Věda, zabývající se komplexně otázkami stárnutí se nazývá gerontologie, zkoumá biologické zákonitosti stárnutí, jeho příčiny a možnosti, kterými lze stárnutí předcházet. Je poměrně novou vědní disciplinou, dnes má již několik odvětví jako:
geriatrie, která se zabývá nemocemi ve stáří a jejich léčbou
gerontosociologie, což je věda o postavení starého člověka ve společnosti
gerontopedagogika, která se věnuje výchově starých lidí
gerontopsychologie, zabývající se otázkami psychologie stárnutí a je součástí ontogenetické psychologie, podobně jako psychologie dítěte či dospělého člověka
Stárnutí je složitý jev, podmíněný mnoha činiteli. Týž člověk může vykazovat pokles výkonnosti v některé činnosti, zatímco jeho výkon v jiném ohledu současně ještě stoupá nebo je celkem stabilně zachováván. Ve stáří se více prosazují rozdíly mezi jedinci, někteří si zachovávají svěžest a duševní i tělesnou zdatnost do vysokého věku, jiní vykazují výrazné známky stárnutí velmi brzy. Mezi nejdůležitější činitele ovlivňující průběh stárnutí zahrnujeme:
biologické (dědičnost)
ekologické (životní způsob)
sociální (sem řadíme např. různá onemocnění, výživu, dosavadní způsob života atd.)
Stárnutí je pomalý a plynulý proces, během kterého vznikají změny v organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopností a výkonnosti jedince. Nejzávažnější znaky stárnutí jsou v oblasti nervové a endokrinní soustavy člověka. Biologické projevy stárnutí jsou nápadné, je snížena odolnost vůči infekcím, zvyšuje se sklon k nádorovým onemocněním, zpomaluje se hojení ran, ztrácí se pružnost vaziva, sklerotizují cévy atd. Nemoci v dětství i v pozdějším věku zřejmě stárnutí urychlují, k čemuž také přispívá nepříznivá životospráva, nesprávná výživa, kouření, alkohol, životní zátěže atd. Pochod stárnutí je u každého geneticky zakódován, pro každý druh existuje určitá maximální hranice délky života.
Tělesné změny
Zpomaluje se látková výměna a činnost nervové soustavy. Snižuje se hmotnost, vypadávají a šedivějí vlasy, kůže ztrácí pružnost a napětí, objevují se vrásky, mění se barva kůže, kostra se odvápňuje, délka kostry se v důsledku zkracování páteře snižuje. Zhoršuje se kvalita zubů, mění se vnitřní orgány – zhoršuje se činnost srdce, plic, ledvin, jater, slábne činnost žláz s vnitřní sekrecí, činnost některých žláz se úplně zastavuje (např. pohlavních). Zhoršuje se funkce oběhového systému, na stěnách cév se ukládají soli vápníku a cholesterolu, ztrácejí pružnost, zvyšuje se krevní tlak. Zmenšuje se počet mozkových buněk, snižuje se pohyblivost nervových procesů vzruchu a útlumu. Starý člověk potřebuje během dne častěji odpočinek, který mnohdy přechází v dřímotu.
Psychické změny
Změny poznávacích procesů – poznávací činnost se zpomaluje, zhoršuje se především výkonnost zraku a sluchu, což zhoršuje orientaci starých lidí. V pokročilém věku se zhoršují jednotlivé složky paměti, které se projevují zapomínáním běžných věcí, neschopností vybavit si jména a pojmy, později zapomínají i to, co udělali, nebo řekli před malou chvílí.
Změny v rozumových schopnostech – staří lidé jsou v duševních výkonech pomalejší, řešení problémů ztrácí na hloubce, při řešení složitějších problémů jsou méně úspěšní, avšak i mezi nimi se najdou jedinci, kteří jsou velice tvořiví třeba ve vědě, či umění. V pozdním stáří ztrácí myšlení logiku, kritičnost a objektivitu.
Změny v citovém životě a sociálních vztazích – staří lidé jsou citově labilnější, nestálejší a zranitelnější. Prožívají deprese, cítí se zbytečnými a neužitečnými. Objevují se výrazné změny v motivaci, mění se pořadí životních hodnot. Často se odvracejí od společnosti, ale jsou citově spjati a vázáni na rodinu. Ve stáří se člověk zaměřuje na hodnocení prožitého života, tedy řeší spíše minulost, než budoucnost.
Z hlediska přizpůsobování se problémům stáří můžeme rozlišovat několik typů strategií vyrovnávání se s vlastním stářím:
Konstruktivní strategie – člověk je neustále aktivní, nepřestává mít radost ze života a udržuje vřelý vztah s rodinou a blízkými lidmi. Smrt akceptuje a přijímá ji bez nadměrného strachu a zoufalství.
Strategie závislosti – lidé tohoto typu mají sklon k pasivitě a závislosti na druhých lidech, na které spoléhají více než na své síly. Jsou bez větších ambicí, odpovědnost a povinnosti přenechávají mladším.
Strategie obranná – projevuje se přehnanou aktivitou, která má zahnat všechny starosti a myšlenky na vlastní obtíže. Tito lidé se zpravidla nadměrně kontrolují a jednají přísně podle zvyků a konvencí.
Strategie hostility – lidé projevující se nepřátelsky, podezíravě a agresivně vůči druhým.
Strategie sebenenávisti – lidé, kteří obracejí agresivitu sami k sobě. Jsou k sobě nadměrně kritičtí, a vidí svůj život jako naprosté selhání.
Literatura: Haškovcová, H. – Rub života-líc smrti. Praha: Orbis 1975
Haškovcová, H. – Fenomén stáří. Praha: Panorama. 1989
Kalvach, Z. a kol. – Úvod do gerontologie a geriatrie. Praha: Karolinum, 1997
Žádné komentáře:
Okomentovat