Prostřednictvím směnky si tedy podnikatel může půjčit peníze i od občana (nepodnikatelského subjektu). Vystavení směnky nepodléhá schválení žádné instituce, můžete ji tedy sepsat kdykoliv a kdekoliv – v tom tkví její velká operativnost. Směnka musí obsahovat podstatné náležitosti dané směnečným zákonem, její forma není předepsána. Na základě mezinárodní konvence přijatou většinou států má směnka stejné náležitosti ve všech zúčastněných zemích, a má proto využití i v mezinárodních obchodních vztazích.
Druhy směnek:
• směnky vlastní – upravují vztah mezi věřitelem (remitent) a dlužníkem – výstavcem směnky (trasant). Výstavce směnky dává vystavením směnky písemný slib uhrazení směnečné sumy majiteli směnky
• směnky cizí – upravují vztah mezi výstavcem (trasant), který je v dlužnické pozici vůči věřiteli (remitentovi). Výstavce směnky vystavením směnky přikazuje třetí osobě – směnečníkovi (trasát), který je tímto vázán uhradit dlužnou částku věřiteli (remitentovi). U standardní směnky cizí máme tedy tři subjekty (nikoliv dva jako u směnky vlastní).
Zákon směnečný a šekový připouští, aby u směnky cizí došlo k identitě (totožnosti) výstavce a remitenta, pak se jedná o tzv. směnku cizí na vlastní řad, nebo k identitě výstavce a směnečníka, tzv. zastřená směnka vlastní.
Žádné komentáře:
Okomentovat