Další použití směnek vyplývá z jejich charakteristiky obchodovatelného cenného papíru – převod směnky na jinou osobu se uskutečňuje pomocí indosamentu (rubopisu). Nový vlastník je zapsán na rubu směnky. Směnku proto může věřitel před uplynutím její splatnosti prodat jiné osobě (právnické i fyzické) nebo bance, která mu poskytne eskontní úvěr (odprodej směnky bankou se nazývá eskont, pokud tato banka prodá směnku centrální bance, hovoříme o reeskontu). Banky většinou odkupují pouze cizí směnky (je zde však možnost využít identitu výstavce a směnečníka a vystavit zastřenou směnku vlastní).
Směnka může sloužit jako:
• zástava při jiných typech úvěru
• směnkou může ručit určitou obchodní transakci
• směnka může být součástí dokumentárního akreditivu, používaného především
při obchodech se zahraničím
• směnka se dá využít jako platidlo
• směnky jsou jedním z cizích zdrojů krátkodobého financování firmy
• směnka je využívána při úvěrech
• Eskont exportních směnek je nástrojem proexportní politiky ze strany ČNB
na podporu přímých vývozců zboží (v současné době ČNB tento nástroj nepoužívá).
Správně vystavená směnka je právně lépe vymahatelná než klasický obchodní vztah bez dalšího jištění.
Žádné komentáře:
Okomentovat