Geometrická podstata map

Geometrická podstata map:
- problémem je přenesení kulového povrchu Země do roviny mapy → vznikají deformace → musí se najít způsob jak přenést polohu bodu do roviny mapy
- nutné je nahrazení reálného zemského povrchu (vertikálně i horizontálně členitého) jednodušším (referenčním) tělesem:
- koule – velmi nepřesné
- rotační elipsoid – v praxi se používá nejčastěji
• Besselův – pro vojenské mapy
• Hayfordův
• Krasovského – pro mapy Československa
• WGS84 – nejnovější typ
- smyslem tvorby nových typů je zpřesňování, které vede k tomu, aby se povrch elipsoidu co nejvíce přimykal k reálnému zemskému povrchu
- pro geografické mapy se používá referenční koule – Krasovského koule
- může se použít i referenční rovina – pouze pro malá území, kde nezvažujeme zakřivení povrchu
- pro přesné mapy používáme referenční elipsoidy
- pro geografické mapy referenční koule
- pro mapování malého území do 700km2 se používá referenční rovina – nejedná se o mapy
- polohu bodů je třeba přenést na plochu
- souřadnicové soustavy - na kouli:
 zeměpisná šířka φ
 zeměpisná délka λ
- znázornění do pravoúhlé kartézské soustavy souřadnic x, y, z se středem ve středu Země (resp. referenčního tělesa)
 zeměpisná síť se pro speciální potřeby stáčí – vzniká kartografická síť – souřadnice označené η, ξ
- znázornění do roviny kartézské soustavy x, y
 polární souřadnice ρ (délka průvodiče), ε (úhel, který svírá průvodič se zvoleným směrem)


- významné křivky na referenčních plochách:
o geodetická čára – nejkratší spojnice dvou bodů na referenční ploše
o ortodroma – nejkratší spojnice dvou bodů na kulové ploše (součást hlavní kružnice)
o loxodroma – spojnice dvou bodů na zemském povrchu, která protíná poledníky pod stále stejným úhlem