Kapitola č. 1 – Komunikace
1 rozlišujeme komunikaci verbální a neverbální (ta je vývojově starší – má větší prioritu)
2 neverbální a verbální složka k. by měla být v souladu, není-li tomu tak, druhý člověk bývá zmatený a v takovém případě by měl věřit neverbální složce k. (je totiž spojena s psychikou, nelze jí tak jednoduše klamat; přesto lidé jako herci či profes. hráči karet dokážou výborně ovládat i tuto složku)
Neverbální komunikace
2. vzdálenost 2 osob – distance mezi 2 komunikujícími víceméně vypovídá o vztahu, který k tomu člověku máme
a. osobní (intimní) zóna čb. lověka (do cca 50 cm) – zde bychom neměli vstupovat ani u velmi blízkého čc. lověka; narušení této osobní zóny je většinou doprovázeno odstoupením, ustoupením; někdy, např. v dopravních prostředcích je tato zóna pravidelně porušována ( pocit ohroženosti); „porušení“ je povoleno v případě rodičd. ů, partnerů
e. přátelská zóna (cca 50 cm – 1,5 m) – tzv. symetrická rovina komunikace (spolužáci, kamarádi)
f. společg. enská zóna (do 3 m) – asymetrická rovina komunikace (podřízený x nadřízený); čh. astou chybou je zkracování vzdálenosti ze strany podřízené, možné pouze ze strany druhé (nadřízeného)
i. veřejná distance – komunikace k většímu počj. tu lidí
Čím více se při rozhovoru otáčím zády, mluvím přes rameno apod. dávám tím najevo chtění rozhovor ukončit.
Žádné komentáře:
Okomentovat