Mezinárodní organizace práce je budována na 3 základních principech – univerzality, funk-cionální reprezentaci a přináležitosti k systému OSN. Univerzalita se projevuje ve vztahu k členské základně organizace. Členská základna je univerzální, zahrnuje státy ze všech oblastí světa. Nejvýznamnějším organizačním rysem je druhý princip, který znamená, že v orgánech organizace nejsou zastoupeny jen vlády členských států, ale i jiné složky určené vzhledem k funkci, která jim z hlediska cíle sledovaného organizací připadá v národních kolektivech. Tripartijní zastoupení se projevuje v poměru 2:1:1 (členské státy, představitelé pracujících a představitelé zaměstnavatelů). Princip autonomie skupin znamená, že delegace členského státu není jednotná, ale rozděluje se do jednotlivých skupin.
Hlavním orgánem MOP je Generální konference práce. Každý stát vysílá na jednání 4 zá-stupce (2:1:1). Vykonává kvazilegislativní funkci – sice se usnáší na úmluvách a doporučeních, ale závaznost je závislá na jednáních vnitrostátních zákonodárných orgánů. Generální konferenci přísluší i jurisdikční funkce. Ta spočívá v možnosti rozhodnout o vhodných opat-řeních zajišťujících plnění doporučení. Řídícím orgánem je Správní rada. Posledním vrchol-ným orgánem MOP je Mezinárodní úřad práce. V trojici nejvyšších orgánů reprezentuje část realizační, správní. Svým postavením se podobá sekretariátu. Mezi činnosti MOP patří činnost normotvorná, týkající se regionálních otázek, činnost na poli technické pomoci a pomoci rozvojovým zemím, kontrolní činnost a činnost výzkumná.
Úmluva je závaznou formou usnesení MOP, upravující nejdůležitější otázky, které se týkají postavení pracujících, ochrany a bezpečnosti práce. Doporučení má podobný charakter jako úmluva s tím, že nepodléhá ratifikaci a neukládá žádné právní povinnosti státům. Členské stá-ty mají pouze povinnost je předložit kompetentním ústavním orgánům, aby byla přijata opat-ření zákonodárného charakteru.
Žádné komentáře:
Okomentovat