Ustanovení o sociální politice v dokumentech EU tvoří dnes již nepochybně pilíř dvou práv-ních odvětví, a to pracovního práva a práva sociálního. Avšak toto rozdělení Smlouva o zalo-žení Evropských společenství téměř nepoužívají. Ve všech dokumentech je používáno sou-hrnné označení sociální politika a pracovní právo je chápáno jako její nedílná součást. Evrop-ské pracovní právo se nejčastěji používá jako pojem pro označení supranacionální právní úpravy pracovněprávních vztahů v právu EU.
Jelikož je pracovní právo silně provázáno s ekonomikou a ekonomickým rozvojem (minima-lizace nákladů na práci), dospěly členské státy ES postupně k závěru k závěru, že rozdílná úprava jednotlivých států působí negativně na budování a fungování otevřeného trhu. Toto poznání bylo impulsem k vytvoření podmínek pro jeho harmonizaci. Současná evropská so-ciální politika usiluje prostřednictvím sociálního práva a sociálních institucí o vyrovnávání životní úrovně a pracovních podmínek ve Společenství. V harmonizaci pracovněprávních úprav je ovšem vidět rozdílný přístup některých států. Francie prosazuje dosažení sociální harmonizace jako jednoho z nejdůležitějších předpokladů zavedení společného trhu. Naproti tomu Německo spatřuje v sociálních dávkách nikoliv umělé náklady, které mohou narušovat hospodářskou soutěž, ale naprosto přirozené náklady, které vycházejí z rozdílných podmínek v konkrétních místech. Tyto rozdíly jsou kompenzovány jinými činiteli a proto nemusí být v zájmu stejných podmínek soutěže vyrovnávány.
Žádné komentáře:
Okomentovat