HLAVNÍ PROUDY PEDAGOGIKY 18. – 19. STOLETÍ
JEAN JACQUES ROUSSEAU 1.
- /1712-78/
„vše dobré vychází z rukou Tvůrce, vše se kazí v rukou člověka“
- v té době je osvícenství lidovým hnutím
- OSVÍCENSTVÍ = posvítit si rozumem
- výchova byla 1. prostředkem osvícenství
- v Anglii se podařilo v rámci monarchie uvést do života řadu demokratických změn
- za to Francie funguje tvrdě feudualisticky
- rozpor se stále prohluboval, jenž na konec vyústil v revoluci - typický představitel VFR
- v Rousseauově pedagogice můžeme najít křesťanské kořeny
- narodil se v rodině hodináře, matka zemřela při porodu
- vyrůstal jako dítě ulice, studoval sám – Descartese, Leibnitze
- sám se vzdělával v jazycích i přírodních vědách
- zhruba v 50. letech přichází do Paříže a studuje u encyklopedistů
1750-60 – vydává nejznámější pedagogická díla
- Univerzita v Dijonu vyhlásila soutěž: “zda obnovený rozmach věd a umění v období renesance znamenal také rozkvět mravů?“
- v jediném vizionářském prožitku viděl tuto teorii = VINCENTSKÉ VIDĚNÍ
- odpovídá jasně – nepřispěl, což vyvolalo kritiku
- sám říká, že právě naopak – rozkvět věd a umění znamenal pokles mravů a ztrátu víry
- obecně nazývána = PRVNÍ ROZPRAVA
- na ní navázala DRUHÁ ROZPRAVA – „O původu nerovnosti mezi lidmi“
- zde uvádí na příkladu přírodního společenství, jak si byli lidé rovni a velice mravní, dalším vývojem se člověk kazí = „vše je dobré, co vychází z rukou Tvůrce, vše se kazí v rukou člověka“ - TEORIE ŠŤASTNÉHO DIVOCHA
Žádné komentáře:
Okomentovat