3. Předmět sociologie

3. Předmět sociologie

Sociologie jako věda s vlastním předmětem zkoumání se objevuje až v
1. polovině 19. století.
Pojem sociologie poprvé použil francouz AUGUSTE COMTE (1798-1857) v 6dílném spise „KURZ POZITIVNÍ FILOZOFIE“, který postupně vycházel v letech 1830-1842.
- jeho cílem bylo položit základy přesné a exaktní vědě – Sociologii.

Sociologie jako věda o společnosti zachycuje v Comtově podání veškeré společenskovědní disciplíny, jako historii, právo, ekonomii, etiku, estetiku a další a je jim nadřazena, neboť jim poskytuje obecná teoretická východiska a především metodologii – tzv. soc. imperialismus (v dnešní době nemá žádný teoretický přínos)

Jiné pojetí předmětu sociologie přináší významný francouzský sociolog Emile DURKHEIM (1858-1917). Předmět zkoumání zužuje na jevy sociální a na ty, které nelze spojovat s činností jedince, ale přísluší nadindividuálním celkům. (např. jazyk kterým se lidé mezi sebou domlouvají není individuálním produktem, když ho každý individuálně používá)
Sociální jevy lze identifikovat jako skutečnosti, které vykonávají na člověka nátlak, a on se jim přizpůsobuje.

Odlišný úhel pohledu má německý sociolog Georg SIMMEL (1858-1918). Podle Simmela jsou předmětem sociologie formy společenských sdružení. Tyto formy zespolečenšťování jsou jím chápány jako stabilní, neměnné, vytvářející vždy pevný rámec vztahů a nezávislé na obsahu. Obsahem těchto čistých forem přitom měly být vzájemné vztahy mezi lidmi vycházející z jejich součinnosti a mající psychologickou povahu.

Na základě Simmelova a Durkeimova vymezení lze definovat předmět sociologie:
- sociologii definujeme jako vědu o mezilidských vztazích, které existují dlouhodobě a dosahují relativně stabilních forem svého vnějšího utváření. Sociologie je v tomto smyslu věda o principech sdružování a zespolečenšťování lidí.
- Alternativní vymezení: Sociologie je věda o sociální skupinách a organizacích, které mají v moderní společnosti z hlediska praktických potřeb zásadní význam. Sociologie se zabývá principy utváření a fungování těchto útvarů.

Další vymezení přinesl německý historik, právník, ekonom a sociolog Max WEBER (1864-1920). Definuje sociologii jako vědu o sociálním jednání individuí. Z různých kombinací tohoto jednání vysvětluje komplexní sociální skutečnosti, jako je forma ekonomiky, typ náboženství či povaha státu. Společnost není než suma jednání individuálních aktérů. Kromě účelově racionálního jednání připisuje velký význam jednání orientovanému na posvátné hodnoty, dále jednání řízenému tradicí a jednání afektuálnímu.
Po metodické stránce je Weberův přínos spatřován v rozpracování metody ideálních typů a ve stanovení principu nehodnotící sociologie. Ideální typ je čistě myšlenková konstrukce, jejíž porovnání s realitou má badateli umožnit vysvětlení příčin odlišnosti reálného průběhu události od hypotetického čistě racionálního modelu.

Dále mezi nejvýznamnější sociology patří anglický filozof Herbert SPENCER (1820-1903). Byl jedním z prvních stoupenců evoluční teorie. Vývoj společnosti chápe jako vyšší stádium vývoje přírody řídící se podobnými zákonitostmi růstu komplexnosti systému a diferenciace jeho funkcí. Klade proti sobě moderní průmyslovou společnost a tradiční společnosti vojenské. Domnívá se, že společnost ponechána sama sobě je schopna harmonického vývoje směřujícího samovolně k dosažení optimálního stavu.

Vilfredo PARETO (1848-1923), italský inženýr a politický ekonom, definuje sociologii jako vědu o lidském jednání, a to logickém i nelogickém, které považoval za převládající.