Práva a povinnosti prevenčního charakteru může klasifikovat podle hlediska, zda je jimi sledována prevence obecně nebo prevence směřuje k ochraně určitého konkrétního vztahu nebo zájmu. Přímými prevenčními opatřeními rozumíme taková ustanovení právních norem, jejichž hlavním cílem je prevence. Naproti tomu nepřímá prevenční opatření působí jako preventivní až ve svém druhém plánu, jejich hlavním účelem je ochrana jiného institutu.
Současná právní úprava BOZP má své těžiště v zákoníku práce. Jsou zde zakotveny přede-vším povinnosti zaměstnavatelů na tomto úseku a práv a povinnosti zaměstnanců. Zákoník práce upravuje zejména povinnosti zaměstnavatelů při zajišťování bezpečnosti práce. Usta-novení § 132 ZP stanovuje základní, obecnou povinnost pro zaměstnavatele – zajistit bez-pečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení, která se týkají výkonu práce. Plná odpovědnost spočívá na vedoucích zaměstnancích. V dal-ším paragrafu se stanovuje zaměstnavatelům povinnost vytvářet podmínky pro bezpečné, ne-závadné a zdraví neohrožující pracovní prostředí vhodnou organizací BOZP a přijímáním opatření v prevenci rizik. Pojem riziko vyjadřuje pravděpodobnost, že vznikne negativní jev a zároveň i důsledky tohoto jevu, vyjadřuje, kolikrát se negativní jevy vyskytne a co způsobí a definuje se jako kombinace pravděpodobnosti nežádoucí události a rozsahu, závažnosti mož-ného zranění, škody nebo poškození zdraví. V § 133 ZP je obsažen obsáhlý výčet povinností zaměstnavatele na úseku BOZP. Práva a povinnosti zaměstnanců v oblasti BOZP jsou uve-dena v § 135 ZP. Patří sem právo na zajištění BOZP, informace o rizicích práce a o opatřeních na ochranu před jejich působením, právo odmítnout výkon práce, má-li zaměstnanec důvodně za to, že bezprostředně a závažně ohrožuje jeho život a zdraví, přičemž takové odmítnutí nelze považovat za nesplnění povinností.
Žádné komentáře:
Okomentovat