Tranzit...

tranzit – zpravidla přeprava zboží územím bez jeho využití či ekonomického zhodnocení; zpravidla v mezistátní formě, pod celním dohledem a za poplatek pro tranzitní zemi. Tranzit je možný po vlastní ose, tj. například po silnici, nebo s využitím překládky zboží či aut na železnici – tzv. kombinovaná přeprava prosazovaná např. ve Švýcarsku.

tržní plodiny – rostliny pěstované výhradně pro trh, které nesloží k běžné (denní) spotřebě pěstitelů. Patří sem např. čaj, káva, kakao.

úhrnná plodnost – ukazatel úrovně porodnosti. Vyjadřuje průměrný počet dětí, které se narodí jedné ženě během jejího reprodukčního období, tj. ve věku 15 – 49 let. Hodnota úhrnné plodnosti 2,1 dítěte zaručuje zachování početní velikosti populace. Klesne – li pod tuto hodnotu, početní stav se dlouhodobě snižuje a naopak. Používá se pro mezinárodní srovnání.

úmrtnost – vymírání určité populace, jedna ze dvou základních složek demografické reprodukce. Při studiu úmrtnosti sledujeme rozložení zemřelých podle věku, pohlaví, příčin smrti, rodinného stavu, sociálních skupin apod. Úroveň úmrtnosti je ovlivněna zdravotním stavem populace, nemocností, kvalitou životního prostředí a způsobem života.

unitární stát – na rozdíl od federace jednotný stát s jedinou soustavou nejvyšších státních orgánů s jedinou ústavou.

urbanizace – proces, při kterém dochází k růstu počtu a velikosti městských sídel v souvislosti s rozvojem jejich výrobních a obslužných funkcí, vyvolaný nástupem industrializace. Zjednodušeně je urbanizace chápána jako zvyšování podílu obyvatelstva žijícího ve městech (tzv. stupeň urbanizace). V širším pojetí se jedná o složitý společenský proces, se kterým je např. spojeno šíření změn ve způsobu života (městský způsob života).

územní dělba práce – prostorový projev členění společenské práce na základě polohy zvláštností přírodních, sociálních, ekonomických atd., při němž dochází k výrobní specializaci, osamostatňování ekonomických oblastí a zesílení spolupráce mezi nimi.

územní plánování – vědomá činnost řešící funkční uspořádání přírodních a společenských prvků v konkrétním území, zásady jeho využití. Obsahově a časově usměrňuje výstavbu a jiné činnosti v území. Zpravidla na základě územního plánu, např. města, vymezuje plochy pro určité funkce (výrobu, bydlení, rekreaci aj.), charakter zástavby a způsob napojení inženýrských sítí.