Vývoj v socialistických zemích

1.4 vývoj v socialistických zemích
za socialismu bylo za základní kritérium správnosti té či oné varianty rozvoje a rozmístění výrobních sil považováno dosažení uvažovaného přírůstku národního důchodu s nejmenším objemem vynaložené společenské práce. Aplikace tohoto principu, s přihlédnutím k místním specifickým podmínkám, bylo důležitým úkolem centrálních plánovacích orgánů jednotlivých zemí budujících socialismus.
V sovětském svazu bylo ve 20 letech původně uvažováno o rozpracování Weberovy teorie pro podmínky socialistické ekonomiky. Ale tuhá centralizace řízení a administrativní způsob plánování lokalizační teorie nepotřeboval. Zásady pro rozmisťování výrobních sil byly definovány pouze na obecné úrovni a to takto:
- přibližovat výrobu k surovinovým a energetickým zdrojů a místům spotřeby hotových výrobků
- plánovat dělbu práce mezi oblastmi v souladu s komplexním rozvojem jejich hospodářství
- likvidovat nerovnost mezi národy
- odstranit rozdíl mezi městem a vesnicí
- zabezpečit obranyschopnost země.

Též práce na ekonomickém rajónování země měly zcela formální charakter a na počátku války byly zcela zastaveny.
Teoretické přístupy dotýkající se problematiky lokalizace průmyslu se objevují v pracích Kolosovského. V jeho teorii výrobních komplexů je hlavní pozornost věnována vnitřním a vnějším vazbám, jejich pochopení vede k vysvětlení daného rozmístění výrobních činností v hranicích komplexu. Výroba průmyslových výrobků vytváří „výrobních cyklus“ skládající se z řady odlišných výrobních procesů. Mezi těmito procesy jsou dva druhy funkčních vztahů – vertikální a horizontální. Vertikální směřují od suroviny k hotovému výrobku, horizontální směřují ven za rámec daného cyklu. V určitém rajonu je současně několik výrobních cyklů a jejich soubor vytváří „územně výrobní komplexů. Jednotlivé cykly mají z celostátního pohledu různý význam, který určuje jeho profil. Kolosovského teorie byla formálně odmítnuta s odůvodněním na přílišný technicismus. Jeho pojmový aparát však byl postupně převzat.
Na počátku 60let je v práci Institutu ekonomiky akademie věd učiněn pokus o určení nejdůležitějších lokalizačních faktorů ovlivňujících efektivnost rozmístění jednotlivých odvětví národního hospodářství a stanovení míry jejich vlivu.