privatizace, odstátnění – přechod státního a za socialismu združstevněného majetku na soukromý. V 90. letech proběhla v ČR privatizace ojedinělá svým rozsahem. Podle forem a druhu majetku se rozlišuje: restituce – navracení majetku původním majitelům a jejich potomkům; malá privatizace – užita v ČR v obchodě, službách a v řemeslech; velká privatizace – vedle nejznámější kuponové privatizace (prodej podílu určitého podniku občanům podle jejich výběru) zahrnuje také veřejnou soutěž, prodej předem určenému vlastníku atd.; transformace majetku družstev – z formálních družstev vznikají např. družstva vlastníků; privatizace bytového fondu – s předkupním právem dosavadních nájemníků.
privátní sektor – složen z odvětví (oborů, organizací), u nichž převažují zásady trhu a působení státu se uplatňuje jen zprostředkovaně. Vedle organizací výrobních, obchodních a služeb (včetně řemesel a živností) sem patří i neziskové organizace, nadace atd.
produktivita práce – množství produkce vyrobené za určitou dobu (např. jedním pracovníkem za měsíc). Produktivita práce a její růst se používají jako ukazatele ekonomického rozvoje.
průmyslová revoluce – převratná historická etapa, jejímž výrazem byl přechod od ruční práce v manufakturách ke strojové hromadné velkovýrobě. Je založena na dělbě práce a využívá parního stroje jako zdroje energie. Průmyslová revoluce je součástí první fáze industrializace, jež začala v 2. pol. 18. stol. ve Velké Británii, v českých zemích byla ukončena koncem 70. let 19. stol. Zvýraznila nerovnoměrné rozmístění výroby, hospodářství a osídlení.
průplav, plavební kanál – uměle vybudovaná vodní cesta, zkracující vzdálenost mezi dvěma místy (námořní průplav Suezský, Panamský) či umožňující propojení vodních toků (vnitrozemský kanál Rýn- Mohan – Dunaj). Využíván pro rychlou a levnou dopravu zboží o velkém objemu.
přelidnění – zjednodušeně vysoká hustota zalidnění. Určení kritické meze je však relativní, neboť závisí na dalších faktorech, především na ekonomické vyspělosti hodnoceného území.
příměstské zemědělství – zemědělský typ, jehož smyslem je zásobování obyvatel měst určitými produkty vázanými na bezprostřední odbyt (blízkost trhu). Zahrnuje pěstování rané a rychlené zeleniny, ale také výrobu mléčných výrobků, vajec apod., doplňkem je zahradnictví.
přírodní zdroje – součásti fyzickogeografických složek krajinné sféry, které člověk používá k uspokojování svých životních potřeb. Dělí se na obnovitelné přírodní zdroje (např. půda, rostlinstvo)a na neobnovitelné přírodní zdroje, dále dělené na vyčerpatelné (např. minerály, ropa) a nevyčerpatelné (např. voda, vzduch). Všechny přírodní zdroje jsou však poškoditelné při nesprávném používání.
Žádné komentáře:
Okomentovat