Motivace

12 Motivace
= vztah člověka ke skutečnosti, která ho obklopuje, k věcem i k ostatním lidem a k okolnímu dění. Zahrnuje vnější pobídky a cíle, i vnitřní motivy.
= proces, ve kterém se uvolňuje určité množství energie a směřuje k určitému cíli.
- čím je motivace silnější, tím více úsilí duševního i tělesného člověk vynakládá.
Každý člověk má pro určitý typ činnosti jinou úroveň motivace, kdy je schopen podávat svůj nejlepší výkon. Mluvíme o optimální úrovni motivace, protože jedinec podává nejlepší – optimální výkon.
Psychické výkony jsou citlivější a dříve se zhoršuje jejich úroveň při překročení optimální motivační úrovně
12.1 Potřeby
- vyvolávají motivy, princip homeostézy – udržování rovnováhy se svým prostředím
Předměty, lidé i děje s určitou hodnotou, mohou vést k uspokojení některé z našich potřeb. - snažíme se je získat /mluvíme o apetenci/,
- pokud nás odpuzují, bojíme se jich, snažíme se jim uniknout /mluvíme o averzi/.
“Lidské motivy se formují v činnostech, které probíhají v sociální skupině, ve styku s lidmi, pod vlivem společnosti, kultury, společenských hodnota norem, podle mechanismů sociálního učení a působení skupiny na jedince”
12.1.1 Frustrace = nedostatek předmětu k uspokojení, překážky:
 vnější, vnitřní
 aktivní, pasivní
- vnější zcela pasivní plot
- vnitřní pasivní neschopnost ten plot přelézt
- aktivní vnější štěkající pes
- vnitřní aktivní překážky- dojde ke konfliktu motivů / pro mne dvou kladných /