantní..
Z rovnice vyjádříme důchodovou rychlost peněz 1/k a dostaneme:
VY = 1 / k = Yn / L(Yn, IR)
VY závisí na IR ( přímo ) - pokud roste IR, klesá spek. MD a tedy i celková poptávka po penězích. Protože uvažujeme konstantní důchod, musí se tedy s růstem IR a poklesem Md klesat i k. To znamená růst důchodové rychlosti peněz ( 1 / k ).
Baumol - Tobinův model
5.7. Baumol - Tobinův model
příjem subjektu na počátku období, výdaje po celé období
možnost držby alt. aktiva (O), které se v nutném případě prodá - při držbě pouze peněz vznik nákladů obět. příležitosti, při držbě více obligací vznik transakčních nákladů při nákupu a prodeji - snaha o optimalizaci portfolia z hlediska nákladů
5.8. Tobinův model spekulativní poptávky
Je speciální teorií portfolia. Uvažuje pouze dvě aktiva – peníze a dluhopisy.
Ekonomický subjekt drží obě aktiva v takovém poměru aby složení rizika a výnosnosti bylo co nejpříznivější.
transakční poptávka v rozvinutém bankovním systému může záviset na IR a na výši nákladů na konverzi peněz a CP
Aplikace teorie portfolia - na rozdíl od Keynese, který předokládal, že lidé drží buď peníze nebo obligace, Tobin zavádí do modelu možnost držení obojího v optimálním poměru, který závisí na riziku držby obligací a úrokové míře.
5.9. Citlivost poptávky po penězích
nutno objasnit, zda cambridgeská konstanta je skutečně konstantou, či jestli se dá její pohyb předvídat
závislost k na stabilitě VT a stabilitě poměru a = T / Py
% k = % a - % VT
Keynes a Tobin - poptávka po penězích není příliš stabilní, neboť transakční rychlost peněz je citlivá na změny IR
Marx - poptávka po penězích roste v obdobích hospodářských potíží ( nedůvěra v banky apod. )
Marshall - určitá nestabilita cambridgeské konstanty je zapříčiněna změnami očekávané míry inflace
Fisher - změny cambridgeské konstanty pouze dlouhodobě a předvídatelně vlivem tech. pokroku
Friedman - nepředpokládá větší vliv pohybu IR na poptávku po penězích, neboť IR se hýbe synchronně u běžných depozit, obligací i akcií;
MD bude stabilní také proto, že se odvíjí od permanentního důchodu; jediná veličina, která má na MD vliv je bohatství W
podle ekonometrických měření v 50. a 60. letech činí úroková elesticita poptávky v dlouhém období -0,7 a v krátkém období -0,15
příjem subjektu na počátku období, výdaje po celé období
možnost držby alt. aktiva (O), které se v nutném případě prodá - při držbě pouze peněz vznik nákladů obět. příležitosti, při držbě více obligací vznik transakčních nákladů při nákupu a prodeji - snaha o optimalizaci portfolia z hlediska nákladů
5.8. Tobinův model spekulativní poptávky
Je speciální teorií portfolia. Uvažuje pouze dvě aktiva – peníze a dluhopisy.
Ekonomický subjekt drží obě aktiva v takovém poměru aby složení rizika a výnosnosti bylo co nejpříznivější.
transakční poptávka v rozvinutém bankovním systému může záviset na IR a na výši nákladů na konverzi peněz a CP
Aplikace teorie portfolia - na rozdíl od Keynese, který předokládal, že lidé drží buď peníze nebo obligace, Tobin zavádí do modelu možnost držení obojího v optimálním poměru, který závisí na riziku držby obligací a úrokové míře.
5.9. Citlivost poptávky po penězích
nutno objasnit, zda cambridgeská konstanta je skutečně konstantou, či jestli se dá její pohyb předvídat
závislost k na stabilitě VT a stabilitě poměru a = T / Py
% k = % a - % VT
Keynes a Tobin - poptávka po penězích není příliš stabilní, neboť transakční rychlost peněz je citlivá na změny IR
Marx - poptávka po penězích roste v obdobích hospodářských potíží ( nedůvěra v banky apod. )
Marshall - určitá nestabilita cambridgeské konstanty je zapříčiněna změnami očekávané míry inflace
Fisher - změny cambridgeské konstanty pouze dlouhodobě a předvídatelně vlivem tech. pokroku
Friedman - nepředpokládá větší vliv pohybu IR na poptávku po penězích, neboť IR se hýbe synchronně u běžných depozit, obligací i akcií;
MD bude stabilní také proto, že se odvíjí od permanentního důchodu; jediná veličina, která má na MD vliv je bohatství W
podle ekonometrických měření v 50. a 60. letech činí úroková elesticita poptávky v dlouhém období -0,7 a v krátkém období -0,15
Cambridgeská teorie poptávky po penězích
5.3. Cambridgeská teorie poptávky po penězích
Je důchodovou verzí kvantitativní teorie peněz
Vychází z Marshallovy teorie poptávky po penězích.
Na rozdíl od Fischerovy rovnice neuvažuje reálné transakce, ale reálný důchod a zjišťuje, jak velkou část důchodu chtějí ekonomické subjekty držet ve formě peněz ( poptávka po penězích ). Závěrem je, že tento podíl je konstantní.
Cambridgeská rovnice má tvar:
Md = kPY
Kde Y je reálný důchod, PY je nominální důchod.
k je tzv. Cambridgeská konstanta , která je dle Marshalla, stejně jako transakční rychlost peněz, determinována technologicky. Je to ta část důchodu, kterou chtějí ekonomické subjekt držet ve formě peněz.
!!!! k závisí nepřímo úměrně na úrokové míře a přímo úměrně na bohatství. !!!!
5.4. Srovnání Fischerovy a Cambridgeské rovnice
Za předpokladu rovnosti T a Y platí:
Vt resp. Vy= 1 / k
Zlomek 1/k se nazývá nikoli transakční, ale důchodovou rychlostí oběhu peněz.
A proto se Cambridgeská teorie nazývá důchodovou verzí kvantitativní teorie peněz.
Rozdíl mezi teoriemi je v tom, že Vt je stabilní, kdežto k je nestabilní a závisí na úrokové míře a bohatství.
A při rovnováze na trhu tedy také platí:
Ms = kPY
Kdy nabídka je exogenní veličina a poptávka se jí přizpůsobuje působením tržního mechanismu. ( přímý nebo nepřímý převodový mechanismus ).
5.4.1. Přímý převodový mechanismus
při MS je větší něž MD jsou pen. zůstatky vyšší než požadované, což vede k jejich útratě za nákup zboží, tím se zvednou ceny, čímž vzroste MD
5.4.2. Nepřímý převodový mechanismus
při MS>MD klesá IR, tím roste I, tím rostou ceny inv. a spotř. zboží, tím roste MD
Je důchodovou verzí kvantitativní teorie peněz
Vychází z Marshallovy teorie poptávky po penězích.
Na rozdíl od Fischerovy rovnice neuvažuje reálné transakce, ale reálný důchod a zjišťuje, jak velkou část důchodu chtějí ekonomické subjekty držet ve formě peněz ( poptávka po penězích ). Závěrem je, že tento podíl je konstantní.
Cambridgeská rovnice má tvar:
Md = kPY
Kde Y je reálný důchod, PY je nominální důchod.
k je tzv. Cambridgeská konstanta , která je dle Marshalla, stejně jako transakční rychlost peněz, determinována technologicky. Je to ta část důchodu, kterou chtějí ekonomické subjekt držet ve formě peněz.
!!!! k závisí nepřímo úměrně na úrokové míře a přímo úměrně na bohatství. !!!!
5.4. Srovnání Fischerovy a Cambridgeské rovnice
Za předpokladu rovnosti T a Y platí:
Vt resp. Vy= 1 / k
Zlomek 1/k se nazývá nikoli transakční, ale důchodovou rychlostí oběhu peněz.
A proto se Cambridgeská teorie nazývá důchodovou verzí kvantitativní teorie peněz.
Rozdíl mezi teoriemi je v tom, že Vt je stabilní, kdežto k je nestabilní a závisí na úrokové míře a bohatství.
A při rovnováze na trhu tedy také platí:
Ms = kPY
Kdy nabídka je exogenní veličina a poptávka se jí přizpůsobuje působením tržního mechanismu. ( přímý nebo nepřímý převodový mechanismus ).
5.4.1. Přímý převodový mechanismus
při MS je větší něž MD jsou pen. zůstatky vyšší než požadované, což vede k jejich útratě za nákup zboží, tím se zvednou ceny, čímž vzroste MD
5.4.2. Nepřímý převodový mechanismus
při MS>MD klesá IR, tím roste I, tím rostou ceny inv. a spotř. zboží, tím roste MD
Friedmanova teorie poptávky po penězích
5.5. Friedmanova teorie poptávky po penězích
Peníze jsou chápány jako specifický druh aktiva s nulovou výnosností. Ekonomické subjekty drží své bohatství ve formě peněz a ostatních ( alternativních ) aktiv.
Alternativní aktiva mohou být reálná ( televize, auto, dům ) nebo finanční ( obligace, akcie ).
Ekonomický subjekt rozděluje svoje bohatství do jednotlivých druhů aktiv tak, aby maximalizoval svůj užitek.
5.5.1. Faktory ovlivňující poptávku po penězích
Bohatství ( permanentní důchod ) W jsou to všechny budoucí důchody daného ekonomického subjektu diskontované do současnosti.
Bohatství se dělí na lidský kapitál ( budoucí pracovní důchody ) a fyzický kapitál ( reálná a finanční aktiva ). Likvidita fyzického kapitálu je mnohem větší.
Důležitý je poměr mezi lidským a fyzickým kapitálem h. Čím je tento poměr větší při stejném celkovém bohatství, tím je peněžní poptávka větší.
Výnosy z alternativních aktiv ( r0, r1, r2… ) – tj. existence možnosti alternativního rozhodování mezi běž. depozity s mírou výnosu rP, obligacemi s mírou výnosu ro a akciemi s mírou výnosu rA. Při růstu výnosnosti alternativních aktiv dochází k poklesu poptávky po penězích.
Očekávaná míra inflace – vyšší inflaci jsou dotčeny peníze – pokles kupní síly, dále dluhopisy s pevným kuponem – totéž.
Reálná alternativní aktiva a akcie nejsou dotčeny. Čili závěr je, že při zvýšení očekávané inflace klesá poptávka po penězích a obligacích a roste poptávka po akciích a fyzických aktivech.
Cenová hladina P – vyšší ceny znamenají vyšší poptávku po penězích.
Peníze jsou chápány jako specifický druh aktiva s nulovou výnosností. Ekonomické subjekty drží své bohatství ve formě peněz a ostatních ( alternativních ) aktiv.
Alternativní aktiva mohou být reálná ( televize, auto, dům ) nebo finanční ( obligace, akcie ).
Ekonomický subjekt rozděluje svoje bohatství do jednotlivých druhů aktiv tak, aby maximalizoval svůj užitek.
5.5.1. Faktory ovlivňující poptávku po penězích
Bohatství ( permanentní důchod ) W jsou to všechny budoucí důchody daného ekonomického subjektu diskontované do současnosti.
Bohatství se dělí na lidský kapitál ( budoucí pracovní důchody ) a fyzický kapitál ( reálná a finanční aktiva ). Likvidita fyzického kapitálu je mnohem větší.
Důležitý je poměr mezi lidským a fyzickým kapitálem h. Čím je tento poměr větší při stejném celkovém bohatství, tím je peněžní poptávka větší.
Výnosy z alternativních aktiv ( r0, r1, r2… ) – tj. existence možnosti alternativního rozhodování mezi běž. depozity s mírou výnosu rP, obligacemi s mírou výnosu ro a akciemi s mírou výnosu rA. Při růstu výnosnosti alternativních aktiv dochází k poklesu poptávky po penězích.
Očekávaná míra inflace – vyšší inflaci jsou dotčeny peníze – pokles kupní síly, dále dluhopisy s pevným kuponem – totéž.
Reálná alternativní aktiva a akcie nejsou dotčeny. Čili závěr je, že při zvýšení očekávané inflace klesá poptávka po penězích a obligacích a roste poptávka po akciích a fyzických aktivech.
Cenová hladina P – vyšší ceny znamenají vyšší poptávku po penězích.
Friedmanova ( monetaristická ) poptávková funkce
5.5.2. Friedmanova ( monetaristická ) poptávková funkce
Má tvar:
MD = f (P,W, rO, rA, rP, h, )
Po vydělení cenovou hladinou dostáváme reálné veličiny,kde W/P je tzv. reálné bohatství nebo reálný důchod
MD / P = f (W/P, rO, rA, rP, h, )
Hlavním rozdílem oproti předchozím funkcím je poptávka po reálných peněžních zůstatcích oproti poptávce po nominálních pen. zůstatcích z minulých případů.
5.5.3. Závěr
Monetaristé tvrdí, že citlivost peněžní poptávky na změny výnosnosti je malá.
Dojde-li např. k růstu výnosnosti akcií oproti výnosnosti dluhopisů, dojde k přesunu bohatství z dluhopisů do akcií, aniž by se změnila poptávka po penězích.
Malá je i citlivost na očekávanou inflaci, protože opět dojde k přesunu do aktiv, jejichž výnosnost není inflací ovlivněna.
Tedy vliv h, a výnosností je zanedbatelný. A proto je peněžní poptávka ovlivňována především transakčním motivem
vliv změn IR běžných depozit je eliminován, neboť IR u těchto účtů se pohybuje synchronně s IR cenných papírů.
Má tvar:
MD = f (P,W, rO, rA, rP, h, )
Po vydělení cenovou hladinou dostáváme reálné veličiny,kde W/P je tzv. reálné bohatství nebo reálný důchod
MD / P = f (W/P, rO, rA, rP, h, )
Hlavním rozdílem oproti předchozím funkcím je poptávka po reálných peněžních zůstatcích oproti poptávce po nominálních pen. zůstatcích z minulých případů.
5.5.3. Závěr
Monetaristé tvrdí, že citlivost peněžní poptávky na změny výnosnosti je malá.
Dojde-li např. k růstu výnosnosti akcií oproti výnosnosti dluhopisů, dojde k přesunu bohatství z dluhopisů do akcií, aniž by se změnila poptávka po penězích.
Malá je i citlivost na očekávanou inflaci, protože opět dojde k přesunu do aktiv, jejichž výnosnost není inflací ovlivněna.
Tedy vliv h, a výnosností je zanedbatelný. A proto je peněžní poptávka ovlivňována především transakčním motivem
vliv změn IR běžných depozit je eliminován, neboť IR u těchto účtů se pohybuje synchronně s IR cenných papírů.
4.8. Teorie vysvětlující příčiny tvarů výnosových křivek
4.8.1. Teorie očekávání
Teorie očekávání má tři formy:
• Čistá teorie očekávání
• Teorie likvidity
• Teorie preferovaných umístění
Čistá teorie očekávání - sklon výnosové křivky je ovlivněn očekáváním budoucích IR ( při očekávání růstu krátkých IR roste dlouhá IR, při očekávání poklesu IR v dlouhém období budou dlouhodobé IR nižší než krátkodobé )
předpoklad jednotnosti trhu - výnos dlouhého vkladu je stejný jako výnos opakovaných krátkých vkladů.
IRn = (IR0 + IRe1 + …+ IRen-1) / n
Irn je dlouhodobá IR na n let, a jednotlivé IR0 až IRn-1 jsou krátkodobé IR v jednotlivých letech
Teorie likvidity - doplňuje očekávání bud. IR o bonus za nižší likviditu dlouhých vkladů
IRt = L(n) + (IR0 + IRe1 + …+ IRen-1) / n
kde L(n) je prémie za likviditu. Čím delší je lhůta, tím vyšší je prémie za likviditu.
Teorie preferovaných umístění - jako teorie likvidity, ale L(n) nemusí být rostoucí s růstem lhůty.
Dva důvody existence relativně izolovaných trhů:
• Dlouhodobé investiční záměry preferují jeden dlouhodobý úvěr před celou řadou krátkých ( reinvestiční riziko ).
• Omezení rizika a udržování likvidních pozic ze strany finančních institucí.
Úvěry a depozita s danou dobou splatnosti tvoří relativně izolované trhy, kde je IR určována nabídkou a poptávkou a stejně se určuje i prémie za likviditu.
4.8.2. Teorie oddělených trhů
dlouhé a krátké trhy jsou absolutně oddělené, výnosy dlouhodobých a krátkodobých aktiv se neovlivňují. Subjekty jsou determinovány svým zájmem o určitou dobu splatnosti. Vysvětluje dobře tvar výnosových křivek, ale neumí vysvětlit vzájemné závislosti pohybu IR na různých trzích ani vztahy promptních a lhůtových IR.
4.8.1. Teorie očekávání
Teorie očekávání má tři formy:
• Čistá teorie očekávání
• Teorie likvidity
• Teorie preferovaných umístění
Čistá teorie očekávání - sklon výnosové křivky je ovlivněn očekáváním budoucích IR ( při očekávání růstu krátkých IR roste dlouhá IR, při očekávání poklesu IR v dlouhém období budou dlouhodobé IR nižší než krátkodobé )
předpoklad jednotnosti trhu - výnos dlouhého vkladu je stejný jako výnos opakovaných krátkých vkladů.
IRn = (IR0 + IRe1 + …+ IRen-1) / n
Irn je dlouhodobá IR na n let, a jednotlivé IR0 až IRn-1 jsou krátkodobé IR v jednotlivých letech
Teorie likvidity - doplňuje očekávání bud. IR o bonus za nižší likviditu dlouhých vkladů
IRt = L(n) + (IR0 + IRe1 + …+ IRen-1) / n
kde L(n) je prémie za likviditu. Čím delší je lhůta, tím vyšší je prémie za likviditu.
Teorie preferovaných umístění - jako teorie likvidity, ale L(n) nemusí být rostoucí s růstem lhůty.
Dva důvody existence relativně izolovaných trhů:
• Dlouhodobé investiční záměry preferují jeden dlouhodobý úvěr před celou řadou krátkých ( reinvestiční riziko ).
• Omezení rizika a udržování likvidních pozic ze strany finančních institucí.
Úvěry a depozita s danou dobou splatnosti tvoří relativně izolované trhy, kde je IR určována nabídkou a poptávkou a stejně se určuje i prémie za likviditu.
4.8.2. Teorie oddělených trhů
dlouhé a krátké trhy jsou absolutně oddělené, výnosy dlouhodobých a krátkodobých aktiv se neovlivňují. Subjekty jsou determinovány svým zájmem o určitou dobu splatnosti. Vysvětluje dobře tvar výnosových křivek, ale neumí vysvětlit vzájemné závislosti pohybu IR na různých trzích ani vztahy promptních a lhůtových IR.
TRANSAKČNÍ A DUCHODOVÝ PŘÍSTUP K POPTÁVCE PO PENĚZÍCH
5. TRANSAKČNÍ A DUCHODOVÝ PŘÍSTUP K POPTÁVCE PO PENĚZÍCH. TOBINUV A FRIEDMANUV PŘÍSTUP. CITLIVOST POPTÁVKY PO PENĚZÍCH.
Teoretická definice MD - poptávka po penězích je určena jako požadovaná nebo optimální velikost pen. zásoby v dané ekonomice. Předpoklad, že skutečná velikost pen. zásoby se může lišit od MD.
Empirická definice MD – vychází z předpokladu rovnosti skutečné pen. zásoby a MD, je nutno zvolit měn. agregát, který vyjadřuje MD ( nejčastěji M1, ale i M2 či M3 z důvodu větší stability vzhledem k HDP ).
5.1. Hlavní teoretické přístupy k poptávce po penězích
• Neoklasické
• Tradiční neoklasické
• Fischerova
• Cambridgská
• Moderní neoklasické
• Friedmanova monetaristická
• Keynesiánské
• Tradiční keynesova
• Moderní keynesovské
• Baumol – Tobinův model
• Tobinův model
Teoretická definice MD - poptávka po penězích je určena jako požadovaná nebo optimální velikost pen. zásoby v dané ekonomice. Předpoklad, že skutečná velikost pen. zásoby se může lišit od MD.
Empirická definice MD – vychází z předpokladu rovnosti skutečné pen. zásoby a MD, je nutno zvolit měn. agregát, který vyjadřuje MD ( nejčastěji M1, ale i M2 či M3 z důvodu větší stability vzhledem k HDP ).
5.1. Hlavní teoretické přístupy k poptávce po penězích
• Neoklasické
• Tradiční neoklasické
• Fischerova
• Cambridgská
• Moderní neoklasické
• Friedmanova monetaristická
• Keynesiánské
• Tradiční keynesova
• Moderní keynesovské
• Baumol – Tobinův model
• Tobinův model
5.2. Fischerova teorie poptávky po penězích
Je hlavní částí kvantitativí teorie peněz.
Základem je rovnice pro určení množství peněz v oběhu – tzv. kvantitativní rovnice peněz nebo také Fischerova rovnice:
MdVt = PT
Md je optimální, požadované množství peněz v oběhu neboli poptávka po penězích
Vt je transakční rychlost peněz – počet transakcí, které průměrně zprostředkuje jedna peněžní jednotka ( je krátkodobě stálá, je dána technologií platebního styku )
P je cenová hladina
T je množství reálných transakcí
PT je množství nominálních transakcí
Vhodnější tvar Fischerovy rovnice vypadá následovně:
Md= PT / Vt
to znamená, že poptávka je závisle proměnná a je přímo úměrná reálnému množství transakcí a cenové hladině a nepřímo úměrná transakční rychlosti peněz!!!!!!
Poptávka po penězích ve Fischerově rovnici je pouze transakční poptávka po penězích, čili se pomíjí vliv úrokové míry a tedy výnosnosti alternativních aktiv. Neuvažuje se zde ani vliv očekávané inflace či velikost bohatství.
Fischerova rovnice je poptávkou rovnicí. Při rovnováze na trhu musí platit, že se poptávka rovná nabídce, čili platí:
Md= Ms
Dosadíme-li nabídku peněz do Fischerovy rovnice získáme:
MsVt = PT
5.2.1. Závěry:
Ms je nezávislá proměnná
Zvýšení nabídky peněz Ms neovlivní rychlost peněz v oběhu ( ta je dána technologicky ), neovlivní ani úroveň reálných transakcí T.
Zvýšení nabídky peněz Ms ovlivní pouze cenovou hladinu P a to proporcionálně.
Je hlavní částí kvantitativí teorie peněz.
Základem je rovnice pro určení množství peněz v oběhu – tzv. kvantitativní rovnice peněz nebo také Fischerova rovnice:
MdVt = PT
Md je optimální, požadované množství peněz v oběhu neboli poptávka po penězích
Vt je transakční rychlost peněz – počet transakcí, které průměrně zprostředkuje jedna peněžní jednotka ( je krátkodobě stálá, je dána technologií platebního styku )
P je cenová hladina
T je množství reálných transakcí
PT je množství nominálních transakcí
Vhodnější tvar Fischerovy rovnice vypadá následovně:
Md= PT / Vt
to znamená, že poptávka je závisle proměnná a je přímo úměrná reálnému množství transakcí a cenové hladině a nepřímo úměrná transakční rychlosti peněz!!!!!!
Poptávka po penězích ve Fischerově rovnici je pouze transakční poptávka po penězích, čili se pomíjí vliv úrokové míry a tedy výnosnosti alternativních aktiv. Neuvažuje se zde ani vliv očekávané inflace či velikost bohatství.
Fischerova rovnice je poptávkou rovnicí. Při rovnováze na trhu musí platit, že se poptávka rovná nabídce, čili platí:
Md= Ms
Dosadíme-li nabídku peněz do Fischerovy rovnice získáme:
MsVt = PT
5.2.1. Závěry:
Ms je nezávislá proměnná
Zvýšení nabídky peněz Ms neovlivní rychlost peněz v oběhu ( ta je dána technologicky ), neovlivní ani úroveň reálných transakcí T.
Zvýšení nabídky peněz Ms ovlivní pouze cenovou hladinu P a to proporcionálně.
Otázky:
4.6.1. Otázky:
• Jak se změní rovnovážná úroková míra a rovnovážná peněžní zásoba v závislosti na změně poptávky popř. nabídky peněz?
• Jací činitelé ovlivňují pohyb těchto křivek?
Změna národního důchodu Y při nezměněné nabídce peněz způsobuje stejný posun transakční poptávky po penězích.
Růst nabídky peněz způsobuje pokles IR tj. regulací peněžní nabídky lze ovlivnit úrokovou míru
Vliv očekávané inflace:
Růst oček inflace omezuje transakční poptávku po penězích, zvyšuje nominální IR, a to zpětně omezuje poptávku po penězích. Čili očekávaná inflace ovlivňuje peněžní poptávku jedna přes transakční poptávku a jednak přes IR.
4.7. Struktura úrokových měr
4.7.1. Riziková struktura IR
čím je dlužník rizikovější, tím vyšší IR musí platit
bezriziková IR je IR spojená s žádným nebo minimálním rizikem
riziková prémie - rozdíl mezi IR a bezrizikovou IR
prime rate – úroková sazba pro nejkvalitnější dlužníky.
4.7.2. Lhůtová struktura IR
odráží závislost IR na délce vkladu (tj. likviditě)
výnosová křivka – vyjadřuje závislost úrokové míry na délce vkladu
• Jak se změní rovnovážná úroková míra a rovnovážná peněžní zásoba v závislosti na změně poptávky popř. nabídky peněz?
• Jací činitelé ovlivňují pohyb těchto křivek?
Změna národního důchodu Y při nezměněné nabídce peněz způsobuje stejný posun transakční poptávky po penězích.
Růst nabídky peněz způsobuje pokles IR tj. regulací peněžní nabídky lze ovlivnit úrokovou míru
Vliv očekávané inflace:
Růst oček inflace omezuje transakční poptávku po penězích, zvyšuje nominální IR, a to zpětně omezuje poptávku po penězích. Čili očekávaná inflace ovlivňuje peněžní poptávku jedna přes transakční poptávku a jednak přes IR.
4.7. Struktura úrokových měr
4.7.1. Riziková struktura IR
čím je dlužník rizikovější, tím vyšší IR musí platit
bezriziková IR je IR spojená s žádným nebo minimálním rizikem
riziková prémie - rozdíl mezi IR a bezrizikovou IR
prime rate – úroková sazba pro nejkvalitnější dlužníky.
4.7.2. Lhůtová struktura IR
odráží závislost IR na délce vkladu (tj. likviditě)
výnosová křivka – vyjadřuje závislost úrokové míry na délce vkladu
ÚROKOVÁ MÍRA A JEJÍ POHYB. VÝNOSOVÁ KŘIVKA A JEJÍ POUŽITÍ
4. ÚROKOVÁ MÍRA A JEJÍ POHYB. VÝNOSOVÁ KŘIVKA A JEJÍ POUŽITÍ.
4.1. Vymezení pojmu
Úrok je rozdíl mezi vypůjčenou a vrácenou částkou
úrok. míra( IR ) - IR = úrok / jistina
úroková sazba – je to úroková míra pro určitou operaci
reálná úroková míra nominální úroková míra – inflace
IRr = Irn*(1-t) - pe tzv. Fischerův efekt, kde t je daňová sazba.
souč. hodnota - souhrn diskontovaných budoucích příjmů
odúročitel - současná hodnota konečné částky při dané IR:
F0 = Ft / ( 1+IR )t
budoucí hodnota - souč. hodnota plus příslušný úrok
úročitel - budoucí hodnota poč. vkladu při dané IR:
Fn = F0.× ( 1+IR )t
výnosnost do doby splatnosti – je to taková úroková sazba, při které se tržní cena aktiva rovná součtu diskontovaných budoucích příjmů daného aktiva.
IR vypočtená z počáteční a konečné částky vzorcem odúročitele. Zohledňuje faktor času a tudíž se jedná o přesnější zobrazení výnosnosti.
4.1. Vymezení pojmu
Úrok je rozdíl mezi vypůjčenou a vrácenou částkou
úrok. míra( IR ) - IR = úrok / jistina
úroková sazba – je to úroková míra pro určitou operaci
reálná úroková míra nominální úroková míra – inflace
IRr = Irn*(1-t) - pe tzv. Fischerův efekt, kde t je daňová sazba.
souč. hodnota - souhrn diskontovaných budoucích příjmů
odúročitel - současná hodnota konečné částky při dané IR:
F0 = Ft / ( 1+IR )t
budoucí hodnota - souč. hodnota plus příslušný úrok
úročitel - budoucí hodnota poč. vkladu při dané IR:
Fn = F0.× ( 1+IR )t
výnosnost do doby splatnosti – je to taková úroková sazba, při které se tržní cena aktiva rovná součtu diskontovaných budoucích příjmů daného aktiva.
IR vypočtená z počáteční a konečné částky vzorcem odúročitele. Zohledňuje faktor času a tudíž se jedná o přesnější zobrazení výnosnosti.
Obligace
4.2. Obligace
4.2.1. Diskontované obligace
Prodává se pod nominální hodnotou.
4.2.2. Obligace s kuponovým listem
Prodává se za nominální hodnotu, každý rok je vyplácen kupon a na konci splatnosti obligace se splácí její nominální hodnota.
4.2.3. Závěry
• Pokud platí NH = TC pak platí výnos do splatnosti ( IR ) = c
• Pokud roste cena obligace, klesá výnos do splatnosti
• Pokud je TC menší než NH, pak je výnos do doby splatnosti větší než c
4.3. Základní teorie úrokové míry
4.4. Neoklasická teorie:
Úroková míra je činitelem vyrovnávajícím úspory a investice.
úspory - nespotřebovaná část příjmu, je to proměnná ovlivňovaná IR, jsou jediným zdrojem peněz protože neuvažujeme emisi nových peněz.
Křivka úspor je rostoucí funkcí úrokové míry ( při hodně vysoké IR může křivka klesat, protože již není důvod dále spořit – obdobně jako zpět zakřivená křivka nabídky práce na trhu práce )
IR je na ose X a úspory S jsou na ose Y
Posuny křivky S:
• důchod ( posun nahoru a dolů )
• očekávaná míra inflace ( posun doleva – pokles očekávané inflace a doprava – růst očekávané inflace
• úspory jsou vytvářeny domácnostmi, firmami a státem ( při přebytku SR posun křivky nahoru )
investice - výnosnost investice ( mezní efektivnost kapitálu ) - poměr budoucího výnosu a ceny investice
- lze realizovat jen investice s výnosností větší než IR
posuny křivky I:
očekávaná míra inflace ( doprava - růst a doleva )
mezní efektivnost kapitálu ( doprava – růst a doleva )
rovnováha trhu - průsečík křivek I a S
4.2.1. Diskontované obligace
Prodává se pod nominální hodnotou.
4.2.2. Obligace s kuponovým listem
Prodává se za nominální hodnotu, každý rok je vyplácen kupon a na konci splatnosti obligace se splácí její nominální hodnota.
4.2.3. Závěry
• Pokud platí NH = TC pak platí výnos do splatnosti ( IR ) = c
• Pokud roste cena obligace, klesá výnos do splatnosti
• Pokud je TC menší než NH, pak je výnos do doby splatnosti větší než c
4.3. Základní teorie úrokové míry
4.4. Neoklasická teorie:
Úroková míra je činitelem vyrovnávajícím úspory a investice.
úspory - nespotřebovaná část příjmu, je to proměnná ovlivňovaná IR, jsou jediným zdrojem peněz protože neuvažujeme emisi nových peněz.
Křivka úspor je rostoucí funkcí úrokové míry ( při hodně vysoké IR může křivka klesat, protože již není důvod dále spořit – obdobně jako zpět zakřivená křivka nabídky práce na trhu práce )
IR je na ose X a úspory S jsou na ose Y
Posuny křivky S:
• důchod ( posun nahoru a dolů )
• očekávaná míra inflace ( posun doleva – pokles očekávané inflace a doprava – růst očekávané inflace
• úspory jsou vytvářeny domácnostmi, firmami a státem ( při přebytku SR posun křivky nahoru )
investice - výnosnost investice ( mezní efektivnost kapitálu ) - poměr budoucího výnosu a ceny investice
- lze realizovat jen investice s výnosností větší než IR
posuny křivky I:
očekávaná míra inflace ( doprava - růst a doleva )
mezní efektivnost kapitálu ( doprava – růst a doleva )
rovnováha trhu - průsečík křivek I a S
4.5. Teorie zápůjčních fondů:
Rovněž předpokládáme, že veškeré investice jsou pořizovány na úvěr. K S a I přibývají proměnné přírůstků MD a MS
nabídka záp. fondů – vertikální součet MS ( nové peníze nezávislé na IR ) a S
poptávka po záp. fondech - součet poptávky po úvěrech na investice I a poptávky po nových penězích H( IR ), která klesá s růstem IR
MD s růstem pe klesá, ale I s růstem pe roste - posun křivky poptávky po záp. fondech záleží na tom, který trend převáží
rovnováha na trhu záp. fondů:
H(IR) + I(IR) = S(IR) + MS
lze aktivně ovlivňovat MS, tj. i rovnovážnou IR
rovnováha trhu záp. fondů neznamená automaticky rovnováhu I = S a MD = MS
Závěr: množství nabídky peněz ovlivní rovnovážnou úrokovou míru !!!!!!
4.6. Teorie preference likvidity ( Keynes ):
Ekonomické subjekty preferují peníze jako likvidní prostředek před ostatními, méně likvidními aktivy ( u Keynese obligace, popř. obecně úročená aktiva a vklady ).
poptávka po penězích je závislá na IR - při dostatečně nízké IR je veškeré bohatství uloženo do peněz, tj. při minimální IR roste MD do nekonečna, při nekonečné IR klesá MD na úroveň transakční MDTR, protože i při hodně vysoké IR musí ekonomické subjekty držet určité množství peněz – tzv. transakční složka poptávky po penězích.
Ta záleží na velikosti důchodu Y.
vliv na změny MD :
• výše Y ( mění se úroveň MDTR )
• očekávaná inflace (při růstu pe klesá MDTR)
nabídka peněz – nezávisí ani na IR ani na velikosti důchodu Y. Lze ji regulovat pomocí bank. soustavy - vliv na rovnovážnou IR
pokud je nabídka peněz dána vyrovnává nabídku s poptávkou úroková míra.
Rovněž předpokládáme, že veškeré investice jsou pořizovány na úvěr. K S a I přibývají proměnné přírůstků MD a MS
nabídka záp. fondů – vertikální součet MS ( nové peníze nezávislé na IR ) a S
poptávka po záp. fondech - součet poptávky po úvěrech na investice I a poptávky po nových penězích H( IR ), která klesá s růstem IR
MD s růstem pe klesá, ale I s růstem pe roste - posun křivky poptávky po záp. fondech záleží na tom, který trend převáží
rovnováha na trhu záp. fondů:
H(IR) + I(IR) = S(IR) + MS
lze aktivně ovlivňovat MS, tj. i rovnovážnou IR
rovnováha trhu záp. fondů neznamená automaticky rovnováhu I = S a MD = MS
Závěr: množství nabídky peněz ovlivní rovnovážnou úrokovou míru !!!!!!
4.6. Teorie preference likvidity ( Keynes ):
Ekonomické subjekty preferují peníze jako likvidní prostředek před ostatními, méně likvidními aktivy ( u Keynese obligace, popř. obecně úročená aktiva a vklady ).
poptávka po penězích je závislá na IR - při dostatečně nízké IR je veškeré bohatství uloženo do peněz, tj. při minimální IR roste MD do nekonečna, při nekonečné IR klesá MD na úroveň transakční MDTR, protože i při hodně vysoké IR musí ekonomické subjekty držet určité množství peněz – tzv. transakční složka poptávky po penězích.
Ta záleží na velikosti důchodu Y.
vliv na změny MD :
• výše Y ( mění se úroveň MDTR )
• očekávaná inflace (při růstu pe klesá MDTR)
nabídka peněz – nezávisí ani na IR ani na velikosti důchodu Y. Lze ji regulovat pomocí bank. soustavy - vliv na rovnovážnou IR
pokud je nabídka peněz dána vyrovnává nabídku s poptávkou úroková míra.
DEPOZITNÍ A PENĚŽNÍ MULTIPLIKÁTOR. STABILITA PENĚŽNÍHO MULTIPLIKÁTORU
3. DEPOZITNÍ A PENĚŽNÍ MULTIPLIKÁTOR. STABILITA PENĚŽNÍHO MULTIPLIKÁTORU
3.1. Depozitní multiplikátor
Určuje vztah mezi zvýšením rezerv a zvýšením běžných vkladů
3.1.1. Ovlivňování rezerv
Předpoklady:
• Používání pouze bezhotovostních peněz
• Existují jen běžné vklady
• Rezervy jsou tvořeny pevným procentem z běžných vkladů. tzv. povinné minimální rezervy. Dobrovolné rezervy neexistují.
Celkové rezervy = PMR + DR
Způsoby zvýšení rezerv
• CB nakoupí státní CP od komerční banky
• CB nakoupí státní CP od nebankovních subjektů
• CB poskytne komerční bance úvěr
Snížení rezerv je opačně
3.1.2. Odvození jednoduchého depozitního multiplikátoru
Uvažujeme za následujících předpokladů:
Neexistují dobrovolné rezervy. Poskytnutý úvěr bude okamžitě použit na zaplacení zboží a služeb od podnikatelů, kteří mají běžné účty v jiných bankách.
3.1. Depozitní multiplikátor
Určuje vztah mezi zvýšením rezerv a zvýšením běžných vkladů
3.1.1. Ovlivňování rezerv
Předpoklady:
• Používání pouze bezhotovostních peněz
• Existují jen běžné vklady
• Rezervy jsou tvořeny pevným procentem z běžných vkladů. tzv. povinné minimální rezervy. Dobrovolné rezervy neexistují.
Celkové rezervy = PMR + DR
Způsoby zvýšení rezerv
• CB nakoupí státní CP od komerční banky
• CB nakoupí státní CP od nebankovních subjektů
• CB poskytne komerční bance úvěr
Snížení rezerv je opačně
3.1.2. Odvození jednoduchého depozitního multiplikátoru
Uvažujeme za následujících předpokladů:
Neexistují dobrovolné rezervy. Poskytnutý úvěr bude okamžitě použit na zaplacení zboží a služeb od podnikatelů, kteří mají běžné účty v jiných bankách.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)