ČESKÝ MASIV
Nebereme-li v úvahu státní hranici České republiky, má Český masiv zhruba kosočtverečný tvar. V Rakousku se Český masiv táhne až k břehům Dunaje (po Krems an der Donau - Křemži), kde je Dunajem leckde antecedentně prořezáván a noří se i pod čela vnějších alpínských příkrovů. V Německu k Českému masivu řadíme Horní Falc a sasko-lužickou oblast a v Polsku severovýchodní svahy pohoří sudetského systému.
Český masiv je území nejednotné genezí sjednocené procesy v době hercynského (variského) vrásnění před 380 až 300 miliony lety. Hercynské vrásnění sjednotilo Český masiv do kratogenní (stabilizované) oblasti, jež již nebyla ovlivněna okolními orogenetickými procesy.
Český masiv se skládá z 5 základních stavebních jednotek (resp. ker) lišících se horninovou stavbou a stářím hornin. Jedná se o moldanubikum, bohemikum, saxothuringikum, lugikum a moravosilesikum.
1) Moldanubikum (moldanubická kra)
Moldanubikum je nejstarší stavební jednotkou Českého masivu a přísluší mu území zaplňující prostor mezi tokem Vltavy a Dunaje; výrazně přesahuje do Horní Falce a do Rakouska k Dunaji. Do moldanubika patří Český les, Šumava, Novohradské hory, větší části jihočeské vysočiny a Českomoravské vrchoviny.
Vznik a vývoj moldanubika je nejasný. Nejsilněji metamorfované horniny, tj. takové, u nichž během geologické minulosti došlo k jejich strukturní a minerální přestavbě v důsledku vysokých tlaků a teplot a zničení zbytků fauny a flóry, neumožňují uspokojivé zařazení, a to ani při použití radiometrických metod. Všeobecně moldanubikum na území republiky je budováno předprvohorními horninami (starohorními a možná až prahorními, které by mohly být shodné i s horninami severní Evropy), které byly v nejstarších obdobích vývoje zemské kůry zasahovány nejstaršími orogenetickými procesy. Základními horninami moldanubika jsou silné metamorfity, a to pararuly (přeměněné sedimenty), které převažují, a dále ortoruly (přeměněné vyvřeliny), granulity, amfibolity, serpentinity aj. V oblasti Královského hvozdu na Šumave a v Českém lese nalezneme méně metamorfované horniny - svory.
V rámci moldanubika vyčleňujeme jakousi podjednotku, a to krystalinikum kutnohorsko-svratecké, což je oblast mezi Kutnou Horou a horním tokem Svratky (oblast Žďárských vrchů) lišící se od většiny území moldanubika tím, že je zde větší výskyt méně metamorfovaných hornin; převažují zde však také pararuly a ortoruly.
Na území moldanubika jsou rozsáhlé oblasti budované hlubinnými vyvřelinami granitoidního typu (žulami, granodiority), a to centrální moldanubický pluton v jižní části moldanubika, zasahující lipenskou část Šumavy, Novohradské hory a jih Českomoravské vrchoviny (a dále se táhnoucí k toku Dunaje). Toto těleso, které je mladší než okolní horniny, vzniklo při hercynském (variském) vrásnění a bylo odhaleno denudací.
středočeský pluton, což je komplex hlubinných vyvřelin v pásmu Blatná - Český Brod vzniknuvší při hercynském vrásnění; odděluje moldanubikum od ostatních ker.
Kromě těchto velkých plutonů je moldanubikum protkáno menšími plutony a pni hlubinných vyvřelin.
Žádné komentáře:
Okomentovat