Pedagogika zážitku

Pedagogika zážitku


Současný vzdělávací systém vyvolává nejednu kritiku, která vede k pedagogickým inovacím. Pedagogická diskuze zřetelně upozorňuje na nedostatky v rodinné a „veřejné“ výchově, v nichž se sotva zvládají nové problémy pomocí starých a osvědčených prostředků. V rámci tohoto intenzivního pátracího procesu po vhodných a účinných způsobech se (znovu) objevila a ožila pedagogika zážitku; samotný termín není cizí, neznámý, má jen pedagogicky aktuální obsah.

Vedle práce se zážitek stal základní metodickou kategorií moderní pedagogiky.
Cílem pedagogiky zážitku je vyzkoušet si „aktivní základní postavení“, tzn. Pohotovost nebo připravenost zahájit aktivní život. Smysl prožívaných „dobrodružství“ neznamená pouhé prožití volného času jistým originálním způsobem: činnosti jsou změrně zapojeny, vrstveny, stupňovány v předem plánovaném schematu. Sociálně psychologické představy musí přitom brát ohled i na institucionální a koncepční podmínky.

Zážitkově pedagogické přístupy vytvářejí situace, které člověku umožňují vlastní, jedinečný a konkrétní „pro-žitím“ odhalit neznámé osobité oblasti, dosáhnout vědomosti a získat empirické poznatky.