Pedagogické souvislosti teorie...

Pedagogické souvislosti teorie kauzálních atribucí a školní úspěch a neúspěch
-kauzální atribuce = sklon k často odlišnému připisování příčin vlastního chování a stejného chování jiných lidí, tendence k nezřídka rozdílnému připisování příčin vlastního či cizího úspěchu a neúspěchu (je to tedy sklon připisovat vlastnímu chování, úspěchu či neúspěchu jiné příčiny než stejnému chování u jiných lidí)
-jedinec hledá příčiny chování, neúspěchu a pod. a nachází je v různých faktorech
-příčiny neúspěchu, špatného chování dává Ž někomu jinému, hledá příčiny u jiných, ne u sebe
-teorie kauzální atribuce – kauzální atribuce vzniká jako následek hodnocení výkonů jedince významnými druhými; pokud se tato hodnocení opakují, v jedinci vzniká kauzalita: „příčinou druhu hodnocení druhými není jejich pohled, ale mé chování a schopnosti“ → pak se stane, že jedinec si tyto, okolím vyslovené schopnosti, respektive neschopnosti naučí spojovat se svou osobou jako něco, co ho skutečně a podstatně charakterizuje → atribuce se mění v autoatribuci - tzv. kauzální autoatribuce - je-li žákovi zdůrazňováno, že je v něčem neschopný, zprvu to vnímá jako hodnocení výkonu, později se však začne považovat za neschopného, vnímá se tak a klesá mu aspirace, sebehodnocení…→ dítě se pak vidí nekompetentní v dané rovině (nikdy jsem nebyl dobrý v matematice, nebudu ani teď, nemám na to)
-Rosenthal: pokud se učitel domnívá, že žák je „dobrý“, bude se žák zlepšovat a naopak (Pygmalion efekt), pokud se domnívá, že žák je „špatný“, bude se žák zhoršovat (Golem efekt)

Tendence v atribuování:
• připisování příčin úspěchu a neúspěchu vnitřním nebo vnějším činitelům zejména jde např. o schopnosti
• připisování příčin neúspěchu a úspěchu stálým, trvalým anebo měnlivým, dočasným činitelům
-význam má také rozlišování tzv. šťastné resp. ofenzivní, versus nešťastné, neboli defenzivní, atribuce a autoatribuce:
• šťastnou, ofenzivní atribuce - jedinec připisuje úspěch vnitřním činitelům, dobrým schopnostem a přiměřenému usilí
• ofenzivní a defenzivní autoatribuce - naučené, jsou produktem socializace.