38. Pracovní doba - pojem, právní základy, druhy, rozvržení, evidence

Pracovní doba je doba, kdy zaměstnanec skutečně vykonává práci a doba, kdy je zaměstna-nec k dispozici zaměstnavateli pro výkon práce bez ohledu na to, zda skutečně pracuje. Pra-covní doba je časovým úsekem, ve kterém realizují svá práva a povinnosti oba subjekty pra-covněprávního vztahu. Délka pracovní doby může být buď úplná, zkrácená a neúplná. Úplná je obecně stanovenou délkou pracovní doby a vyjadřuje základní míru účasti zaměstnance v pracovním procesu. Je zároveň určením maximálním. Zkrácená pracovní doba je rovněž stanovaná týdenní pracovní doba, avšak je kratší. Zkrácení se provádí zpravidla bez snížení mzdy. Cílem je ochrana života a zdraví zaměstnanců v provozech mimořádně fyzicky nebo psychicky náročných. V našem právu je stanovena takto: 30 hodin týdně pro mladistvé mladší 16 let (toto zkrácení znamená i odpovídající krácení mzdy), zkrácení pracovní doby bez sní-žení mzdy ze zdravotních důvodů (zavedení této pracovní doby povoluje MPSV v dohodě s MZ) a zkrácení pracovní doby sjednané v kolektivní smlouvě nebo stanovené vnitřním předpisem. Neúplná pracovní doba představuje individuálně určenou pracovní dobu. Kratší pracovní doba je vždy předmětem dohody. V některých případech je stanovena kontraktační povinnost zaměstnavatele – pokud požádá o kratší pracovní dobu těhotná žena nebo zaměst-nankyně pečující o dítě mladší než 15 let a nebo zaměstnanec, který dlouhodobě převážně sám soustavně pečuje o převážně nebo úplně bezmocného občana. I v tomto případě se ale zachovává smluví princip. Zaměstnavatel může odmítnout toto zkrácení, brání-li mu v tom vážné provozní důvody.