Tato subjektivita je upravena v § 8 – 10 ZP. Je nutné rozlišit situaci, kdy je zaměstnavatelem fyzická osoba nebo právnická osoba.
Pracovněprávní subjektivita fyzické osoby jako zaměstnavatele je upravena v ustanovení § 8a ZP. Způsobilost k právům a povinnostem vzniká narozením. Způsobilost této fyzické osoby k právním i protiprávním úkonům vzniká dosažením 18 let věku. Právní úprava způsobilosti fyzické osoby jako zaměstnavatele je poměrně kusá. Pracovněprávní předpisy neřeší otázku zániku této způsobilosti k právům a povinnostem. V této souvislosti je nezbytné použít analogie iuris občanskoprávní úpravy a tudíž smrtí přestává být fyzická osoba subjektem pra-covněprávních vztahů. Pokud jde o způsobilost k právním úkonům, není tato analogie možná – je zde rozdíl vzniku této způsobilosti. Zákoník práce neupravuje otázku omezení či zbavení způsobilosti fyzické osoby zaměstnavatele k právním úkonům. Bude zde nezbytné subsidiárně použít ustanovení zákoníku práce, upravující omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům v případě zaměstnance.
Pokud je účastníkem pracovněprávních vztahů stát, je právnickou osobou a je zaměstnavate-lem. Za stát jedná příslušná organizační složka státu. Pracovněprávní subjektivita právnické osoby jako zaměstnavatele znamená, že tato právnická osoba je způsobilá být nositelem práv a povinností v pracovněprávních vztazích, má způsobilost nabývat práv a povinností a nést odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Jménem právnické osoby mohou činit právní úkony statutární orgány (neomezené jednatelské oprávnění), jiní zaměstnanci zaměstnavatele (zejména vedoucí jeho organizačních útvarů jsou oprávněni činit právní úkony vyplývající z jejich funkcí) a další zaměstnanci zaměstnavatele (na základě písemného pověření, ve kterém je uveden rozsah jednatelského oprávnění).
Žádné komentáře:
Okomentovat