Odpovědnost vystupuje v právu jako důsledek porušení právní povinnosti. Koncepce ak-tivní odpovědnosti vychází z myšlenky, e odpovědnost vzniká již se vznikem primární právní odpovědnosti. Je chápána jako odpovědný vztah k náležitému plnění právních povinností. Současně je s ní spojena hrozba sankce pro případ nesplnění povinnosti. Koncepce pasivní právní odpovědnosti vychází z toho, že právní odpovědnost vzniká až v důsledku porušení primární právní povinnosti. Je s ní spojen vznik odvozeného odpovědnostního vztahu. Sub-jekty odpovědnosti v pracovním právu jsou totožné se subjekty primárního pracovněprávního vztahu. Obsahem je povinnost jednoho subjektu strpět negativní následek porušení (povinnost nahradit škodu) a právo druhého subjektu požadovat odčinění vzniklé újmy (právo na náhradu škody). Objektem je ochrana základního narušeného pracovněprávního vztahu a odstranění následků jeho porušení. Porušením právní povinnosti vzniká objektivní stav – protiprávnost. Pracovní právo vytváří jednotný odpovědnostní systém, v jehož rámci můžeme rozlišovat: odpovědnost za porušení pracovní kázně, odpovědnost za škodu, odpovědnost za neuspokojení nároku, odpovědnost za bezdůvodné obohacení. Jinak se odpovědnost může rozlišovat také na objektivní a subjektivní.
Funkce odpovědnosti rozlišujeme na obecné (preventivně výchovná – působí výchovně proti původci protiprávního chování, ochranná – chrání pracovněprávní vztahy, represivní – postihnutí subjektu za jeho protiprávní chování uložením povinnosti snášet nepříznivé dů-sledky stanovené jako sankce, reparační – přenesení břemena škody z poškozeného na škůd-ce) a zvláštní (sociálně ochranná – ochrana postavení zaměstnance, stimulační – stimuluje zaměstnance k podstupování zdravé míry rizika vylučováním odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou realizací hospodářského rizika).
Žádné komentáře:
Okomentovat