Právní úprava pracovněprávních vztahů, které vznikají při zajišťování zaměstnanosti, byla do nedávné doby obsažena hlavně v zákoně č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že tyto předpisy již naprosto neodpovídali výrazné změně společensko ekonomických podmínek, byl přijat nový zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. Ten obsahuje jednotnou a ucelenou úpravu právních vztahů v oblasti zaměstnanosti a trhu práce. Společně s tímto zákonem byl zpracován i tzv. doprovodný zákon, kterým se novelizuje 51 zákonů včetně zákoníku práce.
Právo na zaměstnání je definováno jako právo fyzické osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovněprávním vztahu, na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti. Tímto kon-krétním vymezením je dána podřazenost širšímu pojetí práva na práci. Právo na zaměstnání je aktivním právem. V zákoně o zaměstnanosti je vyjádřena také zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace při uplatňování práva na zaměstnání. Zásada zákazu diskriminace je v zákoně doplněna výslovným zákazem činit nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter, nejsou v souladu s pracovněprávními nebo služebními předpisy nebo odporují dob-rým mravům, tj. tzv. diskriminační inzerce. Zákon též upravuje přísněji podmínky pro za-městnávání cizích státních příslušníků, což není považováno za diskriminaci, ale obecně za ochranu vlastního trhu práce.
Žádné komentáře:
Okomentovat