Zásada smluvní je vyjádřena v zásadě svobody práce (zákaz nucené práce) a jako taková je vyjádřena v čl. 9 LZPS. Ta je vyjádřena nejen souhlasem ke vzniku pracovněprávního vztahu, ale i autonomií vůle stran při utváření obsahu těchto vztahů. Ve srovnání s tím, jakou au-tonomii vůle požívají strany v závazkových vztazíc občanského práva, je ovšem vůle strana pracovněprávních vztahů podstatně omezenější. Díky různým veřejnoprávním zásahům státu je omezena možnost sjednání některých pracovních podmínek. Jde o kogentní a relativně ko-gentní úpravy, jejichž smyslem je zabezpečení minimálních pracovních podmínek, na nichž má stát zájem v zájmu humanizace práce. Prolomení této zásady se připouští je tehdy, kdy existuje obecný zájem na maximální ochraně určitých skupin zaměstnanců.
Zásada smluví se tak týká hlavně vzniku pracovněprávních vztahů – a to i nepřímo při jed-nostranných právních úkonech. Smluvní princip a rovnost stran u pracovní smlouvy jsou čás-tečně narušeny v neprospěch zaměstnavatele. Týká se to přijímání osob se změněnou pracovní schopností a to až do výše povinného podílu zaměstnávání těchto osob. Avšak ani v tomto případě není stanovena povinnost přijmout zaměstnance absolutní, zaměstnavatel má možnost nahradit plnění této povinnosti jiným, zákonem stanoveným způsobem.
Žádné komentáře:
Okomentovat