Odpovědnost zaměstnavatele je v našem pracovním právu konstruována jako odpovědnost objektivní, a to buď v podobě odpovědnosti za protiprávnost nebo odpovědnosti za výsle-dek. Objektivní odpovědnost je budována bez ohledu na zavinění na straně odpovědného subjektu. Jelikož se jedná o poměrně tvrdou sankci, bývá právní úprava doplněna právním institutem liberace (zproštění se odpovědnosti). Ta znamená existenci právem předpokláda-ných skutečností, které vyvolávají zproštění se objektivně vzniklé odpovědnosti. Existenci této skutečnosti musí prokázat odpovědný subjekt. Na rozdíl od exculpace (vyvinění se), kdy povinný subjekt prokazuje, že svým chováním vznik škody nezavinil, při liberaci zaměstnava-tel prokazuje existenci nějakého jevu mimo něj, jehož existence ho zbavuje odpovědnosti. Rozeznáváme liberaci úplnou a částečnou. Důkazní povinnost při objektivní odpovědnosti má poškozený zaměstnanec.
Obecná odpovědnost zaměstnavatele je upravena v § 187 ZP. Tato právní úprava obsahuje dvě skutkové podstaty, a to: a) § 187 odst. 1, ve kterém je jako rozhodující akcentováno chování poškozeného zaměstnance v době vzniku škody a vyjadřuje ho slovy „škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním“, b) § 187 odst. 2, který jako roz-hodující akcentuje chování jiných zaměstnanců než poškozeného zaměstnance v návaznosti na úkoly odpovědného zaměstnavatele, což vyjadřuje slovy „způsobili porušením právních povinností v rámci plnění úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem“.
Žádné komentáře:
Okomentovat