Předmětem regulace pracovního práva je činnost vykonávaná za účelem dosažení výdělku. Předmětem úpravy pracovního práva není výdělečná práce osob, které provozují svou činnost samostatně. Tyto osoby totiž v pracovním procesu nepodléhají žádnému řízení. Předmětem regulace je jen námezdní práce, která je vykonávána v podmínkách podřízenosti a nadřízenosti, tj. práce pod vedením a na účet toho subjektu, který ji organizuje, odebírá vý-sledky práce, má z ní bezprostřední užitek a nese hospodářské riziko spojené s výkonem této práce. Hovoříme proto o závislé práci.
Pracovní právo upravuje především vztahy mezi jednotlivými zaměstnanci a zaměstnavateli, jedná se tak o tzv. individuální pracovní právo. Vedle toho jsou součástí pracovního práva i vztahy vznikající mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi, zde se jedná o tzv. kolek-tivní pracovní právo.
Jako právní odvětví se pracovní právo vyvíjelo mezi právem soukromým a veřejným. Svou povahou je pracovní právo soukromoprávní, avšak tam, kde jsou konkretizována sociální práva, používá se veřejnoprávní metody úpravy. Navíc se v něm objevuje i jakési autonomní právo, které tvoří určité autonomní subjekty (zaměstnavatel, odborová organizace) a jejímž projevům vůle dává stát sílu práva. Pracovní právo upravuje tyto okruhy společenských vztahů: vztahy, jejichž prostřednictvím dochází k výkonu práce za odměnu, dále vztahy vznikající mezi zaměstnanci jako sociální skupinou zpravidla reprezentovanou odborovou organizací a zaměstnavateli, vztahy směřující k ochraně základních pracovněprávních vztahů, vztahy určující obecné předpoklady vzniku pracovněprávních vztahů a vztahy, které vytvářejí podmínky a záruky pro uplatnění práva na zaměstnání.
Žádné komentáře:
Okomentovat