Záruky realizace práv a povinností z pracovněprávních vztahů rozlišujeme na hmotněprávní (zákonné a smluvní) a procesněprávní. Co se týče hmotněprávních záruk, vedle běžných jako je např. prevenční povinnost, neplatnost právních úkonů, odstoupení od smlouvy, jed-nostranné rozvázání pracovního poměru, odstoupení od smlouvy apod. existují i specifické prostředky, které slouží k zajištění nároků, resp. usnadnění uspokojení nároku oprávněného subjektu. Tyto specifické prostředky patří do tzv. hmotněprávních záruk smluvních a v pracovněprávní úpravě je nalezneme zejména v § 246 – 248 ZP. Jedná se o dohodu o sráž-kách ze mzdy, ručení nebo zástavní právo k nemovitosti. Ve srovnání s občanskoprávními zajišťovacími instituty je jejich rozsah podstatně užší a navíc tyto instituty složí pouze k zajištění nároku zaměstnavatele vůči zaměstnanci, nelze je použít v obráceném vztahu. Je smluvnímu zajištění práv a povinností můžeme přiřadit ještě jednostranné zajištění formou uznání nároku. Není sice výslovně upraveno, ale vyplývá nepřímo v ustanovení § 263 odst. 2 ZP. Klasické zajišťovací instituty plní obdobné funkce jako zajišťovací instituty v občanském právu, tj. zejména funkci zajišťovací a uhrazovací. I když jsou chráněny nároky zaměstnava-tele, chrání ve svém dopadu zaměstnance, protože jsou přesně regulovanými a omezeně pou-žitelnými zásahy do majetkového postavení zaměstnance a jeho mzdy.
Procesněprávní záruky spočívají obecně v možnosti obrátit se na nezávislý orgán a žádat jeho prostřednictvím uspokojení svých nároků. Podle obecné úpravy zákoníku práce uspokojení nároků z individuálních pracovněprávních vztahů lze uplatňovat jedině cestou soudní. Postup upravuje občanský soudní řád.
Žádné komentáře:
Okomentovat