Pokud u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, nemohou vzniknout ani kolektivní pracovněprávní spory. Předmětem kolektivní sporu v právním smyslu jsou vždy kolektivní práva a povinnosti. Obsahovým znakem kolektivního sporu je, že buď jeden z účastníků ne-plní určitou právní povinnost nebo popírá její existenci, anebo to, že jeden z účastníků výko-nem svých oprávnění brání v uplatnění určitých práv druhého účastníka. Věcně může být ko-lektivní spor sporem o právo, tj. sporem o plnění povinností z kolektivních pracovních vztahů, nebo sporem o určení práva, tj. sporem o to, zda tu určité právo stran kolektivního práva je nebo není. Spor v právním smyslu vzniká teprve tehdy, když je konflikt uplatněn předepsaným způsobem před státním nebo jiným orgánem, který je oprávněn spor projednat a autoritativně o něm rozhodnout. Rozeznáváme dva druhy kolektivních sporů – spory, které řeší obecné soudy (soudní ochrana kolektivního vyjednávání je možná pro ty případy, kdy není stanoven zvláštním zákonem postup odlišný, pokud je možné konkretizovat naléhavý právní zájem jedné ze stran) a spory podle zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání (se zvláštním způsobem jejich řešení)
Podle § 10 tohoto zákona jsou kolektivní spory výhradně spory o uzavření kolektivní smlouvy a spory o plnění závazků z kolektivní smlouvy. Jsou tak tři druhy sporů: spor o uzavření kolektivní smlouvy, spor o změnu kolektivní smlouvy (připadá v úvahu jen tehdy, když je to v ní zakotveno) a spor o plnění těch závazků z kolektivní smlouvy, na základě kte-rých nevznikají nároky jednotlivým zaměstnancům.
Žádné komentáře:
Okomentovat