Nejstarší barrandienské horniny jsou kambrické a nalezneme je v Brdech a brdských Hřebenech a Skryjsko-týřovickém kambriu (mezi Rokycany a Křivoklátem). Tato kambrická zóna je tvořena jílovci, prachovci a slepenci.
Během kambria se opakovaly pohyby assyntského (kadomského) orogenetického cyklu, takže docházelo ke stratigrafickým hiátům a mladší (ordovické) sedimenty jsou na sedimentech starších uloženy diskordantně (s odlišným směrem vrstev). Ordovik tvoří jakýsi lem kolem geosynklinály barrandienu a nalezneme jej v pásu od Rokycan po pražský Suchdol. Dále nalezneme ordovické sedimenty v Brdech a brdských Hřebenech, a to na svazích táhnoucích se k toku Berounky. Ordovické sedimenty jsou tvořeny břidlicemi (např. letenské nebo vyšehradské břidlice) aj. jílovitými sedimenty, ale i křemenci (vytváří nápadné elevace v Praze - Motole a Košířích, v okolí Loděnic u Prahy a na Rokycansku).
Od ordoviku přes silur k devonu se sedimentační prostor v rámci barrandienu zužoval a v zásadě i prohluboval; sedimentace probíhala na stále se prohlubujícím mořském dně. Silurské sedimenty mají jílovitou povahu a s ubývajícím stářím, kdy k sedimentaci docházelo v stále hlubším a hlubším moři, přechází jílovité břidlice v břidlice vápnité a vápence.
Prohlubování sedimentace platí i pro devon a devonské vápence vyplňují střed barrandienské geosynklinály (Zdice - Praha). Prohlubování moře bylo doprovázeno tektonickým neklidem, neboť devonské sedimenty jsou pronikány starými výlevnými horninami - diabasy (např. Praha - Malá Chuchle).
Poznámka. Sled ordovik - silur - devon je výrazně patrný i na území Prahy, a to v pásu Radlice - Smíchov - Hlubočepy.
Třetí speciální oblastí v rámci bohemika je letovické krystalinikum. Názory na jeho vznik a stáří se narozdíl od většinového prostoru bohemika různí.
3) Saxothuringikum (sasko-durynská kra, zvána též krušnohorské krystalinikum)
Většina území saxothuringika leží severozápadně od České republiky. V České republice vytváří saxothuringikum Krušné hory, Chebsko a nejsevernější část Českého lesa. Pro celé saxothuringikum platí, že je tvořeno prvohorními nepřeměněnými sedimenty, přičemž směrem ze Saska do Čech se nepřeměněné sedimenty mění v přeměněné, a to jak slabě (fylity a kvarcity na Chebsku, Ašsku a Kraslicku), tak středně a někde dokonce i silně. Směrem od Kraslicka na východ k Telnici u Ústí nad Labem je výrazné zastoupení středně až silně metamorfovaných hornin - svorů a pararul. Pro krušnohorskou část saxothuringika je typické proniknutí řadou hlubinných těles, např. smrčinský pluton a karlovarsko-nejdecký pluton. Některá z těchto hlubinných těles byla v dalším vývoji obnažena denudací až k povrchu, jako např. ve střední části Krušných hor v pásmu Klínovec - Cínovec. Pokud tato hlubinná tělesa nepronikají až k povrchu, jsou mělce uloženy pod povrchem a vytváří výrazné klenbovité struktury, jako např. u Hory sv. Kateřiny.
Z hlediska morfologie je v saxothuringiku velice nápadná rozsáhlá oblast výskytu žilných vyvřelin v pásmu Teplice - Cínovec. Zde se nacházejí hlubinné žíly např. porfyru, výrazně červené horniny, které jsou rozpukány hlubinnými zlomy a vyskytuje se zde radioaktivní minerální voda.
Žádné komentáře:
Okomentovat