PEDAGOGICKÝ REFORMISMUS VE SVĚTĚ I U NÁS.HLAVNÍ MYŠLENKY A PŘEDSTAVITELÉ
Od počátku 20. století vzniká hnutí zvané pedagogický reformismus. Kritika dosavadního způsobu vzdělávání – memorování, intelektualismu, herbartovské školy.
Zdroje reformismu : Tolstého volná škola, Rousseauovo pojetí přirozené výchovy, Deweyovy a Spencerovy názory na nutnost praktického a pro život připravujícího vzdělání.
Reformisté preferují individuální výchovné cíle, aktivitu jedince, maximální přiměřenost a tzv. pedocentrismus (dítě je centrem výchovy, cíle výchovy jsou zcela podřízeny individuálním zájmům a potřebám dítěte).
Příklady reformistů : Ellen Keyová (1849-1926), švédská pedagožka, stoupenkyně ženského
hnutí, vyžaduje přirozenou výchovu, až pedagogický anarchismus.
Spis Století dítěte (1903)-manifest práva dítěte na svobodnou výchovu.
Marie Montessoriová (1870-1952), italská lékařka, zaměřena na
předškolní výchovu (Dům dětí).
Ovide Decroly (1871-1936), belgický pedagog, psycholog a lékař.
Škola životem a pro život, hlavní jsou dětské zájmy a zkušenosti.
Rudolf Steiner (1861-1925), německý filozof a pedagog, zakladatel
waldorfské školy.
Valdorfská škola
- má předškolní stupeň – MŠ
- pak 12ročníků(+13.pro maturanty kteří chtějí)
- integruje postižené, bez omezení víry
- příspěvky – částečně rodiče, částečně stát
- školu řídí kolegium učitelů
- zdůrazňuje se spolupráce školy a rodiny
- kulturní centrum (od 9-16let, pak různé kurzy)
- žákovské fórum = žákovská samospráva
- neučí se podle učebnic, ale vypracovávají si materiály
- euritmie = viditelná řeč, viditelná hudba (vše vyjádřeno pohybem)
- všechno učení spojeno s pohybem
- výuka v epochách (např. 6týdnů v 9 hod jeden předmět)
- školy – světlé prosklené budovy, hodně zeleně
- neznámkuje se a nepropadá se
- tělocvičny, dílny, jídelny, šk.lékař
Žádné komentáře:
Okomentovat