Vina musí být obviněnému prokázána bezpečně. Jestliže po provedení všech dostupných důkazů zůstanou pochybnosti o vině obviněného a nepodaří-li se tyto pochybnosti rozptýlit dalším prováděním reálně dostupných důkazů, vynese soud vždy definitivní rozhodnutí, a to zprošťující rozsudek. Procesním důsledkem toho, že obviněný nemusí dokazovat nevinu je pravidlo, že pochybnost prospívá obviněnému – pravidlo in dubio pro reo. Pochybnosti se musí týkat otázek skutkových nikoliv právních. Presumpce neviny jako pravidlo při zacházení s obviněným se projevuje v tom, že orgány činné v trestním řízení jsou povinné postupovat vůči obviněnému nestranně a nezaujatě. Při volbě prostředků a postupů nutných ke splnění účelu trestního řízení musí orgány činné v trestním řízení obviněnému ukládat jen ta omezení, která jsou nezbytná k úspěšnému provedení trestního řízení a nejméně zatěžují obviněného.
Otázka č. 6. Subjekty a strany trestního řízení
jsou to ti činitelé, kteří mají vliv a vykonávají vlastní vliv na průběh řízení a kterým zákon k uskutečnění vlivu dává určitá procesní práva a stanové určité povinnosti. Subjektem jsou především:
1. orgány činné v tr. řízení (OČTŘ) - jimi jsou dle § 12/odst. 1 – soud, státní zástupce, policejní orgán: útvary PČR pro občany, pro tr. činnost policistů atd.: inspekce MV, vojáci: vojenská policie (příslušné orgány), vězeňská služba a BIS: pověřené orgány, celníci: celní orgány atd.
Žádné komentáře:
Okomentovat